Severozápadní teritoria a Nunavut

Sever Kanady je nehostinná krajina po většinu roku pokrytá ledem a sněhem, která žádné velké zástupy turistů neláká. Těm málo jedincům, kteří se sem vydají, ale nabízí jedinečnou severskou krajinu ležící z části za polárním kruhem, stejně tak specifickou kulturu původních obyvatel, jedinečnou faunu i celé spektrum dobrodružství během všemožných outdoorových aktivit. Chcete být jedněmi z mála cestovatelů, kteří prozkoumali krutý kanadský sever? Tak tady je náš průvodce po tom nejzajímavějším ze severu Kanady.



Tento průvodce je součástí rozsáhlého průvodce po Kanadě, který doporučujeme k prostudování před Vaší cestou kamkoliv v Kanadě. Zároveň tam najdete i průvodce po dalších místech Kanady.

Severozápadní teritoria je spolkové teritorium na severu Kanady, jehož hlavním městem je městečko Yellowknife. Asi polovina ze zdejších přibližně 42 tisíc obyvatel se hlásí k domorodým kmenům, jejichž jazyky jsou i jedněmi z oficiálních zdejších jazyků. Jde o Inuity, aneb jak nesprávně říkáme, Eskymáky, ale i některé kmeny tzv. Prvních národů. Většina obyvatel žije v hlavním městě a při ústí řeky Mackenzie do Beaufortova moře. Hospodářství je postaveno hlavně na těžbě surovin (zlato, uran, olovo, zinek, stříbro, měď, wolfram a diamanty). V historii teritoria profitovala z lovu zvířat vhodných na kožešiny. Teritorium leží při pobřeží Severního ledového oceánu (přesněji Beaufortova moře), hraničí s Nunavutem na východě, na jihu s Albertou, Saskatchewanem a Britskou Kolumbií, na západě s Yukonem. Teritoria tak můžete prozkoumat společně s návštěvou těchto dalších kanadských provincií a teritorií.

A co tedy vidět v kanadských Severozápadních teritoriích? Polární oblast je oblast kolem městečka Inuvik v deltě druhé největší severoamerické řeky Mackenzie. Inuvik je koncem silnice Dempster Higway. Autem se odsud dostanete po dálnici Dempster Higway do osad Fort Macpheson a Tsiigehtchic s malým misijním kostelíkem. Eskymáčtí průvodci vás dokážou zavést na místa, kde můžete zahlédnout pižmoně, polární lišky (foto v textu) či lední medvědy. Cestovní agentury tady provozují celou řadu různých výprav. A to ať za přírodou, tak za domorodými kulturami, do tundry, na lodi po řece Mackenzie či letecké výpravy na nedaleké ostrovy. Do většiny míst teritoria, stejně tak na ostrovy v Severním ledovém oceánu, se musíte dopravit letecky, což činí výpravu na sever Kanady bohužel poměrně nákladnou. Inuvik je nejsevernějším městem v celé Severní Americe, kam se můžete dopravit po veřejných silnicích. Je to v roce 1961 vládou vybudované městečko, které nahradilo jako administrativní středisko osadu Aklavik na západě. Ta byla kvůli prudkým vodám řeky Mackenzie a přilehlým bažinám odsouzena k izolaci. Má něco kolem 3 200 obyvatel, které tvoří Inuité, jiné kmeny Prvních národů, ale i zálesáci a různí obchodníci, kteří sem vyrazili v 70. letech minulého století za bohatými nalezišti ropy. Zajímavá je architektury města – uvidíte tu jedinečné domy postavené na pilotách, které jsou navrženy tak, aby teplo z nich vycházející nerozpouštělo věčně zmrzlou zdejší půdu (permafrost). Toto tání by totiž mělo katastrofální důsledky na stabilitu základů. Zajímavá je také kanalizace na povrchu, které se vine po ulicích a rozvádí vodu, energii a odvádí splašky. Důvodem, proč se kanalizace táhne nad zemí, je opět permafrost. Místní obyvatele velmi trápí problém s alkoholismem, který ale nemají původní domorodé kmeny nejen tady na severu, ale i v jiných místech Kanady. Takovou zajímavou budovou je zdejší kostel ve tvaru iglú, Igloo Church, který je výsledkem mísení různých kulturních vlivů. Za kostelem najdete skleník Inuvik Community Greenhouse, ve kterém se pěstují všemožné květiny, ovoce i zelenina, které venku nemají šanci přežít. Můžete také navštívit obchůdek s regionálními řemeslnými výrobky – Inuvialuit Regional Corporation Craft Shop. Protože se Inuvik nachází za polárním kruhem, od konce černa tu 56 dní svítí slunce 24 hodin denně, v polovině července se tu pak koná festival severského umění (Great Northern Arts Festival). Do Inuviku se dostanete buď po Dempster Highway, která je sjízdná téměř celý rok, ale také letecky z Yukonu a z Aljašky.




