Austrálie a Oceánie je samostatný a nejmenší ze všech světadílů. Pod označením Austrálie rozumíme pevninu a přilehlé ostrovy, pod označení Oceánie pak ostrovní oblasti východně a severně od Austrálie. V této sekci pro vás máme průvodce po Austrálii, Novém Zélandu a ostrovech v Tichém oceánu. Definice toho, kde světadíl začíná a kde končí, se někdy liší, a pro naše účely to není zas tak důležité. Austrálie leží jihovýchodně od Asie a mezi oběma kontinenty leží velké množství ostrovů, jejichž přiřazení k tomu či onomu světadílu se také někdy liší. Země, po kterých pro vás máme připraveného průvodce, najdete v pravém menu.

Austrálie se může pyšnit neskutečně bohatou přírodní scenérií, a také zajímavými druhy fauny a flóry, z nichž velká část jsou endemitní druhy. Je tomu díky tomu, že Austrálie byla dlouhodobě oddělena od zbytku pevninských formací a díky tomu se zde mohla v izolaci vyvinout unikátní flóra a fauna. 70 % jeho území zahrnují pouště, polopouště a suché stepi. Malé území na severu patří k tropům a místy se na něm vyskytují zbytky tropického deštného pralesa. Za úžasně bohaté platí okolní moře, především Korálové moře a proslulý Velký bariérový útes, což jsou vůbec jedny z nejdůležitějších mořských ekosystémů na světě.

Lidské osídlení se soustředí zejména na severní až jihovýchodní pobřeží a přilehlé ostrovy (zejména Tasmánii). Západní a jihozápadní pobřeží, které bylo osídleno jako první, a střed kontinentu mají mnohem horší podmínky k životu. Původní obyvatelé náleží k australoidní rase a na australský kontinent přišli již před 50 000 lety během jedné z prvních expanzí lidstva z Afriky, kdy australská pevnina a Nová Guinea ještě díky nízké hladině moří tvořily jedinou pevninu zvanou Sahul. Australoidé se dělí na Melanésany a Austrálce. Melanésané obývají Novou Guineu (kde se nazývají Papuánci), ale i přilehlé ostrovy, které již technicky nepatří k australskému kontinentu, ale k Oceánii (např. Šalamounovy ostrovy a Nová Kaledonie). Za podskupinu Austrálců lze označit vymřelé Tasmánce, kteří ale byli od ostatních Austrálců izolováni stoupající hladinou oceánu ve stejnou dobu jako Papuánci. Australoidé nikdy nedosáhli přílišné civilizační vyspělosti. Austrálci nikdy nepraktikovali zemědělství a spoléhali se pouze na lov a sběr, zatímco Melanésané znali zemědělství tropických plodin, ačkoli ho také doplňovali lovem a sběrem. To mělo za následek nízkou hustotu osídlení a rychlé nahrazení Austrálců Evropany dorazivšími v 19. století.

Oceánie je souhrnné označení pro zeměpisný a kulturní celek tvořený asi 20 tisíci ostrovy v Tichém oceánu. Oceánie patří k Austrálii pouze politicky, geograficky se jedná o samostatný kontinent. Rozdělujeme ji na tři větší celky. Melanésie zahrnuje např. tato místa: samostatné státy - Papua-Nová Guinea, Vanuatu, Šalamounovy ostrovy, Fidži a dále pak francouzské závislé území Nová Kaledonie. Mikronésie je souhrnné označení ostrovu na severu Oceánie. Jedná se o samostatné státy jako Federativní státy Mikronésie, Kiribati, Marshallovy ostrovy, Nauru, Palau a Severní Mariany a americké závislé území Guam. Třetím celkem je Polynésie. Ta zahrnuje asi tisíc ostrovů. Samostatnými státy jsou Cookovy ostrovy, Společenské ostrovy, Samoa, Tonga, Tuvalu, Markézy, americké závislé území Americká Samoa, americký stát Havajské ostrovy, francouzská území Francouzská Polynésie a Wallis a Futuna, novozélandské državy Niue a Tokelau a řadí se sem i Nový Zéland a další stovky ostrovů.

První cestu kolem světa podnikl portugalský mořeplavec Fernao de Magalhaes. Při této výpravě poprvé překonal Tichý oceán a na Mariánských ostrovech se setkal se zdejšími domorodci dosud nepoznané kultury. Roku 1521 se tak začala psát historie Oceánie. Roku 1831 pak francouzský zeměpisec Malte Brun rozdělil Oceánii na tři dodnes známé celky. O tom, odkud a jak se původní obyvatelé dostali na tisíce zdejších ostrovů, dodnes panují neshody mezi odborníky. Ví se ale, že nejpozději ze všech oceánských území byl osídlen Nový Zéland, a to v 10. století. Polyneská posádka se tehdy vydala na plavbu za hledáním nového místa k osídlení. Tady se jim zalíbilo, populace začala postupně růst, existovaly tu různé kmeny, které měly svá vlastní teritoria, legendy a vedly mezi sebou války. Po Magalhaesovi se do této oblasti vydali i další objevitelé. Z Peru vyplouvali Španělé hledající cestu na proslulé Moluky, ostrovy koření, kteří při té cestě objevili Šalamounovy ostrovy, Markézy nebo Nové Hebridy. Pak začali zájem projevovat i Nizozemci, kteří objevili Novou Guineu, Abel Tasman objevil Tasmánii, Tongu, Fidži i Nový Zéland a v 18. století se do Tichého oceánu vydali i Britové. Za nejvýznamnějšího průzkumníka této oblasti je považován britský mořeplavec James Cook, který se s cílem objevení zcela nového kontinentu pro Velkou Británii, vydal na tři objevitelské cesty po Tichomoří. Některé ostrovy objevil, jiné více prozkoumal. Prozkoumal Tahiti, Společenské ostrovy, Nový Zéland, Nové Hebridy, Novou Kaledonii, vydal se až k Antarktidě, během své třetí výpravy objevil na Štědrý den roku 1777 Vánoční ostrov a doplul až na Havajské ostrovy, kde byl zabit. Z Oceánie Evropany nejvíce lákal pro své mírné klima Nový Zéland. Tichomoří pro svou exotickou krásu okouzlilo mnohé. R. L. Stevenson sem umístil děj svého románu Ostrov poklad, J. Verne zas Dva roky prázdnin a Tajuplný ostrov a malíř Paul Gaugin proslul malováním tahitských krásek. Více o historii jednotlivých ostrovů v Tichomoří, stejně tak všechny další informace, se dozvíte v jejich podrobných průvodcích v pravém menu.