Jižní Albánie

Tento průvodce je součástí našeho kompletního průvodce po Albánii. V této jeho části se věnujeme celé jižní části země, jednoduše od Tirany na jih. Průvodce po dalších místech Albánie najdete v našem podrobném průvodci, který doporučujeme k přečtení před vaší cestou kamkoliv v Albánii. Dozvíte se tam řadu praktických informací i doporučení, a také se tam dozvíte o historii Albánie, což je pro poznávání země docela dobré vědět.

Milovníci hor a outdoorových aktivit většinou míří do severní Albánie, kde najdou úžasné horské scenérie a dobré možnosti vysokohorské turistiky. Jižní Albánie zas zaujme hlavně ty, kteří si chtějí užít pobyt u moře na plážích omývaných Jónským mořem, ale také ty, které lákají historické památky a místa zapsaná na seznamu UNESCO. Cestovatelský portál Cesty po světě pro vás připravil kompletního průvodce po jižní Albánii.

U města Kavaja (Kavajë) začneme našeho průvodce po jižní části Albánie. Město leží jen asi 25 km jižně od Drače a má asi 40 tisíc obyvatel. Bylo významné v římských i pozdějších středověkých dobách, žily tu významné rodiny obchodníků i politiků. V době komunismu to bylo hlavně průmyslové město. Za centrum Kavaje je považováno malé náměstíčko, na kterém stojí mešita Kubelie (Xhami Kubelie) a hodinová věž (Kulla e Sahatit). O nedělích se na náměstí koná bohatý trh. Zmiňovanou mešitu Kubelie nechali postavit Turci v roce 1735, v době socialismu byla stržena a s ní i okolní středověké uličky. Nynější mešita pochází z roku 1994. Hned vedle ní stojí hodinová věž vybudovaná zámožnou rodinou v roce 1817. Ve městě dále najdete Etnografické muzeum nacházející se v typické albánské budově s pavlačemi, které bylo pro kraj typické hlavně v 18. století. V muzeu se o této architektuře dozvíte více, uvidíte tu i různé krajové artefakty jako keramiku, textil i kostýmy vyrobené místními řemeslníky. Kavaje ale turisty láká hlavně na své skvělé písčité pláže, které leží u města. Je to tak vhodná destinace pro ty, kteří chtějí v Albánii poležet u moře. Na plážích fungují kempy. Pobřeží kolem Kavaje je poměrně vyhlédávané u turistů lačnících po odpočinku u moře, takže liduprázdné pláže tu v dnešních dobách už nenajdete. Oblíbenou pláží je pláž Golem (Plazhi i Golemit), dále pak luxusní plážový komplex Porto Albani s hotely, lázněmi, vilami, obchody i restauracemi a luxusní přístaviště jachet Kalaja e Turres. Jen kousek od Kavaje u stejnojmenného jezera narazíte na vesničku Cetë, která proslula kostelíkem sv. Paraskevy z roku 1280. Jeho malebná poloha za starými olivovníky nad jezerem na kopečku dodává místu neskutečný půvab. Vydáte-li se z Kavaje ještě jižněji, dorazíte k pevnosti Bashtova (Kalaja e Bashtovës). Byla postavena v 15. století Benátčany uprostřed pole a sloužila pro obchodní záležitosti. Z hradeb tvrze se vám naskytne krásný výhled na Jadran i hlouběji do vnitrozemí. V okolí pevnosti můžete vidět vavřínové lesy.

Ubytování v Albánii přes Booking.com vyhledávejte a rezervujte snadno přes vyhledávací formulář níže.

Booking.com Dalším místem při pobřeží, které stojí za zmínku, je zajímavý ekosystém - Karavastská laguna (Laguna e Karavastasë). Nachází se v Národním parku Divjaka-Karavasta a leží asi 50 km jižně od Drače. V celém parku jsou pak celkem čtyři laguny. Do středu parku se dostanete autem a odsud pak můžete vyrazit za pěší turistikou i cyklistikou, vede tudy několik stezek. Lagunu od moře dělí písečné duny, částečné porostlé lesem, na některých místech je s mořem spojena kanály. Laguna a její okolí je stanovištěm vodních ptáků, takže by se vám tady mohl hodit dalekohled. Zahlédnout tu můžete i želvy nebo hady. Bohužel vás tu také potrápí komáři.

Ještě jižněji, ale už ve vnitrozemí, najdete starověký ortodoxní klášter Ardenica. Byl postaven byzantským císařem v 2. polovině 13. století po vítězství nad francouzským rodem Anjou. V Albánii je ale klášter známý hlavně proto, že se tady konala svatba nejslavnějšího albánského národního hrdiny, Skanderbega v roce 1451. V interiéru jsou k vidění náboženské fresky, také tu kdysi existovala rozsáhlá knihovna, která ale shořela během požáru v roce 1932. Po letech, kdy plnil různé funkce pro politiky i vojáky, tu dnes znovu žijí mniši. Klášter je veřejnosti přístupný jen částečně, tedy pouze ta místa, která neslouží mnichův. Nemají tu žádnou oficiální pokladnu, takže se musíte poptat kolem, zda do kláštera můžete nahlédnout. Do kláštera, který leží vysoko nad vesnicí Kolonjë, se vstupuje hlavní dřevěnou bránou.




Nedaleko Ardenici najdete zachovalé antické město Apollonia (foto pod odstavcem), založené řeckými osadníky z dnešního ostrova Korfu v 6. století př. n. l. Řekové na tomto území žili společně s Ilyry. Město Apollonia se rozkládalo na dvou kopcích. Na tom vyšším stával chrám zasvěcený bohu Apollonovi, na druhém vojenská citadela, vše bylo obklopené zdí. Sláva města lákala i významné osobnosti antického světa – třeba filozova a řečníka Cicera. Město prosperovalo hlavně z obchodu s otroky, ale i ze zemědělství nebo z výroby přírodního asfaltu, stával tu také říční přístav. Na počátku středověku ale už bylo město téměř opuštěno. Archeologické nálezy pocházejí ze začátku 19. století a k vidění tu jsou zbytky různých budov – radnice, divadla i obydlí, zajímavé jsou i zdejší mozaiky. Hned vedle archeologického parku stojí klášter, ve kterém je archeologické muzeum vystavující všemožné zdejší nálezy – hlavně antické sochy. Do archeologického parku se dostanete z placeného parkoviště. Zajímají-li vás antická archeologická naleziště, nedaleko Apollonie najdete ještě jedno podobné místo – Byllis. Jde o jedno z nejvýznamnějších albánských archeologických nalezišť. Leží u vesničky Hekal. K vidění tu jsou pozůstatky ilyrských i římských domů, starověkého divadloa, lázní i baziliky. První osada tady stála zhruba ve 4 st. př. n. l. Nejprve byla součástí Ilyrské říše, později šlo o římskou kolonii a s příchodem křesťanství se vybudovalo několik bazilik.



Jedním z nejnavštěvovanějších míst celé Albánie je pěkné město Berat (foto v odstavci a pod ním), ležící ve vnitrozemí země. Berat je místem zapsaným v UNESCO, což přirozeně láká turisty. Je jedním z nejstarších měst v Albánii, kterému se také někdy přezdívá albánský Bělehrad – bílé město. Až do 13. století bylo město pod nadvládnou Byzantské říše, poté se stejně jako zbytek Albánie dostal pod nadvládu Turků. Berat turisty láká hlavně na své historické centrum, kterému dominuje pevnost Berat (Kalaja e Beratit). Z historického centra k pevnosti se dostanete ulicí Rruga e Kalasë, poté projdete hradní bránou a pak se ocitnete ve středověce působící rozlehlé pevnosti plné turistických obchůdku, restaurací, v některých staveních žijí místní obyvatelé. Hrad je přístupný volně a kdykoliv. Hrad tu stával už v dobách před naším letopočtem, v 5. století ho poničený obnovil byzantský císař, následovalo několik dalších rekonstrukcí, během nichž přibývaly kostely i mešita. Ve středu pevnosti najdete Onufriho muzeum s expozicí ikonografické sbírky významného středověkého malíře 16. století Onufriho. Muzeum se nachází v kostele sv. Panny Marie (Kisha e Shën Mërisë) z konce 18. století. V kostele je k vidění vyřezávaná stěna s ikonami (ikonostas) z roku 1806, která je vrcholným dílem řezbářského umění v Albánii. K vidění tu jsou i další obrazy albánských umělců. V rozsáhlém komplexu pevnosti se nachází několik dalších kostelů a mešita. Z hradeb pevnosti se vám naskytne krásný výhled na řeku Osum, nedaleké hory i některé městské čtvrti. Hlavní ulicí Beratu je promenáda Bulevardi Republika, kde jsou restaurace a stánky s občerstvením, žije to tu hlavně o letních večerech. V Beratu můžete dále navštívit Etnografické muzeum, které se nachází v historickém domě, jehož interiér vám ukáže, jak se v Beratu žilo v 19. století, v době největšího rozkvětu města. V Beratu dále uvidíte několik mešit. Králova mešita (Xhamia e Mbret) se řadí k nejstarším v zemi, pochází z roku 1492 a je národní kulturní památkou. Krásně zdobený je hlavně její interiér. Další je Olověná mešita (Xhamia e Plumbit) z 16. století. Své jméno mešita získala podle krytiny sedmi zdejších kopulí. Naproti Olověné mešitě stojí velmi pěkná katedrála sv. Dimitrije (Katedralja e Shën Dhimitrit) (první foto v odstavci), nová stavba z konce 20. století. To, že vedle sebe stojí mešita i kostel, je jednou z mnoha ukázek náboženské tolerance v Albánii a není to tady nic výjimečného. Trochu mimo centrum města pak najdete ještě Mešitu svobodných mužů (Xhamia e Beqareve) z 19. století s krásně zdobeným interiérem. Byla určena pouze mladým pomocníkům, kteří byli svobodní a sloužili obchodníkům jako jejich ochránci. Mezi místními je velmi populární také historický most Gorica (Ura e Goricës) (druhé foto v textu), na kterém se konají různá kulturní představení. Původně byl dřevěný, v roce 1780 byl přestavěn na kamenný a později zrekonstruován. Se svými 130 metry spojuje muslimskou čtvrť Mangalem v centru pod pevností s křesťanskou čtvrtí Gorica. Zajímavá je i beratská architektura, hlavně ta muslimská. Muslimské stavby mají spoustu oken a Beratu se tak také někdy přezdívá „město tisíců oken“. Příkré dlážděné uličky také dotvářejí jedinečný ráz města.



Jen na dosah Beratu se nachází pohoří Tomorri, kdysi posvátné místo bohů. Nejvyšší horou pohoří je Partyzánský vrch (Cuka e Partizani) vysoký 2 416 m. Dnes je pohoří národním parkem, které je zároveň posvátným místem vyznavačů odnože islámu známé jako bektašismus, mají tu své malé svatyně a hrob tu má také Abaza Ali, příbuzný proroka Mohameda. V srpnu se tu konají velké poutě pro věřící. Tomorri je přívětivé pohoří pro vysokohorskou turistiku, můžete podniknout túru po hřebeni až na Partyzánský vrch, můžete tu také provozovat horskou cyklistiku.

Město Elbasan má asi 130 tisíc obyvatel a leží na řece Skhumbin u pohoří Krrabë. Město můžete využít jako odrazový můstek právě do tohoto pohoří dosahujícího nadmořské výšky kolem 2 000 m. V něm můžete podniknout turistické výpravy. Samo město je hodně průmyslové, skýtá ale pěkné historické centrum se středověkými uličkami. Protože město stávalo poblíž staré obchodní trasy a samo bylo významným tržištěm, stávalo se často cílem nájezdníků i loupežníků. Proto tu byl ve 4. století vybudován hrad, později přestavěný Turky do podoby pevnosti, kterou Turci město pak využívali pro své výpady proti Skanderbegovi. Hrad pojmenovali Elbasan, v překladu „dobytou zemi“. Jde o pevnostní komplex, ve které se nachází restaurace, Královská mešita (Xhamia Mbret) z konce 15. století a pravoslavný kostel Panny Marie. Kousek od kostela je pak hodinová věž. Mimo areál pevnosti pak uvidíte mešitu Naziresha z konce 16. století nebo můžete navštívit další z mnoha albánských etnografických muzeí. Etnografická muzea jsou zajímavou exkurzí do kultury a života Albánců z jednotlivých regionů a období, některé z nich určitě navštivte. Najdete je ve více albánských městech. To zdejší Etnografické muzeum ukazuje dávný Elbasan, město řemeslníků jako byli stříbrotepci, kuchaři, kováři či zbrojíři. V polovině 17. století se tu pak prodávaly tyto řemeslné výrobky a Osmanská říše se s nimi zúčastnila dvou mezinárodních světových výstav. V muzeu se o této době dozvíte více.




V dosahu Elbasanu můžete navštívit ještě termální lázně Llixha. Zdejší horké prameny se tu využívají od dob Římanů. Fungují tu lázně s několika bazénky či vanami. Láká-li vás pěší turistika, další vhodnou oblastí je liduprázdná krajina kolem městečka Librazhd. Cestovky tu provozují různé treky či výlety na motorkách či v terénních vozech. Město Librazhd leží v údolí řeky Skhumbin a je významným producentem rakije, typické balkánské pálenky. V minulosti bylo město významným pro těžbu zlata, chormu a mědi. Samo město žádná velká turistická lákadla nenabízí, najdete tu třeba památník dvou obětí komunistického režimu, kteří byli na základě vykonstruovaného procesu zastřeleni roku 1977. Šlo o Vilsona Blloshmima a Gence Leku. Památník má podobu bazénku, uvnitř kterého leží dvě hlavy. Jak bylo řeceno, Librazhd je hlavně místem, odkud se dají dobře provozovat všemožné outdoorové aktivity. Leží totiž na okraji Národního parku Shebenik-Jablanica, který leží na hranici s Makedonií. Turisté ho téměř neznají, díky čemuž je liduprázdný. Parku dominuje jeho největší vrchol, hora Shebenik s výškou 2 253 m. V parku, stejně jako jinde v horách Albánie, žijí medvědi hnědí, vlci i rys balkánský. Jedinečný krajinný reliéf tu vytvořily ledovce v poslední době ledové, nachází se tu několik ledovcových jezer i alpinské louky či lesy. Je to prostě zajímavá krajina, kde můžete provozovat turistiku bez davů turistů.

Náš tip! Pokud máte rádi tištěné průvodce, v češtině ho nabízí Lonely Planet právě teď za akční cenu!

Pokračujme na pobřeží Jónského moře, kde se v oblasti kolem přímořských měst Vlora a Saranda nacházejí turistické pláže obležené zástupy turistů. O této části pobřeží se někdy mluví také jako o albánské riviéře. Jde totiž jednoduše o nejlepší albánskou oblast pro koupání v moři a takový ten plážový odpočinek. Město Vlora (foto v odstavci) je významným albánským přístavem a má asi 80 tisíc obyvatel. Město láká turisty hlavně na příjemnou středomořskou atmosféru. Ze zdejšího přístavu se trajekty můžete dopravit jen do asi 70 km vzdálené Itálie – do Bari nebo Brindisi. Vlora má pro Albánce i historický význam. V 6. st. př. n. letopočtem šlo o řeckou kolonii, ve které se čile obchodovalo s vínem a ovčí vlnou, načež se Vlora stala významným přístavem. V 11. století ji dobyli Normané, později Benátčané a následně Turci. O Vloru totiž byl kvůli její výhodné poloze velký zájem. Proslula ale hlavně tím, že tu byla 28. listopadu 1912 vyhlášena nezávislost na Osmanské říši. V době obou světových válek město okupovali Italové, z jejichž nadvlády ji osvobodili Sověti. Na konci 20. století Vlora byla známá také jako centrum albánské mafie, dnes už je tu ale bezpečno a zdejší cestovní ruch zažívá velký rozkvět. Centrem města je náměstí Vlajky (Sheshi i Flamurit). Nese název podle toho, že na jedné ze zdejších budov byla v den vyhlášení nezávislosti v roce 1912 poprvé vztyčena albánská vlajka. Budova ale byla později svržena a dnes na přibližném místě stojí bronzový památník nezávislosti (Monumenti i Pavarësisë) z roku 1972. Za památníkem najdete hrob Ismaila Qemala, který vyhlásil nezávislost země a stál v čele první albánské vlády. V přilehlém parku jsou k vidění ještě pozůstatky středověkých hradeb z 16. století, které sloužily ochraně města. Z náměstí se pak můžete vydat k mešitě Muradi (Xhami a Muradies) z 16. století, jejíž dominantou je 18 metrů vysoký minaret. Mešita se dochovala v původní podobě a byla postavena na památku tažení tehdejšího sultána do Itálie. Pak ve Vloře za zmínku stojí ještě muzea. Nechybí samozřejmě Muzeum nezávislosti (Muzeu i Pavarësisë), které připomíná zdejší nejvýznamnější historickou událost. Muzeum se nachází v budově, která byla sídlem první ustanovené albánské vlády. K vidění tu jsou dobově zařízené místnosti, křeslo Ismaila Qemala, který vyhlásil nezávislost a byl prvním premiérem, ale i jeho pero, kterým podepsal onu slavnou listinu deklarující nezávislost. Druhým muzeem je Historické muzeum (Muzeu Historik i Vlorës), které vystavuje třeba archeologické nálezy z okolí i další předměty mapující historii řady albánských starověkých měst. Zajímavé je i Etnografické muzeum, které najdete v budově z 18. století, která je historickou památkou. Muzeum zachycuje hlavně regionální etnografické tradice – řemesla, oděvy, kroje či zemědělské předměty. Vlora je vyhlédávána ale hlavně pro své skvělé pláže. Pláže najdete v centru města i v jejím okolí. Na jih se táhne Nová pláž (Plazhi i Ri), na sever pak Stará pláž (Plazhi i Vjetër), která končí u laguny Narta. Obě pláže jsou lemovány restauracemi a hotely, nechybí tu tak veškeré potřebné turistické zázemí.

Až budete mít válení na pláži dost, můžete si udělat krátké výlety do okolí Vlory, kde se nachází několik historických míst. Na okraji výše zmiňované laguny Narta se nachází klášter Panny Marie (Manastiri i Shën Mërisë në Zvërnec), velmi klidné místo vhodné na příjemnou zastávku. Klášter pochází z 13. století a mniši v něm žili až do roku 1966, než je vyhnal komunistický režim. Klášter leží na ostrůvku v laguně a dostanete se k němu po dřevěném mostu. U kláštera je ještě kostel Panny Marie, ve kterém se 15. srpna každoročně koná křesťanská pouť. Druhým tipem na výlet z Vlory je zřícenina hradu Kanina (Kalaja e Kaninës). Leží asi 6 km od Vlory na 390 metrů vysokém kopci a tvrz na zdejším kopci stávala už ve 4. století, později byla upravována. Dnes tu jsou už jen zříceniny s patrnými prvky benátské, turecké či byzantské architektury. Do horské vesnice Kanina se dostanete po serpentinách, načež se vám odsud naskytne krásný výhled na Vloru a její okolí. Nepříliš vzdálené od Vlory je také město Amantia, které bylo po deset staletí jedním z významných kulturních center Albánie. Je zajímavé pro své starověké město, které tu archeologové objevili. Nalezeny byly zbytky Afroditina chrámu, stadionu, divadla a hradeb. Mezi ruinami starověkého města dnes normálně žije pár zdejších obyvatel, pasou se tu mezi nimi kozy. Při procházce po archeologickém nalezišti tak budete pravděpodobně chodit někomu po pozemku, takže se radši zeptejte. Není tu žádné turistické zázemí.




Pokud se vrátíme na pobřeží, zastavíme se v městečku Orikum s plážemi a turistickým zázemím v podobě hotelů a restaurací. I tady jsou k vidění pozůstatky starobylého řeckého města, které v 7. století př. n. l. založili řečtí kolonisté a Římané ho později používali jako základnu pro výboje proti Ilyrům. Dodnes se tu dochovaly antické ruiny – část divadla a studna. Nedaleko starověkého města je vojenský prostor, nepřístupný a také opuštěný kostel Marmiroi (Kisha e Marmiroit), dobré místo na procházku pro takové ty romantické duše. U města Orikum pak do moře vybíhá poloostrov Karaburun, který společně s ostrovem Sazan tvoří Národní mořský park Karaburun-Sazan. Ostrov Sazan býval dlouho vojenským prostorem, dnes už je ale turistům přístupný a pořádají se na něj plavby lodí z Vlory. Vody kolem ostrova i poloostrova ukrývají mnoho vraků lodí, ať už starých řeckých či římských, ale i plavidel z 2. světové války. Navštívit se také dá několik podmořských jeskyní pod strmými útesy, v nichž jsou k vidění nápisy dávno mrtvých námořníků. V parku jsou ale také u turistů téměř neznámé pláže a krásné pobřeží. Na poloostrov i ostrov se lze nejlépe dostat lodí z Vlory, zavezou vás k jeskyni piráta Haxhi Alia, který ji využíval jako skrýš nebo k jeskyni Djukë Gjoni. K těmto jeskyním se pěšky nedostanete. Jiná místa na poloostrově ale můžete prozkoumat pěšky, jen je nutné se vyhnout nedalekému vojenskému prostoru u Orikumu. V parku není žádné turistické zázemí. Park je také bohatý na chráněné živočichy.

Druhým národním parkem v této oblasti je Národní park Llogarë. Ten se rozkládá v okolí průsmyku Llogarë (Quafa e Llogarasë). Park je vhodný hlavně na horské túry, ze zdejších kopců se vám naskytnou krásné výhledy na moře a hory. Vyšlápnout si můžete třeba na nejvyšší horu parku, 2 018 metrů vysokou Mali i Athanasit, na kterou vede cesta od průsmyku. U průsmyku najdete i turistické zázemí v podobě hotelů, chat i restaurace. Tenhle park je vhodný pro méně zkušené turisty, kteří si třeba netroufají na náročné horské výšlapy v horách severní Albánie. Terén není náročný, prostě na takové příjemné procházky po kopcích. Kromě hory Athanasit se můžete vydat třeba také k Caesarově soutěsce, což je místo, kudy Julius Caesar se svým vojskem táhl do bitvy s Pompejemi.

Jedním z největších měst na pobřeží je město Himara. Většina obyvatel města jsou etničtí Řekové, kteří tady žili v době, kdy Albánie získala nezávislost. V celé jižní Albánii žije na 200 tisíc etnických Řeků. Himara je přímořským městečkem s hotely, obchody a restauracemi, přímo v centru města jsou oblázkové pláže. Ty jsou ale dost rušné, lepší je vydat se na skvělé pláže v okolí města, které patří k nejkrásnějším na celé albánské riviéře. Jde třeba o pláže Prinos, Filikuri, Livadhi, Jali, Fusha, Potami, Gjipe, Lamana, Qeparo, Lukova, Kakome nebo Karkanik a Janiskari. Tyto pláže jsou písečné, s jemným pískem a moře je krásně čisté. Na pobřeží leží nová část Himary, ta stará historická část leží v přilehlých kopcích asi 2 km od pobřeží a láká na křivolaké středověké uličky a staré kostelíky. Vystoupat můžete také ke zbytkům zdejší středověké tvrze (Kalaja e Himarës), od které se vám naskytne krásný výhled na okolí. Podél pobřeží se táhne silnice, ze které vedou různé odbočky ke zmiňovaným plážím a silnice je také vhodná pro cyklisty.

V okolí Himary si můžete udělat výlet třeba k hradu Palermo (Kalaja e Porto Palermos). Vznik i historie hradu jsou nejasné, buď ho dal vystavět v 19. století jeden paša, nebo byly základy položeny už od dvě či tři století dříve. Hrad se tyčí nad mořem nad městečkem Porto Palermo a nabízejí se odsud skutečně krásné výhledy. Můžete odsud vidět třeba obrovský tunel vedoucí do skály, který je ukázkou jednoho takového typického předimenzovaného socialistického projektu. Mělo jít o ponorkovou základnu vybudovanou s pomocí SSSR a Číny. Obě velmoci ale ze stavby z různých důvodů ustoupily a Albánie si náročný projekt musela dostavět ze svého. Do tunelu dlouhého 650 metrů se měly vejít 4 ponorky. Druhým hradem v okolí je pevnost Borsh (Kalaja e Borshit). Kdysi významný regionální hrad tu stával od 13. století, později byl ale hodně poničen Turky. Dnešní podoba pochází z 18. století. Dochovaly se tu zbytky mešity. Ve stejnojmenné obci jsou kromě hradu k vidění ještě vodopády a také tu mají 7 km dlouhou pláž, která se rozkládá přímo pod hradem. Vydejte se i do sousední vesnice Qeparo se starými kostely a klášterem sv. Demetera Soluňského.

Takovým nejtypičtějším středomořským plážovým letoviskem na albánském pobřeží je Saranda (Sarandë) (foto pod odstavcem), která davy turistů láká hlavně na příjemné středomořské klima. Město založili Řekové v 5. st. p. n. l., později nabývalo na významu a zdejší přístav byl opevněn. V centru najdete zbytky několika synagog, protože tu ve 4. století žila početná komunita Židů. V 6. století byl nad městem postaven klášter Čtyřiceti mučedníků. Ve středověku zas bylo město častým cílem pirátů, protože nebylo příliš dobře chráněné. V 1. polovině 20. století město okupovali Řekové, jejichž početná skupina tu žije dodnes. Město má asi 30 tisíc obyvatel a je poměrně moderní, s řadou hotelů, kaváren i restaurací a příjemná je i městská promenáda lemovaná palmami. Jde o jedno z nejnavštěvovanějších albánských přímořským letovisek. Jde hlavně o plážové letovisko, jiné turistické atrakce přímo ve městě nanajdete.



V okolí Sarandy pak za zmínku stojí hrad Lekuresi (Kalaja e Lëkurësit) nacházející se nad stejnojmennou vesnicí (foto pod odstavcem) postavený v 16. století osmanským sultánem Sulejmanem I. Nádherným, který se rozhodl zaútočit na nedalý ostrov Korfu. Od hradu se vám naskytne krásný výhled právě na Korfu. Hrad se tyčí na obcí Lëkurës a je přístupný zdarma. Druhým tipem na výlet ze Sarandy je klášter sv. Mikuláše (Kisha e Manastirit të Shën Kollit) asi 10 km od zmiňovaného plážového letoviska. Klášter pochází z 11. století a kdysi býval podle záznamů opravdu majestátný. Dnešní podoba kláštera je ze 13. a jedna část z 18. a 19. století. Klášter najdete u obce Mesopotam. Velkou turistickou atrakcí v této části Albánie je také jezero Modré oko (Syri i Kaltër) (nepleťte se stejnojmenným jezerem na severu Albánie). Jezero se nachází asi 25 km od Sarandy u vesničky Musina (Muzinë). Jde o malé jezírko napájené hluboko ze země a svým tvarem a tmavě modrou barvou uprostřed a světlou kolem připomíná lidské oko. Jezero má být údajně velmi hluboké, odhaduje se to na 152 metrů. Pěkná je i příroda v okolí a najdete tu i restauraci. Jezero je velmi dobrým tipem na výlet ze Sarandy. Další skvělé pláže pak najdete u městečka Ksamil, u kterého je rozeseto také několik ostrůvků. Na ostrůvky se dá doplavat a většina turistů tak činí.



Jednou z největších turistických atrakcí jižní Albánie je nejvýznamnější archeologické naleziště Albánie, Butrint, které je od roku 1992 zapsáno na seznamu UNESCO. Butrint se nachází na poloostrově obklopeném Butrintským jezerem. Hlavní turistickou atrakcí je archeologický park, jehož procházka vám zabere tak dvě až tři hodiny. Starověké město bylo založeno ve 4. století př. n. l. Řeky, osídlení tu ale existovalo už před jejich příchodem. Ve 4. st. př. n. l. tu bylo významné obchodní středisko s hradbami a 10 tisíci obyvateli. Později ho obsadili Římané. Ve 3. století město téměř zničilo zemětřesení. V 5. století město nechal přestavět byzantský císař, tou dobou vznikaly i první křesťanské stavby. Následně bylo město opuštěno, aby se sem lidé vrátili v 9. století. Šlo o Byzantince, následované Benátčany a Turky. Město ale trápila zemětřesení a epidemie, díky čemuž už ve 14. století z města zbyla nevýznamná osada. První archeologické práce tu probíhaly ve 20. letech 20. století iniciované Italy, kteří hledali důkazy o historickém římském vlivu v této oblasti a většina archeologických nálezů skončila v Mussoliniho soukromé sbírce. Průzkumy ale pokračovaly i později. Park je zapsán na seznamu UNESCO, je otevřen denně po celý rok, platí se vstupné. V parku jsou informační tabule v angličtině, u vstupu dostanete i mapu areálu, stejně tak si můžete zaplatit místního průvodce. Také se odsud můžete vydat na loďkách na ostrovy na nedalekém Butrintském jezeře (foto pod odstavcem), které skýtají také zajímavé památky, třeba tvrz Aliho Paši. Na druhé straně kanálu, který spojuje Butrintské jezero s mořem, je možné vidět pevnost (foto pod odstavcem) postavenou Benátčany kolem roku 1500, ke které jezdí přívoz.



A co všechno tedy v archeologickém parku (foto v odstavci a pod ním) v Butrintu můžete vidět? Třeba jedno z nejzachovalejších antických divadel na světě, které se nachází hned u vstupu. Antický amfiteátr pochází ze 3. st. př. n. l. a pojalo na 2 500 diváků. V divadle se dodnes hrají divadelní představení. U divadla jsou pak k vidění zbytky římských lázní včetně zrekonstruovaného antického podlahového topení, dále pak ruina byzantského kostela a starověká studna, ve které můžete vidět drážky od provazu, kterými se tahala nahoru voda. U divadla jsou také pozůstatky paláce Tří mušlí, což bylo soukromé sídlo, jehož zdi měly tvar lastur. Dále je tu baptisterium, stavba určená pro obřad křtu z doby Byzantské říše v 6. století. Jde o jedno z vůbec největších baptisterií v celé bývalé Římské říši. Dochovala se křtitelnice, fontána, podlahové topení i podlahové mozaiky, které jsou ale chráněny vrstvou písku a nejsou tak vidět. Další budovou v areálu je nymphaeum, což je fontána z 2. století. Mívala tři výklenky, ve kterých stály sochy bohů a tryskala z nich voda. Vodní nádrž za kašnou napájel 4 km dlouhý římský akvadukt, jehož některé pilíře je možné vidět na Butrintském jezeře. Hned za fontánou jsou pozůstatky baziliky, jejiž stavbu zahájili Římané, ale už dokončili Byzantinci. V parku nechybí ani hradby a hradební brány – Mořská a Lví brána. Na vrcholu kopce pak kdysi stávala akropole, ze které je dnes krásný výhled na celý areál včetně jezera a linie zmiňovaného římského akvaduktu. Na kopci stojí hrad, v jehož spodním patře funguje muzeum, které vystavuje mince, zbraně, šperky, nádoby a další archeologické nálezy.



Společně s Butrintem se na jihu Albánie nachází ještě její druhá velká turistická zajímavost, která je taktéž zapsána na seznamu UNESCO. Jde o tradiční osmanské město Gjirokastra (Gjirokastër) o asi 30 tisících obyvatelích, které se rozkládá na svazích kopce, jemuž dominuje středověká pevnost. Důvodem pro zápis na prestižní světový seznam významným památek je jeho jedinečná a nenapodobitelná atmosféra vytvářená zdejší typickou architekturou, malebnými uličkami i zmiňovanou středověkou pevností. O městě se poprvé hovoří v 1. polovině 14. století, předtím tu ale asi už od 6. století stávala byzantská pevnost. Později bylo město dobyto Turky, pod jejichž nadvládou velice vzkvétalo a rozrůstalo se. Na konci 19. století se ale přesto stalo centrem protitureckého odboje, v roce 1880 se tu konala klíčová událost v historii osvobození Albánie od turecké nadvlády, tzv. Shromáždění Gjirokastra. Později tu existovaly snahy o připojení města k Řecku, protože většina zdejších obyvatel byli Řekové. Gjirokastra je mimochodem také rodištěm Envera Hodži, komunistického diktátora, který zemi vládl mezi lety 1945 až 1985 a kolem něhož se nejen tady budoval kult osobnosti. Během demonstrací v 90. letech 20. století pak Albánci jeho rodný dům zapálili. Dnes už je ale opraven a je v něm muzeum.

Ve městě stojí za to se jen tak toulat malebnými historickými uličkami a kochat se zdejší tradiční architekturou v podobě domů z 19. století. Hlavní dominantou města je zdejší pevnost (Kalaja e Gjirokastrës) (foto v textu vpravo). Ta tu byla postavena ve 12. století, o tři století později byla ale výrazně rozšířena. Od 15. století až do roku 1951 sloužila jako vězení. Vstupné se platí u hlavní brány, kde dostanete také leták v angličtině. Jinak jsou v areálu informační cedule také v angličtině. Vstupní branou se dostanete na prostranství, které funguje jako vojenské muzeum. Je tu totiž spousta různých děl, tanků. Pistole a jiné zbraně ale byly ukradeny v době nepokojů (po pádu pyramidových her, díky čemuž přišla spousta obyvatel o vše) a zbylo tady tak jen to, co se nedalo odnést. Z doby, kdy pevnost fungovala jako vězení, tu jsou k vidění cely dlážděné úmyslně špičatými kameny, ve zdech jsou zas otvory, které sloužily k lití vody na vězně – v létě horké vody, v zimě studené. Další částí je nádvoří, na kterém je k vidění vrak stíhačky Lockheed T-33 Shooting Star, která musela nuceně přistát v roce 1957 v Tiraně. O důvodu nuceného přistání ale kolují různé varianty. Propaganda tvrdila, že bylo letadlo nuceno přistát albánskými stíhačkami, čímž chtěla ukázat připravenost albánské armády. Druhá varianta ale tvrdí, že pilot měl problémy s motorem, a proto musel přistát. Na druhém nádvoří je hodinová věž, poblíž které je k vidění hrobka kněze z 16. století. Z citadely je krásný výhled na malebné město a rozhodně stojí za to si k ní výšlap udělat. Pro Gjirokastru je typická také zdejší architektura. Zdejší stará zástavba (foto pod odstavcem) pochází z let 1800 – 1830 (některé domy jsou i starší), tedy z doby nadvlády Osmanské říše a je typická svými bílými domy s břidlicovými střechami, což nejlépe uvidíte právě z pevnosti. Domy jsou typické také svými věžemi. I tato tradiční zástavba je společně s architekturou v Beratu zapsána v UNESCO. Domy jsou ve spodní části kamenné, většinou mají dvě až tři patry, někdy i více, vrchní část je dřevěná. Typická jsou také malá okna. Spodní patra fungovala jako stáje pro dobytek, v horních patrech bydlela rodina. Typické jsou také krásně zdobené stropy. Některé z domů jsou chráněny zákonem a nesmí se přestavovat, jiné naopak chátrají či dokonce padají. Tahle albánská architektura stojí rozhodně za vidění, skýtá totiž jedinečnou atmosféru. Takovou ukázkou je třeba dům Zekate (Shtëpia e Zekatëve). To je ukázka tradiční osmanské architektury, pochází z roku 1812. Je to ukázkové sídlo bohaté rodiny, podobné domy si ale stavěli i obchodníci či vyšší úředníci. Dům má tři patra – v přízení byly skladovací prostory, kuchyň a nádrž na vodu, v prvním patře obytné prostory pro širší rodinu, ve třetím patře pak místnosti pro hosty, které byly vždy nejvíce zdobené. Z dřevěného balkonu se vám pak naskytne výhled na město. Dům lze navštívit individuálně, poptejte se ve vedlejším domku, půjčí vám klíče. A poslední zajímavostí města je dům Envera Hodži, který dnes funguje jako Etnografické muzeum. Jde o rodný dům zmiňovaného diktátora, nově zrekonstruovaný. V Albánii se podobných etnografických muzeí nachází spousta, má je téměř každé větší město a alespoň jedno z nich by stálo za návštěvu. Je to totiž vůbec ta nejlepší exkurze do starého albánské života, albánské kultury i tradic. V tomto domě jsou přístupná všechna čtyři patra. Všimněte si vyřezávaných stropů, tradičního nábytku, lidových krojů, různých předmětů denní potřeby i typické vybavení bohatších rodin. Ve stěnách si také všimněte střílen, které sloužily ochraně rodiny. Gjirokastra je také známá jako domov albánské lidové hudby, která je zapsána na seznamu UNESCO jako nehmotné dědictví.



Pokračujme do širšího okolí města Gjirokastra. Město Tepelena je rodným městem Ali Paši Tepelenského, správce východního regionu Osmanské říše v 18. století, který na tureckém sultánovi dokázal získat pro svůj region jistou autonomii. Za jeho vlády celý region zahrnující velkou část dnešního Řecka a Albánie prosperoval, ale Ali Paša dokázal být i krutý vládce. Citadela tu stávala už v době Byzantské říše, později ji rozšířili Turci a v 19. století i Ali Paša. V roce 1920 byla zničena zemětřešením a znovu vystavěna. Město je známé také svou minerální vodou, která se tady stáčí a vyváží do okolních balkánských zemí. V centru města najdete náměstí, na kterém se nachází velká bronzová socha Ali Paši. Dále se můžete vydat ke středověké pevnosti, ve které stále žijí místní obyvatelé. Vstupné je zdarma a od věže je krásný výhled na město. Uvidíte most přes řeku Vjosu, který postavil Ali Paša a daroval ho městu. Přes most se dostanete do vesnice Becisht, rodné vsi Ali Paši, ve které se dochovaly pozůstatky jeho rodného domu. Tepelena leží na řece Vjosa, která asi 3 km u vesnice Këlcyry nabízí pěkný kaňon Këlcyra. Tato oblast je příjemným místem pro nenáročné procházky zalesněným krajem s mnoha prameny, vodopády a řekou. Celé údolí řeky Vjosa se táhne asi v délce 13 km. Vydat se můžete i trochu dál, do obce Progonat, kde jsou další pěkné vodopády a jeskyně Lek Peta.

Velkým turistickým trhákem v této oblasti je pak kaňon řeky Osum, pravděpodobně nejkrásnější kaňon v Albánii. Leží u města Čorovoda (Corovodë), vytváří ho řeka Osum a táhne se v délce 12 km od vesnice Lapanj. Kaňon dosahuje hloubky 100 metrů a v některých místech je soutěska úzká jen 2 metry. Vidět tady můžete pěkné krajinné scenérie s vodopády a tyrkysově zbarvenou řekou obklopenou skalnatými břehy. Kaňon se projíždí na raftech nebo kajacích, jeho menší část se dá projít i pěšky. Obtížnost řeky pro sjíždění na raftech nebo kajacích je označována jako nízká, na jaře je tady ale docela dost vody, což může sjízdnost ztížit. Kolem kaňonu je několik vyhlídek, ze kterých se vám naskytnou slušné výhledy. Velikost a krásu kaňonu i několika zdejších vodopádů si nejlépe vychutnáte právě z vody, tenhle kaňon je tak u vodáků velmi oblíbeným místem. V blízkosti najdete i nejdelší albánskou jeskyni, Pirrigosh, která je dlouhá skoro 1,5 km. Úžasný je hlavně vstupní koridor plný různých skalních formací a v jeskyni také žijí početné kolonie netopýrů. Jeskyně leží u vesnice Radesh.

Nedaleko Gjirokastry pak můžete navštívit další albánské archeologické naleziště Antigonia. Starověké město tady bylo postaveno ve 3. st. př. n. l. a stalo se jedním z významných ekonomických a kulturních center regionu. Město zapálili a vyplenili Římané a už nikdy nebylo obnoveno. Ve zdejším archeologickém parku, do kterého se platí vstupné, můžete vidět městské hradby, které ve starověku obepínaly celé město, dále bránu, dochovanou ulici, zbytky baziliky s originální mozaikovou podlahou z 5. a 6. století. Dále se dochovaly pozůstatky Nymphaea, což byla stavba u pramene zasvěcená nymfám, ale i základy několika domů či dílen nebo hospodářských usedlostí. Většina zdejších archeologických nálezů se nachází v muzeu v Tiraně. Do archeologického parku vede cesta z vesnice Asim Zeneli, kde je ukazatel na kopec Jermë, kde se park nachází.

Další zastávku v této oblasti můžete udělat v městečku Libohova (Libohovë) jen nedaleko řeckých hranic. V jeho centru stojí údajně nejstarší platan na Balkáně, starý 500 let. Zajímavější je ale zdejší pevnost z konce 18. století, ze kterého se dnes dochovaly hlavně mohutné hradby. Od pevnosti je pěkný výhled na okolí. Nedaleko Libohovy najdete i jeden z údajně nejstarších kostelů v Albánii – kostel sv. Panny Marie (Kisha e Shën Mërisë) nacházející se ve vesnici Labovë e Poshtme. Ortodoxní kostel tady postavil v 6. století císař Justinián na počest své matky, dnešní podoba ale pochází z období od 9. do 11. století. Říká se, že Justinián kostelu daroval části kříže, na kterých byl ukřižován Ježíš. Tato relikvie ale byla ukradena v době nepokojů v 90. letech 20. století. Správce kostela bydlí přes ulici, chcete-li kostel vidět uvnitř, poptejte se. Uvnitř je k vidění krásný vyřezávaný ikonostas s orly, draky a ikonami svatých. Velmi malebný je také opuštěný klášter a kostel sv. Proměny (Kisha e Manastirit të Shpërfytyrimit), který leží asi 20 km od Libohovy v zapadlé horské vesničce Catistë. Kostel stojící v naprostém osamění najdete asi 1 km nad vesnicí a čas se tady doslova zastavil. Od kostela se vám naskytnou krásné výhledy. Dalším svatostánkem, tentokrát vyznavačů umírněné odnože islámu známé jako bektašismus, je svatyně Teqe Melan v osadě Melan. Svatyně pochází z roku 1800. Hadrianopolis je dalším archeologickým parkem, který ukrývá pozůstatky starověkého města. Město bylo založeno na počest římského císaře Hadriána, odsud ten název. Leží asi 14 km od Gjirokastry u vesnice Sofratikë. Dochovalo se antické divadlo z 1. poloviny 2. století.




A pokračujme v našem průvodci na jihovýchod Albánie. Začneme ve městě Pogradec, kterému dominuje zřícena pevnosti. Z pevnosti se toho už dochovalo opravdu jen velmi málo, zato se vám ale odsud naskytne krásný výhled na město i nedaleké Ohridské jezero. Jezero je největším lákadlem této oblasti, jsou tu dobré pláže, můžete si půjčit loďku nebo se svézt vyhlídkovou lodí. Jezero je napájeno podzemními krasovými prameny a je významným rezervoárem pitné vody. U jezera stojí za to ochutnat zdejší rybí speciality, hlavně pstruha korana. Ve městě Pogradec je několik parků, galerií, centrem města až k jezeru se táhne promenáda 1. května plná hotelů, barů a restaurací. Ve městě je také Historické muzeum lákající na antické nálezy, dále pak katedrála sv. Panny Marie, kostel Vzkříšení a dvě mešity. Velmi malebnou vesnicí na břehu Ohridského jezera je Lin, které na vás udělá dojem svými starými kamennými obchody, starobylou bazilikou z 5. století s krásnými mozaikami a naskytnou se vám odsud také pěkné výhledy na jezero. Můžete využít i zdejší pláž, další pláže jsou pak v obcích Piskupat, Tushemisht, Udënisht nebo Memëlisht. U vesnice Selcë e Poshtme stojí za to vidět pět starověkých hrobek z 4. až 5. st. př. n. l., které jsou vytesány ve skále v nadmořské výšce 1 040 metrů v místě, kde kdysi stávalo starověké město Pelion. Pelion byl sídlem ilyrských králů a důležitým politickým i ekonomickým centrem oblasti, kolem kterého vedla i významná římská cesta Via Egnatia. Kdo byl v hrobkách pohřben není jasné, podle nálezů zlatých naušnice, prstenů, brnění či kopí se předpokládá, že v jedné z nich mohl být pohřben významný ilyrský král. Nálezy z hrobek jsou k vidění v Národním muzeu v Tiraně. Když už tady budete, vydejte se ještě k vesnici Golik i Sipërm. U ní stojí most Golik táhnoucí se přes řeku Shkumbin, který pochází ze 17. století. Byl navržen tehdejšími architekty podle starého mostu, který stával na slavné římské cestě Via Egnatia ve 4. st. př. n. l. Vyplatí se sem vydat nejen kvůli starému mostu, ale i kvůli velmi malebné okolní krajině s vysokými horami, krásnými údolími, vodopády. Řeka Shkumbin je jednou z nejdelších albánských řek. Pramení v horách nedaleko Pogradce a vlévá se do Jadranu. Takovou vesničkou, která se jakoby zastavila v čase, je vesnice Potkozhan. Tady uvidíte staré domky s kamennými střešními taškami, úzké dlážděné uličky plné morušovníků a vinné révy, která se šplhá po domech. Ve vesnici jsou k vidění i dva staré kostely se středověkými malbami. U nedaleké vesnice Llëngë najdete stejnojmenný klášter ze 14. století.

Město Korča (Korcë) je přezdíváno jako Paříž Albánie nebo kolébka albánské kultury. Jedno z nejhezčích albánských měst se rozkládá v nadmořské výšce 850 m. n. m. a skýtá docela dost turisticky atraktivních míst. Citelný je tady vliv nedalekého Řecka, místní mluví oběma jazyky, které můžete zaslechnout třeba i při různých festivalech. Známé je zdejší pivo Korcë, které se prodává po celé Albánii i v okolních zemích. Korča je ale proslulá i svými gastronomickými pochoutkami. Ochutnejte třeba pečené maso na různé způsoby, lakror (jinde znám jako burek), což je pikantní koláč plněný všemožnou zeleninou a někdy i jogurtem nebo masem. Tohle jídlo se tady zapíjí nápojem dhallë, což je slaný jogurtový nápoj (v Turecku známý jako ayran). Ochutnejte třeba také vepřovou klobásu s kořením, vepřové karbanátky kërnacka nebo qofte, ale také proslulé rybí pochoutky, hlavně pstruha korana nebo rybu belushkë. Druhá zmiňovaná ryba je specialitou města Pogradec, protože tyto ryby žijí pouze v hlubokých tektonických jezerech jako je Ohridské jezero nebo třeba Bajkal. Úprava ryby zvaná tavë me koran znamená rybu pečenou s cibulí, bobkovým listem a vodou z jezera.





První zmínka o městě Korča pochází z 15. století, kdy se město stalo středověkým obchodním centrem, protože tudy procházely karavany. V 1. polovině 20. století město obsadili Řekové, hned po nich Bulhaři a nakonec Francouzi, kteří tady vytvořili Autonomní albánskou republiku Korča. V ní fungovala vlastní měna i francouzské školy. Tato republika ale fungovala jen krátce, následně bylo město okupováno Italy, Řeky a Němci.

V Korče najdete hned několik turisticky atraktivních míst. V budově první albánské školy otevřené roku 1887 najdete Muzeum vzdělávání (Muzeu Kombëtar i Arsimit), ve kterém můžete vidět třeba kopie starých učebnic, různé fotky či ilustrace a také jednu starou třídu v podobě z konce 19. století. Dále je ve městě možné vidět mešitu Iliaz Bej Mirahorit, nejstarší mešitu v Albánii pocházející z 15. století. Hlavní ulicí města je bulvár Republiky (Bulevardi Republika), u kterého najdete kromě typických albánských domů ještě park se sochou významného albánského bojovníka za svobodnou Albánii, Themistokli Gërmenji, který byl popraven Francouzy okupujícími Korču mezi lety 1916 až 1920. Bulvár je velmi oblíbeným místem procházek a setkávání i u místních. Dalším parkem ve městě je Park Rinia na severním konci bulváru Republiky. Korča má bohatou tradicí sochařství a nabízí sochařům, aby sem přišli a vystavovali tady své práce. Jednu takovou otevřenou sochařskou galerii různých umělců najdete právě v tomto parku. V Korče se dále nachází rodný dům impresionistického malíře Vangjushe Mia (Shtëpia Muze e Vangjush Mio). Dům dnes funguje jako muzeum, které vystavuje na 40 olejomaleb přírody různých balkánských zemí, které tento albánský rodák hlavně maloval. V Korče se vyrábí nejznámější albánské pivo. Od roku 1929 tady totiž stojí vůbec první albánský pivovar, ve kterém se vaří nejznámější albánské pivo Korca, které v pivovaru zakoupíte. Hřbitov mučedníků (Varrezat e Dëshmorëve) je památník a hřbitov věnovaný Albáncům padlým během 2. světové války. Jeho dominantou je socha vojáka se zvednutou pěstí, který hledí ze hřbitova na město. Od památníku se vám mimochodem naskytne velmi pěkný výhled na město. Druhým podobným památníkem ve městě je hřbitov francouzských vojáků (Varrezat franceze në Korcë). Zmíníme ještě jeden městský park, a to Park slz (Lëndina e Lotëve). Parčík, kterému dominuje fontána, byl založen v 19. století, tedy v době, kdy spousta Albánců emigrovala do zahraničí a na místě tohoto parku stávala jakási křižovatka vedoucí do dalších albánských měst. Albánské ženy sem chodily čekat na své muže pracující v cizině, modlily se tu, zapalovaly svíčky nebo čekaly na zprávy od svých mužů. Podobných míst bývalo údajně v Albánii více, tenhle je ale údajně posledním v zemi. Příjemně tu posedíte. Lákají-li vás nákupy, určitě se vydejte do zdejšího Starého bazaru (Pazari i vjetër) v centru města. Koupíte tu všemožné lokální produkty, sýry, olivy, ale i řemeslné výrobky jako nože, oblečení, hrnce... Také je dobré říct, že valná část albánských zemědělců pro pěstování svého ovoce a zeleniny nepoužívá hnojiva, protože na ně prostě nemají peníze. Díky tomu tak téměř v celé Albánii zakoupíte ovoce a zeleninu v opravdové bio kvalitě. Na místě Starého bazaru stával osmanský trh už dávno a stýkaly se na něm karavany obchodníků z různých balkánských zemí a v ulicích kolem bazaru tak fungovaly jakési zájezdní hostince se stájemi, ve kterých odpočívali obchodníci i koně a muly po dlouhých cestách. Na začátku 19. století tu fungovalo na tisíc obchodů, dnes už jich tu je ale podstatně méně, přesto tady pořád dobře nakoupíte v takovém příjemném historickém duchu. Zastavte se dále i u pravoslavné katedrály Vzkříšení Krista (Katedralja Ngjallja e Krishtit) (foto v odstavci). Třípatrová katedrála tady byla postavena v roce 1994 a zajímavé jsou růžové prvky na její fasádě. Další významnou městskou tepnou je pěší zóna Bulevardi Shën Gjergji. Na této pěší třídě se nachází hlavně několik galerií (kulturní centrum albánského impresionistického malíře Vangjush Mio, dále Galeria Guri Madhi a Muzeu Gjon Mili – to byl albánský fotograf), kromě nich je tu ještě Muzeum vzdělávání (Muzeu Kombëtar i Arsimit), známá restaurace Vila Themistokli sídlící v domě národního obrozence Tehmistokliho Gërmenjiho a dále pak známá mozaika na chodníku (Mozaik – Kisha e Shën Gjergjit), která připomíná komunisty zbouranou katedrálu sv. Jiří. A na závěr naší online procházky po Korči zmíníme ještě tři muzea. Muzeum orientálního umění Bratko (Muzeu i Artit Oriental Bratko) skýtá velmi zajímavou sbírku albánského cestovatele a zdejšího rodáka Dimitra Borjese. Ten během svých cest po světě posbíral celou spoustu zajímavých exponátů – čínský oltář, tradiční japonský oděv, indonéský meč, japonské obrazy, orientální koberce, ale je tu k vidění i sbírka jeho fotografií z doby válek na Balkánu, kterých se účastnil a dokumentoval je. Druhým zdejším muzeem je Archeologické muzeum (Muzeu Arkeologjik), které zas nabízí sbírku exponátů od dob paleolitu až po středověk. Exponáty pocházejí hlavně z regionu kolem Korče a je jich tu přes tisíc. Tohle muzeum sídlí v tradičním osmanském domě z 19. století, který je národní památkou. Třetím muzeem je Národní muzeum středověkého umění, které vystavuje na 7 500 exponátů, hlavně středověkých výtvarných děl (ikon – obrazů slavných) od různých albánských středověkých umělců. Jen kousek od Korče najdete ve vesničce Mborjë kostel sv. Marie ze 13. století. Malý kamenný kostelík skýtá ve svém interiéru velmi pěkné fresky od neznámých autorů. Podobných kostelíků v okolí kolem Korče bylo vybudováno hned několik, údajně na popud vnitřních hlasů jejich stavitelů, kteří měli vnuknutí, kde mají svaté místo vybudovat. Ve městě se také koná celá řada kulturních událostí, včetně srpnového pivního festivalu.

A pojďme do dalších míst v jihovýchodní Albánii. Za zmínku rozhodně stojí Prespanské jezero ležící na hranici tří států – Albánie, Makedonie a Řecka. Největší část jezera patří Makedonii. Jezero je napájeno podzemními prameny a dělí se na dvě části – Velké a Malé, na každém z nich najdete několik ostrůvků, které můžete navštívit. Na Velkém jezeře je to ostrov Maligrad s kostelem sv. Panny Marie ze 14. století (svezou vás sem místní lodí z obce Liqenas), na Malém jezeře (už v Řecku) ostrov Agios Achilleios s pozůstatky zřícené baziliky sv. Achillea. Na ostrově v 9. a 10. století také stávala pevnost. Ostrov je s pevninou spojen můstkem. Jezera jsou oblíbená i u rybářů. Na břehu Prespanského jezera se rozkládá Národní park Prespa (Parku Kombëtar i Prespës), jehož cílem je chránit zdejší početnou zvířenu – na 60 druhů savců jako medvědi, vlci, divoké kočky, rysi, ale i ptáky (třeba obrovskou populaci pelikánů), stejně tak přes tisíc druhů rostlin. Parkem vede 14 turistických stezek od krátkých po delší. Nejoblíbenějšími trasami jsou Kallamas a Shuec. V parku můžete navštívit třeba jeskyni Treni (Shpella e Trenit), dále pravěké archeologické naleziště Kallamas v obci Tuminec nebo hned několik jeskyní poustevníků, které jsou rozprostřeny kolem jezera. Skvělé místo pro turistiku a milovníky pěkné přírody.

Ještě pár další míst. Jen asi 8 km od Korče stojí Kamenická mohyla (Tuma e Kamenicës). Jde o významné archeologické naleziště pravěkého pohřebiště. Jde o areál tvořený několika mohylami, z nichž centrální hrob pochází z doby bronzové 1300 př. n. l. Celkem tady bylo nalezeno na 400 hrobů, 440 koster a 3 500 archeologických předmětů. Zajímavostí je třeba lebka z 6. st. př. n. l., která byla operována. Je tu také malé muzeum. Když se vydáte do vesnice Voskopoja (Voskopojë), asi se vám nebude zdát ničím zajímavá. Stojí ale za to zmínit, že tahle vesnice o asi tisíci obyvatelích byla na počátku 18. století největším městem na Balkáně (větším než Atény či Sofia), měla na 35 tisíc obyvatel. Šlo o kosmopolitní centrum oblasti, kde se vydávaly noviny a kde sídlila akademie umění, v níž se umělci učili vytvářet fresky a ikony. Jejich výtvory dodnes zdobí na 24 zdejších pravoslavných kostelů, z nichž valná většina je ale v dezolátním stavu. Důvodem naprostého úpadku tohohle kdysi velkého města byl rozvoj nedaleké Korče na konci 18. století, ale také celá řada útoků banditů, kteří město vyplněnili a vypálili. Dnes tady toho k vidění opravdu moc není, za zmínku stojí asi jen jeden z nejvýznamnějších zdejších chrámů, kostel sv. Mikuláše (Kisha e Shën Kollit) z roku 1721 s krásnými interiérovými freskami. Jen asi 2 km od Voskopoje se v lesích nachází klášter sv. Jana Křtitele (Manastiri i Shën Prodhromit), kamenný malý klášter s kostelem, vše ze 17. století. Nedaleko Voloskopoje se můžete vydat ještě do vesnice Vithkuq. Dostanete se do ní přes vesnici Leshnjë s lokálním pivovarem a také přes 100 let starý most Zoto (Ura e Zotos). Vesnice zažila velký rozkvět v 17. století, kdy tu stávalo na 27 kostelů, z nichž některé jsou hlavními lákadly i dnes. Jde o malebné kamenné kostelíky obklopené kopcovitou krajinou. Takový je třeba klášter sv. Petra (Manastiri i Shën Pjetrit). Zrekonstruovaný klášter dlouho fungoval jako kulturní a vzdělávací centrum nejen vesnice, ale i celého regionu. Byla tady knihovna, konaly se tu bohoslužby i poutě. Interiér kostela je zdoben pěknými freskami. Dále je tu kostel sv. Michala (Kisha e Shën Mëhillit) se starým hřbitovem a kostel sv. Pavla (Kisha e Shën Pavlit).

Národní park Drenova (Parku Kombëtar Bredhi i Drenovës) je tvořen hlavně pohořím Morava (Moravë), což jsou hory obklopující rozlehlou oblast kolem Korče. Park láká hlavně na bohaté lesy, horské pastviny, ale také útvary vytvořené ze slepenců a prachovců, díky kterým se parku mnohdy říká zkamenělý „Jurský park“. Vstupním místem do parku je vesnice Drenovë asi 3 km od Korči, která sama skýtá pěkné kamenné domky. V okolí je několik malých kamenných kostelíků (třeba kostel sv. Heleny, Kisha e Shën Elena), které jste už mohli poznat na jiných místech v tomto regionu. Parkem vede několik turistických stezek. V parku za zmínku stojí třeba hora Guri i Capit vysoká 1 585 metrů, oblíbený cíl výšlapů, dále pak vrchol Cardhak s malým vojenským objektem. Cestou potkáte i několik horských pramenů. Rozhodně další dobrý tip pro milovníky odlehlé horské přírody.





Erseka je nejvýše položeným albánským městem, leží v nadmořské výšce 900 metrů. Na hlavním náměstí ve městě najdete etnografické muzeum s vystavenými řemeslnými výrobky zdejším měditepců, ale i tradičními regionálními kroji. Pokud jste během svých toulek po Albánii ještě v žádném z etnografických muzeí nebyli, zkuste tohle. Město dodnes hodně připomíná dobu socialismu. Před radnicí dále najdete památník mučedníků. Vydat se odsud můžete také do nedaleké vesnice Rehovë s typickými kamennými domky, kostelem a pstruží farmou. Nedaleká vesnice Borova (Borovë) nechvalně proslula za druhé světové války, kdy tu němečtí nacisté zmasarkovali na 107 zdejších obyvatel jako odpověď na napadení albánskými partyzány během německé snahy dostat se do Řecka. Tuto tragickou událost tu připomíná památník se sochami na kraji obce. Pěkným horským městečkem je Leskovik obklopené horskými vrcholy pohoří Grammos (Gramozi), které sem vybíhá z Řecka. Kousek u obce vyvěrá termální pramen, u kterého kdysi fungovaly i malé lázně. Jako „město růží“ je nazýváno další horské městečko v okolí, Përmet. Městečko na řece Vjosa se rozkládá v malebném údolí obklopené horami. Jeho dominantou je Městská skála (Guri i Qytetit), tedy skála ve městě, která za vlády Osmanů sloužila jako pozorovatelna, ze které se vyhlíželo nebezpečí. Městem totiž procházely karavany, což se neobešlo bez konfliktů. Město má pěkný balkánský ráz s typickými domky se zahrádkami. Za kvalitní je považována i zdejší pálenka rakije a víno. Ve městě je třeba kostel sv. Mikuláše (Kisha e Shën Kollit), další pěkné kostely najdete v okolí města ve zdejších horách – třeba kostel sv. Panny Marie (Kisha e Shën Mërisë) v obci Leusë, který je v docházkové vzdálenosti z Përmetu (asi 1,5 km). Další kostely v okolí jsou v obcích Kosinë a Këlcyrë, kde je i pevnost ze 13. století. V okolí Përmetu pak stojí za viděný taký starý otomanský most Kadiu (Ura e Kadiut), historická architektonická perla a hned vedle mostu najdete teplé sirné prameny Bënjë. Teplota vody se po celý rok drží na 40°C, takže se tu vykoupete po celý rok v takových provizorních lázních. O léčivých účincích vody si povídají hlavně místní, údajně má léčit kožní a žaludeční problémy. Prameny leží na řece Langaricë. Kousek odsud řeka vytváří také pěkný kaňon (Kanioni i Langaricës), další velmi pěkné místo, ke kterému stojí za to se vydat. U nedaleké vesnice Bënjë je jeskyně známá svým pravěkým osídlením. A posledním místem v této oblasti bude Národní park Hotova (Parku Kombëtar Bredhi i Hotovës). Vstupním místem do parku je vesnička Frashër, do které se dostanete jen terénními vozy. Ve vesnici je muzeum věnované místním rodákům, bratrům Frasherovým, kteří se v době národního obrození ativně zapojili do bojů o propagaci albánské kultury. Muzeum sídlí v jejich rodném domě.

Putování a poznávání jižní Albánie můžete dobře spojit také s výpravou do Řecka, i po něm Vás dobře provede portál Cesty po světě.





Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě