Malajsie je takový ještě turisty ne moc objevený kout jihovýchodní Asie. Všichni jezdí do Thajska nebo na indonéské Bali, ale na Malajsii často zapomínají. A to i přesto, že je to na asijské poměry rozvinutá země nabízející turistům čisté pobřežní vody a pláže, pobřežní mangrovy, nižinné deštné lesy i hory. Je bohatá na tropickou faunu, na Borneu můžete vidět orangutany nebo krokodýly, ale žijí tu i sloni, tapíři, levharti nebo tygři, na plážích se líhnou mláďata mořských želv. Můžete si užít nejen tropických pláží, ale i tropických deštných lesů, láká-li vás divoká džungle, vidět domorodé kmeny žijící stále ještě ne moc rozvinutým způsobem života nebo si užít luxusní Kualy Lumpur plné mrakodrapů. A na závěr nelze opomenout ani jedinečnou malajskou kulturu i skvělou kuchyni. Cesty po světě pro vás připravily podrobného průvodce po Malajsii.

Malajsie je federativní konstituční monarchií nacházející se v jihovýchodní Asii. Geograficky je součástí Malajského souostroví, které se táhne od Indonésie až po Filipíny. Tvoří ji pevninská část (Malajský poloostrov) s hlavním městem Kuala Lumpur a dále pak ostrovní část, kterou tvoří sever ostrova Borneo (větší část Bornea patří Indonésii, malou část zabírá Brunej) a několik menších ostrovů. Pevninská část na severu hraničí s Thajskem a na jihu Malajsii odděluje asi 50 km dlouhý a asi kilometr široký Johorský průliv od sousedního Singapuru. Na Borneu má Malajsie hranici s Indonésií a s Brunejí. Malajsie je rozlohou 66. největší zemí světa. Hlavním městem je Kuala Lumpur, ale vláda sídlí v nově vybudovaném měste Putrajaya, které bylo vybudováno právě za účelem přesunutí vlády z přelidněné Kualy Lumpur. Země se dělí na 13 spolkových států (některé jsou monarchiemi, a tak jim vládne buď rádža nebo sultán, některé jsou republikami) a tři spolková teritoria (Kuala Lumpur, Labuan, Putrajaya).

Malajsie bývala až do poloviny 20. století spíše zemí třetího světa závislou na vývozu kaučuku a cínu, dnes je ale průmyslovou zemí, která má slušně ekonomicky našlápnuto a ekonomika stále roste. Mezi hlavní průmyslová odvětví patří zemědělství – pěstuje se rýže, palmový olej, kaučuk, kakao, pepř, ananas, těží se dřevo. Dále také rybolov. Důležitá je i těžba ropy a zemního plynu a také cínu a různých rud. Vyrábí se pneumatiky, cement, ale i elektronika nebo textil.

Oficiálním jazykem je malajština, která je úředním jazykem nejen v Malajsii, ale i v Indonésii a v Bruneji. Patří do austronéské jazykové skupiny, jedné z hlavních světových jazykových skupin. Patří do ní jazyky, kterými se hovoří na ostrovech jihovýchodní Asie, Madagaskaru, Novém Zélandu a Oceánii a jejich původ lze hledat na Tchaj-wanu. V turistickýh oblastech se domluvíte anglicky, na venkově už ale ne a budete používat spíš ruce a nohy. Dříve se pro malajštinu používalo arabské písmo, které je už ale dávno nahrazeno latinkou, ale s přepisy bývá někdy problém a názvy se tak často líší o nějaké to písmenko, což někdy může způsobit zmatky. Malajská angličtina může být pro nás těžko srozumitelná, moc se neřeší časy, často se vynechají i zájmena a k tradičnímu anglickému slovosledu to má taky daleko. Takže se obrňte trpělivostí. Časová zóna je +8 GMT, tedy v zimě oproti našemu času +7 hodin.

Malajsie je politicky stabilní zemí a je poměrně bezpečnou zemí, pokud dodržujete hlavní bezpečnostní zásady. Drobná pouliční kriminalita se vyskytuje hlavně ve větších městech. Za problematickou oblast se považuje region Sabah na Borneu a ostrovy poblíž Filipín, kde stále dochází k únosům turistů. Nepříjemní mohou být zdejší komáři, hlavně v džungli a na venkově, a to nejen v období dešťů, takže repelent se bude hodit. Po celé jihovýchodní Asii, nejen v Malajsii, nutno upozornit i na riziko teroristických útoků, hlavně v místech s větší koncentrací lidí (restaurace, oslavy, hromadné akce). Ze zdravotních rizik musíme upozornit na horečku dengue, která se tu vyskytuje, hlavně ve velkých městech a nejlepší prevencí je vyhnout se komářím štípancům. Komáři přenášejí hlavně horečku dengue, pak Ziku a malárii (to hlavně na Borneu). Zika je nebezpečná hlavně pro těhotné ženy a horečka dengue je nepříjemná, neexistuje na ni žádná léčba, takže prostě lehnout a ibalgin nebo paralen. Největší problém hrozí v období dešťů. Zdravotnictví je na velmi slušné úrovni, soukromé kliniky odpovídají evropským standardům. Za ošetření se platí hned po ošetření a lékaři většinou mluví dobře anglicky. Doporučuje se očkování proti žloutence, břišnímu tyfu a japonské encefalitidě a nasazení antimalarik v deštných pralesích. Vše je na vašem rozhodnutí. Obecně kdekoliv v Asii dbejte více na hygienu, myjte si často ruce a pijte pouze balenou vodu ( i když v tomhle se různé zdroje dost rozcházejí, jedni tvrdí, že je bezpečná, druzí, že ne, takže balená je prostě jistota). Dbejte zvýšené opatrnosti v přírodě, kde v Malajsii hrozí poštípání hmyzem, pijavice (nejsou nebezpečné, normálně je odstraníte třeba kreditkou), ale také jedovatí hadi (ti zas utečou, jen co vás uslyší) a krokodýli. V případě, že se zrovna vypalují nebo hoří pralesy, hodí se rouška. A nehlaďte žádná zvířatka, vzteklina by byl opravdu problém. Pro možnost používání elektronických zařízení budete potřebovat adaptér, jsou tu anglické zásuvky se třemi hranatými kolíky.

Měnou je malajsijský ringgit značený vMYR (nebo RM) . Jeden ringgit se dělí na 100 senů. Ve větších městech bez problémů zaplatítekartou i vyberete z bankomatu, problém s tím bude na venkově a v džungli nebo jiných odlehlých oblastech.

A co si přivést jako tradiční suvenýry? Batikované látky nebo oděvy z nich vyrobené jako třeba sarongy, dále také dřevořezby místních šikovných řemeslníků, ale i kovodělné výrobky, výrobky z ratanu, rákosu nebo bambusu a pak různé nádoby z různých materiálů.

Malajská kuchyně je rozmanitá, a to díky kombinaci tradiční malajské, ale také čínské a indické kuchyně. Připomíná ostatní jihoasijské země, nejbližší je jí indonéská kuchyně. Najíte se tady skvěle a také na naše poměry velmi levně. V klidu se najezte u stánků nebo v tradičních kavárnách kedai kopi, což je taková levná jídelna s celodenní nabídkou rýžových a nudlových jídel. Hygienické poměry jsou na poměrně slušné úrovni, ale obecně platí pravidlo, jezte vždy tam, kde jedí místní. Typická jsou všemožná rýžová a nudlová jídla (1. foto pod odstavcem) se zeleninou a kokosovým mlékem. Nasi (rýže) se jí k snídani, obědu i k večeři. Nudlím se říká mee. Asijská jídla jsou vždy kořeněná, tady se používá pálivá pasta sambal, chilli, citronová tráva a také kari. Jídlo jedí Malajci pravou rukou, příbory jsou ale běžně k dispozici. Co se týká tradičních rýžových a nudlových jídel, tak jde o všemožné obdoby míchané nebo smažené rýže. Malajsie má několik typických jídel - satay (masový špíz podávaný s cibulí, rýží a omáčkou z buráků), dále rendang (pomalu vařené maso v kokosovém mléce se zázvorem a bylinkami), pak nasi lemak (druhá foto pod odstavcem) (rýže v kokosovém mléce s buráky, ančovičkami, okurkou, vejcem a ostrou pastou sambal), roti canai (indická placka s kari), nasi goreng (smažená rýže s krevetami nebo masem a vejcem, typické pro ostrov Penang, mee goreng jsou pak smažené nudle), laksa (třetí foto pod odstavcem) (peranakanská ostrá nudlová polévka s plody moře a kokosovým mlékem) a čínské char kuay teow (rýžové nudle se sojovou omáčkou, vejci, vepřovým masem a krevetami). Seženete tu různé čínské pokrmy – wonton mee (taštičky plněné masem), charsiew (pečené vepřové s medovou omáčkou), mee pok (rybí polévka s nudlemi) nebo knedlíčky dim sum s různými náplněmi. V indické kuchyni je zastoupeno rýžové biriyani nebo směs tandoori (kuře marinované v jogurtu s kořením, podávané s plackami). Na Borneu pak můžete ochutnat některé pokrmy místních obyvatel – ambuyat (ságová kaše), jaruk (solené fermentované kančí maso v bambusovém stonku), hinava (syrová ryba marinovaná v limetkové šťávě). Severomalajská kuchyně se liší od té jihomalajské, na severu je patrný vliv thajské kuchyně – tradičním jídlem je třeba ragú tom yam. Určitě ochutnejte ryby a plody moře. Spropitné je buď zahrnuto do útraty a nebo se vůbec nedává.

Typickým malajským dezertem je kuih-muih z kokosového mléka a palmové melasy v různých barvách, které se prodává na stáncích. Ochladit se můžete zmrzlinou eis kecang (nebo také air batu campur - ABC), což je pohár s fazolemi azuki, sladkou kukuřicí, želé a barevným sirupem nebo ochutnejte dezert cendol (foto pod odstavcem) s kokosovým mlékem oslazený palmovým sirupem a želém z fazolí mungo. Často tu objevíte zmrzlinu z fazolí azuki.

Když jste v tropech, musíte také ochutnat zdejší tropické ovoce. Výborný je durian (první foto pod odstavcem), který ale smrdí tak, že ho těžko pozřete nebo vynikající jackfruit. Vše koupíte na tržnicích. Ochutnejte ale i zdejší banány, cempedak (plod chlebovníku), ciku připomínající jablko, žakie (nangka), langsat, longan podobné liči, mangosta, rambutan s trny a sladkou dužinou uvnitř (druhá foto pod odstavcem) nebo třeba karambolu.

K pití si dejte výborné čerstvě vymačkané ovocné šťávy z melounu, pomeranče, mrkve nebo cukrové třtiny a pak nezapomeňte na kokosový ořech, ze kterého se pije brčkem. Místní pijí slazené sojové mléko nebo chin chow, jakýsi nápoj připomínající kolu, ale vyrábí se z mořských řas. Můžete ochutnat i sladký růžový nápoj bandung. Alkohol tu seženete, i když je dražší, ovšem v některých muslimských restauracích to může být problém. Pijí se piva značky Anchor nebo Tiger nebo čínské pivo Tsingtao. Na Borneu můžete ochutat rýžové víno (tuak nebo tapai).

Malajsie má stále celou řadu problémů v oblasti životního prostředí, na kterých se sice pomalu pracuje, ale důležité je zdůraznit to slovo „pomalu“. Stále velmi aktivní je dřevařský průmysl, budování nových přehrad a velké škody napáchalo rozšiřování palmových plantáží a vysoušení mokřin, což nepříjemně ovlivňuje hlavně domorodé obyvatele. Využívání dřeva, ovšem ve formě trvale udržitelné, bylo základem obživy domorodých kmenů už ve starověku. Obchodovalo se s ratanem, kaučukem i jinými lesními produkty. Dnešní těžba dřeva už je ale víceméně plošná a neblaze ovlivňuje domorodce žijící v džungli. Dřevařství je problémem hlavně na Borneu. Na Borneu těžba začala za dob britské kolonizace kvůli velké poptávce po železničních pražcích do Číny a z bornejského Sandakanu udělala jeden z největších světových dřevařských přístavů a z domorodců se stávali pracovníci tabákových a kaučukovníkových plantážích, které se na vykácených prostorách vybudovaly. V pevninské Malajsii je dnes zasaženo přes 40% původního porostu. V současnosti jsou ale nová povolení díkybohu vydávána jen s ohledem na její vliv na životní prostředí. V lesních rezervacích je dnes už kácení zakázáno. Dalším ekologických problémem je budování nových obřích přehrad s elektrárnami, ale není moc jasné, jak se tolik energie vlastněvyužije. Velkým problémem je také znečištěné ovzduší, které ovšem není až tak od aut a elektráren, ale od vypalování lesů pro výsadbu palmových plantáží. Palmových plantáží si všimnete hned. Palma olejná (foto pod odstavcem) je plodina, která se pěstuje kvůli jádrům, ze kterých se lisuje palmový olej používaný v potravinářském průmyslu i jako biopalivo. Malajsie vyrábí společně s Indonésií přes 80% světové produkce palmového oleje, který udržitelně smýšlející lidé u nás znají z bojkotu potravin obsahujících tento olej, protože důsledky kácení lesů kvůli rozšiřování plantáží palmy olejné mají bohužel nedozírné následky. Kácení lesů kvůli výsadbě negativně ovlivňuje jak domorodce, tak mnoho živočišných druhů včetně orangutanů. Po vykácení lesů se zbytky vypalují, čímž se také výrazně zvyšuje množství skleníkových plynů. Pěstování palmy olejné bohužel zatím není na ústupu.

Malajsie patří mezi 17 zemí s největší biodiverzitou na světě, žije tu velký počet endemických druhů (hlavně v horách na Borneu). Leží v tropech a nabízí pobřežní scenérie s mangrovy, nížinné deštné lesy i hory, a díky rozmanitosti přírody je i zdejší fauna a flóra velmi bohatá. Žije tu na 700 druhů ptáků a 200 druhů savců. Je tu spousta národních parků, kde uvidíte všechna možná tropická zvířata. Začněme těmi zajímavějšími tvory. V poloostrovní Malajsii žijí sloni indičtí, tapíři, levharti obláčkoví, kočky bengálské, cibetky. Žijí tu samozřejmě i tygři (posledních asi 500 kusů a šance je spatřit je minimální) a také medvědi malajští, kteří jsou ale velmi plaší. V deštných lesích žije vysoká zvěř a gaur (divoký skot žijící v džungli). Opice žijí v pevninské Malajsii i na Borneu. Uvidíte tu všude možně žijící různé druhy makaků, hulmany a gibony. Opice nosaté a orangutani žijí jen na Borneu. Orangutani jsou mimochodem jediní lidoopi v celé jihovýchodní Asii. Zajímavé jsou také letuchy, něco mezi netopýrem a veverkou, kteří v noci hledají v lesích potravu. Co se týká ptáků, tak asi nejtypičtějšími ptáky jsou zoborožci, mohutní ptáci s velkým zobákem. Ornitologové tady budou určitě nadšeni. K vidění tu jsou trogoni, bulbulové, timálie, pity, argusové a spousta dalších opeřenců. Nesmíme zapomenout ani na plazy, které můžete běžně spatřit i slyšet, jak se proplétají mezi větvemi. Z ještěrek zmíníme gekony a mohutné varany dorůstající délky až dvou metrů. Hadů tu žije na 200 druhů a řada z nich je jedovatých. Žijí tu kobry, bungarové, chřestýši nebo krajta mřížkovaná dorůstající délky až 8 metrů. Hadi jsou tu velmi početní, ale lidem se vyhýbají a zmizí, jen co uslyší blížící se lidské kroky. Neškodné jsou pak štíhlovky a zelené bojgy. Největšími a nejtěžšími plazy na světě jsou krokodýli mořští, kterých je málo v pevninské Malajsii, ale početní jsou na Borneu, kde jich přibývá. V moři je možné spatřit několik druhů mořských želv, které na některých plážích kladou vejce a je pak možné spatřit čerstvě vyhlíhnuté želvičky mířící do moře. Korály u pobřeží jsou velmi bohaté na život a vody kolem ostrova Sipadan jsou údajně druhově vůbec nejpestřejší vodní oblastí na Zemi.

Malajsie je hornatá, hlavním pohořím je Korbu táhnoucí se od hranic s Thajskem až k Melace na jihu poloostrova. Na východě se nachází pohoří Tahan. Na jihu jsou hlavně nížiny. I Borneo je velmi hornaté a leží na něm i nejvyšší hora Malajsie, Kinabalu s výškou 4 101 m. n.m., ležící ve stejnojmenném národním parku zapsaném v UNESCO. Lesy pokrývají asi 2/3 země a kromě stromů v nich rostou také raflézie, nejvyšší kytky na světě s květem velkým jeden metr. Hory jsou porostlé tropickým deštným pralesem.

Malajsie leží v tropickém podnebném pásu, takže se tu teploty celoročně pohybují kolem 30°C a je třeba čekat také vysokou vlhkost vzduchu, a to hlavně kvůli umístění země v blízkosti rovníku. Jednotlivé regiony se ale liší tím, kdy je v nich tzv. období dešťů, tedy období, kdy prší nejvíce z celého roku. Když přijde monzum, prší tu opravdu hodně a dlouho a monzumy mohou znepříjemnit běžný život třeba tím, že lodě nejezdí na ostrovy apod. Za nejlepší období pro návštěvu je považováno období od března do října, ale liší se to regionálně. Na jihovýchodě jsou monzuny od května do září, na severovýchodě (včetně Bornea) pak od listopadu do března. Pokud chcete trávit čas na plážích na západním pobřeží, nejlepší dobou je leden a únor, pokud chcete vyrazit na východní pobřeží a na Borneo, tak nejlepší dobou je květen, červen a červenec. V pevninské Malajsii ale obecně hodně prší, stejně tak na horách, protože hory přitahují mraky.

Malajsie má úžasné národní parky se skvělými možnostmi pěší turistiky, skvělé pláže, divoké deštné lesy, řeky jako stvořené pro rafting nebo rozlehlé a rozmanité jeskynní systémy. Jako první pravděpodobně zavítáte do Kualy Lumpur, dynamického hlavního města. Vaše kroky by dále ale směřovat i do nejhistoričtějšího malajsijské města, do Melaky a také na ostrov Penang, první britské osady v Malajsii. Hlavní město ostrova Penang, George Town, se pyšní zajímavými koloniálními budovami a Čínskou čtvrtí. Nádherné pláže na vás čekají na ostrově Langkawi s moderními letovisky. A pak samozřejmě nesmíte zapomenout na hornaté tropické vnitrozemí, kam se z Kualy Lumpur dostanete i vlakem. Tady stojí za vidění národní park Taman Negara s tropickým deštným lesem, jeskyněmi a skvělými možnosti pro pozorování zvířat. Tohle je opravdu jen velmi stručný výčet turisticky atraktivních míst Malajsie. V Malajsii je toho tolik, že to za jednu cestu asi ani nestihnete. Po všem, co tu musíte vidět a zažít, vás provedou Cesty po světě, jejichž průvodce najdete v pravém menu.

Malajsie má mezinárodní letiště v Kuala Lumpur a přímé lety sem z ČR nelétají. V rámci nějaké větší cesty po více zemích jihovýchodní Asie se sem dostanete pohodlně letecky z Thajska, Indonésie nebo z Filipín. Fungují to nejen národní aerolinky Malajsia Airlines, největší asijské nízkonákladovky Air Asia, dále pak Jetstar Asia, Scoot nebo Malindo Air. S těmito společnostmi se zároveň z Malajsie můžete dostat do jiných zemí jihovýchodní Asie. S ohledem na rozlehlost Malajsie i přilehlé ostrovy je létají nejlepší variantou, máte-li samozřejmě víru v asijské aerolinky. Co se týká dopravy z a do Thajska - funguje pozemní cesta, jak autobusy, tak vlaky nebo třeba autem. Z Thajska sem zároveň jezdí trajekty. Trajektů tu jezdí spousta, všechny spoje tak vyjmenovat nedokážeme, jmenujeme tak jen několik z nich. Z thajského Satunu se dostanete trajektem třeba do Kuala Perlis nebo na ostrov Langkawi, před přeshraniční cestou trajektem nezapomeňte nejprve vyřídit razítko do pasu. Z Thajska dále jezdí trajekty z Ban Taba do malajského Pengkalan Kubor. Pokud pojedete po silnici z Thajska do Malajsie, tak nejlepší je to přes město Hat Yai, odkud toho jezdí spousta na ostrov Penang i do Kuala Lumpur nebo do Singapuru. Do Singapuru se dostanete letecky nebo také pozemní cestou vlaky či autobusy, stejně tak autem. Celá řada leteckých spojů také spojuje Malajsii s Indonésií. Po silnici se dostanete z indonéské části Bornea do té malajské. Z Dumai na Sumatře jezdí pravidelný trajekt do Melaky (2 hodiny) nebo z Tanjong Balai do Port Klang nedaleko Kualy Lumpur. Z indonéského souostroví Ria vyplouvají trajekty do Johor Bahru na hranicích se Singapurem. Trajekty jsou k dispozici i na Borneo, kam jezdí jednou týdně trajekt také z filipínského Zamboangu.

Co se týká cestování po Malajsii. Mezi většími vzdálenostmi se vyplatí létat. Obecně ale nejlevnějším způsobem cestování jsou autobusy, kterých tu jezdí celá spousta a zajišťují spojení mezi všemi důležitými turistickými atrakcemi. Jen počítejte s tím, že asijští řidiči jsou opravdu divocí a platí to i pro řidiče autobusů. Na pevnině se dobře dopravíte také vlaky, které ale jezdí jen podél západního pobřeží. Na Borneu železnice není. Někomu může vadit jak ve vlacích, tak v autobusech klimatizace jedoucí na plné pecky, kdy vás po vystoupení ven potká určitě teplotní šok. Takže kdo je na to náchylný, teple se oblečte. Lze si tady půjčit i auto, ale obecně kdekoliv v Asii doporučujeme jízdu autem jen opravdu dobrým a pozorným řidičům, kteří se dokáží vyhnout divokým řidičům náklaďáků i autobusů, pobíhajícím psům, kravám a další zvěři. Dá se říct, že na nějaká pravidla silničního provozu se tu moc nehledí. Až tu budete jezdit týden, už je taky nebudete řešit. Co ale řešit musíte, je rychlost, protože silnice jsou protkány radary a platí se opravdu vysoké pokuty. Při placení pokuty můžete být požádáni o úplatek, který bývá zpravidla nižší než pokuta. Silnice v Malajsii jsou ale obecně na dobré úrovni. Malajské dálnice se označují písmenem E jako expressway. Auto využijte jen při dopravě na větší vzdálenosti nebo na nějaké okolní výlety, po městě je jízda autem opravdu za trest. To platí hlavně v Kuala Lumpur. Využijete-li taxíky, cenu si vždy domluvte předem. Jízdenky na vlaky i autobusy je nejlepší si koupit přímo na nádraží, neboť jízdní řády jsou tak trochu chaotické a na nádraží tak nejlépe zjistíte, které autobusy opravdu přijedou.

Malajsie je etnicky velmi rozmanitá. Důvod je nasnadě. Už od starověku ležela na významných námořních obchodních trasách mezi Středním Východem, Indií a Čínou a přicházeli sem tak nejprve Malajci ze Sumatry, pak indičtí obchodníci z Indie a Srí Lanky a později Čínané, což jsou dnes tři etnicky nejpočetnější etnika. Velmi bohaté jsou ale i zdejší domorodé kultury, které stále ještě žijí jen málo dotčeni moderní civilizací. Předci původních obyvatel, dnes označovaných jako Orang Asli, sem přišli zhruba před 50 tisíci lety z Filipín, se kterými bylo Borneo spojeno pevninským mostem. Ovšem domorodci dnes tvoří jen opravdu malou etnickou skupinu. Celkem tu žije něco přes 32 milionů obyvatel. Nejpočetnější skupinou jsou Malajci tvořící 50% populace, následováni Čínany a Indy. Dá se říct, že politickou moc drží v rukou Malajci, Číňané více ovládají hospodářství. Pokud nevíte, jak si etnicky představit Malajce, představte si Sandokana, nejslavnějšího (fiktivního) Malajce.

Malajským hlavním náboženstvím je islám, který vyznává přes 60% obyvatel. Mezi náboženské menšiny patří čínští buddhisté (25%), indičtí hinduisté (6%) a domorodé kmeny (10%) stále udržují tradiční animistická náboženství vyznávající různé přírodní bohy. Misionářské převracení původních obyvatel na křesťanskou víru mělo větší efekt jen na Borneu. Náboženství je ovlivněné řadou kulturních vlivů, protože Malajsie je poměrně multikulturní zemí, i když většinu obyvatel tvoří Malajci. Malajsie uplatňuje islámské právo jen v rodinných záležitostech, vše ostatní podléhá civilním soudům, a tak se nepraktikují žádné barbarské projevy islámu, jako kamenování či sekání rukou. Co se týká domorodých kultur poloostrovní Malajsie, tak nejpočetnější zastoupení mají Senoiové, následováni asi dvěma tisíci Semangů a ještě menší skupinou Malajských Aboriginců. Větší zastoupení domorodých obyvatel je na Borneu. S každodenním životem domorodých obyvatel se seznámíte bohužel jen těžko. Žijí mimo hlavní turistické cíle, ale pro turisty je připraveno několik turistických „domorodých“ aktivit, kde uvidíte alespoň něco málo. Náboženské skupiny se mezi sebou víceméně tolerují a lidé mohou svobodně přijmout náboženství, které chtějí.

A ještě stručně o historii Malajsie. Už dávno před příchodem Evropanů Malajské souostroví těžilo z výhodné polohy na rušných obchodních trasách spojujících Indii a Čínu, dvě hlavní obchodní mocnosti starověku. Malajské domorodé kmeny v té době ale také čile obchodovaly – aromatickým dřevem či palmovými listy, později zde byla objevena bohatá naleziště cínu nebo pro čínské obchodníky sbíraly různé živočichy používané v tradiční čínské medicíně. Domorodci tak ve starověku přebírali zvyky a náboženství svých obchodních partnerů, kterými byli nejčastějši Číňané a Indové. Strategická poloha Malajskéhou souostroví sehrála roli i později. Důležitý byl hlavně Malacký průliv, 805 km dlouhý a velmi úzký průliv mezi Malajským poloostrovem, kde se nachází pevninská Malajsie a indonéským ostrovem Sumatra. Tenhle průliv je už od starověku nejdou z nejdůležitějších dopravních tepen světa, a je tomu tak dodnes. Dnes tudy ročně propluje kolem 120 tisíc lodí přepravujících zboží a ropu. Už od 5. století se tak podél průlivu budovala celá řada námořních základen poskytujících veškeré služby proplouvajícím lodím. Z jedné takové pobřežní základny se někdy na začátku 7. století stalo Šrívidžajské království, které ovládalo skoro celé pobřeží i většinu ostrovů v průlivu. Mocným centrem oblasti bylo království až do konce 13. století. Bohatlo hlavně díky poplatkům z obchodu a mořeplavby, která byla v oblasti čilá už od starověku. Předpokládá se, že centrem království bylo město Palembang na Sumatře, ze kterého se tak vládlo i sousední Malajsii. A právě narušení bezpečného mořeplavectví a námořního obchodu způsobeného aktivním působením pirátů (což je mimochodem problémem dodnes) bylo jedním z důvodů, že Šrívidžajské království začalo upadat, a to už někdy na konci 11. století. Námořní obchodníci tak začali hledat bezpečnější přístavy v oblasti. Od 14. století se začal šířit islám, který postupně nahradil přejatý buddhismus a hinduismus. V šíření islámu v Malajsii sehrál klíčovou roli nový stát, který nahradil Šrívidžajské království. Tím státem byl Malacký sultanát s hlavním městem Melaka, podle kterého dostal název Malacký průliv. Ten založil roku 1402 jakýsi princ Paramešvár, který utekl z rozpadajícího se Šrívidžajského království a založil si vlastní stát. Doba existence Malackého sultanátu byla pro obyvatele Malajského poloostrova historicky vůbec nejvýznamnějším obdobím. Melaka se za těchto dob začala proměňovat ve velmi významné mezinárodní obchodní centrum. Měla dobrou strategickou polohu s přírodním přístavem i dobrým říčním spojením s vnitrozemní džunglí, odkud se lodí dovážely lukrativní suroviny. Obchodovalo se s kořením, čínským porcelánem i hedvábím. Výhodné bylo také uzavření obchodní dohody s Čínou. Paramešvár konvertoval k islámu a tak se na Malajském poloostrově uchytil islám, který tu převažuje dodnes. Do té doby většinovým náboženstvím byl hinduismus, kdy ho sem přivezli obchodníci z Indie. Malacký sultanát se rozvíjel i za vlády Paramešvárova syna Iškandara Šáha. Na přelomu 15. a 16. století už Malacký sultanát zahrnoval celé západní pobřeží Malajského poloostrova, sousední Singapur a také východ Sumatry a ovládal námořní obchod v celé oblasti. Velmi rozvinutý byl královský dvůr, rozvíjelo se umění a kultivoval se jazyk. Malajština se stala královským jazykem, který přebírali i projíždějící obchodníci a už v 16. století byla nejrozšířenějším jazykem Malajského souostroví.

Pokud jen trochu znáte světovou historii, tak už asi tušíte, co muselo logicky následovat. Ano, evropská kolonizace, neboť mocného sultanátu si všimli jako první Portugalci. Roku 1511 tak dobyli Melaku a zahájili éru evropského kolonialismu v celé jihovýchodní Asii. Portugalci jednoduše chtěli narušit monopol Benátek na obchod s Dálným Východem a hledali tak klíčovou oblast. Na portugalské období se dodnes zachovalo jen velmi málo památek, převedli ale celou řadu místních na katolickou víru. Ještě zmíníme, že když Portugalci ovládli sultanát, sesazený sultán utekl na souostroví Riau (kousek od Singapuru), kde založil Johorské království, které později významně spolupracovalo s Nizozemci a šlo o významné malajské království. Portugalská nadvláda skončila roku 1641, kdy sem vpadla Nizozemská Východoindická společnost, která ovládala hlavně trh s indonéským kořením. Melaka byla jejich velkým konkurentem a po pětiměsíčním obléhání portugalskou pevnost převzali Nizozemci. Nizozemci do vlády šikovně vtahovali i místní obyvatele. Po obléhání Melaky museli město zrekonstruovat a z těchto dob se tu dochovala řada památek. Nejvíce bujel obchod s Čínou, díky čemuž do Melaky přicházeli početní čínští přistěhovalci. Z potomků Číňanů a Malajek (nejen, i domorodých obyvatelek) vzniklo nové etnikum, Peranakanové, jejichž potomci mají vliv dodnes v Malajsii i v Singapuru, ačkoliv jejich počátky nebyly snadné a v Malajsii se na ně dodnes dívají s jakýmsi despektem, protože je považují za poloviční Čínany. Nizozemcům se ale příliš nedařilo, a to z několika důvodů. Neměli dostatek financí, tudíž málo platili státním zaměstnancům, a ti tak hledali nelegální zdroje příjmů. Druhým důvodem byly vysoké daně, kvůli čemuž si obchodeníci hledali nové základny, se kterými by obchodovali (třeba oblast dnešní Jakarty). I tak Nizozemci zůstali zhruba 200 let, než roku 1795 převzali Melaku Britové. Anglo-nizozemská smlouva z roku 1824 potvrdila vítězství Britů a na jejím základě si obě evropské mocnosti rozdělily vliv v oblasti Malackého průlivu. Hlavní dělící čárou se stal rovník. Britové spojili roku 1826 Melaku, Singapur a Penang (Brity založený přístav) do tzv. Průlivových osad. To byla skupina britských kolonií pojmenovaných podle strategického Malackého průlivu. Nejprve jim vládla Britská Východoindická společnosti, později ale přešli do rukou britské koruny. Tou dobou ale existovala na území dnešní Malajsie spousta různých menších místních vládců, kteří s Brity spolupracovali a měli velkou míru autonomie. Mířili sem ale také početné skupiny přistěhovalců, hlavně z Číny, protože se chtěli vyhnout těžkým životním podmínkám v Číně. Do roku 1845 tvořili Čínani polovinu obyvatel Singapuru a stejně početní byli i ve velkých malajských městech na západním pobřeží (kvůli velkým nalezištím cínu). Čínští přistěhovalci žijící v této oblasti se těšili velkým výhodám. Mezi Malajci a Čínany ale docházelo k častým sporům, a aby se situace uklidnila, byla roku 1874 podepsána Pangkorská smlouva, která Britům umožnila zasahovat do místní správy. Britové se začali roztahovat na Malajském poloostrově víc a víc a začali přebírat další menší malajské státy. Na začátku 1. světové války měli Britové pod kontrolou téměř celý Malajský poloostrov, který Britové ovládali ze Singapuru nebo z Kualy Lumpur.

Tady musíme ještě stručně zmínit osud ostrova Borneo v této době. Borneo stálo tak nějak mimo britskou nadvládu nad Malajských poloostrovem. Ostrova Borneo a jeho atraktivity si všiml britský cestovatel a dobrodruh James Brook, který využil chaotické situace a bojů mezi domorodými kmeny a přesvědčil brunejského sultána, aby mu daroval roku 1841 Sarawak na Borneu (dnešní oblast na Borneu patřící Malajsii), kterému Brook vládl jako „bílý rádža ze Sarawaku“. Cílem bylo vybudovat bornejskou říší bílých rádžů. Ti se tu udrželi až do 2. světové války a vládli v duchu „rozděl a panuj“. Na Borneu rozvíjeli rozvoj kaučukovníkových, pepřovníkových a palmových plantáží. Okolí osady Sabah na Borneu (taktéž patřící dnes Malajsii) ovládali sami Britové, proti kterým se ale bouřili místní domorodí obyvatelé, kterým se ani za mák nelíbilo, že Britové chtěli kvůli plantážím kácet zdejší lesy a domorodci se tak proti Britům postavili. Britové tou dobou na Borneu ovládali také dříve významný sultanát Brunej, kde objevili bohatá naleziště ropy, kterou těžili hlavně ve 30. letech 20. století. Britové velmi aktivně podporovali přistěhovalectví (ať už v Malajsii, Singapuru i na Borneu), díky čemuž Malajsii velmi etnicky proměnili. V dolech pracovali Čínani, na kaučukovníkových plantáží indičtí Tamilové.

Počátky 20. století plné etnických konfliktů mezi téměř všemi zde působícími etniky (hlavně mezi Malajci a Čínany) přeskočíme a skočíme do doby 2. světové války, kdy zemi okupovalo Japonsko. Tou dobou už významně bujely protibritské nálady mezi stále větším počtem obyvatelstva, kterých Japonci jen využívali a podporovali je. Po válce, roku 1946, došlo ke zrušení Průlivových kolonií v rámci reorganizace britských kolonií po 2. světové válce a přirozeně začal malajský boj o nezávislost a sjednocení, jak to známe z historie většiny světových zemí. Roku 1948 vznikla Malajská federace, ve které sultáni získali zpět své původní pravomoce zabavené Brity a celý Malajský poloostrov (s výjimkou Singapuru, kde většinu obyvatel tvořili Číňané) se dostal pod jednotnou správu. Severní Borneo po válce Británie sjednotila do královské kolonie. Vznik federace se ale ani za mák nelíbil početným Číňanům, kteří se cítili znevýhodněni, protože se mohli stát malajskými občany jen po splnění určitých podmínek (hovořit malajsky a žít tu minimálně 15 let). A tak začala občanská válka, která trvala až do roku 1960 a je známá jako Výjimečný stav. Boje probíhaly hlavně v džungli, větších měst se moc nedotkly. V džungli žili domorodci zvaní Orang Asli, kteří byli komunisty v bojích brutálně zneužíváni pro různé práce, špionství i těžké práce. V občanské válce proti sobě stála komunistická strana fungující pod záštitou Číny, Britové a malajská antikomunistická koalice, která ve volbách roku 1955 získala většinu. Všichni doufali, že etnické problémy zmizí po získání nezávislosti. Britové tak schválili vyhlášení nezávislosti v srpnu roku 1957, kdy vznikla Malajská federace, do jejíhož cela se postavil malajský král (sultáni se na trůnu měli střídat). Vznikl také dvoukomorový parlament se zástupci jednotlivých států. Prvním předsedou vlády se stal Tuanku Abdul Rahman, který chtěl připojit k federaci také severní Borneo. Obyvatelé Bornea by bývali byli raději samostatným státem, ale trápily je výpady z Indonésie, kterým by bez Malajsie čelit sami nedokázali. Severní Borneo se tak k federaci přidalo roku 1963. A Rahman chtěl ve federaci samozřejmě i na ropu bohatou Brunej, ale tamní sultán si uvědomil, že by se musel podělit o podíl na zásobách ropy a plynu, a tak Brunej zůstala pod vládou Britů až do roku 1984, kdy došlo k vyhlášení nezávislosti. Vztahy mezi Malajci a Čínany jsou dodnes komplikované, stejně tak vztahy mezi Malajsií a Singapurem. Důvodem nesjednocení Malajsie a Singapuru totiž byly právě demografické důvody, protože kdyby se Singapur stal součástí Malajské federace, Čínani by se stali početnějším etnikem než Malajci, a to by se malajské vládě nelíbilo. Roku 1970 Rahmana na pozici předsedy vlády nahradil Tun Abdul Razak Hussein, který zavedl novou hospodářskou politiku založenou na pozitivní diskriminaci Malajců a bornejských etnik. Ti tak mají výhodnější podmínky pro podnikání i hledání práce než Čínani nebo Indové. Významnou postavou malajské politické scény 2. poloviny 20. století byl premiér Mahathir Mohamed (působící mezi lety 1981 až 2003), za jehož vlády se země velmi hospodářsky rozvinula. Z původně hlavně na zemědělství založené zemi se stal jeden z asijských ekonomických tygrů. Došlo k industrializaci, realizovaly se opravdu velikášské projekty, jako třeba stavba mrakodrapů Petronas Towers. Nutno ale také podotknout, že Mahathir významně potlačoval opozici, takže všechno zas nebylo tak sluníčkové. ÿp>

A shrnutím nejdůležitějších bodů týkajících se historie Malajsie skončí naše povídání o Malajsii a vy už můžete nahlédnout do pravého menu, kde najdete průvodce po celé Malajsii.

Rádi byste procestovali Malajsii, ale nevíte, jak na to? Přečtěte si naše rady a tipy na cesty, ve kterých se dozvíte, kde sehnat ubytování nebo letenku, jak cestovat po světě autem, kolik si vzít s sebou peněz v hotovosti nebo jak si udělat dokonalý itinerář.

Pokud byste rádi procestovali nějakou zemi nebo místo a netroufáte si na to na vlastní pěst, ať už proto, že neumíte žádný cizí jazyk, nezvládnete to naplánovat, aniž byste na něco nezapomněli nebo prostě jen nemáte čas plánovat a zařizovat všechno kolem vaší dovolené, využijte našich služeb cestovatelům. Vaši cestu připravíme do nejmenšího detailu a s ohledem na všechna Vaše přání a nebo jen budeme na telefonu po celou dobu Vaší cesty, abychom Vám připadně pomohli vykomunikovat nějaké problematické situace v případě, že Vaše angličtina na to nebude stačit. Podívejte se, jak Vám Cesty po světě mohou pomoci na Vašich cestách!

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme spoustu zajímavých tipů na to, kam vyrazit, kde sehnat levné letenky nebo co se právě děje ve světě.