Julské Alpy

Tento průvodce je součástí našeho rozsáhlého průvodce po Slovinsku, který doporučujeme k pročtení před Vaší cestou do Slovinska. Najdete tam průvodce i po všech dalších zajímavých částech této země. V této části průvodce se budeme věnovat nejznámější a nejnavštěvovanější oblasti Slovinska, horské krajině Julských Alp, která tvoří severozápadní cíp Slovinska při hranicích s Rakouskem na severu a s Itálií na západě.



V tomto článku společně procestujeme tuhle oblíbenou destinaci vysokohorských turistů a milovníků všemožných outdoorových aktivit jako je rafting, canyoning, jízda na horských kolech, horolezení a celá spousta dalších aktivit, které se dají provozovat v téhle krajině blýskavých jezer, zasněžených horských vrcholů v čele s nejvyšší slovinskou horou Triglavem, divokých řek i hlubokých soutěsek. Je tady toho tolik, že to za jednu cestu jen stěží zvládnete. Doporučujeme se tak zaměřit na vybranou oblast, kterou pořádně poznáte a příště se zas vydat do jiné části Julských Alp. Ať už se ale vydáte kamkoliv, krásy zdejší přírody vám zaručeně vezmou dech. Julské Alpy jsou mezi evropskými outdoorovými nadšenci velmi oblíbenou destinací, naprosto právem.



Pohoří Julské Alpy leží z větší části na území Slovinska. Do Itálie zasahují pouze svou menší západní částí (Západní Julské Alpy). Jde o nejvyšší pohoří Slovinska, které geologicky patří k soustavě Jižních vápencových Alp a je tvořeno hlavně vápencem. Nachází se tu i nejvyšší hora Slovinska, Triglav, vysoký 2 863 m. n. m. Většinu nejvyššího slovinského pohoří tvoří Národní park Triglav rozkládající se kolem nejvyšší slovinské hory. Park skýtá nespočet turistických tras, složitějších i jednodušších, které vás provedou po vysokohorských pastvinách, krasovými plošinami, horskými údolími i na nejvyšší vrchol. Název Julské Alpy pochází od jména římského císaře Julia Caesara, který při jejich úpatí založil město Cividale del Friuli. Roste tu zajímává flóra, včetně několika endemických druhů. Žijí tu kamzící, kozorožci, medvědi, rysi či orli. Hlavní infocentrum oblasti je ve vesnici Soča. Národní park Triglav je jediným slovinským národním parkem a zahrnuje skoro celou oblast slovinských Julských Alp. Od roku 2003 je celá tato oblast zapsána také jako biosférická rezervace UNESCO. Každoročně region přivítá víc než 1,5 milionu turistů.



Našeho průvodce začneme v severní části a budeme postupovat směrem k jihu. Jedním z hlavních turistických center celé oblasti je městečko Bled (foto v odstavci a pod ním). Pokud jste někdy viděli nějaký ten leták lákající na krásy Slovinska, určitě na něm bylo jezero s malým ostrůvkem uprostřed, na kterém je kostel. To je nejznámější panorama Slovinska. Tento obraz je právě z jezera Bled, u kterého centrum celých Julských Alp leží a vyplatí se z něho vyrážet na průzkum Julských Alp. Je jedním z nejturističtějších míst celého Slovinska, díky čemuž vám tu pobyt znepříjemní davy turistů, ale zase tu najdete velmi široké turistické zázemí – ubytování, špičkový golfový resort a fungují tu i různé agentury nabízející různé outdoorové aktivity. V turistické středisko se začalo město měnit v 2. polovině 19. století, kdy tu jeden švýcarský lékař založil lázně, které se později staly jedněmi z nejdůležitějších turistických míst tehdejšího Rakouska-Uherska. V době bývalé Jugoslávie šlo taktéž o velmi oblíbené turistické středisko, letní sídlo tu měla královská rodina a jezdil sem i vládce J. B. Tito, který tu hostil významné politiky. Poslední víkend v červenci se tu koná kulturní festival Bledské dny s bohatý kulturním programem a ohňostrojem, po jezeře tou dobou plují desítky světel. Bled leží na břehu Bledského jezera (Blejsko jezero), které je azurové a neuvěřitelně průzračné a v létě také velmi teplé. Bylo vytvořeno před tisíci lety díky ústupu Bohinjského ledovce. Je dlouhé 2 120 metrů a široké 1 380 metrů, jeho maximální hloubka je 30 metrů. V jedné části jezera vyvěrají termální prameny, které napájí hned několik luxusních hotelových a lázeňských resortů. Protože Bled leží v nadmořské výšce jen asi 500 metrů, panuje tu mírné klima, které zajišťuje dlouhou letní sezónu. Bled a okolí připadl v 11. století biskupovi z rakouského Brixenu, jehož rod tu vládl až do začátku 19. století. Nad jezerem na skále ve výšce necelých 140 metrů se tyčí Bledský hrad (Blejski grad) (foto v odstavci vpravo). První zmínky o něm se datují do přelomu 10. a 11. století, ve středověku k románské věži přibyly hradby, gotický oblouk a padací most. Ještě později přibyla hospodářská a obytná stavení. Dochovala se také zdejší kaple z 16. století, barokně zrekonstruovaná někdy na začátku 18. století. V sálech vedle kaple je expozice věnovaná historii Bledu. Od hradu je přirozeně pěkný výhled na jezero i Julské Alpy. Dole pod hradem najdete novogotický kostel sv. Martina ze začátku 20. století, který nahradil ten původní ze století 15. Tím nejslavnějším zdejším kostelem je onen zmiňovaný kostel nacházející se na ostrůvku uprostřed Bledského jezera. Jde o kostel Nanebevzetí Panny Marie (Cerkev Marijinega vnebovzetja). Legenda vypráví, že tady kdysi stával chrám slovanské bohyně Živy, který byl zničen během bojů mezi pohany a křesťany. Byly tu objeveny stropy prehistorické osady, ale i slovanského působení. Dnešní bazilika byla založena ve 12. století, v 15. století získala barokní podobu a taktéž byla poničena zemětřesením. Současný vzhled kostela tak pochází ze 17. století. Pěkný je zlatem zdobený oltář z 18. století a tři boční oltáře z černého mramoru. V kostelní lodi visí také tzv. zvon přání. Kostelní věž dostahuje výšky 54 metrů. K ostrůvku na jezeře jezdí výletní loďky zvané pletna, které vyrážejí z různých míst na březích jezera. Do kostela se platí drobné vstupné.



Opusťme Bled a vydejme se do jeho širšího okolí. Dalším pěknou krajinnou scenérii skýtá soutěska Vintgar (foto v textu a pod ním), která už je součástí Národního parku Triglav. Tou protéká říčka Radovna. Soutěska je dlouhá asi 1,5 km a vine se mezi 300 metrů vysokými skalními stěnami. Radovna v soutěsce vytváří peřeje, vodopády i malá jezírka. Stezka vás dovede k mostu, ze kterého se vám naskytne výhled na 16 metrů vysoký vodopád Šum. Jen kousek od vodopádu je k vidění poutní kostelík sv. Kateřiny, od kterého se vám naskytnou další hezké výhledy na okolní hory. Jde o jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst země. O něco méně zajímavou je druhá soutěska, Pokljuka. Ta leží nad údolím říčky Radovny a táhne se v délce asi 2 km. I v ní najdete skalní oblouky nebo vodopád. Nedaleko Bledu se také táhne pohoří Karavanky, o kterém budeme hovořit dále. Nejvyšší horou Karavanek je hora Stol vysoká 2 236 m. n. m. a ta je také velmi často vidět na fotografiích Bledu. Leží na hranicích Slovinska a Rakouska a z obou zemí sem vede několik turistických stezek. Druhým vrcholem je Mali Stol vysoký 2 198, pod který najdete horskou Prešernovu chatu. Jednou z nejméně náročných tras na Stol je výšlap od Valvasorovy chaty, ke které se dostanete autem.



Městečko Radovljica má pěkné středověké jádro s budovami z 15. a 16. století. Centrum se nachází na návrší nad řekou Sávou a tvoří ho historické budovy gotické a renesanční architektury, ale i pozdější klasicistní. Centrem města je Linhartovo náměstí (Linhartov trg). Dochovalo se tu šest původních městských věží, pěkný je Šivecův dům z 16. století a Vidičův dům ze 17. století s feskami na fasádě. Také tu stojí Linhartům dům, rodný dům otce slovinského dramatu, který tvořil v 2. polovině 18. století. Na náměstí dále najdete palác Thurnov grad, dnes v barokní podobě, ve kterém sídlí Muzeum včelařství. Ve městě je pak ještě kostel sv. Petra obklopený zbytky hradeb a věží.

Ve vesnici Begunje na Gorenjskem najdete hrad Katzenstein, který byl v 17. století přestavěn na zámek. Za druhé světové války v něm gestapo zřídilo vězení, kterým prošlo na 12 tisíc lidí. Tuto dobu připomíná zdejší expozice. Od hradu se pak táhne hřbitov s hroby zavražděných. Na hrad navazuje park a ještě o něco výše nad vesnicí se nachází zřícenina hradu Kamen, který vznikl asi ve 12. století a jedním z jeho majitelů byl rytíř Gasper Lambergar, který proslul jako vítěz víc než 80 rytířských turnajů.

Významným poutním místem je bazilika Panny Marie Pomocné ve vesnici Brezje. Jde o skutečně krásný kostel v barokním stylu, jehož dnešní podoba pochází z konce 19. století. Poutní místo proslulo díky obrazu Korunovaná Panna Marie s dítětem od Leopolda Layera, o kterém lidé uvěřili, že má zázračné schopnosti a začali se pod ním modlit. Mířili za ním poutníci z celého okolí, díky čemuž se získali peníze na stavbu dnešní velkolepé baziliky. Později k ní přibyl ještě klášter. Významnými poutními událostmi jsou mariánský svátek 24. května a svátek Nanebevzetí 15. srpna.

Druhou významnou turistickou oblastí Julských Alp je Bohinj, která se rozkládá kolem údolí Sávy Bohinjky. To je dlouhé asi 20 km a táhne se jihozápadně od Bledu. I tohle je významná turistická oblast slovinských Julských Alp, která každoročně přiláká davy turistů, hlavně těch aktivních. Ačkoliv jde o docela významnou turistickou oblast, dodnes si zachovala svou jedinečnou kulturu a tradice. Stále tady můžete spatřit ukázky tradiční architektury, v obci Gorjuše se kdysi vyráběly proslulé ozdobné dýmky. V některých částech se dodnes provozuje tradiční pastevectví. K zachování tradic přispělo i to, že oblast byla kvůli svým horským podmínkám po staletí víceméně izolována. Její rozvoj znamenala až výstavba bohinjské železnice, která byla dokončena roku 1904. Vede mezi Jesenicí a italskou Gorizií a překonává horské masivy vysoké i víc než 1 400 metrů. Po železnici se někdy provozují vyhlídkové jízdy parní lokomotivou. Hlavní základou pro výpravy po údolí bývá vesnička Bohinjska Bistrica. V ní najdete moderní akvapark, který ocení hlavně rodiny s dětmi, je tu turistické informační středisko a v zimě tu funguje lyžařské středisko, které v létě můžete využít pro různé výstupy na horské vrcholy – Korbla či Črna prst. Ve vesnici je dále kostel sv. Mikuláše z 19. století.

V oblasti Bohinje můžete vidět i několik tradičních lidových staveb. Tradiční hospodářskou architekturu můžete vidět ve vesnici Bitnje, kde kromě starých statků je také kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 17. století. Další ukázky bohinjské lidové architektury se nacházejí ve vesnici Jereka, kde je to kostel sv. Markéty z 16. století a hrázděný Mežnarův dům. Ve vesnici Srednja vas v Bohinju se dochovaly dvě sýpky ze 17. století a barokní kostel sv. Martina. V obci Pastvina Uskovnica je zas k vidění první vysokohorská pastvina v Bohinji, o které se mluví už v 15. století. Najdete ji u horské chaty Dom na Uskovnici, která leží ve výšce 1 154 m. n. m. Pro oblast slovinských Julských Alp typické sušáky sena zvané toplar můžete vidět ve vesnici Studor v Bohinju. Pocházejí z 18. a 19. století. Kromě nich je tu také ukázka typického podlouhlého statku – Odarův dům. Pokud vás tyhle ukázky tradiční horské architektury lákají, nejlepším tipem je pak Stara Fužina stojící na místě, kde kdysi fungovaly železárny a od nich obec získala své jméno. Poslední majitel oněch železáren sídlil v Zoisově velkostatku. V něm se dnes nachází Pastýřské muzeum (Planškarski muzej) s etnografickou kolekcí. Kromě statku a muzea je tu ještě kostel sv. Pavla z roku 1502. Jak se žije pastevcům v Julských Alpách nejlépe uvidíte na vysokohorských pastvinách Pastviny Fužinske planine. Na této krasové plošině se pastevectví provozuje už od středověku. Pokud se touhle krajinou jen tak projdete, narazíte na typické dřevěné chaty, ve kterých pastevci přes léto přebývali. Všechna tato místa jsou zajímavou exkurzí do tradiční architektury a jsou zároveň dobrými tipy na příjemné procházky. Oblíbenou turistickou chatou v této oblasti je Koča na planini pri jezeru ve výšce 1 453 m. n. m., která leží na břehu jezera. Odsud se často podnikají výšlapy na vrch Pršivec (1 761 m. n. m.). Ze zmiňované chaty je to výšlap asi na 2,5 hodiny.

Dalším krásným jezerem v Julských Alpách je Bohinjské jezero (foto pod odstavcem) obklopené majestátními horskými vrcholy. Jezero je dlouhé 4,4 km, široké 1,2 km. V létě je tu voda docela teplá (kolem 22°C) a také křišťálově čistá, v zimě zas jezero zamrzá a funguje jako kluziště. Kolem jezera vede pěší stezka. Z jeskyně nad jezerem zas v případě vydatných srážek vyvěrá vodopád Govic. Hlavním turistickým střediskem u jezera Bohinj je vesnice Ribčev Laz (foto v odstavci vpravo), která nabízí slušné turistické zázemí v podobě hotelů a turistických informací. Ve vesnici je k vidění Pomník čtyř statečných mužů, kteří se dívají na Triglav. Památník připomíná první úspěšný výstup na Triglav v roce 1778. Dále je v obci starý kamenný most a gotický kostel sv. Jana Křtitele s freskami v interiéru. Další pěknou vesničkou s výhledem na horské vrcholy Julských Alp je Sv. Duh s renesančně-barokním kostelem sv. Ducha z počátku 16. století. Nedaleko Bohinjského jezera leží 1 922 metrů vysoká hora Vogel, na jejíž svazích leží lyžařské středisko. Na horu vede lanovka z obce Ukanc. Z té se můžete vydat i k horským chatám Dom Savica a Koča pri Savici ve výšce kolem 600 m. n. m., které slouží jako základy pro treky po náhorní plošině Komna, ale i na Triglav nebo k Triglavským jezerům. V oblasti Bohinjského jezera leží i nejnavštěvovanější slovinský vodopád Savica. Padá z výšky 78 metrů a kousek od něho je ještě menší vodopád. Platí se drobné vstupné.



Dobrou oblastí pro pěší turistiku je plošina Pokljuka. Zalesněná plošina se rozkládá ve výšce od 1 200 do 1 500 m. n. m. a po jejích okrajích se zdvihá několik horských vrcholů – Lipanski vrh ( 1 968 m. n. m.) a Debela peč (2 014 m. n. m.). Příjemné jsou také procházky po zdejších pastvinách, třeba po močálovité oblasti Goreljek nebo na pastvinu Zajemniki s řadou starých dřevěných salaší. Z pastviny Rudno Polje se vyráží také na Triglav (trasa na 7 hodin).

Jedním z největších turistických lákadel celého Slovinska je výšlap na nejvyšší horu Slovinska a kdysi také největší horu celé Jugoslávie, na Triglav. Hora vysoká 2 864 metrů je dominantou Julských Alp a pro Slovince téměř posvátné místo, opěvovaná řadou legend. Název znamená „tři hlavy“ a symbolizuje její tři vrcholky, které tvoří špičku hory. Jiná legenda říká, že má hora jméno podle slovanského boha Triglava. První doložený výstup na Triglav se odehrál v roce 1778, kdy se na něj vydala čtveřice mužů. Na vrcholu hory je malá stavba připomínající raketu. Jmenuje se Aljažova věž a vznikla jako útočiště pro horolezce. Věž navrhl kněz Jakob Aljaž, který si vrchol hory koupil. Věž rozebranou na části sem svými přáteli přinesl v létě 1895 a věž je dnes jedním ze symbolů Triglavu. Když Slovinsko vyhlásilo v roce 1991 samostatnost, vlajka slavnostně vzplála právě na Triglavu. Z vrcholu Triglavu se vám naskytnou skutečně nádherné výhledy na všechny světové strany. Vrcholové horolezce láká také zdejší Severní stěna, která je jednou z nejnáročnějších stěn Východních Alp. Výšlap na Triglav láká spousty turistů, je ale nutno upozornit na to, že to není výšlap na Sněžku. Vrcholové party jsou pro zkušenější borce, leze se po skále, která je jištěna ocelovými lany. Další nebezpečí hrozí v době špatného počasí, protože Triglav kromě turistů láká také blesky, které tady zabily už spousty turistů. I v létě můžou bouřky přijít z ničeho nic. V hlavní letní sezóně je na vrcholu neustále spousta lidí. Výšlap se obvykle rozkládá na 2-3 dny, ti nejzkušenější výstup i sestup zvládnou za jeden den, ale není to uplně doporučovaná varianta. Cestou na Triglav potkáte několik turistických chat – Staničev dom, Planika nebo Kredarica ve výšce od 2 300- 2 500 m. n. m. Výšlap na skalnatý vrcholek zas tak složitý není, finální výstup je po zmiňované ferratě, která vede na vrchol ze tří stran. Můžete zvolit několik cest na Triglav, zajištěné (ferraty) i nezajištěné, ty se pak liší i svou náročností. Popis a přehled všemožných tras v Julských Alpách najdete v angličtině tady. Přehled dalších tras a spoustu tipů pro poznávání parku najdete také na oficiálních stránká Národní parku Triglav. Oficiální turistický leták ke stažení najdete tady. Přehled většiny turistických chat, ve kterých si přespání v hlavní sezóně musíte zarezervovat, najdete tady. Další praktické informace pak najdete tady.

Dalším skutečně nádherným místem vhodným ke skvělým pěší túrám je Údolí Triglavských jezer. To se táhne pod vrcholy Tičarica a Zelnarica a tvoří ho krajina alpského krasu. V této oblasti se nachází celkem deset jezer, což vás můžete trochu zmást v případě, že jste někde viděli označení tohoto údolí jako Údolí sedmi jezer. Nejníže, tedy ve výšce 1 294 metrů, leží Črno jezero. Pod vrcholem Tičarica se ve výšce 1 676 m. n. m. jsou dvě jezera propojená v jedno – Dvojno jezeru, u kterého je horská chata. Největší a nejhlubší jezero je Veliko jezero ve výšce 1 838 m. n. m. Tím nejvýše položeným je Jezero v Podstenju ve výšce 1 993 m. n. m. Za nás velký tip na to, kam vyrazit na túru.




Do masivu Triglavu se zařezává Údolí Vrata. Je jedním ze tří údolí Triglavu a se svými 11 km také nejdelší z nich. Na jeho průzkum se většina turistů vydává z obce Mojstrana. V ní je možné navštívit Triglavské muzeum věnující se slovinskému alpinismu a národnímu parku Triglav. Z vesnice se můžete vydat na různá místa – podél říčky Triglavska Bistrica, k vodopádu Peričnik, který padá ve dvou stupních nebo k horské chatě Aljažev, od které je krásný výhled na Triglav. Dobrý výhled na nejvyšší slovinskou horu je také od památníku padlých partyzánů.

Kranjska Gora v údolí Sávy Dolinky je dalším dobrým cílem pro pěší turistiku. V zimě na ní a v jejím okolí funguje lyžařské středisko, kde se jezdí i závody Světového poháru v alpském lyžování a je to tak jedna z nejlepších možností, kde si ve Slovinsku v zimě zalyžovat. Kousek odsud je Planica, kterou znají fanoušci skoků na lyžích. Nachází se tady totiž jeden z největších skokanských můstků na světě a pořádají se tady významné závody ve skocích na lyžích. V celé oblasti v zimě najdete také na 40 km běžkařských tratí. Vidět odsud můžete i druhou nejvyšší slovinskou horu, Škrlatici, vysokou 2 740 m. n. m.

Nejvyšším vysokohorským průsmykem v zemi je průsmyk Vršič ve výšce 1 611 m. n. m. Cesta přes něj se táhne od Kranjske Gory přes 48 serpentin v délce asi 12 km. Silnice byla otevřena roku 1916, aby Rakousko-Uhersko mohlo zásobovat své jednotky na sočské frontě. Museli ji postavit zajatí ruští vojáci. Jejich utrpení připomíná dřevěná Ruská kaple (foto v textu) ve výšce asi 1 200 m. n. m. s malým hřbitovem a pomníkem v podobě kamenné pyramidy. Ze silnice se vám naskytnou skutečně nádherné horské scenérie. Cestou přes průsmyk dále uvidíte skalní okno v hoře Prisanka, na kterou odsud můžete podniknout túru (asi 4,5 hodiny). U průsmyku pak stojí chaty Tičarjev dom a Poštarski dom. I tady se můžete vydat na túry. Kromě Prisanky si v této oblasti můžete vyšlápnout ještě na vrchol Razor ve výšce 2 601 m. n. m. Průsmyk také rádi zdolávají cyklisté, kteří se nebojí kopců.

Zatím jsme nabídli spoustu tipů pro pěší turisty. To ale není jediná outdoorová aktivita, kterou tady můžete dělat. Údolí řeky Soče (foto vpravo a pod textem), které se přezdívá Smaragdová kráska, je dalším velkým turistickým hitem Slovinska a láká milovníky divoké vody z celé Evropy. Soča pramení v Julských Alpách a dlouhým údolím se vine podél italských hranic v délce asi 140 km. 99 km teče po území Slovinska, zbytek v Itálii, kde pak pak ústí do Jadranu. Při plavbě po řece si užijete nejen úžasně čistou azurovou řeku, ale i různé krajinné typy – od hor až po středomořské klima. Rafting na Soče vám zajistí celá spousta turistických agentur operujících v celých Julských Alpách.



Další turistickou oblastí Julských Alp je Údolí Trenta. Jde o pěkné údolí ve tvaru podkovy, které je obklopeno dalšími vrcholy Julských Alp vysokými od 2 100 do 2 600 m. n. m. I v této oblasti na vás čeká několik turistických cílů. Horská chata Koča pri izviru Soče v překladu znamená Chata u pramenu Soče, což naznačuje, že jen kousek od ní najdete ve výšce 916 metrů krasový pramen řeky Soče. Voda z pramenu stéká po malém vodopádu a pokračuje soutěskou. Vede tudy náročnější turistická stezka, která v některých částech je zajištěná. V Údolí Trenta za zmínku stojí i jediná slovinská botanická alpínská zahrada Alpinum Juliana. Nachází se ve výšce 800 metrů a uvidíte v ní na tisíc druhů různé horské alpínské květeny. Hlavním turistickým střediskem této oblasti je vesnička Trenta. Najdete v ní informační středisko a Muzeum Trenty věnující se historii a přírodě regionu. Z Trenty se můžete vydat k horské chatě Dom Dr. Klementa Juga, od které se můžete vydat na asi 2 hodiny trvající túru k největšímu slovinskému vysokohorskému jezeru. Tím je Krnsko jezero. U jezera ležícího v nadmořské výšce 1 385 metrů se nachází chata Planinski dom pri Krnskih jezerih. Jezero se rozkládá při úpatí hory Krn. U něho se nachází ještě menší Dupeljsko jezero. Při sestupu uvidíte asi 150 metrů dlouhou soutěsku Kršovec, poblíž které vede silnice. Dalším tipem je vesnice Soča s kostelíkem sv. Josefa, ve kterém je zajímavý obraz ďábla s tváří Benita Mussoliniho. Obraz pochází z roku 1944. Poblíž kostela je vojenský hřbitov rakouských a italských vojáků z první světové války. Za vesnicí Soča pak najdete Velkou soutěsku (Velika korita Soče), která je také dobrým tipem na krátkou túru.

Dalším údolím v této oblasti je Údolí Koritnica, vytvořené stejnojmennou řekou. Vede tudy silnice až k italským hranicím, která byla ještě před první světovou válkou nejkratší cestičkou mezi Korutany a Jadranem. Na začátku silnice je obelisk připomínající památku padlých na sočské frontě a opuštěný vojenský hřbitov. Silnice dále pokračuje přes soutěsku hlubokou 61 metrů, nad kterou se tyčí pevnost Kluže (trndjava Kluže). První zmínka o ní pochází z 2. poloviny 15. století a měla za úkol střežit přístup k průsmyku Predel a do údolí Soče. Tvoří ji v podstatě jen obranná věž, jejíž dnešní podoba je z roku 1880. Byla ale hodně poničena za 1. světové války. Dále se dostanete do vesnice Log pod Mangartom, kde jsou vidět pěkné stavby tradiční horské architektury. Je tu kostelík z 18. století s gotickou soškou Madony z 15. století, u něho je vojenský hřbitov z 1. světové války s pomníkem od českého sochaře L. Kofránka. Vede tudy dále silnice k průsmyku Predel, a to přes osadu Strmec na Predelu, jejíž obyvatele nechali Němci jako odvetu za partyzánské akce v roce 1943 postřílet. Z této vesnice se vám naskytnou další krásné výhledy na Julské Alpy.

Sedlo Mangart je hraniční sedlo ve výšce 2 072 m. n. m., pod kterým najdete horskou chatu Mangartska koča ve výšce 1 906 m. n. m. Chata je výchozím bodem za dalšími turistickými cíli této části Julských alp.

Další zajímavou oblastí je Bovecká pánev. Tato alpínsko-krasová oblast po staletí sloužila jako pastýřská oblast. Její horské vrcholy tvoří skupiny Kanin, která je považována za náročnou turistickou oblast doporučovanou zkušeným turistům. Pokud hovoříme o krasové oblasti, je nutno zmínit, že tady bylo objeveno na 400 krasových jeskyní včetně sedmé nehlubší jeskyně světa – Čehi 2, se zatím prozkoumanou hloubkou 1 533 m. V pohoří Kanin v zimě fuguje lyžařské středisko, do kterého jezdí lanovka z obce Bovec. Ta je výchozím bodem pro průzkum této oblasti. V obci najdete gotický kostel sv. Ulricha (cerkev sv. Uhra), kolem kterého se rozkládá malé historické centrum s typickým patrovými domky. Obec byla hodně poničena za 1. světové války. Kousek od vesnice se můžete vydat k vodopádu Boka, který je 160 m vysoký. Asi 10 km za Bovcem je vesnička Srpenica, od které se vám naskytnou krásné výhledy na řeku Soče. Obec je začátkem soutěsky Trnovo, která je jedním z několika tipů na zajímavé turistické stezky v oblasti.

Město Kobarid leží na řece Soče. Městečko má jen asi 1 300 obyvatel a za 1. světové války bylo dějištěm sočské fronty i její rozhodující bitvy. Za druhé světové války zas bylo město centrem partyzánského odporu. Na náměstí v centru města najdete kostel Nanebevzetí Panny Marie a také několik zajímavých kamenných domů z 18. a 19. století. Nedaleko kostela je možné navštívit Kobaridské muzeum (Kobariški muzej), které se nachází v historickém Mašerově domě z 18. století. Zajímavé bude hlavně pro zájemce o historii první světové války, protože se věnuje zdejší sočské frontě a bitvě o Caporetto (Kobarid). Tato oblast byla za první světové války jedním z nejhorších míst. Procházela tudy tzv. sočská fronta, která je jedním ze symbolů vleklé zákopové války, kterou proti sobě vedlo Rakousko-Uhersko a Itálie. Většina těchto bitev se odehrála mezi lety 1915 a 1917 na území Slovinska. A právě řeku Soča, která se při deštích dost často rozvodňuje, nebylo vůbec snadné za války překonat. Právě v Kobaridu se odehrála finální bitva o Caporetto, která trvala od října do listopadu 1917 a pro Italy znamenala porážku na hlavu. V muzeu jsou k vidění fotografie, výzbroj, zbraně, předměty patřící vojákům, uniformy, multimediální expozice bunkru i model hory Krn s bojovými liniemi jednotlivých armád. Mimochodem právě sočskou frontu ztváril Ernest Hemingway ve svém slavném románu Sbohem, armádo. Nad kopci nad městem pak najdete kostnici a památník italských vojáků u kostela sv. Antonína Paduánského, ke kterému vede křížová cesta z hlavního náměstí. Kostnice vznikla roku 1938 a tvoří ji ostatky 7 tisíc italských vojáků. Kolem města vede 5 km dlouhá naučná stezka. Vede přes římskou osadu na kopci Gradič přes křížovou cestu až ke kostnici. Po kostnici následuje vrch Tonovcov grad, kde jsou vidět pozůstatky římského opevnění. Následuje most přes Soču, pod kterým řeka teče soutěskou. Uvidíte tu i zbytky italské obranné liniie v podobě zákopů, valů a různých budov. Stezka pokračuje k 15 metrů vysokému vodopádu Veliki Kozjak a zpátky z Napoleonovu mostu, který se klene přes další krásnou soutěsku hlubokou 15 metrů. Most nese název podle francouzských vojáků, kteří tudy na konci 18. století mašírovali. Je to nenáročná procházka s řadou pěkných míst. V pozadí města Kobarid se pak zvedají skalnaté vrcholky horské skupiny Kern, při jejímž úpatí se rozprostírá výše zmiňované Krnsko jezero a další jezírka. Právě na hřebeni Krn se odehrávaly ukrutné boje sočské fronty, zákopová linie vedla přímo přes hřeben.




Kolem městečka Tolmin se rozprostírá tzv. Tolminská pánev. Nad městem se tyčí 426 metrů vysoký Kozlov rob, na kterém jsou ještě nějaké ty pozůstatky středověkého obranného hradu. Dobrým tipem je také soutěska říček Tolminka a Zadlaščica, které ukazují unikátní spojení dvou říček a dvou soutěsek. Na břehu Tolminky se nachází termální pramen o teplotě 22°C. Přes řeku dále vede Hudičev most neboli Ďáblův most, nad kterým se nachází Danteho jeskyně. Název má podle slavného renesančního italského básníka Dante Alligieriho, který údajně jeskyni navštívil. Nad vesnicí se rozkládají pastviny, místní farmy prodávají domácí sýry. U pastviny Polog stojí na 571 metrů vysokém vrchu Javorca kostel sv. Ducha, mimochodem velmi pěkný kostel z roku 1916. Kostel je z části kamenný a z části dřevěný a naskýtá se od něho krásný výhled na okolí. I tohle je příjemná oblast pro pěší turistiku. Ve zmiňovaném městečku Tolmin jsou k vidění dva kostely a zdejší muzeum s archeologickými nálezy.

Idrija je městečko o asi 7 tisících obyvatelích, které je společně se španělským městem Almadén zapsáno na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Město totiž proslulo svými rtuťovými doly. Rtuť tu byla objevena roku 1497, když podle místní legendy místní místo vody z pramene nabrali rtuť. Protože se tou dobou ještě neřešila bezpečnost práce, spousta horníků po dýchání rtuťových výparů onemocnělo a změnilo se to teprve v 18. století, kdy tu začala fungovat lékařská péče. Rtuť se tady vyskytuje jak v kapalném stavu, tak v podobě rumělky. Až do 70. let 20. století zdejší doly byly druhým největším producentem rtuti na světě. Významnou důlní historii připomíná zdejší důlní expozice, kterou spravuje zdejší muzeum. Františkova šachta (jašek Frančiške) vystavuje hornické stroje z přelomu 19. a 20.století, dále je tu možné vidět historickou vodní pumpu z konce 18. století (Idrija kamšt). O tom, jak se žilo horníkům, vám napoví zrekonstruovaný Hornický dům (Rudarska hiša) z konce 18. století, který je typickou ukázkou domu hornické rodiny. Pokud se chcete podívat přímo do šachet, můžete vyrazit do části dolu upraveného pro turisty, čímž je Antonínova šachta (Antonijev rov). Šachta pochází z roku 1500. Prohlídka se koná v hloubce asi 22 metrů, je dlouhá 1, 2 km a k vidění tam je třeba i podzemní kaple se soškami z 16. století. Prohlídka šachty je asi na 1,5 hodiny. Městečko Idrija má i pěkné zachovalé historické centrum s kostelem sv. Trojice, který vznikl na místě prvního objevu rtuti. Dále je v centru divadelní budova, nejstarší ve Slovinsku, pocházející z 18. století, vedle ní je historická sýpka. Na vršku nad městem se pak vypíná nejen kostel sv. Antonína Paduánského, ke kterému vede křížová cesta s kapličkami, ale také hrad Gewerkenegg. Je to hrad z 1. poloviny 16. století, který má dnes barokní podobu z 18. století a sídlí v něm Městské muzeum s expozicí věnovanou těžbě rtuti i historii města, ke které patří i historická výroba krajek.




A na závěr našeho putování po Julských Alpách přidáme ještě několik míst v okolí Idrije. Přírodní park Horní Idricja láká na Divoké jezero (Divje jezero), což je krasová vodní plocha pod skalami. Jde o malé jezírko dlouhé jen asi 65 metrů, které proudí z dosud neprozkoumaných podzemních prostor. Druhým tipem v okolí Idrije je vesnička Vojsko, která připomíná partyzánský odboj za 2. světové války. Od června 1944 tu do konce války fungovala tajná Slovinská partyzánská tiskárna (Partizanska tiskarna Slovenija), která se nacházela v lesích poblíž Vojska. Partyzáni sem po kusech přepravili moderní elektrickou tiskárnu z Milána a od 17. září 1944 se tu tiskl partyzánský deník, vůbec jediný deník vydávaný odbojovým hnutím v Evropě. Němci tiskárnu nikdy neobjevili. Areál starých tisáren je přístupný veřejnosti po zaplacení drobného vstupného. Ovšem tou nejvýznamnější slovinskou památkou na partyzánský odboj za 2. světové války je Partyzánská nemocnice Franja (Partizanska bolnišica Franja). Nachází se u vsi Dolenji Novaki a její dnešní podoba je zrekonstruovaná v roce 2010, protože nemocnici zničily povodně v roce 2007. Nemocnice tvořená 13 dřevěnými stavbami byla vybudována mezi 1943 a 1945. Léčili se tu zranění partyzáni nejen z Jugoslávie, ale i Francouzi, Italové či Poláci a na svou dobu byla nemocnice výborně vybavena. Vybavení ale bohužel zničila povodeň. Ani tuhle nemocnici Němci nikdy neobjevili, pro tyto případy byla v okolí připravena minová pole i kulometná hnízda. K nemocnici vede stezka podél říčky a pro vstup do areálu se platí drobné vstupné.

Oficiální turistický portál Julských Alp najdete tady.





Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě