Sardinie

Sardinie toho nabízí spoustu – od skalnatých útesů a krásně čisté tyrkysové vody přes úžasně rozkvetlé jarní louky a zalesněné hory až k historickým památkám.

Sardinie je autonomní oblast Itálie a ostrov ve Středozemním moři. Hlavním městem je Cagliari. Hovoří se tu italsky, také sardsky a katalánsky, anglicky se tu domluvíte opravdu jen v turistických resortech. Ostrov má na 1,6 milionů obyvatel. Elektrické zásuvky jsou podobné těm naším, nepotřebujete tak adaptér. Platí se eurem, bankomaty jsou všude stejně tak jako jsou přijímány platební karty. Čas se oproti tomu našemu nemění.

Náš tip: Jaká je aktuálně nabídka zájezdů na Sardinii all-inclusive si můžete přečíst tady.

Sardinie byla dlouho přehlížena a izolována a nerozvíjela se tak rychle jako pevninské části Itálie. Více o tom se dočtete v historii země. Dodnes patří k těm chudším regionům Itálie, ačkoliv rozvoj cestovního ruchu jí velmi prospívá - i když je pouze sezónní. Dříve byla ekonomika Sardinie založena hlavně na zemědělství.

Ve starověku na Sardinii žila civilizace nuragh, jejíž název je odvozen od nuraghů – kamenných věží ve tvaru kužele, kterých se dodnes dochovalo na ostrově na 7 tisíc. Na ostrově žila do 2. st. Pro svou strategickou polohu ve Středozemním moři a nerostné bohatství v podobně stříbra a olova, stejně tak pro svou ornou půdu vhodnou k zemědělství, ostrov začínají kolonizovat různé středozemní národy. Prvními kolonisty byli Féničané z dnešního Libanonu, kteří chtěli ostrov využívat jako zastávku na cestě do svých kolonií – Malty, Kypru či Korsiky. Později se Féničané spojili s Kartaginci, ti byli po první punské válce ve 3. století nahrazeni Římany a od 9. století, kdy Evropu dobývali Arabové, připadla Sardinie právě Arabům. Ve středověku Sardinii vládl Janov a Pisa, což bylo obdobím intrik a soupeření o moc. Působení těchto italských měst na ostrově zanechalo své stopy nejen na zdejší architektuře. Od konce 13. století byla Sardinie pod vládou Španělska, které opět zanechalo na místní kultuře své stopy – nejen pozůstatky katalánštiny, kterou se tu stále ještě někde hovoří, ale i třeba v místní kuchyni. Pod vládou Španělska ovšem byli ostrované zbídačení a trpěli pod vysokými daněmi. Roku 1861 se ostrov připojil ke sjednocující se Itálii. Sardinie se díky tisíciletím nadvlády různých kolonialistů nepříliš rozvíjela, protože jejich vládci ji zanedbávali a přehlíželi. Jednou z národních hrdinek ostrova je tzv. sardinská Boudicca (či Johanka z Arku) – Eleanora d´ Arborea, která během své vlády vydala zákoník Carta de Logu, která předčila sociální legislativu své doby (14. století). Ženám zákoník zaručoval řadu práv a dodnes je právě ona nejuznávanější osobností Sardinie. Život na Sardinii nikdy nebyl lehký a nepříznivé podmínky pro život tu panovaly i během 19. století, kdy se velmi rozvinulo lupičství. Tento nešvar trval i po celé 20. století a město Orgosolo dlouho platilo jako hlavní město lupičství. Nebojte ale, v dnešní době je už kriminalita v Sardinii na nízké úrovni a ostrov je opravdu bezpečnou destinací. Krom těžkých životních podmínek Sardinii až do roku 1946 trápila malárie. Tato tropická nemoc tu pravděpodobně trápila obyvatele už od prehistorických dob. Malárie byla vyhubena díky plošným a velmi kritizovaným postřikům DDT. Sardinie je poměrně bohatá na nerostné bohatství – obsidián se tu těžil už v 6. st. př. n. l., později pak olovo, stříbro, železo, zinek a právě díky rozvoji těžby nerostných surovin v 19. století se ostrov začal trochu rozvíjet. Budovala se města, zaváděla elektřina, budovaly školy. Od roku 1948 má Sardinie vlastní autonomii. Stopy na ní zanechala i první světová válka, která ji sice přímo nezasáhla, ale roky v izolaci ostrovu neprospěly. Za zásadní postavu novodobých sardinských dějin je považován milionář Renato Soru neboli sardinský Bill Gates, zakladatel společnosti Tiscali a jeden z nejbohatších Italů. Ten se stal sardinským prezidentem a byl jím až do roku 2009. Za své vlády zaznamenal řadu úspěchů, které pro někoho byly úspěchem, pro jiné chybou. Jednalo se třeba o zavedení daně z luxusu či stažením amerických námořníků z Arcipelago di La Maddalena.

Sardinská kuchyně je založena na masu. Typické je sele, jehně, kůzle, ale i ryby a mořské plody (místní specialitou je langusta). Sardinie je také významným výrobcem sýra. Vyrábí se tu na 80% italského ovčího sýra pecorino, ale i jiné ovčí (třeba fiora sarda) či kozí sýry a také ricotta nebo kořeněný canestrati. Sardinie má i své tradiční těstoviny, třeba zrnkovité těstoviny do polévky zvané fregola nebo druh raviol culurgiones. Za typický dezert je považován seadas (také sebadas), což je těsto plněné otrubami, pomerančovou kůrou a ricottou. Oblíbené je také pečivo, třeba vynikající tenký chléb panne carasau. Sardinské víno není příliš známé, ale místní vinaři se stále více snaží o kvalitu. Za nejznámější odrůdy sardinského vína je považováno bílé Vermentino nosící označení DOCG a červená vína Monica, Carignano, Cannonau. Pálí se tu i různé tradiční pálenky, třeba mirto je likér z voňavých bobulí myrtovníku.

Sardinie je po Sicílii druhým největším ostrovem ve Středozemním moři. 68% rozlohy ostrova zabírají hustě zalesněné hory. Pohoří Gennargentu chrání největší národní park na Sardinii a nachází se tu největší sardinská hora, Punta La Marmora s výškou 1 834 m. n. m. V horských oblastech najdeme úžasné kaňony, divoké řeky i jeskyně. Členité pobřeží je dlouhé 1 849 km a střídají se tu ostré útesy i duny, jsou tu krásné pláže s čistou tyrkysovou vodou. Ze zvířat zmíníme sardinské jeleny, divočáky, na náhorní plošině Giara di Gestruri žijí místní divocí poníci zvaní achettas a v národním parku dell´ Asinara zas unikátní albínští oslíci. Dále tu můžete spatřit muflony, kuny, lišky. Ve zdejších lagunách také od září do března žijí početná stáda plameňáků, ale na ostrově žijí i jiní ptáci – orli, sokoli, kondoři. Ve zdejších lesích roste korkový dub a na Sardinii se tak vyrábí na 80% veškerého v Itálii vyrobeného korku.

Počasí na Sardinii je příjemné od dubna až do konce října, kdy teploty neklesají pod 20°C. V létě se průměrné teploty pohybují kolem 25°C.

Ze suvenýrů, které byste si mohli z ostrova dovézt, zmíníme tradiční řemeslné výrobky případně tradiční lahůdky. Některé sardinské oblasti jsou proslulé určitým druhem řemeslných výrobků, které se tu vyrábějí a v průvodci se tak dozvíte více. Jedná se třeba o košíky z asfodelu, vlněné koberce či suvenýry z korku. Sardinie má také dlouho tradici výroby korálových šperků, jejichž kvalita je prý přísně chráněna. S ohledem na udržitelnost ale korálové šperky nekupujte. A také se tu vyrábějí kapesní nože.

Na Sardinii se dostanete jak letecky, tak autem s využitím trajektů. Trajekty sem vyplouvají z italských přístavů Janov, Savona, La Spezia, Livorno, Piombino, Civitavecchia, Fiumicino, Neapol, dále pak ze sicilského Palerma a Trapani. Trajekty sem vyplouvají také z korsického Bonifacia a Porta Vecchio. V létě se sem lze dostat i z Francie – z Marseille či z Toulonu. Cílovými přístavy na Sardinii jsou Olbia, Golfo Aranci, Palau, Santa Teresa di Galura, Porto Torres, Arbatax, Cagliari. Ceny za plavby se liší podle sezóny, lístky si lze objednat přes internet. Trajekty provozují následující společnosti: Z Korsiky Enermar, Moby Lines, Sardinia Ferries, SNCM, z Francie: SNCM, CMN La Méridionale, z Itálie: Tirrenia, Moby Lines, Sardinia Ferries, Enermar aj.

Sardinii rozhodně doporučujeme projet vlastním autem. Vlaky i autobusy tu fungují, ovšem cestování s nimi trvá dlouho a nedostanete se vždy tam, kam byste přesně potřebovali. Z provozovatelů autobusů zmíníme toho největšího, Azienda Regionale Sarda Transporti, vlaky provozuje Trenitalia.

Turisty sem lákají krásné pláže – třeba v Golfo di Orosei, Giunco, na mysu Capo Carbonara nebo přepychové a turisty narvané letovisko Costa Smeralda. Dále pak řada historických památek – krásné je Alghero se svým starým městem nebo Cagliari se svým hradem. Za návštěvu rozhodně stojí písečné duny Spiaggia della Piscinas či mořské jeskyně Grotto di Nettuno. Tak pojďme se teď společně podívat na to, co na Sardinii rozhodně vidět a zažít. Náš průvodce je rozdělen do tří částí, nejprve procestujeme severní část, pak střední a pak se vydáme na jih.

Sever Sardinie

Po severní Sardinii budeme v našem článku putovat od západu k východu. Začneme ve druhém největším sardinském městě, Sassari. Místem, kam zamíří většina turistů, je veliké náměstí Piazza Italia s impozantními budovami 19. století. Mezi ně patří neoklasicistní sídlo regionální vlády Palazzo della Provincia. Náměstí pak dominuje socha Viktora Emanuela II. Hlavní tepnou historického centra je Corso Vittorio Emanuele II. Ve městě najdete celou řadu historických budov, ve kterých dnes sídlí banky, restaurace či obchody. Zastavit se můžete také na náměstí Piazza Tola, kde ráno stále ještě funguje trh. Na náměstí byli upalováni kacíři a diváci tomu všemu přihlíželi z balkónu Palaza d´ Usini. Nejznámější zdejší kašnou je renesanční Fontana di Rosello. Kousek od ulice Corso Trinita je malý pozůstatek městských hradeb. Dále je tu dóm Duomo di San Nicola, muzeum Museo Nazionale Sanna s archeologickými vykopávkami a muzeum věnované uznávané italské armádní jednotce zvané Brigata Sassari, která během 1. světové války získala uznání za chrabrost. Předposlední neděli v květnu se tu koná Sardinský jezdecký festival (Cavalcata Sarda), což je procesí tvořené lidmi v kostýmech, kteří tančí, zpívají a sledují neohrožené jezdce. Nejbližší pláží je Platamona Lido. Cestou kolem města se můžete také zastavit u starověkého chrámu Monte d´ Accoddi. Ten byl postaven ve 3. tisíciletí př. n. l. a ve Středozemí se jedná o jedinou vykopanou stavbu svého druhu. Připomíná zikkuraty ze Středního východu.

V Ozieri je archeologické muzeum, prehistorická jeskyně Grotta di San Michele, krásná katedrála Cattedrale dell´ Immacolata na Piazza Duomo. V okolí pak jsou archeologická naleziště – Dolmen Sa Coveccada, pozůstatek megalitické pohřební mohyly, dále pak nuraghi Nuraghe Santu Antine a starověká nekropole Necropoli di Sant´Andrea di Priu. Cestou se pak můžete zastavit ve vesničce Rebecc, která je vytesána do skály.

V Porto Torres je k vidění jen bazilika di San Gavino, jinak je to přístav a špinavé petrochemické město. Bazilika z 11. století je největším sardinským románským kostelem. A pak tu jsou ještě pozůstatky římského města, které shromažďuje archeologický park. V parku jsou zbytky římských lázní, mostu a lázeňského komplexu. Castelsardo leží na vysokém mysu. Město postavila ve 12. století jako pevnost jedna janovská rodina. Poté městu vládli Španělé a pak Piemontští. Pěkné je zdejší historické centrum se středověkým hradem Castello. Vybudovala ho rodina Doriů a jednu dobu v něm žila i Eleonora d´ Arborea. Od hradu se vám naskytnou krásné výhledy, dohlédnout můžete až na Korsiku. Asi 10 kilometrů od Castelsarda se můžete stavit u pozůstatků kláštera, kde žilo jednu dobu až 100 benediktinských mnichů – Nostra Signora di Tergu. Další zastávkou může být zvláštní přírodní úkaz, skála ve tvaru slona – Roccia dell´ Elefante nebo nuraghi Nuraghe Su Tesoru. Je tu spousta bílých pláží – Spiaggia delle Saline či známé turistické letovisko Capo del Falcone s oblíbenou a proto narvanou pláží Spiaggia della Pelosa. Naproti téhle pláži se nachází hrbolatý ostrůvek se španělskou strážní věží.

Národní park Parco Nazionale dell´Asinara se nachází na ostrově Isola dell´Asinara neboli Oslím ostrově. Tento název dostal ostrov podle nejslavnějších obyvatel, unikátních albínských oslíků asino bianco. Kromě nich na ostrově žijí mufloni, sokoli a další zvířena. Na ostrov můžete vyrazit jen s turistickými kancelářemi v rámci organizovaných výletů nebo si v přístavu si můžete koupit jízdenku na trajekt a po ostrově pak můžete chodit sami. Většina ostrova je ale veřejnosti nepřístupná, na zdejší pláži totiž Cala Sant´Andrea chodí klást vejce želvy.

Bezesporu hlavním sardinským turistickým letoviskem je Alghero. Dříve významné rybářské město, dnes je stále zdejší langusta považována za delikatesu. Město má krásné historické centrum, pláže a dojem na vás nechá určitě i katalánská kultura, protože město bylo v historii katalánskou kolonií. Historické centrum skýtá tmavé středověké uličky, hradby a řadu působivých historických budov. Zmíníme třeba věž Torre Porta a Terra ze 14. století, pozůstatek vstupní brány do města. Jsou tu i další věže, jediným pozůstatkem bývalého podzemního opevnění je Bastione della Maddalena. A samozřejmě nechybí ani hradby s baštami. Na náměstí Piazza Duomo se tyčí obrovská katedrála Cattedrale di Santa Maria, centrem středověkého města pak bylo náměstí Piazza Civica. Algherské pláže se táhnou podél ulice Via Garibaldi – jmenujme Spiaggia di San Giovanni, S. di Maria Pia. Co se týká typických suvenýrů, zmíníme šperky vyrobené z algherských korálů.

Riviera del Corallo neboli Korálová riviéra se táhne západně od Alghera. Nachází se na ní několik plážových letovisek (např. Fertilia s plážemi Spiaggia delle Bombarde a S. del Lazzaretto nebo půvabná zátoka Porto Conte), několik starověkých nuraghe (Nuraghe di Palmavera – 3 500 let stará vesnice kultury nuraghe) a končí u mysu Capo Caccia, který proslul úžasným jeskyním komplexem Grotta di Nettuno. Bílé útesy mysu Capo Caccia nabízejí krásný pohled na mořskou krajinu Středozemního moře. Kousek od konce silnice je vyhlídka, ze které je vidět nedaleký ostrůvek Isola Foradada. Slavný jeskynní komplex Grotta di Nettuno je označován za podzemní říši stalaktitů a stalagmitů. K areálu se dostanete po schodišti, které vám možná způsobí závratě. Prohlídky začínají vždy v celou hodinu a trvají asi 45 minut. Severní pobřeží krom těchto míst nabízí další krásné pláže (Porto Fero), husté borové háje i kouzelné útesy.

Město Olbia je považováno za vstupní bránu do neznámějšího turistického letoviska na Sardinii – na Smaragdové pobřeží. Město má trajektový přístav Stazione Marittima (mají tu přepážky všechny velké trajektové společnosti), malé historické centrum a samozřejmě několik kostelů. Ve městě je jedna průměrná narvaná pláž, nedaleko odsud se ale nacházejí lepší pláže (PIttulonga a Sos Aranzos). Další pláže jsou v Golfo Aranci. Za přístavem tohoto města se nachází Capo Figaro, malá přírodní rezervace s opuštěným majákem, odkud byl vyslán první radiový signál do pevninské Itálie. Od Olbie jižněji se táhne pás několik plážových letovisek – nejoblíbenější je asi San Teodoro s několika plážemi.

Costa Smeralda neboli Smaragdové pobřeží je ztělesněním luxusu. Pro nezávislé cestovatele to rozhodně nebude to pravé ořechové. Tahle nejluxusnější turistická destinace na Sardinii byla vytvořena roku 1961, kdy obyčejný zemědělský pás koupili developeři a od té doby se stala oblíbenou destinací modelek, ruských oligarchů či bohatých magnátů a aristokratů. Tento úsek pobřeží vede od Porto Rotondo k zálivu Golfo di Arzachena. Za hlavní letovisko je považován jachtařský přístav Porto Cervo. Už jen architektura tohohle města je divná – plážová vesnice kombinuje prvky španělské, italské i řecké architektury a tradiční Sardinii nepřipomíná ani trochu. Je to prostě uměle vybudované letovisko pro nejbohatší. Dalším místem na tomhle úseku pobřeží je Baia Sardinia s pláží Cala Battistoni a několik dalších pláží – Spiaggia del Principe, Spiaggia Romazzino nebo Capriccioli.

Nedaleko Costa Smeraldy se nachází ve srovnání s ní klidná Arzachena, která častokrát funguje jako základna pro jednodenní výlety do Costa Smeraldy. Ve městě je náměstí, kostel a bizarní žulová skála ve tvaru houby. V okolí je několik nuraghi či starověkých pohřebišť. Zmíníme třeba Nuraghe di Albucciu s chrámem Tempio di Malchittu, pohřebiště Codda Ecchju nebo nekropoli Li Muri se čtyřmi megalitickými hroby ze 4 st. př. n. l. Nedaleko odsud leží plážové letovisko Palau s pevností Fortezza di Monte Altura, která byla součástí obrany severního pobřeží. U surfařů je velmi oblíbené letovisko Porto Pollo (někdy také Portu Puddu), kde panují ty nejlepší podmínky pro surfování, kite i plachtění na celé Sardinii. Veškeré vybavení pro provozování těchto vodních sportů si tu bez problémů půjčíte.

Národní park Parco Nazionale dell´Arcipelago di La Maddalena chrání úžasnou mořskou krajinu. Park sestává ze sedmi ostrovů a víc než čtyř desítek dalších malých ostrůvků. Sedm hlavních ostrovů je pozůstatkem nejvyšších bodů dnes zatopeného údolí, které v minulosti spojovalo Sardinii s Korsikou. Když se ostrovy rozdělily, voda zaplnila úžinu mezi nimi a vznikl tak Bonifácký průliv. Ostatní malé ostrůvky většinou nejsou nic víc než žulové úlomky tajuplně trčící z moře. Krátce projdeme ty nejzajímavější ostrůvky ze souostroví. Isola Maddalena je hlavním ostrovem. Kolem ostrova vede okružní silnice, která vás dovede k pěkným plážím (Giardinelli, Monti della Rena aj.). V Museo Archeologico Navale se vystavují nálezy z vraku lodi potopené v 1. století. K vidění je tu rekonstrukce římské lodě a stovky amfor. Na ostrov se dostanete trajekty společností Enermar, Saremar a Delcomar. Dalším z ostrovů je Isola Caprera. Půlku tohohle ostrova koupil roku 1855 revolucionář Giuseppe Garibaldi a vytvořil z něho útočiště, kam se vracel ze svých revolucionářských tažení. K vidění je tu jeho dům Compendio Garibaldi, který je v Itálii docela významným poutním místem. Vidět tu můžete spoustu věcí připomínajících jeho život tady. Je tu i pokoj, ve kterém zemřel a jeho hrob. Na ostrově dále najdete několik pláží a na nejvyšším vrcholu je rozhledna Teialone. Ostatní ostrovy jsou přístupné lodí v rámci různých organizovaných výletů a užívat si můžete zdejších zátok a plážiček.

A cestu po severní Sardinii zakončíme v jednom z největších letovisek na severním pobřeží, v Santa Teresa di Gallura. Poměrně rušné letovisko má pláže, vydat se můžete také k Torre di Longonsardo z 16. století. Tahle věž shlíží do přístavu a naskytne se vám od ní hezký výhled na město. Z přístavu je také nabízena většina výletů na ostrovy Maddalena. Santa Teresa je také hlavní výchozí bod k cestám na Korsiku ze Sardinie. Cesta do Bonifacia odsud trvá trajektem 50 minut a provozuje je Saremar nebo Moby Lines. V okolí letoviska najdete necelou desítku pláží a určitě si některou z nich k té vaší chvilce lenošení vyberete. A také nechceme zapomenout na Capo Testa asi 4 km od Santa Teresy, kde jsou nejen pláže, ale i travnatý mys posetý obrovskými balvany, jejichž zvláštní tvary jsou výsledkem působení větru a je to také docela fotogenické místo. Celá oblast kolem Santa Teresy je známá lesy porostlými korkovými duby.

Střední Sardinie

Putování po střední Sardinii začneme u města Oristano. Jeho historie je spojena se slavnou Eleanorou d´Arborea, která ve 14. století organizovala boj proti Španělsku. Město má malé historické centrum se středověkými uličkami, zbylo tu několik věží z tehdejších hradeb – Torre di Mariano II. (někdy také Torre di Cristoforo) na náměstí, která byla součástí obranné linie 15. století a také Portixedda. Dominantou města je zdejší dóm se zvonicí s cibulovitou kupolí. Je tu archeologické muzeum s docela významnou sbírkou – obsidiánové a pazourkové hroty, šperky... Hlavním náměstím města je Piazza Eleonora d´Arborea s budovou radnice (Municipio) a se sochou královny Eleonory. První sobotu v měsíci se na náměstí koná trh se starožitnostmi. V Oristanu se mimo jiné také koná nejbarvitější karneval a událost na ostrově – Mardi Gras. Karnevalu se účastní stovky lidí v maškarních kostýmech, součástí jsou středověká rytířská klání či závody na koních. Karneval se koná v únoru. Asi 7 kilometrů od města pak v malém turistickém letovisku Marina di Torregrande najdete pláž.

NÁŠ TIP: Akční letenky na Sardnii najdete na Pelikánovi.

Jižně od města pak zmíníme zemědělskou vesnici Santa Giusta. Tady najdete jednu z prvních a také nejhezčích ukázek pisánské románské architektury na Sardinii. Jedná se o baziliku Basilica di Santa Giusta z 12. století, která u nedaleké laguny vypadá skutečně fotogenicky. U laguny Stagno S´ Ena Arrubia můžete pozorovat ptáky – plameňáky, volavky nebo orlovce říční. V Mussolinim založeném městě Arborea najdete pěkné náměstí Piazza Maria Ausiliatrice s kostelem v tyrolském stylu, dále pak secesní radnicí, ve které dnes sídlí archeologické muzeum. Asi dva kilometry od města najdete pláž.

Poloostrov Sinis je krajina plná sněhobílých pláží, zelené venkovské krajinky, tyrkysových lagun a typických sardinských věží nuraghi. Pozorovat tu můžete i plameňáky. Tady upozorníme na významné poutní místo San Salvatore. V srpnu se tu konají devítidenní oslavy v kostele Chiesa di San Salvatore z 16. století. Město Tharros bývalo kdysi mocnou fénickou pevností. K vidění tu jsou dodnes působivé rozvaliny starověké pevnosti, která se tyčí nad mořem a patří k velmi působivým ostrovním památkám. Platí se vstupné. V areálu uvidíte kartaginskou akropoli, pozůstatky původní osady nuraghi, zbytky punského chrámu či termální lázně. Chcete-li všechno vidět zdálky, vyrazte k věži Torre di San Giovanni z 16. století. Od věže uvidíte i zlatou pláž Spiaggia di San Giovanni di Sinis. Na poloostrově Sinis se nachází i celá řada dalších pláží – Is Aruttas nebo pro surfaře ideální Putzu Idu.

Booking.com Ubytování na Sardinii přes Booking.com vyhledávejte a rezervujte snadno přes vyhledávací formulář níže. Využitím vyhledávacího formulář Booking.com níže podpoříte provoz tohoto webu a my pro Vás můžeme připravovat průvodce po dalších místech. Děkujeme za podporu!

Vulkanické pohoří Monte Ferru se tyčí do výšky 1 050 m. n. m. V okolí se vyrábí vynikající olivový olej, chová se tu hovězí skot a pěstují pomeranče. Při vaší cestě tu potkáte malé zemědělské vesničky. V Milis je pěkný palác Palazzo Boyl z 18. století, který je pěknou ukázkou piemontského neoklasicismu. Vesnice Seneghe proslula svým vynikajícím olivovým olejem a také pověstné je zdejší hovězí. Maso ze zdejšího plemene skotu bue rosso je prý nejlepším hovězím v Itálii. Santu Lussurgiu se nachází v bývalém kráteru sopky a má pěkné historické centrum s kamennými domky kolem přírodního amfiteátru. Město je proslulé svými řemesly, je střediskem truhlářské či kožedělné výroby. Těmto řemeslům je věnováno i zdejší Muzeum venkovských technologií (Museo della Tecnologia Contadina). San Leonardo de Siete Fuentes je zas známé pro své bublavé prameny. Dále se můžete zastavit u pláže Spiaggia dell´Arco, kde se nad mořem tyčí kamenný oblouk – fotogenické místo. Nedaleko je pak pláž Is Arenas.

Jezero Lago Omodeo je největším sardinským umělým jezerem. Je dlouhé 22 kilometrů a vzniklo v 1. polovině 20. století, aby vodou a elektřinou zásobovalo zemědělské oblasti v okolí. V okolí najdete další ze sardinských nuraghi - Nuraghe Santa Cristina položené vysoko na planině. Nachází se u středověkého kostela Chiesa Santa Cristina, kde můžete vidět i chatrče poutníků. Naleziště nuraghi se pak nachází v nedalekém olivovém háji. Dalším zdejším nuraghi je Nuraghe Losa, jedno z těch působivějších. Nejzajímavější je zdejší masivní tříboká tvrz se třemi zdí spojenými věžemi. Pochází z doby bronzové. Římské lázně Terme Romane z 1. století pak můžete vidět u městečka Fordongianus. Strašidelné Museo S´Omo´e sa Majarze (také Museo del Territorio) může být další ze zastávek cestou kolem jezera. Najdete ho ve vesničce Bidoni. Jedná se o muzeum zasvěcené čarodějnicím a místnímu folklóru a vystavuje rekonstrukci čarodějnické jeskyně z 16. století.

Vydáme-li se trochu severněji, budeme okrajově jmenovat tato místa. U města Macomer najdete další ze sardinských nuraghi. Delší zastávku v našem průvodci uděláme u města Bosa, které zažilo největší rozkvět v době Říma. Nachází se tu pozůstatky hradu Castello Malaspina, který ve 12. století založila toskánská rodina Malaspinových. Od hradu se vám naskytne krásný výhled na okolí. Dodnes se dochovaly hradby, cihlové věže a kaplička. K hradu se dostanete ze středověkého historického centra. Příkladem tzv. piemontského baroka je katedrála Cattedrale dell´ Immacolata. Domy ze 17. století zas můžete obdivovat na hlavním bulváru Corso Vittorio Emanuele. Najdete tu mimo jiné Casa Deriu, který ukrývá městské muzeum s expozicemi věnovanými historii zdejšího koželužského průmyslu, jsou tu díla sardinského umělce M. Melisa aj. Historie 19. století je spojena s výnosným koželužským průmyslem, který zde založili Savojští. Oblast, které se říká Sas Conzas, ukrývá právě pozůstatky těchto historických koželužen. U ústí řeky Fiume Temo se nachází zdejší přístav a turistické letovisko s asi kilometr dlouhou pláží. Kousek dál odsud ale najdete další pláže (Spiaggia Turas, S. Porto Alabe, Cala Torre Columbargia), které jsou v sezóně přecpané.

Východně ve vnitrozemí se nachází hornatý kraj s nepříliš dotčenou krajinou, trochu izolovaný. Díky tomu ale tu zůstala zachována spousta původních tradic. Největším městem této oblasti je Nuoro. Ve městě najdete muzeum věnované sardinskému folklóru, tradicím, pověrám i oslavám. Najdete tu na 8 tisíc exponátů jako zbraně, hudební nástroje, spoustu figurín připomínajících zdejší tradice, zvyky, oděvy. Dále je tu galerie moderního umění Museo d´Arte. Malé náměstí Piazza Satta je věnováno slavnému básníkovi Sebastianu Sattovi, který žil na přelomu 19. a 20. století. Nedaleko od náměstí pak můžete vidět rodný dům nositelky Nobelovy ceny za literaturu Grazie Deledda. Z jejího domu je dnes muzeum, kde můžete vidět spoustu jejích osobních věcí. Dalším muzeem v Nuoro je národní archeologické muzeum s regionálními vykopávkami.

Asi 7 kilometrů od města najdete žulovou horu Monte Ortobene vysokou necelý 1 000 m. n. m. Na vrcholu se nachází bronzová socha Krista Spasitele. Socha byla vztyčena na začátku 20. století jako odpověď na výzvu papeže, aby Itálie postavila devatenáct Kristových soch na oslavu devatenácti křesťanských století. Hora je oblíbeným místem pro odpočinek nejen u místních. 29. 8. se tu pravidelně koná slavná nuorská oslava Sagra del Redentore, kdy barevně odění poutníci z celé Sardinie, vyráží na pouť z katedrály k hoře v doprovodu hudby a tance.

Severně od Nuoro pak najdete další nuraghi Fonte Sacra Su Tempiesu – elegantní posvátný chrám, který má vchod ve tvaru klíčové dírky. Další nuraghe je asi 13 kilometrů od města Bitti (Complesso Nuragico Romanzesu) s komplexem sakrálních staveb, vesnických obydlí i amfiteátrem.

Krásnou hornatou krajinou je vápencový masiv Supramonte s nejvyšším vrcholem Monte Corrasi ( 1 463 m. n.m. ). Najdete tu vápencové skály, strže, soutěsky. Tahle drsná a nepříliš přístupná krajina také v minulosti bývala centrem nechvalně známých sardinských banditů. Pohoří Supramonte je ideálním místem pro pěší turistiku. U vrcholu Monte Corassi leží městečko Oliena, které od 17. století proslulo zpracováním hedvábí. V tomto století sem totiž dorazili jezuité, kteří rozmohli zdejší průmysl zpracování hedvábí. Pochází odsud také červené víno Nepente di Oliena. Ve městě je k vidění několik kostelů. V okolí města najdete několik turistických tras – třeba Scala´e Pradu, která vede na vrchol hory Punta sos Nidos.

Dalším hornatým krajem Sardinie je Le Barbagie. Kraj, který se Římanům nikdy nepodařilo pokořit, si dodnes zachoval tradičního ducha. Stále se tu mluví sardinským nářečím, starší ženy někdy chodí ještě oděny v černých hábitech a tradiční oslavy místní dost prožívají. Oblast je soustředěna kolem nejvyššího sardinského pohoří Gennargentu. Nachází se tu mimo jiné největší sardinský národní park Parcu Nazionale del Golfo di Orosei e del Gennargentu. A co tu vidět? Orgosolo je z historie Sardinie známé jako centrum sardinských banditů, kteří trápili celou oblast po několik desítek let. Historie města je s násilím spojena od začátku 20. století. Nejprve se tu každé dva měsíce vyvražďovaly vzájemně dva soupeřící rody bojující o dědictví, po válce byly únosy ovcí nahrazeny únosy lidí, které inicioval nejznámější zdejší mafián, Graziano Mesina neboli Rudá růže. Ten se považoval za novodobého Robina Hooda. Pro město jsou typické nástěnné malby, které zdobí zdejší domky. Nejvíce se jich nachází na hlavní tepně Corso Repubblica. Malby jsou satirickou karikaturou snad všech významných politických událostí 20. století a poklesků italské vlády. 15. srpna se tu koná procesí Festa dell´ Assunta, kdy obyvatelé v barevných oděvech vyráží do procesí. Městečko Mamoiada je proslavené hlavně nejzajímavějším karnevalem na Sardinii, který se ale koná 16. a 17. ledna, kdy sem moc turistů zrovna cestu nemá. Městečko Gavoi je zas proslulé výrobou sýra fiore sardo (sýr pecorino). Město leží nedaleko jezera Lago di Gusana, které je oblíbeným místem rybářů. Vesnice Fonni a Desulo jsou místy, odkud většina turistů vyráží na túru k nejvyšším sardinským horám – Bruncu Spina (1 829 m) a Punta La Marmora (1 834 m). Výlet si můžete udělat do Sorgona, jehož archeologické naleziště Biru´e Concas se pyšní jednou z největších kolekcí menhirů na Sardinii. Nedaleko odsud pak najdete největší sardinský nuraghe, Nuraghe Ardasai, nacházející se na skalnatém ostrohu v údolí řeky Flumendosa. Celá horská oblast je poseta celou řadou dalších nuraghi. V Laconi se nachází dům, ve kterém se údajně narodil jediný sardinský světec, sv. Ignác z Laconi. Dům je mimo jiné pěknou ukázkou chudinského domku z 18. století. Ve městě se můžete také vydat do Parcu Laconi, plného exotických stromů, jezírek, pramenů a umělých jeskyní. V parku jsou také pozůstatky hradu Castello Aymerich z 11. století. Nedaleko Laconi jsou další nuraghe – Nuraghe Isparas, Nuraghe Arrubiu nebo nuraghská osada Santuario Santa Vittoria, vůbec jedna z nejvýznamnějších starověkých nuragských osad na Sardinii. Tu tvoří centrální zóna neboli Shromažďovací oblast, kde sídlila světská vláda a dále pak hradby s věžemi a různými místnostmi. Dále je tu náboženská oblast s různými pozůstatky chrámů nebo příbytků kněžích.

Úžasný záliv Golfo di Orosei bude naší další zastávkou. Záliv je součástí největšího sardinského národního parku. Pohoří Gennargentu se tu sráží s mořem a zdejší útesy omývané tyrkysovou vodou jsou prostě nádherné. Největším městem v zálivu je Orosei. Město bývalo významným pisánským přístavem. Dnes tu najdete katedrálu a několik dalších kostelů, pozůstatky středověkého hradu nebo spíše jen jeho věže Prigione Vecchia. Od Orosei se táhne pět kilometrů dlouhý písečný pruh, který je rozdělen na několik pláží - Spiaggia Su Barone, S. Isporoddai, S. Osalla, Caletta di Osalla. Okolí pláží je tvořeno voňavými borovými lesíky. V okolí Orosei pak zmíníme jeskyni Grotta di Ispinigoli, která ukrývá druhý největší stalagmit na světě (největší je v Mexiku). Do jeskyně se vstupuje zvláštně obrovskou šedesátimetrovou studnou, v jejímž středu se nachází 38 metrů vysoký stalagmit. Prohlídky probíhají každou celou hodinu. Dalším nádherným místem je soutěska Gorruppu (Gola Su Gorruppu) označovaná jako evropský Velký kaňon. Ke kaňonu, jehož stěny tvoří 400 metrů vysoké skály, vedou dvě přístupové cesty. Ta jednodušší začíná od mostu Sa Barva a je značená. Město Tiscali je jednou z největších archeologických atrakcí ostrova. Od mostu Sa Barva vede trasa nejen k soutěsce, ale také po zdejším nalezišti. Vidět tu můžete pětihektarové naleziště Sa Sedda´e Sos Carros s pozůstatky asi 150 obydlí z období kultury nuraghi. Nejzajímavějším z míst je chrám posvátné studny. Poměrně novým turistickým letoviskem je Cala Gonone. Zdejší pobřeží nabízí krásné útesy, skalnaté zátoky, jeskyně a mnoho pláží (Spiaggia Centrale, S. Palmasera,S. Sos Dorroles, Cala Cartoe). V sezóně je tu bohužel narváno. Krásný výhled na celé pobřeží se vám naskytne od Nuraghe Mannu.

Poslední oblast, kterou při cestě po střední Sardinii navštívíme, je Ogliastra. Krajina plná lesů, horských stěn, půvabných údolí i krásných pobřežních úseků s pěknými plážemi, může být vaší další zastávkou. Krátce se zastavíme v Santa Maria Navarrese, což je další oblíbené letovisko. Najdete tu kostelík z 11. století, pláž a kousek od břehů se nachází několik malých ostrůvků, které dělají zdejší pobřeží zas o něco působivější. Vyfotit si také můžete 270 metrů hlubokou propast Su Sterru (Il Golgo). Vinařské městečko Jerzu je proslulé červeným vínem Cannonau. Horolezcům doporučíme skalní stěny v kaňonu Bruncu Praneda,které nabízejí desítky tras. Několik tras tu najdou i pěší turisté. Buď můžete vyrazit do kaňonu nebo k vodopádu Cascata Lequarci. Nedaleko odsud je pak obrovská jeskyně Grotta di Su Marmuri, jeskynní komplex s výškou až 40 metrů.

Jih Sardinie

Putování po jižní Sardinii začneme v hlavním městě Cagliari, které je největším městem Sardinie, také přístavem a má 160 tisíc obyvatel.

Hlavním lákadlem města je rozsáhlý areál středověké pevnosti Il Castello, kterou postavili Pisánci a Aragonci. Od pevnosti je nádherný výhled. Z původních dvou věží zbyla jediná, Torre dell´ Elefante. Věž byla postavena na začátku 14. století jako ochrana před Aragonci a pojmenována podle sochy slona vedle padající mříže. Proslula mimo jiné kvůli své děsivé historii i výzdobě. Španělé tu třeba sťali Marchesu di Cea a její hlavu tu nechali ležet jen tak dalších 17 let. Padací mříž pak také pro odstrašující efekt zdobili hlavami setnutých vězňů. Další věží je 36 metrů vysoká Torre di San Pancrazio také ze začátku 14. století. Uvnitř hradeb je univerzita, katedrála, muzea i pisánské paláce, staré město mimo to nabízí řadu kaváren a restaurací. K pevnosti vede schodiště z náměstí Piazza Costituzione, vylezete u Bastione San Remy – dnes vyhlídková plošina, dále pak schodiště Scalette di Santa Chiara, a nebo se sem můžete dostat lanovkou.

Dále v celé čtvrti Il Castello najdete bývalé židovské ghéto Ghetto degli Ebrei. Veškeré židovské obyvatelstvo odsud ale bylo vykázáno na konci 15. století. Pak tu je komplex cagliarských muzeí, z nichž čtyři byla včleněna do bývalé městské zbrojnice. Národní archeologické muzeum je z nich tím nejzajímavějším. K vidění tu jsou předměty starověké civilizace nuragh, kamenné, bronzové i obsidiánové předměty, římské sochy a mozaiky. Za archeologickým muzeem pak stojí Národní galerie se sbírkou výtvarného umění z období od 15. do 17. století. Nejzajímavější jsou krásné oltářní obrazy, které namalovali janovští a katalánští malíři pro zdejší kostely. Jsou tu samozřejmě i díla sardinských malířů. Dalším muzeem je muzeum voskových figurín Mostra di Cere Anatomiche se sbírkou 23 anatomických voskových modelů, které na začátku 19. století vytvořil Clemente Susini. Modely jsou velmi propracované – např. průřez tělem těhotné ženy či hlava se sloupnutou kůží. Posledním muzeem je sbírka asijského umění v Museo d´ Arte Siamese. Sbírku věnoval městu místní inženýr, který strávil řadu let v dnešním Thajsku.

Na náměstí Piazza Palazo se nachází katedrála di Santa Maria z 13. století. Z původní gotické stavby se toho dodnes moc nedochovalo, jen zvonice. Barokní interiér je pozůstatkem přestavby na konci 17. století. U oltáře se nachází vchod do krypty se savojskými hrobkami Aula Capitolare. Vedle katedrály stojí arcibiskupský palác Palazzo Arcivescovile a palác Palazzo Viceregio, kde dříve sídlili španělští a savojští místokrálové.

Městská čtvrt Stampace byla ve středověku dělnickou čtvrtí. Název čtvrť dostala dost zvláštně – podle stai in pace (odpočívej v pokoji). Za doby vlády Aragonců ve 14. století dostali místní Sardové zákaz vstupu na hrad po soumraku. Ti, co to porušili, byli shození z hradních hradeb s požehnáním stai in pace. Centrem čtvrti je náměstí Piazza Yene se sochou Karla Felixe Savojského. Zmíníme pak také pár zdejších kostelů – Chiesa di Sant´Efisio je zasvěcen cagliarskému patronu sv. Efisiovi, což byl římský žoldák, který přijal křesťanství, za což byl sťat. Městu ale poskytl řadu služeb – zachránil město před morem nebo zapudil napoleonskou flotilu. Kousek od kostela se nachází Cripta di Santa Restituta, přírodní kaverna, která se v 5. století stala útočištěm mučednice Restituy a důležitým místem pro první zdejší křesťany. Dalším svatostánkem je Chiesa di San Michele, jehož rokoková výzdoba je považována za nekrásnější příklad rokoka na Sardinii.

Nejpůsobivější římskou památkou v Cagliari je římský amfiteátr z 2. století, který je vytesán ze skály. Vešlo se sem na 10 tisíc lidí, kteří tu sledovali zápasy gladiátorů. U amfiteátru najdete i botanickou zahradu Orto Botanico, kde najdete na 3000 druhů rostlin včetně těch tropických. Jako poslední místo v této čtvrti zmíníme Palazzo Civico na náměstí Piazza Matteotti. Jedná se o budovu novogotické radnice.

Ve čtvrti Marina pak zmíníme archeologické naleziště pod kostelem Chiesa di Sant´ Eulalia, jehož atrakcí je 13ti metrový úsek staré římské silnice z 1. či 2. století.

Jedním z nejstarších sardinských kostelů je Basilica di San Saturinino na místě nekropole, ve které byl pohřben mučedník Saturnin. Naproti kostelu se nachází hrobka jednoho z prvních cagliarských arcibiskupů, sv. Lucifera. Významným poutním místem je Santuario di Nostra Signora di Bonaria. Věřící se sem chodí poklonit sošce Madony, která ve 14. století ochránila španělskou loď za bouřky a dnešní námořníci se k ní stále chodí modlit. Ve zdejším muzeu jsou mumifikovaná těla čtyř španělských šlechticů, kteří zemřeli na mor a jejich ostatky se zázračně neporušené našly v kostele.

Dále zmíníme velkou španělskou pevnost se třemi věžemi, Castello di San Michele z 10. století, která ovšem proslula hlavně jako luxusní sídlo rodu Carrozových. Dnes tu jsou konferenční prostory.

Moře u Cagliari nabízí pláže a v Golfo di Cagliari jsou ukryty vraky lodí z druhé světové války, které jsou oblíbenou potápěčskou destinací. Zmíníme ještě oslavu patrona města, sv. Efisia. To je maskový průvod, který se koná od 1. – 4. 5. a v únoru se pak koná karneval. Opusťme teď hlavní město a pojďme se podívat, co jiného nabízí jižní Sardinie.

Uprostřed kraje zvaného Sarrabus se tyčí zelené vrcholky Monte dei Sette Fratelli. Tady stále žijí sardinští jeleni. Z atraktivních zdejších míst v tomhle opuštěném a nepříliš rozvinutém kraji zmíníme mořskou rezervaci u mysu Cabo Carbonara. Ta je oblíbeným místem potápěčů. Na mysu Cabo Carbonara pak zmíníme hlavní pláž Spiaggia del Riso s lagunou Stagno Notteri, kde jsou v době přezimování vidět plameňáci. Z dalších pláží zmíníme Spiaggia del Simius.

Jedním z nejoblíbenějších a nejnavštěvovanějších turistických letovisek na Sardinii jsou Villasimius a známá Costa Rei s bílými plážemi a letovisky. Pláže mezi Villasimiem a Costa Rei se pyšní krásně čistou tyrkysovou vodou. Z pláží zmíníme Spiaggia Costa Rei. Pláže se táhnou dál na sever i na jih a pro koupání a lenošení na pláži je to tak jedno z lepších míst.

Iglesias má asi 30 tisíc obyvatel a je obklopené zalesněnými vrcholky Monte Linas. Až do 70. let se jednalo o významné důlní město. Hlavním náměstí je Piazza Quintino Sella se stejnojmennou sochou sardinského politika a propagátora znovuzrození těžebního průmyslu v této oblasti. Pro turisty je nejzajímavějším místem zdejší historické centrum s úzkými uličkami, kde nejezdí žádná auta a můžete se tu tak příjemně projít nebo posedět v některé z kaváren. Na náměstí Piazza del Municipio je dóm z 14. století, radnice a biskupská rezidence. V celém městě je pak celá řada dalších kostelů. Zajímá-li vás důlní průmysl, můžete navštívit zdejší muzeum Museo dell´Arte Mineraria, které je věnováno hornické minulosti města a vydat se můžete i do zachovalých důlních chodeb. Asi dva kilometry od Iglesias se pak nachází obrovské báňské středisko Monteponi, dnes opuštěné centrum zdejšího důlního průmyslu. Jednalo se o vůbec jednoho z největších producentů zinku, olova a stříbra na Sardinii. O pár kilometrů dál stojí další opuštěné zinkové doly San Giovanni. Nejbližší pláží u Iglesias je větrná a dlouhá zlatá pláž Funtanamare (někdy také Fontanamare), oblíbená mimo jiné u surfařů. Okolí nedalekého městečka Domusnovas je zas jednou z nejoblíbenějších horolezeckých oblastí Sardinie. Okolní krajina je totiž poseta vápencovými skalami, útesy a jeskyněmi ideálními pro sportovní lezení. Je tu na 440 lezeckých tras do obtížnosti 7. Asi čtyři kilometry od městečka leží přírodní jeskyně Grotta di San Giovanni dlouhá 850 metrů.

Zdejší pobřežní scenérie jsou skutečně nádherné. Cestou po silnici SP83 se zastavte na vyhlídkové plošině Belveder. Mořské krajině vévodí 133 metrů vysoká skála zvaná Cukrová homole (Scoglio Pan di Zucchero) a pod útesy jsou ruiny bývalé čistírny minerálů. U Porta Banda je malá oblázková pláž. I v téhle části pobřeží najdete opuštěné doly a v Masua můžete navštívit unikátní hornický přístav. Až do 20. let sem totiž byla ruda z Iglesiente převážena na plachetnicích na nedaleký ostrov, kde byla pak naložena na nákladní lodě. Tento systém přepravy natěžených minerálů fungoval až do 20. let 20. století. Organizované prohlídky důlního přístavu Porta Flavia můžou být zajímavým a poučným zpestřením vaší cesty po pobřeží.

U Bruggeru pak zmíníme krásnou písečnou pláž Spiaggie Portixeddu, která se táhne v délce 3 kilometrů k řece Rio Mannu. Cestou po pobřeží narazíte i na jiné pláže a letoviska. Z dalších míst, která v okolí doporučíme, jejeskyně Grotta de Su Mannau. Prohlídka trvá asi 50 minut a provedou vás tu nejkrásnějšími místy jeskyně – třeba Archeologickou síní či jezerními sály. Obdivovat budete zdejší stalaktity a stalagmity.

Jednou z nejznámějších oblastí Sardinie je Costa Verde neboli Zelené pobřeží. Jedná se o úžasný pobřežní pás, který se táhne od mysu Capo Pecora k letovisku Torre dei Corsari. Divoká příroda a pláže, které ještě nejsou tolik narvané, jsou hlavním lákadlem této části Sardinie. Zdejší městečko Villacidro proslulo svým žlutým šafránovým likérem a navštívit tu také můžete malý vodopád Cascata Su Spendula. Město Arbus je zas proslulé svým nožířstvím – vyrábějí se tu ceněné sardinské kapesní nožíky a tomuto řemeslu je věnováno také zdejší muzeum Museo del Coltello Sardo. Jeden z historicky nejvýznamnějších olověných a zinkových dolů na Sardinii býval kdysi Miniere di Montevecchio. Obrovský historický důlní komplex je tu dochován téměř v takové podobě, v jaké ho roku 1991 opustili místní horníci a je nejlepším místem, kde vidět pozůstatky bohaté důlní sardinské historie. Costa Verde je proslulé hlavně svými plážemi, za ty nejhezčí jsou považovány Gennamari, Bau, Spiaggia Scivu či Spiaggia della Piscinas, za kterou se mimo jiné tyčí třicetimetrové písečné duny zvané Sardinská poušť. Nevýhodou zdejších pláží jsou placená parkoviště.

Z dalších měst na jihu ostrova připomeneme město Carbonia, které postavil Musollini ve 30. letech 20. století pro zaměstnance nedalekých uhelných domů. Osud města, stejně jako jeho název, byl vždy spjat hlavně s uhelným průmyslem. Pro město jsou tak typické především budovy ve fašistickém stylu s náměstím Piazza Roma. Krom toho tu je jediné sardinské muzeum věnované speleologii, Museo di Paleontologia e Speleologia. Asi 4 km od města můžete vidět rozvaliny fénické pevnosti Monte Sirai, kterou Féničané postavili v 7 st. př. n. l. Moc se toho sice nedochovalo, ale jsou odsud pěkné výhledy na okolí.

Sousední města Portoscuso a Portovesme mají pláž a v červnu se tu koná tradiční tuňákový festival. Portoscuso je totiž jedním z mála míst na Sardinii, kde se tuňáci stále loví tradičním způsobem. Město Montessu ukrývá jedno z největších a nejvýznamnějších archeologických nalezišť na Sardinii. Přírodní kamenný amfiteátr ukrývá na 35 primitivních hrobů. U Santadi se nachází další ze sardinských jeskyní – Grotte Is Zuddas s excentrickými krápníky v hlavní síni.

U jihozápadního pobřeží Sardinie se nachází dva ostrovy – nepříliš zajímavý Isola Sant´Antrioco a turističtější Isola di San Pietro s pastelovými domky a rybářskými bárkami. Název má podle sv. Petra, který se sem uchýlil před bouří při cestě do Cagliari. Pěkným zdejším městečkem je Carloforte s dlážděnými uličkami a restauracemi nabízející především rybí jídla. San Pietro je proslulé také svým tuňákovým festivalem Girotonno, který se koná většinou na přelomu května a června. Jedná se o velmi nepěknou krvavou podívanou a nutno také připomenout, že středomořští tuňáci jsou díky neutuchající chuti na suši hlavně v Japonsku postupně ohroženi výrazným snižováním jejich stavů. Na jihu ostrova jsou pěkné pláže – Spiaggia La Bobba s výhledem na sloupy tyčící se z moře nebo La Caletta, maličká pláž obehnaná útesem. Ostatně pobřežní scenérie tohohle ostrůvku jsou skutečně skvostné – skalnaté útesy, majáky i skalnaté zátoky vás okouzlí. Zátoka s majákem Cala Fico je opravdu fotogenickým místem. Na ostrově také jeden nadšenec, kterého děsily snižující se stavy typickým ostrovních oslíků asinello, založil chovatelskou stanici těchto roztomilých tvorů – Fattoria degli Asinelli.

Sousední ostrov, Isola di Sant´ Antioco, je po Sicílii, Sardinii a Elbě čtvrtým největším italským ostrovem. Ostrov sice není ničím odlišný od zbytku Sardinie, zmíníme ale pár míst, která by vás mohla zajímat. Na ostrov se dostanete buď autem přes most nebo trajektem. Hlavní město Sant´ Antioco má historické centrum s fénickými nekropolemi a jinými archeologickými vykopávkami. Je tu bazilika di Sant´ Antioco Martire s rozsáhlými kostelními katakombami. Katakomby sestávají z pohřebních síní, některé pochází dokonce až z dob starého Kartága. Katakomby lze navštívit v rámci prohlídek. Dále je ve městě archeologické muzeum, také etnografické a také tu můžete vidět další kartaginské hrobky – Villaggio Ipogeo. Na ostrově je samozřejmě také několik pláží – Maladroxia, Spiaggia Coa Quaddus u mysu Capo Sperone, nejjižnějšího výběžku ostrova nebo Cala Lunga či Spiaggia Le Saline. Za nejznámější ostrovní pláž platí Spiaggia Grande.

Jižní pobřeží ostrova Sardinie dále sestává z borových lesů, lagun, pláží. Tou nejnavštěvovanější a také nejkrásnější zdejší pláží je Spiaggia Porto Pino, dále pak zmíníme Spiaggia Sabbie Bianche (nepřístupná mimo červenec a srpen, je na vojenském pozemku). Oblíbenou pobřežní silnicí je Costa del Sud – od mysu Capo Malfatano se vám začnou naskýtat úžasné pobřeží scenérie s výhledy na moře, vrcholky útesů zdobí staré španělské strážní věže nebo majáky a cestou po pobřeží potkáte řadu skvělých pláží – Spiaggia Su Giudeu, Porta Campana, Spiaggia Sa Colonia, Spiaggia Su Portu, které jsou mimo jiné velmi oblíbené u surfařů.

Dalším krásným pobřežním koutem s plážemi a lesíky provoněnými borovicí je úsek mezi Chia a Santa Margherita di Pula. Jak kdo pak ocení jedno z nejluxusnějších plážových letovisek na Sardinii, Forte Village s několika luxusními hotely, všemožným turistickým zázemím a plážemi. Jste-li milovníci archeologie a různých vykopávek, pro vás tu máme archeologickou oblast kolem města Nora. To bylo ve 4. století jedním z nejvýznamnějších měst na ostrově a jedním ze sídel římské vlády. Významné bylo město ale už od dob Féničanů. Dodnes se dochovala jen malá část původního města, zbytek je pod vodou. Vidět tu můžete různé sloupy jako pozůstatky římských chrámů, římské divadlo s výhledem na moře a pozůstatky mořských lázní (Terme al Mare) nebo římské vily. U potápěčů je oblíbené potápění se k podvodním rozvalinám města. V Noře jsou také dvě pláže, a to hned u naleziště a u nedaleké laguny di Nora můžete zas zahlédnout růžové plameňáky.

Severozápadně od hlavního města se pak táhne sušší zemědělská oblast Campidano. Tady upozorníme na rozvaliny starého hradu Castello di Acquafredda. Pohled na pohádkové zříceniny na rozeklaném vrchu může být příjemnou zastávkou v této části Sardinie. Jen kousek odsud se nachází ani ne 1 000 metrů vysoký vrchol Monte Arcos, na kterém se nachází přírodní rezervace, která patří k jedněm z posledních míst výskytu typického sardinského jelena cervo sardo. V tomhle koutu přírody žijí divočáci, divoké kočky a spousta dravých ptáků. Budete-li projíždět vesničkou San Sperate, všimněte si zdejších maleb na zdech zvaných murales, které jsou pro Sardinii typické. Ve městě Sanluri stojí velký hrad, ve kterém ve 14. století žila nějakou dobu královna Eleanora d´Arboera. Ve městě je pak také malé muzeum Duca d´Aosta se sbírkou vojenské výzbroje. K vidění je tu středověký katapult nebo torpédo. Ve městě je pak ještě františkánský klášter.

Městečko Sardara ukrývá kostelík ze 14. století, dále pak archeologické muzeum ve Villa Abbas se sbírkami vykopávek z okolních nalezišť a hned vedle je archeologické naleziště u kostela Chiesa di San´t Anastasia. Dále jsou tu termální lázně Santa Maria de Is Acquas, které fungovaly už v době Římanů a hrad Castello Monreale.

Kraj La Marmilla se proslavil nejbohatším a nejvýznamnějším archeologickým nalezištěm na Sardinii. Je tu několik míst, ve kterých se nacházejí archeologická naleziště připomínající starověkou sardinskou kulturu nuraghi. U Villanovaforru se nachází osada kultury nuraghi zvaná Genna Maria s archeologickým muzeem, které ukrývá celou škálu předmětů z období nuraghi, amfory, olejové lampy, šperky či mince. U města Las Plassas zas stojí ruiny hradu Castello di Marmilla z 12. století, který byl součástí obranné středověké linie. V Barumini najdete další regionální muzeum v rezidenci španělské rodiny Zapatů z 16. století, která se tyčí nad osadou kultury nuraghi. Děti pak můžete vzít k miniaturnímu modelu ostrova Parco Sardegna in Miniatura. Hlavním lákadlem této části ostrova je ovšem jediná sardinská památka zapsaná na seznamu UNESCO, nejznámější ostrovní nuraghi Nuraghe Su Nuraxi. Návštěva je možná v rámci prohlídek s průvodcem, který většinou mluví jen italsky. V sezóně tu bývají fronty. Hlavním bodem tohohle slavného archeologického naleziště je věž Nuraxi, která kdysi měla tři podlaží a byla vysoká až 20 metrů. Vznikla někdy kolem roku 1500 př. n. l. Později k ní byly přistavěny další věže, které byly později spojeny hradbami. Zaujaly-li vás propojené kruhovité stavby, které se rozkládají na svahu, jedná se o první vesnické domky z doby želené. V římských dobách byl nuraghi stále obydlen a rozrůstal se. Byly tu objeveny základy primitivních kanalizací a odpadů. Dnes se jedná o jediný kompletně odhalený nuraghi na Sardinii.

Na závěr našeho putování po celé Sardinii zmíníme čedičovou plošinu La Giara di Gesturi, která se tyčí nad zdejší krajinou. Žije zde červený skot a divocí koníci zvaní cavallini. Koníci chodí pít ke zdejším malým jezírkům. Pláň má vlastní mikroklima, a proto se tu vyskytuje řada jedinečných rostlin. Kvete tu třeba na 15 druhů orchidejí. Je to příjemné místo k procházkám, najdete tu několik cestiček i cest, z nichž některé umožňují i jízdu autem.

Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě