Andalusie

Andalusie je nespoutaná, divoká a v létě pěkně horká španělská autonomní oblast, která má turistům skutečně co nabídnout. Pyšní se památkami především z období maurské nadvlády, kterým dominuje granadaská Alhambra či córdobská Velká mešita, ale najdete tu i památky renesanční či jiných architektonických slohů. Pokud vás architektonické památky tolik nelákají, můžeme vás třeba nalákat na andaluskou kulturu spojenou s vášnivým flamencem, které se zrodilo právě v Andalusii jako původní tanec zdejších cikánů. Vystoupení temperamentních tanečnic v puntíkatých šatech při zdejších živých vystoupením je jedinečným zážitkem, který jen tak někde nezažijete. Andalusie ale nabízí i úžasné přírodní kouty, které jsou skvělým místem pro milovníky pěší turistiky. Najdete tu hory poseté tradičními bílými vesničkami, v Sierra Nevadě si v zimě i skvěle zalyžujete. To ale stále není všechno. Andalusie je také skvělým místem pro válení se na pláži, zdejší pobřeží nabízí totiž nejen krásné mořské kulisy, ale i výborné pláže a možnosti ochutnat skvělé ryby a mořské plody. V Andalusii se jen těžko můžete nudit. Pokud chcete jmenovat konkrétní místa Andalusie, která prostě musíte vidět, tak tady jsou. Málaga a přilehlá pobřeží Costa del Sol a Costa Tropical s dobrými plážemi, přírodní kouty jako kaňon Garganta del Chorro, přírodní parky El Torcal nebo Cabo de Gata, tradiční bílé horské vesničky, město Ronda se svým slavným mostem Puente Nuevo, Gibraltar, Sevilla, pobřeží Costa de la Luz skvělé k surfování ve vlnách Atlantiku, města Cádiz, Córdoba nebo velkolepá Granada, pohoří Sierra Nevada, westernová vesnička Mini Hollywood, jeskynní příbytky v Guadixu nebo třeba údolí Las Alpujarras. Ano, je toho opravdu hodně. Po všech místech Andalusie vás podrobně provedou Cesty po světě – váš internetový průvodce.

Andalusie je nejlidnatější a druhé největší autonomní společenství Španělska. Nachází se na jihu Španělska při pobřeží Středozemního moře a Atlantického oceánu. Hlavním městem regionu je Sevilla. Název Andalusie pochází z arabského „Al Andalus“, což bylo označení části Pyrenejského poloostrova pod arabskou nadvládou. Andalusie hraničí na severu s Kastilií-La Manchou a Extremadurou, na východě s Murcií, na západě s Portugalskem, jižní břehy omývá Středozemní moře, jihozápadní pobřeží zas Atlantik.

Andalusie je z většiny hornatá, najdete tu pohoří Sierra Morena i nejvyšší španělské pohoří Sierra Nevada s nejvyšší horou kontinentálního Španělska, Mulhacénem. Vnitrozemní hornatá oblast Las Alpujarras je typická pro svá horská městečka a vesničky, které jsou celé bílé – říká se jim pueblos blancos. Na východě Andalusie pak najdete jedinou evropskou poušť a po celém území regionu je rozeseto velké množství národních parků a chráněných oblastí.

Již od pradávna byla Andalusie nejvíce úrodnou částí Pyrenejského poloostrova, kterou postupně obývali různé iberské kmeny, Féničané, Vizigóti či Vandalové. Roku 711 pak Andalusii dobyli Maurové, kteří tu vládli až do roku 1492, kdy do rukou křesťanů padlo jejich poslední království, slavná Granada. Za celá staletí tu Maurové vytvořili velmi sofistikovanou středověkou civilizaci s významnými kulturními centry – Córdobou, Sevillou a Granadou. Dnes Andalusie láká v první řadě právě na ony velkolepé stavební památky, které se tu z dob vlády Maurů dochovaly. A je skutečně na co koukat! Po vyhnání Maurů padla celá oblast do rukou křesťanů, což pro Andalusii znamenalo dobu úpadku, která trvala až do 19. století. Po pádu Francova režimu Andalusie získala status autonomní oblasti. Chcete-li více porozumět zdejší historii a kultuře, je dobré vědět něco málo o španělských dějinách. I tomu se věnuje náš podrobný článek tady.

Maurský vliv je typický nejen v kultuře a architektuře, ale i v andaluské kuchyni. Právě oni totiž zavedli používání citrusů a exotického koření, ovlivnili také pěstování oliv a mandlí. Od nich pochází známé studené polévky – ajo blanco (s mandlemi) a gazpacho (studená rajčatová polévka). Právě z Andalusie také pochází proslulé španělské tapas, drobné jednohubky, které místní pojídají k vínu. Většinou je tu dostanete zdarma ke každému objednanému pití. Nejčastějším tapas je sušená šunka (jamón serrano), která je tou nejproslulejší v celém Španělsku. Pochází z pohoří Sierra de Aracena a Alpujarras a vyrábí se z masa jedinečného druhu iberských prasat, která žijí pouze ve Španělsku. Ta jedinečná, originální a označená písmeny „j“ je vynikající, ale taky pekelně drahá. Přesto ji vyzkoušejte, s tou šunkou ze supermarketu se to skutečně nedá ani srovnat. Pro andaluskou kuchyni je také typické smažení, velmi oblíbená a dobře dostupná je smažená ryba. Velmi oblíbené jsou také plody moře, proslulá je směs smažených ryb fritura malagueňa. V horách je oblíbená i zvěřina. Za tradiční nápoj platí likérové víno neboli suché sherry, ještě posílené chutí brandy. To se vyrábí také v Andalusii a vyváží se odsud do celého světa. Centrem obchodu a výroby tohoto vína je město Jerez de la Frontera.

První zastávku uděláme v regionu Málaga. Málaga je přístavním městem na jihu Španělska při pobřeží Středozemního moře. Po Seville je druhým největším městem v Andalusii, má necelých 600 tisíc obyvatel. Většina z nich je ovšem poměrně chudých. Město samo o sobě nepatří asi k těm nejkrásnějším místům Španělska, najdete tu ale pár míst, kde se při toulkách po městě můžete zastavit. Málaga je rodiště slavného španělského malíře Pabla Picassa nebo hollywoodského herce Antonia Banderase. Má příjemné středomořské klima, slunce tu svítí téměř po celý rok. Léta jsou horká, teploty se pohybují kolem 30°C, zimy jsou mírné. Málaga je pak také skvělou destinací, kde ochutnat vyhlášené plody moře, smažené ryby či oblíbené tapas. Plážové restaurace, které podávají ryby, tu najdete všude.

Ubytování v Andalusii přes Booking.com vyhledávejte a rezervujte snadno přes vyhledávací formulář níže.

V Málaze najdete mezinárodní letiště, na a z letiště se dostanete vlaky, směr: Centro-Alameda nebo také autobusy, které zastavují na řadě zastávek. Všechno potřebné na cestu na a z letiště najdete na oficiálních stránkách letiště. Do Málagy se lze bez problémů dostat také vlaky a autobusy, které jezdí z většiny velkých španělských měst. Dále je tu přístav, ze kterého se dá trajekty dostat do některých severoafrických měst a také do španělské enklávy Melilly. Více informace o tom, kam jezdí trajekty z Málagy a všechno další, najdete tady .

Za hlavní městskou třídu platí pěší zóna Calle Marqués de Larios, kterou se dostanete i na hlavní málagské náměstí Plaza de la Constitución, jehož centrum tvoří kašna a palmy. Za jednu z hlavních turistických atrakcí je považován pevnostní palácový komplex Alcazaba, vedle kterého stojí pozůstatky římského divadla Teatro Romano, kde se v létě konají umělecká vystoupení. V římských dobách má původ i tato pevnost, kterou přebudovali Maurové v 8. století. Palác na kopci pak sloužil jako sídlo arabských emírů, kteří si tu vybudovali své nezávislé království a vládli odsud oblasti po několik staletí. Pevnost se nachází na kopci, na který si buď můžete pěšky vyšlápnout, nebo sem vyjet lanovkou (z ulice c/Guillen Sotelo). Komplex tvoří troje hradby a přes stovku věží, z nichž některé můžete navštívit (Torre de la Vela, Acro de Cristo, Torre del Homenaje). Součástí komplexu jsou i dvě muzea – galerie obrazů španělských umělců 19. století a archeologické muzeum vystavující různé archeologické artefakty. Další památkou je pak hrad Gibralfaro, nacházející se na stejnojmenném kopci, ještě o něco výš než Alcazaba. Je to druhá málagská maurská pevnost vzniklá v 10. století na místě fénického majáku. Na začátku 14. století byla pevnost přestavěna. V době reconquisty město proslula tříměsíčním obléháním Katolickými králi Ferdnandem a Isabelou. Z dochovaných hradeb je pěkný výhled na město i pobřeží Středozemního moře. Uvnitř hradeb najdete pozůstatky některých budov a také muzeum věnujících se dějinám hradu. Další stavbou ve městě je nikdy nedokončená katedrála (foto vpravo), s jejíž stavbou se začalo v 16. století. Nedaleko od ní pak stojí Iglesia del Sagrario, o něco zajímavější kostel.

Milovníky malířství do Málagy láká hlavně Muzeum Pabla Picassa (Museo Picasso Málaga), které se nachází v paláci z 16. století, který stojí jen nedaleko katedrály. Sbírku tvoří necelých 300 uměleckých předmětů, které muzeu věnovali umělcova snacha a vnuk. Nejedná se ovšem o nejvýznamnější Picassovo muzeum, mnohem zajímavější sbírky jeho obrazů najdete v jeho muzeích v Barceloně nebo v Paříži. Tady najdete spíše jeho méně známá díla, která maloval malíř spíše pro sebe a své přátelé. Za nejzajímavější dílo sbírky je považován obraz Olga Koklova con Mantilla, portrét umělcovy první ženy a pak také portrét Picassova syna. Vystavené obrazy se ale pravidelně obměňují. Při vstupu do muzea pak najdete také sbírku archeologických artefaktů objevených při opravě této budovy a také tu jsou zbytky palácového sklepení. Kromě muzea věnovaného prvním dílům slavného malíře v Málaze ještě najdete umělcův rodný dům, Casa Natal de Picasso. Rodný dům najdete na náměstí Plaza de la Merced, jen kousek od muzea. K vidění tu jsou jeho skici, fotografie z různých období jeho života a pokoje, které vypadají tak jako v době, kdy se tu Picasso narodil. Jsou tu třeba i Picassovy šatičky, ve kterých byl pokřtěn.

Kromě těchto muzeí zasvěcených nejslavnějšímu málagskému rodákovi, tu najdete ještě další muzea nebo spíše umělecké galerie. Jedním z nich je Muzeum krásných umění (Museo de las Bellas Artes) s díly španělských i zahraničních umělců a dále pak Centrum současného umění (Centro de Arte Contemporaneo), které se nachází v bývalé městské tržnici na břehu řeky Río Guadalmedina a nabízí sbírku umění od roku 1950 do současnosti. Třetím je pak Museo Carmen Thyssen v paláci z 16. století. Jedná se o sbírku zesnulého barona, jméno jehož ženy muzeum nese. K vidění tu jsou díla Moneta, Picassa, Matisse. Posledním muzeem, které ještě zmíníme, je Muzeum umění a kostýmů (Museo de Artes y Costumes Populares) v budově ze 17. století, které je skvělou ukázkou zdejší kultury. Seznámí vás nejen s typickými andaluskými řemesly, ale i zvyky a kroji. Vystavuje starožitné kuchyňské nádobí i lovné zbraně.

Z dalších míst ve městě upozorníme také na zajímavou botanickou zahradu Jardín Botánico La Concepción, tři hektary zahrad v romantickém stylu, které jsou plné neobvyklých druhů tropických rostlin a exotických květin. Tržiště Mercado de Atarazanas je historická městská tržnice, do které se vstupuje podkovovitou maurskou brána z 14. století. Na tržnici se zastavte, chcete-li si dát nějaké ty mořské plody, víno a tapas, nebo si koupit nějaké čerstvé potraviny. Pochutnáte si.

Přímo v Málaze najdete dvě pěkné pobřežní promenády – botanickou promenádu prostředkem parku Paseo del Parque a promenádu kolem zdejšího majáku, Paseo de la Farola. Sama Málaga má také několik pláží, písečných s šedým pískem. Mezi ty lepší patří 1,2 km dlouhá Playa de la Malagueta, dále pak Playa Las Acacias rozdělená písečnými zátokami nebo Playa de Caleta.

NÁŠ TIP: Akční letenky do řady španělských měst právě nabízí Pelikán! Nebo využijte k nákupu letenek přímo španělské aerolinky Iberia, které mívají také zajímavé akce. Tam je zároveň i nejlepší zakoupit letenky pro lety po Španělsku.

Málaga je známa svými extravagantními a velkolepými oslavami Svatého týdne, během kterého se koná fantastické náboženské procesí. Tradice Svatého týdne je starší než 500 let, ve Španělsku je velmi populární a vznikla v době reconquisty. Průvod plný svíček a hudby ve stylu flamenca, to je velkolepá podívaná. Svatý týden neboli Semana Santa je oblíbená španělská slavnost, která se koná v době Velikonoc. Ve městě najdete také Museo de la Semana Santa - Muzeum Svatého týdne, které sídlí v nemocnici de San Julián ze 17. století. Můžete se tu těšit na rozsáhlou sbírku náboženských postav, krojů a symbolů používaných během Svatého týdne.

Málaga ale neláká na historické památky, láká především na své pláže. Leží totiž na pobřeží Středozemního moře, které nese název Costa del Sol, tedy Slunečné pobřeží. To je pás pobřežních měst a vesniček podél Středozemního moře v provincii Málaga v délce asi 300 km. Letiště v Málaze tak bývá vstupní branou pro většinu turistů, kteří míří na sluncem osvícené písečné pláže u břehů teploučkého Středozemního moře. Ze severu je pobřeží chráněno pohořím, které zabraňuje přístupu chladného vzduchu a deště. Málo srážek, neustálý vánek, příjemné teploty po celý rok, až 300 slunečných dní v roce, dlouhé pláže, široké možnosti zábavy v podobě zábavních parků a vodních světů, nákupů, sportu, to je ten základní výčet toho, na co láká Costa del Sol plážové povaleče. Co se na Costa del Sol aktuálně děje a přehled všech zajímavých míst, zábavních parků a atrakcí, najdete na oficiálních stránkách Costa del Sol.

Nejrušnější část pobřeží Costa del Sol se nachází západně od Málagy a najdete tu řadu rušných plážových letovisek. Je to jen pro někoho – prostě hotely, kýč a komerce. Cíl je prostý, vytáhnout z turistů co nejvíce peněz. Tady je výčet a stručných pár informací k těm nejznámějším letoviskům Costa del Sol. Fuengirola leží asi 20 km od Málagy, nabízí dlouhou pláž a turistické zázemí. Nedaleká Marbella (první dvě fotky v odstavci) zas svůj největším boom zažila v 60. letech 20. století. Nechvalně ale letovisko proslulo italskou a ruskou mafií, která si ho velmi oblíbila, skoupila zdejší nemovitosti a řídila odsud své kriminální aktivity. Její výhodou je, že oproti jiným letoviskům na Costa del Sol není tak betonová a moderní. Zachovala si třeba pěkné Staré Město s náměstím Plaza de los Naranjos, kde se dochovaly i hradby. V centru jsou pak tři pláže – Playa de la Badajilla, P. de Venus a P. de la Fontanilla. Smetánka pak vlastní vily v blízkém okolí Marbelly, případně tráví svůj čas na jachtách v přístavu Puerto Banus (mimochodem je tu druhá největší flotila jachet na světě) nebo v místním kasinu. Dalším letoviskem je Estepona. Na zdejším náměstí Plaza de Toros je muzejní komplex sestávající z etnografického, archeologického, paleontologického muzea a nejzajímavějšího Museo Taurino věnované býčím zápasům s řadou exponátů o této krvavé a barbarské zábavě. Z těchto důvodů ani španělskou koridu nepropagujeme v žádném z našich článků. U Estepony je také zábavní park Selwo kombinující zoo a různé atrakce jako třeba rekonstrukce afrických vesnic. Nedaleko Estepony leží v obklopení kopců vesnice Caseres, která láká na zdejší hrad a je jedním z typických andaluských „bílých měst“. Dalšími známými turistickými letovisky s plážemi a betonovými hotely je Torremolinos s plážovou promenádou a proslulou rybářskou čtvrtí La Carihuela, kde můžete v místních restauracích ochutnat nejrůznější pokrmy z mořských plodů a ryb či nakoupit nejrůznější suvenýry. Nejznámějším jídlem je typické Pescaito Frito – smažené rybičky. Kromě pláží tu také najdete vodní zábavní svět Aqualand. Dalším letoviskem je pak Torre del Mar s moderní marinou, zříceninou hradu a pěknou promenádou. U letoviska Benalmádena (třetí foto v odstavci) je zas oblíbeným výletem výšlap na 780 metrů vysoký kopec, ze kterého se vám naskytnou skutečně krásné výhledy až na Gibraltar. Na kopec se lze dostat lanovkou z Benalmádeny, autem po silnici nebo si to vyšlápnout po několika turistických trasách. Uvidíte odsud také nejvyšší horu celé oblasti, 2 066 metrů vysokou La Maromu.

Na východ od Málagy je pobřeží, jemuž se říká Costa Tropical. K nejvyhledávanějším střediskům tam patří Almunécar a Nerja, dvě z typických bílých vesniček. Nerja (foto pod textem) je vesnička na pobřeží s bílými domky, z druhé strany obklopená horami. Za hlavní lákadlo platí skvělá vyhlídka na moře i hory, Bálcon de Europa. Název vyhlídce dal král Alfonso XII., který přesně tohle o ní prohlásil, tedy že je Balkónem Evropy. Jeho socha je na vyhlídce také. Nerja má také průměrné pláže a v přilehlých horách jsou možnosti turistiky, více informací o nich dostanete v turistickém centru. Za druhé lákadlo v Nerje platí jeskyně Cuevas de Nerja. K vidění je v ní prý nejvyšší stalaktit na světě, vysoký 63 metrů. V jeskyních jsou také prehistorické malby, v létě tu bývá docela rušno. Druhou pobřežní vesnicí je Almuňécar. Ta má dvě průměrné a většinou narvané pláže s šedým pískem, je tu hrad z 16. století a pěkná pobřežní promenáda.

Asi 50 km od Málagy leží skvělý kaňon řeky Río Guadalhorce, který je více znám pod názvem Garganta del Chorro. Je to jedna z nejzajímavějších, nejhezčích a nejnavštěvovanějších přírodních krás celé Andalusie. Jedná se o 5 km dlouhý kaňon řeky, velmi oblíbené místo milovníků turistiky a horolezectví. Vápencové stěny v okolí jsou velmi oblíbenou evropskou destinací u skalních lezců. Stezka proslula také svou turistickou stezkou známou jako Caminito del Rey (foto vpravo a pod odstavcem), která si v minulosti vyžádala několik životů, díky čemuž získala přezdívku „chodník smrti“ nebo „stezka sebevrahů“. Betonový chodník v kombinaci s lávkami a zábradlím, vinoucí se po skalách až 100 metrů nad propastí kaňonu, tu vznikl mezi lety 1914 až 1921 společně s vodním kanálem, aby spojoval přehrady. Kanál i stezka jsou součástí přehrad Embalse del Guadalteba – Guadalhorce. Na konci 20. století byla betonová děsivě vypadající stezka, která rozhodně není pro slabé povahy, v dezolátním stavu a i přes její špatný stav se na ní spousta lidí vydala, což je bohužel stálo životy. Stezka byla z velké části uzavřena až do roku 2015, kdy prošla kompletní rekonstrukcí. Stezka se táhne téměř v celé délce kaňonu. Cesta není okružní, zpátky se tak dostanete kyvadlovou dopravou. Vstup do soutěsky a na stezku je regulován a zpoplatněn, svou návštěvu si musíte dopředu rezervovat, což uděláte tady a dozvíte se tam i všechny praktické informace pro návštěvu stezky. V létě si s rezervací pospěšte, bývá rychle vyprodáno. Většina turistů začíná výlet ve vesnici Alora. Caminito del Rey ale není jediná možnost turistiky v kaňonu. Dá se jít i podél přehrady, od restaurace El Mirador se vám naskytne také pěkný výhled na přehrady, v okolí je několik pěkných vyhlídek na kaňon i na stezku. Jedna z tras také vede na vrchol Pico de Almochon, ze kterého je také krásný výhled na přehrady.

Vesnička Antequera zase zaujme hlavně pro své prehistorické dolmeny, tedy megalitické stavby z velkých nepravidelných kamenných bloků, obrovských rozměrů, které jsou patrně zbytek vnitřního prostoru pohřebních mohyl. Tyto prehistorické stavby jsou součástí jakéhosi parku s návštěvnickým centrem. Nejznámějším dolmenem je Cueva de Menga, jejíž součástí je pohřební mohyla, ve které byl pravděpodobně pohřben nějaký náčelník. Pochází z roku 2 500 př. n. l. Nedaleko je dolmen Cueva de Viera. Trochu dál od tohoto komplexu je jeskyně El Romeral se stropem z plochých kamenů.

Dalším pěkným koutem andaluské přírody je přírodní rezervace Parque Natural de El Torcal, rozhodně nejzajímavější z andaluských přírodních parků. Park leží asi 45 km od Málagy u vesnice Villanueva de la Concepción a jeho rozloha činí jen 17 km². Rezervace je vyhlášená pro své skalní útvary, jedny z nejzajímavějších v celém Španělsku. Je tvořena náhorní plošinou, která je posetá skalami a porostlá křovím. Parkem prochází tři barevné turistické trasy, jejichž mapu dostanete ve zdejším návštěvnickém centru. Žlutá trasa vede ke skalnímu útesu s krásným výhledem na rezervaci. Červená trasa (4,5 km) vede kolem vápencových věží (lze se na ni vydat jen s průvodcem). Třetí, zelená (1,5 km), je stejně jako žlutá trasa (3 km), přístupná bez průvodce. Nejlepší doba na výlet je jaro, kdy tu krásně kvete barevná květena. Z nejzajímavějších přírodních obyvatel zmíníme třeba iberské kamzíky nebo třeba supy bělohlavé. Dolmeny v Antequeře a přírodní fenomény v tomto parku jsou zapsány na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Upozornit chceme ještě na lagunu Fuente de Piedra, kde lze na jaře pozorovat jednu z největších evropských kolonií růžových plameňáků.

Dalším místem, které doporučujeme k návštěvě při putování po Andalusii, je proslulá britská enkláva na španělském území, Gibraltar. Podrobný průvodce po všech zajímavých místech se dočtete v samostatném článku.

Městečko Algericas leží nedaleko Gibraltaru na středomořském pobřeží. Je to ale hlavně průmyslová oblast a rušný přístav a většina lidí sem zamíří jen v případě, že se chystají vyrazit trajektem do nepříliš vzdáleného Maroka. Maročané jsou pak skupinou obyvatel, která z nepříliš zajímavého města dělá zajímavou kulturní zastávku. Ti tu totiž stále chodí oblečení v tradičních muslimských oděvech. Z Algericas vyplouvají trajekty do španělské enklávy v Maroku, Ceuty.

Celá oblast Andalusie je známá svými typickými pueblos blancos (foto pod textem) neboli bílými vesnicemi. Jsou to malebná městečka s nabílenými domy, které většinou leží na svazích kopců, většinou poblíž nějakého hradu a zdálky působí velmi zajímavě a netradičně. Ne všechny ale vypadají tak zajímavě i zblízka. Tady je výběr těch nejzajímavějších „bílých vesnic“ v Andalusii. Nedaleko Málagy to jsou Comares či Riogordo, asi 30 km od Algericas pak leží Castellar de la Frontera, které nabízí i pěkné maurské opevnění a hrad ze 13. století. Pod hradem leží i Jimena de la Frontera. Nedaleký hrad je tvořen obrannou věží, hradem a trojitou bránou. Jimena je ale hlavně vstupní branou do přírodní rezervace Parque Natural de los Alcornocales. Ta leží v okolních kopcích a táhne se až dolů k moři. Rostou tu tradiční korkové duby, vyskytují se tu různé druhy ptáků. Nabízí se tu několik turistických stezek, které vás rezervací provedou.

Za perlu této oblasti pak bez debat patří město Ronda (foto pod textem), jedno z velkých turistických lákadel Andalusie. Leží uprostřed hor na horském hřebenu a na dvě části ho dělí kaňon Tajo, kterým protéká řeka Río Guadalvín. Právě přes tuto rokli se klene symbol město a jedno ze dvou hlavních lákadel města, most Puente Nuevo (foto vpravo a pod textem) z 18. století. Přes něj se dostanete ze starého maurského města La Ciudad do nové městské části El Mercadillo. Most dlouho fungoval jako městské vězení, naposledy v době občanské války. Ve městě měl své sídlo i slavný americký spisovatel Ernest Hemingway, který se tu inspiroval k napsání svého slavného románu Komu zvoní hrana. Právě v tomto románu popisu, jak z něj vězně shazovali do propasti. Most má vlastní turistické centrum, a to v bývalé věznici. Najdete v něm expozici věnovanou jeho historii. Z mostu se vám naskytne krásný výhled na roklinu, v některých místech dosahuje rokle hloubky až 130 metrů. Když ale Rondu uvidíte na pohledech a na letácích cestovek, většinou je most focen dole z údolí, protože právě odsud se turistům naskytnou ty nejkrásnější výhledy na město, jemuž most dominuje. Nejoblíbenější trasou v okolí, ze které je ten nejlepší výhled, je cesta Camino de los Molinos, prašná okružní cesta, která je asi na 2 hodiny.

Ve staré části Rondy, tedy v La Ciudad, je pak také několik zajímavých budov a míst. Najdete tu zapeklité uličky, renesanční paláce i řadu starých domů. Jako první budovu v této části města představíme palác ze začátku 18. století, Casa del Rey Moro. V překladu to tedy znamená Dům maurského krále. K paláci připadá zahrada, přístupná narozdíl od samotného paláce, veřejnosti. Ze zahrad vede schodiště zvané Mina dolů k řece a do rokle. Tohle schodiště plnilo důležitou roli v dobách obléhání města, protože tak obyvatelé i v těchto dobách měli přístup k vodě. Schodiště vybudovali křesťanští otroci ve 14. století. Dalším pěkným palácem je soukromý renesanční palác Palacio del Marqués de Salvatierra. Za návštěvu pak také stojí staré maurské lázně Baňos Árabes, vůbec jedny z nejzachovalejších lázní svého druhu ve Španělsku. Pocházejí z konce 13. století a tvoří je dvě kupole, zachovalé nádrže i klenutá chodba podpíraná sloupy. Nedaleko jsou také dva staré mosty – Puente Viejo ze 17. století a maurský obloukový most Puente de San Miguel. Za nejhezčí městské náměstí platí Plaza Duquesa de Parcent. Tomu dominuje kostel Santa María La Mayor v gotickém i renesančním stylu. Kostel býval dříve mešitou a dnešní zvonice je tak postavena z původního minaretu. Jen kousek od náměstí pak najdete další pěkný palác, pravděpodobně bývalý maurský královský palác, Casa de Mondragón. Pochází ze 14. století a je v něm malé archeologické muzeum. Ve staré části města jsou také dvě malá muzea – Museo Lara se soukromou sbírkou starožitných hodin, zbraní, brnění, hudebních nástrojů, ale i starých foťáků a kamer a dále pak Muse del Bandolero, které zas přibližuje život místních zbojníků z 19. století. Ve staré části najdete pak zbytky pevnosti Alcázar, prvně dobyté Francouzi na začátku 19. století a také dvě městské brány, Puerto de Almocabar, bývalý hlavní vstup do města a Puerta de Carlos V.

Druhým velkým lákadlem města je jedna z nejstarších býčích arén v celém Španělsku, Plaza de Toros, ležící mimo centrum. Pochází z roku 1781, čímž dělá z Rondy kolébku moderní koridy. Je v ní muzeum věnované toto kruté zábavě. Svou účast na takto barbarské záležitosti, prosím pečlivě zvažte. Doufáme, že doba, ve které se ubližování zvířatům považuje za zábavnou podívanou, je už snad dávno za námi. Ve Španělsku se určitě dokážete zabavit i jinak.

Jen nedaleko Rondy pak upozorníme ještě na dvě zajímavá místa. Jeskyně Cueva de la Pileta je komplex několika jeskyň, které jsou známé pro velké množství pravěkých jeskynních kreseb zvířat a různých symbolů. Zdejší kresby jsou dokonce starší než ty, které najdete v nejslavnější španělské jeskyni, Altamiře. Prohlídky ve španělštině trvají asi hodinu. Kromě jeskynních maleb tu můžete vidět i netopýry. Druhou zajímavostí jsou pak ruiny dávné římské osady s římským divadlem, Ronda la Vieja. K vidění je tu třeba prehistorická kamenná chatrč a římské divadlo.

Vyrazme z Rondy dál, a to směr k Seville. Zastávku uděláme v přírodním parku Sierra de Grazalema. Je to pěkná horská krajina plná skal, vodních ploch i jeskyní. Hory dosahují výšky od 600 do 1 600 metrů. Parkem vede několik turistických stezek, které vás provedou těmi nejzajímavějšími místy. Pod park spadá také 13 vesnic. Za zmínku z nich stojí bílá vesnice Grazalema, odkud většina vyráží na túry. U ní najdete průsmyk Puerto de las Palomas ve výšce 1 350 metrů. Oblíbeným cílem je také kaňon Garganta Verde. Druhou vesnicí je Ubrique, opevněné městečko v kopcích, které v době občanské války bylo jednou z republikánských základen. Dnes je proslulé kožedělnou výrobou a můžete si tu tak celou řadu kožených výrobků koupit. Nedaleko odsud je stará římská silnice vedoucí z vesnice Benaocaz. Další zajímavou vesničkou v parku je Zahara de la Sierra na břehu jezera. Sama vesnice láká na hrad vysoko na skále nad městem, který byl kdysi maurskou pevností. Zajímavou a ne tolik rušnou vesnicí je Arcos de la Frontera s řadou maurských i renesančních paláců, starými hradbami a jezerem Lago de Arcos, ve kterém se dá v létě vykoupat. Nedaleký další přírodní park, Parque Natural de los Alcornocales, zas láká hlavně na jeden z největších porostů korkových dubů v celé Evropě.

Další téměř povinnou zastávkou po putování po Andalusii je hlavní město celé oblasti, Sevilla. Protože je průvodce po ní rozsáhlý, věnujeme mu samostný článek.

Celou Andalusií se táhne nejdelší španělské pohoří, Sierra Morena, které od Andalusie odděluje drsné suché pláně v oblasti Kastilia-La Mancha a Extremadura. Nejvyšší zdejší vrchol dosahuje výšky 1 100 m. n. m. Není to příliš turistické místo, chcete-li se sem ale vydat, nejlepší dobou je jaro, kdy tu krásně kvete záplava barevných květů. Kromě kopců tu najdete také přehrady, řeky i potoky. Tahle oblast může být příjemným tipem na turistiku. Za nejznámější město v oblasti platí Aracena asi 90 km od Sevilly. Je tu pěkný mudejárský kostel Iglesia del Castillo, hlavní atrakcí je ale jeskyně Gruta de las Maravillas, vůbec největší španělská jeskyně. Jeskyně je oblíbenou turistickou atrakcí a tak tu bývá plno. Máte-li rádi jeskyně, tuhle pěkně osvětlenou rozhodně navštivte. V Araceně je turistické informační středisko, kde si můžete obstarat mapy a dozvědět se vše podstatné. Nedaleko pak najdete přírodní rezervaci Sierra de Aracena, což je součást pohoří Sierra Morena a další dobré místo pro turistiku. V oblasti ještě upozorníme na vesnici Almonaster La Real s hradem a maličkou mešitou. Oblast kolem Araceny je proslulá výrobou té nejkvalitnější španělské šunky – jamón serrano. Vůbec nejlepší její druh, jamón de bellota, z prasat krmených výhradně žaludy, pochází právě z hor Sierra de Aracena. Pasoucí se prasata tady uvidíte všude. Jejich šunka se pak suší na zdejším horském vzduchu. Největší výrobu najdete v Jabugu. Kvalita šunka se hodnotí písmeny J, z čehož 5 J neboli 5 jotas, znamená vůbec nejvyšší kvalitu. Tomu ovšem odpovídá i astronomická cena.

Opusťme hory a pojďme zpět na pobřeží. Tentokrát na pobřeží mezi Algeciras a Cádizem, které nese označení Costa de la Luz. Oproti slavnějšímu a známějšímu Costa del Sol je méně turistické, a proto také příjemnější. Hlavním turistickým letoviskem tohoto pobřeží je Tarifa. Najdete u ní pás zlatých písečných pláží, které omývají vlny Atlantiku. Tarifa bývá narvaná turisty, a to i proto, že je to oblíbené místo pro surfování. Vlny Atlantiku jsou totiž pro tento sport naprosto ideální, o těch zdejších se mluví jako o těch vůbec nejlepších na západním pobřeží. Pokud tu ale chcete jen tak ležet, může vám vadit poměrně silný vítr. V Tarifě jsou k vidění pozůstatky maurských hradeb, z nichž je pěkný výhled na moře. Je tu také pevnost Castillo de Guzman. Pevnost nese jméno po veliteli Guzmanovi, který v době maurského obléhání obětoval raději život svého devítiletého syna, který padl do maurského zajetí, než aby se Maurům vzdal. Tento drsný příběh je považován za symbol boje Španělů proti Maurům. Jeho čin byl později používán pro Francovu propagandu. V okolí Tarify je pak několik kempů, oblíbenou atrakcí jsou také vyhlídkové plavby za pozorováním velryb a delfínů. Lodě vyplouvají denně ze zdejšího přístavu. Zajímají-li vás římské architektonické památky, zastávku můžete udělat v Bolonii. K vidění jsou tu zbytky tří římských chrámů, divadlo či římské fórum. Zajímavou atrakcí pak může být prohlídka zdejší továrny na výrobu rybí pasty garum, která má svou historii už v dobách Říma. V Bolonii je také skvělá pláž. Typickým maurským městem je pak Vejer de la Frontera, ve kterém je k vidění hrad a kostel. Velmi oblíbeným plážovým turistickým letoviskem je Conil, na jehož obě strany se táhne skvělá zlatá písečná pláž. Protože se do moře svažuje velmi pozvolna, je skvělá pro rodiny s dětmi. Pobřežní pás se táhne až k mysu Cabo de Trafalgar, kde britský lord Nelson dosáhl roku 1805 velmi důležitého vítězství. V okolí mysu najdete skvělé písečné pláže.

Cádiz (foto vpravo a pod textem) bude naší další zastávkou. Přístavní město na skalnatém výběžku na pobřeží Costa de la Luz má asi 130 tisíc obyvatel a patří k nejstarším městem ve Španělsku. Založili ho Féničané už kolem roku 1 100 př. n. l. a od té doby se jednalo o jeden z nejvýznamnějších přístavů ve Španělsku. Největší rozmach město zažilo v 18. století, kdy se zanesly říční břehy u Sevilly a zdejší přístav se stal hlavním přístavem pro lodě připlouvající se Severní a Jižní Ameriky. Protože na tuhle činnost měl Cádiz v podstatě monopol, město nesmírně bohatlo. Na některé ze svých plaveb odsud vyplul i Kolumbus. Vybudovala se katedrála, ale i řada velkolepých paláců i loděnice. Většina dnešních budov také pochází z této doby. Cádiz ztratil na významu poté, co Španělsko přišlo o poslední své zámořské kolonie. Poté jeho ekonomika čerpala z rybolovu a dnes hlavně z cestovního ruchu. Cádiz je ale také městem s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v celé zemi.

Turisty láká nejen na svou skutečně dlouhou historii, ale i na skvělé pláže. Historická část města se zachovala ve velmi dobrém stavu a jsou tu hlavně pěkná náměstí a paláce. Přesto není Cádiz tak upravený a načančaný jako jiná španělská města. Mezi starší čtvrtě patří například část La Viña, Santa María nebo El Pópulo, které kontrastují s těmi moderními. Z turistických atrakcí ve městě zmíníme Museo de Cádiz na náměstí Plaza de Mina. Jednou částí je archeologické muzeum, další pak Muzeum krásných umění s celou řadou uměleckých děl. Druhým zajímavým muzeem v Cádizu je Muzem cádizských kortésů (Museo de Las Cortes), kde se hodně dozvíte o historii města. Hlavní turistickou atrakcí je pak nově zrekonstruovaná barokní kamenná katedrála Catedral Nueva z 18. století. Jsou v ní hrobky některých významných Andalusanů. Můžete si také vylézt na jednu ze dvou katedrálních věží. Ve městě je dále kostel Santa Cruz, kousek od něho pak najdete zbytky římského divadla. Nejen Goyovy fresky pak můžete vidět v kostele Santa Cueva (Oratorio de la Santa Cueva). Zajímavý je také palác s věží Torre Tavira z 18. století, která je díky své výšce dominantou města. Najdete tu cameru obscuru. Ta vám v 20ti minutové prezentaci přiblíží historii města, kterou doplní o 360° panoramatický pohled na městské památky. Věž také připomíná historii španělské liberální ústavy zvané La Pepa, která byla vypracována právě v Cádizu. Ve věži je jí věnována expozice. Věž je jednou ze 129 cádizských strážních věží. Pěkná je i barokní budova nemocnice s kaplí Hospital de las Mujeres. V kapli uvidíte obraz El Greca Vytržení svatého Františka. Ve městě jsou také dva pěkné hrady. Na výběžku na pláži La Caleta najdete hrad Castillo de San Sebastián. Hrad byl postaven na začátku 18. století na místě spojeném s několika řeckými bohy za účelem obrany města proti útokům z moře. Na místě bývalé maurské zvonice dnes stojí maják, druhý elektrifikovaný maják ve Španělsku. Druhý hrad, Castillo de Santa Catalina, byl postaven na příkaz krále Filipa II. roku 1598 po napadení města Angličany. Zajímají-li vás historické budovy, upozorníme na barokní dům ze 17. století Casa del Almirante, jehož interiér ale není veřejnosti přístupný. Z pěkných cádizských náměstí upozorníme na Plazuela de San Martin v historické čtvrti El Pópulo nebo Plaza de San Juan de Dios, jedno z dobrých míst ve městě, kde si dát tradiční smažené ryby či jinak upravené mořské plody. Právě v Cádizu totiž vznikla první smažená ryba, kterou dnes s velkou oblibou podávají za typické jídlo ve Velké Británii. Ryby si kromě různých restaurací ve městě můžete koupit i u tradičních stánků na pláži nebo si je nechat prostě zabalit do papíru a vydat se na procházku po zdejších příjemných promenádách. Smažená ryba je pescado frito, zabalené do papíru je označována jako cartucho, smažené garnáty jsou španělsky tortilla de camarones. Dalším náměstím je Plaza Topete (někdy také Plaza de las Flores), která hostí velké květinové tržiště. Co se oněch příjemných promenád týká, zmíníme promenádu severně od náměstí Plaza de España, dále pak Alameda de Apodaca nebo Alameda Marqués de Comillas. Známým městským parkem je Parque Genovés se záhony, vodními kaskádami a také otevřeným divadlem, kde v létě probíhají různá vystoupení.

Hlavním lákadlem Cádizu jsou ale v první řadě skvělé písečné pláže, které se táhnout v délce víc než 7 km. 3 km dlouhá je Playa la Victoria, podél které vede příjemná promenáda s řadou restaurací a obchodů, ale také hotelů a apartmánů. Na ní navazuje stejně turistická Playa de Santa María del Mar. Playa el Chato spojuje Cádiz s přilehlou obcí San Fernando, je poměrně větrná a vhodná tak pro milovníky windsurfingu a jiných vodních sportů. Nejznámější, nejnavštěvovanější a věčně narvaná je Playa de la Caleta, skvělá pro rodiny s dětmi. Ve stejné zátoce je i Playa de la Palma jen nedaleko parku Genovés. Ve stejné zátoce je také maják. Nejdelší pláží v Cádizu je Playa de la Cortadura.

Asi 10 km od Cádizu leží městečko El Puerto de Santa María se skvělou písečnou pláží Playa Puntillo s plážovými bary a stánky. V obci jsou také typické bodegy, jakási skladiště, která nabízejí ochutnávky zdejšího sherry a některé nabízejí i prohlídky (Osborne a Fernando de Terry). Asi 50 km od Cádizu najdete Sanlúcar de Barrameda se skvělými restauracemi podávajícími mořské plody a dlouhou pláží se zlatým pískem. Podél pláže se pořádají také dostihové závody, stejně jako v předchozí obci i tady najdete tradiční bodegas podávající sherry. Hlavním producentem sherry je Bodega Antonio Barbadillo ležící u místního hradu. Součástí je také obchod a muzeum vína. Město leží u ústí řeky Guadalquivir. Zdejší přístav v minulosti byl svědkem takových výprav, jako byla cesta kolem světa Fernão de Magalhãese či Pizzarova výprava za dobytím Peru. Ve městě je k vidění krásný vévodský palác Medina de los Duques de Medina Sidonia z 16. až 18. století, který skrývá nejen zajímavé obrazy španělských mistrů. Nabízí se prohlídka interiérů a přilehlého parku, což je prohlídka asi na hodinu. Palác patřil až do roku 2008 vévodkyni z Mediny Sidonie, která se proslavila jako velká oponentka Francova režimu. V Sanlúcaru je také hrad Castillo de Santiago z 15. století, který postavil další vévoda z Mediny Sidonie. Pobývali tu králové Fernando a Isabela, později hrad fungoval jako kasárna či vězení. S průvodcem se dostanete do zdejší věže a na nádvoří. U Sanlúcaru leží pláž a stejnojmenná rybářská vesnice Bonaza, z jejíhož přístavu zas vyplul Kolumbus na svou třetí cestu do Nového světa. Dalšími plážovými letovisky v okolí jsou Bajo de Guía, Calzada nebo Playa de la Jara. S turistickým zázemím jsou také pláže v dalším měste vzdáleném asi 50 km od Cádizu, v Chipioně (foto pod odstavcem).

V oblasti je také národní park Parque Nacional Coto de Doňana (první dvě foto pod textem), ležící naproti Sanlúcaru. Je to oblast s rozlehlými mokřinami plnými komárů, ale také písečnými dunami, lesy i sladkými jezery, ve kterých žijí plameňáci. Park leží v deltě řeky Guadalquivir, jejíž stav vody klesá a stoupá v závislosti na počasí. Nejlepší dobou pro návštěvu je jaro, kdy tu hnízdí celá škála vodních ptáků – černí čápi, volavky, rybáci, tetřevi, ale také plameňáci a supi. Park je možné prozkoumat jen v rámci organizovaných vyhlídkových plaveb a projížděk autobusem s průvodcem. Loď vyplouvá z Bajo de Guía u Sanlúcaru (tady je i turistické centrum), plavba je kombinována s jízdou autobusem a je asi na 4 hodiny. Můžete při ní pozorovat různé druhy zde žijící fauny, hlavně vodních ptáků. Doporučujeme si vzít dalekohled. Jsou tu tři návštěvnická centra, kde si prohlídku můžete domluvit. Jedno je v El Acebuche, druhé v La Rocina a třetí v El Acebron. Park není v příliš dobrém stavu a stále více čelí zájmu o průmyslovou zástavbu. Stejně tak řeka je pěkně znečištěná pesticidy. Na okraji parku najdete vesnici El Rocío (třetí a čtvrtá foto pod textem), která je známým poutním místem. Poutníci se přicházejí poklonit zázračné soše Madony, Nuestra Seňora del Rocío, která tu byla nalezena ve 13. století. Její pokusy o přemístění jinam pokaždé selhaly, neboť socha se vždy nepochopitelně vrátila zase zpět sem. Věřící soše připisují léčivou moc. Vesnice je vhodnou základnou pro výpravy do parku.

Provincie Huelva není příliš navštěvovaná, oblíbenou turistickou trasou je ale tzv. Kolumbova cesta. Ta vede přes několik míst, která jsou spojena s Kolumbovými objevitelskými výpravami v 15. století. Takovými místy je třeba La Rábida. Jedná se o klášter ze 14. století, který založili františkáni. Jeho opat v 15. století pomáhal shánět finance na Kolumbovu plavbu přes oceán. V rámci prohlídek se dostanete do Sala Capitular, kde je pěkná mapa s vyznačenou trasou plavby. V přilehlém kostele se pak Kolumbus společně s posádkou modlil za úspěšné výpravy. Jen kousek od kláštera pak najdete Přístav karavel (Muelle de las Carabelas) (foto vpravo). Tady uvidíte tři repliky karavel v plné velikosti, ty, na kterých se Kolumbus plavil do Indie, ale objevil Nový svět. Je tu také maličké muzeum s Kolumbovými geografickými knihami. V kostele San Jorge ve vesnici Palos se roku 1492 Kolumbus zúčastnil mše za šťastnou plavbu. I v kostele Santa Clara ve vesnici Moguer se Kolumbus modlil za šťastný návrat.

Jen stručná informace, že v této části Španělska je také možnost dostat se do sousedního Portugalska. Hraniční přechod je ve městě Tavira. V Portugalsku je o hodinu méně než ve Španělsku a podrobný průvodce po Portugalsku pak najdete tady.

A vydáváme se směrem k dalšímu velkolepému andaluskému město, ke Córdobě. Cestou od Sevilly do Córdoby se můžete zastavit v pár zajímavých městečkách. V Carmoně je k vidění kostel Iglesia de San Pedro s vysokou kostelní věží z 15. století, která je hlavní dominantou celého města. Dále je tu opevněná maurská brána Puerta de Sevilla, na jejíž cimbuří si v rámci prohlídek můžete vylézt. Druhou městskou věží je Puerta de Córdoba, která má stejně jako Puerta de Sevilla základy v římských dobách. Centrem města je Plaza San Fernando (někdy také Plaza Mayor) s řadou maurských paláců a kousek odsud na Plaza del Mercado je také velký trh s ovocem a zeleninou. Dále je tu Městské muzeum (Museo de la Ciudad) v paláci z 18. století, kde je řada exemplářů z různých historických období. Jsou ta také ruiny maurské pevnosti Pedro´s Alcázar, jejíž počátky sahají do 14. století. Carmona byla v minulosti významná římská osada, z těchto dob se tu kromě starobylé silnice a zbytků římského amfiteátru dochoval i římský hřbitov. Ten ukrývá na 900 rodinných hrobek z dob od 2. st. př. n. l. do 4 st. n. l. Hrobky jsou většinou vytesány do skal. Nejzajímavější hrobkou je Tumba de Servilia, která připomíná obří chrám. Na pěkné historické budovy vás může nalákat i Écija. V létě tu je sice obrovské vedro, ale jsou tu také pěkné archeologické památky. Je tu jedenáct zchátralých kostelních věží, zajímavý palác Palacio de Peňaflor nebo Palacio de Benamejí z 18. století. Ve zdejším historickém muzeu (Museo Histórico Municipal) najdete hlavně archeologické nálezy a jiné artefakty hlavně z římských dob. Hlavní náměstí Plaza Mayor (někdy také Plaza de Espaňa) je takovou nesourodou kombinací moderní a barokní architektury, jsou na něm ale k vidění zbytky římských lázní. Zajímavé paláce pak nabízí také městečko Osuna. Z nich za zmínku stojí Cilla del Cabico či barokní palác Palacio del El Marqués de la Gomera z 18. století. Na hlavním náměstí Plaza Mayor je kasino ze začátku 20. století v mudejárském stylu, které je volně přístupné veřejnosti. Na vrcholu zdejšího kopce pak najdete historické budovy staré univerzity a Colegiaty z 16. století, ve které najdete panteon a kapli vévodů z Osuny.

A jsme v Córdobě, dalším městě se skvělými maurskými památkami. Protože je průvodce poměrně rozsáhlý, přečtěte si ho v samostném článku.

A pojďme do dalších částí Andalusie, v tomto odstavci konkrétně do provincie Jaén. Není to moc navštěvovaná ani příliš turisticky atraktivní oblast, pokud tudy ale budete projíždět tak čtěte, co tu můžete vidět. Hlavní město provincie, Jaén, láká hlavně na maurské památky, kterým dominují největší zachované maurské lázně (Baňos Árabes) v celém Španělsku, které jsou zároveň jedněmi z nejkrásnějších ve Španělsku. Hlavním náměstím je Plaza de la Constitución. Kousek od něho najdete krásnou renesnační katedrálu ze 17. století. Archeologické muzeum (Museo Provincial) zas hostí sbírku iberského umění z 5. st. př. n. l. Dalším městem v této provincie je Baeza. Hlavním náměstím je Plaza Mayor s řadou restaurací a barů, město ale láká hlavně na své architektonické památky jako městský palác Palacio de Jabalquinto z 15. století, katedrálu Santa María ze století 16. a několik renesančních paláců na náměstí Plaza de Leones. Kousek od náměstí je pak městská brána Puerta de Jaén z 16. století. Posledním zdejším městem, které stojí za zmínku, je Úbeda. Leží na kopci s výhledem na údolí řeky Guadalquivir a láká na skutečně skvělé historické město. V něm najdete náměstí Plaza de Vázquez de Molina, což je skutečně krásné náměstí. Většina budov je z 16. století, v paláci Palacio de las Cadenas je radnice. Na náměstí je také kaple Capilla del Salvador, mistrovská ukázka španělské renesanční architektury. Zajímavým zdejším náměstí je také Plaza del Primero Mayo s budovou staré radnice z 16. století (Ayuntamiento Viejo), odkud městská rada sledovala upalování inkvizicí odsouzených kacířů a čarodějnic. Renesanční památky v Baeze a Úbedě jsou zapsány na seznamu UNESCO.

Pokud vás tyhle architektonické památky v této oblasti nelákají, třeba vás zaujme přírodní rezervace Parque Natural de las Sierras de Segura y Cazorla. Hlavní vstupní bránou do parku je město Cazorla, které je nejlepší navštívit v období od 16. do 21. září, kdy se tu koná slavnost Fiesta de Cristo del Consuelo. To je náboženské procesí, jehož součástí je ohňostroj i rušné trhy. Ve městě jsou tři důležitá náměstí, na kterých najdete historické paláce, radnici i katedrálu. Jde o náměstí Plaza de la Constitución, Plaza de la Corredera a Plaza de Santa María. Zajímavé je i zdejší Muzeum folklóru (Museo de Artes y Costumbres) s řadou předmětů dokumentujících historii města. Co se týká zdejší přírodní rezervace, hlavní návštěvnické centrum je Torre del Vinagre Centro de Interpretación. Rezervace je skvělá hlavně na pozorování zvířat. Uvidíte tu horského kozorožce, divočáky, celou řadu ptáků a motýlů. Místa pro pozorování jsou většinou na okraji parku, do vnitrozemí příliš cest nevede a vstup sem je také omezen. V rezervaci je několik kempů.

A jsme v provincii Granada, která nabízí už více zajímavých míst. Všem dominuje Granada se svou hlavní památkou, Alhambrou. Protože je průvodce po Granadě obsáhlý, věnujeme mu taktéž samostatný článek.

V provincii Granada, která kromě velkolepého města plného maurských památek nabízí i krásné přírodní kouty, ještě chvíli zůstaneme. Upozorníme naše čtenáře na pohoří Sierra Nevada (foto pod textem), jehož jedna část je i národním parkem. Z části leží v provincii Granada a z části v provincii Almería, je vyhlášenou biosferickou rezervací UNESCO a po Alpách druhým nejvyšším pohořím v západní Evropě. Celá jeho délka činí asi 650 km. Nachází se tu nejvyšší vrchol kontinentálního Španělska, Mulhacén (3 479 m. n. m.). Název pohoří znamená „sněžné hory“, jelikož je to jev v rozpálené Andalusii poněkud nevídaný.

Léta jsou v Sierra Nevadě horká, zimy mírné díky středomořskému klimatu. Krajina je to poněkud vyprahlá, dá se charakterizovat jako polopoušť. Ve výškách okolo 3 000 m se drží sníh od konce října do poloviny května, někdy i déle. Výrazné jsou hlavně teplotní rozdíly mezi horskými vrcholy a nížinami, proto chystáte-li se do vyšších výšek, myslete na správné oblečení. Hory za účelem pěší turistiky je nejlepší navštívit v létě, nížiny pak na spíše na jaře. Krajinu pokrývají lesy, rostou tu ale i fíkovníky či mandloně, olivovníky, citrusy, ale také různé endemické druhy rostlin. Z divokých zvířat tu můžete vidět kamzíky, kozorožce, jezevce, lišky nebo divoké kočky, také ale celou spoustu dravých ptáků.

Sierra Nevada leží jižně od Granady a je to vynikající oblast v zimě na lyže a v létě na pěší turistiku, i když někteří nadšenci vysokohorské turistiky tvrdí, že pro svou vyprahlost jsou hory Sierra Nevady poněkud nezajímavé. Je to také vynikající místo, chcete-li si třeba zalyžovat a poté se sjet vykoupat dolů k moři. Za dobrého počasí je odsud dokonce možné dohlédnout až na pláže u Středozemního moře. Návštěvnické centrum El Dronajo vám poradí řadu praktických informací. Do lyžařských středisek jezdí autobusy z Granady, je to cesta cca na 2,5 hodiny. Zdejší lyžařská střediska nabízejí na 120 sjezdovek, v délce asi 115 km. Lyžařská sezóna trvá od listopadu do konce května. Nejoblíbenějším z lyžařských středisek je sice ne moc pěkné Solynieve s upravenými sjezdovkami ležící mimo národní park. Zdejší lyžařské středisko Pradollano je pravidelně dějištěm světového poháru v alpském lyžování. V roce 1996 se zde konalo dokonce mistrovství světa.

Co se pěší turistiky týká, oblíbený je třeba výstup na horu Veleta (Pico Veleta) vysokou 3 389 m. Pod horou jsou dvě parkoviště, ke kterým se dostanete po asfaltce autem, a poté vás čeká namáhavý výšlap asi na 3 hodiny, na cestu zpátky si nechte 2 hodiny. Jsou odsud skutečně krásné výhledy, a to nejen na Mulhacén, ale i na pobřeží nebo na astronomickou observatoř Sierra Nevada. Z parkovišť pod Veletou se dá vydat i na jiné vrcholy či cíle v okolí. Návrhy dalších turistických tras pak najdete tady. Ještě informace, že kempování v parku není povoleno a využít tak budete muset kempy v okolí.

Další skvělou oblastí v provincii Granada je údolí Las Alpujarras. Tady najdete ty nejkrásnější andaluské vesničky s bílými domky na svazích hor, v pozadí se zasněženými vrcholky Sierra Nevady. Vesniček je tu asi 70. K vidění tu jsou i typická terasovitá políčka, která byla vytvořena obyvateli v minulých staletích a dnes se na nich pěstuje řada různých plodin. Oblast byla posledním útočištěm poražených Maurů, kteří výrazně zlepšili tradiční způsob obdělávání půdy, zavlažování i systém teras. Právě oni proměnili údolí v úrodnou oblast, kde se dodnes daří zemědělství. Pěstují se tu pomeranče, jedlé kaštany, banány, jablka i avokáda. Poslední dobou údolí láká stále více turistů. První zastávku uděláme v Lanjarón. Cesta sem vede přes průsmyk Puerto del Suspiro del Moro (Průsmyk maurských vzdechů), kterým z města prchal poslední maurský vládce. Město je vyhlášené svými léčivými prameny. Lázně (Balneario), které lákají docela početné davy turistů, jsou otevřené od března do prosince. Můžete si tu dát některou z léčivých koupelí. Zastavte se také na zdejším maurském hradu Alpujarras. Okolí vesnice je oblíbené pro pěší turistiku, vydat se můžete třeba do přírodní rezervace Reserva Nacional de la Sierra Nevada, ale i do jiných cílů v okolí města. Další vesnice, Órgiva, se pyšní mudejárským palácem, ve kterém je dnes radnice. Z dalších vesniček s nabílenými domy jmenujme Soportújar, Caňar, Carataunas či Pampaneira. Za poslední zmiňovanou vesnicí můžete navštívit buddhistický klášter Osel Ling nebo rokli Poqueira na svahu Sierra Nevady. Klášter tu založil v 80. letech 20. století jeden tibetský mnich a je přístupný veřejnosti. Tradicím, kultuře a místní architektuře celé této oblasti se věnuje malé muzeum Casa Alpujarreňa ve vesnici Bubión. Druhým obdobným muzeem vystavujícím kroje a místní řemesla je muzeum ve vesnici Capileira. Vesnice Trévelez je údajně nejvýše položenou obcí Španělska a nabízí krásné výhledy na údolí. Vesnice Bérchules proslula sušenou iberskou šunkou a v Cádiar se zas na začátku října koná vinobraní Fuente del Vino. Typickou alpujarrskou vesničkou je také Yegen, za zmínku pak stojí také velkolepý hrad z 16. století nad vesnicí La Calahorra.

Naší poslední zastávkou v Andalusii bude provincie Almería, což je taková skalnatá skoro měsíční krajina. Je to nejteplejší provincie Španělska, léto tu začíná o Velikonocích a končí v listopadu, k tomu tu jsou skvělé pláže. Takže vynikající místo pro lenošení u moře, v létě je tu ovšem děsné vedro. Je to mimochodem také oblíbená filmařská oblast. Zastavit se můžete ve městě Almería. To nabízí maurskou pevnost Alcazabu (foto v textu), skvělou ukázku maurského pevnostního stavitelství. Dochovala se tu tři hradbami obehnaná nádvoří a zbytky mešity přestavěné na kapli. V době největší slávy, v 11. století, kdy bylo město nezávislým královstvím, se zdejší pevnost mohla prý měřit i se slavnou pevností v Granadě. Býval tu park, paláce a žilo tu na 20 tisíc obyvatel. Od pevnosti je pěkný výhled na pobřeží. Ve městě je dále opevněná katedrála z 16. století a archeologické muzeum. Hlavní třídou je Paseo de Almería vedoucí k přístavu, ze kterého se lze trajektem vydat i do marocké Melilly. Zajímavou turistickou atrakcí provincie je také westernová filmařská vesnička Mini Hollywood (někdy také Oasys Parque Tématico). Úmyslně to tu připomíná americký divoký západ, natáčelo se tu několik italských spagetti westernů jako třeba Pro hrst dolarů s Clintem Eastwoodem. Z pravidelných kovbojských představení budou nadšeni nejen děti. Jsou tu zachovalé kulisy z řady filmů a saloon Tombstone Gulch, kde si můžete dát něco dobrého k pití. Zmiňovaná kovbojská představení, která se tu konají od června do září, jsou skvělá a dokonale vás přenesou do dob divokého západu. Přestřelky, přepádávání banky, jednoduše zábava. Je tu také malá zoo. Informace o cenách vstupeného a otevírací době najdete tady. Kousek odsud je pak ještě jedna filmařská vesnička, Fort Bravo (někdy také Texas Hollywood) s podobnými atrakcemi.

Vesnice Níjar proslula výrobou keramiky, kterou si tu levně můžete koupit, a nebo také můžete jen pozorovat místní hrčíře ve svých dílnách při práci. Nejautentičtějším místem je čtvrť barrio alfarero. Níjar ale také funguje jako vstupní brána do pěkné přírodní rezervace Parque Natural de Cabo de Gata, které navazuje na pobřeží Costa de Almería se skvělými plážemi. Pláže jsou tu jak příliš turistické zastavěné betonovými hotely, tak malebné s rybářskými vesničkami. Skvělá je třeba pláž El Cabo de Gata u chráněné laguny Laguna de Rosa, na jejichž březích v létě hnízdí plameňáci i jiní vodní ptáci. V okolí je pak turistické zázemí. Pěkným místem je i maják Faro de Cabo de Gata, u kterého je pěkná vyhlídková plošina, ze které dohlédnete až na pobřeží Maroka. U San José je další dobrá pláž, Playa de los Genoveses. U pláže v letovisku Los Escullos se můžete kochat velkolepou pevností z 18. století, Castillo de San Felipe. Oblázková pláž je v Las Negras, skvělá písečná pak v Agua Amarga a také Mojácar Playa v letovisku Mojácar, dlouhá asi 4 km a lákající dost turistů. V provincii Alméria se také můžete vydat na pěkný hrad Castillo de los Vélez z 16. století, jehož stěny jsou vyzdobeny obrazy Picassa i jiných španělských umělců. Zajímavou zastávkou a v poslední době oblíbeným turistickým cílem je zajímavé městečko Guadix (foto pod textem). Jeho lákadlem jsou jeskynní příbytky, tedy domky vbudované do jeskyně. Je jich tu na dva tisíce a trvale v nich žije asi polovina ze zdejších 20 tisíc obyvatel. V tomto stylu tu je i řada hotelů pro turisty. Město je takovým živým skanzenem a jedinečnou ukázkou vztahu místních ke svým tradicím a předkům. Ve městě je dále goticko-renesnační katedrála z období od 16. do 18. století s barokní fasádou, maurská pevnost Alcazaba a muzeum lidových zvyků (Cueva Museo de Costumbres Populares).

Tady naše putování po Andalusii končí. Celou spoustu dalších informací se dozvíte oficiálních stránkách oblasti. Cesty po světě pro Vás ale připravily i průvodce po jiných místech Španělska, tak do nich směle nahlédněte. Přejeme krásnou cestu!

Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě