Valašsko, delta Dunaje a pobřeží Černého moře

Tento průvodce je součástí našeho rozsáhlého průvodce po celém Rumunsku, který doporučujeme přečíst před vaší cestou kamkoliv v Rumunsku. Abyste lépe pochopili historický význam Valašska, je dobré mít alespoň stručný přehled o dějinách Rumunska, což se dozvíte právě v článku věnovaném Rumunsku. V tomto průvodci se věnujeme rumunskému regionu s názvem Valašsko, velkolepé deltě Dunaje, která se právě v Rumunsku vlévá do Černého moře a také zdejším letoviskům na březích Černého moře. Je toho spousta, tak se s námi směle vydejte na jih Rumunska.

Valašsko je jeden z regionů Rumunska. Leží na jihu země mezi Karpatami a řekou Dunaj. Leží v něm i hlavní město celého Rumunska, Bukurešť. Na severu sousedí s rumunskými regiony Transylvánií (Sedmihradskem), Moldávií a Banátem, na západě krátce se Srbskem, na jihu pak s Bulharskem.

Historie samostatného Rumunska se začíná psát až od 19. století, do té doby tam existovala samostatná knížectví a jedním z nich bylo právě Valašsko. Jeho název je odvozen od Valachů, jednoho z kmenů, které později vytvořily rumunský národ. Knížectví Valašsko bylo založeno na začátku 14. století sloučením několika menších knížectví a od 14. do 17. století mu vládl rod Besarabů. Roku 1859 se sjednotilo s Moldavským knížectvím a vzniklo Spojené knížectví Valašska a Moldávie. Během těchto staletí ale bylo Valašsko vazalem Osmanské říše.

Název Valašsko ve vás může evokovat podobu s naším českým Valašskem a o tom, proč se českým Valachům říká Valaši a jakou mají souvislost se stejnojmenným rumunským etnikem, se vypráví ledacos. Některé zdroje tvrdí, že čeští Valaši dostali název podle toho, že v době od 14. do 16. století mělo dojít k migrací Rumunů na Valašsko. Jiný zdroj vykladá slovo Valach jako obecné označení pastevců či horalů. Jak a zda spolu čeští a rumunští Valaši nějak souvisí, tak dodnes nebylo zcela vysvětleno.

My se v tomto článku chceme ale zaměřit především na turistické zajímavosti tohoto regionu. A začneme v největším ropném městě Rumunska, v Ploješti. Roku 1857 tu byly vyhloubeny první ropné vrty, o rok později tu vznikla první rafinérie a Bukurešť mohla být osvětlena petrolejovými lampami, a to jako první město na světě. Za 2. světové války bylo město hodně poničeno kobercovými nálety a muselo být obnoveno, což se podepsalo na nepříliš zajímavém vzezření města. Důvodem náletů byla snaha, aby Němci neobsadili zdejší ropné vrty, a proto se Spojenci rozhodli k sabotáži těchto vrtů. Město dnes může nabídnout hlavně několik muzeí. Prvním z nich je Národní muzeum ropy (Muzeul National al Petrolului), které se věnuje přirozeně rumunské historii těžby ropy. K vidění tu jsou dokumenty, různé modely, hornické lampy, první petrolejové lampy z Bukurešti a nechybí ani technické stroje. Druhým muzeem je Muzem hodin (Muzeul Ceasului), které skýtá zajímavou sbírku různých druhů hodin – slunečních, kyvadlových, kapesních i jiných měřičů času nebo jsou tu také vodní hodiny ze 17. století vyrobené v Anglii. Pokud vás zajímají historické domy se zajímavými interiéry, navštivte měšťanský dům z konce 17. století patřící místnímu kupci – Casa de Targovet Hagi Prodan. Za vidění stojí hlavně interiér této bílé stavby. Najdete tu zajímavé pokoje s nádherně vyřezávanými dřevěnými stoly, truhlami a různými tureckými předměty – lampami, vodními dýmkami. Za vidění pak stojí také tzv. Jeruzalémská ikona, malba se scénami ze Starého zákona, kterou majitel domu koupil roku 1819 v Jeruzalémě. Pak je tu ještě Muzeum historie a archeologie (Muzeul de Istorie si Arheologie Prahova), které se věnuje památkám neolitickým, římským, ale i pozdějším obdobím.

Město Campina je dalším rumunským ropným centrem, které bylo za války také cílem kobercových náletů. Moc turistických atrakcí tady není. Navštívit ale můžete Muzeum Nicolae Grigorescu (Muzeul Memorial N.G.), což byl nejslavnější rumunský malíř žijící a tvořící v 2. polovině 19. století. Věnoval se kostelnímu malířství, ale i sociálním portrétům. V Campině strávil poslední roky života a také tu zemřel. Navštívit pak můžete také hrad Castelul Iulia Hasdeu z konce 19. století. Postavil ho stejnojmenný historik a lingvista jako památník své zemřelé dcery Julie, která byla první ženou s doktorátem z francouzské Sorbonny a zemřela v 19 letech na tuberkulózu. Hrad prý Hasdeu postavil na základě Juliiních plánů, které mu sdělila při seancích.

Když pojedete z Ploješti směrem do Karpat, budete projíždět údolím Teleajen, ve kterém můžete navštívit městečko Valenii de Munte. Sem turisté zavítají hlavně kvůli památnému domu věnovanému bývalému předsedovi vlády Nicolai Iorgaovi, který tady žil mezi lety 1910 až 1940, kdy byl zavražděn. Byl velmi činný také jako autor a historik. V domě jsou k vidění některé jeho osobní předměty a také nábytek a zajímavá etnografická sbírka. Asi 11 km odsud pak leží vesnice Slanic, která leží v tzv. Slaných horách (Muntele de Sare), ve kterých probíhá těžba soli už od roku 1532. Asi 10 km od vesnice leží Důlní komplex Unirea s muzeem soli (Minier Unirea a Muzeul Sarii). Historický solný důl je určitě zajímavou turistickou atrakcí. V rámci prohlídek se můžete svézt do dolu do hloubky 210 metrů. Důl má dvě úrovně a 14 místností a do solných stěn jsou vyryty příběhy z rumunských dějin i římští bohové. Dříve byl důl sanatoriem a rekreačním místem, proto to fotbalové hřiště. Asi 5 minut odsud leží malé Muzeum soli.

Víc než dvě staletí bylo Targoviste hlavní městem Valašska. Dnes je to víceméně průmyslové město, kde se vyrábí vybavení pro ropný průmysl. Můžete tu ale navštívit pár míst. Kasárny (Military Barracks) jsou místem, kde byl popraven komunistický vůdce Ceausescu. Přesně uvidíte, jak své poslední dny strávil kdysi v luxusu žijící komunistický diktátor se svou ženou před tím, než ho právě tady popravili. Všechno je tu zachováno v podobě, v jaké se tu všechny události odehrály – lékařská prohlídka, poslední čtyři dny života i místo popravy (zeď je dodnes provrtána kulkami). Význam Targoviste jako hlavního města Valašska dnes už připomínají jen ruiny Vojvodského dvora (Curtea Domneasca). Sídlilo v něm na 33 vévodů a vládců celého Valašska mezi lety 1415 a 1659. Své mládí tu také strávil slavný kníže Vlad Napichovač (inspirace postavy Dráculy). Dominantou polorozbořeného komplexu je 27 metrů vysoká věž Turnul Chindiei z 15. století, Vladovými vojáky používaná jako pozorovatelna. Z věže je krásný výhled na dvůr i město. Součástí komplexu je i knížecí kostel s ikonostasem a freskami valašských princů a také Muzeum tisků a starých rumunských knih (Muzeul Tiparului si Cartii Vechci Romanesti). Pokud opustíte Vojvodský dvůr, můžete se vydat do Muzea rumunské policie (Muzeul Politei Romane), které se věnuje vývoji a historii rumunské policie a je tu řada uniforem i zbraní z celého světa. Věnuje se také sériovému vrahovi Ionu Rimarovi neboli Bukurešťskému řezníkovi, které vraždil mezi lety 1970 až 1971 a následně byl popraven. Navštívit můžete také klášter Manastirea Stelea postavený v modavském gotickém stylu v 17. století. I dnes funguje jako klášter.

Dalším valašským městem je Pitesti. I to je nepříliš zajímavé průmyslové město, ve kterém sídlí automobilka Dacia. Zmínit tady můžeme asi jen Župní muzeum (Muzeul Judetean Arges), které se věnuje dějinám regionu. Je v něm k vidění řada historických artefaktů. Pak je tu Muzeum sportu (Muzeul Sport Argesean), které se zas zaměřuje na regionální sportovce a k vidění tu jsou nějaké ty památeční předměty. No a konečně pak Galerie naivního umění (Galeria de Arta Naiva) se sbírkou děl amatérských malířů. Jinak žádné významné architektonické skvosty tu nenajdete, protože město bylo hodně poničeno zemětřesením.

Asi 8 km od Pitesti leží vesnice Golesti, která kdysi byla panstvím významného valašského rodu Golescu. Ten se zasloužil o sjednocení Rumunska roku 1859. V jejich kdysi letním sídle dnes sídlí Muzeum ovoce a pěstování vinné révy (Muzeul Viticulturii si Pomiculturii). Muzeum leží za domem a nabízí na sto staveb z rumunských ovocnářskýc a vinařských obcí, včetně starých kostelů. Součástí areálu je i strážní věž, vedle které stojí škola z 19. století s původním nábytkem i vybavením, jakým jsou učebnice či tabulky.

Pokud jedete z Valašska do Transylvánie, pravděpodobně pojedete přes město Campulung Muscel, první hlavní město Valašska. Vidět tady můžete klášter Manastirea Negru Voda původně ze 13. století. Dnešní budova je z 1. poloviny 19. století. Součástí klášterního areálu je nemocniční kaple, brána ze 17. století i hrobka jednoho z vládců z rodu Besarabů. Asi 6 km odsud pak ve vesnici Jidava najdete pozůstatky římské pevnosti (Castrul Roman Jidava), která byla kdysi součástí obranné linie vzniklé mezi lety 190 a 211 a zničené Góty ve 3. století. Komplex se dočkal malé rekonstrukce a jeho součástí je i muzeum s archeologickými nálezy. Cestou dál do Transylvánie v obci Namaesti najdete pěkný kamenný kostelík se starou (údajně léčivou) ikonou a cely mnichů z 16. století. Kousek odsud je pak Mauzoleum Mateias, které připomíná úspěšně odraženou německou ofenzívu za 1. světové války, ve které ale zemřelo na 2000 obyvatel. Jejich pozůstatky leží v kostnici. Mauzoleum je krásně zdobené mozaikami.

Město Curtea de Arges je dalším z bývalých hlavních valašských měst, dnes láká hlavně na své kostely, včetně toho nejstaršího v celém Valašsku. Ten nejstarší kostel se jmenuje Dvůr na řece Arges a jeho původ sahá až do 13. století. Pak je tu kostel z šedých kamenů ze 14. století s freskami – Biserica Sfantul Nicolae Domnesc, ve kterém jsou pohřbeni další vládci z rodu Besarabů. A pak je tu ještě biskupský kostel Biserica Episcopala se dvěmi zvonicemi původně z 16. století (dnešní podoba je z 2. poloviny 19. století). Pak ve městě najdete Manolovu studnu, pojmenovanou podle architekta biskupského kostela, ke kterému se váže městská legenda. Údajně právě na místě Manolovy smrti vytryskl pramen ve studni. Legenda říká, že Manolo byl vysazen na střechu kostela a bylo odstraněno lešení, aby už nikdy nemohl slézt a nikde jinde nemohl postavit takhle úžasný kostel. Tak to chtěl jeden z besarabských vládců. Manola si vyrobil křídla ze šindelů, ale spadl a zabil se.

Pokud jste v Rumunsku hlavně kvůli drákulovské legendě, tak byste měli vědět, že u vesnice Arefu se nachází hrad Poenari (Cetatea Poienari) (foto vpravo), který má s předlohou pro postavu hraběte Drákuly společného mnohem víc než turisticky atraktivní hrad Bran v Transylvánii. Jak jsme se dočetli výše, tak Vlad Napichovač na hradě v Targovišti strávil své dětství, ale později se sem také vrátil, aby pomstil smrt svého bratra způsobenou valašskými bojary. Roku 1456 Vlad totiž usedl na trůn a čekal na svou odplatu. O Velikonční neděli 1457 pozval bojary i s rodinami na hostinu, tam je opil a nechal napíchat na kůly po celém městě. Ty nejschopnější z nich ušetřil a poslal je pracovat jako otroky na svůj hrad právě v Poienari, kde později sídlil. Dnes jsou z hradu už jen zříceniny, ovšem velmi působivé, a to hlavně díky své poloze na úpatí Fagaraských hor. Ke zřícenině si musíte vyšlápnout po skoro 1500 chodech od nedaleké vodní elektrárny. Jsou tu pozůstatky dvou věží, z nichž ta hranolovitá byla Vladovou rezidencí a údajně odsud vyskočila Vladova žena, než aby ji zajali Turci obléhající hrad. Od hradu si také můžete uděla túru k přehradě Lacul Vidraru dlouhé asi 10 km. Je to odsud asi 4 km. Nutno podotknout, že nejen tady, ale i cestou dál do Transylvánie se vám budou naskýtat stále krásnější a krásnější přírodní scenérie, v této oblasti hlavně kolem řeky Olt pramenící v Transylvánii a tekoucí dál do Valašska.

V městečku Ramnicu Valcea jsou dvě muzea a staré kostely. Muzeum historie (Muzeul de Istorie) nabízí sbírku lokálních archeologických nálezů jako amfory, keramické urny i výbava hrobů. Součástí muzea je i Muzeum umění. Zajímavější je pak skanzen Muzeul Satului Valcea u obce Bujoreni, který nabízí na 80 staveb tvořících dohromady model typické vesnice tohoto regionu. Řadu budov si můžete prohlédnout i zevnitř, včetně skvělého hostince či školy.

Dále zmíníme klášter Cozia (Manastirea Cozia) nedaleko obce Caciulata, který je krásnou ukázkou byzantské architektury ve Valašsku. Jeho základy spadají do 2. poloviny 14. století. Součástí kláštera je malé Muzeum náboženského umění.

Město Targu Jiu spíše nechvalně proslulo svými hnědouhelnými doly v okolním údolí Jiu. Architektonicky město není příliš zajímavé. Městu dominují skuptury z 30. let 20. století vytvořené jedním z největších rumunských sochařů Constantinem Brancusim, který se právě tady naučil sochařskému umění. Dokončil pouze čtyři z celkem 12 plánovaných projektů. Asi nejznámější skulpturou je Nekonečný sloup (Coloana Infinita) (foto vpravo), sloup vysoký 30 metrů tvořený železnými bloky navlečenými na tyč v zemi. Dalšími jeho díly je Brána polibku (Poarta Sarutului) a Alej křesel (Aleea Scaunilor) a také Stůl ticha (Masa Tacerii) (foto pod textem). Ty najdete na konci ulice Calea Eroilor. Pokud vás více zajímá tento slavný rumunský sochař, vydejte se do vesnice Hobita, jeho rodiště, kde je k vidění tradiční chalupa, ve které se narodil a která dnes funguje jako jeho muzeum (Casa Memoriala Brancusi).

Uprostřed ovocných sadů najdete městečko Horezu, které je proslulé svojí keramikou (foto pod textem). Známý je zdejší hrnčířský jarmark Cocosul de Horezu (někdy také Hurez), který se koná pravidelně o první červnové neděli. Typickým keramickým výtvorem jsou hlavně talíře, které se dávají jako upomínkové předměty na pohřbech. Sídlí tu ale i řezbáři a umělečtí kováři. Na konci 17. století byl asi 3 km od Horezu postaven klášter Hurezi (Manastirea Hurezi), který je jednou z rumunských památek zapsaných na seznamu UNESCO. Pokud budeme mluvit o tomto klášteře, musíme zmínit valašského vůdce 2. poloviny 17. století a přelomu století 18., slavného Constantina Brancoveanu. Ten byl významnou postavou kulturního obrození, zavedl tiskařský lis v Bukurešti a inicioval školy architektury a sochařství. Právě on vytvořil architektonický styl zvaný jednoduše Brancovean. Kombinuje západní (hlavně benátské) a osmanské stavební prvky. Velmi oblíbený byl tento styl na začátku 20. století a je považován za symbol národní kulturní identity, protože je typický právě pro Rumunsko. Klášter Hurezi je největším a nejhezčím z brancoveanových komplexů na Valašsku a právě tady také založil školu, která tento styl začala stavět. Dominantou komplexu je Velký kostel z konce 17. století, do kterého se vstupuje nádherným portálem. Uvnitř kostela jsou fresky ze stejného období s portréty Brancoveana a jeho rodiny. Prázdná hrobka měla být místem odpočinku Constantina Brancoveana, ale ten byl nakonec pohřben v Bukurešti.

A pokračujme dál k Dunaji, až téměř na hranice se Srbskem a Bulharskem. Dunaj u města Drobeta-Turnu Severin (někdy jen Severin) vytváří Kazanskou soutěsku, kterou nedaleko odsud krotí přehrada zvaná Železná vrata. Samo město láká na nádherné parky. V samotném městě zmíníme ruiny Trajánova mostu (Podul lui Traian), který byl postaven mezi lety 103 a 105, aby překlenul Dunaj. V areálu muzea se nachází pozůstatky římských lázní a základy pevnosti. Zajímavější budovou ve městě je Vodní hrad (Castelul de Apa). Jde o stavbu z roku 1910 vysokou 27 metrů, jejímž cílem bylo zásobování města vodou. Po 400 schodech nebo výtahem se dostanete nahoru a naskytne se vám odsud krásný výhled na Dunaj.

Kazanská soutěska (Cazanele Dunarii) (foto v textu) se nachází asi 40 km proti proudu Dunaje od Drobeta-Turnu Severin u vesnice Dubova, kde hluboké strmé útesy padají do hloubky 600 metrů. Tento úsek se pokoušeli překonat už staří Římané, první cesta soutěskou ale byla vytvořena až v 19. století. Po obou stranách řeky vede silnice, takže si soutěsku skvěle prohlédnete i z auta. Železná vrata (foto v textu) jsou útesy lemovaný úsek Dunaje, který byl kdysi považován za velmi nebezpečný úsek pro lodní provoz díky zpětným proudům, vírům a skaliskům a řeka byl také velmi často rozvodněná. Tyto neduhy řeky se podařilo zkrotit až díky vybudování vodní nádrže a elektrárny v 2. polovině 20. století, což byl společný projekt Rumunska a tehdejší Jugoslávie. Kazanská soutěska je skutečně úžasný kout rumunské přírody a úžasný úsek Dunaje, který stojí za vidění.

Pokud plánujete vydat se z této části Rumunska do Bulharska, můžete využít dva hlavní hraniční přechody. Prvním z nich je město Calafat, kterým se dostanete do bulharského města Vidin přes most. Druhým hraničním přechodem, který můžete využít je Giurgiu do Ruse.

Ve Valašsku zmíníme poslední město, a to město Craiova, další rumunské centrum automobilového průmyslu (tentokrát Ford). Je tu park Parcul Romanescu ze začátku 20. století se zoo, jezerem a prvním lanovým visutým mostem v Evropě (foto vpravo). Jinak město může nabídnout hlavně muzea. V paláci Palatul Jean Mihail (patřil jednomu z nejbohatších Rumunů) ze začátku 20. století se vystřídalo několik důležitých návštěv. Třeba budoucí prezident Jugoslávie Tito odsud řídil osvobození Bulharska a po válce tady žil sám Nicolae Ceausesca, ještě předtím, než se stal komunistickým vládcem země. Dnes palác funguje jako sídlo Muzea umění s velkou sbírkou rumunského umění. Pak tu je ještě Muzeum přírodní historie (Muzeul Stiintele Naturii) s pozůstatky jeskynního medvěda, sbírkou zkamenělin i vycpaným zvířaty. V bývalé guvernérově rezidenci se zas nachází Etnografické muzeum (Muzeul de Etnografie). Budova dříve sloužila jako centrum rakouských úředníků a dnes ukrývá skvělou sbírku oblečení, keramiky i vyřezávaných holí.

Nesmíte zapomenout, že ve Valašsku leží také hlavní město Rumunska, Bukurešť, kterému se věnujeme v samostatném článku.

My se teď v tomto článku vydáme od Bukurešti dál na východ a budeme sledovat řeku Dunaj až do jeho ústí v Černém moři. Delta Dunaje (foto v textu a pod ním) je místem, kde se druhá nejdelší evropská řeka po své téměř 3000 km dlouhé pouti z německého pohoří Černý les přes deset evropských zemí vlévá právě v Rumunsku do Černého moře. Jde o vůbec nejzachovalejší říční deltu v Evropě, kterou tvoří síť rákosí, mokřin, ostrůvků a lužních lesů. Části delty jsou na jaře a na podzim zaplaveny. Delta je velice bohatá na živočišné i rostlinné druhy a je významných hnízdištěm tažných ptáků (ibis hnědý, kormorán velký, volavky, zároveň je tu největší populace pelikánů v Evropě). Takže je to hlavně ráj ornitologů. Létají sem přezimovat ptáci ze Sibiře nebo ptáci z Afriky naklást mláďata. Z jiných živočichů tu pak můžete vidět norka evropského, kočku divokou, tuleně středomořského. V Rumunsku je část delty chráněna jako národní park Delta Dunarii a od roku 1991 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO jako biosferická rezervace. Po deltě Dunaje se nejlépe budete dopravovat na lodích (přívozech), které spojují různá místa a města. Více informací a možnost koupě jízdenek na lodě online najdete tady. Můžete si tu ale i pronajmout loď nebo se nechat svézt nějakých místním rybářem. Spousta turistických kanceláří pak pořádá organizované výlety po deltě. Abyste mohli vstoupit do delty, musíte si koupit povolení v informační kanceláři v Tulcei. V některých městech a vesnicích je možné kempování. Z nepříjemností musíme upozornit na pijavice, které se na vás ve vodě rádi přisají a také na početná hejna komárů hlavně po západu slunce. Součástí delty je i víc než 660 jezer, které se ale postupně zanášení, zarůstají rákosem a za pár desítek let na nich vyrostou stromy, která jezera dočista pohltí.

V deltě Dunaje zmíníme nejznámější města a jejich turistické atrakce. Město Tulcea přezdívané „Práh delty“ je takovým vstupním bodem pro všechny, kteří chtějí podniknout výlet do delty. Ze zdejšího přístavu jezdí lodě, jinak tu je jen několik muzeí. Ekoturistické centrum delty Dunaje (Centrul Ecoturistic Delta Dunarii) se věnuje vzniku a vývoji této biosferické rezervace. Jeho součástí je akvárium s místními vodními druhy. Pak je tu také Muzuem etnografie a lidového umění (Muzeul de Etnografie si Arta Populara), které se věnuje lidem, kteří tuto oblast historicky obývali, včetně všech menšin. A mají tu také Muzeum umění (Muzeul de Arta) věnované rumunských umělcům a Archeologické muzeum (Muzeul de Istorie si Arheologie). Vedle druhého zmiňovaného muzea je obelisk věnovaný obětem války mezi lety 1878-78. V Tulcei se v srpnu pořádá Mezinárodní folklórní festival s hudbou, tancem a kroji a pak festival Rowmania Fest, během kterého se pořádají závody na dřevěných člunech.

Delta Dunaje skýtá několik říčních ramen. Rameno Bratul Chilia leží na hranicích s Ukrajinou a odvádí víc než polovinu vody Dunaje. Jednou z největších přísně chráněných rezervací v deltě Dunaje je jezero Rosca (Lacul Rosca). Pozorovat na něm můžete husy, volavky, čápy a také tu hnízdí vůbec největší kolonie bílých pelikánů v Evropě. Ti sem přilétají z Afriky vyvádět mladé na začátku dubna a zůstávají tu zhruba do konce října. U vesnice Periprava, která nechvalně oproslula svým pracovním táborem z dob tehdejšího komunistického režimu, se nachází les Letea (Padurea Letea), další chráněná oblast. Hustě zalesněná oblast je domovem sokolů, orlů mořských i divokých prasat či divokých koček. Les je obklopen písečnými dunami, ve kterých lze pozorovat třeba želvy či nebezpečnou zmiji rohatou.

Dalším ramenem je Bratul Sulina, jehož centrem je přístav Sulina, jedna z nejoblíbenějších destinací v deltě, zároveň je to asi nejvíce rozvinuté město v celé deltě. První zmínky o přístavu se objevují už v 10. století. Profitoval z námořní dopravy, ve 14. století tady zastavovaly janovské lodě a době osmanské nadvlády tady zase vládli piráti, kteří se snažili oloupit lodě plující do Černého moře. Během krymské války byl přístav zpustošen a ze starých dob tak zbyl jen kostel a maják. Roku 1900 se stala Sulina svobodným přístavem a bujel tady mnohonárodností život. U Rumunů je to oblíbené turistické letovisko s 2 km dlouhou písečnou pláží. Kromě pláže stojí za návštěvu Starý maják (Farul Vechi), který postavili Osmané roku 1870 a dnes v něm sídlí Muzeum historie (hlavně té zdejší). Společně s pláží, přístavní promenádou a majákem se můžete vydat i na zdejší hřbitov nejen s britskými viktoriánskými hroby. Rameno Sulina je zároveň nejrušnějším ze všech ramen, plují tudy do moře těžké dopravní lodě i lodě pro osobní dopravu. Dají se tady půjčit loďky, ze kterých Dunaj prozkoumáte nejlépe, rádi vás ale svými loďkami povozí i místní obyvatelé. Za zmínku stojí i okolní rybářské osady, jednou z nich je třeba osada Crisan. Tady můžete pozorovat pelikány přelétávající doslova nad vašimi hlavami, kteří míří z jezera Merhei na jezero Iacob. Nedaleko Crisanu se nachází les Caraorman (Padurea Caraorman), další dnes přísně chráněná rezervace, která kombinuje duny, listnaté lesy a i tady lze pozovat celou spoust zvířat. Loďkou se odsud můžete vydat do stejnojmenné ukrajinské vesnice. I tady lze pozorovat dávné plány diktátora Ceausesca na odstranění dun a vysušení zdejších mokřadů, které se naštěstí díky revoluci nikdy nepodařilo uskutečnit. Zdejší nedostavěné domy jsou připomínkou těchto plánů. Nedaleko Crisanu pak pro úplnost zmíníme ještě rybářskou osadu Letea, kde sídlí správce parku a je tu věž pro sledování ptáků. V osadě C. A. Rosetti bydlí chovatelé dobytka a je tu jediný větrný mlýn v deltě. Vesnice severně sousedí se zmiňovaným lesem Letea, do něhož je vstup ale přísně zakázán. Podobný mu je les Sfistofca, který je Letee podobný a můžete ho navštívit. V souvislosti s deltě musíme také zmínit etnickou skupinu Lipovanů – jde o potomky starověrců (náboženské hnutí, které se oddělilo od Ruské pravoslavné církve). Ti opustili Rusko roku 1772, aby se vyhnuli náboženské perzekuci a kdysi žili po celé deltě Dunaje. Dnes žijí v obci Periprava, Letea nebo Mila 23. Jsou typicky blonďatí, modroocí a muži nosívají bradku. Lipované se adaptovali na zdejší prostředí, živí se hlavně rybolovem a zemědělstvím a komunikují spolu ruským dialektem, ale umí samozřejmě i rumunsky. Zajímavostí je, že nesnáší kouření, ale velmi holdují, jak jinak, vodce.

Dalším ramenem je Bratul Sfantu Gheorghe, asi nejméně frekventované, ale turisty docela navštěvované říční rameno. Centrem této oblasti je malá vesnice Sfantu Gheorghe, plná typických lipovanských a ukrajinských chatek, jejichž obyvatelé se už od 14. století živí rybolovem. V minulosti se tu lovil hlavně jeseter, jehož vajíčka jsou známá jako černý kaviár a díky tomu, jak už to tak dneska bývá, došlo téměř k jeho vyhubení a dnes je jeho lov zákazán a loví se pouze nelegálně. Turisty sem láká hlavně pláž, výlety do okolních bažin a také jedinečné domy z bláta a rákosu. Na pláž vás přímo z centra města odveze traktor s vlekem, který jezdí každou hodinu. Každoročně v srpnu se tu koná známý Filmový festival Anonimul, týdenní festival nezávislých filmů z celého světa. Na lodích se můžete vydat k jezero Lacul Rosu, k Menšímu ostrovu Sacalin (Insula Sacalinu Mic), kde je pláž, která je ale těžko přístupná, jelikož lodě nedoplují až přímo k břehům a budete se tam muset probrodit blátem. Další osadou v této oblasti je Murighiol, která láká hlavně na asi 2 km odsud vzdálené ruiny římského města Halmyris. Halmyris je jedním z nejdůležitějších antických nalezišť v Rumunsku. V dobách Římanů šlo nejprve o malou pevnost, ale později se stalo město sídlem římských jednotek a stanicí dunajské flotily. Z římských vykopávek je tu dnes k vidění hrobka Epiktéta a Astióna, dva křesťani, kteří tu byli mučeni a zavražděni ve 3. století, protože se odmítli vzdát křesťanství a jde vůbec o první rumunské mučedníky. Tvrdí se, že když jeden ze soudců uviděl jejich odhodlání, taktéž přešel na jejich víru a tajně je nechal pohřbít. Krypta se dvěma kostrami tu byla objevena teprve v roce 2001 a potvrdila tak tuto legendu. Vykopávky tu stále probíhají, takže můžete být jejich svědky. U Murighiolu ještě zmíníme rybářskou vesnici Uzlina, kde se nachází vědecké centrum rezervace, u jezer Isac a Uzlina sídlí chráněná kolonie pelikánů a jezero Belciug je zas známé pro své jedinečné vodní rostliny a také pro početnou kolonii ibisů hnědých.

Dalším místem v deltě, které stojí za zmínku, je vesnice Enisala, pro kterou jsou typické chatky s rákosovými střechami. Vidět tady můžete třeba tradiční vesnický dům Gospodaria Taraneasca. Zdejší tři pokoje jsou vyzdobeny barevnými tapiseriemi, keramikou i koberci, utkanými z dunajského rákosu. Ve stodole jsou k vidění tradiční zemědělské stroje. Na skále nad jezerem Razim stojí Středověká tvrz (Cetate Medievala), kterou postavili janovští obchodníci na konci 13. století z rozkazu byzantského císasaře na místě byzantské pevnosti ze 7. století. Osmané ji vlastnili až do 16. století. Dnes jsou z ní nádherné výhledy na jezero Razim i na Černé moře. V lipovanské vesnici Jurilovca se dodnes dodržují tradiční lipovanské zvyky a tradice a žije tu velmi početná rybářská komunita. A zmíníme ještě jedny antické ruiny, řecké i římské. Jde o Cetatea Histria, kde najdete pozůstatky řeckých chrámů, římských lázní a další budovy z dob římsko-byzantských. Součástí je i muzeum se zdejšími nálezy. O něco dál odsud v kraji Dobrudža zmíníme ještě pěkný mramorový vítězný monument Tropaeum Triani ze začátku 2. století postavený na oslavu Trajánova vítězství nad Dáky. Kolem něho jsou ruiny dalších římských budov.

Kanál Dunaj-Černé moře je umělá vodní cesta, která spojuje Dunaj s Černým mořem kratší trasou, než je přirozené dunajské koryto. Je dlouhý 64 km a cestu do černomořského letoviska Constanta zkrátí lodím o 400 km. Jeho začátkem je město Cernavoda, kde stojí i první rumunská jaderná elektrárna a končí u Černého moře na dvou místech – u Agigea a u Navodari. Výstavba kanálu probíhala mezi lety 1949 do roku 1984 a nechvalně proslula jako místo tábora politických vězňů Ceausescova totalitního režimu, díky čemuž se kanálu také někdy přezdívá Kanál smrti. Zahynulo jich tu několik desítek tisíc. Výstavba kanálu byla dalším z megalomanských projektů rumunského diktátora, který tím tehdy dost zbídačené Rumunsko uvrhl do ještě větší bídy. Průplav hraje důležitou roli ve spojení přístavů severní Evropy s přístavy na jihu kontinentu pomocí Rýnu a Dunaje. Dnes je kanál důležitou rumunskou ekonomickou branou, kterou proudí zboží z východní Evropy dále do světa.

A poslední částí tohoto průvodce bude rumunské pobřeží Černého moře. Neodpoustíme si naše zeměpisné vzdělávací okénko, jak už to na našem webu bývá zvykem. Černé moře je jedním z mnoha moří patřících pod Atlantský oceán. S Atlantikem je ale spojeno jen krátce přes Středozemní moře, na které navazuje v oblasti průlivu Bospor v Turecku. Pouze toto malé spojení se Středozemním mořem z něho dělá moře, jinak je ze všech stran obklopené pevninou – evropskou i asijskou. Břehy Černého moře tak najdete v Bulharsku, Rumunsku, na Ukrajině, v Rusku, Gruzii a Turecku. Černé moře se rozkládá na ploše 461 000 km² a jeho největší hloubka je 2 210 m. Kromě Dunaje do Černého moře své vody přivádějí i Dněstr a Dněpr na Ukrajině a Don v Rusku. Černé moře je velmi oblíbenou turistickou destinací u milovníků plážových radovánek u moře. Nejoblíbenějšími místy jsou letoviska v Bulharsku, tzv. Zlaté písky, a pak ruská letoviska na poloostrově Krym, který do Černého moře vybíhá.

Pro úplnost zmíníme, že v Ostrově můžete překročit hranice do Bulharska (město Silistra), pokud míříte do Bulharské Varny, lepší bude zvolit hraniční přechod Vama Veche. Třetím bulharským hraničním městem v této části Rumunska, kde lze překročit hranice, je Negru Voda.

Rumunské pobřeží Černého moře láká na bílé pláže i průzračnou vodu a pokud už máte letoviska u Středozemního moře prozkoumány křížem krážem, zkuste pro změnu třeba to Černé. Nejznámějším a nejnavštěvovanějším rumunským letoviskem u Černého moře je přístavní město Constanta. Constanta je nejdůležitějším rumunským přístavem. Přístav tu stával už ve starověku a byl údajně založen přeživšími z bitvy s Argonauty. Ve vyhnanství tu také žil římský básník Ovidius. V Constantě nechybí pláž, obchoďák a ruiny zmiňovaného římského přístavu tehdy zvaného Tomis. Každoročně 15. srpna se tu koná Den námořnictva. Centrem města je náměstí Piata Ovidiu nacházející se mezi přístavem a doky ve staré čtvrti. Dominantou náměstí je socha truchlícího Ovidia z 19. století. Do Constanty vyhnal básníka Ovidia císař Augustus roku 8 a básník zde strávil své poslední roky. Na náměstí najdete Muzeum archeologie a národní historie (Muzeul de Istorie Nationala si Arheologie) skýtající nejvýznamnější rumunské archeologické sbírky. Nejzajímavějším artefaktem je skulptura hada Glykona z doby někdy mezi 2. a 3. st. př. n. l. Dále tu jsou pohřební kameny, olejové lampy nebo amfory vylovené ze dna Černého moře. Za muzeem pak ještě můžete ve skleněno-betonové budově vidět Římskou mozaiku (Edificiul Roman cu Mozaic), která původně zabírala 2 000 m². Mozaika byla objevena 5 metrů pod ulicí roku 1959 a kdysi zdobila sál římských lázní, třípatrové budovy ze 4. století. Z dalších zajímavostí Constanty jmenujeme ještě Karlovu mešitu (Moscheea Carol) pojmenovanou po králi Karlu I., který ji nechal roku 1910 přestavět z původní mešity jako gesto uznání zdejší muslimské komunity. Zajímavá je její kupole a vylézt také můžete do jejího 47 metrů vysokého minaretu, ze kterého se vám naskytne krásný výhled na přístav a město. Na nábřežní promenádě pak najdete kdysi velkolepé Cazino. Původně šlo o secesní pavilon postavený pro královnu Elisabetu mezi lety 1904 až 1910, později se stalo oblíbeným cílem evropských královských rodin. Pavilon ovšem nutně potřebuje rekonstrukci. Na konci promenády pak najdete Janovský maják (Farul Genovez) z roku 1860 na památku námořníků ze 13. a 14. století, kteří se pokusili přístav obnovit. Fungoval až do roku 1913, kdy byl nahrazen majákem Karla I. stojícím v přístavu. Pokud vás zajímají římská archeologická naleziště, tak ještě zmíníme ruiny města Tomis, který založli Řekové z Miléta v 6. století př. n. l. Dnes tu jsou pozůstatky obranné zdi a věž. Za zmínku stojí dále také Muzeum rumunského námořnictva (Muzeul Marinei Romane), některé zdejší exempláře opravdu stojí za vidění. Místní i turisté si chodí odpočinout do parku u jezera Tabacariei, vedle kterého stojí pěkný celodřevěný kostel Sv. Mina (Biserica Sfintul Mina). Byl postaven roku 1994. Nedaleko najdete delfinárium, vystoupení zdejších delfínů nadchne nejen děti. Dále je tu planetárium a mikrorezervace – park se zvířaty jako jsou antilopy, psi dingo nebo exotičtí ptáci. Constanta má letiště, dostanete se sem vlakem z Bukurešti a autobusy jezdí odsud do spousty balkánských měst.

Turisticky ještě oblíbenějším letoviskem je 6 km na sever ležící letovisko Mamaia. Mladí uvítají hlavně zdejší bujarý noční život. Kromě bílé pláže lemované bary tu najdete kasino, svézt se také můžete lanovkou z parku Aqua Magic. Motorovými čluny se můžete vydat na Ovidiův ostrov na jezeře Siutghiol, které vzniklo tím, že se ucpal odtok řeky. Mamaia je typickým turistickým letoviskem, provozovat tu tak můžete všemožné vodní sporty a je tu poměrně slušné turistické zázemí. Další letovisko, Eforie Nord, bylo založeno jako lázně pro pacienty jedné bukurešťské nemocnice. Podél zdejšího útesu se táhne pláž, je tu aquapark a léčit se sem jezdit lidé s pohybovými obtížemi, hlavně revmatem. Zdejší bahenní koupele v černém bahnu získaném z břehů jezera Techirghiol mají léčebné účinky. Sídlem bohatých rumunských rodin jsou pak hlavně letoviska Neptun a Olimp. Pokud jste tu s dětmi, můžete se vydat do dobrodružného parku Paradis Land. V lese je 14 turistických tras rozdělených podle náročnosti – překonáváte tu zdi, využijete zdejší zipline nebo lanový park, zastřílet si můžete z luku či ze vzduchovky. Přehlídka letovisek pokračuje. Jupiter a Venuše jsou dalšími z nich. Jižně od Venuše leží sirné lázně. Letovisko Mangalia zas tak zajímavé není, ale najdete tu Archeologické muzeum (Muzeul de Arheologie Callatis) ukrývající třeba pěkné antické šperky, keramiku či sochy. Kromě muzea je tu nejstarší mešita v Rumunsku, Moschea Esmahan, kterou obklopuje 300 let starý muslimský hřibitov. Z minaretu se vám naskytnou pěkné výhledy. U letoviska Doi Mai se nachází mořská rezervace Doi Mai-Vama Veche, kde lze provozovat karety, mořské koníky, zajímavé korály i delfíny. Posledním letoviskem, které zmíníme, je Vama Veche, které může nalákat hlavně na dobrou pláž a rušný noční život.

A tady končí náš průvodce po jihu Rumunska, tedy po regionu Valašsko, po rumunském pobřeží Černého moře a po deltě Dunaje. Pokud vás zajímají i další místa Rumunska, průvodce po nich najdete tady.

Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě