Kanadské teritorium Yukon není pro každého. Je to destinace dobrodruhů, milovníků divoké a civilizací jen minimálně dotčené přírody a nadšenců do outdoorových aktivit. Žije tady víc divokých zvířat než lidí a je to jedno z oněch míst, o kterých se říká, že tu lišky dávají dobrou noc. A tady to jsou nejen lišky, ale i medvědi nebo vlci. Je jen málo míst na světě, které jsou civilizací tak málo dotčené a Yukon je jedním z nich. Všude jen lesy, hory, jezera a divoká zvířata, totální absence velkoměst a mrakodrapů a k tomu pár historických připomínek proslulé zlaté horečky na Klondiku. Pokud jste četli Londonova Bílého tesáka nebo třeba Volání divočiny, tak víte přesně, co od Yukonu můžete čekat.
Tento průvodce je součástí rozsáhlého průvodce po Kanadě, který doporučujeme k prostudování před Vaší cestou kamkoliv v Kanadě. Zároveň tam najdete i průvodce po dalších místech Kanady.
Teritorium Yukon leží na severozápadě Kanady. Na východě hraničí s kanadskými Severozápadními teritorii, na jihu s Britskou Kolumbií a na západě s americkou Aljaškou. Hlavním a největším městem teritoria je Whitehorse. Vzdálené severní pobřeží omývá Beaufortovo moře, součást Severního ledového oceánu, značnou část teritoria tvoří hornatá Yukonská pahorkatina. Yukon se nachází v severní části kanadských Skalistých hor a zdejší horské vrcholy patří k nejvyšším v celé Kanadě. Přesněji 19 z 20 nejvyšších hor Kanady leží právě tady, včetně nejvyšší kanadské hory, Mount Logan, vysoké 5 959 m. n. m. Teritorium nese název podle řeky Yukon (foto pod odstavcem), která v délce 3 190 km teče z kanadské Britské Kolumbie (z jezera Atlin ve Skalistých horách) přes Yukon až na Aljašku, aby se tam vlila do Beringova moře, součásti Tichého oceánu. Nachází se tu také celá řada větších či menších horských jezer a ples, největším jezerem je jezero Kluane.
Prvním Evropanem, který vkročil na území Yukonu, byl průzkumník společnosti Hudsonova zálivu, Robert Campbell, následován obchodníky s kožešinami, misionáři i prospektory. Od roku 1870 byl Yukon součástí Severozápadních teritorií, roku 1898 se stal samostatným teritoriem. Dva roky předtím, v roce 1896, ale tahle část Kanady ze dne na den proslula nálezem zlata na přítoku řeky Klondike River poblíž Dawson City, která sem krátce nato přilákala desetitisíce hledačů zlata z celého světa, kvůli kterým tu vznikala první města. Teritorium se více začalo rozvíjet poté, co sem byla přivedena Aljašská dálnice v roce 1942. V roce 1953 se hlavní město z tehdejšího Dawson City přesunulo do Whitehorse, protože sem vedla železnice i dálnice. Hlavním tahounem ekonomiky se stalo dolování zlata, stříbra, mědi nebo azbestu, dnes už ekonomiku nejvíce táhne cestovní ruch. Tenhle kout kanadské divočiny sem ročně přiláká víc než 300 tisíc turistů.
Celé teritorium má něco kolem 34 tisíc obyvatel, což s ohledem na jeho velkou rozlohu (482 443 km²) znamená hustotu zalidnění 0,06 obyvatel na km². Valná většina obyvatel žije v hlavním městě. Díky dlouhodobé izolaci Yukonu (dálnice sem byla přivedena až 1942) si zdejších čtrnáct skupin původních obyvatel uchovalo svou tradiční kulturu, oproti jiným indiánským skupinám jinde v Kanadě, které byly nuceny k asimilaci. V některých místech se jejich život nezměnil už po staletí.
Hlavní turistická sezóna a kvůli počasí nejlepší možnost, kdy navštívit Yukon, je období od konce května do začátku září, v září už pocítíte, že přichází zima. Hlavní sezóna je v červenci a v srpnu, tou dobou je počasí teplé a dny dlouhé, ale taky to znamená davy turistů a otravných komárů, kteří vám trochu znepříjemní váš pobyt. Když se sem vydáte mimo sezónu, zažijete opravdovou divočinu a také budete mít větší šanci vidět polární záři. Mobilní signál chytíte jen ve městech, v divočině nikoliv. Do Yukonu se dostanete buď letecky z jiných kanadských měst do Whitehorse, nebo pak autem po silnicích Stewart-Cassiar nebo Alaska Highway z kanadské Britské Kolumbie. Cestě z Britské Kolumbie autem na Yukon se více věnuje náš samostatný průvodce věnovaný Britské Kolumbii. Po Alaska Higway se sem přirozeně dostanete i z druhého směru, tedy z Aljašky. Při cestování autem po Yukonu vám můžou být nápomocny stránky věnující se dopravní situaci, které najdete tady.
Průvodce se asi sluší začít v hlavním městě. Tím je Whitehorse, město o asi 26 tisících obyvatelích, tedy většiny z celkové yukonské populace. Dnes je kulturním i obchodním centrem Yukonu. Přirozeně, protože druhé největší město teritoria, Dawson City, má jen něco málo přes 1 300 obyvatel a nic většího tu už opravdu nenajdete. Leží v jižní části Yukonu na řece Yukon. Je zároveň nejdůležitějším dopravním uzlem Yukonu, kříží se tu Alaska Hwy a Klondike Hwy. Hlavním městem je od roku 1953, kdy sem bylo přesídleno z Dawson City. V době slavné zlaté horečky bylo město významným překladištěm nákladů pro potřeby zlatokopů na řece Yukon a bylo takovým posledním místem, kde se daly doplnit zásoby. Název města, v českém překladu Bílý kůň, má dvě možné verze vzniku. Ta pravděpodobnější je, že se jmenuje podle vodopádů White Horse Rapids, které tu kdysi byly a vypadaly jako koňská hříva, v roce 1958 zmizely pod hladinou přehrady Schwatka. Druhá verze tvrdí, že se ve vodopádech utopil náčelník Bílý kůň.
Z turistických atrakcí Whitehorse zmíníme tato místa. MacBride Museum ukrývá památky na slavnou zlatou horečku, ale i na první národy a také tu najdete spoustu jiných exponátů, včetně vycpaných zvířat. Historickou památkou je pak zdejší kolesový parník SS Klondike, největší parník, jaký kdy plul po Yukonu. V jeho případě tomu bylo mezi lety 1937 až 1955. Nechybí tu ani dvě galerie, kde vystavují svá díla místní umělci a také zajímavé kulturní centru věnované umění prvních národů, Kwanlin Dün Cultural Centre. Dále pak Yukon Transportation Museum věnující se dopravě na Yukonu. Uvidíte, jak v minulosti vypadala slavná Aljašská dálnice, ale najdete tu také expozici zaměřenou na psí spřežení či letadla a vlaky v regionu. Dalším muzeem je to věnované Beringii, prehistorické oblasti, která obklopovala v době ledové Yukon a Aljašku. Tady najdete expozice prehistorických tvorů – kostru 3 metry dlouhého zvířete či obřího bobra. Centrem Whitehorse je nábřeží podél Yukonu, kterým vede skvělá promenáda, Whiterhorse Waterfront. Najdete tu krásně zrekonstruované nádraží, příjemný park Rotary Peace Park s kulturním centrem a takový menší skanzen, Shipyards Park, se sbírkou historických staveb, přenesených sem z jiných míst v Yukonu. Asi takovou nejhistoričtější budovou ve městě je roubená katedrála Old Log Church z roku 1900, jejíž vnitřní expozice vypráví příběh o reverendovi, který se na 51 dní ztratil v divočině, a aby přežil, uvařil a snědl své boty. Historické centrum Whitehorse se táhne kolem Main Street, najdete tu pár domů z dob prvních osadníků. Velkou zajímavostí je pak zdejší lososí přechod Whitehorse Fishway, což je na světě nejdelší dřevěný rybí přechod dlouhý 366 metrů, z jehož velkých oken uvidíte koncem července lososy druhu čavyča. Severně od Whitehorse pak navštivte zdejší horké prameny Takhini Hot Springs, s bazénem horkou vodou, kde můžete své dobrodružstvím zmáhané tělo nechat příjemně odpočinout. Kousek odtud je také rezervace divoké zvěře Yukon Wildlife Preserve chránící bizony, jeleny, losy a další zvířata v jejich přirozeném prostředí.
Whitehorse ale nebývá navštěvován pro těch pár uvedených míst, je to totiž hlavně skvělé odrazové místo pro provozování všemožných outdoorových aktivit v Yukonu. Funguje tady celá spousta turistický agentur organizujících různé výpravy, ale i půjčoven různého vybavení apod. Whitehorse je populárním odrazovým můstkem pro velmi oblíbené plavby na kanoích a kajacích po Yukonu. Vodáci se buď vydávají na asi osmidenní plavbu do Carmacks nebo na dvakrát tak dlouhou plavbu do Dawson City. Agentur půjčujících kajaky a kanoe tu najdete několik. Yukon je legendární řekou, která láká dobrodruhy a vodáky už dlouhá léta. Rozhodně není lemována civilizací a mrakodrapy, takže je třeba se připravit na plavbu odlehlou divočinou jen s minimem výdobytků civilizace. V době zlaté horečky řeka fungovala jako nejvýznamnější dopravní spojka. Kromě vodáků uspokojí Yukon i cyklisty a pěší turisty. Po okolních kopcích vede několik cyklostezek. Co se týká pěší turistiky v okolí Whitehorse, za zmínku stojí trasa Millennium Trail vedoucí k lávce Rotary Centennial Footbridge a k výše zmiňovanému lososímu přechodu, s Yukon Conservation Society se můžete vydat na bezplatné výlety třeba do malebného Miles Canyonu. V okolí jsou také dobré možnosti skalního lezení. Mimochodem, Whitehorse, stejně jako celý Yukon, jsou ideálním místem pro pozorování polární záře, aurory. Je to velkolepý zážitek, který jen tak někde nezažijete. Nejlepší šance ji spatřit je od konce srpna do začátku dubna.
Přes Yukon se v délce 958 km táhne úsek proslulé Aljašské dálnice. Ta byla postavena z vojenských důvodů v roce 1942 a táhne se v celkové délce asi 2 450 km z Dawson Creeku v Britské Kolumbii k Fairbanksu na Aljašce. Ročně se na ni vydá více než 300 tisíc turistů, kteří chtějí zdolat tuhle proslulou silnici lemovanou úžasnými scenériemi hor i řek. Zajímá-li vás také úsek této silnice vedoucí Britskou Kolumbií, nahlédněte do průvodce věnovaného této provincii. První zastávkou ve směru z Britské Kolumbie je osada Watson Lake, hned za hranicemi z BC, kde se střetává Alaska Hwy se Stewart-Cassiar Hwy, která sem taktéž vede z Britské Kolumbie. Osada je pojmenována po britském traperovi, najdete v ní návštěvnické centrum a velkou zajímavostí je pak Sign Post Forest (foto v textu). To je sbírka asi 80 tisíc cedulí s názvy ulic, uvítacích cedulí a poznávacích značek z celého světa. Jde o velkou atrakci podél Alaska Highway. První ceduli sem umístil v roce 1942 jeden voják, který tady sloužil a zároveň se zotavoval ze zranění. Aby si připomenul domov, umístil sem ceduli Danville 2835 miles. Jeho čin následovali pak především návštěvníci z celého světa, kteří sem taktéž umístili nějakou tu poznávačku, směrník, ceduli s názvem ulice, města či něco podobného, až z toho vznikl dnešní rozlehlý parčík. Za parkem najdete Alaska Highway Interpretive Centre, které dokumentuje výstavbu proslulé Aljašské dálnice. Zároveň funguje jako návštěvnické středisko. Ve Watson Lake funguje také Northern Lights Centre, což je planetárium a vědecké centrum, kde se dozvíte řadu věcí o polární záři. Vydáte-li se po Alaska Hwy ještě dál, zastavit se můžete u dvojitého vodopádu, ke kterému vede dřevěný chodník – Rancheria Falls Recreation Site, taková příjemná zastávka u značky 1 112 km. V osadě Teslin ležící u stejnojmenného jezera pak najdete muzeum George Johnston Museum s expozicemi věnovanými zdejšímu indiánskému kmenu Tlingitů, kteří tady žijí už dlouhá staletí. U osady Johnson´s Crossing najdete most přes řeku Teslin, ze které je dobrý výhled na okolí. Odsud až k Haines Junction je krajina nepříliš zajímavá, většinou plochá a až tady se začínají zvedat vrcholky hor, přesněji pohoří St Elias Mountains.
Osada Haines Junction je vstupní branou do nejnavštěvovanějšího a nejlepšího národního parku Yukonu, Národního parku Kluane. Kromě výpravy do parku tu ale můžete provozovat skalní lezení, turistiku i rafting na divoké řece. Úsek Aljašské dálnice kolem Kluane je jedním z těch nejlepších. U křižovatky je skulptura, která má znázorňovat rozmanitost místních tvorů. Národní park Kluane (foto pod textem) se nachází v pohoří St Elias Mountains a jeho krásy můžete pozorovat podél dálnice Alaska Hwy až k hranicím s Aljaškou. Název Kluane se jmenuje podle stejnojmenného jezera, které v jazyce původních obyvatel, Čučonů, znamenalo „jezero s mnoha rybami“. Společně s přilehlými parky – provinčním parkem Tatshenshini-Alsek v Britské Kolumbii a národními parky Wrangler-St Elias a Glacier Bay na Aljašce, patří k největším chráněným oblastem na světě a společně jsou zapsány na Seznamu přírodního dědictví UNESCO. Kluane je parkem hor, jezer a hlavně ledovců, které uvidíte jen pouhým okem přímo z Aljašské dálnice. Horské pásmo tady tvoří zmiňované Pohoří svatého Eliáše, které sousedí s největšími pevninskými ledovci mimo polární oblast. 80% rozlohy parku tvoří právě ledovce, které přerušují údolí, ledovcová jezera, lesy, louky a tundra. Pohoří svatého Eliáše se rozkládá při pobřeží Tichého oceánu a je součástí Pacifického pobřežního pásma. Rozkládá se v Yukonu, na Aljašce a v Britské Kolumbii. Jeho nejvyšší horou, stejně tak nejvyšší horou celé Kanady, je 5 959 metrů vysoká Mount Logan, následovaná Mount St Elias vysokou 5 488 m. Díky své poloze i blízkosti Tichého oceánu je pro Kluane typická velká rozmanitost fauny a flóry. Zajímavá je zdejší alpínská vegetace, stejně tak tu můžete zahlédnout ovce aljašské, kamzíky, losy, medvědy grizzly i baribaly, rosomáka sibiřského, sviště, vydry, sysly, orly skalní, či unikátní druh lososa zvaného kokanee salmon. To vše ale bohužel láká také pytláky. Skvostné tyrkysové jezero Kluane, které se táhne v délce 60 km podél Aljašské dálnice, je největším jezerem v Yukonu a můžete se od něho vydat na krátkou trasu (Soldier´s Summit Trail) k památnému místu, kde došlo v roce 1942 k otevření dálnice. Kousek od jezera je návštěvnické centrum. Pěkné výhledy na zmiňované vrcholy Mount Logan či Mount St Elias se vám naskytnou z několika vyhlídkových bodů, jedna je na 1 622 km dálnice, další u mostu Donjek River Bridge a u Kathleen Lake. Spousta turistů ale také využívá turistických vrtulníků, díky kterým se mohou krásou těchto hor kochat z pohledu ptáků. Asi 17 km od Haines Junction se můžete vydat na 2 km okruh Spruce Beetle Loop, který má turistům ukázat zkázu, jakou lesům způsobí lýkohub. Více o tom se dozvíte z naučných tabulí. Od Haines také můžete vyrazit na 5,5 km dlouhou přírodní stezku kolem řeky Dezadeash River a k Dezadeash Lake.
Většina turistů sem míří za provozováním různých outdoorových aktivity – pěší turistikou, sjížděním řek (Alsek River), putování po ledovcích, rybaření, dá se tady toho dělat jednoduše spousta. Několikadenní trasou je Slim´s West, dlouhá 45 km a vedoucí k jednomu z mála ledovců dostupných pěšky, Kaskawulsh Glacier. Na Sheep Mountain žijí početná stáda ovcí aljašských. Zastávku pak také můžete udělat v docela zajímavém Kluane Museum v osadě Burwash Landing s expozicemi o přírodě i dějinách původních obyvatel. Přehled všech turistických tras v Kluane a možnost stažení map a brožur najdete na oficiálních stránkách parku.
Beaver Creek je hraničním přechodem mezi Kanadou a Aljaškou, funguje nonstop. Pro vstup na území USA i Kanady platí běžná pravidla pro cestování mezi těmito zeměmi. Takže pasy, případně víza a dodržování celních pravidel. Ne všechno můžete totiž mezi těmito zeměmi převážet. Tady opustíme Aljaškou dálnici a budeme pokračovat do dalších míst Yukonu.
Z Haines Junction se totiž můžete vydat také směrem na jih, po silnici Hwy 3 neboli Haines Highway, která taktéž vede na Aljašku, do osady Haines. Tento úsek dálnice je vskutku velkolepý, i on totiž skýtá nádherné scenérie ledovců, hor, údolí i řek. Na tomto úseku upozorníme na vyhlídku Tatshenshini River viewpoint. Divoká řeka se tu malebně valí údolím, ve kterém žijí medvědi. Zastavte se také u vodopádu Million Dollar Falls u hranic s BC, za nímž už následuje hraniční přechod mezi USA a Kanadou, Pleasant Camp.
Druhou aljašskou osadou, která je turisticky velmi navštěvovaná a můžete se do ní vydat z Yukonu, je osada Skagway. Právě v této vesnici kdysi začínala nejedna z cest za zlatem. V centru stojí mnoho budov a obchůdků zrekonstruovaných do původní podoby, což připomíná staré westernové filmy. V dobách zlaté horečky tudy prošlo na čtyřicet tisíc zlatokopů a město mělo kolem dvaceti tisíc obyvatel. Kontrolu nad městem tenkrát držel známý bandita Soapy Smith, jehož neplechy zastavil až poručík Reid, který Smitha zastřelil. Sám však byl postřelen a po několika dnech zemřel, takže dnes oba odpočívají na stejném hřbitově. Sem vede od Whitehorse silnice Klondike Highway (Hwy 2), která se táhne odsud v délce 712 km do yukonského Dawson City. Její název upozorňuje na to, že částečně kopíruje trasu používanou zlatokopy během zlaté horečky na Klondiku na konci 19. století (Gold Rush Trail). Silnice vede průsmykem Chilkoot Pass ve výšce 1 070 m, který leží jen kousek od historické části cesty (Chilcoot Trail National Historic Park), kterou ještě před zlatokopy využívali původní obyvatelé kmene Tlingit. Na proslulou Chilcoot Trail se můžete vydat, vše potřebné o ní se dočtete tady. Na druhé straně silnice budete míjet řadu jezer – Summit Lake, Bernard Lake a další, až se přes Britskou Kolumbii dostanete zpět na Yukon, do osady Carcross (foto v textu). Leží na hranici dvou jezer - Bennett Lake (první foto pod textem) a Nares Lake. Osada také bývala městem zlaté horečky, dnes tu v budově nádraží najdete výstavu o historii a také tu mají maličkou poušť, Carcross Desert, což je vlastně jen odhalené písečné dno jezera. V domě Skookum Jima (Skookum Jim House) je návštěvnické centrum (foto pod textem). Krátkou zastávku můžete udělat také u jezera Tagish Lake, na jehož skalnatém břehu stojí pozůstatky historického mlýna, který fungoval jen šest měsíců v roce 1910 a byl zavřen. Dnes už tu jsou jen malebné ruiny. Přes Whitehorse pak dálnice pokračuje k osadě Carmacks ležící na břehu řeky Yukon a nesoucí název podle zlatokopa, který objevil ono první zlato na Klondiku. Podél řeky tady vede naučná procházka, zajímavé je pak také zdejší kulturní centrum věnované zdejší populaci původních obyvatel, Tagé Cho Hudan Interpretive Centre. Asi 25 km odsud pak určitě vyrazte k Five Finger Rapids Recreation Site s nádherným výhledem na úsek peřejí zvaných Pět prstů, který dlouhé roky byl velmi namáhavým úsekem řeky, který prověřoval schopnosti lodních kapitánů, plujících po Yukonu mezi Whitehorse a Dawson City. Ztroskotala tady nejedna loď s natěšenými zlatokopy. Divoký Yukon tu do skály vyhlodal pět úzkých kanálů, mezi nimiž se zbývající skály opravdu tyčí jako výhružné prsty. K peřejím vede asi 1,5 km dlouhá stezka. Cestou po silnici dál minete několik jezer – Twin Lakes, Fox Lake či Lake Laberge. Osada Minto stojí za zmínku hlavně pro vodáky, kteří zdolávají řeku Yukon. Vyráží se odsud na asi 5ti denní plavbu do Dawson City. Na vodu se taktéž můžete vydat z osady Stewart Crossing na řece Stewart River, která se vlévá do Yukonu a teče dál do Dawson City. Stewart Crossing je zároveň místem ležícím na odbočce na Silver Trail. To je cesta mířící ke třem historickým městečkům, ve kterých se těžilo stříbro. Jde o osady Mayo s muzeem a návštěvnickým centrem, Keno City s expozicí dřevěných staveb a muzeem hornictví a Elsa, nejméně zajímavé důlní město.
A jsme konečně ve slavném Dawson City (foto v textu a pod textem), středisku proslulé zlaté horečky na Klondiku a kanadské Národní historické památce. Zlato poblíž Dawson City bylo objeveno 1896, načež zprávy o jeho nálezu dorazily do San Francisca i Seattlu a vyvolaly masový přesun desetitisíců lidí do téhle pustiny na severu Kanady. Jen málo z nich skutečně zbohatlo, většina zůstala chudá. Zlatá horečka skončila 1899, kdy bylo objeveno zlato na Aljašce u města Nome. Zlatá horečka na Klondiku byla jednou z největších masových migrací za nalezišti zlata v dějinách. Město je druhým největším yukonským městem. No, městem, má jen asi 1 400 obyvatel. Zato má ale bohatou historii a docela zajímavá a turisticky atraktivní místa. Dawson City leží na soutoku řek Yukon a Klondike a zdejší první osadu tu vybudovali právě zmiňovaní zlatokopové. V době zlaté horečky bylo město označováno jako „Paříž západní polokoule“. Stávaly tu hotely, divadla, kabarety, herny i nevěstince, jednoduše instituce, které zlatokopům od jejich nalezeného zlata pomáhaly. Bylo to největší město západně od Winnipegu a severně od San Franciska. Název dostalo po vládním kanadském geologovi, Georgi Dawsonovi. Roku 1898 se stalo hlavním městem teritoria Yukon, po něm tuto funkci v roce 1953 převzalo Whitehorse. Zlatý věk Dawsonu trval jen pár let, během nichž bylo město třikrát postaveno a třikrát shořelo. Po třetím požáru už zde nebyl téměř nikdo, kdo by je znovu postavil – nové zvěsti o nálezu zlata na Aljašce odlákaly zlatokopy na západ. Je to jedinečné místo vonící nostalgií divokého západu a zlaté horečky, snad nejhistoričtější město celé Kanady.
Tak vzhledem k tomu, že město je spojeno se zmiňovanou zlatou horečkou, nelze začít naši prohlídku Dawson City jinde, než ve skanzenu Klondike National Historic Sites. Tady vás průvodci provedou 26 zrenovovanými budovami, mimo těchto budov se pak můžete zastavit v historickém Palace Grand Theatre na King St, na poště z roku 1901 či ve starém krámku Madame Tremblayové. Hlavní tepnou města je ulice Front Street. Dalším historickým místem je Bonanza Creek Discovery Site, které se nachází právě tam, kde v roce 1896 došlo k onomu slavnému nálezu. Vede tudy krátká stezka opatřená naučnými tabuli, kde se o objevu dozvíte víc. Připomínkou moderní těžby zlata je obří bagr Dredge No 4, který tu drancoval krajinu mezi lety 1913 až 1966. Dnes je také historickou památkou na těžbu. Mezi desítkami tisíc lidí, kteří přišli v době zlaté horečky na Klondike za zlatem, byl i Jack London, který své zážitky později využil při psaní svých slavných knih Bílý tesák a Volání divočiny. London přišel na Yukon jako jednadvacetiletý v září 1897 a zkoušel štěstí jako zlatokop na potoce Henderson Creek, 120 km jižně od Dawson City. Jeho chatrč byla po zlaté horečce opuštěná a znovuobjevená v roce 1936, načež byla rozebrána a z původních prken byly zhotoveny dvě repliky. Jedna z nich byla postavena v Londonově rodišti (v Kalifornii) a druhá v Dawson City, kde bylo zároveň otevřeno i muzeum věnované Jacku Londonovi (Jack London Interpretive Centre), ve kterém probíhají různá vyprávění. Z města si pak můžete udělat krátkou procházku ke skalám Crocus Bluff (z centra po King St), ze kterých je krásný výhled na město i obě stékající se řeky. Pěkná vyhlídka na město a řeky je také z Midnight Dome ve výšce 880 metrů, ke které vede strmá stezka, jejíž zdolání trvá asi 1,5 hodiny. Jack London nebyl jediným spisovatelem žijícím na Yukonu. Se zlatou horečkou je spojen také básník Robert W. Service, jehož chatrč (Robert Service Cabin) tu stojí dodnes a v sezóně v ní probíhají prohlídky i různé akce. Z dalších historických míst upozorníme na Commissioner´s Residence, sídlo teritoriálního komisaře z roku 1901. I tady najdete kolesový parník, stejně jako ve Whitehorse. Jde o SS Keno z roku 1922, který víc než 50 let brázdil vody Yukonu a převážel rudu z dolů v Mayo. Stojí na nábřeží. Krátkou plavbou se odsud také dostanete ke hřbitovu lodí. Některé tu ztroskotaly, jiné ztratily s vybudováním dálnice smysl a byly tu ponechány svému osudu. K vidění tu jsou zarostlé trupy lodí. Artefakty z doby zlaté horečky ukrývá Dawson City Museum v budově z roku 1901. Několik významných osobností odpočívá na zdejších deseti hřbitovech, včetně českého cestovatele Jana Eskymo Welzla, který byl údajně eskymáckým náčelníkem a někteří tvrdí, že byl dokonce předobrazem Járy Cimrmana. Žil a 1948 zemřel v Dawson City. Historická dřevěná budova u řeky je Danoja Zho Cultural Centre, které se věnuje prvním národům, tzv. Říčním lidem. Je tu třeba k vidění i replika rybářského tábora. Funguje tady také několik galerií, kdyby měl někdo zájem. Z města se také můžete vydat do staré vesnice prvních národů, do Moosehide. Je to trasa asi na 3 hodiny.
Spousta turistů se sem plaví právě po řece Yukon, je to velmi oblíbený způsob dopravy. Ve městě se v letní sezóně konají také skvělé festivaly – v červenci je to hudební Dawson City Music Festival, v srpnu pak kulturní Discovery Days, které nabízejí skvělou show oslavující tehdejší nález zlata. Když už jsme zas u toho zlata, tak si připomeňme pár historických, potažmo dnes spíše legendárních, postav téhle proslulé zlaté horečky, neboť je tu po nich pojmenováno kde co – restaurace, drinky... George Carmack byl Američan z Kalifornie, který takhle jednou v roce 1896 se svou manželkou Kate a švagry známými pod přezdívkami Skookum Jim Mason a Dawson Charlie nebo taky Tagish Charlie, chytal lososy na řece Klondike. Kate a její bratři byli příslušníky indiánského kmene Tagishů. Potkali se tady s jakýmsi Robertem Hendersonem, zkušeným zlatokopem, který hledat zlato po celém světě už 25 let a ne a ne zbohatnout. Carmacka jeho vyprávění zaujalo a náhodou se stalo, že právě on tady to zlato objevil. O tom, kdo ze skupiny zlato objevil jako první, se dodnes vedou spory. Většina se přiklání k Skookum Jimovi, oficiálně byl ale nález připsán Carmackovi, který požádal úřady o registraci zlatonosné parcely. Zmiňovaný Jimy Skookum proslul ale hlavně tím, že vypil whisky, ve které plaval jeho uříznutý palec. Nenápadný bar Downtown Hotel v létě kolem 21. hodiny nalévá koktejly s prstem (Sourtoe Schtick), na které tu stojí davy lidí. Legendární jsou pak také dva bary ve Westminster Hotelu. Centrem zábavy je Diamond Tooth Gertie´s Gambling Hall, kasino, které je replikou saloonu z roku 1898 a v tomto duchu se tu nese i jeho atmosféra. Kromě kasina se tu hraje honky-tonk a probíhají tu skvělé kankánové show a další kulturní akce.
V Dawson City se pak Klondike Higway mění na Hwy 9, více známou jako silnice Top of the World Highway. Ta je také nezpevněná, tudíž nepříliš pohodlná, ale zase vede na Aljašku, kde ovšem její kvalita není o nic lepší. Hraniční přechod mezi USA a Kanadou je dřevěná budka u osady Little Gold, která funguje přes den. K silnici se z Dawson City musíte dopravit bezplatným trajektem přes Yukon. Opět jí lemují úžasné scenérie plné hor a horských luk. Jen kousek od hranic, už na Aljašce, najdete dvě pěkné připomínky zlaté horečky – zlatokopecké osady Eagle a Chicken, které chrání památky z doby zlaté horečky jako národní historické památky. Stručnou zmínkou uděláme na nehostinném yukonském severu, kam míří jen ti nejtvrdší dobrodruzi. V těžko dostupné vesničce Old Crow žijí necelé tři stovky obyvatel, většina z nich pochází z jednoho kmene prvních národů. Obyvatelé se tu živí hlavně soby karibu, jejichž obrovské stádo tady skýtá víc než sto tisíc kusů a každoročně po severu kontinentu migruje. Tady už vás čeká jen arktická tundra, kterou chrání dva národní park – Vuntut a Ivvavik, bez turistického zázemí. Jak říkáme, jen pro ty nejtvrdší cestovatele. Poslední zastávkou bude ostrov Herschel Island, který chrání stejnojmenný teritoriální park. Ostrov vystupuje nad vody zátoky v Beuafortově moři. I přes svou odlehlost má bohatou historii. Američtí velrybáři tu na konci 19. století zřídili obchod, v roce 1907 ho opustili a z těchto dob tu zůstalo pár historických dřevěných budov. Ostrov dnes využívají inuitské kmeny k tradičnímu lovu. V létě se na ostrov pořádají zájezdy z Inuviku (Severozápadní teritoria). V důsledku klimatických změn ale bohužel ostrov pomalu mizí v moři.
Od Dawson City se ještě vydáme na daleký sever. Štěrková a nepříliš kvalitní silnice Dempster Highway nebo také Hwy 5, je cesta vedoucí v délce 738 km od Dawson City do Severozápadních teritorií, tedy do té neustále zamrzlé kanadské divočiny. Důvodem její výstavby byla snaha kanadské vlády zpřístupnit bohatá naleziště ropy v Beaufortově moři. Štěrk na ní být musí, jelikož izoluje silnici od permafrostu, který by jinak začal tát, a silnice by se do něho propadla. Těch 740 km je rozhodně náročných. Čeká vás něco kolem 12 hodin drkocání a na tuhle trasu proto vyráží většinou jen ti největší dobrodruzi, kteří se rozhodnou prozkoumat odlehlý kanadský sever. Silnice je sjízdná hlavně v sezóně, v zimě pokud to umožní podmínky. Kousek jižně od proslulého zlatokopeckého města odbočuje tahle silnice z Klondike Highway a v mnohem horší kvalitě se táhne do dalekého města Inuvik. Podél Dempster Hwy se rozprostírá teritoriální park Tombstone, který nabízí krásné scenérie údolí, hor, ledovců i jezer. Je to dobrý tip na jednodenní výlet z Dawson City. Silnice ale nabízí i další úchvatné scenérie plné smaragdových jezer a trundy, subarktická krajina je jedinečným ekosystémem. U Hartovy řeky nebo u Chapman Lake můžete spatřit stáda sobů, losi zase žijí u jezera Moose Lake. Nejvyšším místem, kterého silnice dosáhne, je North Fork Pass ve výšce 1 289 m. Zajímavostí je i Butterfly Ridge, kde se daří jedinečným druhům motýlů. Tento Motýlí vrch leží poblíž viditelných sobích stezek, které se touto oblastí vinou. Zahlédnout tu můžete ale jiné druhy zvířat – horské ovce, orly, rysy nebo rosomáky. Dempster Highway je jediná kanadská silnice, která překračuje polární kruh a rozmanitost ekosystémů, který podél ní potkáte, je přinejmenším zajímavá. Do arktické oblasti se dostanete zhruba 445 km na sever od Dawson City (405. km dálnice). Polární kruh je vyznačen malou kamennou mohylou a stojí i u ní letní domek jednoho z místních dobrodruhů a bývalého silničního dělníka, který sám sebe označil za „strážce polárního kruhu“. Tenhle Harry Waldron byl docela zajímavá postava. Posedával tady ve svém houpacím křesle ve smokingu se sklenkou šampaňského a kolemjdoucím veršoval básně Roberta Service. Nejprve to dělal z vlastní vůle, stal se ale tak populárním, že mu za recitování veršů kolemjdoucím yukonská vláda začala platit. Na 465. kilometru dálnice v pohoří Richardson Mountains překročíte hranice do Severozápadních teritorií. I po odlehlém severu Kanady Vás provede průvodce Cesty po světě, stačí se prokliknout.
Máte jakékoliv dotazy týkající se Vaší cesty do Severní Ameriky? Přidejte se do naší skupiny Cestujeme po Severní Americe s Cestami po světě na Facebooku a my Vám rádi poradíme s čímkoliv, co Vás zajímá a zodpovíme Vaše otázky. Pokud se považujete za odborníka na cestování po Severní Americe, přidejte se taky a pomozte nám zodpovídat zvídavé otázky našich čtenářů. Nebo jste se právě vrátili z USA nebo z Kanady a chcete se podělit o své zážitky nebo fotky? Jen sem s tím! Těšíme se na Vás!
Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.
Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.
Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.
Vaše Cesty po světě