Pokud jste se v Inuviku ještě nenasytili zdejšího života za polárním kruhem, můžete se letecky z něho letecky vydat do dalších osad. Jsou tipem pro ty, kteří touží vidět život a kulturu za polárním kruhem. Aklavik leží při ústí řeky Mackenzie asi 50 km od Inuviku. První obchodní stanice Hudson Bay Company tady byla založena až v roce 1918, do té doby tu žily původní domorodé indiánské kmeny. Tato obchodní stanice a misijní kostelík jsou asi jedinými historickými budovami ve městě. U pobřeží Beaufortova moře se rozkládá osada Tuktoyaktuk (někdy jen Tuk). Je to hlavně odrazový můstek pro naftařské dělníky. Do příchodu Evropanů na začátku 20. století tu žil velrybářský kmen Karngmalitů, který výrazně zdecimovala chřipka dovlečená sem Evropany. Rybolov je tu dodnes hodně významný, ve zdejších vodách lze pozorovat velryby běluhy nebo velryby grónské. Kolem ústí řeky tady taktéž můžete vidět jedinečné pingo, což jsou pahorky z ledu pokryté zeminou, které trochu připomínají malé sopky. Je jich tu asi 1 400 a vytvořil je mráz, který je vyzvedl nad nezalesněnou krajinu kolem ústí řeky. 400 km od Inuviku je osada Paulatuk s asi 300 obyvatel. I tady žil původně velrybářský kmen Karngmalitů, kteří dodnes rybaří. Sem se hodně jezdí za pozorováním zvířat – ptačí rezervace Cape Parry Bird Sanctuary či národní park Tuktuk. V parku lze spatřit samice migrujících sobů. Místní cestovky sem pořádají výlety, stejně tak na jaře lze taktéž využít cestovek a vyrazit za pozorováním ledních medvědů do Amundsenova zálivu. Není to hlavní destinace, odkud vyrážet za pozorováním ledních medvědů v Kanadě (tou je městečko Churchill v Manitobě), ale i tyto možnosti tady jsou. Poslední osadou je Ikahuk (někdy také Sachs Harbour), trvale obydlen od 20. let 20. století. Osada leží na ostrově Banks, asi 520 km od Inuviku. Žijí zde původní indiánské kmeny, které profitují hlavně z cestovního ruchu, kdy turistům prodávají různé rukodělné výrobky. Žije tady největší populace pižmoně na světě a právě inutské kmeny je loví pro jejich vlnu. Tak to byla exkurze do kanadské divočiny za polárním kruhem, která je synonymem severského dobrodružství.

A pojďme o něco jižněji, přesněji k Velkému medvědímu jezeru (Great Bear Lake), největšímu kanadskému jezeru (nepočítáme-li Velká jezera, která jsou společná s USA) a osmému největšímu jezeru na světě. Velké jezero s vysokými a skalnatými břehy porostlými jehličnatým lesem, je od října do června pokryto ledem, plovoucí kry tu lze vidět i červenci. Oblast kolem jezera je známá jako Sahtu. Na březích jezera je pár osad, které jsou ale těžko dostupné. Většinou se sem pořádají zájezdy nebo se sem lze vydat na kánoi po řece Mackenzie. Zároveň jedním ze způsobu dopravy sem je letadlo. Jezero je oblíbenou rybářskou destinací, většinou se sem pořádají rybářské výpravy. Hlavní osadou je Norman Wells na řece Mackenzie v podhůří Franklin Mountains, které odděluje řeku Mackenzie od jezera. Je to poněkud zchátralá osada, která prosperuje hlavně díky zdejším bohatým nalezištím ropy. Už původní domorodci osadě říkali Le Gohlini, což znamenalo „místo, kde je olej“. Právě oni zavedli geology v roce 1919 ke skalám, ze kterých vytékala ropa. Ve velkém měřítku se tu začalo těžit v roce 1932, produkce rostla během 2. světové války, kdy byl vybudován i ropovod Canol, který měl zásobovat Aljašskou dálnici. Ropovod byl zastaven v roce 1945, ložiska ropy tu jsou ale dodnes velmi bohatá a stále se těží. Zajímá-li vás tato problematika, navštivte zdejší Norman Wells Historical Centre, které vystavuje různé fotky a památeční předměty. Vedle centra je kostel, který slouží jak katolíkům, tak protestantům. Tam, kde se kdysi táhl ropovod Canol, byla vytvořena historická památná stezka Canol Heritage Trail, která je dnes docela oblíbenou trasou divočinou. Celá se táhne od Norman Wells ke Canoil Road v Yukonu a její pěší zdolání trvá několik týdnů. Jde o jednu z nejnáročnějších pěších tras na světě. Dalšími osadami v oblasti je Déline na břehu jezeru, Fort Good Hope na řece Mackenzie a Colville Lake.

A pojďme ještě jižněji, do oblasti, která je mnohem lépe dostupná, než výše zmiňovaný sever oblasti a okolí Velkého medvědího jezera. Prozkoumáme jih Severozápadních teritorií, kam se dostanete bez problémů autem po silnice buď z Britské Kolumbie, nebo z Alberty. Z Britské Kolumbie sem vede Hwy 77 (v BC), která je tady označována číslem Hwy 7, z Alberty sem vede Hwy 35 (v Albertě), tady označovaná jako Hwy 1. Tyto silnice se spojují v jakýsi okruh – od Fort St John v BC do Edmontonu a severně do Severozápadních teritorií, kde se spojují zhruba u osady Fort Simpson. Tato 1 800 km dlouhá je známá jako Deh-Cho Trail. Oblast mezi Albertou a Severozápadními teritorii byla pro prvních obchodníky, kteří chtěli obchodovat s domorodými kmeny, dostupná nejprve po zdejších několika řekách. V této souvislosti tu bylo vystavěno několik osad, které byly spojeny právě touto silnicí. A i tohle je zajímavá oblast Kanady, která ale už je přeci jen více civilizovaná, než onen nehostinný odlehlý sever Kanady. A co vidět tady? V této souvislosti doporučujeme navštívit i naše podrobné průvodce po severu Alberty a Britské Kolumbie.

První částí trasy je Liardova silnice, tedy ona zmiňovaná Hwy 7, která vede z BC do Fort Simpson. Silnice je z velké části štěrková, ale docela dobře sjízdná. Fort Simpson je osada, která funguje hlavně jako vstupní místo do Národního parku Nahanni. Tisíce let tu žil indiánský kmen Slavey a díky nim jde o jednu z nejdéle obydlených oblastí Severozápadních teritorií. Obchodní stanice s kožešinami tu byla založena 1804, fungovala ale také jako přístaviště člunů po řece Mackenzie. Dnes se tu mimo jiné těží ropa (u řeky Mackenzie) a v létě sem zavítá i docela hodně turistů. Hlavní ulicí osady je 100th Street. Jinak tu najdete pár indiánský staveb, Papežský plácek vybudovaný pro návštěvu papeže 1987 či Flat, což je staré stanoviště Společnosti Hudsonova zálivu. Nesmíme zapomenout ani na Národní park Nahanni. Téměř neznámý a jen minimálně navštěvovaný národní park leží v pohoří Mackenzie při hranicích s Yukonem a je právem zapsán na Seznamu přírodního dědictví UNESCO. Park je téměř nepřístupný, a proto se sem pořádají jen organizované zájezdy s místními turistickými kancelářemi. Park skýtá neskutečné vodopády, hluboké kaňony i jednu z nejlepších divokých řek na světě. Jde o 322 km dlouhý úsek řeky South Nahanni, která láká rafťáky, kteří se nebojí. Hlavním cílem parku jsou skvostné vodopády Virginia Falls. Jejich výška dosahuje 96 metrů, což je přibližně dvojnásobek výšky Niagarských vodopádů. Skála uprostřed vodopádů je označována jako Masonova skála, podle kanoisty a spisovatele Billa Masona. Většina turistických kanceláří operuje ve Fort Simpsons, takže se poptejte tam, co všechno lze v parku podniknout.




Druhou částí silnice je Mackenzieho silnice, tedy ona výše zmiňovaná Hwy 1. Při jízdě po ní můžete zastavit na odpočívadlech a vydat se na pár krátkých výšlapů ke zdejším několika vodopádům. Nejzajímavějším místem na její trati je teritoriální park Sambaa Deh Falls. Dostanete se do něho přímo od silnice. Jeho hlavní atrakcí jsou přirozeně vodopády. Po cestě ale potkáte další vodopády, třeba Alexandra Falls. Jde o 33 metrů vysoký vodopád, který proslul tím, že jde o nejvyšší vodopád na světě, který byl úspěšně projet na kajaku. Jakýsi Ed Lucero se z tohoto vodopádu vrhl v roce 2003 a přežil. Budete-li putovat dál, u osady Enterprise se Hwy 1 změní na Hwy 2, která vás dovede k dalšímu velkému kanadskému jezeru, k Velkému otročímu jezeru (Great Slave Lake). Se svou hloubkou kolem 614 metrů jde o nejhlubší kanadské jezero. Název je odvozen od indiánského kmene Slavey, někdy také Slave. Ve východní části jezera se nachází spousta ostrovů. Po Hwy 2 se dostanete k jedné z osad na březích jezera, k Hay River. Městečko prosperuje z těžby ropy a zemního plynu, také z těžby zinku. Dnes je to ale hlavně významný přístav na řece Mackenzie. Zdejší doky jsou opravdu rušné a neustále to v nich žije. Odsud se můžete také vydat do Národního parku Wood Buffalo, který se z větší části rozkládá na území Alberty. Vstupním místem do parku z teritorií je osada Fort Smith, další velký říční přístav. Osada byla dlouho správním centrem teritorií, než bylo hlavní město přeneseno do Yellowknife. Můžete tady zamířit do Muzea severského života (Northern Life Museum) se sbírkou tradičních uměleckých a řemeslných předmětů a archivních fotografií. Za historií se můžete vypravit i do historického parku Fort Smith Mission Historic Park, kde žil biskup a správce této oblasti. Oblast je proslulá také bílými pelikány, kterých zde žijí početná hejna. Ty můžete pozorovat u zdejší Otročí řeky, na jejichž březích město leží – jde o úseky Mountain Rapids asi 8 km od Fort Smith, kde žije početná kolonie, méně jich pak můžete spatřit u divokých peřejí zvaných Pelican Rapids, asi 12 km od osady. Z města sem vedou stezky. Zároveň je v osadě návštěvnické centrum, kde vám poskytnou i více info k návštěvu Národního parku Wood Buffalo.

Národní park Wood Buffalo leží na hranicích s Albertou a je zapsán na Seznamu přírodního dědictví UNESCO. Jde o největší národní park v Kanadě, jehož krajina je tvořena pastvinami, severskými lesy, jezery, krasovými útvary, slanisky a bažinami. Park byl zřízen za účelem ochrany stáda bizonů, ale nyní zde lze spatřit i jiné savce – medvěda hnědého i grizzlyho, bílé pelikány, rysy... Bizon je mimochodem největším suchozemským savcem v Severní Americe a po staletí byl loven lidmi. Tato skutečnost vedla k vytvoření tohoto parku. Populaci dnes tvoří původní čistokrevní bizoni a pak prérijní bizoni, kteří sem byli dovezeni za účelem posílení téměř vyhubené populace. Park je jen velmi málo navštěvován, nejlépe dostupnou oblastí je právě oblast u Fort Smith, protože tam parkem prochází silnice – Parson´s Lake Road. Na túry vyrazte ze Salt River Day Use Area, odkud se dostanete ke slanému jezeru Grosbeak Lake, ze kterého se vynořují solí rozežrané skály. Skvělá je také vyhlídka Slat Plains Lookout, která skýtá krásný výhled na park. Bizony pak můžete pozorovat u Sweetgrass Station, což byla původně stanice pro selekci a očkování bizonů. Pro cestu sem se musíte zaregistrovat v turistické kanceláři ve Fort Smith.

Putování po Severozápadních teritoriích ukončíme v jejich hlavním městě, Yellowknife (foto pod textem). Město se rozkládá při severním břehu Velkého Otročího jezera na Otročí řece. Má necelých 20 tisíc obyvatel. Název, v překladu „Žlutý nůž“, město nese podle měděných žlutých nožíků místního domorodého kmene Slaveyů. Město je hlavně dopravním uzlem teritorií, v minulosti prosperovalo z těžby uranu a zlata. Díky hornictví tu vzniklo Staré Město (Old Town), ležící na ostrovech ve Velkém otročím jezeře. Na písečných planinách za ním pak leží moderní New Town s administrativními a kancelářskými budovami. Město není ale ničím příliš zajímavé. Turisté odsud většinou míří na vodu nebo do okolní přírody, v okolí také žijí početná stáda sobů. Na konci března se tu koná Sobí karneval (Caribou Carnival), jehož atrakcí je závod psích spřežení, bingo na ledu, stavba iglů či různé vtipné soutěže a závody. V červenci se tu pak koná folkový festival Folk on the Rocks, na kterém se setkávají folkoví zpěváci z USA a Kanady, inuitští i domorodí umělci. Do Yellowknifu se dostanete letecky z některých jiných kanadských měst. Hlavní městskou třídou je Franklin Avenue (50th Avenue). Ve městě najdete pár pozůstatků starých časů – v Old Town, na Ragged Ass Road či Willow Road, ale nic, co by stálo za větší zmínku. Asi hlavní atrakcí Yellowknifu je památník Prince of Wales Northern Heritage Centre, což je moderní centrum, kde se hodně dozvíte o historii severu i místní původní kultuře. Jsou tu k vidění ukázky severského umění, inuitské řezby a další. Sídlem vlády Severozápadních teritorií je budova Northwest Territories Legislative Assembly z roku 1993. U samotného jezera je pak také několik pláží. Jezero je ale velmi ledové, takže se tu vykoupou jen ti největší otužilci. Asi 48 km od města si pak můžete udělat krátký výlet k vodopádům Cameron River Falls. ÿp>

Opusťme Severozápadní teritoria a udělejme krátký průzkum těch nejzajímavějších míst kanadského teritoria Nunavut. Je to největší a nejsevernější teritorium Kanady, ve kterém na oblast dvacetkrát větší než naše republika žije asi 26 tisíc obyvatel. Jde tak o jedno z nejřidčeji zalidněných území na Zemi. Největším a hlavním městem je Iqaluit. Jde o samosprávné území Inuitů s rozsáhlou autonomií vytvořené roku 1999 odtržením od Severozápadních teritorií. Inuité tak dostali svá území zpět výměnou za to, že nevznesou nároky na území v Severozápadních teritoriích. Původní obyvatelé tvoří asi 85 % obyvatelstva, v drtivé většině jde o Inuity. Zdejší místa tak mají dva názvy, anglický a domorodý, stejně tak se tu oficiálně hovoří několika jazyky. Většina území se nachází za severním polárním kruhem, zdejší půda je trvale zamrzlá, tedy permafrost, což společně s polárním klimatem znemožňuje zemědělství. Těmto extrémním polárním podmínkám museli obyvatelé Nunavutu přizpůsobit svůj životní styl. Nezbytnými dovednostmi Inuitů jsou tedy lov a rybolov. Teritorium se táhne od Hudsonova zálivu na sever ke Kanadskému arktickému souostroví ležícími v Severním ledovém oceánu.

Pokud turisté v Kanadě opravdu někam nejezdí, tak je to právě Nunavut. Obě v tomto článku zmiňovaná kanadská teritoria jsou ale jedněmi z mála míst, které leží za severním polárním kruhem a turisté tu mají šanci vidět pravý severský život za polárním kruhem. Na to minimum lidí, které sem kdy dorazí, tu čeká severská tundra, kterou migrují sobi, jezera a řeky plné ryb, lední medvědi, velryby i pižmoni, k tomu všemu jedinečná inuitská kultura, kterou nemáte šanci poznat na jiných místech (jen tady, na Aljašce a v Grónsku).

A protože chceme, abyste se z našich článků také dozvěděli něco o kulturách a historii jednotlivých zemích, tak krátká exkurze do světa Inuitů, kterým se u nás často nepřesně říká Eskymáci. Inuité jsou skupinou obyvatel nejsevernější části Ameriky, která obývá arktické regiony Grónska, Kanady a Aljašky. Charakteristickými znaky tohoto lidu jsou černé rovné vlasy, žlutá až světle hnědá pleť, mongoloidní rysy a malý vzrůst. Původem pocházejí ze Sibiře, odkud přešli Aljašku a dostali se až do Grónska. Vedli polokočovný život, v zimě žili v ledových iglú, v létě ve stanech z kůží. Právě oni vynalezli kajak nebo psí spřežení, která jim měla usnadnit těžký život v téměř po celý rok zasněžené a ledové krajině. S příchodem Evropanů se původní život Inuitů přirozeně výrazně změnil, a to hlavně k horšímu. Skutečné setkání kultur se datuje na začátek 19. století, kdy se Inuité setkali s americkými velrybáři. Tato setkání přinesla do komunity Inuitů řadu nemocí, ale také alkoholismus. Tohle všechno vedlo k významnému snížení této populace. Dnes už žijí moderním způsobem života. Jejich život, kultura i dávné zvyky jsou mimochodem velmi zajímavé čtení.

To, co vám nejvíce ztíží cestování po Nunavutu, je nedostatek veřejných silnic (vede tudy jen asi 20 km silnic) a na téměř všechna místa se tak musí dopravovat letecky. Mezi jednotlivými osadami žádné silnice nevedou. Cesta sem tak právě kvůli tomu vyjde docela draho. Řada kanadských cestovních kanceláří ale nabízí různé zájezdy do této nehostinné kanadské oblasti. O poskytovatelích leteckých služeb i expedic za polární kruh se více dozvíte na oficiálních stránkách.




Tak a pojďme ve stručnosti nahlédnout do toho, co tady vlastně vůbec je. Oblast kolem Rankin Inletu je krásná polární krajina s pár chudými zchátralými vesnicemi. Osada byla založena 1955 kvůli otevřenému dolu na nikl. Do ní později vláda nastěhovala Inuity, když byla zděšena jejich původním způsobem života. Dnes odsud můžete vyrazit za polárními výpravami, svést se na psích spřeženích nebo třeba rybařit. Zajímavá je osada Thulů se zajímavými inuitskými vychytávkami – zásobárnou na maso, držáky na kajaky či v zemi vydlabané zimní příbytky. Dostanete se sem letecky z Iqaluitu. Jižně od Rankin Inletu pak najdete osadu Whale Cove, což je tradiční osada lovců, řemeslníků a rybářů. Ještě jižněji pak leží osada Arviat, která v překladu znamená „místo velryb“. Proslulí jsou zdejší řemeslníci a jejich skvostné umělecké výrobky a také ptačí rezervace McConell River Migratory Bird Sanctuary, která je domovem tisíců hnízdících divokých ptáků. Další zastávku uděláme v osadě Baker Lake, která je jedinou polární vnitrozemskou inuitskou osadou a také zeměpisným středem Kanady. Zdejší tundra je skvostná hlavně na jaře, kdy mezi ostrůvky ledu rozkvétá všemožná květena, ale také traviny, které skýtají pastvu pro soby a pižmoně. Kdyby někdo nevěděl, tak pižmoň je druh tura, přesněji tur severní, který je přizpůsoben těžkému životu na severu. Krom pozorování zvířat je to mimochodem také jedno z nejlepších míst v Kanadě, kde lze spatřit polární záři. Za zmínku tady stojí také inuitský park, kde můžete Inuity pozorovat při práci – lovu či kladení pastí. Létají sem letadla z Rankin Inletu.



V Severním ledovém oceánu leží několik ostrovů tzv. Kanadského arktického souostroví, mezi kterými se nachází i tři z deseti největších ostrovů světa - Baffinův ostrov (5.), Viktoriin ostrov (8.) a Ellesmerův ostrov (10.). Celé souostroví se nachází v polárním podnebném pásu, je tedy velmi nehostinné a naprostá většina ostrovů je neobydlených. V průměru zde žije zhruba 1 člověk na 100 km². V této souvislosti ještě chceme zmínit jeden pojem. Jde o tzv. Severozápadní cestu. Jedná se o nejvážnější námořní výzvu na světě. Jde o námořní trasu kolem amerického kontinentu v délce 1 500 km podél severního pobřeží Ameriky od Baffinova ostrova do Beaufortova moře omývajícího Aljašku. Trasa je neustále lemována desetitisíci ledovci a devět měsíců v roce je pokryta ledem. Teploty nad bod mrazu tu vystoupají jen v červenci a v srpnu, krom toho tu čtyři měsíce v roce panuje neustálá tma. Když zrovna tu tma není, tak je tu mizerná viditelnost zhoršená mlhou a sněhovými vichřicemi. Jako o bájné či legendární se o této trase hovoří zhruba od 15. století, kdy ji prozkoumat dostal za úkol mořeplavec John Cabot. Později představa na její zdolání provokovala takové dobrodruhy, jakými byl sir Francis Drake, Jacques Cartier, James Cook či Henry Hudson, mnoho jiných při snaze o objevení průlivu zemřelo. První proplutí po vodě se podařilo v roce 1906 norskému polárníkovi Roaldu Amundsenovi, po tříleté plavbě.

Na ostrově Southampton najdete jedinou osadu, a to Coral Harbour. Ta je nejlepším místem v Kanadě, kde můžete spatřit mrože (druhou možností je ostrov Goats). Druhou atrakcí jsou Kirchofferovy vodopády a pak také naleziště kmene Thule v Native Point. Létají sem letadla z Iqaluitu. Na druhém největším kanadském ostrově, na ostrově Victoria leží osada Cambridge Bay. Je tu turistické středisko, jedinou památkou je škuner Roalda Amundsena zvaný Maud, který Společnost Hudsonova zálivu používala jako zásobovací a obchodní loď, než ji ponechala svému osudu. Loď zchátrala a její pozůstatky jsou stále vidět v zátoce. Na kanadské pevnině pak leží osada Kugluktuk (anglicky Coppermine), která se nachází na březích řeky Coppermine. Na řece kdysi žili tzv. Mědění Inuité, kteří tohle označení dostali proto, že zhotovovali předměty a zbraně z mědi. Ti u ústí řeky žili tisíce let. Právě řeka Coppermine láká nejvíce turistů – vodáků, kteří zde podnikají většinou organizované plavby v kánoích. Cesta po vodě se táhne v délce 325 km a její zdolání vodákům zabere asi 10 dní. Oblast kolem Kugluktuku je ale skvělá i pro pozorování života v divočině. Jedna z oblíbených tras vede ke Krvavým vodopádům (Bloody Falls), které svůj název získaly po masakru Inuitů po sporu s domorodou skupinou Deneů. Trasa je to namáhavá. Osada Uluqsaqtuuq (anglicky Holman) leží také na ostrově Victoria a mapy od Googlu ji neznají. Jezdí sem hlavně rybáři za lovem sivenů a pstruhů a také na nejsevernější golfové hřiště na světě. I tahle osada je známá skvělými řemeslnými výrobky Inuitů, které si tu můžete koupit.

Poslední zastávku v tomto průvodci uděláme na Baffinově ostrově (foto v textu), největším kanadském ostrově (a pátém největším na světě), na kterém leží i hlavní město teritoria, Iqaluit. Na ostrově žije 11 tisíc obyvatel, tedy skoro polovina všem obyvatel teritoria Nunavut. Ostrov nese jméno podle britského objevitele Williama Baffina, který proslul svými geografickými objevy, ale i správností a přesností svých četných vědeckých pozorování, včetně určení zeměpisné délky na moři měsíčním pozorováním. Na ostrov se dostanete letecky z některých velkých kanadských měst. Hlavní město teritoria Nunavut, Iqaluit, překvapivě rychle roste. Je tu návštěvnické středisko, fungují tu různé cestovky, které vám zajistí expedice do vnitrozemí. Ve městě stojí za zmínku kostel sv. Judy, což je jedinečná stavba ve tvaru iglú a dále pak sbírka inuitského umění v muzeu Nunatta Sunakkutaangit Musuem. Hlavní turistickou atrakcí Baffinova ostrova je ale Národní park Auyuittuq. Rozkládá se kolem polárního kruhu a nabízí jednu z nejkrásnějších scenérií kanadského severu. Je to nejseverněji položený kanadský park. Srdce parku se nachází v Penney Ice Capu, což je jakýsi zbytek ledovcového příkrovu. Vede tudy 110 km dlouhá turistická stezka, přesněji průsmyk. Ve zdejší krajině kromě fjordů, hor a ledovců lze vidět také zajímavou flóru, ale hlavně pak lední medvědy, lumíky, polární zajíce a lišky, sněžné husy, narvaly, mrože, tuleně, velryby či běluhy. Vstupním místem do parku je Pangnirtung, odkud se do parku dostanete nákladními kánoemi, které pronajímají Inuité. S jiným turistickým zázemím v parku spíše nepočítejte. Je to jeden z opravdu velkých zážitků, který ale zvládnou jen skuteční dobrodruzi, kteří se nezaleknout krutosti žádných přírodních podmínek. Od května do července tu je světlo 24 hodin denně, a pokud v létě budete mít štěstí, teploty se mohou vyšplhat až na velkolepých 6 °C. Do parku doporučujeme vydat se s organizovanými expedicemi. A právě na nehostinném Baffinově ostrově končí tento průvodce věnující se nejodlehlejší části Kanady, do které zavítá jen málokdo. Budete jedněmi z oněch šťastlivců?

Máte jakékoliv dotazy týkající se Vaší cesty do Severní Ameriky? Přidejte se do naší skupiny Cestujeme po Severní Americe s Cestami po světě na Facebooku a my Vám rádi poradíme s čímkoliv, co Vás zajímá a zodpovíme Vaše otázky. Pokud se považujete za odborníka na cestování po Severní Americe, přidejte se taky a pomozte nám zodpovídat zvídavé otázky našich čtenářů. Nebo jste se právě vrátili z USA nebo z Kanady a chcete se podělit o své zážitky nebo fotky? Jen sem s tím! Těšíme se na Vás!





Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě