Centre-Val de Loire (Údolí Loiry)

Centre-Val de Loire je jeden ze 12 francouzských regionů, leží přibližně uprostřed Francie. Hlavním městem regionu je Orléans, ale největším městem je Tours. Tento průvodce je součástí našeho rozsáhlého průvodce po Francii, který doporučujeme k pročtení před Vaší cestou kamkoliv ve Francii. Najdete tam podrobné průvodce i po jiných regionech Francie. Severovýchodně od Centre-Val de Loire je region Île-de-France , což je vlastně taková metropolitní oblast Paříže. Rozhodně doporučujeme k prostudování průvodce věnované i těmto oblastem a všechny tři oblasti spojit v jeden skvělý poznávací zájezd. Cesty po světě vás nyní provedou regionem Centre-Val de Loire.

Hlavními lákadly Údolí Loiry, jak zní český překlad regionu, jsou zdejší úchvatné hrady a zámky rozprostřené v oblasti kolem řeky Loiry, nejdelší francouzské řeky. Ta protéká Francií v délce 1013 km. Pramení ve Francouzském středohoří (Massif Central) a ústí do Atlantského oceánu. Údolí Loiry je poseté rovinatými pastvinami a v oblastech mezi městy Orléans a Angers (to leží už v regionu Pays de la Loire) se rozkládá na 120 turisticky atraktivních pozdně gotických a renesančních zámků z 15. a 16. století. Po dvě staletí si právě v téhle oblasti králové, královny či vévodové stavěli své velkolepé hrady a zámky. Jednalo se totiž o strategickou oblast nedaleko Paříže a zároveň o významnou dopravní vodní tepnu. V době stoleté války třeba Loira vytvářela přírodní hranici mezi francouzskými a anglickými vojsky. Po konci stoleté války se tu začaly budovat především obranné hrady s hradbami a cimbuřím, ale když v 15. století dorazila z Itálie renesance, začaly se stavět pohodlné a skutečně skvostné renesanční paláce. Abychom pochopili význam zámků na Loiře z historického hlediska, nahlédneme nyní alespoň krátce do období 16. století ve Francii, kdy zámky postupně vznikaly. V 16. století Francie vedla rozsáhlé války o Itálii vyvolané spory o ovládnutí jednotlivých italských měst a vévodství. Francie válčila nejen se samotnými italskými městy, ale i se Španělskem, které se v rámci rozšiřování moci Habsburků snažilo taktéž o zisk italských měst. Důvod pro snahy o získání vlivu v Itálii byl jasný: italská města byla velice bohatá a kulturně vyspělá a zároveň se o Itálii dalo rozšířit území. Vyčerpávající války trvaly přes 60 let a mírem 1559 se Francouzi vzdali veškerých snah o ovládnutí Itálie. A díky kontaktu s Itálií se do Francie dostala renesance. Symbolem rozkvětu a moci Francie byl král František I., velký podporovatel umění a milovník italské renesance. Ten neměl žádnou stálou královskou rezidenci a vedl spíše kočovný život. Právě on inicioval výstavbu řady zámků na Loiře. Na jeho zámeckých dvorech se rozvíjela renesanční kultura a působily zde významné osobnosti kultury, Leonardo da Vinci, Tizian nebo Francois Rabelais. Od 17. století se tu stavěla velká šlechtická venkovská sídla v neoklasicistním slohu s parky a zahradami. Znalost francouzské historie se vám při putování po zámcích na Loiře bude víc než hodit, náš přehled nejdůležitějších okamžiků francouzských dějin si přečtěte tady.




Z těch nejvelkolepějších a nejvýznamnějších zámků jmenujme za všechny Chenonceaux, Chambord, Cheverny, Amboise nebo třeba Villandry. Zdejší zámky jsou skutečnými architektonickými skvosty a jsme si téměř jisti, že nadchnou i ty, kteří zámkům příliš neholdují. Zámků na Loiře je víc než 120 a my vás tak upozorňujeme na ty největší, nejzajímavější nebo nejvýznamnější. K tomu přidáváme pár méně známých, ale hezkých zámků a zámečků. Všechny to ovšem nejsou. Kompletní přehled všech zámků s odkazem na jejich oficiální turistické portály najdete tady. Hrad či zámek najdete ve většině zdejších měst a městeček. Z dalších zajímavostí tu najdete třeba jednu z nejkrásnějších a nejuznávanějších francouzských katedrál, tu v Chartres, ale je tu i jiná spousta zajímavých míst. Tak pojďme začít naše poznávání středofrancouzského regionu Centre-Val de Loire.

Za nejimpozantnější a nejkrásnější katedrálu Francie je považována fenomenální katedrála v Chartres. Město o 40 tisících obyvatelích se pyšní nejen katedrálou, ale i pěkným středověkým jádrem – Starým městem. Středověké domky lemují ulici rue Chantault, staré mlýnské náhony a živnosti závislé na vodě, zas uvidíte v ulici rue de la Tannerie a rue de la Foulerie. Pěkné je zdejší nábřeží s promenádou a další hrázděné domky najdete třeba v rue des Écuyers, rue du Bourg nebo rue de la Poissonnerie. Kromě katedrály tu najdete i další menší kostely. Zajímavostí je pak také unikátní La Maison Picassiette neboli Dům tisíce kousků. Dům postavil roku 1930 Raymond Isidore a o osm let později ho začal zdobit rozsáhlou mozaikou tvořenou kousky rozbitého skla nebo porcelánu. A vytvořil z nich skutečně unikátní dílo, dokonalou ukázku nejen naivního umění, ale i mozaikového umění. Je to netypická atrakce, určitě se tam stavte.

Hlavním lákadlem Chartres je ale zdejší katedrála Notre Dame de Chartres (foto pod odstavcem) ze 13. století. Katedrála má dvě odlišné věže – jednu gotickou a druhou románskou a působí tak docela roztodivně. Katedrála dominuje středověkému historickému jádru. Byla postavena v gotickém slohu na místě původní románské katedrály zničené požárem na konci 12. století. Ti nejlepší zedníci, geometři, sochaři nebo skláři vytvořili gotický klenot. Všechno týkající se stavby bylo detailně promyšleno, proporce, orientace nebo symbolika. Všechno mělo burcovat a osvěžovat ducha. Zdejší katedrála byla vybudována v pořadí jako druhá ze tří nejdůležitějších gotických katedrál ve Francii. První byl pařížský Notre-Dame a třetí katedrála v Remeši. Samo založení katedrály je obestřeno řadou nejasností a tajemství. Gotika se v architektuře začala projevovat ve 12. století, asi ne náhodou to bylo okolo doby, kdy se z Jeruzaléma začali vracet tzv. templáři. Templářský řád byl jeden z největších a nejmocnějších rytířských středověkých řádů, jehož prvním cílem bylo zajištění bezpečnosti poutníků do Jeruzaléma. Ovšem postupně se začínal tak rozrůstat, že se jeho posláním stala ochrana Jeruzaléma před muslimskými sousedy. Panuje tedy domněnka, že si templáři z Jeruzaléma přinesli nějaké záhadné znalosti týkající se stavitelství, a že gotický sloh byl výsledkem dlouhého hledání. S pomocí řádu cisterciánů pak templáři měli vystavět jednu z nejvýznamnějších gotických staveb světa. Ovšem i názory historiků na tuto teorii, celkově na původ a důvod vzniku gotické architektury, se liší. Existuje myšlenka, že templáři mohli objevit Archu úmluvy a v ní obsažená tajemství týkající se třeba zákona ovládajícího číslo, váhu a míru nebo jiné principy posvátné geometrie. Ovšem všechno jsou jenom teorie, možná spíše konspirační teorie. Jak dokázali cistericáni ve 12. století vystavět dílo takového rozsahu a náročnosti, tak zůstane i nadále tajemstvím.



Velkolepost katedrály je dána především nádherným zdobením. Zdejší portály jsou skutečně úchvatné. Katedrála se pyšní také 103 metrů vysokou Starou zvonicí (Clocher Vieux) a 112 metrů vysokou Novou zvonicí (Clocher Neuf). Krásně zdobená jsou také zdejší okna, většinou pocházející ze 13. století, která tvoří nejvýznamnější celek středověkých vitráží na světě. Tři z nich pochází z 12. století. V katedrále je taky 110 metrů dlouhá nepohřební krypta, největší ve Francii. Svatostánek se ale také pyšní sbírkou relikvií, kterým dominuje Svaté roucho. Tyto relikvie ve středověku přitahovaly spoustu poutníků. Svaté roucho prý na sobě měla Panna Marie, když porodila Ježíška. V Chartres je od 9. století, původně bylo uchováváno v císařské pokladnici v Konstantinopoli. Uchovává se v malé boční kapli. Nádherná je také zdejší klenba, která je tak dokonale vyvážená, že působí dojmem, že nenese na sobě žádnou tíhu. V přední části naleznete proslulý labyrint ze 13. století. Labyrinty se nacházely i v jiných katedrálách, ovšem byly postupně odstraňovány. Naštěstí ten zdejší se dochoval dodnes. Ve středověku jím poutníci procházeli déle jak jednu hodinu, mnozí z nich po kolenou, a připomínali si jeruzalémskou křížovou cestu i utrpení Ježíše Krista. Bludiště symbolizovalo cestu do nebeského Jeruzaléma a cestu ke spáse duše. V současnosti je labyrint hledán jako zdroj pozitivní energie. Dokonce se tvrdí, že kdo projde labyrintem bos, získá intuitivní otevřenost k přírodě i nebesům. V podzemí se nachází léčivý pramen, keltská studna, jejíž vodě byly připisovány zázračné účinky. Též bývá nazývána "studna moci". Středověcí poutníci zde prý spávali po devět nocí a ze studny popíjeli. Byli pak zázračně uzdraveni.

A pojďme do hlavního města celého regionu, historického Orléans, ležícího asi 100 km od Paříže, které má něco přes 115 tisíc obyvatel. Orléans se do historie zapsalo hlavně v 15. století, společně se slavnou francouzskou národní hrdinkou, Johankou z Arku. Ta sebrala vojsko krále Karla VII. a vyrazila s ním proti Angličanům obléhajícím město. Vítězstvím dosáhla zvratu ve stoleté válce. Téhle významné historické postavě je tu věnována řada soch (foto vpravo v textu) či pamětních desek. Tu nejzajímavější její sochu najdete na náměstí place du Martroi. Na začátku května se tu koná slavnost Johanky z Arku plná koncertů a středověkých kostýmů. Jinak Orléans nabízí luxusní široké bulváry s řadou obchodů, elegantní budovy a je to docela živé město. Za centrum města platí Staré město (Cité), které je povětšinou pěší zónou. Hlavními ulicemi je rue de Bourgogne a rue Louis Rouget. Ve městě můžete navštívit Muzeum výtvarných umění se sbírkou italských, vlámských či holandských mistrů, jsou tu i kousky od Gauguina či Picassa. Dále je ve městě Historicko-archeologické muzeum hodně zaměřené na různá ztvárnění slavné Johanky. Naproti prvnímu z muzeí se nachází renesanční Hotel Groslot, který vznikl v 16. století jako soukromý palác rychtáře Groslota a od Velké francouzské revoluce je používán jako radnice. Navštívit můžete zdejší interiér s honosnou ložnicí, ve které roku 1560 zemřel sedmnáctiletý francouzský král František II. To byl nejstarší syn královského páru Jindřicha II. a Kateřiny Medicejské. Vládl poměrně nevýrazně a byl zcela pod vlivem rodu Guisů. U náměstí place Ste-Croix se nachází katedrála sv. Kříže (2. foto v odstavci) ve slohu pozdní tzv. flamboyantní gotiky, stavěná a postupně přestavovaná od 13. do 19. století. Vitráže katedrály zobrazují příběh svaté Johanky z Arku. Na náměstí place Général de Gaulle je rekonstruovaný dům, ve kterém Panna orleánská (Johanka) žila necelé dva měsíce na jaře roku 1429 - (Maison de Jeanne d´Arc). Původní dům z 15. století, bývalá rezidence vévody orleánského, nepřežil britské bombardování během 2. světové války. K vidění tu jsou vlajky, meče a model obléhání města. Kousek za městem pak najdete park Parc Floral de la Source, kde si můžete odpočinout v uklidňující zeleni.

Kousek od Orléans pak zmíníme dva méně známé a nepříliš navštěvované zámky. Chateauneuf-sur-Loire působí opravdu ve srovnání s těmi nejúžasnějšími zámky na Loiře jako jejich chudý příbuzný, můžete v něm ale navštívit Muzeum plavby po Loiře. Ta bývala v minulosti významnou dopravní tepnou a dnes v muzeu najdete modely lodí a člunů a další předměty související s plavbou po Loiře. Druhým zámečkem je renesanční Chateau de Sully-sur-Loire (foto v odstavci) obklopený ze všech stran vodním příkopem. Tenhle zámek je z těchto dvou ten zajímavější. Předchůdce dnešního zámku vybudovali na ochranu jedné z hlavních křižovatek na Loiře zdejší páni ze Sully, kteří zde sídlili již v 9. století. Zámek je možné si prohlédnout v rámci prohlídek. Za zmínku nedaleko odsud stojí také jedno z významných francouzských poutních míst, románský klášter Abbaye de Fleury, někdy také Saint-Benoît-sur-Loire. Patřil mezi nejvýznamnější středověké kláštery, díky uchovávání ostatků svatého Benedikta, zakladatele západního mnišství. Ostatky spočívají ve zdejší bazilice. Benediktinští mniši tu dnes stále žijí a provázejí turisty po klášteře v rámci prohlídek.




La Sologne je rozlehlá přírodní oblast plná bažin, rybníčků a lesů a v době francouzských králů to byla největší z francouzských honiteb. V létě je to skvělé místo pro cyklistiku a pěší turistiku, stezky jsou skvěle značené. Protože se tu stále loví, držte se na turistických stezkách. V městečku Sologne pak můžete vidět pěkný zámeček Château de La Ferté-Saint-Aubin obklopený vodou. V městečku Romorantin-Lanthenay se poslední říjnový víkend koná gastronomický festival Journées Gastronomiques de Sologne, kde můžete ochutnat spousta místních lahůdek jako třeba slavný tarte Tatin, obrácený jablečný koláč, který vytvořily omylem dvě sestry Tatinovi z vesničky Lamotte-Beuvron. Můžete se také zastavit ve vesničce Lassay-sur-Croisne, ve které je malý zámeček Château du Moulin s věžičkami. V městečku Gien najdete také zámek, velký z červených cihel a kamene se tyčí nad městem a hostící Mezinárodní muzeum lovu. Zámeček Château de Chamerolles v městečku Chilleurs-aux-Bois, zas hostí Muzeum parfémů, kde se dozvíte více o výrobě parfémů. Žádný z těchto zámečků nepatří mezi ty nejvýznamnější zámky na Loiře, ale budete-li mít chvilku času, můžete se tu na skok stavit. Hrad či zámek najdete téměř v každém větším městečku v okolí Loiry.

Mezi ty nejatraktivnější zámky na Loiře ale patří zámek Blois. Samotné město má asi 50 tisíc obyvatel a v minulosti bývalo se svým zámkem sídlem mocných hrabat z Blois. Město nabylo na významu v 9. století, kdy vzniklo hrabství Blois. Ve 12. století získalo městská práva a ve 13. století vznikla nejstarší část dnešního zámku. Roku 1429 bylo Blois základnou Johanky z Arku, právě tady jí totiž požehnal remešský arcibiskup. Roku 1588 byl na zámku zavražděn vůdce Katolické ligy Jindřich z Guise a jeho bratr Ludvík, kardinál a arcibiskup v Remeši a o rok později zde zemřela Kateřina Medicejská.

Hlavní atrakcí města je zdejší renesanční zámek (foto v textu). Zámek je bývalou rezidencí několika francouzských králů. Sestává z několika budov postavených od 13. do 17. století okolo centrálního nádvoří. Nejznámějším architektonickým prvkem zámku je spirálovité schodiště v křídle Františka I. Zámek byl za různých králů různě přestavován a měl být hlavně okázalým sídlem. Z centrálního nádvoří hned uvidíte hlavní části zámku. První z nich je Síň generálních stavů (Salle des États Généraux), kde pánové z Blois vykonávali spravedlnost. Tady se odehrála jedna ze scén filmu Johanka z Arku z roku 1999 s Milou Jovovich v hlavní roli. Renesanční křídlo bylo v 16. století přestavěno na královské komnaty krále Františka I. a jeho ženy Klaudie. Ten je ve Francii považován za prvního renesančního vládce. Doba jeho panování je známa překotným rozvojem kultury a umění ve Francii. Právě tady najdete úžasné spirálovité schodiště. Mezi nejzajímavější místa patří strážnice a také ložnice, ve které zemřela Kateřina Medicejská, jedna z ústředních postav francouzských dějin 16. století a matka posledních francouzských králů z rodu Valois. Podle legendy prý královna v tajných schránkách v ložnici ukrývala jedy, které používala na své protivníky. Schránky tu můžete vidět, k ukládání jedů ale ve skutečnosti nesloužily. Dále jsou tu k vidění královské komnaty, poradní síň, pracovna, galerie a ložnice. Právě v této části zámku nechal poslední král z dynastie Valois a syn Kateřiny Medicejské, Jindřich III., zavraždit svého největšího protivníka vévodu Jindřicha z Guise. Sám se ukrýval za gobelíny, když jeho ozbrojená garda ubodala Jindřicha z Guise a jeho bratra. Tuto krvavou událost oživují dobové malby a portréty v Síni Guisů (Halles des Guises). Jen o osm měsíců později byl král taktéž ubodán, dominikánským mnichem Jacquesem Clémentem, který byl ovšem okamžitě zavražděn a důvod nebo spíš původ jeho činu je tak dodnes nejasný. V místech, kde kdysi stávala renesanční kuchyně, je dnes lapidárium se sloupy a sochami. Dalším křídlem je křídlo Ludvíka XII. , ve kterém sídlí Muzeum výtvarných umění a další částí je pak křídlo Gastona d´Orléans s dalším pěkným točitým schodištěm. Gastonovi roku 1626 věnoval zámek bratr-král Ludvík XIII. jako svatební dar. Ještě upozorníme na zámeckou kapli z roku 1508. V průběhu návštěvy vám tento zámek odvypráví osud sedmi králů a deseti královen a odhalí vám tajemství francouzského dvora. Informace o otevírací době a vstupném najdete tady.

Další velkou zajímavostí Blois je zdejší Dům kouzel (Maison de la Magie), který stojí hned naproti zámku. Býval totiž domem vynálezce a kouzelníka Jeana Eugéna Robert-Houdiniho, jehož příjmení si vzal za své slavný maďarsko-americký iluzionista Harry Houdini, mistr úniku. Každý den se tu konají kouzelnická vystoupení, k vidění tu jsou také různé optické triky jako třeba zrcadlový sál nebo Hallucinoscope, který vás a vaše děti přenese do světa kapitána Nema. Dům kouzel je zábavná zajímavost, máte-li čas, stavte se tu. Chcete-li se ještě chvíli toulat po Blois, navštivte hlavně zdejší Staré Město (Cité) s katedrálou a náměstím St-Louis. Naproti katedrále stojí Maison des Acrobats, středověký dům zdobený dřevěnými postavami ze středověkých frašek. Za troškou klidu můžete vyrazit do parku Jardins de l´Eveché.

Jedním z příkladů vrcholné francouzské renesance a jedním z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších zámků na Loiře, potažmo v celé Francii, je zámek Chambord (foto v odstavci). Jeho stavbu nařídil v roce 1519 král František I. a mělo se jednat o jeho lovecké sídlo. Nakonec se to ale nějak zvrtlo a z loveckého zámečku vzniklo velkolepé sídlo králů. František I. ale stejně dával přednost zámkům v Blois nebo v Amboise. Za celých 32 let své vlády strávil na zámku celkem jen 42 dnů. Zámek je skutečně obrovský a také skutečně krásný. Další francouzští králové zámek nechali opuštěný, což vedlo k jeho postupnému chátrání. Má 440 místností, 365 krbů a 84 schodišť a krásné schodiště ve tvaru dvojité šroubovice, které údajně navrhl Leonardo da Vinci, králův přítel. Na střeše má kromě desítek různě zdobených věžiček a komínů také vyhlídkovou terasu, navštívit můžete královy i královniny komnaty, ve druhém patře je pak Muzeum lovectví se sbírkou zbraní. Zámek je možné navštívit v rámci prohlídek s průvodcem nebo audioprůvodcem. Kolem zámku se nachází největší honební revír v Evropě, Domaine National de Chambord, jehož jen opravdu malá část je přístupná veřejnosti pro procházky nebo cyklovýlety. Všechny potřebné informace o návštěvě najdete tady.

O něco méně zajímavým zámkem je zámek Cheverny (foto pod textem), který je podle odborníků perfektní ukázkou francouzského klasicismu a kombinuje symetrie, geometrie i estetickou stránku. Zámek ze světlého kamene pochází ze 17. století a od této doby byl téměř nezměněn. Uvnitř můžete vidět přepychové tapiserie i cenné umělecké předměty. V rámci prohlídky navštívíte také jídelnu, manželskou ložnici i dětskou hernu s hračkami z doby Napoleona III. Za zámkem je pak oranžerie z 18. století, ve které se za 2. světové války skrývala celá řada uměleckých děl včetně Mony Lisy. Belgický autor Hergé použil zámek jako model pro Moulinsart, sídlo zlosyna ze známých komiksů Tintinova dobrodružství. Tomu je tu věnovaná malá expozice. Vedle brány jsou pak také psince s čistokrevnými loveckými psy, jejichž krmení můžete vidět od dubna do září od 17 hodin.



A ještě dva méně známé zámky v okolí. Chateau de Chaumont (foto pod odstavcem) stojí na vysokém útesu nad Loirou a je také úchvatný. Působí pro své věže a masivní padací most středověkým dojmem. Na stejném místě stávaly už alespoň dva hrady, než vznikl ten v dnešní podobě. To bylo v 2. polovině 15. století. Nejprve hrad plnil obrannou funkci, vzhled tomu odpovídá, později by sídlem Kateřiny Medicejské a později se stal domovem milenky jejího manžela, krásné Diany de Poitiers. Sem ji vyhnala ze skvostného zámku Chenonceau právě Kateřina Medicejská. V 19. století zámek koupila kněžna de Broglie, dědička cukrovaru Say. Z tohoto období také pochází zdejší interiér. Pěkný je zdejší sněmovní sál, nejkrásnějším místem jsou ovšem zdejší stáje postavené v 19. století pro koně nové majitelky. A opravdu se na nich nešetřilo, stání měla vlastní čalounění. Ve stájích je nyní expozice kočárů. Menším zámečkem, zůstávajícím také ve stínu loirských velikánů, je zámeček Chateau de Beauregard. Byl stejně jako Chambord postaven Františkem I. jako lovecký zámeček a láká především na galerii portrétů 327 významných aristokratů jako třeba kardinál Richelieu, Kateřina Medicejská, Anna Bretaňská, Jindřich VIII. – anglický král a jeho žena Anna Boleynová nebo také Kryštof Kolumbus.



Město Tours má asi 300 tisíc obyvatel, má široké bulváry z 18. století, parky i pěkné budovy. Centrem města je náměstí place Jean-Jaures, na němž se setkávají čtyři hlavní tepny. Najdete tu především muzea. Jmenujme za všechny Muzeum výtvarných umění v bývalém arcibiskupském paláci, které hostí obrazy Degase, Monety, Rembrandta i Rubense. Pak je tu Cechovní muzeum/Muzeum řemesel a archeologické muzeum. Všechno spíše záležitost nadšenců. Krásná je ovšem městská katedrála St-Gatien se složitými barevnými okny. Interiér pochází z 13. až 16. století, 70 metrů vysoká kopule je renesanční. Na severní straně katedrály stojí klášter. Nad hrobem sv. Martina, který byl ve 4. století tourským biskupem, vznikla románská bazilika St-Martin. Ta dnešní vznikla v 19. století, z původní katedrály se dochovala jen jedna věž – Tour Charlemagne. Můžete ještě navštívit zdejší botanickou zahradu s tropickým skleníkem a malou zoo. Okolí města Tours je poseté vinicemi – jedná se o vinařské oblasti Vouvray, Chinon nebo Bourgueil. Ve zdejších sklípcích můžete samozřejmě ochutnat.

Další z opravdových perel na Loiře, je zámek Chenonceau (foto v textu a pod ním) na řece Cher. Krásný bílý zámek je obklopen úžasnými zahradami a anglickým parkem. Zámek je jedním z nejelegantnějších na celé Loiře. Na místě dnešního zámku dříve stával vodní mlýn, který byl v 1. polovině 16. století nahrazen zámkem. O pár desetiletí později byl pomocí mostních oblouků spojen s druhým břehem řeky. V chodbě vedoucí nad mostními oblouky je galerie, která dříve bývala oblíbeným místem setkání francouzské aristokracie a za Kateřiny Medicejské i Diany de Poitiers se tu konaly velkolepé večírky. Ve vlastnictví zámku se postupně prostřídalo několik žen, proto se mu také někdy říká „zámek šesti žen“. Těmi nejznámějšími byly: Diana de Poitiers, která se proslavila jako milenka krále Jindřicha II., který ji bezmezně miloval, ačkoliv byla o několik let starší, a tak se stala jednou z nejmocnějších osob v zemi. Král bez ní neučinil jediné rozhodnutí a jako jeden z darů, který od krále dostala, byl renesanční zámek Chenonceau. Tak zámku přidala mostní oblouku a jednu ze zahrad. Manželkou krále Jindřicha II. tou dobou byla slavná Kateřina Medicejská, která o vztahu svého muže a Diany de Poitiers veděla, ovšem diskrétně ho přehlížela. Diana dokonce pro děti krále a královny hledala vhodné chůvy a o děti se dokonce také starala. Když Jindřich II. roku 1559 zemřel, z Kateřiny se stala regentka nezletilých synů a stala se tak jednou z hlavních postav francouzské vlády 2. poloviny 16. století. Vládla v době, kdy vlivem evropské reformace vypukly náboženské nepokoje mezi hugenoty (francouzští protestanti) a katolíky a měla být dokonce iniciátorkou krvavého vraždění hugenotů, které dějiny znají pod názvem Bartolomějská noc. Kateřina Medicejská si v po smrti krále vynutila navrácení zámku Chenoncea od Diany de Poitiers, na dalších 30 následujících let se stala jeho novou majitelkou a Diana de Poitiers se musela přesídlit na zámek Chaumont. Kateřina stavbu dokončila a přidala další zahradu. Luisa Lotrinská, další majitelka zámku, byla manželkou nejoblíbenějšího syna Kateřiny Medicejské, Jindřicha III. Francouzského. Mít za tchýni Kateřinu asi nebylo snadné, ovšem královna – matka si snachu postupem času vcelku oblíbila. Po Kateřině smrti pak Luisa dědictvím získala zámek Chenonceau, kde se dozvěděla smutnou zprávu o smrti milovaného manžela. Na zámku pobývala pak až do své smrti roku 1601 a zdi svého pokoje na vyjádření smutku nechala natřít černou barvou a pokrýt pohřebními motivy. Centrum módní společnosti 18. století ze zámku ale udělala Madame Dupin, která sem zvala Voltaira nebo Rousseaua. Zámek nabízí pěkný mobiliář, tapiserie i malby. Zdejší řeka Cher, přes kterou se klene obloukový most, byla za druhé světové války hranicí mezi svobodnou a okupovanou Francií. Grande Galerie je chodba na mostě přes Cher, ve které se za Kateřiny Medicejské i Madame Dupin pořádaly bujaré večírky. Na zámku můžete kromě nádherné zahrady obdivovat i pokoje všech výše uvedených majitelek zámku nebo třeba zámeckou kuchyň. Tištěný průvodce v češtině Vás provede celým zámkem. Informace o vstupném a otevírací době najdete tady.



Město Amboise má jen něco málo přes 12 tisíc obyvatel, ale zato nabízí skvostný zámek a další zajímavá místa. Město je rodištěm krále Karla VIII. a místem, kde zemřel slavný Leonardo da Vinci. Hlavní atrakcí města je zámek Amboise (foto pod odstavcem) na skalnatém srázu nabízející krásný výhled. Zámek králové využívali jako víkendovou klidnou rezidenci, na kterou jezdili z Blois. Narodil se tady král Karel VIII. a vyrůstal tu král František I., který sem z Itálie pozval svého přítele, Leonarda da Vinciho. Původní zámek tedy vznikl v 15. století. K vidění je tu kaple sv. Huberta zasvěcená patronovi lovců a myslivců, ve které údajně odpočívá Leonardo da Vinci. Zajímavá je i zdejší strážnice nebo klenutá poradní síň. V docházkové vzdálenosti od zámku se nachází zámeček Le Clos Lucé, což bylo místo, kde po několik let žil a tvořil Leonardo da Vinci. Italský vynálezce sem přijel roku 1516 na pozvání obdivovatele italské renesance, krále Františka I. Tady vytvořil některé ze svých modelů – třeba předchůdce tanku, helikoptéry nebo vodní turbíny.



Jen dva kilometry za městem je pozůstatek hradu Chanteloup, který byl zbořen v 19. století. Zbyla po něm jen Pagoda Chanteloup z 2. poloviny 18. století a kombinuje francouzský klasicismus s čínskými motivy. Vedle je Parc de Mini-Chateaux, který nabízí malé modely 44 loirských zámků.

Dalším zámkem, na který se vydáme, je zámek Villandry (foto pod odstavcem). Zámek dal postavit roku 1536 ministr financí krále Františka I., Jean le Breton, jako jeden z posledních zámků v renesančním stylu vzniklých na Loiře. V interiéru je úžasná galerie španělského umění, orientální salon s pozlaceným stropem z 15. století, který pochází z jednoho maurského paláce z Toleda. Zdejší jediná zbylá rohová věž je pozůstatkem původního středověkého hradu. Ministr financí, okouzlen krásou zahradnického umění italské renesance, nechal vybudovat zdejší proslulé zámecké zahrady, které patří k nejkrásnějším ve Francii. Najdete v nich vodní zahrady, bludiště, okrasnou zahradu či vinice. Za vrchol je považována zeleninová zahrada (potager) z 16. století. Zahrady nejsou původní, ty totiž byly zrušeny v 19. století, aby na jejich místě vznikl anglický park. Nyní ale byly pečlivě obnoveny.



Zámek Chateau d´Azay-le-Rideau (foto pod textem) je klasickým francouzským zámkem s geometrickými okny a uspořádanými věžemi, který leží na ostrově na řece Indře. Na začátku 16. století ho postavil starosta města Tours, výběrčí daní a hlavní pokladník krále Františka I., jakýsi Gilles Berthelot. Pěkné je zdejší schodiště nad ústředním nádvořím, zdobené salamandry Františka I., zdejší kuchyně nebo kulečníkový sál. Interiér byl pak přestavěn v 19. století. V létě se tu každý večer koná světelná a zvuková show, velmi poutavá.



Zámek d´Ussé (foto pod odstavcem) se stal inspirací pro pohádkáře Charlese Perraulta, který podle něho vytvořil pohádkový zámek Šípkové Růženky. Nachází se u řeky Indre a pochází z období od 15. do 16. století, kdy byl postaven na místě původního hradu z 11. století. V období od 17. do 19. století byl průběžně přebudován do romantického stylu. Zajímavý je zdejší interiér, ale i krásný park.



Zámek de Langeais (foto pod odstavcem) vznikl jako hrad v 60. letech 15. století a je tak typickým středověkým opevněným hradem s hradbami a cimbuřím. Do hradu vstoupíte po padacím mostu, většinou tu najdete původní středověký interiér s dobovým zařízením. K vidění tu je nábytek, gobelíny nebo voskové figuríny ztvárňující svatbu Karla VIII. a Anny Bretaňské, jejímž výsledkem bylo spojení Francie a Bretaně. V hradbách najdete otvory, ze kterých se na útočníky lil vroucí olej nebo vrhalo kamení.



Zastávku můžete udělat také v historickém městečku Loches rozkládajícím se kolem středověkého hradu, který dal v 10. století postavit hrabě Foulques Nerra. Hrad v Loches ale proslul hlavně tím, že v něm roku 1429 Johanka z Arku přesvědčila krále Karla VII., aby se dal korunovat francouzským králem. Město má hezké historické centrum, do kterého můžete vstoupit dvěma vstupníma branami. Porte Royale je jediný vstup do hradu, pyšní se dvěma věžemi ze 13. století. Projdete kolem sídla malíře Lansyera tvořícího v 19. století, v chrámu Collégiale St-Ours je hrob Anežky Sorelové, milenky Karla VII., která žila na zdejším hradě. Další částí hradu je rezidence Karla VII. a jeho nástupců, Logis Royal. Ve sklepení je dřevěná klec, ve které údajně visel nešťastný kardinál Balue za to, že klamal Ludvíka XI. V jiné části hradu pak uvidíte repliku klece. Navštívit můžete i děsivou mučírnu nebo Kulatou věž či věž Marletet, které za Velké francouzské revoluce fungovaly jako vězení. Vzkazy vězňů tu jsou dodnes k vidění.




Městečko Chinon (foto pod textem) na vinicemi porostlém břehu řeky Vienne, láká hlavně na zrekonstruovaný hrad, který můžete navštívit. Hezké je i zdejší Staré Město, které upozorňuje na to, že ve městě vyrůstal slavný Francois Rabelais, autor Gargantuy a Pantagruela. V ulicích rue Haute St-Maurice a rue Voltaire můžete vidět středověké domy, hezká je budova Hotel du Gouverneur nebo gotický palác du Bailliage. Kousek od rue Voltaire se nachází vinné sklepy z 15. století, Caves Painctes de Chinon.



Historické město Bourges láká hlavně na skvostnou gotickou katedrálu sv. Štěpána (foto pod textem). S téměř současnou katedrálou v Chartres představuje začátek vrcholné gotiky. Od roku 1992 je pětilodní stavba s kryptou a jedinečným souborem vitráží z 13. až 15. století zapsána na seznamu UNESCO. Katedrála pochází ze 13. století. Město skýtá také četné hrázděné doby z období od 15. do 16. století i pěkné paláce ze stejné doby, za všechny jmenujme třeba palác Jacques Coeur. Jsou tu také zbytky galsko-římských hradeb a podél zdejší řeky Yevre k odpočinku v přírodě nabádají zdejší mokřiny, které jsou přírodní rezervací.



Z města Châteauroux pochází Gérard Depardieu. Důvodem, proč město navštívit, je ale především zdejší hrad Raoul. Ten tu stával už v 10. století, přestavěn do dnešní podoby byl ale ve století 15. Navštivte také zdejší park se zámkem Chateau du Parc. Je tu také bývalý františkánský klášter Couvent des Cordeliers ze 13. století, dnes je to umělecká škola a několik kostelů, z nichž nejhezčí je Notre-Dame.

Město Maintenon zas proslavila slavná milenka krále Ludvíka XIV., Madame de Maintenon. Ta totiž žila ve zdejším elegantním renesančním zámečku. Na jeho místě od 12. století stávala pevnost, jejíž části tu můžete dodnes vidět. V zámeckém parku je mimochodem 18ti jamkové golfové hřiště.

Z dalších zámků jmenujme renesanční zámek Anet z 16. století. Ten nechal postavit král Jindřich II. pro svou milovanou milenku Dianu de Poitiers. Ano, ta, kterou po králově smrti ze zámku Chenonceau vyhnala Kateřina Medicejská. V zámku můžete navštívit hlavní nádvoří, levé křídlo s Dianinou ložnicí, zámeckou kapli i kapli, která skrývá hrobku Diany de Poitiers.

Další renesanční rezidencí byl zámek Montigny-le-Gannelon, ve kterém dnes můžete navštívit řadu pěkně vybavených místnostní včetně jídelny. Středověce působícím městem, nad kterým se tyčí velkolepý zámek, je Châteaudun (foto v odstavci). Hrad kombinuje středověké, gotické i renesanční prky, interiér je přístupný veřejnosti. Zdejší kuchyně hostí výstavu věnovanou středověké gastronomii, je tu také sbírka tapiserií i středověká zahrada s bylinami. Kolem hradu se pak rozprostírá Staré Město s historickými ulicemi. Zámek Château de Valençay nechala v 16. století postavit finančnická rodina d'Estampes na místě hradu z 12. století. Kombinuje renesanční a klasické prvky. Navštívit můžete zdejší krásné pokoje jako třeba Velký salon, Modrý či hudební salon, jídelnu i kuchyně. Zámek přirozeně obklopují úžasné zahrady. Městečko Valençay pak proslulo také výrobou kozího sýru ve tvaru pyramidy stejného jména, který nese označení AOC. V městečku Nohant-Vic se nachází dům z 18. století, který proslul jako rodiště a místo, kde významné okamžiky svého života prožila významná francouzská spisovatelka George Sandová a napsala tu i řadu svých knih. V rámci prohlídky si můžete prohlédnout místnosti, které v minulosti hostily takové velikány, jako byli spisovatelé Honoré de Balzac či Gustav Flaubert nebo skladatel Frédéric Chopin. Impresionistický malíř Delacroix tu měl dokonce svůj ateliér. Součástí zámečku je i zahrada s hrobem spisovatelky. Ve stylu pozdní gotiky je postaven také hrad Meillant, jehož nejstarší část pochází z konce 12. století. Většina hradu ale pochází z 15. století, kdy ho nechal přestavět komorník a rádce krále Ludvíka XI., Karel z Amboise. Město Vendôme je historickým městem, kterému dominují ruiny hradu, který patříval vévodům z Vendôme. Zajímavý je pak zdejší klášter nejsvětější Trojice s kostelem v pozdně gotickém stylu a románskou zvonicí.





Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě