Severní Polsko

Asi se nedá říct, že by Polsko bylo vyloženě turistickou destinací, protože většina Čechů zná Polsko jen jako levnou tržnici. Je to ale škoda. Celé Polsko je na turistická místa velmi atraktivní. Jedním z nejoblíbenějších polských turistických cílů je polské pobřeží Baltského moře lemující celou severní část Polska. Pokud vy jste tohle místo ještě neobjevili, tak vězte, že davy turistů už dávno ano. A vědí proč. Severní Polsko nabízí v první řadě skvělé pláže. Obecně se dá říct, že jsou široké, dlouhé několik kilometrů a s jemným zlatým pískem. Jsou lemované písečnými dunami, jinde smíšenými lesy. Pokud jste byli už třeba u Baltu v Německu, tak je to tu dost podobné. Jen v Polsku je o něco levněji, co se týká suvenýrů a restaurací, a proto sem také míří početné davy německých turistů. Moře se svažuje většinou mírně, vhodné je tak i pro malé děti. Balt se nedá srovnat s letovisky u Středozemního moře či u Jadranu, je totiž o dost studenější - budete mít štěstí, pokud teploty moře přesáhnout 20 °C. Obvykle se pohybují tak kolem 18 °C. Je tu také dost větrno, i když ani to neplatí stoprocentně. I bezvětrné dny tu mají. Fouká tu ale často, líší se to také letovisko od letoviska a tak se vítr řeší nejčastějši plážovými ploty, které si turisté udělají kolem svého místa. Na některých plážích si můžete pronajmout paravánky, které taktéž chrání proti větru. Letní sezóna je tu kratší než na jihu Evropy, trvá od druhé poloviny června do začátku září, kdy tu slunce pálí stejně jako třeba u nás. Ale díky častému větru je pocitová teplota nižší, než třeba ukazuje teploměr. Pobřeží Baltu v Polsku skýtá několik stovek kilometrů pláží a dodnes nejsou tolik zastavěny hotelovými resorty, i když i ty se tu pomalu začínají budovat. Někdy se tu také vyskytuje nadmíra nejedovatých druhů medúz, ale to se liší pravděpodobně podle proudění – na jedné pláži jich je jeden den plno a druhý den žádná, na jiné pláži přesně obráceně. Nicméně jsou nežahavé, takže se jich nemusíte bát. Balt dříve trápilo silné znečištění, jako pozůstatek několika desetiletí vypouštění průmyslových odpadů do moře a také husté námořní dopravy. Situace se ale v posledních letech výrazně zlepšila. Balt je proto spíše šedý a neprůhledný. Při koupání Vás napadne hned na začátku – to moře vůbec není slané. Důvodem nízké slanosti Baltu je ale také to, že do moře přitéká hodně vody a málo se jí vypařuje. Všechny země nacházející se při Baltu se zavázaly začít pracovat na odvádění odpadních vod do čističek a nikoliv do Baltu a situace se pomalu zlepšuje, v Polsku už veškerá voda tekoucí do Baltu prochází čištičkami. Přesto je to ale běh na dlouhou trať. Nicméně pokud hledáte dovolenou u moře, a to ve slušné dojezdové vzdálenosti z Česka a nečekáte-li vyloženě Karibik, vyrazte do Polska k Baltu. Pláže jsou skvělé, moře si užijí děti i ti otužilejší z nás a k tomu všemu je to finančně velmi přívětivá dovolená. Zkuste a uvidíte, třeba se sem budete rádi čas od času vracet.

Nechybí tu ale ani významné architektonické památky, významné hrady, zámky a města, národní parky a také úžasná jezerní krajina vhodná pro vodáky i cyklisty. V souvislosti s cyklistikou dlužno podotknout, že cyklistická infrastruktura je v Polsku velmi rozvinutá, platí to i o severu Polska. Většina letovisek při pobřeží je spojena novým asfaltovými cyklostezkami, takže neprohloupíte, pokud si s sebou vezmete kolo. Na severu Polska je toho tolik, že to jen těžko zvládnete projet za jednu cestu.

Baltské moře je mořem patřícím k Atlantickému oceánu, od kterého ho dělí průlivy Skagerrak a Kattegat, oddělující Skandinávský poloostrov od Dánska. Balt omývá pobřeží Německa, Polska, Dánska, Švédska, Finska, Ruska, Estonska, Lotyšska a Litvy. Nejdůležitějšími řekami ustícími do Baltu je Něva, v Polsku Visla a Odra.

Toto je průvodce cestovatelského portálu Cesty po světě po severním Polsku, který je součástí našeho rozsáhlého průvodce po celém Polsku. V tom se dočtete o dalších zajímavých místech, které v Polsku stojí za vidění. V tomto průvodci společně procestujeme nejzajímavější místa ve vojvodstvích ležících na severu Polska. Půjde o tři vojvodství ležící při pobřeží Baltského moře a jedno vnitrozemní a budeme jimi cestovat od západu k východu. Začneme v Západopomořanském vojvodství a budeme pokračovat přes Pomořanské vojvodství, Varmijsko-mazurské vojvodství až do vojvodství Podleského, kde tento průvodce skončí. V klidu se začtěte do našeho online průvodce po severu Polska a vyberte si ta nejzajímavější místa, za kterými se vydáte. Cesty po světě vám přejí šťastnou cestu!

Západopomořanské vojvodství

Pomořansko nebo někdy také Pomořany je historické území při pobřeží Baltského moře, které bylo po 2. světové válce rozděleno mezi Polsko a Německo. V Německu se jedná o spolkové země Meklenbursko-Přední Pomořansko a Braniborsko. V Polsku jde právě o Západopomořanské a sousední Pomořanské vojvodství. Název Pomořany pochází ze staré slovanštiny, protože toto území bylo v 7. století osídleno západoslovanským kmenem Pomořanů. Jejich potomci jsou dnešní Kašubové žijící na území Polska. Území dnešního Západopomořanského vojvodství ovládali nejprve polští panovníci a později si toto území začaly nárokovat i okolní mocnosti jako třeba Švédsko, Rusko, Prusko a také Napoleonova Francie. Pocházela odsud třeba poslední manželka Karla IV., Alžběta Pomořanská. Velkou újmu způsobilo regionu spojenecké bombardování, ale i příchod Rudé armády na konci 2. světové války. Po válce připadla velká část historické země Polsku, Němci byli vysídleni.

Západní Pomořansko je jedním z 16 polských vojvodství. Leží na severozápadě Polska přesněji na východě historické země Pomořansko. V rámci Polska sousedí s východně ležícím Pomořanským vojvodstvím a jižně ležícími vojvodstvími Velkopolským a Lubušským. Na západě hraničí s německými spolkovými zeměmi Braniborsko a Meklenbursko-Přední Pomořansko.

Naše putování po Západní Pomořansku začneme v jeho hlavním městě, v historickém Štětíně (Szczecin). To je přístavní město na řece Odře, které má něco málo přes 400 tisíc obyvatel. Jde tak o jedno z největších a zároveň nejvýznamnějších měst Polska. Zdejší přístav je sice námořní, ale Štětín neleží přímo na pobřeží Baltského moře, ale nedaleko ústí řeky Odry do Baltu. A protože je v těchto místech řeka tak široká, mohou do ní vplout i velké lodě. Zároveň funguje jako říční přístav, Odrou je spojen třeba s Berlínem. Před cestou do Štětína doporučujeme si stáhnout nebo alespoň nahlédnout do oficiální brožury o městě, ve které najdete mapu turistických atrakcí, informace o možnosti zakoupení turistické karty Szczecin Card, která vám nabízí různé slevy a možnost využití městské hromadné dopravy zdarma, dále pak informace o cestování městskou hromadnou dopravou i další zajímavosti.

Městská práva má město od 13. století, ale už v 9. století tu stávalo hradiště obehnané vysokým valem, které střežilo přepravu na Odře. Od 10. století se stalo součástí vznikajícího Polska. Polští panovníci tu později budovali hrady a ze Štětína se stalo významné hanzovní město. Do hanzovního spolku vstoupilo ve 13. století. Tento spolek sdružoval města provozující dálkový obchod a pomáhal jim prosazovat své obchodní zájmy jak vůči svému panovníkovi, tak vůči ostatním zemím. Ovládala ho pomořanská knížata, ale zálusk si na něj dělali Švédové, Rusové, Francouzi i Prusové. Spojenci vybombardovali za 2. světové války přes 70% města, po válce se ho ale podařilo obnovit. Mezi lety 1919 až 1956 se v rámci kompenzací po 1. světové válce město stalo součástí Československa, které se ho ale později vzdalo výměnou za území v Krkonoších, ve Slezsku a slovenských Pieninách. Ze Štětína pochází proslulé polské vodky Polmos a Starka a také u sběratelů historických motorek známý Junak, vyráběný mezi lety 1960 až 1965.

Možná vás překvapí, že Štětín je turisticky docela atraktivní město. My jeho prohlídku začneme na místě bývalého opevnění Fort Leopold, které je dnes velmi příjemnou nábřežní promenádou Odry zvaným Waly Chrobrego (fotky pod odstavcem), u které kotví lodě. Je to místo, kde se každoročně koná velká spousta všemožných kulturních a společenských akcí, z nichž nejznámější jsou třeba Dny moře. Je to jedno z nejlepších míst pro procházku ve Štětíně. Součástí je i náplavka s řadou restaurací a barů a také vyhlídková terasa (1. foto pod textem) hned před Národním muzeem. Při nábřeží najdete hned několik pěkných architektonických staveb. Třeba pěknou budovu č. 4, což je Západopomořanský vojvodský úřad (4. foto pod odstavcem) a hned vedle stojí Národní muzeum (2. foto pod odstavcem), ve kterém sídlí i divadlo. Skýtá celou spoustu artefaktů původem ze Západního Pomořanska, jako třeba sakrální umělecká díla, šperky i přepychové oděvy pomořanských knížat. Budova muzea byla postavena roku 1911, zničena za 2. světové války a zrekonstruována po válce. Také je tu Námořní muzeum věnující se historii námořnictví na Baltu. V něm jsou k vidění třeba jantarové stříbrné šperky, středověký člun i historické námořní přístroje. Součástí muzea je i skanzen s čluny a rybářskými loděmi. Dále upozorníme na cihlový pozdně gotický kostel sv. Apoštolů Petra a Pavla s krásně zdobeným stropem. Strop pochází z roku 1703. Na místě starých hradeb se dnes dochovala městská brána z 1. poloviny 18. století. Jde o Královskou bránu (někdy také Brána pruské cti) a najdete ji na náměstí Plac Holdu Pruskiego. Brána byla vybudována Švédy držícími tou dobou město.

Hlavní turistickou atrakcí města je štětínský zámek pomořanských knížat (foto pod odstavcem). Jeho původ sahá do 15. století a dominuje dnešnímu Starému Městu. Zámek je tvořen pěti křídly a dvěma vnitřními nádvořími. Jen některé jeho části jsou přístupné veřejnosti - jsou tu různé výstavy a malá expozice čarodějnictví. Za války byl zámek velmi poničen, následně ale velmi pěkně zrekonstruován. Součástí areálu je zámecké muzeum s hrobkami panovníků a 30 metrů vysokou zvonicí, na kterou můžet vylézt a kochat se výhledy na město. Dochovalo se také něco málo z městských hradeb – třeba bašta Sedmi plášťů ze 14. století. Její název pochází od cechu krejčích, který finančně přispíval na stavbu hradu. Na zámku se dnes koná cela řada různých kulturních akcí, výstav apod.

Zmíníme také náměstí Sienny Rynek (foto pod odstavcem), zcela přestavěné v poválečné době. K vidění je tu krásná gotická cihlová radnice z 15. století, která je sídlem Muzea historie Štětína. Hlavním štětínským svatostánkem je katedrála sv. Jakuba (foto v textu), druhá největší katedrála v Polsku. Její původ sahá do 13. století, později byla několikrát přestavována. Kostel se pyšní několika gotickými oltáři pocházejícími z dalších kostelů v Pomořansku. Sienny Rynek sousedí s náměstím Plac Orla Bialego, na kterém najdete novobarokní palác Pod Globusem z 1. poloviny 18. století, což je zajímavý architektonický počin. Dále je tady barokní fontána Bílého orla ze stejného období, tady ale stojí až od 19. století. Ve Štětíně najdete celou spoustu barů a restaurací, v nichž můžete ochutnat ryby z Baltu na různé způsoby, ale třeba také slavný polský bigos. Upozorníme také na gotický Loitzův dům, městský dům postavený v 16. století pro rodinu bankéře Loitze. Ve městě ještě za zmínku stojí historické kino Pionier z roku 1909, ve kterém jsou dva sály. V jednom z nich, v Kinárně, se promítá starým projektorem a film sledujete od stolu se sklenkou vína. Kino je zapsáno v Guinessově knize rekordů. Zajímá-li vás moderní architektura, podívejte se na pětipatrovou budovu Štětínské filharmonie. Pod městem se táhnou také zajímavé podzemní stezky, pocházející z válečných dob. Ve Štětíně najdete spoustu městských parků, jedním z těch lepších je třeba Kasprowicz Park.

Štětín leží při ústí Odry do Baltu a této části se říká Štětínský záliv. Je to velmi oblíbené místo pro jachting. Nedaleko najdete také Jezioro Dabie, čtvrtou největší vodní plochu v zemi, taktéž vhodnou pro jachting. Zamířit můžete i do Bukového pralesa, lákají-li vás nenáročné procházky.

Pokračujme do Svinoústí (Świnoujście), pěkných přímořských lázní při pobřeží Baltu, které lákají svým příjemným přímořským charakterem. Město leží na třech ostrovech (Uznam - Usedom, Wolin a Karsibór) a patří k němu i další čtyřicítka neobydlených ostrůvků. Většina sem míří hlavně kvůli lázním, ve kterých se k léčbě využívá přírodní minerální voda a také rašelina. Zdejší prameny minerální vody solanky se využívají od konce 19. století, ale lázně tu fungovaly už předtím. Lázeňský dům byl otevřen roku 1910 a o něco později bylo Svinoústí jedněmi z největších německých lázní. Lázně se zaměřují na ortopedické, neurologické, revmatologické, kardiologické potíže a také na léčbu obezity. Není to tak dávno, co bylo Svinoústí nedůležitou vesnicí mezi 17. a 18. století patřící Švédsku. Městská práva získalo v 18. století od pruského krále Fridricha Velkého, o století později bylo vybudováno opevnění a rozvíjel se zdejší přístav, který musel být po válce hodně opravován. Dnes je zdejší velký a moderní přístav jedním z nejzajímavějších míst Svinoústí, vjezd do něho chrání dva obrovské vlnolamy. V létě se ve městě koná mnoho kulturních akcí, buď na koncertním pódiu nebo na zdejší Přímořské promenádě (Promenada Nadmorska) (foto pod textem), která je natřískána různými obchody a restaurace a vstupuje se z ní na zdejší skvělou (ale taktéž natřískanou) pláž (foto pod textem). Moře se tu pozvolna svažuje do moře a vhodné je proto i pro malé děti. Z dalších zajímavých míst ve městě jmenujme ještě Muzeum mořského rybolovu v budově bývalé radnice, kostel Krista Krále, v jehož interiéru je k vidění model korvety z 1. poloviny 19. století a nesmíme zapomenout ani na zdejší Andělskou pevnost (Fort aniola) z 19. století, jejíž stavba byla inspirována Andělským hradem v Římě. Ta je největší ze zdejšího obranného systému, po válce ji užívala sovětská armáda a dnes je v ní vojenský skanzen. Ke svinousteckému obrannému systému patří ještě Západní pevnost (Fort Zachodni) a Východní pevnost (Fort Gerharda), obě z 19. století. V druhé z nich najdete muzeum věnující se pobřežní ochraně. Velkou turistickou atrakcí je také historický maják (foto v textu) z let 1854 až 1857, nejvyšší v celém Polsku a také přístupný veřejnosti. Z 65 metrů vysokého majáku se vám naskytně skvělý výhled. Druhý maják ve tvaru bílého větrného mlýna (foto pod odstavcem) najdete při procházce po pláži, je velmi fotogenický. Do Svinoústí se dopravíte trajektem (2. foto v textu), jen musíte vybrat ten správný. Některé jsou určené jen pro místní obyvatele, další pro všechny auta. Trajekty jsou zdarma.

Svinoústí hraničí s Německem a vy tak můžete pokračovat i na německou část Baltu a poznat třeba Rujánu, Rostock nebo plážová letoviska na pobřeží Meklenburska-Předního Pomořska. Stejně kvalitní průvodce po německém pobřeží Baltu najdete tady.

Oblíbeným letoviskem u Baltu je městečko Mezizdroje (Miedzyzdroje). Turisty láká zdejší pláž, nedaleko které najdete slavnou 2 km dlouhou Promenádu hvězd s obtisky dlaní různých polských celebrit. Právě tady se totiž pravidelně koná polský filmový festival. Podél promenády najdete řadu restaurací, kaváren, obchůdků a samozřejmě se vám tu naskytnou i krásné výhledy na moře. V létě tu tu ale opravdu praská ve švech. Pěkné je i staré molo (foto pod textem) z roku 1921 vybíhájí do moře v délce 400 metrů, oblíbené místo pro procházky. Fungují tu ale také lázně pocházející z konce 19. století, které v té době navštěvovala berlínská i štětínská smetánka. Ta si tady také budovala své honosné vily. Lázeňskou zástavbou se určitě stojí za to projít. Ve městě je také chrám sv. Apoštola Petra z 19. století s cennými varhanami. Nedaleko odsud můžete vystoupat na kopec Gosaň (4. foto pod textem), ze kterého se vám naskytnou pěkné výhledy na pobřeží (na typické baltské pobřežní srázy zvané klify u Svinoústí).

Městečko leží na ostrově Wolin a přímo navazuje na Wolińský národní park, který je oblíbeným místem výletů a je známé hlavně pro svou rezervaci zubrů (foto pod textem). Dominantou ostrova Wolin, na kterém město leží, jsou i útesy. Výlet si můžete udělat i ke krásnému Smaragdovému jezeru, stejně tak můžete navštívit Regionální muzeum věnující se místním legendám a také ostrov Wolińska Kepa, na kterém najdete velmi zajímavý skanzen Slovanů a Vikingů. Ten tvoří skvěle zrekonstruovaná osada z období od 9. do 11. století. Každoročně se tady koná Festival vikingů. Zájemci o dějiny 2. světové války se mohou vydat do obce Zalesie, kde najdou betonové bunkry a různé konstrukce, které prosluly umístěním dalekonosného děla V3 namířenému na Londýn. Vylézt si můžete třeba na kopeček Zielonak, ze kterého se vám naskytnou pěkné výhledy na jezera, lesy i deltu řeky Swiny s maličkými ostrůvky. Milovníci ptactva mohou navštívit ostrov Karsibór, kde najdete ptačí rezervaci mezinárodního významu.

Městečko Darlowo (foto v odstavci a pod ním) leží při ústí řeky Wieprza do Baltu. Městská práva má od 13. století, o dvě století později vstoupilo do hanzovního spolku, díky čemuž začalo prosperovat. Hlavní atrakcí města je gotický hrad pomořanských knížat (Zamek Ksiazat Pomorskich) (foto v textu). Jeho původ sahá do 14. století, kdy byl postaven na umělém ostrově na řece. V této době se tady také narodil Erik I., pozdější král Dánska, Švédska a Norska. Po svržení z trůnu se sem vrátil a hrad přebudoval ve stylu slavného hamletovského hradu Kronborg v Dánsku V 18. a 19. století dřívější rezidence fungovala jako sklady, vězení, od 20. století tady sídlí muzeum. Hrad byl původně tvořen třemi křídly a bránami s věžemi. Ve městě pak najdete radnici, kostel Matky Boží Čenstochovské, kašnu ze začátku 20. století se sochou rybáře, Mariánský kostel z konce 14. století, ve kterém je pochován zmiňovaná král Erik I. a jeho žena. Dochovalo se i něco málo z opevnění, třeba Vysoká brána z 15. století. Nejzajímavějším kostelem ve městě je kostel sv. Gertrudy z 15. století, jediný polský chrám vystavěný ve stylu skandinávské gotiky. Všimněte si třeba oken připomínajících lodní okénka. Zamiřte také ke zdejšímu říčnímu přístavu, kde můžete využít nejen plaveb na loďkách, ale prohlédnout si i sýpku a starý mlýn z konce 19. století. Oblíbené je také přímořské letovisko Darlówko s prostornou písečnou pláží.

Město Kamień Pomorski leží v Kamieńském zálivu, který ho odděluje od Baltu. Jeho historie byla podobná té darowské. Dominantou města a jeho hlavním lákadlem je románsko-gotická cihlová katedrála sv. Jana Křtitele, jejíž původ sahá už do 12. století, kdy ji nechal vybudovat pomořanský kníže Kazimír I. V interiéru se nacházejí barokní varhany ze 17. století a relikvie Jana Pavla II. Součástí katedrály je i její rajský dvůr, který dnes funguje jako zahrada o čtyřech křídlech. Dále se můžete vypravit do staré části města a podívat se na Piastovskou věž ze 14. století, gotickou radnici s podloubím a také do příjemného přístavu pro osobní a rybářské lodě či do zdejších malých lázní.

Město Stargard Szczeciński leží na historické křižovatce obchodních cest a také bylo součástí hanzy. Velká část města byla zničena za války a také během následného dobytí Rudou armádou. Město láká na velmi atraktivní kostel Nejsvětější Panny Marie Královny světa, v jehož vlastnictví se střídali katolíci i evangelíci. Hlavním náměstím je Rynek, na kterém se nachází jedna z největších radnic v celém Pomořansku, pocházející ze 13. století. Její dnešní podoba je ale výsledkem poválečné rekonstrukce. Pro město je typická velmi pěkná cihlová architektura, v jejímž stylu je postaveno několik historických budov. Dochovalo se také městské opevnění, jehož součástí je několik vstupních bran – Mlýnská brána ze začátku 15. století, Pyrzycká brána budovaná mezi 13. a 15. století či Valová brána mísící gotické a renesanční prvky. Ve městě najdete také největší polskou baštu, říká se jí Rudé moře, je vysoká 34 metrů a pochází z roku 1500. Na jejím vrcholku najdete vyhlídkové terasy, ze kterých se vám naskytne pěkný výhled. Z dalších historických budov zmíníme ještě starou zbrojnici (Arnsenal v ulici Basztowa) z roku 1500 a také cihlovou sýpku z 2. poloviny 17. století.

Městečko Trzesacz bývalo rybářskou vesničkou, rozvíjet se začalo po zavedení úzkokolejky na konci 19. století. Společně se skvělou pláží láká ještě na jednu turistickou atrakci, která je docela známá. Jde o zříceninu kostela (foto pod textem), kterou postupně odnáší moře. Kostel se prostě potápí do moře. Architektonicky velmi cenný kostel byl postaven na přelomu 14. a 15. století asi 2 km od pobřeží Baltu a až do 2. poloviny 19. století se k němu chodili normálně modlit věřící. Tou dobou ale už byl od moře vzdálen jen asi 60 metrů, a proto bylo jeho vybavení převezeno do jiných pomořanských kostelů. Roku 1818 se svalila do moře kostelní věž, v roce 1900 už moře začalo kostel pohlcovat zcela, 1901 se svalila celá severní stěna kostela a dnes už tu jsou k vidění jen pozůstatky jižní stěny velké 12 x 6 metrů. Zřícenina je dobře viditelná z vyhlídkové plošiny. A takovýto jev samozřejmě nemohl zůstat bez nějaké ty legendy vysvětlující toto dění. Říká se, že zdejší rybáři kdysi chytili mořskou bohyni Zielenici, dceru boha Balta a farář ji uvěznil v kostele. Krátce na to bohyně zemřela steskem po moři a byla pochována na kostelním hřbitově. Její smrt otce rozzlobila natolik, že dodnes posílám své vlny na kostel, aby mu tělo dcery přinesly zpět.

Jedním z nejnavštěvovanějších přímořských letovisek v Západním Pomořansku je Kolobřeh (Kolobrzeg) (foto pod odstavcem). Poměrně větrné letovisko stojí na místě původní osady z 8. století, ze které později vzniklo významné hanzovní město. Lázeňské domy se začaly budovat v 2. poloviny 19. století, po válce ale musely být zrekonstruovány, aby se v poválečné době staly největšími polskými lázněmi specializujícími se na léčbu dětí. Lázně k léčbě užívají zdejší rašelinu a doly povrchové rašeliny si můžete prohlédnout v rámci prohlídky. Oblíbené jsou také zdejší minerální prameny. Lázeňská kolonáda se nachází hned na pobřeží, její součástí je i placené molo (foto pod textem) a 26 metrů vysoký a velmi impozantní maják (foto pod textem) ze začátku 20. století, ze kterého se můžete kochat výhledy. Na náměstí Plac Ratuszowy najdete novogotickou radnici (6. foto pod textem) z 1. poloviny 19. století, velmi zajímavý architektoncický počin, připomínající cihlový hrad. Dnes je sídlem několika institucí. Vedle ní stojí bazilika Nanebevzetí Panny Marie pocházející ze začátku 14. století, zrekonstruována mimi jiné po válce. V jejím interiéru je k vidění třeba jediný gotický sedmiramenný svícen v Polsku nebo barokní oltáře. Ve městě se dochovaly také zbytky opevnění – třeba reduta Schilla ze 17. století nebo bašta Baszta Lontowa. Většinu turistů ale láká hlavně zdejší pláž (foto pod textem), podle které vede promenáda, ostatně stejně, jako to je v jiných baltských letoviscích.

Na závěr zmíníme ještě jezero Drawsko, velmi oblíbené u potápečů, kteří odsud kdysi vyzvedli i několik pokladů z 2. světové války. U jezera leží Drawenský národní park, který láká pro změnu kajakáře, protože tudy vede nejkrásnější kajakářská trasa v Polsku, po řece Drawa. A pokračujeme v našem průvodci o něco východněji, do Pomořanského vojvodství.

Pomořanské vojvodství

A jsme v sousedním Pomořanském vojvodství, turisticky velmi atraktivním. A atraktivní byl region i v dávné minulosti, protože o něho dost často bojovaly různé mocnosti – Prusové, křižáci a později se o něj přetahovali Poláci a Němci. Po 1. světové válce tady žilo 90% německy mluvících obyvatel a dočasným řešením se stalo, že bylo vytvořeno Svobodné město Gdaňsk, které nepatřilo k žádnému státu, mělo vlastní měnu, pasy i hranice. Tento stav ale nevyhovoval ani Polákům, ani Němcům. Jednou ze záminek k zahájení 2. světové války pak byla i výstavba dálnice spojující zdejší německá území, v začátcích války byl útok na polské opevnění Westerplatte. Nekalé důsledky měl i vpád Rudé armády. Poté následovala rozsáhlá změna hranic a celé území Pomořanska připadlo Polsku.

Pomořanské vojvodství je dalším z 16 polských vojvodství. Leží na severu Polska při pobřeží Baltského moře, hraničí na západě se Západopomořanským vojvodstvím, na východě s Varmijsko-mazurským a na jihu pak s Velkopolským vojvodstvím. Území Pomořanska je domovem polské etnické skupiny Kašubů. To je západoslovanský národ, přesněji západoslovanská etnická skupina obyvatel, která je považováno za jedno z polských etnik. První zmínka o Kašubech pochází ze 13. století a dnes se k tomuto etniku hlásí asi 500 tisíc obyvatel. Mytickým ochráncem Kašubů je černý gryf, pták, který je zároveň v erbu pomořanského vojvodství. Kašubové jsou velmi zajímavým kulturní etnikem, které je k turistům velmi přívětivé. Ochutnejte třeba jejich místního sušeného platejse (bantczi), toho nejlepšího mají v Pucku.

Naše putování po tomto regionu nelze začít jinde, než v jeho hlavním městě, v Gdaňsku. To je hlavním městem nejen tohoto vojvodství, ale i celého kašubského regionu. Je jedním z vůbec největších a nejstarších polských měst. Má něco málo přes 455 tisíc obyvatel. Město při Gdaňském zálivu je součástí konurbace tří měst, které spojuje i společná městská hromadná doprava. S Gdaňskem do ní patří ještě Gdyně a Sopoty, dohromady má toto Trojměstí na 750 tisíc obyvatel. Osada tady existovala už 2000 let př. n. l. a později se v jeho vlastnictví střídali různí majitelé. Bylo třeba součástí Polského, později Pruského království a největší blahobyt zažilo po vstupu do obchodního spolku hanza. Rozmach města se projevoval hlavně v městské architektuře. Na začátku 19. století ho Napoleon prohlásil Svobodným městem Gdaňsk a město fungovalo jako pruský, potažmo německý přístav Danzig. Po 1. světové válce bylo ve Versailles rozhodnuto, že se město opět stane svobodným městem a bude patřit do polské celní zóny. A právě spor o Gdaňsk byl jednou z několika záminek pro vypuknutí 2. světové války, během které patřil Gdaňsk Německu. Za války bylo město velmi poničeno, po ní zrekonstruováno a němečtí obyvatelé byli odsunuti. Historicky významný je Gdaňsk i kvůli vzniku opozičního hnutí Solidarita v roce 1980, které si dalo za cíl vyřešit obrovskou nespokojenost s tehdejší politickou i ekonomickou situací země. Hnutí Solidarito vzniklo v gdaňských loděnicích a vzešel z něho i první prezident svobodného Polska, Lech Walesa.

Před návštěvou Gdaňsku doporučujeme navštívit oficiální turistický portál nebo oficiální stránky města, kde se dozvíte o městské hromadné dopravě, jak se dostat na a z mezinárodního letiště, najdete tam ke stažení turistickou mapu města, ale také tu najdete informací o turistické kartě, která nabízí různé slevy.

Gdaňsk je centrem jantaru, což je ten nejlepší suvenýr, který si odsud můžete odvézt.

Město leží při baltském pobřeží, jeho historické centrum je ale od moře vzdáleno až 10 km. Město je zajímavé hlavně pro svou krásnou architekturu a příjemné nábřeží. A tady je přehled toho všeho, co byste při návštěvě Gdaňsku neměli minout. Historické centrum začíná u náměstí Targ Weglowy, kde jsou k vidění pozůstatky starého opevnění z 15. a 16. století. Jeho součástí je třeba gotická Slaměná bašta o třech patrech, renesanční Vysoká brána a Vězeňská věž, u které najdete Muzeum jantaru. Tady mimochodem také začíná tzv. Královská cesta (Trakt Krolewski), která vede dál přes Zlatou bránu v holandském manýristickém stylu z 1. poloviny 17. století.

Za bránou najdete hlavní turistickou třídu, ulici Dluga, s řadou kaváren, restaurací i architektonických skvostů. Ulice vede až k náměstí Dlugi Targ (fotky pod odstavcem) taktéž s úžasnou architekturou, v některých domech (č. 1 a 4) v minulosti pobývali během svých cest i polští králové. Na jednom z domů na náměstí Dlouhý trh visí údajný čertův zub. Ten chtěl podle místní pověsti obalamutit místní, ale ti mu naložili a vyrazili mu zub. Říká se, že když se ho dotknete, budete mít celý následující rok z pekla štěstí. Má to menší háček. Zub visí na řetězu dost vysoko nad hlavami turistů. Prý ale postačí se na něj jen pět vteřin dívat. Za zmínku stojí další pěkná ukázka gdaňské architektury, goticko-manýristická cihlová radnice, v níž můžete vystoupat na vyhlídkovou věž a kochat se výhledem na město. Ve věži radnice je navíc slavná zvonkohra, která v poledne spustí hymnu Evropské unie, Schillerovu Ódu na radost. Nemusíte však čekat jen na poledne. Zvonkohra se rozeznívá každou hodinu různými melodiemi. Součástí radnice je dále Gdaňské historické muzeum a uvnitř budovy je k vidění i nádherný Červený sál, ukázka holandského manýrismu, který v minulosti hostil významné porady. Před radnicí najdete fontánu se sochou Neptuna ze začátku 17. století, později přestavěnou. Neptunova fontána (foto v textu) je jedním ze symbolů města. Pověst praví, že z ní kdysi tekla vodka Goldwasser, v níž se nacházely i šupinky zlata.V interiéru nedalekého Artušova dvoru z 15. století najdete skvěle zdobený gotický sál s obrazy, gobelíny, historickým nábytkem i rytířskou zbrojí. Je to bývalý kupecký dům. Další pěknou architektonickou ukázkou je Zlota Kamienica (č. 41) se zlaceným průčelím, ve kterém žili dva z gdaňských starostů.

Když projdete Zelenou branou (Brama Zielona) (foto v textu) z 16. století, která se nachází na nábřeží, najdete další zajímavé budovy. Když přejdete přes most na druhou stranu řeky Motlawy (která v Gdaňsku ustí do Visly), dostanete se k jachtařskému přístavu (první foto pod odstavcem) a také Mořskému muzeu s exponáty získanými z vraků potopených lodí. Přes Zelenou bránu se dál dostanete na velmi pěkné nábřeží Dlugie Pobrzeze (foto pod textem), ze kterého si můžete třeba udělat výlet turistickými loděmi k ústí řeky do moře nebo k Helské kose. Jinak se běžte jen tak projít po tomhle nábřeží, uvidíte tu třeba další symbol města, kterým je starý nákladní jeřáb z roku 1444. Jeho mechanismus byl schopen unést až 4 tuny. Celý tento objekt se jmenuje Jeřábová brána (2. - 4. foto pod textem) a najdete tu také jednu z expozic Národního muzea. Ve městě se městských bran dochovalo celkem 11, takže tu narazíte i na další.

Na druhém břehu řeky pak můžete vidět budovu Baltské filharmonie, nově zrekonstruovanou. V její budově kdysi bývala stará elektrárna. Při nábřeží dále za zmínku stojí malebná ulice Mariacka s obchůdky s jantarem. Vedle ní pak najdete Mariánský kostel (foto vpravo), jeden z vůbec největších cihlových kostelů na světě, budovaný od 14. do začátku 16. století. Kostelní věž je vysoká 82 metrů a můžete si na ni vystoupat po 400 schodech. V interiéru kostela jsou k vidění třeba zajímavé astronomické hodiny z 15. století a kopie obrazu Poslední soud nizozemského malíř Hanse Memlinga. Z dalších architektonicky zajímavých míst v centru města ještě upozorníme na manýristický palác z červených holandských cihel Wielka Zbrojownia ze začátku 17. století, který fungoval jako sklad zbraní v době nájezdů Švédů. Nejstarší církevní budovou ve městě je kostel sv. Kateřiny ze 13. století, ve kterém můžete vidět krásné věžní hodiny i náhrobek astronoma Johanna Havelia. Vedle kostela je Velký mlýn, křižácká stavba ze 14. století.

Opusťme centrum a podívejme se i mimo něj. Jak už jsme zmiňovali výše, gdaňské loděnice prosluly tím, že v nich bylo založeno opoziční hnutí Solidarita. K vidění je tu pomník pracovníků padlých v roce 1970, který je tvořen třemi 42 metrů vysokými kříži. Pokud vás tato historie zajímavá, můžete zamířit i do moderního Evropského centra Solidarity. Ve čtvrti Brzeźno na břehu řeky Motlawy najdete městskou pláž a vypravit se můžete třeba i do kláštera Oliwa, který v 15. století vypálili husité. Poloostrov Westerplatte ukrývá pomník obránců ostrova (foto pod odstavcem vlevo) a také tu jsou pozůstatky opevnění z 2. světové války. Pokud vás zajímá válečná historie, navštivte i zdejší pevnost Wisloujście (foto pod odstavcem vpravo). U Gdaňska najdete písčité pláže a také se můžete vydat do největší zoologické zahrady v Polsku.

A pokračujme do Gdyně (Gdynia), dalšího pomořanského města. Dlouho šlo spíše o rybářskou osadu ve stínu sousedního Gdaňsku, městská práva město získalo dokonce až ve 20. století. Dnes jde o modernistické město, které nabízí jen pár turisticky atraktivních míst věnujících se hlavně námořní historii. Gdyně má asi 250 tisíc obyvatel. Po 1. světové válce tu byl vybudován námořní přístav a také je tu přísně střežený vojenský přístav. Většina turistů míří na zdejší výběžek, na kterém se nachází několik atrakcí. Je tady oceanárium Akwarium Gdyňskie. U výběžku jsou ukotveny dvě historické lodě – vojenská loď Blyskawica (foto pod odstavcem vlevo) z britských doků, která zažila boje během 2. světové války a fregata Dar Pomorza z Francie (foto pod odstavcem vpravo). Zamiřte také na promenádu Bulwar Nadmorski dlouhý 1,5 km, na kterém uvidíte expozici různé námořní výstroje a strojů od 17. století, ale i letadla vojenského námořnictva z 2. světové války a stanoviště dělostřelecké baterie.

Mimo tuto část města pak dále najdete Muzeum města Gdyně věnované rozvoji města, kostel sv. Michela archanděla původem ze 13. století, v jehož interiéru najdete pamětní tabulky šesti polských potopených lodí během 2. světové války. Děti můžete vzít do centra vědy Experyment, které je na pár hodin zabaví různými vědomostními aktivitami. Z nábřeží Nabrzeze Fracnuskie odjížděli Poláci ve 20. století za lepším životem do zahraničí a tomu se tu věnuje Muzeum emigrace. Gdaňská městská část Orlowo leží u moře a jejím hlavním lákadlem je pěkný útes. U něho je příjemné molo (foto vpravo), ze kterého se můžete konat mořskými dálkami.

Z přístavů Gdyně a Gdaňsk se můžete vydat trajekty Polferries a Stenaline do Dánska a Švédska.

Jedním ze známých plážových letovisek polského pobřeží Baltu, jsou Sopoty (Sopot). První zmínka o městě pochází ze 13. století, později se stalo oblíbeným letoviskem polské smetánky. V minulosti ale do Sopot zavítaly i jiné hvězdy – Marlene Ditrich, Greta Garbo či Charles de Gaulle. Ze zajímavostí ve městě upozorníme na 511 metrů dlouhé dřevěné molo (foto pod odstavcem), nejdelší v Evropě. U mola kotví jachty a výletní lodě a je to prostě takové dobré místo pro příjemnou procházku. V Sopotách samozřejmě nechybí dobrá pláž. Za hlavní třídu ve městě se dá považovat pěší zóna Bohaterów Monte Cassino, které se někdy taky přezdívá Monciak. Tady je k vidění jedinečný Křivý dům, moderní stavba z roku 2004. Městem se jen tak toulejte a kochejte se třeba některými velmi elegantními předválečnými vilami. U města najdete také Lesní operu.

Velmi oblíbenou pobřežní částí Pomořanska je tzv. Helská kosa (Mierzeja Helska), úzký dlouhý pobřežní pás lemovaný písečnou pláží. Na kose se nachází několik osad. Podél celé kosy vede skvělá cyklostezka, takže pokud budete mít s sebou kola, budete tady spokojeni. Na špičce kosy najdete městečko Hel, o kterém se jako o kašubské vesnici Gellen mluví už na konci 12. století. V 15. století byl ve městě postaven kostel sv. Petra, patrona rybářů, protože obec Gellen tou dobou už čile obchodovala se sledi. Na konci 19. století tu byl vystaven rybářský přístav, později sem byla zavedena železnice a vybudován vojenský přístav, který statečně celý měsíc čelil německé invazi v září 1939. Turisté do Helu míří hlavně kvůli zdejší skvělé pláži, kterou voda omývá ze tří stran. A nejen děti nadchne zdejší Fokarium, což je malá zoo, ve které se věnují péči o nalezené a zraněné tuleně a můžete tu pozorovat jejich krmení. Pro rodiny s dětmi skvělý tip. Hlavní ulicí města je Wiejska ulice, na které se nachází radnice a dřevěný rybářský dům Maszoperia z 19. století. Vyšplhat také můžete na zdejší necelých 42 metrů vysoký maják, který pochází z roku 1942 a dnes slouží jako rozhledna. Dále si z města můžete udělat výlet k přírodní rezervaci Helské duny, kde si užijete trochu toho písku s výhledem na Balt. V těchto částech kosy ještě upozorníme na Muzeum obrany pobřeží (Muzeum Obrony Wybrzeza), které stojí v místech, kde za války stávala německá dělostřelecká baterie s největšími nepojízdnými děly na světě. Takže to je zas tip pro milovníky válečné historie a architektury. Dalším letoviskem na kose je Jurata, která skýtá velmi bohaté turistické zázemí (hotely, restaurace), ale hlavně má skvělou pláž s molem. Městská socha bohyně Juraty, po které má obec své jméno, vypráví příběh o tom, jak se Jurata proti vůli svého otce zamiloval do chudého rybáře a otec za trest rozbil její jantarový palác. A moře dodnes vyplavuje kousky jejího paláce. A jantar na pobřeží Baltu skutečně můžete najít, nejlépe se hledá po bouři. Vedle Juraty leží letovisko Jastaria, další dobrý tip, pokud chcete pobývat chvíli na kose. Je tu kostel z 20. století s námořním vybavením a kazatelnou ve tvaru rybářské lodě a také tu jsou k vidění některé části helského opevnění a vojenské kryty (Saragossa, Sep, Sabala a Sokol). Většina turistů sem ale míří kvůli pláži. V osadě Wladyslawowo je rybářský přístav oddělený vlnolamem od zdejší pláže, Rybářský dům z 20. století a také tu je vila polského generála Hallera (ulice Morska 6) s malým muzeem. V osadě je také modernistický kostel z 20. století.

Opusťme moře a udělejme si prohlídku historicky významných i architektonicky zajímavých pomořanských hradů. V jejich čele bezpochyby stojí hrad Malbork (foto v textu a pod ním) a pokud hledáte jen jeden hrad, který navštívíte, pak by to měl být tenhle. Hrad Malbork je zapsán na seznamu UNESCO a je jedním z největších lákadel celého severního Polska, potažmo celého Polska. Tvrdí se o něm, že je největší gotickou a největší cihlovou stavbou na světě. Dnešní hrad byl vybudován na řece Nogat na konci 13. století jako obranná tvrz řádu německých rytířů. Tvoří ho tři části – Nízký, Střední a Vysoký hrad. Hrad byl na začátku 15. století neúspěšně obléhán a ještě v tomto století se stal rezidencí polských králů. Později hrad dobyli Švédové, kteří dobudovali další opevnění. Pevnost byla zrekonstruována v 19. století a silně poničena byla za 2. světové války, po které se dokonce její části používaly k obnově zničené Varšavy. To mělo za následek to, že zcela zmizelo zdejší hisotrické město v okolí hradu. Hrad si můžete prohlédnout v rámci prohlídek s průvodcem, které trvají 3 hodiny.

U pomořanských hradů ještě chvíli zůstaňme. Křižácký hrad Bytów leží ve stejnojmenné obci a taktéž stojí za vidění. Hrad leží v oblasti Kašubských jezer, což je mimochodem příjemná jezerní krajina. Hrad byl postaven křižáky ve 14. století v centru dnešní obce a v 17. století se stal reprezentativním sídlem pomořanských knížat, od 19. století hrad fungoval jako vězení a soud. Vedle hradu stával kostel z 1. poloviny 14. století, z něhož se dochovala jen gotická věž vedle hradu. Hrad má několik bašt, dnes v jeho velké části fugnuje hotel, jinak je v něm Západokašubské muzeum. V obci Bytów uvidíte klasicistní budovu koňské pošty z 19. století a pěkný interiér zdejšího kostel sv. Jiří.

V městečku Gniew (foto pod odstavcem) najdete další křižáckou tvrz, která tu byla postavena v 2. polovině 14. století, protože křižáci dostali město darem. Tato pevnost je skutečně velkolepá, postavená z červených cihel. Pevnost je obehnána šestimetrovými hradbami, kterým dominují tři věže a donjon, ve kterém je dnes hotel, vyhlídková terasa a také archeologické muzeum. Nechybí ani hradní kostel. Projděte si také podzámčí, které skýtá historické obytné doby ze 14. at 18. století, typické pro Pomořansko. V Gniewu je ještě zámek, který král Jan Sobieski nechal postavit pro svou manželku Marii.

Další velkolepý křižácký hrad s katedrálou najdete v Kwidzynu. Velmi impozantní cihlový hrad postavili křižáci v 1. polovině 13. století a později ho spojili v jedno s katedrálou, což dnes tvoří rozsáhlý koplex. Komplex byl dokončen v 2. polovině 14. století, vedla k němu jediná přístupová cesta přes padací most a příkop. Na konci 18. století ho dost poničili Prusové, kteří si z něho brali stavební materiál. Ve 20. století hrad fungoval jako škola či polní nemocnice. V roce 2007 byly v kryptě hradní katedrály nalezeny ostatky tří křižáckých mistrů. Dominantou hradu je věž s chodbou stojící na pěti sloupech, také tu je k vidění obrovská latrína a v katedrále zas můžete obdivovat fresky ze 14. století. Dále tu na vás čekají děla na kamenné koule z 15. století a další historická podívaná. Pokud se podíváte ještě do kaple Doroty z Matovů, tak vězte, že Dorota tu byla zaživa zazděna. V kapli jsou tři okénka – jedno směřující k nebi, abyste mohli promlouvat s anděly, druhým žehnala Dorota poutníkům a třetí vede do kostela a sloužilo ke zpovědi a poslouchání mše svaté. Všechny tyto zmiňované hrady, chcete-li pevnosti, jsou dobrým tipem pro ty, kteří chtějí vidět některý z velkolepých polských hradů, ale nechtějí zažít davy turistů na Malborku.

Až budete mít dost hradů a pevností, vypravte se k městečku Leba. To se nachází při ústí řeky Leby do moře. Městečko samo o sobě není žádným velkým turistickým lákadlem, k vidění je tu barokní kostel z 2. poloviny 17. století s hrázděnou věží, ve kterém se ukrývá kopie stříbrné tresky, daru zdejší rybářů papežovi Janu Pavlu II. Kostel ale nebude tím hlavním důvodem, proč se do Leby vydat. Zajímavá jsou totiž nedaleké pohyblivé duny, kterým se říká Lebská Sahara. Dosahují výšky mezi 30 až 40 metry a jsou součástí Slowinského národního parku, který se rozkládá mezi Baltem a jezerem Lebsko. K dunám se můžet vydat pěšky nebo tu provozují elektrické vozíky. Z Leby je to ale pěkná procházka po pobřeží, během které se můžete zastavit i v muzeu věnovanému celé lokalitě, ve které se mimo jiné během 2. světové války testovaly německé raketové zbraně.

Město Slupsk láká také na několik atrakcí. Město, jež městská práva získalo na začátku 14. století, ve stejném století bylo dáno do zástavy německým rytířům a v 15. století vstoupilo do hanzy, má za městské centrum Starý rynek a Plac Ribacki, kde nadete nejvíce zajímavostí. Je tu cihlová novogotická radnice ze začátku 20. století a také zámek pomořanských knížat, který byl původně renesanční, ale postupem času o tuto výzdobu přišel a stal se z něho špejchar a kasárna. Dnes v něm sídlí Muzeum středního Pomořanska. Vedle zámku je vodním mlýn ze 14. století, dnes nejstarší dochovaný průmyslový objekt v celém Polsku. Ve mlýně je etnografická výstava a také expozice jantaru. S mlýnem sousedí cihlová Mlýnská brána, která je pozůstatkme zdejších kdysi 6,5 metru vysokých hradeb.

Tak a na závěr našeho putování po Pomořansku ještě jedno místo. Nádherné cisterciácké opatství v Pelplinu představuje jednu z nejkrásnějších ukázek gotické architektury v Polsku. Klášter se začal stavět ve 13. století, kdy cisterciáci přišli do Pelplinu. Nejcennější památkou je obrovská gotická katedrála, jedna z nejkrásnějších bývalých cisterciáckých bazilik v Polsku s úžasným vybavením interiéru. V klášterních budovách dnes působí Diecézní muzeum, které vystavuje sbírku duchovního umění a také iluminované rukopisy. Můžete v něm vidět jeden ze 47 výtisků originální Gutenbergovy bible vznikající mezi lety 1435-1455.

Varmijsko-mazurské vojvodství

A pokračujeme dále na východ, do Varmijsko-mazurského vojvodství. Jen málo známé polské vojvodství láká na obrovský komplex propojených ledovcových jezer, velkolepé křižácké hrady, na krátký úsek pobřeží Baltu i na památky z 2. světové války v čele s Hitlerovým „Vlčím doupětem“ a celou řadou vojenských pevností. Ačkoliv téměř neznámý polský region, přesto nabízí spoustu zajímavých míst. Tady je náš průvodce po nich.

Varmijsko-mazurské vojvodství leží na severovýchodě Polska. Jeho malou část omývá Baltské moře. Hraničí s polskými vojvodstvími – na západě s Pomořanským, na východě s Podleským, na jihu s Kujavsko-pomořským a na severu pak s Kaliningradskou oblastí Ruska.

Tento region je historicky znám jako oblast obývaná pohanskými Prusy, obyvateli baltského původu, kteří se živili jako zemědělci a sběrači jantaru. Na přelomu 10. a 11. století byli jedním z posledních pohanských národů v Evropě, a proto se sem na začátku 13. století vydal řád německých rytířů, aby je převedl na „správnou víru“, rozuměj na křesťanství. V důsledku toho ze z tohoto regionu stal křižácký stát, lemovaný křižáckými pevnostmi. Historicky je pak významná bitva u Grunwaldu, ve které se v létě 1410 utkali křižáci ovládající toto území a polsko-litevská vojska (Litva a Polsko byly tou dobou jedním státem). Polsko-litevské soustátí zvítězilo, ale větší či menší bojůvky s křižáky mělo i nadále. V roce 1466, po toruňském míru, se toto území rozdělilo na Královské Prusko a Pruské vévodství, které bylo prvním protestanským státem v Evropě. Až do doby před 1. světovou válkou tak šlo o hraniční území mezi Německem a Ruskem, což vedlo k dalším konfliktům. Po 1. světové válce byla oblast přiřknuta Prusku, potažmo Německu, což vedlo k výstavbě opevnění a brunků pro nacistické vedení. Název Varmije značí historické katolické území a Mazury zase část Východního Pruska.

Průvodce začneme tradičně v hlavním městě vojvodství, v historickém Olštýně (Olsztyn). Dominantou Olštýna je gotický hrad z červených cihel, který proslul hlavně tím, že v něm mezi lety 1516 a 1521 žil slavný polský astronom Mikuláš Koperník a ten ho také uchánil před útoky křižáků. Koperníka tady připomíná několik exponátů v hradní Muzeu Varmie a Mazur. Jde třeba o sluneční hodiny nebo graf rovnodennosti, které Koperník sám zakreslil do omítky. Až si prohlédnete olštýnský hrad, vydejte se i do malebného Starého Města. Vstupuje se do něho Horní bránou ze 14. století a k vidění tu jsou další pozůstatky hradeb a středověkého opevnění. Dále je tu Stará radnice v přestavbě ze 17. století, na jejíchž vnějších zdech si všimněte slunečních hodin. Středověké uličky Starého Města skýtají činžáky většinou z 19. století, pár kusů je ze století 17. Ve Starém Městě je dále k vidění novobarokní biskupský palác z 2. poloviny 18. století s moderní secesní dekorací. Zajímavá je ale i Jeruzalémská kaple, kdysi útulek pro malomocné a špitál. Velkolepá cihlová stavba pochází z 16. století, později byla rekonstruovaná. Nechybí tady ani astronomická observatoř na vrchu sv. Andrzeje. Olštýn leží u 11 z Mazurských jezer (foto pod odstavcem), u jezera Ukiel najdete skvělou městskou pláž.

V městečku Elblag ve 13. století křižáci postavili dřevěné hradiště a později křižácký hrad, ze kterého dnes už nic nezbylo. Ve městě se dochovalo něco málo z městských hradeb, třeba Kupecká brána ze začátku 14. století. Nechybí ani katedrála z období od 13. do 15. století, nejzajímavější atrakcí je ale zdejší funkční Elblagský kanál z 19. století. Jde o nejdelší splavnou vodní cestu v Polsku, která je dlouhá přes 84 km. Napojuje se na něj několik dalších řek. Je to úkaz zajímavý hlavně technologicky, protože rozdílné hladiny vody překonávají lodě celkem pětkrát na platformách pohybujících se po železničních kolejích, což znamená, že krátkou část trasy absolvují po pevnině.

Malebným je i město Frombork. V centru skýtá kouzelné bílé domky a historicky působící středověké uličky, zajímavé je pak ale hlavně zdejší Katedrální návrší (foto vpravo) s vyhlídkovou věží, která skýtá slavné Foucaltovo kyvadlo. To je koule zavěšená na laně ukazující, jak se pohybuje země. Ke katedrále se dostanete přes nádvoří a mohutnou Jižní bránu. Na návrší je ještě observatoř, soukromá Koperníkova věž s jeho pracovnou a gotická katedrální bazilika ze 14. století, která kombinuje gotické a barokní prvky.

Ve městě Gizycko kdysi žili Mazurové, kteří byli později vysídleni a byli sem přestěhováni obyvatelé Litvy. Město láká na technicky zajímavý most z 19. století, který se táhne přes Luczanský kanál a jde o jediný funkční otočný most v Evropě. Stojí za to vidět ukázku ručního otevírání a zavírání mostu. Zajímavostí na tom je, že most o hmotnosti 100 tun tady můžete ručně provozovat jeden člověk. Výtahem můžete vyjet na starý vodojem a kochat se výhledy. Za vidění stojí i pruská pevnost Boyen z 19. století, kterou nechal vybudovat král Fridrich Vilém IV. ve tvaru hvězdy. Ta byla hlavním článkem obranného systému Východního Pruska, který uzavíral přístup do pruského panství. Gizycko je omýváno 12 z Mazurských jezer (foto vpravo) a jde tak o jednu z vůbec nejlepších a nejoblíbenějších destinací pro jachtařství v Polsku. Jde o velký jachtařský přístav na Mazurských jezerech.

Město Lidzbark Warmiński byl od 14. do 19. století hlavním městem Varmie a kulturním i náboženským centrem Polsko-litevské unie. Nejprve (rozuměj v 16. století) tu Prusové postavili tvrz se čtyřmi křídly a věžemi, později byla přebudována na majestátní hrad (foto v odstavci a pod ním). V době rozdělení Polska hrad plnil funkci lazaretu či pekárny. Dalším křižáckým městem v tomto vojvodství bývala Nidzica. Kvůli poloze na hranici s historickým Mazovskem tu bylo vybudováno opevnění, později hrad obehnaný hradbami. Cihlová pevnost vznikla ve 14. století, později byl hrad doby Švédy a Francouzy pod vedením Napoleona. Na hradě se v sezóně konají různé historické podíváné jako rytířská klání apod. Dnes v hradě sídlí hotel a různé kulturní instituce a také je v areálu výrobna medoviny. Další hrad na vás čeká v městečku Reszel. Ve 14. století v něm byl totiž vystaven hrad varmijských biskupů, který vznikl na místě bývalé křižácké strážnice. Hrad měl obrannou funkci, v 17. století byl výrazně rozšířen, byly přistavěny bastiony a hradby a opevněno bylo i samotné město. Dochovalo se tu středověké opevnění, mohutná bašta z 15. století, v jejímž přízemí bývala kobka pro odsouzené vězně a v jejím nejvyšším patře se nacházel strážní ochoz. Mimochodem tu v roce 1811 také došlo k poslednímu čarodějnickému procesu a upálení v Evropě. V hradě dnes sídlí hotel a galerie. V obci Svatá Lipka hrad není. Zato je tu velkolepý barokní areál, jemuž dominuje bazilika Navštívení Panny Marie s varahy a oltářem z 18. století. Další křižácký hrad se nacházel v obci Elk, ale prameny se rozcházejí v údaji o době jeho vzniku (buď 13. nebo 14. století). Hrad ležel na ostrově na Elckém jezeře a podle legendy měl být s městem propojen podzemním tunelem vedoucím po dně jezera. Z ostrova ani z hradu už ale téměř nic nezbylo. Do města tak dnes míří hlavně zájemci o železnictví. Jezdí tu totiž historická úzkokolejka, určená turistům a je tu také malé železniční muzeum se sbírkou čepic a svítilen. A také tu mají historický vodojem z konce 19. století, technická památka, která dnes funguje jako vyhlídka.

Dalším městem v oblasti Mazurských jezer je městečko Mikolajki. Tohle bývalé křižácké město leží 5 km od jezera Luknajno, které je ornitologickou rezervací zapsanou v UNESCO. Nachází se uprostřed Mazurského přírodního parku a žije tady vůbec největší evropská kolonie labutí velkých. Kolem jezera jsou také zajímavá rašeliniště a louky. V městečku moc zajímavostí nenajdete. Je tam kostel z 19. století, muzeum věnující se dějinám reformace, ve kterém ale najdete i unikátní spisy polského písemnictví a tiskařství, včetně polské bible z 1. poloviny 18. století. Mezi mazurskými jezery Rynskie a Olów najdete v obci Ryn další křižácký hrad, netradičně ve stylu anglické novogotiky. Jeho počátky sahají do 14. století a byl chráněn hradbami a příkopy zatopenými vodou z jezera Olów. Název prý pochází od řeky Rýn a měli ho obci dát němečtí rytíři. Dnešní podoba hradu je z 19. století, dnes je v něm hotel. Ve městě Ryn je k vidění dále holandský větrný mlýn z 19. století a podzemní středověký kanál spojující zmiňovaná dvě jezera. Dalším městečkem u Mazurských jezer, přesněji u Drweckého jezera, je Ostróda. I tady stával křižácký hrad, jehož počátky sahají do 14. století, ve 20. století ale musel být rozsáhle zrekonstruován a dnes je v něm muzeum. Za návštěvu tady ale hlavně stojí příjemná promenáda podél jezera, kvůli kterému sem míří většina turistů. V obci Olsztynek můžete navštívit skanzen, který se skládá z 20 historických budov z 18. a 19. století pocházející z tohoto regionu.

Obec Grunwald ma nejen pro Poláky obrovský historický význam. V červenci roku 1410 došlo právě u této obce k rozhodující bitvě sporu o území mezi křižáckými vojsky a polsko-litevskou unií. Mimochodem na polské straně byl mezi mnoha žoldáky také Jan Žižka z Trocnova. Polsko-litevská vojska pod vedením krále Vladislava II. Jagellonského bylo o něco početnější a bitvu nakonec vyhrálo, plnou převahu nad územím se mu ale získat nepodařilo a v okolí tak konflikty mezi křižáky a unií trvaly i nadále. Je jen náhoda, že na skoro stejném místě se odehrála další významná bitva, a to roku 1914 mezi ruským a německým vojskem. Tato bitva je v historii známá jako bitva u Tannenbergu a zvítězili v ní Němci. Dnes tu najdete velký památník v podobě 11 symbolických stožárů, obelisk a muzeum. Vyplatí se sem ale vydat hlavně o víkendu nejblíž 15. 7., kdy se tady každoročně koná rekonstrukce bitvy a je to oblíbená historická podíváná, která nadchne nejen fanoušky vojenské historie.

A poslední zastávku ve Varmijsko-Mazurské vojvodství uděláme u obce Gierloz, jejíž Wolfsschanze neboli Vlčí doupě láká tisíce zájemců o vojenskou historii. Vlčí doupě je komplex 50 válečných bunkrů, z nichž turisty láká hlavně ten, ve kterém Hitler přežil v červenci 1944 bombový atentát během operace Valkýra. Celý komplex ve válečných dobách zahrnoval nejen obytné bunkry ale i letiště, železniční stanici, elektrárnu, to vše přísně tajné, zamaskované a se zaminovaným okolím. Hitler ve Vlčím doupěti mezi lety 1941 a 1944 strávil mnoho času a bylo jedním z jeho hlavních velitelských stanovišť. Když se blížila Rudá armáda, Hitler se přestěhoval do Berlína a komplex nechal vyhodit do vzduchu, aby zakryl všechny stopy. Pro milovníky historie 2. světové války je Vlčí doupě povinnou zastávkou. Jen kousek odsud, u vesnice Przystaň, najdete další komplex německých válečných objektů Mamerki. Mezi lety 1940 až 1944 tady stávalo na 200 vojenských objektů, z nichž dodnes je tu k vidění asi 30 z nich.

Podleské vojvodství

Poslední částí tohoto průvodce bude ten po Podleském vojvodství. Podlesí jen velmi originální polský region, který pro změnu láká hlavně na krásné krajinné scenérie a pak také na církevní památky a nějaké ty válečné objekty. Najdete tady čtyři národní parky, několik jezer a taky obyvatelstvo rozličných národností a kultur – Bělorusy, Poláky, Litevce, Rusy i Židy. Až tu budete, ochutnejte místní sladkost, sekacz, něco jako náš trdelník.

Podleské vojvodství je dalším z 16 polských vojvodství. Leží na severovýchodě Polska a hraničí s polskými vojvodstvími Varmijsko-mazurským, Lublinským a Mazovským a dále pak s Běloruskem a s Litvou. Právě přes tento region tak pravděpodobně pojedete, pokud jste se autem rozhodli vyrazit do Běloruska či do Pobaltí.

A jak už z tohoto průvodce víte, začneme opět v hlavním městě, kterým je Bělostok (Bialystok). Bělostok je znám od 15. století, kdy patřil litevskému velkoknížeti, později mu vládl rod Branických. Za první světové války byl okupován Němci, za druhé světové války tu bylo vytvořené rozsáhlé židovské ghetto. Dominantou města je barokní zámek kdysi mocného zdejšího rodu Branických, který byl vybudován na místě starého hradu na konci 17. století. K zámku patří skutečně velkolepé zámecké zahrady (foto v textu) kombinující francouzské i anglické prvky, plné soch a promenád. Braničtí tu kdysi mívali i divadlo s orchestrem, ve kterém vystupovaly nejen italské zpěvačky. Část zámku je přístupná veřejnosti v rámci prohlídek, můžete také navštívit zdejší Muzeum historie lékařství a lékarenství.

Centrem samotného města je Kościuszkowo náměstí, které od 2. poloviny 18. století fungovalo jako tržiště. Nová radnice tady musela být vybudována po 2. světové válce, má hodinovou věž a funguje v ní Podleské muzeum se sbírkami umění a liturgických předmětů. Na náměstí je pak kostel z 18. století s hrobkou rodu Branických a přilehlá katedrála a také pravoslavný chrám sv. Mikuláše v byzantském stylu z 19. století. Hlavní ulicí je ulice Lipowa, na které stojí ještě jeden svatostánek, velmi zajímavý modernistický kostel sv. Rocha, který byl postaven v době mezi válkami jako památník získání nezávislosti. Svatostánků je tu ale ještě celá další řada, kostely ale asi obcházet nechcete. Bělostok má velmi bohatou průmyslovou minulost, ze které se tu dodnes dochovalo několik průmyslových objektů (ulice Wlokienniczna – pro fanoušky historických průmyslových staveb) a pěkný je i zámeček továrníka Nowika ze začátku 20. století. Krásný je secesní Cytronový zámeček, ve kterém sídlí Historické muzeum. Městem vede několik turistických stezek – Stezka židovského dědictví, Stezka esperanta věnující se tvůrci esperanta, Ludwiku Zamenhofovi, zdejšímu rodákovi či Stezka bialystockých továrníků. Poslední zmíníme moderní prosklenou budovu Opery a Filharmonie.Město leží kousek od Knyszyńského pralesa, kam se můžet vydat za turistikou. U obce Wasilkow stojí za zmínku ještě skanzen (Muzeum bialystockého venkova), kde se můžete kochat historickou architekturou.

A pojďme stručně do dalších míst Podlesí. Městečko Supraśl leží jen kousek od Bělostoku. Jeho hlavní zajímavostí je jedno z významných polských pravoslavných poutních míst, zdejší klášter. Klášterní kostel je jediným goticko-byzantským obranným kostelem v Polsku. Klášter je také obklopen krásnou renesanční zahradou. Klášter částečně funguje i jako hotel. Zajímavou architektonickou perlou města je pak palác zdejšího továrníka Adolfa Buchholtze z přelomu 19. a 20. století, což je vskutku zajímavý architektonický počin ve tvaru L, která spojuje znaky francouzské a italské renesance s klasicistními balkóny a se secesními ornamenty. Jedinečná kombinace různých architektonických stylů. V okolí se nacházejí rozsáhlá rašeliniště (foto v textu), které se zatím ještě nevyužívají ve zdejších lázních, které se věnují ortopedický a revmatologickým potížím. Lázně leží v srdci Knyszyńského prales a nabízejí tak i skvělou polohu pro turistiku.

Velkou turistickou atrakcí severního Polska je Bělověžský prales (Puszcza Bialowieska) (foto pod textem). Prales je součástí Bělověžského národního parku, který je od roku 1979 zapsán na seznamu UNESCO. Prales je znám hlavně jako útočiště zubrů, ale žijí tady i vlci, rysy, tarpani či losi. Nejde ale jen o zvířata, ale také o poslední zbytky původních evropských lesů, které už jen tak někde neuvidíte. Prales se rozkládá z větší části v sousedním Bělorusku, z menší části v Polsku. Park je vynikajícím tipem pro turistiku, skýtá totiž vynikající turistické zázemí. Kromě výše uvedeného tady byla nalezena i historická pohřebiště (Stara Bialowieza) a na 30 mohyl ve tvaru pahorku, které obsahují pohřební komory. To dokládá velmi dlouhou historii tohoto místa. Kromě ubytování tu najdete i spoustu turistických tras. Centrem parku je Bělověž, ale vstupuje se do něho přes Hajnówku. V Bělověži se v budově starého nákladového nádraží nachází restaurace založená carem Mikulášem II., zámecký park, který zbyl jako jediný z bývalého zámečku a také je tu Muzeum Bělověžského národního parku. Vstupní branou do parku je Hajnówka, kulturní centrum běloruské menšiny, která tvoří asi 26% zdejší populace. Je tak jasné, že tu bude spousta pravoslavných kostelů. Nejvýznamnější je pravoslavný dřevěný kostel sv. Bratří Makabejských z 19. století stojící na posvátném místě. Podle legendy byl chrám vystavěn mnichy za účelem ochrany před Tatary. Kostel leží kousek u pramene Krynoczky. O šátku namočeném v této vodě se věří, že uzdraví nemocná místa na těle. A poté se má nechat na oplocení za studánkou. Architektonicky zajímavý je ale i pravoslavný chrám sv. Trojice z 2. poloviny 20. století, který je zajímavým architektonickým počinem. V Hajnówce ještě stojí za zmínku park miniatur, kde si lze prohlédnout polské svatostánky, z nichž některé už neexistují. V centru města na náměstí najdete sochu zubra v životní velikosti. V okolí také funguje úzkokolejka vybudovaná Němci za 1. světové války. Ta dnes vozí turisty do Topily (11 km) a do Postolówa (6 km).

Městečko Augustów leží obklopeno Augustowským pralesem u jezer Necko, Biale a Sajno. Obec kdysi stávala na křižovatce obchodních cest z Litvy a Běloruska do Pruska a Polska. Dnes je Augustów znám hlavně svým kanálem postaveným v 1. polovině 19. století kvůli obejití pruských cel. Jde totiž o jakousi okružní vodní cestu propojující ústí Visly do Baltu s přítoky řeky Niemna na dnešním území Polska a Běloruska. Tento augustovský kanál je evropským unikátem. Má 18 zdymadel, celkem je dlouhý 110 km, z čehož se 82 km nachází v Polsku. Propojuje i okolní jezera. Dnes je to oblíbená turistická atrakce, která láká hlavně fanoušky techniky. Po kanále se dá využít několik turistických tras. Pokud vás kanál zajímavá více, zajděte do centra města, kde je muzeum věnované právě historii kanálu. Augustowský prales, který město obklopuje, je oblíbenými nížinnými lázněmi, které využívají zdejší rašeliny. Stejně tak je velmi populární zdejší léčivá voda.

Městečko Lomza nenabízí žádné velké turistické atrakce. Hlavní zdejší třídou je Dlouhá ulice (Dluga), na které najdete pár historických domů z konce 19. století. Pak je tu ještě katedrála sv. Michala z 16. století, v jejíchž zdejch jsou zazděné dělové koule. Ještě zmíníme kapucínský kostel a klášter z 2. poloviny 18. století ve stylu toskánského baroka, na jehož nádvoří stojí socha Matky Boží Čenstochové. Na městem najdete pěknou Lomzynskou chráněnou krajinnou oblast, která leží v údolí řeky Narwy a skýtá bažiny, rašeliniště, meandry a spoustu vodního ptactva.

Osada Nowogród leží na soutoku řek Narew a Pisa a láká hlavně na svůj skanzen. Ten zachycuje zdejší dějiny a ukazuje kulturu regionu Kurpie v 19. století. Skanzen dnes tvoří téměř 3000 objektů jako jsou vodní či větrné mlýny, chalupy, stodoly, sýpky či holubníky. Je to zajímavá exkurze do polské regionální historie. V okolí najdete ještě protipancéřové kryty ze září 1939 a v borovém lesíku je ukryt řídící kryt se dvěma kupolemi. To je zas tip pro zájemce o válečnou historii. Město Suwalki samo o sobě nenabízí žádné velké atrakce, je tu jen park Ústavy 3. května, který je udržován jako anglická zahrada se slunečními hodinami a na park navazuje novoklasicistní zástavba v ulici Kościuszki. Naproti parku pak najdete katedrálu sv. Alexandra z 1. poloviny 19. století a radnici ze stejné doby. Je tu také nekropole, kterou tvoří soubor hřbitovů pěti vyznání. Pokud budete mít cestu až do Suwalki, spíše než do města se vydejte do okolní krajiny. Nedaleko totiž najdete krásné přírodní scenérie říčních údolí, jezerních pánví a dva ledovcové průseky s bludnými balvany – Lopuchowský a Bachanovo, kde jsou i rašeliniště. Přírodní krásy skýtá hlavně Wigierský národní park, který byl založen za účelem ochrany bobrů. Leží v severní části Augustowského pralesa a skýtá celou řadu pěších stezek a cyklostezek, ale zdejší řeky jsou také vhodné pro vodáky. Centrem parku je jezero Hańcza, turistické zázemí pro vstup do parku najdete v obci Wigry. Městečko Tykocin je spojeno hlavně s židovskou minulostí, Židé tu žili od 1. poloviny 16. století. Najdete tu tak hlavně židovské památky – Velkou synagogu ze 17. století, ve které se dnes nachází mimo jiné muzeum se sbírkou chanukových svícnů a různých modlitebních předmětů. Dále je tu Rabínův dům, mikve a židovský hřbitov. V lese za městem pak najdete památník věnovaný 1 400 lidí, které tady roku 1941 postříleli Němci a zbytek odvezli do ghetta. Ještě je tu královský zámek z 15. století, který dnes funguje jako restaurace a hotel. Grabarka je vrch a stejnojmenná vesnice, které jsou nejdůležitějším místem pravoslavné víry v celém Polsku. První kaplička tu stávala už na začátku 18. století, po 2. světové válce tu byl vybudován ženský klášter sv. Marty a Marie se třemi chrámy, z nichž ale jeden lehl popelem. Vesničky Bohoniki a Kruszyniany nabízejí dvě dřevěné mešity, kterou jsou docela zajímavou turistickou atrakcí. Bohoniki je Mekkou polských muslimů, kteří se sem sjíždějí z celého Polska. Je tu tedy mešita z 19. století a muslimský hřbitov. Zajímavá je také zelená dřevěná mešita ve 40 km vzdálené obci Kruszyniany, kde je mimochodem také Centrum tatarské kultury. Obě vesnice mají zajímavou muslimskou atmosféru, obě byly v minulosti darem krále Jana III. Sobieského tatarským bojovníkům místo nevyplaceného žoldu. Dále v Podlesí zmíníme pevnost Osowiec (foto v textu), která tu byla vybudována na konci 19. století jako největší obranný prvek severozápadní hranice ruského impéria. Později zažila několik německých obléhání a bojů a Němci ji také silně poničili. Komplex tvořily celkem čtyři tvrze (Fort I až IV), z nichž dnes je veřejnosti přístupná jen část pevnosti I. V této části Podlesí navštivte také Biebrzańský národní park, který nabízí zajímavou říční oblast protkanou turistickými stezkami. Je jich tu na 800 km. Jde o největší národní park v Polsku, ve kterém můžete třeba vidět losa. A tady končí náš průvodce po severu Polska. Je už tak jen na vás, co si vyberete a kam se tak během vaší cesty po severu Polska podíváte.

Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě