Exotická, orientální, přelidněná, pyšnící se vynikající kuchyní, nesmírně milými lidmi a také neuvěřitelnou rozmanitostí. Taková je z mého pohledu Asie. Asie je největší, nejlidnatější a nejhustěji osídlený světový kontinent, o kterém Vám teď přinášíme podrobný článek.
Název Asie je nejasný, pravděpodobně ale pochází ze semitského slova „asu“ – východ. Přesné vymezení hranic Asie a jiných světadílů je problematické a v odborné literatuře se často liší. Nejkomplikovanější hranicí je hranice mezi Evropou a Asií, která se vytvořila spíše na základě jakýchsi historických a kulturních parametrů než na základě těch geografických. Za geografický předěl mezi Evropou a Asií je považováno pohoří Ural, dále Černé moře a průlivy Bospor a Dardanely. Od Afriky dělí Asii Středozemní moře, Rudé moře, dále pak Adenský a Sinajský záliv. Nejasná je hranice také mezi Asií a Austrálií a Oceánií. Obecně ale platí, že ostrov Nová Guinea už patří k Oceánii. Od Severní Ameriky dělí Asii Beringova úžina.
Klima aneb jaké tam bude počasí
Asijské klima je velmi různorodé a nikdo Vám nezaručí, jaké budete mít při Vaší návštěvě počasí. Rozmanitost klimatu ovlivňuje hlavně velká rozloha tohoto kontinentu a díky tomu tu tak najdeme zastoupené všechny podnebné pásy. Velká část Asie leží daleko od oceánu a je tak pro ni typický kontinentální charakter podnebí, v zemích obklopených oceánem zas logicky převládá klima oceánské. Vysoká pohoří často fungují j
V Asii panuje tropické podnebí – hlavně na poloostrove Přední a Zadní Indie, Srí Lance a Sundách. Teplotní výkyvy jsou mírné. Tropický pás se dělí na podnebí tropického deštného pralesa (stejnosměrné a bohaté srážky, absence období sucha a hlavním porostem jsou tropické lesy) kam patří třeba Singapur, část Filipín a Indonésie a na podnebí monzunové (typické monzuny, v období od června do září sem letní monzun přináší vydatné dešťové srážky, které jsou důležitým zdrojem závlah), kam patří oblast Bengálského zálivu a velká část poloostrova Zadní Indie. Třetím typem tropického podnebí je podnebí savanové (v zimě je období sucha, typickým porostem jsou savany) kam patří třeba vnitrozemí Thajska, Myanmaru a Kambodži.
Dále se na území Asie vyskytuje aridní podnebí, které se dělí na stepní podnebí (hory na Arabském poloostrově a v Iráku, Iránu, Afghánistánu, Pákistánu a větší část Mongolska). Pro tento typ podnebí je typické dlouhé období sucha, krátká letní období prudkých srážek a průměrné teploty se pohybují kolem 23ºC. Druhým typem aridního podnebí zastoupeného v Asii je pouštní podnebí (Arabský poloostrov, střední Irán, střední Asie, jihozápad Číny, část Mongolska i Indie).
V Asii je zastoupen i mírný podnebný pás, který na tato území přináší deštivé zimy a suchá léta. Patří k němu oblasti kolem Středozemního a Černého moře, sever Přední Indie, větší část Číny, jih Korejského poloostrova, japonské ostrovy na jihu nebo část Taiwanu.
Jen na severní polokouli se nachází tzv. boreální podnebí, které je typické dlouhodobou sněhovou pokrývkou, krátkými léty a oblast je porostlá hlavně lesy. Toto podnebí se dělí na tajgové podnebí (východní Sibiř, sever Číny), pro které jsou typické suché zimy a deštivá léta a podnebí listnatých lesů, ke kterému patří část Japonska.
Nezapomeneme ani na polární podnebí, které se dělí na podnebí tundry (za polární hranicí, teploty nikdy nepřesahuji 10ºC, typické jsou polární noci a stále zmrzlá půda) a na podnebí vysokohorské, kam patří asijské velehory pokryté věčným mrazem.
Dějiny Asie aneb Asie kolébkou lidské civilizace
Asie je považována za kolébku lidské civilizace, protože právě tady vedle sebe existovaly vyspělé starověké civilizace. Ty vznikaly v oblasti tzv. Úrodného půlměsíce – oblast v údolích velkých řek na severu poloostrova Přední Indie, v údolí Jang-c-tiang v Číně a v údolí řek Eufrat a Tigris. Této oblasti tak po tisíciletí vládly významné civilizace jako Sumer, Babylónie, Asýrie či významné čínské dynastie. Tyto civilizace dosáhly vysoké vyspělosti jak intelektuální, tak co se technických vynálezů týká. Vynalezly písmo a vznikly tady tak první literární památky (sumerský Epos o Gilgamešovi), dále tu byl zaveden zavlažovací systém, Číňané vynalezli knihtisk, porcelán a také papír. Až do dob evropské kolonizace Asie tak asijské civilizace vykazovaly vyšší kulturní i intelektuální úroveň než civilizace evropské.
Za počátek období kolonizace Asie je logicky považováno objevení Asie portugalským mořeplavcem Vasco de Gamou, který roku 1498 doplul k Indii. Portugalci tak do Evropy začali dovážet vzácné koření, jiné luxusní orientální zboží a zakládali tu své obchodní kolonie. Španělé tu měli jedinou významnější kolonii, Filipíny v 1. polovině 16. století. Ty oficiálně patřily pod španělské kolonie v jižní Americe, které byly sjednoceny pod označení Nové Španělsko. Portugalci měli na dovoz koření monopol, což se ovšem nelíbilo jiným evropským mocnostem (Nizozemí, Velká Británie či Francie). Na počátku 17. století vznikla Nizozemská Východoindická společnost, která měla monopol na obchod s určitým územím. Jejím cílem bylo vytvoření podmínek pro co nejvíce prosperující obchod s asijským zbožím, čímž chtěla snížit vliv Portugalska, na kterém postupem času získala některé jejich kolonie – třeba Cejlon. Hlavní nizozemskou základnou v Asii byla Batávie, dnešní Jakarta, poté si Nizozemci podmanili celou Indonésii. Největším rivalem Nizozemska byla Velká Británie, která roku 1602 založila Britskou Východoindickou společnost, která se orientovala hlavně na Indii, ze které se snažila vytlačit své konkurenty. To se jí podařilo díky vítězství v sedmileté válce. Britské vítězství v této válce eliminovalo i vliv Francie, ovšem úplné ovládnutí Indie se Británii podařilo až roku 1876, kdy byla královna Viktorie korunována indickou císařovnou. Francie se ale kolonizace nevzdávala a v 60. letech 19. století kolonizovala poloostrov Zadní Indie – oblast Francouzské Indočíny (dnešní Vietnam, Laos, Kambodža). Na přelomu 19. a 20. století byla Asie kompletně rozebrána mezi námořnické mocnosti a logicky to bylo příčinou prvních pokusů o dekolonizaci a nastolení samostatnosti v jednotlivých asijských státech. Příkladem dekolonizace byl třeba rozpad Osmanské říše a v 1. polovině 20. století tak mohly vzniknout státy jako Sýrie, Libanon, Irák, Palestina, Jordánsko a Irák. V období 2. světové války se snahy o nezávislost objevovali v oblasti jižní a jihovýchodní Asie, která byla dekolonizována po válce. Britské kolonie získaly nezávislost nenásilnou formou, ale třeba dekolonizace Indie byla s ohledem na rozpory mezi hinduisty a muslimy náročná a vyústilo to ve vznik muslimského Pákistánu a hinduistické Indie. Toto rozdělení nebylo jednoduché, neslo s sebou řadu násilných akcí, nucenou emigraci a vztahy mezi Pákistánem a sousední Indií jsou dodnes velmi napjaté. Indonésie se od Nizozemska osvobodila roku 1949, ve Francouzské Indočíně byla vyhlášena nezávislost roku 1945, hlavní vlna asijské dekolonizace tedy proběhla v 50. letech 20. století. Historii jednotlivých asijských zemích podrobněji rozebíráme v článcích věnovaných jednotlivým zemím.
Obyvatelstvo aneb rozmanitější to už být nemůže
Asie má v počtu obyvatel naprosto dominantní postavení mezi všemi ostatními kontinenty. Má víc než 4 miliardy obyvatel a na jejím území se nachází šest nejlidnatějších států světa (6 z 10 nejlidnatějších zemí světa). Pro Asii je typické dost nerovnoměrné rozmístění obyvatel, které je přirozeně dáno geografickými podmínkami největší světového kontinentu. Největší koncentrace obyvatel žije ve východní a Jižní Asii. Čína i Indie mají přes 1 miliardu obyvatel a ve snaze zamezit přelidnění v těchto zemích zavedla třeba Čína tzv. politiku jednoho dítěte. Tvrdé sankce tak v minulosti měly postihnout ty Číňany, kteří měli víc než jedno dítě. Dříve se toto pravidlo hodně uplatňovalo hlavně ve městech, kde to lidé překvapivě striktně dodržovali. Dnes ale dochází k postupnému uvolňování tohoto omezení. Aktuálně se také očekává, že Indie v počtu obyvatel již brzy Čínu přeroste – Čína má cca 1,3 miliardy obyvatel a Indie 1,2 miliardy.
Vzhledem k tomu, že Asie je největším světovým kontinentem, nabízí velmi pestrou škálu obyvatelstva, která nese neuvěřitelné množství kulturních znaků, tradic, povah i barev tváře. Jen jazyků se na území Asie používá víc než 2 tisíce, každý se váže k určité etnické skupině, národu, komunitě. Nejrozšířenějšími jazyky je čínština, jazyk hindi (Indie) a pak také arabština. Asie je definitivně kontinentem nejpestřejším, ať už kulturně, etnicky či jazykově a cestovatelům tak nabízí neomezené možnosti poznávání cizích kultur.
Ekonomika aneb nejchudší vedle nejbohatších
Co se týká hospodářské situace Asie, jen asi 1/3 kontinentu nabízí vhodné podmínky pro zemědělství, které je ovšem stále hlavním zdrojem obživy asijské populace. Živí přesně 3/5 asijské populace. Největší význam má pěstování rýže a pšenice, v Asii se nachází devět z deseti největších světových pěstitelů rýže. Nejvíce se jí vypěstuje v Číně a v Indii. Rýže je tradičním základem jídelníčku valné většiny asijského obyvatelstva.
Asijské země po dlouholeté kolonizaci patřily k nejchudším zemím světa. Důvod je prostý – kolonie měly za úkol uspokojovat potřeby kolonizátorských říší na místo svých vlastních, díky čemuž bohužel neměly prostor jakýmkoliv způsobem rozvíjet a zlepšovat životní podmínky pro své obyvatele. Vývoj asijských zemí po dekolonizaci byl ovšem velmi různorodý, dnes tu leží nejchudší i nejbohatší země světa na dohled od sebe. Ukázkou země s významných světových hospodářským postavením je třeba Japonsko. Jeho ekonomický rozvoj se stal cílem řady „napodobitelů“. Těm, kterým se podařilo za určitou dobu dosáhnout rychlého ekonomického růstu a slušné kvality života obyvatel, se dostalo názvu „asijští tygři“. Původně tento název dostaly čtyři země, kterým se rychle podařilo napodobit úspěch Japonska – jedná se o Jižní Koreu, Taiwan, Singapur a Hongkong. Potom byla vytvořena také kategorie „japonských tygrů 2. generace“, které sice určitý růst zaznamenaly, ale stále se ani nepřibližují úrovni původních tygrů. Jedná se o země jako Malajsie, Filipíny, Thajsko a Indie. Velmi specifické postavení a význam v ekonomice Asie mají Indie a Čína. Čína už v roce 2010 hospodářsky předběhla Japonsko a stala se 2. největší ekonomikou světa, k tomu stále roste. Indie má zas podle odhadů odborníků před sebou velkou budoucnost v oblasti rozvoje ICT technologií a vývoji softwaru a postupně se také stává jedním ze světových center outsourcingu, kdy světové firmy využívají levných pracovních sil hovořících anglicky. Střediskem těchto aktivit je oblast kolem indického Bangalore. Čína a Indie jsou na žebříčku největších světových ekonomik na druhém a třetím místě a očekává se, že v průběhu 21. století překonají USA, které dlouhodobě stojí v čele tohoto žebříčku. Dalším významným tahounem ekonomiky Asie jsou bohatá naleziště ropy. V jihozápadní Asii se totiž nachází víc než 50% všech světových zásob ropy a v téhle oblasti tak prosperuje řada bohatých států, za jejichž ekonomickým růstem a gigantickými příjmy stojí právě ropa. Geograficky se jedná o státy Perského zálivu. Právě tady ropa proměnila chudé pouštní státy ve velmi bohaté rozvinuté země, které mohou díky velmi nízkému počtu obyvatel nabízet svým obyvatelům i velmi šlechetný sociální systém. V některých z těchto zemí dokonce migranti ze zahraničí tvoří většinu obyvatel a podřadné práce tu tak dělají hlavně přistěhovalci z Indie, Pákistánu či Filipíny. Jedná se o Spojené arabské emiráty a Katar. Případná nestabilita v zemích Středního Východu má pak vliv na ceny ropy ve světě. Z historie můžeme připomenout třeba tzv. 1. ropný šok z roku 1973. Tou dobou probíhala jedna z arabsko-izraelských válek, ve které vyhrál Izrael a ovládl tak dobývané území. Na to zareagovala Organizace zemí vyvážejících ropu – OPEC, ve které měly hlavní slovo země Perského zálivu tím, že snížila produkci ropy tak, že přinutila Izrael, aby se stáhl zpátky. Během války v Iráku se taktéž cena ropy vyšplhala na čtyřnásobek běžných cen. Velké množství asijské populace ale stále žije na hranici chudoby, a to hlavně v Indii a Číně. Vůbec mezi nejchudší asijské státy patří válkou zužovaný Afghánistán, dále Bangladáš, Myanmar, Bhútán, Jemen, Kambodža, Laos, Nepál, Východní Timor. Tyto země podle seznamu OSN patří k nejméně rozvinutým zemím světa.
Jihozápadní Asie
Region jihozápadní Asie tvoří země, které se nacházejí v oblasti styku tří světadílů – Asie, Evropy a Afriky. Oblast můžeme definovat jako země východně od průlivů Bospor a Dardanely až na hranice mezi Afghánistánem a Pákistánem. Někdy jsou země jihozápadní Asie označovány jako Střední či Blízký Východ. Do regionu jihozápadní Asie patří tyto země: Afghánistán, Bahrajn, Irák, Irán, Jordánsko, Jemen, Katar, Kuvajt, Libanon, Omán, Palestina, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Sýrie, Turecko, Izrael, Palestina. Geograficky sem dále patří i Kypr, který je ovšem na základě kulturních rysů řazen k Evropě. Geograficky sem taky spadá i maličká část Turecka, které se ovšem svou většinovou částí řadí k Evropě.
Některé oblasti regionu jsou osídlené jen velmi málo – třeba pouště Arabského poloostrova (volně navazují na oblast nedaleké Sahary), nejhustěji osídlené jsou země na pobřeží Středozemního moře. Největším městem celého regionu je Istanbul, který má víc než 10 milionů obyvatel. Mezi velkou většinou těchto zemí existuje jedno pojítko, a tím je islám. Vyznává ho valná většina obyvatel jihozápadní Asie. Nejpočetnějšími etniky jsou Arabové (40%), Turci (22%), Peršané (13%) a Kurdové (jihovýchodní a východní Turecko, 10%), kteří usilují o založení vlastního státu – Kurdistánu. Za menšinu jsou považováni Židé, kterých tu žijí jen 2%. Region ovšem není jen kolébkou islámu, ale taky křesťanství a judaismu. Právě tady se totiž odehrává děj jejich náboženských knih (Korán, Tora, Bible). Judaismus je ze všech těchto náboženství nejstarší, vznikl ve 3. tisíciletí př. n. l. V regionu ale skutečně žijí jen 2% Židů (Izrael – tvoří 76% obyvatelstva země). Muslimů je na světě 1,5 miliardy a po křesťanství je to druhé nejsilněji zastoupené náboženství na světě. Muslimové se dělí na sunnity a šíity. Sunité mají dominantní postavení, v jihozápadní Asii tvoří tato odnož islámu 67%. Šíité žijí jen v Iránu a Iráku. Islám je vůbec nejmladším světovým náboženstvím, vznikl v 7. století na území Arabského poloostrova.
Co se týká ekonomiky jihozápadní Asie, vedle sebe tu leží nejbohatší (Katar) i nejchudší (Afghánistán) státy světa a situace v oblasti hospodářství je tak velmi různorodá. Nachází se tu 2/3 světových zásob ropy, které proměnily až donedávna zaostalý svět v nejbohatší země světa. Výnosy z ropy jdou ve prospěch obyvatel země, které tak nemusí téměř pracovat (bavíme se o zemích jako Bahrajn a Katar), kde jsou moderní města a minimální daně. Část regionu sice patří do tzv. úrodného půlměsíce, který umožňuje zemědělské činnosti, velká většina regionu ovšem trpí nedostatkem vláhy a zemědělství se tak dá provozovat pouze v pár oázách. Velké investice ovšem poslední dobou v bohatších arabských zemích putují do zavlažovacího systému, díky čemuž už země hlavně Arabského poloostrova nejsou tolik závislé na dovozu zemědělských plodin, ale mohou je také pěstovat. Pěstují se tu hlavně obiloviny, subtropické ovoce, také datle a fíky a chovají se tu tradiční velbloudi, kozy a skot.
Co se týká lokalit atraktivních pro turisty, s ohledem na aktuální politickou a bezpečnostní situaci z této kategorie musíme vyřadit země jako Irák, Irán, Jemen, Sýrie, Afghánistán, Palestina. Cestovnímu ruchu není příliš nakloněn ani Kuvajt, který se jako země se silným islámským cítěním nechce nechat ovlivňovat západními vlivy, vízová politika je tak velmi striktní. Krom toho Kuvajt nenabízí moc turisticky atraktivních míst a většina sem podniknutých cest má proto hlavně obchodní charakter. Poslední dobu není ani příliš bezpečné cestovat do Izraele, ačkoliv je to pro turisty velmi atraktivní země nabízející neuvěřitelně pestrou škálu historických památek. Do některých částí Izraele ale skutečně s ohledem na bezpečností situaci nedoporučujeme cestovat, stejně tak do oblasti Jordánska u hranic se Sýrií a některých částí Libanonu, kde hrozí riziko teroristických útoků. Příliš bezpečná není v současné době ani Saudská Arábie, ve které dochází k ozbrojeným útokům na civilisty včetně cizinců. Bezpečnými zeměmi v této neklidné oblasti jsou snad jedině Katar, Bahrajn, Omán a Spojené arabské emiráty, poslední dobou velmi oblíbená a k turistům velmi přívětivá země, která láká miliony turistů ročně nejen na nákupy a jiné požitky. K turistům je velmi přívětivý i Omán, který je ale pro turisty podstatně dražší než Spojené arabské emiráty. Tyhle pouštní země vám nabídnou nejen velmi horké klima, ale i tradiční orientální atmosféru provoněnou exotickým kořením a tabákem z vodní dýmky, stejně tak prachem z písečných dun, po kterých se toulají velbloudi. Prostě ten správný orient!
Jižní Asie
Jižní Asií se rozumí státy na indickém subkontinentu a zároveň státy, které byly v minulosti součástí koloniální Britské Indie. Patří sem Indie, Srí Lanka, Pákistán, Nepál, Bhútán, Bangladéš a Maledivy. Co se týká geografických parametrů tohoto regionu, sever tvoří pohoří s horami přesahujícími 8 000 m. n. m. – slavné Himaláje, které se dělí na tři části (Velký Himaláj, Malý Himaláj a Siválik). Ve Velkém Himaláji se nachází 10 vrcholů vyšších než 8 000 m. n. m, včetně nejvyšší hory světa – Mount Everestu (Sagarmatha), který dosahuje 8 848 m. n. m. Velmi úrodné nížiny se zas nacházejí v údolí řek Indus a Ganga.
Tento region má také společnou historii, protože hrál důležitou roli díky strategické poloze mezi Středomořím a Čínou a byla to také oblast bohatá na řadu surovin. Indie byla hlavním cílem prvních mořeplavců. Region je velmi pestrý i co se zde žijících etnik týká. Nejvíce osídlené jsou oblasti Ganžské nížiny a vůbec nejhustěji osídlenou zemí světa je Bangladéš. Jižní Asie je kolébkou hinduismu a buddhismu, křesťanství a islám sem ale už v minulosti přinesli obchodníci z cizích zemí. Dnes je tak islám druhým nejsilnějším náboženstvím v regionu. Uznávají ho obyvatelé Pákistánu, Bangladéše a 14% obyvatel Indie. Hlavním náboženstvím Indie je ale samozřejmě tradiční hinduismus.
Hospodářsky se region Asie řadí mezi rozvojové země, vůbec nejchudšími zeměmi regionu je Nepál a Bangladéš. Pákistán a Indie se ale poslední dobou snaží o industrializaci, a to hlavně ve velkých městech. Tahouny zdejší ekonomiky je textilní průmysl (Nepál, Bhútán, Indie, Pákistán), dále strojírenství, IT (Indie), ve velkém se exportuje železná ruda. Pěstuje a vyváží se čaj a rýže.
Co se týká zemí atraktivních pro cestovatele, jedničkou je samozřejmě neuvěřitelně pestrá Indie. Vysokohorské turisty zas láká Nepál a milovníky sluníčka a pláží třeba Srí Lanka či Maledivy. Jižní Asie nabízí cestovatelům nepřeberné možnosti a jen na Vás, co si vyberete.
Jihovýchodní Asie
Jihovýchodní Asií rozumíme oblast východně od Indie, jižně od Číny, západně od ostrova Nová Guinea a severně od Austrálie. Oblast jihovýchodní Asie můžeme rozdělit na dvě části – pevninskou, které se říká Indočína (poloostrov Zadní Indie) a patří k ní Kambodža, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam a pevninská část Malajsie a pak na část ostrovní, kterou tvoří Malajské souostroví – Velké a Malé Sundy, Moluky, Filipíny, ostrovní část Malajsie, dále pak Brunej, Východní Timor, Indonésie, Singapur. Vánoční a Kokosový ostrov sem geograficky sice taky patří, ale ekonomicky se řadí k Austrálii. Pevninská část jihovýchodní Asie se nachází na poloostrově Zadní Indie, nacházejí se tu hlavně lesy a savany, podnebí je horké monzunové. Ostrovní část se nachází většinou v tropickém podnebném pásu.
Co se týká kultury a náboženství, v oblasti Indočíny je nejvíce zastoupen buddhismus, ale také taoismus a konfuciánství. Na ostrovech je silně zastoupen islám, část Filipín je katolická a část islámská, což bývá důvodem jistého napětí na území Filipín v poslední době. Izolovaná etnika žijící v odlehlých oblastech zastupují animismus.
V oblasti jihovýchodní Asie se pěstuje rýže, palma olejná, kaučuk, čaj, cukrová třtina, chová se skot, buvol a ekonomicky nejsilnějšími zeměmi jsou tzv. asijští tygři. Těží se ropa, funguje tu těžební průmysl a výroba elektroniky.
Východní Asie
I východní Asie se dělí na část pevninskou a část ostrovní. Na pevnině se nachází Čína, Mongolsko a státy Korejského poloostrova, ostrovní část zastupují Japonsko a Taiwan. Severní část této asijské části leží v mírném podnebném pásu, na jihu se vyskytuje tropický a subtropický. V oblasti východní Asie žije asi 1,5 miliardy obyvatel, nejvíce zastoupeným náboženstvím je konfucianismus a v Japonsku šintoismus. K ekonomicky silným zemím této asijské části patří Japonsko, Taiwan, Jižní Korea, rozvinuté jsou ale i některé části Číny, Mongolska.
Rusko a asijské země bývalého SSSR
Celou severní Asii přirozeně zabírá Rusko a po rozpadu Sovětského svazu roku 1991 vzniklo osm samostatných států – Arménie, Azerbajdžán, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán. V historii touto oblastí vedla slavná hedvábná stezka a od poloviny 19. století byly tyto země součástí carského Ruska, které si všechny země podmanilo. Těží se tu řada nerostných surovin, v oblasti Kaspického moře je to třeba ropa a zemní plyn. Počasí tu příliš neprospívá zemědělství.
Cesty po světě Vás provedou Asií
Náš portál pro Vás do budoucna plánuje připravit průvodce nejen po celé Asii, ale i po celém světě. V pravém menu jsou pro Vás připraveny podrobné průvodce po několika asijských zemích a věříme, že do budoucna budou i s Vaší pomocí přibývat země další. V každé článku najdete obecné a praktické informace o dané zemi, včetně potřebných odkazů, fotografií a samozřejmě podrobného průvodce po celé zemi. Tak neváhejte a vydejte se do Asie s námi!