Severní Řecko

Náš průvodce po severním Řecku zahrne regiony: řecká Makedonie, Thrákie a Epiros. Severní Řecko je kombinací krásné přírody, nejvyšších řeckých pohoří, historie, tradičních vesnic i jedinečných kultur. Láká na svou hlavní metropoli, Soluň, dále pak na pěkné, i když trochu turistické pláže na poloostrově Chalkidiki, klidná Prespanská jezera nebo mokřiny v deltě řeky Evru, na skanzen vesnic v Zagorochorii, pohoří Olymp s nejvyšší řeckou horou, královské hrobky ve Vergině zapsané na seznamu UNESCO nebo na národní park Vikos-Aoos. Máte-li v plánu prozkoumat na vlastní pěst Řecko, určitě udělejte i pár zastávek na severu země.

První oblastí, kterou prozkoumáme, je řecká Makedonie. Je to největší region Řecka, ve kterém žije necelých 2,5 milionů obyvatel. Hlavním městem je Soluň. Krom toho tu najdete bájné pohoří Olymp s nejvyšší řeckou horu Mytikas (2 918 m. n. m.), kláštery na hoře Athos nebo krásné pláže poloostrova Chalkidiki. Řecká Makedonie zahrnuje více než polovinu historické Makedonie, jejíž zbytek je součástí dnešní Makedonské republiky a bulharské Pirinské Makedonie. Historická Makedonie je nejčastěji spojována s postavou Alexandra Velikého a jeho slavnou říší, která sahala od Jaderského moře až k Indii. Makedoňané si za vlády Alexandrova otce Filipa II. podrobili Řecko a přijali řecké zvyklosti, stejně tak šířili helénskou kulturu a jazyk. Ve 4. století se říše rozdělila na východní a západní část a vznikla řecky mluvící část Byzantské říše a Soluň se stala druhým hlavním obchodním, kulturním a strategickým centrem Byzantské říše, ležící na křižovatce balkánských obchodních cest. Ve 14. století na Makedonii podnikali nájezdy Turci, nájezdy trvaly po celá další staletí, až vznikla řada partyzánských hnutí, která bojovala za získání Makedonie pro Řecko, pro Bulharsko nebo pro získání makedonské samostatnosti. V balkánských válkách na začátku 20. století se pak Řecko, Bulharsko a Srbsko spojilo, aby dostalo Turky z Makedonie a ta pak byla rozdělena mezi Řecko, Srbsko a malou část pro Bulharsko, zbytek připadl Albánii.

Soluň (Thessaloniki) je druhým největším řeckým městem, má něco kolem 370 tisíc obyvatel. Pro svůj noční život je to destinace oblíbená u mladých, jen to není zrovna levné město. Římané si město podrobili ve 2. st. př. n. l., v 9. století pak město kulturně vzkvétalo díky misijním pracím soluňských mnichů Cyrila a Metoděje, tvůrců hlaholice. Ti tím rozšířili byzantskou slovesnou kulturu mezi Slovany. Roku 1430 byla Soluň dobyta Osmany, na přelomu 15. a 16. století sem přišla početná komunita sefardských Židů, kteří prchali před španělskou inkvizicí a Soluň se tak proměnila v jedno z nejdůležitějších židovských měst v Evropě. Soluň a Makedonie zůstaly osmanské i po válce o nezávislost. Za druhé světové války byla většina soluňské židovské populace deportována a charakter města se tak značně změnil, dnes Soluň vypadá jako typické řecké město. Několik staveb ve městě z období raného křesťanství a Byzantské říše je od roku 1988 zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Soluň leží na pobřeží poloostrova Chalkidiki v Soluňském zálivu.




Nejedete-li sem autem nebo autobusem s cestovkou, do Soluně se dostanete nejlépe letecky (letiště leží asi 16 km od města), z letiště jezdí do centra autobusy. Odsud pak jezdí mezinárodní vlaky i autobusy do různých míst nejen Balkánského poloostrova, ale i jiných okolních zemí. Trajekty odsud jezdí na řadu okolních ostrovů, jízdenky na trajekty koupíte v přístavu. Jedinou možností hromadné dopravy po Soluni jsou oranžové autobusy, centrální zastávkou je náměstí Platei Dikastirion.

Z hlavních turistických atrakcí města upozorníme na tato místa. Nejslavnější památkou je bezesporu Bílá věž, jejíž historie je spojena s krví. V roce 1826 tu osmanský sultán nařídil masakr skupiny násilně islamizovaných křesťanských chlapců, které podezříval z neloajálnosti. Když v roce 1913 město získali Řekové, byla krvavá věž nabílena vápnem, aby byly vzpomínky na tuto tragédii vymazány. Kousek od náměstí Plateia Navarinou stojí tři hlavní římské památky – zříceniny Galeriova paláce (zachoval se kus mozaiky, sloupy, zdi), Galeriův oblouk představující bojující vojáky z roku 303 n. l., postavený na oslavu vítězství nad Peršany a cihlová rotunda, kterou císař Galerius vybudoval jako své mauzoleum, kterého ale nikdy nevyužil. Další římskou památkou je římské fórum na náměstí Plateii Dikastirion, což bylo centrum služeb a obchodu za vlády Římanů.

Za zmínku pak stojí také soluňská bazilika Ajos Dimitrios z 5. století pojmenovaná na počest patrona města – římského vojáka, který tu byl zavražděn. Místo, kde zemřel, je dnes podzemní kryptou, ostatky jsou uloženy ve stříbrném relikviáři. Osmané bazilice později přistavěli mešitu. Je tu celá řada dalších kostelů, také klášter na odloučeném místě v zeleni – klášter Vlatadon.

V Soluni najdete Archeologické muzeum s nálezy z prehistorických dob až po starověk, nejslavnější exhibicí je Zlato starověké Makedonie s řadou vzácných předmětů z královských hrobek. Dále tu je k vidění Kráter z Derveni ze 4. st. př. n. l., zdobená helénská nádoba, která sloužila řadě účelů nebo expozice Prehistorická Soluň. Dalšími muzei v Soluni jsou Muzeum byzantské kultury, Muzeum starověkých řeckých a byzantských nástrojů, Muzeum makedonského boje nebo Soluňské židovské muzeum.

Za návštěvu pak také stojí turecká čtvrť Kastro (Ano Poli), která ukazuje vše, co zbylo po požáru staré Soluně v roce 1917. Je tu spousta hrázděných domů, některé mají převislé balkony, bílé okenice, jsou tu malebné uličky a nad domy se tyčí staré byzantské hradby, ze kterých je pěkný výhled na Soluň i moře. Původní hradby tu stály už ve 4. století, přebudovány byly ve století 14. století a v 19. století pak byly zpevněny mramorem.




S Turky je také spojen Atatürkův dům (ulice Apostolou Pavlu 75), kde se narodil Mustafa Kemal Atatürk. To byl turecký vojevůdce a státník, zakladatel a první prezident Turecké republiky. Jeho osobě je věnováno malé muzeum s dobovým nábytkem a upomínkami na jednu z nejvýznamnějších postav turecké historie.

Druhou zastávkou v řecké Makedonii bude poloostrov Chalkidiki. Jeho tvar připomíná ruku se třemi jakýmisi prsty - Kassandra, Sithonia a Athos. Jeho břehy omývá Egejské moře a pyšní se hlavně krásnými plážemi, které jsou oblíbeným plážovým letoviskem nejen Řeků. Jeho reliéf je většinou hornatý. První prst, poloostrov Kassandra, je typické turistické plážové letovisko. To znamená – betonovými vilami zastavěné pobřeží a pláže, betonové chodníky a divoký noční život plný bláznících Řeků. Zdejší pláže by byly pěkné, nebýt toho moderního betonu všude kolem nich. Poloostrov Sithonia už má lepší pláže a také krásnou přírodu a není tak narván turisty. Pěkné jsou pobřežní zátoky obklopené borovicemi porostlými kopci. Některé pláže jsou volnější, jiné narvanější. Zmíníme pláže mezi Nikiti a Paradisem, pláž Kalogria a pláž Lagomadra, klidnějšími turistickými středisky pak jsou městečka Toroni nebo Porto Kufos. Nejlepší pláže Sithonie jsou pak mezi městy Sarti a Panaji, dosud nepříliš civilizací dotčenou pláží je pláž Karydi ve Vurvuru. Na obou uvedených poloostrovech najdete nespočet kempů. Poslední prst, poloostrov Athos, je proslulý hlavně kláštery, které leží ve zdejších horách. Kláštery tvoří tzv. mnišský stát Athos nebo také Svatou Horu (Ajon Oros). Ten je tvořen dvaceti mužskými kláštery a dalšími vedlejšími stavbami a je to skutečně zvláštní místo. Stále se řídí juliánským kalendářem, ale i byzantskými edikty. Tento asketický kraj táhl mnichy pro svou nedostupnost už od počátků Byzantské říše. Tou dobou tu vznikala zvláštní volná komunita, v 9. století byl stvrzen zvláštní status oblasti. V 10. století tu pak byl pravděpodobně založen první klášter. Poslední klášter byl založen v 16. století. Legendy praví, že horu Athos navštívila Panna Marie, prohlásila ji za svatou a zakázala na ni vstoupit ženám i živočichům samičího pohlaví, toto pravidlo je dodnes striktně dodržováno a ženy sem tak nemají umožněný přístup. Muži, poutníci, musí získat povolení pro vstup, které je třeba zařizovat i půl roku dopředu a mohou tu strávit čtyři dny s mnichy. Více o zařízení povolení a cestě do Athosu se dozvíte tady. Přístup na Svatou Horu je pouze po moři (ačkoliv je to poloostrov, je cesta po pevnině neprůchodná), lodě vyplouvají z Uranopoli.

Město Kavala nabízí turistům k vidění malebné staré město, hrad na kopci nad městem, akvadukt mocného osmanského sultána Sulejmána Překrásného (16. století), byzantskou pevnost a malebné uličky. Hlavním náměstí je Plateia Eleftherias. Nejvíce pěkných typických domků najdete ve čtvrti Panaja, nejvíce zachovalou zdejší budovou je Imaret. To je mohutná stavba ze začátku 19. století s 18ti kupolemi, dnes je to luxusní hotel. Městečko Pella je rodištěm Alexandra Velikého, mezi 5. a 4. st. př. n. l. byla hlavním městem Makedonie, později zůstala královským pohřebištěm. Úžasné jsou zdejší mozaiky.

Pohoří Olymp, místo antického řeckého panteonu, je nejvyšším řeckým pohořím. Roste tu víc než 1500 rostlinných druhů, některé z nich se vyskytují pouze zde. Horské svahy jsou porostlé hustými lesy, bohatá je i zdejší populace ptáků. Olymp byl prvním řeckým národním parkem. V Olympu se nachází i nejvyšší řecká hora, Mytikas s výškou 2 918 m. n. m. Olymp je vynikající oblastí pro vysokohorskou turistiku, většina turistů na túry vyráží z městečka Litochoro. Pod Olympem a kousek od Litochora se nachází starověký Dion, posvátná hora Makedonců. Právě tady Makedonci uctívali olympijské bohy. Navštívit tu můžete svatyni Isis, což byla exotická egyptská bohyně. Ve svatyni se dochovaly votivní sochy, dnes tu jsou kopie. Je tu také pěkně zachovaná mozaiková podlaha z roku 200 a zrekonstruované divadlo.

Krátkou zastávku můžete udělat u městečka Veria. Město má víc než 70 kostelů a chrámů a nese tak přezdívku „malý Jeruzalém“. Za procházku stojí zdejší židovská čtvrť Barbuta (nejlépe po ulici Vasileos Konstandinou), tradiční a dochované turecké domky a několik minerálních pramenů. Oblast je také proslulá pěstováním broskví a vinné révy, víno z vinice Boutaris patří mezi nejlepší řecká vína. Je tu také polorozpadlá katedrála z 12. století s patrnými osmanskými vlivy v podobě minaretu, archeologické muzeum a také několik malých byzantských kostelíků. Známým turistickým cílem zapsaným na seznamu UNESCO je Vergina. Jedná se o legendární pohřební místo makedonských králů a první hlavní město Makedonie. Nachází se tu významná archeologická lokalita s pozůstatky starověkého města Aigai, město proslulo nálezy skupiny královských hrobek. Archeologická lokalita ukrývá hlavní mohylu (tholos) a čtyři hrobky – hrobka I (Persefona), hrobka II (pravděpodobně Filip II. – král Makedonie a otec Alexandra Velikého), hrobka III. zřejmě byla pro Alexandra IV. (syn Alexandra Velikého) a hrobka IV. byla vyloupena ve starověku. Vzácné nálezy byly nalezeny v hrobce II. – byl tu nalezen larnak krále Filipa II. (urna s kostmi) a také kosti jeho údajné konkubíny či manželky. Kousek od hrobek leží rozvaliny palácového komplexu, letní rezidence krále žijícího ve 3. st. př. n. l. Dominantou komplexu je velké dórské stromořadí a podlahy zdobené oblázkovými mozaikami.

Dalším tipem můžou být vodopády u městečka Edessa. Až do objevu královských hrobek v nedaleké Vergině (1977) bylo právě Edessa považováno za slavné starověké makedonské město Aigai. Hlavní atrakcí města je několik vodopádů různých velikostí, u toho hlavního je vyhlídková plošina a jeskyně. Dále tu je Vodní muzeum se sbírkou vodárenského vybavení, stará městská dlážděná čtvrť Varosi s kaplemi a polorozpadlými domky a starý byzantský most. Hornatý kraj na severozápadě Makedonie ukrývá Prespanská jezera. Megali Prespa (Velké Prespánské jezero) a Mikri Prespa (Malé Prespánské jezero) jsou jezera oddělená úzkou písečnou šíjí a leží na území tří zemí. Turistů tu moc nepotkáte, a proto je to tip na poklidný výlet kolem jezer, které jsou poseté tradičními vesničkami s kamennými domky a řadou byzantských památek. U Malého jezera hnízdí početné druhy vodních ptáků – kormoráni, ibisi či pelikáni. Malé jezero je tektonického původu a je jedním z nejstarších evropských jezer, napájené je podzemními prameny. Maličkou část jezera kontrolují Makedonie a Albánie. Břehy Velkého jezera jsou v řecké části strmé a kamenné, za makedonskou hranicí je ale asi 2km pláž (u vesnice Dolno Dupeni). Řecká část Prespanských jezer je národním parkem. Kolem jezer je řada malebných vesniček s kamennými domky a byzantskými památkami – jmenujme Ajos Jermanos nebo Psarades. Z Psarades se pořádají výlety loďkou k poustevnám u Velkého jezera, od poustevny Mikri Analipsi se vám naskytne krásný výhled na jezero i na Albánii na protějším břehu. Hezký je i zdejší skalní kostel Panaja Eleusa. Byzantské hradby a baziliku Ajos Achillios můžete vidět na stejnojmenném ostrově. Bazilika v popředí a jezero v pozadí je fotogenickým místem. Na ostrov se dostanete přes kilometr dlouhý most kousek od šíje mezi jezery. Na ostrově je také spousta rozpadlých starých kamenných domků, takové malé městečko duchů.

Město Kastoria leží na březích jezera Orestiada a chlubí se řadou starých byzantských památek a také venkovskými sídly ze 17. a 18. století, ve kterých bydleli tzv. archontové – nejpřednější obyvatelé města, většinou obchodníci s kožešinou. Tradice výroby kožešin tu je stálá, a to i přesto, že všechny (početnou skupinu) místních bobrů už průmysl zcela vyhubil a kožešiny se tak musí dovážet. K návštěvě je tu Byzantské muzeum, byzantské chrámy a možné jsou i plavby po jezeře Orestiada.

Druhou oblastí na severu Řecka, kterou prozkoumáme, bude Thrákie. Kraj nabízí pěknou zemědělskou krajinu, tureckou menšinu stále uchovávající tradiční jazyk a kulturu, turecké mešity a minarety a také skvělé cukrárny. Nachází se tu jediná řecká pozemní hranice s Tureckem a je to tak také strategická oblast. Ve městě Xanthi, tedy přesněji v jeho staré čtvrti, najdete tradiční domky zbarvené pastelovými barvami a obložené dřevem. Najdete tu ale také stará neoklasicistní sídla kdysi patřící bohatým obchodníkům s tabákem. Budete-li tu v sobotu, navštivte tradiční venkovní trh na náměstí Plateia Dimokratias, kde se stále udržují starobylé balkánské zvyky.




Jedinečným tipem na výlet jsou také tzv. Pomácké vesnice. Pomakové jsou jedinečná muslimská menšina, jejíž vesnice jsou rozesety po řeckém pohoří Rodopy mezi Xanthií a bulharskou hranicí a jsou tak dokonalou ukázkou pozůstatků osmanských století. Vesnice bez problémů navštívíte autem a hlavním lákadlem je tak kultura jedinečného etnika a jejich tradice, zdejší horké minerální prameny, a to vše v obklopení řeckých hor. Z doporučovaných vesnic zmíníme tyto: Thermes – obklopené horami a lesy nabízí dvoje horké lázně, jejich návštěvu uvítáte hlavně v chladnějším období; Kidaris je zas ideálním místem odkud vyrazit na túry po zdejších horách, kde většinou nepotkáte živáčka. Trasy nejsou značené, ale z hor se vám naskytne krásný výhled. Kousek od vesnicí uvidíte zcela novou mešitu Sariyerkoy Camii.

V Komotini najdete zbytky byzantské pevnosti postavené ve 4. století, z původních 16ti věží se dodnes dochovala jediná. Kousek odsud je chrám Nanebevzetí Panny Marie z roku 1800 a archeologické muzeum věnované historii Thrákie. Za zmínku pak stojí také zdejší turecká čtvrť za náměstím Plateia Irinis. Jsou tu zvláštní tradiční domky, tradiční holičství, pěkný orloj (Orologio) a mešity.

Dalším tipem je delta řeky Evros, jedna z nejdůležitějších evropských mokřin. Najdete tu několik přímořských jezer, lagun, řek, písečných dun, bažin, to vše porostlé rákosem. Pozorovat tu můžete na 330 druhů ptáků. Pro návštěvu mokřin potřebujete povolení, které získáte v návštěvnickém centru v Lutře.

V městečku Feres najdete úžasný chrám z 12. století Panaja Kosmosotira, který byl postaven jako kopie a miniatura istanbulské Aje Sofie. Vesnice Sufli má historii spojenou s výrobou hedvábí, dnes už tu zůstala jen malá produkce. Více o výrobě hedvábí se dozvíte v Muzeu hedvábí. Asi 18 km od města Oresiada leží starý byzantský hrad Pythio, který se pyšní úžasnou polohou na vysokém strmém útesu nad malou vesničkou plnou tradičních domů z dřeva a cihel. Hrad ze 14. století je nejlépe dochovanou ukázkou byzantské obranné architektury v Thrákii.

Region Epiros pod pohořím Pindos, bude dalším regionem, který krátce procestujeme. První zastávkou bude město Metsovo ve výšce 1 156 m. n. m. Je to známé řecké lyžařské středisko se dvěma sjezdovkami a 5km běžeckých tratí. Kousek od města za návštěvu stojí klášter Moni Aju Nikolau ze 14. století a lidové muzeum v Tositsasově domě. Hlavním městem regionu je Ioannina. Je to poměrně živé město s pěknou starou čtvrtí (kastro) plnou budov a uliček z byzantských i osmanských časů. V době vlády Turků byla jedním z předních kulturních a uměleckých center Řecka. Město je také spojeno s postavou albánského válečníka a lupiče Ali Pašiho, který z města udělal hlavní město svého osobního panství v době, kdy se blížil konec Osmanské říše. Jeho panství pak zahrnovalo velkou část Albánie a západního Řecka a navzdory jeho krutosti za jeho vlády na přelomu 18. a 19. století město vzkvétalo. Byl nechvalně proslulý svým tyranstvím, sexuálními úchylkami a zhýralým chováním. V baladách zdejších horalů dnes ale Ali Paša žije dál jako tzv. Lev z Ioanniny. Jeho chování zaměřené proti Osmanům se ovšem nelíbilo vládnoucímu sultánovi, který rozhodl o jeho odstranění. Největší zajímavostí města je zdejší Byzantské muzeum ukrývající sbírku byzantského umění, keramiky, mincí, ikon i rukopisů. Je tu i několik dalších muzeí věnovaných regionálním zajímavostem. Město leží u jezera Pamvotis. Na něm leží ostrov To Nisi, který je posetý malebnými nabílenými vesničkami, které tu postavili v 17. století uprchlíci z Peloponésu. Krom toho tu jsou kláštery zdobené freskami, v klášteře Moni Pandelimonos se ukrýval před Osmany stárnoucí Ali Paša předtím, než byl právě tady obklíčen a zastřelen. V Muzeu Aliho Paši, které leží uvnitř kláštera, je k vidění i prkenná podlaha s dírou po smrtelné kulce. Ve 13. století byl pak postaven také zdejší klášter Moni Filanthropinon. Ten postavila stejnojmenná rodina na začátku 13. století, když uprchla před zuřivými křižáky. V klášteře jsou k vidění fresky. Na ostrov se dostanete lodí z přístavu u čtvrti Kastro v Ioannině. Jen kousek od Ioanniny leží jeden z největších a nejimpozantnějších jeskynních komplexů, jeskyně Perama. Jedná se o třípodlažní 1100 metrů dlouhou jeskyni plnou bílých stalaktitů, turistům jsou nabízeny prohlídky. Za historicky nejvýznamnější místo v Epirosu je považováno divadlo v Dodoně. Pochází z 3. st př. n. l. a bylo postaveno na místě původní slavné věštírny, která byla nejdéle fungující věštírnou v Řecku, než jí prvenství sebrala slavná věštírna v Delfách. Divadlo je krásně zrekonstruované a koná se tu zdejší Festival antického divadla. U divadla jsou zbytky dalších antických staveb – základy radnice, brána k akropoli nebo Afroditin chrám či pozůstatky Diovy svatyně, kde stával posvátný dub a věštírna.

Další zastávkou bude Zagorochoria, skupina 46 úžasně zachovalých vísek v pohoří Pindos. Je to skutečně místo, které stojí za návštěvu. Vztahuje se k nim spousta místních legend, jsou plné různorodých domů i chudých chalup, vesnice jsou propojené stezkami a starými mosty. Většina vesnic je neobydlených, přesto ale pro svůj půvab lákají turisty. Zagorochoria je také obklopena národním parkem Vikos-Aoos, oblíbeným místem fotografů přírody, turistů a horolezců. Zachovalé jsou také byzantské a postbyzantské chrámy, Osmané tomuto regionu za hlídání horských průsmyků udělili jistá privilegia a autonomii a právě tyto finance vedly k založení úžasných zagorochorijských vesnic a chrámů. Národní park Vikos-Aoos je plný řek, lesů, kvetoucích luk, jezer, hor, žijí zde lišky, kamzíci, vydry i medvědi hnědí. Dominantou parku je masiv Tymfi s řadou vrcholků vysokých víc než 2 000 m. n. m. Nachází se tu také 12 km dlouhá soutěska Vikos, prý nejhlubší na světě (podle Guinnessovy knihy rekordů). Soutěska Vikos je 900 metrů hluboká a je to skutečně impozantní přírodní útvar, který je hlavním lákadlem parku. Táhne se od vesnice Monodendri k Papingo. Zdejší louky jsou v létě plné pastevců ženoucích svá stáda. Skvělé místo pro turistiku. První vesnicí, kterou zmíníme, bude Dilofo. Tady se vyprávějí legendy hlavně o 13,5 metru vysokém panském sídle Loumidi. Podle legendy se mladá ženy z druhé strany údolí provdala za muže z vesnice. Brzy se jí ale tak začalo stýskat po domově, že se chtěla vrátit. Otec ženicha ale nechal postavit dům tak vysoký, aby žena viděla na dům svých rodičů na druhé straně údolí. A pak je tu kostel. Vede odsud také turistická stezka k soutěsce Vikos, je to náročnější túra než z vesnice Monodendri, která je hlavním místem, odkud se k soutěsce vyráží. Krásný výhled do soutěsky se vám naskytne od kláštera Aja Paraskevi z 15. století, kde trasa začíná a k Mikro Papingo je to asi 2,5 hodiny cesty. Po cestě k Papingu najdete několik vyhlídek – Oxya nebo Beloi dostupná po kamenném nebezpečně vypadajícím schodišti. Oblast prostě ideální pro vysokohorskou turistiku. Ve vesnici Aristi najdete půvabný klášter Panaja Speliontissa vedle skály u řeky, pochází ze 17. století. Když se vydáte autem z Aristi do Papinga, naskytnou se vám skutečně skvostné výhledy na hory a vesnice. Do Megalo Papingo míří turisté za obrovskými kamennými útvary, kterým se říká věže a obě části Papinga (Megalo i Mikro – Velké a Malé) nabízejí také kamenné bazénky.

Krátkou zastávku uděláme ještě ve vesnici Konitsa ležící kousek od hraničního přechodu do Albánie (Mertziani). Tady upozorníme na další atraktivní turistickou stezku podél 4,5 km dlouhé soutěsky Aoos vedoucí ke klášteru Moni Stomiu z 15. století, který byl ale v 18. století přenesen na toto místo z nedalekých hor. Trasa začíná u místního mostu a naskytnou se vám skutečně krásné výhledy. Pěknou typickou kamennou architekturu pak můžete vidět na stavbách ve vesnicích Molista a Ganadio. Zmíníme také turistické letovisko Parga uvnitř zátoky, kterému dominuje benátský hrad na útesu, který je důkazem 400leté nadvlády Benátek nad tímto ostrovem spojeným s pevninou. Z jeho hradeb jsou krásné výhledy. Hrad je obklopen zlatými plážemi a je to tak skvělé místo pro chvilku odpočinku. Upozorníme ještě na rozvaliny starověkého labyrintu, kterému se říká Efyrský nekromanteion. Dávní Řekové věřili, že je to brána do říše Háda, boha podsvětí. Pro starověké Řeky byl nekromanteion věštírnou, kde obětovali třeba i krev zemřelých zvířat, aby mohli komunikovat s dušemi zemřelých. K vidění tu jsou pozůstatky této stavby a ruiny kláštera Aju Ioannitu Prodromu se hřbitovem. Do klášterního podzemí byli věřící poustevníci spouštěni na kladce s představou, že vstupují do říše boha Háda. Z přístavního města Igumenitsa jezdí trajekty na Korfu nebo do Itálie.





Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě