Kastilie-La Mancha a Extremadura

V této části průvodce po Španělsku se budeme věnovat dvěma vnitrozemním regionům, Kastilii-La Manche a Extremaduře. Oba regiony jsou krajinou typickou suchými vyprahlými pustinami, ale i kopci, skálami i roklinami. Extremadura ležící západně a tvořící hranice s Portugalskem, byla odjakživa odlehlou oblastí, La Mancha zas proslula slavným donem Quijotem a Kastilie má významnou minulost, ve které svou roli sehráli Maurové, Židé i křesťané. Ačkoliv tato vnitrozemní oblast Španělska nepatří k hlavním turistickým lákadlům země, i tak tu najdete několik půvabných míst, které můžete v rámci vašeho poznávacího zájezdu po Španělsku vidět.

Tento průvodce je součástí našeho rozsáhlého průvodce po Španělsku, který doporučujeme k prostudování před Vaší cestou kamkoliv ve Španělsku. Najdete tam také průvodce po dalších zajímavých místech Španělska.

S výjimkou skutečně úžasného Toleda do regionů Kastilie-La Mancha a Extremadura míří jen minimum turistů putujících po Španělsku. Možná je tu škoda, jsou tu totiž i jiná krásná místa. Najdete tu několik pěkných středověkých opevněných městeček, jejichž zašlou slávu připomíná několik pozůstatků zdejších velkolepých středověkých hradů i městských opevnění. Tipem číslo jedna je každopádně úžasné Toledo, lákající hlavně na skvělé historické architektonické památky. Protože je průvodce po Toledu rozsáhlý, věnujeme mu samostatný článek. Druhým tipem je městečko Cuenca a jeho okolí. Městečko proslulo svými netypickými domy zavěšenými na skále, které jsou hlavním lákadlem města. Nedaleko Cuency pak ale najdete také oblíbené skalní město Ciudad Encantada. Kraj La Mancha láká zas na pozůstatky středověkých hradů a místa spojená s postavou dona Quijota. V Extremaduře stojí za návštěvu v UNESCO zapsané město Cáceres, ale i Pizarrovo rodiště Trujillo či významné poutní místo Guadalupe. Putování po Kastilii – La Manche a Extremaduře doporučujeme spojit i s nepříliš vzdáleným Madridem a jeho okolím. Tady je náš podrobný průvodce po regionech Kastilie-La Mancha a Extremadura.

Kastilie-La Mancha

Kastilie-La Mancha je jedním ze 17 autonomních společenství Španělského království. Nachází se ve vnitrozemí Španělska. V minulosti byla tato oblast známá jako Nová Kastilie, z níž jedna její část dnes patří do tohoto regionu, druhá pak do Murcie. Hlavním městem regionu je velkolepé a nejvíce navštěvované zdejší město, Toledo. A to i přesto, že není městem největším. Region na západě hraničí s Extremadurou, na jihu s Andalusií a Murcií, na východě s Valencií, na severu a severovýchodě pak s Aragonií, Madridem, Kastilií a Leónem. Oblast La Manchu, také kdysi historický region a zároveň největší náhorní plošinu Španělska, znají pak milovníci literatury ze slavného renesančního románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha od nejznámějšího španělského spisovatele, Miguela Cervantese y Saavedry. Název kraje La Mancha pochází z arabského al-manša neboli step, je tu nehostinná a suchá krajina. Kraj La Mancha je tak znám nejen pro z Quijota známé větrné mlýny, ale i jako kraj vína a sýru Manchego. Jedním ze zdejších slavných rodáků je nejznámější španělský filmový režisér, Pedro Almodóvar. Celý region Kastilie-La Mancha je nehostinný, většinou tvořen suchou náhorní plošinou obklopenou horami vysokými kolem 500 až 600 m. n. m. Hustota osídlení je nízká, ani v minulosti to sem nikoho moc netáhlo. Bylo to vždycky spíše takové průchozí, chcete-li tranzitní, území a většinou sloužilo jako pastviny. Typická jsou suchá a horká léta a mrazivé zimy. Region se věnuje hlavně zemědělství, pěstuje se tu česnek a po Andalusiije tento region druhou nejdůležitější oblastí pro výrobu olivového oleje. Třetím zemědělským produktem je šafrán, většina světové produkce šafránu se totiž pěstuje právě tady. Pokud nahlédneme maličko do regionální kuchyně, upozorníme na gazpacho, manchego (dušené maso s kousky chleba), atascaburras (šťouchané brambory s treskou a česnekem) nebo pisto manchego (smaženou zeleninu v rajské omáčce). Již jednou zmiňovaný sýr Manchego (foto vpravo) je velmi slavným a vyskytuje se v různých místních variantách – většinou zpola uzený (semi-curado) nebo uzený (curado). Vyrábí se z mléka ze zdejších ovcí. Co se vzdejšího vína týká, to nejlepší pochází z vinic Valdepeňas, které ale nepatří k těm příliš známým španělským vinařským oblastem.



První zastávku v tomto regionu uděláme ve městě Sigüenza, takovém malém ospalém městečku. Město láká především na krásnou katedrálu (foto v textu) z růžového kamene, která stojí na vrcholu kopce a je tak hlavní dominantou města. S její stavbou v gotickém stylu se začalo už ve 12. století. V interiéru je k vidění mramorový oltář ze 13. století se sochou Panny Marie a pak hlavně alabastrová hrobka Martína Vázqueze z Arce neboli oblíbeného knížete Isabely Španělské, který padl v bojích proti Maurům v Granadě. V sakristii je pak krásně zdrobený renesanční strop s rytinami od slavného Covarrubiase a v kapli zas můžete vidět kromě zajímavé kupole i Zvěstování od slavného El Greca, slavného malíře tvořícího na přelomu 16. a 17. století. Kousek od katedrály je pak k vidění palác z 16. století, ve kterém se dnes nachází Museo Diocesano del Arte Antiguo, které skýtá artefakty z doby kamenné, řecké a římské sochy či obrazy vybraných španělských malířů. Další z dominant města je zdejší hrad El Castillo, dnes fungující jako hotel. Počátky hradu jsou známé v podobě římské pevnosti, později ji přestavěli a využívali Vizigóti. Po nich ho převzali Maurové, od kterých si hrad v 1. polovině 12. století vzali křesťané. Během občanské války za vlády diktátora Franca byl hrad srovnán se zemí, načež byl celý zrekonstruován. Hlavním náměstím ve městě je Plaza Mayor, nedaleko kterého stojí kostel San Vicente. Naproti kostelu pak najdete gotickou budovu ze 13. století, Casa del Doncel, která se pyšní zajímavým mudejárským interiérem. Je to jedna z nejznámějších budov ve městě.

Druhou zastávkou bude Medinaceli, městečko nad řekou Río Jalón. Město bylo významnou římskou základnou, z těchto dob se tu zachoval velkolepý trojitý oblouk Arco Romano. Jeho původ je obestřen řadou otázek, není dodnes jasné, proč právě tady a při jaké příležitost vznikl. Dále ve městě najdete pozůstatky maurského hradu, z něhož se dochovala jen malá část. Ve městě je pak také několik zajímavých historických paláců označených erby. Zmíníme třeba palác Palacio del Duque de Medinaceli na náměstí Plaza Mayor. Zastávku můžete udělat také v nedaleké Atienze, která se pyšní nedobytným hradem vysoko na kopci.

Zajímavou zastávkou v regionu je město Cuenca a jeho okolí. Krajina kolem města je typická rozeklanými skalisky a sama o sobě je velmi působivá. Oblibu města a početné davy turistů zajistila městu hlavně návštěva španělského následníka trůnu prince Felipa a Letizie Ortiz, kteří se tu zastavili na své svatební cestě a vlastně pro mnoho Španělů tento obdivuhodný výtvor přírody a lidských rukou objevili. Opevněné historické město Cuenca má skvělou polohu, ze tří stan je obklopené skalní roklí, nad kterou se nachází známé zdejší atrakce, domy zavěšené na skále (první foto v textu). Nejúchvatnější pohled na domy postavené na samém okraji propasti je z visutého mostu svatého Pavla, který oba břehy kaňonu spojuje. Přesně se neví, kdo a kdy domy postavil. Město je se svými historickými architektonickými památkami zapsáno na seznamu UNESCO. Zdejší Staré Město (Ciudad Antigua) je rozlehlé a najdete v něm náměstí Plaza Mayor, na které se vstupuje pěknou barokně zdobenou branou. Na náměstí najdete spoustu obchůdků se suvenýry, kavárny i restaurace. Dominantou náměstí je ale katedrála (druhé foto v textu), s trochu stylově nesourodým průčelím. Katedrála byla postavena na místě někdejší mešity. Hlavní loď sahá až do počátku 13. století. Pěkný je hlavně interiér katedrály, jehož součástí je i pokladnice Tesoro Catedralicio, pěkně zdobená. Vedle katedrály je přilehlé muzeum s dvěma plátny od El Greca a pár dalšími zajímavými předměty. Dějiny města Cuenca pak mapuje naproti stojící Museo de Cuenca. Na náměstí je pak také barokní radnice. Sejdete z náměstí dolů z kopce a naskytne se vám pěkný výhled na okolní skalnatou krajinu. Z dalších zajímavostí ve městě pak ještě upozorníme na Muzeum abstraktního umění (Museo de Arte Abstracto), které založil Fernando Zóbel, jeden z nejvýznamnější španělských abstraktních malířů. Muzeum se nachází v jednom ze zmiňovaných domů zavěšených na skále. Zaujmout může i interaktivní muzeum Museo de las Ciencias věnující se hlavně záhadám vesmíru. Jste-li milovníci fauny a flóry a zajímá-li vás ta místní, navštivte přírodovědecké centrum Ars Natura, jehož interaktivní expozice zaujme hlavně děti. Na nejvyšším konci města najdete zříceninu hradu, odkud je hezký výhled do kaňonu řeky Júcar.

Nedaleko historického města se nachází velmi oblíbený cíl výletníků. Jedná se o skalní město Ciudad Encantada neboli Začarované město. K vidění je tu spousta vápencových skalních útvarů, ve zdejší krajině se odehrával i film Barbar Conan s A. Schwarzeneggerem v hlavní roli. Do hlavní skalní části je nutné zaplatit drobné vstupné, cesta začíná od parkoviště a přilehlé restaurace. První zastávkou bude pravděpodobně vyhlídka Mirador de Uňa, skýtající pěkné výhledy na celé údolí. Skalní město leží asi 20 km od Cuency.

Pár dalších cílů v okolí. Krajina východně od Začarovaného města nabízí malebné údolí řeky Júcar a řídce osídlenou pahorkatinu. Nedaleko vesničky Uňa leží García (Fuente de García), proslulé jako místo, kde pramení řeka Tajo. Tajo je nejdelší řeka na Pyrenejském poloostrově, která je 1 038 km dlouhá. Z toho 716 km se nachází ve Španělsku, 47 km tvoří portugalsko-španělskou státní hranici a zbývajících 275 km protéká Portugalskem, kde ústí do Atlantického oceánu. Zajímají-li vás římské ruiny, zamiřte do vesničky Segóbriga. Ve 2. století př. n. l. tu stávala římská osada profitující z nedalekého sádrovcového lomu. Z římských památek se nejlépe zachovalo zdejší divadlo a také amfiteátr s kapacitou 5500 míst. Větší rozmach město ale zažilo za vlády Vizigótů. Zastávku můžete udělat také v historickém opevněném městě Alarcón, které se pyšní městskými hradbami a opevněnými branami. Dominantou města je ale hrad (foto v textu) z 8. století, který ve 12. století padl do rukou Maurů. Legenda o hradu říká, že zdejší černé a načervenalé fleky na omítce jsou prý pozůstatky lidské krve a ostatků, které byly použity na zpevnění zdejších kamenných bloků při jedné z přestaveb hradu. Údajně se jedná o ostatky zabitého uchazeče o ruku dcery zdejšího lorda, který plánoval tchánovo zabití. Ten to ale zjistil a nechal vraha zabít a jeho ostatky pak použil do stavebního materiálu.

Malebná je také vesnička Alcalá del Júcar u ohybu řeky Júcar, plná starobylých domků. Ve městě je také řada jeskyní (cuevas), některé dnes fungují jako restaurace, ze kterých se vám naskytne krásný výhled na řeku. I v Alcalá del Júcar je pěkný hrad nebo spíš jeho docela pěkně zachovalé pozůstatky. Městečko Albacete láká na katedrálu, jejíž hlavní loď se pyšní pěknými jónskými sloupy. Krom katedrály je ve městě několik muzeí – Městské muzeum (Museo de Albacete) s nálezy z římských dob a etnografickou sbírkou; Museo de la Cuchillería, které se věnuje zdejší proslulé výrobě nožů v dobách do maurského období, muzeum sídlí v pěkném pseudogotickém historickém domě; a závěrem Muzeum panenek (Museo del Niňo).




Kraj La Mancha je krajina typická hlavně vyprahlými planinami a zdejší turistický ruch se věnuje hlavně slavné literární postavě dona Quijota. Je tu i poznávací trasa přes zdejší planiny vedoucí kolem větrných mlýnů, se kterými don Quijot tak neslavně bojoval. Je to pustá oblast posetá nejen větrnými mlýny, ale také pozůstatky středověkých hradů, které také tak trochu připomínají slavný příběh. Příběh z roku 1604 vypráví dobrodružství dona Quijota, který se povzbuzen četbou rytířských příběhů vydává na svou rytířskou cestu napravovat křivdy světa. Na této cestě třeba bojuje s větrnými mlýny, neboť je mylně považuje za obry. Je to vtipné a poutavé dobrodružné čtení. Román je dodnes jednou z nejslavnějších španělských knih, která si svou proslulost získala po celém světě. První zastávku v La Manche uděláme v Consuegře (foto v textu), městečku pod skálou, na které stojí 11 větrných mlýnů. V prvním je informační centrum, v dalších jsou obchůdky se suvenýry. Na této planině je společně s mlýny také zřícenina hradu, ve kterém ve 12. století sídlili rytíři řádu sv. Jana. Od hradu je pěkný výhled na okolí. Ciudad Real je hlavním městem stejnojmenné provincie a jsou v něm k vidění hlavně historické architektonické památky. Jednou z nich je brána v mudejárském slohu Puerta de Toledo, což je jediná část z původních středověkých hradeb. V malém Provinčním muzeu je pár archeologických vykopávek z okolí. Zajímavější je pak zdejší Museo de Don Quijote, kterým vás provázejí postavy z knihy a jeho návštěva je tak příjemným zpestřením. Oblast La Mancha láká i na přírodní rezervace a národní parky. Pěkná je třeba La Mancha Húmeda, oáza v pustině plná malebných jezírek a mokřin, ležící v povodí řek Río Cigüela a Río Guadiana. Vodní ptáci tu hnízdí od dubna do července, což je nejlepší období k návštěvě. Národní park de las Tablas de Daimiel nabízí také mokřiny a v nich se nacházející hejna vodních ptáků. Do parku se dostanete autem. Nejvíce turistů pak míří do Přírodního parku de las Lagunas de Ruidera. Znáte-li román o donu Quijotovi, řada míst v okolí Ciudad Real vám tak bude z románu známá. V El Toboso žila Dulcinea, Alcázar de San Juan byla významná křižovatka cest... Chcete-li se vydat po stopách dona Quijota, kromě Consuegry vám doporučíme ještě pěkně zrekonstruovanou oblast s bílým větrnými mlýny, Capto de Criptana.

Almagro bylo v 15. a 16. století docela významným centrem jižní Kastilie, protože tu sídlila vlivná rodina bohatých bankéřů Fuggerových, kteří půjčovali i habsburskému králi nebo římského císaři Karlu V. Ve městě stojí za zmínku skvěle zachovalé venkovní divadlo Corral de las Comedias z 16. století, jediné svého druhu ve Španělsku. Hrají se v něm španělské hry 16. a 17. století, tedy zlatého věku španělského divadla. V červenci se tu také koná divadelní festival. Naproti divadlu stojí Muzeum divadla (Museo del Teatro) s divadelními kostýmy, plakáty a různými předměty souvisejícími s divadlem od řeckých dob až do těch dnešních. Almagro je známé i pro své krajky a výšivky, které si můžete prohlédnout v Museo de Encaje. Hlavním náměstím je Plaza Mayor lemované podloubím i zajímavými domy. Na náměstí jsou restaurace i krajkářské dílny.

Nedaleko Almagra leží oblast, která kdysi patřila rytířům z Calatravy. To byl řád založený jako vojenská odnož cisterciáckého řádu ve 12. století, který proslul hlavně v bojích proti Maurům. Upozorníme tu třeba na opevněnou vesnici Qal´at Rabah založenou v 8. století Maury, která sloužila jako jedna ze základen Córdobského kalifátu. Ve 12. století osadu dobyli křesťané a stala se tak sídlem rytířů z Calatravy. Dnes tu jsou k vidění hlavně zbytky středověkých hradeb a pár historických budov. Jejich moc se odsud šířila i do okolních míst, třeba k průsmyku Puerto de Calatrava, jedné v té době z hlavních přístupových cest do Andalusie. V 1. polovině 13. století tady založili osadu Calatrava La Nueva, kde vznikl klášter, cisterciácký kostel a stál tu také maurský hrad Salvatierra (foto v textu), jehož zříceniny jsou tu dodnes patrné.

Nejznámějším vinařským regionem Kastilie je oblast kolem města Valdapeňas. Ve zdejších vinařstvích můžete víno ochutnat i si ho koupit a také tu můžete navštívit Muzeum vína (Museo del Vino). Na začátku září se tu konají slavnosti vína. Na ulici c/Francisco Mejía můžete vidět jeden z lamanchských větrných mlýnů.

Oblastí La Mancha prochází pohoří Montes de Toledo, což jsou kopce mezi Toledem, Ciudad Realem a Guadalupem, dosahující průměrných výšek kolem 1 400 m. n. m. Nejzajímavější částí pohoří je Národní park Cabañeros, jehož cílem je zachování původního středomořského lesa s řadou vzácných druhů rostlin.

Na závěr putování po Kastilii-La Manche ještě zmíníme město proslulé výrobou keramiky, Talavera de la Reina. Ve městě se dochovaly hradby a pozůstatky kláštera. Poslední zastávkou bude Oropesa, město s pozůstatky maurského hradu, středověkými hradbami, Starým Městem s řadou paláců nebo římskou památkou Los Vascos.

Extremadura

Extremadura, jedna ze španělských autonomních oblastí, je vnitrozemní kraj na západě Španělska při hranicích s Portugalskem. Správním městem, nikoliv ale největším, je Mérida. Tím největším je Badajoz. Je zajímavé, že právě z historické Extremadury pocházela většina nechvalně proslulých dobyvatelů (conquistadorů) a díky tomu se zemi říká „země dobyvatelů“ (tierra de conquistadores). Patřili mezi ně i ti nejslavnější – Hernán Cortés, který zlikvidoval mocnou říši Aztéků a Francisco Pizarro, který to samé provedl s říší Inků. Jiný zdejší rodák, Francisco de Orellana, objevil Amazonku. Po zdejších městech je pojmenována i řada měst v Americe. Zlatý věk této oblasti tak přirozeně nastal právě po dobytí Jižní Ameriky, kdy sem dobyvatelé přinášeli své bohatství.




Stejně jako v Kastilii-La Manche tu nejdříve žili Římané, po nich Vizigóti a po nich Maurové, za jejichž vlády se v 8. století region stal součástí Córdobského chalifátu. Po jeho pádu v 1. polovině 11. století se region rozpadl na menší státečky, z nichž ty nejmocnější – Badajoz a Toledo, si mezi sebe rozdělily celé zdejší území. Po dobytí území křesťany mezi 12. a 13. stoletím byla Extremadura součástí království Kastilie a León.

Extremadura na západě hraničí s Portugalskem, na severu s Kastilií a Leónem, na východě s Kastilií-La Mancha, na jihu pak s Andalusií. Územím Extremadury protékají významné řeky Tajo a Guadiana, zčásti tvořící hranici Španělska s Portugalskem. Sever regionu je velmi hornatý, nejvyšší horou je Calvitero (2425 m). Název je zkratkou a znamená „extrémně tvrdý“, což odpovídá zdejší drsné a nehostinné krajině, která kombinuje vyprahlé a nepříliš osídlené pustiny i hory. Jedná se o jednu z nejteplejších oblastí Španělska, kde v létě panuje až 41 °C. Zima zde bývá mírná, i koncem listopadu svítí slunce a teploty dosahují až 23 stupňů.

Tradičním pokrmem je sušená šunka jamon, zrající na slunci. Region odjakživa sloužil hlavně pro chov dobytka, zásoboval jím celý Iberský poloostrov. Skot tu totiž díky příznivému podnebí má dost potravy a může se pást venku po celý rok. Společně s oblastí Sierra Morena v Andalusii se jedná o jediné oblasti Španělska, kde se chovají iberská prasata, druh divočáka žijící pouze na Iberském poloostrově. Z nich se pak vyrábí ona zdejší proslulá na slunci sušená šunka. Ta nejlepší šunka (z okolí města Montánchez) je ale pekelně drahá. Za delikatesu ale platí také pstruzi ze zdejších čistých potoků či kozí sýr z městečka Cáceres. Za tradiční jídla se považuje třeba migas (chleba, paprika, česnek, šunka a olivový olej) či patatas revolconas (jídlo z brambor a papriky).

Zdejším pastvinám se říká dehesas, což je v jižním vnitrozemí Španělska svérázný ekotyp. Rostou tu korkovníky i eukalypty a staré honácké stezky dnes fungují také jako turistické stezky.

První zastávkou při putování po Extremaduře bude kopcovitá oblast a údolí La Vera, oblíbené místo výletníků a producent výborných paprik. Za centrum oblasti je považována vesnice Jarandilla de la Vera, v jejímž okolí je několik turistických tras. Odsud se vyráží třeba do kopců k vesničce El Guijo de Santa Bárbara, trasa je to dlouhá necelých 5 km. Od další vesnice, Garganta de Jaranda, se zas vyráží k oblíbenému přírodnímu koupališti El Trabuquete či k horské louce s ovčárnou Pimesaíllo. Dalšími oblíbenými turistickými cíli je Pekelný potok (Garganta de Infierno), zvláštně tvarovaná říčka s jezírkem či přírodní koupaliště Los Pilones. Vydat se můžete také ke klášteru Monasterio de Yuste, který byl v minulosti útočištěm krále Karla V. K vidění tu jsou jeho komnaty, celé v černé barvě. V nich najdete původní nábytek včetně židličky, kterou si král podpíral své dnou postižené bolavé končetiny. Říká se, že postel v komnatách zůstala přesně ve stavu v jakém byla, když v ní Karel zemřel. Z královy ložnice se jde přímo do kostela. Do kláštera se král uchýlil poté, co se v září 1556 zřekl vlády ve Svaté říši ve prospěch bratra Ferdinanda, čímž došlo definitivně k rozdělení habsburského rodu na španělskou a rakouskou větev.

Druhým zajímavým údolím je údolí řeky Jerte, tedy El Valle de Jerte. Oblast je proslulá zdejšími třešňovými sady. Do města Hervás vede nejvýše položená silnice v celém kraji, dostanete se do výšky 1 430 m. n. m. Ve vesnici je k vidění pěkná židovská čtvrť či sbírka starých motorek, aut, kol i kočárků v Museo de la Moto Clásica. Ve stínu zdejších hor se nachází město Plasencia. Má pěkné Staré Město, v němž najdete nepříliš zajímavé pozůstatky středověkých hradeb, dále pak pěkně zdobený dům Casa del Deán, či dvě náměstí – Plaza de San Nicolás a Plaza Mayor. U města pak najdete také městský park Parque de la Isla na březích řeky Río Jerte, ve které se tady můžete také vykoupat. Pěkná je i zdejší katedrála tvořená dvěma spojenými kostely – starým (13. a 14. století) a novým (konec 15. století). Katedrála nebyla nikdy zcela dokončena. Ve městě za zmínku ještě stojí Museo Etnográfico Textil Provincial s expozicí regionálních krojů i řemesel, dobrá exkurze do zdejší historie. Za tradiční pochoutku platí pincho, něco jako tapas, co dostanete zdarma ke zdejšímu vínu pitarra.

Nedaleko odsud, v oblasti zvané Las Hurdes, pak upozorníme na horskou vesnici El Gasco na vrcholu Valle de Malvellido, jehož součástí je vodopád v rokli Meancera. Západně pak leží pohoří Sierra de Gata, velmi odlehlá a izolovaná oblast, ve které místní staří mluví dávnými nářečími. Zdejší vesničky lákají hlavně na starobylé tradiční domy – vesnice Villanueva de la Sierra, Robledillo de Gata, Santibáňez el Alto. Městečko Coria s tradičními nabílenými domky nabízí k vidění klášter Convento del Palancar z 16. století, údajně nejmenší klášter na světě pro asi 10 mnichů, římské hradby a pozůstatky hradu vévody z Alby.

Jižněji pak najdete několik velkých přehrad z 60. let 20. století stojících na řekách Tajo či Tiétar. Zmíníme třeba přehrady Orellana, Zujar a Serena (3. největší přehrada v Evropě), které fungují i jako rekreační oblasti. Španělé se ale v přehradách obvykle moc nekoupu, když se chtějí vykoupat, jedou prostě k moři. Rekreační komplex nabízí přehrada Zujar, u přehrady Orellana a stejnojmenné vesnice jsou dvě umělé pláže vhodné ke koupání a většinou naprosto prázdné.

Přírodní park de Monfraüe (foto vpravo) nabízí pěknou přírodu a řadu turistických stezek. Je to jediná chráněnou oblast v celé Extremaduře. Turistické trasy jsou barevně značené, turistická kancelář je ve Villarreal de San Carlos, odkud většina tras začíná. Zelená stezka vede k hoře Cerro Gimio. Je to trasa na asi 3 hodinky pěknou krajinou, na jejímž konci je pěkná skalní vyhlídka. Červená stezka vede kolem pramenu Fuente del Francés, ke skále Peňafalcón s kolonií supa bělohlavého a také ke zřícenině hradu Castillo de Monfragüe s kaplí a vyhlídkovou plošinou. Vyhlídek je ale po okolí několik. V parku žije na 200 druhů zvířat. Nejzajímavějším obyvatel je čáp černý a jedinečný španělský rys, dále tu žijí divočáci i spousta druhů dravých ptáků.

Další zastávku doporučujeme udělat ve městě Trujillo (foto v textu), v jehož okolí můžete vidět tradiční dehesas, suché pastviny. Trujillo láká na svou minulost spojenou s nechvalně proslulými conquistadory - dobyvateli. Narodil se tady Francisco Pizzaro, který zničil velkolepou jihoamerickou říši Inků, ale i jeho spoluničitelé. Ve Španělsku je Pizzaro dodnes vnímán jako hrdina, který měl velkou zásluhu na rozšířené španělské říše. Vy si názor na to, jakou historickou postavou Pizzaro byl, udělejte sami. Současnými zajímavými obyvateli jsou čápi, jejichž hnízda tu můžete vidět na různých věžích. Ve městě je několik conquistadorských paláců i dalších památek z 16. století. Hlavním náměstím ve městě je Plaza Mayor se třemi paláci, kostelem a řadou restaurací. Uprostřed náměstí stojí bronzová socha Pizzara, na jedné straně pak Palacio de la Conquista, velkolepý palác postavený Pizzarovými stoupenci, ve kterém bydleli někteří členové Pizzarovy rodiny po návratu z Peru. Na náměstí je také kostel Iglesia de San Martín, který ukrývá několik hrobek, včetně té Francisca de Orellana, prvního objevitele Amazonky. Dalším palácem na náměstí je Palacio de los Duques de San Carlos, jehož střecha úmyslně připomíná aztécké a incké pyramidy a dále pak ten nejzajímavější palác, Palacio de Juan Pizzaro de Orellana, zdobený erby obou v názvu zmíněných dobyvatelských rodin. Z dalších zajímavých památek pak zmíníme věž Torre del Alfiler s čapími hnízdy, bránu Arco de Santiago z 15. století, kostel Iglesia de Santiago ze 13. století, který ve středověku sloužil jako zasedací sál místní městské samosprávy či palác Palacio de los Chaves, ve kterém zas nocoval král Fernando a královna Isabela. Nejzajímavějším městským kostelem je Santa María Mayor s hrobkou členů Pizzarovy rodiny (samotný Pizzaro zemřel a byl pohřben v Limě, kterou založil). Zajímá-li vás postava samotného dobyvatele Francisca Pizzara, navštivte maličké muzeum Casa Museo Pizarro v jejich bývalé rezidenci, které nabízí k vidění dobový nábytek nebo deskové obrazy zachycující dobývání Peru. Druhé zdejší muzeum věnované Pizzarovi je Museo de la Coria v bývalém františkánském klášteře. Poslední zmínku uděláme o pozůstatcích zdejšího hradu, jejichž dnešní podoba skýtá zbytky zdiva a základů, mezi kterými se pasou ovce. Od hradu na kopci je ale pěkný výhled na pustou okolní krajinu.

Další zastávkou bude městečko Guadalupe ležící v kopcích nedaleko Trujilla. Jeho hlavní turistickou atrakcí je klášter Monasterio de Nuestra Seňora de Guadalupe, nejvýznamnější klášter v zemi, který láká poutníky už pět století. Klášter s kostelem byl založen v roce 1340 na místě, kde místní pastýř objevil sošku Panny Marie, údajně vyrobenou sv. Lukášem. V 15. a 16. století se jednalo o nejvýznamnější poutní místo v celém Španělsku. O tom svědčí i to, že podle městečka pojmenoval Kolumbus jeden z karibských ostrovů a místní Panna Marie se stala patronkou Mexika. Klášter bohatl a prosperoval hlavně díky darům vracejících se conquistadorů. V 19. století se sem nastěhovali františkánští mniši, kteří tu žijí dodnes. Klášter je zapsán na seznamu UNESCO. Hlavní vstup do klášterního kostela se nachází na hlavním zdejším náměstí Plaza Mayor lemované podloubím. Interiér kostela láká na gotickou výzdobu a řadu církevních artefaktů, které kostelu věnovaly celé generace bohatých dárců. Vstup do kláštera je nalevo od kostela. Klášter je možné navštívit v rámci prohlídek s průvodcem, během kterých navštívíte mudejárskou křížovou chodbu a muzeum s nespočtem historických oděvů, rukopisů, církevních předmětů i uměleckých děl. Krásná je také v rámci prohlídky navštěvovaná sakristie. Na konci prohlídky vás čeká návštěva nejposvátnějšího a nejvýznamnějšího místa, Camarínu. To je maličká místnost nad hlavním oltářem, ze které si můžete pěkně prohlédnout kostel, ale hlavně tady na vás čeká vrchol celé návštěvy Guadalupe – drahými kameny a oděvy zdobená soška Panny Marie z černého ebenového dřeva. Přesně tahle Panna Marie se pak stala patronkou jihoamerických území, která Španělé dobyli.




Guadalupe leží v pohoří zvaném Sierra de Guadalupe, což je poměrně divoká oblast plná skalisek i hlubokých údolí. Tady zmíníme třeba vesnici Cabaňas del Castillo s domy přilepenými na skále nebo zříceninou starého hradu, z vyhlídky v průsmyku Puerto de Miravete je krásný výhled na Trujillo a okolí.

Další téměř povinnou zastávkou v Extremaduře je městečko Cáceres (foto pod textem), jehož středověké a renesanční památky jsou zapsány na seznamu UNESCO. Má zachovalé Staré Město obehnané hradbami, s paláci postavenými za peníze získané při dobývání Jižní Ameriky. Ve Starém Městě se nachází hlavní náměstí, Plaza Mayor a také většina zdejších historických architektonických památek z různých období. Do Starého města se z náměstí Plaza Mayor vstupuje městskou branou Arco de la Estrella z 18. století. V historickém centru pak najdete jeden z nejkrásnějších paláců patřících dávných dobyvatelům Jižní Ameriky, Casa de Toledo-Moctezuma. Jeden z Cortézových mužů sem přivezl velmi exotickou trofej z Nového světa, dceru aztéckého panovníka, kterou si vzal za ženu. Další zajímavé historické paláce lemují další zdejší náměstí, Plaza de Santa María. Naproti jednomu z těchto paláců, Palacio Episcopal, se nachází gotická katedrála Santa María. Uvnitř jsou k vidění hrobky zdejších významných rodin a z hodinové věže se vám naskytne pěkný výhled na město. Vedle katedrály stojí Palacio de los Carvajal, palác z 15. století. Z dalších zajímavých památek ve Starém Městě upozorníme ještě na další pěkné paláce - Casa de la Cigüeňa, Casa del Sol a Casa del Mono na náměstí Plaza de San Mateo. Kousek od náměstí se nachází Museo de Cáceres, místní archeologické a etnografické muzeum, které se nachází v paláci Casa de las Veletas. Dále tu najdete maurský palác Casa Árabe nebo palác Casa de los Golfines de Arriba, conquistadorský palác, ve kterém se Franco roku 1936 prohlásil hlavou Španělska. Celé historické jádro skýtá nespočet budov, které mají dlouhou historii a na chvíli vás možná přenesou do dob slavných dobyvatelů.



Nedaleko Cáceres najdete obrovskou přehradní nádrž Embalse de Alcántrá, která měla za úkol zklidnit trochu tok řeky Tajo. Zajímavým místem je také městečko Alcántara, které se pyšní skutečně nádherným římským mostem Puente Romano, který překlenuje řeku Tajo. Pochází z roku 105 a je tvořen šesti oblouky, které se velkolepě klenou nad roklí. V Alcántaře najdete i další římské památky, jako třeba blouk římského císaře Trajána nebo malý chrám. Ve městě je pak také klášter Convento San Benito, který byl hlavním sídlem rytířů z Alcántary, jednoho z nejvýznamnějších rytířských řádů v době reconquisty.

Hlavně na římské památky pak láká Mérida. Mérida bývala hlavním městem římské provincie Lusitánie a z těchto dob se tu dochovala řada římských památek (foto v textu a pod textem), dokonce nejvíce římských památek na celém španělském území. Některé památky jsou přístupné zdarma, jiné po zaplacení vstupného u vstupu k památkám. Máte-li v plánu navštívit více z nich, doporučujeme zakoupení kombinované vstupenky. Naše představení těchto dávných památek začneme u římského mostu tvořeného šesti oblouky Puente Romano klenoucí se přes řeku Guadiana. V moderní části města pak u náměstí Plaza de Espaňa z 16. století najdete chrám Templo de Diana, tedy Dianin chrám, který má ale dnes podobu renesančního paláce. Kousek odsud je pak Trajánův oblouk (Arco Trajano), který není vítězným obloukem, ale pouze monumentem na počet císaře Trajána. Archeologické naleziště Morerías nabízí k vidění rekonstrukce starých dům a dílen z dob Říma, ale i vizigótské a maurské památky. Zajímavé jsou třeba římské mozaiky. Z dalších památek tu najdete krásné římské divadlo (Teatro Romano) postavené kolem roku 15 př. n. l. V divadle se v létě koná divadelní festival. Vedle divadla je pak ještě římský amfiteátr, do jehož hlediště se vešlo 15 tisíc lidí, kteří tu sledovali gladiátorské závody. Pro nadšence je tu pak moderně pojaté muzeum Museo Nacional de Arte Romano, které hostí staré mozaiky, sochy, části římské vily i zaniklého fóra. I mimo město najdete římské památky – části dvou akvaduktů (Acueducto de San Lázaro; A. de los Milagros), římskou vilu Mitreo a římské pohřebiště Columbarios, zaplavat si také můžete v římské nádrži Embalse de Prosperina s malou pláží či ve vzdálenější přehradě Embalse de Cornalvo s římskou hrází.



Město Badajoz je největším městem regionu a vstupní bránou do Portugalska.. V nepříliš zajímavém historickém centru je k vidění náměstí Plaza de Espaňa s katedrálou ze 13. století, dále také pěkné náměstí Plaza Alta s promenádou a podloubím i zajímavými domy a zbytky městské pevnosti. Na tomto náměstí je také Archeologické muzeum a maurská věž Torre del Aprendiz. Dále zmíníme městskou bránu Puerta de Palmas (foto vpravo), která byla v minulosti součástí městských hradeb. Mimochodem Extremadura je skutečně zemí dobyvatelů, v Badajozu se narodil i druhý nechvalně proslulý conquistador, Hernán Cortés, který zničil mocnou Aztéckou říši.

Jižní Extremadura je takovou vstupní branou do Portugalska. Upozorníme na vesničku Olivenza s městským opevněním, hradem, dvěma kostely a spoustou domů ve stylu tradiční portugalské architektury. Zříceninu starého templářského hradu ze 13. století zas najdete ve vesničce Jerez de los Caballeros.





Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě