Střední Řecko

  • Průvodce po středním Řecku se bude týkat pahorkatých pevninských oblastí severně od Peloponéského poloostrova a zahrnuje dva řecké kraje – Sterea Elladu a Thesálii. Hlavními turistickými lákadly této oblasti je slavná starověká věštírna v Delfách, úžasné skalní věže Meteora, na kterých sídlí historické kláštery a je to také oblíbená horolezecká oblast. Dále tu jsou skvělé pláže, ideální podmínky pro turistiku, slavné Thermopyly nebo laguna Klisova, ideální místo pro pozorování vodních ptáků. Ve středním Řecku se Vám určitě bude líbit.

    Region Sterea Ellada (v překladu Pevninské Řecko) je protkán nejen malebnou zvlněnou krajinou, ale také prodchnut směsí dávné řecké mytologie i historie. Naší první zdejší zastávkou budou historické Théby, rodiště Herkula a Dionýsa. Théby byly pro svou strategickou polohu mezi severním Řeckem a Peloponésem ve zlatém řeckém věku (kolem roku 400 př. n. l.) významným a silným městským státem, prosluly také vítězstvím nad „nepřemožitelnou“ Spartou. Sláva Théb upadla kolem roku 355 př. n. l., kdy byly vydrancovány Alexandrem Veliký, při čemž zahynulo na 6 tisíc obyvatel. Moc památek na tyto časy tu ale nezůstalo, nejvíce z historie Théb uvidíte ve zdejším Archeologickém muzeu. K vidění tu jsou tabulky popsané lineárním písmem B, šperky nalezené v mykénských palácích i sarkofágy a terakotové masky. Ze 4. století se pak zachovala pevnost Eleftherae, která v minulosti měla za úkol chránit průsmyk Kaza mezi Athénami a Thébami. Trosky u města Erythu zas připomínají slavnou bitvu u Platají (479 př. n. l.), kterou skončily perské války. Asi 45 km od Théb pak leží město Livádia, malebně lemující obě strany údolí řeky Erkynas. K vidění je tu francký hrad ze 14. století nad městem a studené prameny (Kryes). Tyto prameny jsou spjaty s věštírnou Trophonia, kdy se z nich poutníci hledající radu museli napít. Prameny tu dodnes bublají.

    Delfy jsou skutečně místem, které stojí za zastávku. Stojí v úžasné poloze na strmém útesu a je to skutečně impozantní místo, které bohužel trochu ruší obrovské davy turistů. Delfy dosáhly svého věhlasu už mezi 6. a 4. stoletím př. n. l., kdy sem proudily davy poutníků hledajících radu místní slavné věštírny. Delfská věštírna byla nejslavnější a nemocnější věštírnou v Řecku, byla součástí posvátného okrsku Apollónova nad městem Delfy. Věštění prý probíhalo takhle: věštkyně (Pýthie), musely být starší 50ti let (ty mladší prý často utekly s poutníky a nechaly místo prázdné). Věštkyně byly požádány o božskou radu, nadýchaly se výparů, které vycházely z průrvy, u jejíhož vstupu věštírna stála. Archeologický výzkum místa však žádnou trhlinu v zemi nenašel. Po nadýchání výparů upadly do transu a jejich odpovědi byly knězem překládány do veršů. Věštírna získala za dobu svého působení reputaci bezchybnosti, což ovšem mohlo být také dáno mnohoznačností a nejasností odpovědí. Přesto na základě věšteb propukaly války, uzavírala se manželství i se vyráželo na dobrodružné výpravy. Žádný státník se neodvážil vydat do války nebo činit závažná rozhodnutí bez rady z Delf, což svatyni dávalo obrovský vliv. Legenda také říká, že se tu zastavil i Alexandr Veliký a chtěl vyslechnout, že si podmaní celý svět. Věštkyně udala jednu ze svých mnohoznačných odpovědí a Alexandr ji vytáhl za vlasy z její komory, načež vykřikla: „Odejdi ode mě; jsi neporazitelný!“. Což Alexander považoval za odpověď, kterou chtěl slyšet. Vliv věštírny ale už v klasickém období postupně slábl a její osud zpečetil zákaz uctívání pohanských kultů, který vydal císař Theodosius Veliký roku 395 (mimo jiné také zrušil Olympijské hry). Samotné Delfy jsou zapsány na seznamu UNESCO pro svůj archeologický význam. Delfy stojí na svazích Parnassu nad Korintským zálivem, kolem jsou údolí posetá cypřiši a olivovníky a k vidění je tu spousta historických rozvalin slavných starověkých Delf.


    Jednou z hlavních dochovaných staveb v Delfách je Apollónova svatyně. U vchodu je zděná římská agora a ke svatyni vás dovede Svatá cesta. Při vstupu ke chrámu narazíte na několik kamenných podstavců – jsou to monumenty věnované městům nebo významným bitvám. V dávných dobách byla právě Svatá cesta lemována poklady a sochami, které jí darovaly vděčné městské státy. Samotný Apollónův chrám je ze 4. st. př. n. l. a jeho rozvaliny dominují celé svatyni. Součástí jsou kdysi zřejmě zlaté sochy Apollóna a ohniště, ve kterém hořel věčný oheň. Ve vstupní hale bývala vypsána hesla řeckých filozofů – Poznej sám sebe a Všeho s mírou. Nad samotným chrámem je skvěle zachovalé antické divadlo taktéž ze 4. st. př. n. l. Hrály se tu pýthijské hry. Ty se slavily na počest Apollónova vítězství nad drakem Pythónem a jeho převzetí vlády nad svatyní. Hry zahrnovaly umělecké disciplíny a atletické. Od divadla vede cesta ke stadionu, který je jedním z nejlépe zachovalých v celém Řecku. Na stadionu můžete vidět třeba kamenné startovní bloky pro sprintery. Další zajímavostí je posvátný pramen Kastalia, kde se poutníci očišťovali předtím, než šli požádat o radu. Mezi pramenem a Athéninou svatyní jsou pak trosky starověké tělocvičny, horní terasa fungovala jako běžecké dráhy, dolní jako tréninkový prostor pro boxery a zápasníky. Nechyběl ani bazén, který byl napájen z pramene. Svatyni bohyně Athény tvoří rotunda (tholos) ze 4. st. př. n. l., jeden z nejzajímavějších delfských monumentů. Tato kruhová konstrukce sestává z 20ti sloupů postavených na třístupňovém podiu. Delfské muzeum pak skýtá úctyhodnou sbírku cenností a pokladů, kterou Delfy za roky svého působení nashromáždily. V muzeu je k vidění část vlysu ze Sifenského pokladu, který zobrazuje bitva mezi bohy a giganty, ale také scénu z Paridova soudu. Dále pak Naxosská sfinga datovaná do roku 560 př. n. l. nebo akantový sloup tanečnic se třemi tančícími ženami. Nedaleko Delf jsou pak písečné i oblázkové pláže u města Itea. Kousek odsud je pak krásný ženský klášter z 19. století Moni Profiti Illia.

    Delfy byly historickou zastávkou. To Parnasský národní park láká na krásnou přírodu řeckých hor, ideální v létě pro vysokohorskou turistiku a v zimě pro lyžování. Park má tři vrcholy vyšší než 2 300 m. n. m. Rostou tu orchideje i různobarevné jarní kvítí, žijí tu lišky, veverky nebo šakali. Nejoblíbenějším z výšlapů je vrchol hora Liakuru (2 459 m. n. m.). Málokdo jezdí do Řecka v zimě na lyže, tak jen vězte, že lyžařské středisko na hoře Kelarii ( 1 950 m. n. m. ) má kolem 14 vleků a na 20 sjezdovek.

    V okolí města Arachova pak najdete klášter Moni Hossios Loukas (klášter sv. Lukáše), jehož kostel uchovává jedny z nejlepších byzantských fresek v Řecku. Je to opevněný klášter, jedna z nejvýznamnějších památek byzantské architektury. Od roku 1990 je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO. Tvoří jednu památku společně s kláštery Dafnion u Athén a Nea Moni na ostrově Chios, ze tří klášterů je největší. Klášter je zasvěcen místnímu poustevníkovi, který byl kanonizován pro své věštecké a léčitelské schopnosti. Sám klášterní komplex zahrnuje dva kostely – Ajos Lukas s kryptou sv. Lukáše a menší kostel Aja Panaja, jehož původ sahá do 10. století. Vesnice Distomo ukrývá jen válečný památník připomínající popravu 200 vesničanů popravených nacisty v roce 1944. Kvádr z bílého mramoru tu stojí od roku 1996. Galaxidi je letovisko s úzkými dlážděnými uličkami a dvěma malými přístavy na pobřeží Korintského zálivu. K návštěvě je tu Muzeum námořní historie věnující se zdejší tradici stavby obchodních plachetnic, Folklórní muzeum se sbírkou výšivek a krojů, chrám Ajos Nikolaos, který je znám pro svůj dřevěný ikonostas. Ikonostas je dřevěná nebo mramorová stěna s průchody, která v pravoslavných a řeckokatolických chrámech odděluje presbyterium od lodi (oltářní prostor chrámu od prostoru pro laiky) a na níž jsou podle závazného systému v několika řadách upevňovány ikony. Asi 7 km od města je maličký klášter Moni Metamorfosis ze 13. století uprostřed olivových hájů, fotogenické místo. Město Nafpaktos dříve neslo jméno Lepanto a bylo to právě tady, kde se roku 1571 strhla námořní bitva u Lepanta mezi Osmanskou říší a flotilou Vatikánu, Španělska a Benátek. Porážka Turků na čas ukončila jejich nadvládu nad Středozemním mořem. Vidět tu můžete sošku hrdiny této bitvy, slavného španělského renesančního spisovatele, Miguela de Cervantese, autora Dona Quijota. Ve městě se dále nachází pláž Psani, zachovalá pevnost a benátský palác.

    Messolongi je město obklopené známou lagunou Klisova, největší přirozenou mokřinou v Řecku a oblíbenou zastávkou tisíců migrujících ptáků a důležité místo páření ohroženého pelikána kadeřavého. Oblíbené místo hlavně u pozorovatelů ptáků. Messolongi je pak spojeno s postavou britského romantického básníka George Gordona Byrona, který bojoval ve válce za řeckou nezávislost. Právě tady Byron onemocněl a zemřel, ovšem jeho smrt motivovala mezinárodní síly, aby rychle ukončily válku za nezávislost a z Byrona tak udělali národního hrdinu. Mnoho mužů dodnes nese jméno Byron (řecky Vyronas). Město bylo 1826 dobito Turky a jejich rok trvající obléhání donutilo 9 tisíc lidí uprchnout skrze známou Bránu odchodu. Většina z nich byla ale nalezena a popravena, jiní se raději zabili, než aby padli do zajetí. Za Branou odchodu je Zahrada hrdinů a malá soška lorda Byrona. Srdce lorda Byrona je pochováno pod touto sochou, tělo vrátili Řekové do Británie. Sbírku památek na lorda Byrona ukrývá Muzeum historie a umění.

    Oblíbeným horským střediskem je pak Karpenísi, oblíbené místo pro pěší túry po horských vesničkách a klášterech, rafting a lyžování. V okolí se nacházejí malebné horské vesničky nebo třeba klášter Moni Panajas Proussiotissas, v jehož kostele z 18. století se prý nachází divotvorná ikona. Zmíníme ještě největší řecké přírodní jezero Trihonida. Asi 20 km od města Lamia se nachází úzká soutěska Thermopyly, kde se v roce 480 př. n. l. odehrála slavná bitva u Thermopyl. Úžina, zvaná Pekelné nebo Horké brány, byla místy tak úzká, že tudy mohl sotva projet vůz. Navíc se zde nacházely horké prameny vody, které místu dodávaly děsivou atmosféru, ty tu v kaskádách tečou dodnes a v Thermopylech je tak několik lázní. Řekové po dva dny drželi Peršany, aby se nedostali dál. Peršané však zradou obešli průsmyk a vpadli Řekům do zad a následně byli všichni Řekové pobiti a Peršanům se tak otevřela cesta do středního Řecka. Místo bitvy zdobí hrdinská socha Leonidase, který Řeky v bitvě vedl.

    Dobrý místem pro pěší turistiku je pak Národní park Iti. Nebývá narván turisty, chybí mu potřebné turistické vybavení, ale nabízí pěkné a dobře značené turistické trasy.

    Druhou a poslední oblastí, kterou v průvodci po středním Řecku prozkoumáme, bude oblast Thesálie. Jedná se o většinu oblasti východního a středního Řecka mezi pohořím Pindus a Egejským mořem. Sousedí s výše prozkoumanou Sterea Elladou na jihu a s řeckou Makedonií na severu. Oblast láká hlavně na krásnou krajinu, které dominuje slavné skalní město Meteora s kláštery na vrcholcích skal.

    První zastávkou bude poloostrov Pelion, který tvoří horské pásmo s nejvyšším zdejším vrcholem Pliassidi ve výšce 1 651 m. n. m. Pobřeží poloostrova sestává z vysokých skalních stěn, vnitrozemí je zas krásně zelené plné ovocných stromů, olivovníků, eukalyptů. Jedná se o úrodnou zemědělskou krajinu, pro kterou jsou typické hrázděné domky s převislými balkony, břidlicovými střechami a klikatými dlážděnými cestami. Pelion je oblíbeným místem pěších turistů po zdejších dlážděných oslích stezkách, které spojují řadu vesnic v horách i na pobřeží. V mytologii byl Pelion obydlen kentaury – napůl lidé, napůl koně. Turci se sem v historii nikdy nedostali a obyvatelé se z pobřeží přesunuli do hor, tato odlehlá osídlení rozkvétala díky obchodu s hedvábím a vlnou, které odsud bylo exportováno do celé Evropy. Tradiční výše popsané domky můžete vidět třeba u vesnice Makrinitsa, jedné z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších vesnic. Vesnice Zagora je zas ovocnářským centrem, hlavně se tu pěstují jablka. Tomu se tak stalo poté, co plíseň zničila zdejší hedvábný průmysl (kolem roku 1850). Kostel Aja Marina z 18. století ve vesnici Kissos zas ukrývá nekrásnější nástěnné fresky na Peliu. U vesnice Chorefto najdete pěkné pláže – nejhezčí je Aja Saranda. Další pláže jsou u Ajos Ioannis a pláž Fakistra u vesnice Damuhari.

    Město Trikala je považováno za rodiště boha léčitelství, Asklépia. K vidění je tu zrekonstruovaná byzantská pevnost, kousek od ní jsou pozůstatky Asklépiovy svatyně. Krásné staré domy a uličky najdete ve staré turecké čtvrti Varusi. Za pohled stojí i mešita Kurzun Cami z 16. století. Kousek od Trikaly se nachází skvostný průsmyk u vesnice Pyli, je to krásný kout řecké divočiny. Na začátku soutěsky stojí kostel Porta Panaja ze 13. století, na svahu hory Koziakas pak stojí klášter Moni Aju Vissarion z 16. století. Krásná je pak také horská divoká oblast mezi Elati a Pertuli, oblasti se říká Tři řeky (Tria Potamia). Od vesnice Neraidochori se vám naskytne pohled na krásnou horskou scenérii. Oblast je oblíbená u nadšenců do kajaků, kteří sjíždějí druhou nejdelší řeckou řeku Acheloos, po celém regionu Tří řek pak vede také spousta turistických cest.

    Vrcholem našeho putování po středním Řecku je bezesporu skalní město Meteora. Jedná se o jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst v Řecku, což trochu kazí dojem, ale přesto je to místo, které rozhodně navštivte. Jedná se o úžasnou krajinu plnou skalních stěn, na jejichž vrcholcích se nachází historické kláštery. Každý z klášterů byl postaven kolem centrálního nádvoří, které je obklopené celami mnichů a uprostřed každého nádvoří je hlavní kostel. Meteora je zapsána na seznamu UNESCO. Mnichové poustevníci žili v roztroušených jeskyních Meteory od 11. století. Když od 14. století začalo přibývat tureckých nájezdů na řecké území, začali mniši hledat bezpečné útočiště a nedostupnost zdejších skal jim poskytla ideální útočiště. Časem na zdejších skalních věžích vzniklo na 24 klášterů, z nichž 6 je stále aktivních. První kláštery byly dostupné po žebřících, později se používaly kladky a mniši byli nahoru vytahováni v sítích. Dnes jsou kláštery dostupné po schodištích, která byla vytesána do skály. Původní kladky tu jsou ale občas ještě k vidění. Jednotlivé kláštery jsou propojeny cestou a dostupné autem, ale vedou k nim i pěší stezky. Platí se malé vstupné do každého z klášterů, pro vstup do klášterů je nezbytné slušné oblečení – žádná tílka, žabky, trenky...

    A teď krátký přehled klášterů v Meteoře. Moni Aju Nikolau Anapafa pochází z 15. století a pyšní se freskami. Nejznámějším z klášterů je pak Moni Megalu Meteoru, úžasná stavba na nejvyšší skále v údolí (613 m. n. m.). Klášter byl založen ve 14. století a stal se nejbohatším a nejmocnějším klášterem díky jednomu srbskému císaři, který veškerý svůj majetek převedl na klášter a stal se mnichem. Dalším klášterem je Moni Varlaam a po malém dřevěném mostu je přístupný klášter Moni Ajas Varvaras Rusanu, který opět láká na fresky. Nejodlehlejší je pak klášter Moni Ajas Triados, který si zahrál svou roli v bondovce Jen pro tvé oči. Jsou odsud krásné výhledy. Posledním klášterem je pak Moni Aju Stefanu. Vydejte se na vyhlídku Psaropetra, odkud je krásný výhled. Na průzkum Meteory si nechte minimálně půlden.

    Meteora je mimochodem také oblíbenou mekkou horolezců z celé Evropy. Najdete tu cesty různých obtížností na některý z více než stovky vrcholků a skalních věží. Je tu celkem 700 cest a asi 120 pískovcových věžích. Mapy lezeckých tras a více informací pro horolezce najdete tady.

    Vstupní branou do Meteory bývá městečko Kalambaka, jehož dominantou je chrám Nanebevzetí Panny Marie ze 7. století a v pátek ráno tu probíhá rušný ranní trh.

    Autor článku: M. Kučerová