Réunion

Réunion je takovou stálezelenou ostrovní perlou Indického oceánu. Pokud už máte za sebou návštěvu Seychel nebo Mauriciu, tak Réunion je zase něco jiného. Pokud nevíte, který z těchto tří ostrovů vybrat, tak tady je malá nápověda. Seychely jsou vyloženě plážovou destinací, vhodnou pro ty, kteří touží po luxusní dovolené na bílých plážích. Mauricius má taktéž skvělé pláže, ale k tomu větší možnosti pěší turistiky a více turistických zajímavostí pro ty, kteří nechtějí jen ležet na pláži. Reunionské pláže jsou také skvělé, ale kvůli častým útokům žraloků není možné je všechny využít ke koupání, což se plážovým milovníkům může jevit jako nevýhoda. Réunion je ale hlavně tropický rájem pěší turistiky a skýtá opravdu nádhernou přírodu s aktivními sopkami, úžasnými vyhlídkovými horskými trasami, kaňony, vodopády i tropickou flórou, které dominují divoké orchideje, tudíž je nejvhodnější variantou pro aktivní cestovatele, kteří touží něco zažít a podniknout. Cesty po světě vás provedou po Réunionu. Vítejte!

Réunion je sopečný ostrov a zámořský region Francie ležící v Indickém oceánu mezi Madagaskarem a Mauriciem. Jde o jeden z nejvzdálenějších regionů Evropské unie. Slovo Réunion znamená francouzsky „spojení“ či „sdružení“. Ostrov je součástí tzv. zámořské Francie, která zahrnuje území v Americe, Africe, Oceánii i Antarktidě. Hlavním městem ostrova je Saint-Denis.

Ekonomicky je Réunion jedním z nejbohatších ostrovů Indického oceánu a zdejší životní standard je vysoký, za což ale místní vděčí z velké části finanční pomoci z kontinentální Francie. Hlavním zdrojem příjmů a klíčovým ekonomickým sektorem je cestovní ruch, většina turistů jsou Francouzi. Problémem ekonomiky je velká nezaměstnanost, která se pohybuje kolem 28 % a v minulých letech vedla k projevům nespokojenosti a stávkám.

Ostrov má více než 800 tisíc obyvatel, většina z nich jsou potomci Afričanů, Indů, Malgašů (etnikum žijící na Madagaskaru a okolních ostrovech), Číňanů a francouzských osadníků, zejména z Normandie. Je tak jasné, že je ostrov velmi etnicky rozmanitý. Před jejich příchodem nebyl ostrov trvale obydlen. Mísením Francouzů s ostatními etniky vznikla současná populace ostrova používající při vzájemném styku tzv. kreolskou francouzštinu – réunionštinu, v tomto případě vzniklou z normanské francouzštiny a zejména malgaštiny, což je jazyk, jímž se hovoří především na Madagaskaru a okolních ostrovech. Není příbuzný s žádnými dalšími africkými jazyky. V úředním styku převládá francouzština, která je úředním jazykem. Populace Réunionu velmi rychle roste, což je ve spojení s vysokou mírou nezaměstnanosti docela problém, který bude vláda muset v následujících letech vyřešit. Většina populace žije kolem pobřeží. Jako další ostrovy v Indickém oceánu je Réunion vzorem rasové i náboženské snášenlivosti, obyvatelé jsou liberálové. Vedle sebe bez problémů stojí mešity, kostely i hinduistické chrámy. Naprosté většině dětí se dostává vzdělání a obyvatelé mají přístup ke zdravotnictví. Asi 70 % obyvatel se hlásí ke katolické víře a náboženské obřady a rituály tvoří důležitou část života obyvatel. Asi čtvrtina obyvatel se hlásí k hinduismu, hlavně na východě ostrova a k islámu se hlásí asi 2% populace. Islám je ve zdejším pojetí poměrně liberální.

Typickým kulturním prvkem je maloya, místní hudba podobná blues, která stejně jako mauricijská séga vychází z hudby otroků. Pokud máte rádi muziku, zajděte na kabar, což je takový improvizovaný koncert, který se odehrává někde venku. Pro místní má velkou hodnotu rodina a jejich oblíbenou aktivitou je společné piknikování, což tady určitě uvidíte, hlavně o nedělích.

Réunion je bezpečnou zemí, ale musíte se chovat zodpovědně, ostatně jako kdekoliv jinde. V autě nenechávejte cenné věci. Z palem padající kokosové ořechy vás mohou vážně zranit. S sebou si nezapomeňte repelent a opalovací krémy. Lékařská péče je vynikající. Pokud chcete mít jistotu kvalitní péče, volte vždy raději soukromou nemocnici před tou veřejnou. Soukromé kliniky mají lepší vybavení i personál. Jako kdekoliv jinde v tropech se i tady můžete nakazit některými infekčními onemocněními, ale asi není třeba se nějak příliš znepokojovat. Jinak zůstaňte raději doma, protože kdo se bojí, nesmí do lesa. Tropické nemoci většinou přenášejí komáři, takže používejte repelenty, co to jen půjde. Výjimečně se tu vyskytuje horečka dengue a chikungunya, velmi nepříjemné nemoci, ale nemívají fatální následky. Obecně se uvádí, že vodu z kohoutku lze normálně pít, ale já s tím v těch tropech mám vždycky tak trochu problém, takže vždycky volím balenou vodu. Pokud moje obavy nesdílíte, můžete pít vodu z kohoutku. Obecně se v tropech také nedoporučuje koupat se ve stojatých vodách, máte tady krásné moře, tak je to asi trochu zbytečné, chytit někde nějakou bakterii. Riziko malárie je minimální. Také platí pravidlo nehladit žádné kočičky a pejsky, protože vzteklina fatální být může a pokud by vás náhodou nějaké zvířátko kouslo, musíte okamžitě do nemocnice na očkování. Pokud se budete potápět, věříme, že víte, jak na to. V případě potřeby jsou dekompresní komory k dispozici. Nezapomeňte na kvalitní cestovní pojištění, v případě potápění na speciální připojištění pro tyto aktivity. Jednu z nejlepších nabídek na trhu cestovního pojištění má Axa Assistance. Spousta mořských tvorů žijících v Indickém oceánu je jedovatá a může vás poranit. Dávejte si pozor na mořské ježky, jedovaté ryby perutýny s jedovatými ostny, kteří se ukrývají v korálových útesech, na plže homolice a odrance pravé, smrtelně jedované ryby ležící zahrabané v písku při pobřeží a obecně platí, abyste se nedotýkali korálů. Riziko napadení žralokem na Réunionu existuje a některé pláže jsou proto chráněny sítěmi. Veškeré zdejší útoky žraloků se odehrály u západního pobřeží a plavcům se proto obecně doporučuje koupat se tam, kde jsou sítě. Surfaři surfují na vlastní nebezpečí. Rizikové jsou také silné mořské proudy. Ostrov je vhodné místo pro rodiny s dětmi a není důvod bát se vyrazit sem s malými dětmi.

Na Réunionu se platí Eurem a ceny jsou podobné těm ve Francii, i když možná spíš vyšší. Spropitné je často zahrnuto v ceně a obvykle se neočekává. Ve velkých městech najdete bankomaty a platit můžete i platebními kartami. Nesmlouvá se, možná tak na tržištích. Elektrické zásuvky jsou evropského typu, nepotřebujete proto adaptér. Pro vstup na Réunion vám postačí pas nebo občanka (doporučujeme vždy pas), ostrov ale není součástí schengenského prostoru.

Na ostrově je v zimě o 3 hodiny a v létě o 2 hodiny více než v ČR a nepoužívá se zimní a letní čas.

Pro ty, kteří chtějí kempovat, jsou tu jen dva kempy. Ale po domluvě s místními můžete případně přespat na jejich zahradách.

Ubytování na Réunionu přes Booking.com vyhledávejte a rezervujte snadno přes vyhledávací formulář níže.

Původně neobydlený ostrov byl od 10. století navštěvován arabskými i evropskými námořníky. Portugalský mořeplavec Pedro Mascarenhas ostrov objevil v únoru 1507 a nazval ho jménem světice Santa Apolonia a pod tímto jménem byl ostrov zakreslen v portugalských mapách. Francie formálně zabrala Réunion v roce 1638 a v roce 1642 jej začala osídlovat. V roce 1649 byl dle přání Ludvíka XIV. ostrov přejmenován na Île Bourbon na počest zakladatele Francouzské Východoindické společnosti Colberta Bourbona. Od roku 1674 byl v držení právě této obchodní společnosti. Francouzi zde založili kávovníkové plantáže a za účelem jejich obdělávání přivezli otroky z Afriky a Madagaskaru. V 18. století se k pěstování kávy přidalo i pěstování cukrové třtiny, koření (vanilky) a bavlny a zároveň stále častěji docházelo k početným vzpourám otroků. Otroctví bylo zrušeno roku 1848 a základem populace se stali osvobození otroci. Zrušení otroctví mělo za následek stejně jako na okolních ostrovech nedostatek pracovních sil, což se vyřešilo obdobně jako jinde importem dělníků z Indie. Později se do zdejší společnosti začlenili i čínští obchodníci. Od roku 1718 Francii fakticky patřil i sousední Mauricius a z něho ovládala i všechny další neobydlené ostrovy v západní části Indického oceánu, především Seychely nebo Čagoské ostrovy. Seychely a Mauricius ale Francie ztratila v roce 1814 po skončení napoleonských válek a tzv. mauricijském tažení, což byla série obojživelných i námořních operací Velké Británie s cílem vytlačit pozice napoleonského Francouzského císařství z dnešního Mauriciu a dnešního Réunionu, náležících k francouzskému teritoriu v Indickém oceánu v období napoleonských válek v letech 1809–1811. Ostrovy tak ovládli Britové, kteří ale Réunion vrátili Francii na základě Pařížské smlouvy. Součástí Francie je od té doby nepřetržitě jako zámořský department i region. Zlaté obchodní časy Réunionu trvaly zhruba do roku 1870, kdy byl ostrov na obchodní trase mezi Evropou, Indií a Dálným východem. Když byl otevřen Suezský průplav, díky kterému se už nemusel obeplouvat mys Dobré naděje, znamenalo to pro Réunion ekonomickou recesi, a nejen lodní doprava ale i cukrovarnický průmysl začal upadat.

Réunionskou kuchyni tvoří především kreolské speciality s francouzskými, indickými a čínskými vlivy. Ochutnejte třeba typické kreolské carri, tedy kari, což je směs masa (drůbeží nebo ryby), cibule, rajčat, česneku a koření. Jako koření se ve zdejší kuchyni obvykle používá tymián, šafrán, zázvor. Doporučujeme ochutnat carri poisson (rybí kari) a carri camarons (kari ze sladkovodních krevet). I v tom nejobyčejnějším bistru vám většinou nabídnou alespoň jeden druh kari, nejtypičtější je kuřecí (carri poulet). Kari se vždy podává s rýží a můžete v něm objevit i místní zeleninu jako banánovníkové květy nebo žakie. U stánků koupíte samosy (plněné taštičky s různými náplněmi) nebo beignets (smažené sladké koblížky). Ochutnejte i chobotnicové kari (civet zourite). Vyzkoušejte rozhodně tropické ovoce – mango, papáju, liči a ananas, které se prodává ve stáncích podél silnic. Vynikající jsou koláče z tropického ovoce, nechybí v nich vanilka. Seženete tu ale i croissanty a francouzské bagety. Koktejly jsou na bázi rumu a rum je typickou réunionskou lihovinou. Za typický koktejl je považován rhum faham (rum s květy orchideje) nebo rhum vanille z čerstvých vanilkových lusků. Seženete tu ale i víno a vyrábí se tu i místní pivo značky Bourbon, kterému se tady ale říká Dodo a seženete ho všude. Oblíbené je i pití kávy.

Réunion je ostrov v Indickém oceánu, který spolu s Mauriciem a Rodriguesem tvoří souostroví Maskarény, které se nachází východně od ostrova Madagaskar. Hornatá je západní část ostrova, kde se nachází i nejvyšší hora ostrova Piton des Neiges měřící 3 069 m. n. m., ale na ostrově se nachází také 2 631 m. n. m. vysoká činná sopka, která nese jméno Piton de la Fournaise. Je nejaktivnější sopkou na Zemi a pravidelně chrlí lávu. Láva stékající dolů k moři tu vytváří lávová pole známá jako Le Grand Brulé. Jedinečné jsou také přírodní amfiteátry, kterým se říká Cirques. Mají podobu kaňonů. Menší hornatou oblastí je jihovýchod ostrova, kde kromě zmiňované aktivní sopky najdete několik vyhaslých sopečných kuželů. 40% rozlohy ostrova zaujímá stejnojmenný národní park Réunion, který je zapsán na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Nechybí tu ani řeky a vodopády. Letoviska se táhnou podél pobřeží a mnohým můžou připomenout Francouzskou riviéru. Obzvlášť vyhlášené pláže bývají přelidněné po celou hlavní sezónu, hlavně pak o víkendech. Pobřeží na západě je nejvíce osídlené, vnitrozemí pak méně. Jih ostrova je divoký a je nejlepší ukázkou takové té pravé duše ostrova. Ostrov je velmi bohatý na flóru, rostou tu divoké orchideje, ibišky a dalších na 700 původních druhů rostlin. Méně osídlený je i východ ostrova, kde se pěstuje cukrová třtina a vanilka, více tu prší a také je tu rozmanitější kultura.

Na ostrově z původních 30 druhů endemických ptáků přežilo devět a asi nejvzácnějším z nich je housenčík réunionský (neboli tuit tuit). Jinak tu žijí různé druhy gekonů, chameleoni, bodlíni nebo jeleni. Co týká réunionské flóry, ta je bohatší než fauna. Ostrov tak mnohdy připomíná botanickou zahradu. Vidět tu můžete koření v čele s vanilkou, různé tropické ovoce, plodiny deštného lesa. Na Réunionu roste 700 původních druhů rostlin a 30 % ostrova pokrývají původní lesy. Jedinečné jsou orchideje, ibišky, bugenvilie, kakosty nebo plumérie.

Ostrov má tropické klima a je tu tak teplo po celý rok. V horách panuje příjemné počasí. Léto trvá od konce listopadu do dubna a je horké a deštivé, teploty na pobřeží se tou dobou pohybují kolem 27 °C, v horách pak 18 °C. Nejvíce prší od ledna do března. Zima je suchá a trvá od května do října, kdy bývá o něco chladněji, což znamená na pobřeží 22 °C, v horách 11 °C. Za hlavní turistickou sezónu platí období francouzských školních prázdnin, tedy od července do začátku září. Nejklidnější dobou pro návštěvu je únor a březen, kdy ale zase mohou přijít cyklony. Pokud je vaše dovolená zaměřená hlavně na pěší turistiku, zvažte návštěvu v sušších měsících, protože některé stezky jsou ve vlhkém počasí neschůdné. Pokud chcete pozorovat velryby, jejich období trvá od června do října.

Na ostrově jsou dvě mezinárodní letiště, většina mezinárodních letů létá na letiště Saint-Denis Roland Garros asi 10 km od hlavního města. Z letiště jezdí autobusy a informace o autobusových spojeních z letiště i přehled autopůjčoven na letišti najdete na oficiálních stránkách. Na druhé mezinárodní letiště Saint Pierre-Pierrefonds byste se dostali při letu z okolních ostrovů. Nejlepším způsobem dopravy po ostrově je stejně jako jinde půjčení auta. Autopůjčovny najdete na obou letištích. Nepříjemností jsou ale neustálé zácpy na hlavním silničním tahu kolem ostrova, kde je to v ranní a večerní špičce opravdu náročné. K dopravním zácpám také možná vede i to, že vlastnictví nového auta je tu známkou bohatství a obdivu. K řízení vám postačí evropský řidičský průkaz a před řízením si nastudujte pravidla silničního provozu. Silnice jsou v dobrém stavu, dobře značené a nechybí ani moderní dálnice a jezdí se normálně vpravo. Ve vlhkých měsících se ale objevují sesuvy půdy, které mění silnice na neprůjezdné. Nová pobřežní dálnice nese název Nouvelle Route du Litoral a vede mezi St-Denis a La Possession. Réunion má špatnou statistiku bezpečnosti na silnicích, řiďte opatrně a počítejte s opilými řidiči. Z tohoto důvodu také není dobré brázdit ostrov na kole. Pokud se půjčení auta bojíte, můžete využít místní autobusovou dopravu, která vás dopraví do větších měst, ale nedostanete se s ní rozhodně všude. Cestování autobusem je rozhodně nejlevnější možnou variantou a přehled spojů, cen jízdného a všechny další praktické informace pro jízdu zdejšími žlutými autobusy najdete tady. Jízdenky si můžete koupit u řidiče nebo v automatech na autobusových stanicích. Autobusy musíte zastavit, když chcete vystoupit, stiskněte červené tlačítko nebo dvakrát tleskněte.

A pojďme konečně mrknout na to, co na Réunionu musíte vidět a zažít. Poznávání ostrova začneme v jeho hlavním městě St-Denis, které má něco přes 145 000 obyvatel. Město působí velmi francouzsky, nechybí tu francouzské pekárny ani francouzské restaurace. Město bylo založeno roku 1668 jako osada pojmenovaná podle lodi, která tu ztroskotala. Město se ale začalo rozvíjet až po roce 1738, kdy ho guvernér Mahé de Labourdonnais vyhlásil hlavním městem, protože zdejší přístav byl lépe chráněn než původní St-Paul. Zlatou érou bylo pro město 19. století, kdy město bohatlo z pěstování cukrové třtiny a místní smetánka si tu stavěla své honosné vily, které dodnes stojí v ulici Rue de Paris. Turisté nezůstávají v hlavním městě moc dlouho, ale stojí za to se tu zastavit a zhlédnout řadu historických a architektonicky zajímavých budov koloniální éry, které připomínají bohatou minulost 19. století. Tady je přehlídka těch nejzajímavějších budov. Z roku1804 pochází kreolská vila Villa du Départment se zajímavou verandou i zdobením a pěkná je i zdejší zahrada s fontánou. Z 20. let 19. století pochází budova Maison Carrére, taktéž zdobená verandou a ornamenty a v jejím interiéru se dozvíte mnoho informací o koloniální minulosti města. Za jeden z nejstarších domů ve městě je považován Maison Kichenin z roku 1790, v jehož zahradě je pěkná fontána. V bývalém biskupském paláci z roku 1845 dnes sídlí muzeum moderního umění Muséé Léon Dierx. Jednou z dominant městského centra je minaret mešity Grande Mosquée. Zamiřte také na nábřeží do parku Le Barachois, kde místní hrají pétanque, je tu kavárna a památník letci Rolandu Garrosovi, réunionskému rodákovi. Roland Garros byl francouzský letec, který jako první přeletěl nonstop Středozemní moře a také stíhací pilot v první světové válce. Tenisoví fanoušci možná jeho jméno znají, protože po něm nesou název kurty v Paříži, na kterých se hraje tenisové French Open. Na ulici Rue de Paris najdete původní kreolské budovy jako je Maison Deramond-Barre, bývalé rodinné sídlo tehdejšího francouzského předsedy vlády R. Barrého a zároveň rodný dům básníka a malíře Léona Dirxe. Na jižním konci ulice najdete krásnou zahradu Jardin de l´État z roku 1763, ve které kromě bohatství v podobě pralesních stromů a rostlin najdete také Muzeum přírodní historie s vycpanými exponáty, mezi nimiž patří mezi nejzajímavější lemuři a různé druhy ptáků. Vydat se dále můžete k místní katedrále svatého Denise postavené v toskánském stylu v 1. polovině 19. století, jejíž interiér je ale velmi strohý. Na konci ulice najdete také bývalou neoklasicistní radnici (Hotel de Ville), považovanou za jednu z nejhezčích budov ve městě pro své sloupoví a dekorativní věž s hodinami. Výstavní budovou je také budova prefektury (Préfecture) z roku 1734, která sloužila jako sídlo Francouzské Východoindické společnosti. Mezi velmi fotografované stavby ve městě patří vila Palais Rontaunay z roku 1854. Zastavte se také u hinduistického chrámu Tamil Temple (interiér není přístupný veřejnosti) nebo u čínské pagody Pagode Guan Di. A pak je tu ještě kostel Notre-Dame de la Délivrance se sochou místního světce sv. Expédita. Na ostrově můžete k jeho poctě vidět také červené kapličky. S kultem tohoto světce se ale v průběhu let začal pojit temný kult vúdu, protože mu lidé často u nohou zanechávají figurky propíchané špendlíky. Pokud tady chcete nakupovat, hlavními nákupními ulicemi Rue Maréchal Leclerc a Rue Juliette Dodu nebo se můžete vydat na tržiště Grand Market. Autobusy se odsud dostanete do řady dalších míst na ostrově. K cestování po městě nebudete potřebovat žádný dopravní prostředek, město je malé a projdete ho bez problémů pěšky. Děti tady můžete vzít do akvaparku Aquanor. V St-Denis doporučujeme krátké rozkoukání po příletu a pak už vyrazte za dalšími krásami ostrova.

Hlavní město opouštíme a vydáváme se na západ na takzvané Slunečně pobřeží, chcete-li réunionskou riviéru, které se táhne v délce asi 45 km po západním pobřeží ostrova a je lemováno rekreační zástavbou. Na západním pobřeží se zároveň nacházejí ty nejlepší pláže na ostrově, jsou tu skvělé možnosti potápění i pozorování velryb a můžete odsud také vyrazit do vnitrozemí třeba za plantážemi cukrové třtiny. A co v západní části ostrova?

Naše kroky teď budou mířit do města St-Paul (foto vpravo). Mají tady slušnou písečnou pláž, kde je ale zakázáno koupání. Můžete mrknout na zdejší hřbitov Cimitiére Marin, kde jsou pochováni někteří slavní obyvatelé ostrova a také pirát Olivier Levasseur přezdívaný Káně, který byl v 1. polovině 18. století postrachem Indického oceánu. Mají tu také hinduistický chrám z roku 1871 (Hindu Temple). Ve městě je jen minimum ubytovacích zařízení, ale je tu zase spousta restaurací.

Oblast zvaná Les Hauts de St-Paul je dobrý tip pro ty z vás, kteří se chtějí věnovat pěší turistice. Po silnici D5 se můžete vydat k vesnicím Sans Soucis les Hauts, Bois-de-Néfles, Le Guillaume, La Bernica aj., od kterých je hezký výhled na pobřeží a v jejich okolí se můžete vydat na pěší túry. Kam ale stojí za to určitě vyrazit, je vrchol Le Maïdo (foto vpravo) na okraji kráteru Cirque de Mafate, což je jedna z vůbec nejúžasnějších vyhlídek na celém ostrově. Vyhlídku najdete na vrcholku hory ve výšce 2205 m. n. m. a naskytnou se vám odsud krásné výhledy na rozeklané vrcholy i na pobřeží. Během dne je ale hora často zahaleno mraky, takže doporučujeme vydat se sem brzy ráno, protože po 10 hodině dopolední horu zahalí mraky. Vede sem silnice Route Fonestiere du Maïdo z Le Guillaume lemovaná lesy a piknikovými místy. Podél okraje kráteru Cirque de Mafate se můžete vydat k vrcholu hory Le Grande Bénare vysoké 2896 m. n. m., což je náročný šestihodinový trail. Z Le Maïdo se můžete vydat také dolů do kráteru přes soutěsku Sentier de Roche-Plate. Svahy Le Maïdo jsou také velmi oblíbené u vyznavačů horských kol, kteří mohou využít 35 km cyklistických stezek s převýšením 2000 m. n. m. Během sjezdu se vám naskytnou krásné výhledy na lagunu i pobřeží. Pokud chcete jezdit na horských kolech, využijte některou ze zdejších agentur. Vesnička La Petite France je známá tradiční výrobou esenciálních olejů ze zdejších jedinečných květů. Můžete si tak tady zakoupit parfémy, mýdla a různé kosmetické výrobky. Krámky najdete podél hlavní silnice vedoucí vesnicí.

Za asi nejznámější letovisko na Réunionu je považován Boucan Canot, přezdívané réunionské St-Tropez. Mají tu jednu z nejlepších pláží na ostrově s bílým pískem lemovanou palmami i čedičovými balvany. Pláž je chráněna před žraloky sítí a nedoporučuje se plavat tam, kde síť není. Na jejím jižním konci je koupání zakázáno. Pokud jedete hlavně za plážemi a koupáním, pak tohle bude ideální místo.

Dalším turistickým letoviskem je St-Gilles-les-Bains s bílým pískem, nechybí tady restaurace a bary a bývá tu poměrně rušno. Pokud se chcete vyhnout davům turistů, přijďte mimo víkend. Hned v centru najdete pláž Plage des Roches Noires, která nabízí pozvolný vstup do vody a i tato pláž je zabezpečena žraločí sítí. Kvůli žralokům je zakázáno koupání na pláži Plage des Brisants, což je ale také krásná pláž s bílým pískem. Až budete mít pláží dost, můžete s dětmi vyrazit do akvária Aquarium de la Réunion v moderním komplexu, kde jsou k vidění langusty, barakudy i menší žraloci. V bývalém sídle bohaté baronky, která provozovala cukrové plantáže a vlastnila na 300 otroků, je dnes Museum de Villéle. Dům je přístupný v rámci prohlídky s průvodcem a pochází z roku 1787. Patřil podle legendy kruté baronce Madame Panon-Desbassayns, jejíž ztrápené sténání je prý slyšet ze sopky Piton de la Fournaise pokaždé, když vybuchuje. V interiéru je k vidění dobový nábytek, hodiny darované rodině Napoleonem, sbírka porcelánu i portrét samotné madame. Skvělou zdejší aktivitou je možnost pozorování velryb, které probíhá od července do října a provozuje ho tady řada agentur, z nichž nejlepší pověst má Duocéan, který dbá na bezpečnost velryb. Kolem St-Gilles je laguna, po které je možné využít lodní výlety provozované řadou společností v různých variantách. Zároveň je to také skvělé místo pro potápění pro všechny stupně pokročilosti. Na dně jsou k vidění i lodní vraky. Operují tady ale i agentury nabízející rybaření a další outdoorové aktivity.

A třetím nejznámějším letoviskem na západním pobřeží je L´Hermitage-les-Baines s asi nejhustší koncentrací resortů na ostrově. K dispozici je tu výborná pláž chráněná bariérovým útesem a za návštěvu pak také stojí zahrada Le Jardin d´Eden, kde máte skvělou možnost poznat tropickou flóru. Oddíly zahrady jsou rozdělené tematicky a dozvíte se tu určitě spoustu zajímavostí. Dalším pobřežním letoviskem je Le Saline-les-Baines, které je méně zalidněné než ty tři výše zmíněná letoviska. Mají tady pláž Plage de la Souris Chaude, kde jsou tolerováni nudisté, ale bohužel je tu kvůli žralokům i silným proudům zakázáno koupání. Možnost koupání máte na pláži Plage de Trou d´Eau. Při koupání na kterékoliv ze zdejších pláží dbejte na výstražné cedule a vlajky upozorňujících na výskyt žraloků.

Další vaší zastávkou může být město s asi 33 000 obyvateli St-Leu (foto v textu), dřívější centrum cukrovarnického průmyslu. Dnes se v okolí města provozují hlavně různé outdoorové aktivity, jsou tu skvělé možnosti potápění a několik historických koloniálních budov. Okolní kopce zvané Hauts jsou oblíbené u paraglidistů. Za městě se můžete vydat do malé kaple Notre-Dame de la Salette z 19. století, která byla postavena jako poděkování za ochranu před epidemií cholery, která tehdy ostrov sužovala. Po deset zářijových dní se u kaple koná pouť spojená s pouličním veselím nazývaná Fete de Notre-Dame de la Salette. Pokud tu budete v září, nenechte si to ujít. Zastávku můžete udělat také ve stanici mořských želv Kelonia, kde jsou k vidění různé výstavy a interaktivní panely a také pět druhů mořských želv v obřích akváriích. Jedny z nejlepších podmořských scenérií nabízejí lokality u Pointe au Sel a prozkoumat můžete i samotnou lagunu u města. I v okolí města St-Leu se dá vyrazit za pozorováním velryb, jejich pozorování trvá taktéž od července do října. Na zdejší pláži se každý víkend konají různé koncerty a často si to můžete poslechnout třeba tradiční taneční hudbu maloya. Vyrazte sem tak některý víkendový večer a užijte si zábavy. Zmiňované svahy Les Hauts de St-Leu nabízejí krásné výhledy a po silnici D12 se zdejšími serpentinami můžete vydat právě do těchto kopců, kde se vám naskytnou krásné scenérie. Jde o okolí vesniček La Chaloupe St-Leu, vrchol Piton St-Leu s hinduistickým chrámem nebo vesničku Les Colimacons. Zastávku můžete udělat v muzeu Stella Matutina, které se věnuje historii výroby cukru, historii zdejšího otroctví i koloniální éře. Součástí muzea je 4D kino. Můžete zamířit také do botanické zahrady Conservatoire Botanique National de Mascarin, která se rozkládá na pozemcích kreolského sídla z 19. století a je plná místní tropické flóry. Kousek od zahrady najdete kostel z 19. století Église du Sacré-Coeur, postavený z lávových kamenů.

Letovisko Étang-Salé-les-Bains není turisticky tolik navštěvované, ale i tady mají velkou pláž s černým pískem a s pozvolným vstupem do vody a také krokodýlí park (Croc Parc), který nadchne děti, které tu mohou vidět na stovku krokodýlů, leguány, želvy nebo lemury. I v okolí tohoto letoviska se můžete potápět. Z vesnice Le Tévelave se vyráží na turistickou trasu Route Forestiere des Tamarins, která vás provede lesy kryptomerií a nabízí pěkné scenérie.

Další zastávku můžete udělat ve vesničce Entre-Deux, která má takovou venkovskou atmosféru s typickými kreolskými domy a stále se tu udržují řemeslné tradice, kdy tu můžete třeba vidět výrobu pantoflů z listů rostliny choka. Oslavou výrobku z listů choky je každoroční festival Fete du Choca. Historii otrokářství a životu uprchlých otroků na ostrově se věnuje muzeum Espace Culturel ‘Muséographique du Dimitile – Camp Marron, které ale bývá veřejnosti otevřená velmi nepravidelně. Věnovat se tady můžete také turistice a vystoupat můžete na horu Le Dimitile vysokou 1 837 m. n. m. Jde o docela náročný výstup, který vás ale odmění krásným výhledem na kráter Cirque de Cilaos. Na horu vede několik tras a poraďte se asi turistické kanceláři sídlící na ulici Rue Fortuné Hoareau. Nejkratší trasou na vrchol je Sentier de la Chapelle začínající asi 10 kilometrů od Entre-Deux na konci silnice D26. Zpáteční cesta vám zabere asi pět hodin. Můžete využít i horských ubytoven zvaných gites, ve kterých můžete přespat. Sama hora má i historický význam, protože právě tady se na konci 19. století skrývali před svými pány uprchlí otroci, kteří jsou tu známí pod označením marrons.

Centrem indické tamilské kultury na západní pobřeží je městečko St-Louis, které vyzařuje jakousi exotickou atmosférou. Z turisticky zajímavých míst asi zmíníme hlavně zdejší sakrální budovy jako je tamilský chrám, mešity nebo největší kostel na ostrově. Stojí za to se vydat do staré cukrové rafinerie Sucrerie du Gol. Asi 12 km od St-Louis najdete horskou vesničku Les Makes, ze které doporučujeme vydat se po lesní cestě k vyhlídce La Fenetre, ze které se vám taktéž naskytne krásný výhled na vyhaslou sopku Cirque de Cilaos a krásné horské vrcholy. Ve vesnici pak mají hvězdárnu (Observatoire Astronomique), která je ideální pro pozorování noční oblohy a po 21. hodině nabízí zajímavé programy.

Jednou z hlavních turistických atrakcí celého Réunionu jsou pozůstatky vyhaslých sopek, kterým se říká Cirques (foto níže). Jde o trojici vyhaslých sopek, které se k sobě tisknou – Cilaos, Salazie a Mafete. Čekají tu na vás krásné horské scenérie s rozeklanými sopečnými vrcholy, síť značených stezek, lesy a hluboké kaňony. Tuhle oblast poprvé osídlili uprchlí otroci v 18. století a jejich potomci žijí dodnes ve zdejších vesnicích a stále provozují tradiční životní styl. Každá z cirques je jiná a doporučujeme do itineráře zařadit všechny tři.

Začneme s Cirque de Cialos. Pokud se sem vydáte autem, tak to bude trochu dobrodružství, protože tu na vás čeká na 400 zatáček, což z něho dělá nejhůře přístupné cirque ze všech tří. Sama vesnice Cilaos má asi 5000 obyvatel a nachází se v nadmořské výšce 1 200 m. n. m. V Cilaos se pěstuje víno a čočka, v lednu se tu koná vinobraní Fete de la Vigne, doporučujeme ochutnat zdejší víno a v říjnu zas festival čočky (Fete des Lentilles), kde můžete ochutnat různé čočkové pokrmy. Cilaos je zároveň lázeňským městem, zdejší horké prameny by měly ulevovat od revmatických bolestí a potíží svalů a kloubů. Lázně Thermes de Cilao nabízejí různé kúry. Prameny byly objeveny lovcem koz roku 1815 a od konce 19. století se tu provozují lázně, které byly původně určeny pro bohaté kolonisty. Přímo nad vesnicí se tyčí nejvyšší hora ostrova, vyhaslá sopka Piton des Neiges. Vesnice je turisticky velmi navštěvované místo. Opravdu krásné výhledy se vám naskytnou z vyhlídky La Roche Merveilleuse, ke které se dostanete autem nebo dojdete pěšky z Cilaos a místní tady rádi piknikují. S vesnicí je také spojena tradice vyšívání, které se tu věnují místní ženy a vyrábějí tu a prodávají oblečení pro děti, různé ubrousky a prostírání. Tuto tradici můžete vidět a výrobky si zakoupit v muzeu Maison de la Broderie. Celá oblast v okolí Cilaos je nejlepším místem na Mauriciu, kde se věnovat kaňoningu. Za kaňoningem se míří do tří vyhlášených kaňonů - Canyons de Gobert, Fleurs Jaunes a Bras Rouge. Všechny kaňony nabízejí opravdu vzrušující slaňování a možnosti skoků do přírodních jezírek. Cesta k nim zabere asi 45 minut. Kaňoning tu zprostředkovává celá řada outdoorových agentur. Oblast je zároveň vynikajícím místem pro pěší turistiku různých náročností. Prvním tipem na túru je výstup do průsmyku, který odděluje Cirque de Cilaos od Cirque de Mafate a jmenuje se Col du Taïbit. Cesta zabere necelých 5 hodin, je značená a začíná na silnici D242. Další 1,5 hodinovou túrou může být výstup skýtající krásné výhledy na celou oblast Cirque – Le Kervéguen, začíná na silnici D241. Méně náročná je trasa Sentier Botanique, která se věnuje hlavně zdejší flóře. Turisticky velmi atraktivní je také nenáročný výlet k vodopádu Cascade de Bras Rouge. Cesta tam i zpátky vám zabere max. 3 hodiny. Oblast je také oblíbená u skalních lezců a milovníků horských kol, kteří využívají zdejší terén k zběsilým jízdám. Náročný je pak výstup na nejvyšší horu ostrova Piton des Neiges, vysokou 3 071 m. n. m. Jde o namáhavý výstup, který zabere 2 dny a doporučuje se přenocovat v horské chatě Gite de la Caverne Dufour. Stezka je značena bíle, začíná v Le Bloc a vede nejprve lesem kryptomerií k planině Plateau du Petit Matarum, odkud začne náročnější úsek, který vede prudkým kamenitým svahem k horské chatě. Vrchol hory bývá velmi často zahalen v mracích, a proto je nejlepší vydat se tam opravdu brzy ráno. Když budete mít štěstí na počasí, uvidíte odsud vskutku celý ostrov. V okolí Cilaosu je několik dalších horských vesniček, kam se můžete vydat za krásnou horskou krajinou odloučeni od zbytku světa (Ilet a Cordes) a (Bras-Sec).

Turistické trasy jsou většinou dobře značené a ostrovem procházejí dvě hlavní turistické trasy: Grande Randonnée Route 1 (GR R1) a Grande Randonée Route 2 (GR R2). Pokud se plánujete na Réunionu věnovat pěší turistice, budou se vám hodit tyto dva weby. Přehled tras i jejich hodnocení a popis najdete tady a tady. Uvidíte tam mapu tras, náročnost i čas, který vás asi výšlap zabere.

Opouštíme Cilaos a míříme do oblasti Cirque de Salazie. I to je krajina vysokých hor, vodopádů, osamělých vesniček. Vede sem silnice ze St-André a už z ní se vám naskytnou krásné výhledy. Poznávání této oblasti začněte v jedinečné osadě s barevnými kreolskými domy, kterou obklopují jedinečné rozeklané horské vrcholy. Hell-Bourg je takovou typickou réunionskou vesnicí a na střechách domů si všimněte typických železných ornamentů. Některé domy pocházejí z doby kolem roku 1840, kdy bylo město slavným lázeňským letoviskem. Roku 1948 ale sesuv půdy horké prameny zasypal, a tak je po lázních. Asi nejhezčí ukázkou kreolského domu je Maison Folio, honosná vila z 19. století obklopená hustou zahradou. Palácem vás provází jeho majitelé. Pokud jste hudebníci, mohlo by vás zaujmout Muzeum hudby a hudebních nástrojů oblasti Indického oceánu (Musée des Musiques et Instruments de l´Océan Indien), které je velmi moderní a uvidíte v něm stovky hudebních nástrojů z Afriky, Indie nebo Madagaskaru. Z bývalých slavných lázní tu dnes zbyly je zarostlé rozvaliny Thermal Bath. Dalšími vesnicemi s barevnými kreolskými domy jsou Bé Mahot a Ilet-a-Vidot chráněná vrcholem Piton d´Enchanting. Výlet si určitě udělejte ke krásnému vodopádu Voile de la Mariée, na který je asi nejlepší výhled ze silnice vedoucí do Grand Ilet. I tahle oblast je doslova rájem pro milovníky pěší turistiky, dá se tu podniknout řada trailů různých náročností. Můžete vystoupat na 1 356 m. n. m. vysokou horu Piton d´Enchanting, což je náročný asi šestihodinový výšlap. Nenáročným výšlapem je pak trasa k sérii malých vodopádů Les Trois Cascades. Okruhů je tady ale opět celá řada, mrkněte na výše doporučované odkazy. I tady můžete provozovat kaňoning, který nabízí spoustu skvělých sjezdů. Zdejší kaňony ale nejsou přístupné v období dešťů od prosince do března. Mezi Cirque de Cilaos a Salazie vedou horské průsmyky Col de Boeufs (je tu parkoviště) a Col de Fourche, přes které vedou pěší trasy.

Nejdivočejším a nejodlehlejším réunionským vulkánem je Cirque de Mafate s opravdu dramatickou krajinou.rady a tipy na cesty Je to asi nejhůře dostupný cirque. Je tu celá řada opravdu izolovaných malebných vesniček, kde lidé žijí tradičním způsobem života. Oblast se dělí na Haut Mafate (Horní) a Bas Mafate (Dolní). Ta Dolní se nachází na severu, je velmi odlehlá a vydat se tu můžete k několika vesničkám (Ilet a Malhauer, Cayenne, Grand Place, Aurére aj.) Haut Mafate je turisticky více navštěvovaná. Najdete tu třeba vísku Marla ve výšce 1 621 m. n. m. nebo ves La Nouvelle, která je považována za vstupní bránu do tohoto cirque a je zároveň největší osadou tady. La Nouvelle se také využívá jako základna pro pěší turistiku. Je to poměrně turistické místo, takže se tu ubytujete i najíte. Jako tipy na pěší turistiku zmíníme výpravu na planinu Plaine des Tamarins, do údolí řeky Riviére des Galets, ke zříceninám historického sídla Maison Laclos nebo k vodopádu Troi Roches. Celá oblast je protkána sítí stezek.

Zajímavou turistickou oblastí je Les Hauts Plaines, takové planiny vytvářející sedlo, které odděluje zmiňované tři cirques od sopky Piton de la Fournaise, která je jednou z nejaktivnějších sopek na světě. Její výhodou je, že je skvěle přístupná pěšky a autem se dostanete jen několik kilometrů od ní. Mrkneme se teď na to, co podniknout v této části ostrova. Vesnice Bourg-Murat je výchozím bodem pro výpravu na sopku. Mají tu moderní Muzeum vulkánu (Cité du Volcan), kde se dozvíte všechno nejen o této, ale i o sopkách obecně. Součástí je i 4D kino. Určitě se vydejte i na vyhlídku Belvédère de Bois-Court, ze které se vám naskytnou krásné výhledy do horského údolí. Milovníci turistiky se mohou vydat do zapomenutého údolí Grand Bassin. Zpáteční cesta trvá asi 5 hodin. Jsou tu i chatky, kde se dá odpočinout a uvidíte tady i patu výše zmiňovaného vodopádu Voile de la Mariée. Cesta do údolí začíná u zmiňované vyhlídky. Většina turistů sem ale míří kvůli nejvýznamnější přírodní památce Réunionu, sopce Piton de la Fournaise (foto v textu), které místní neřeknou jinak než “sopka – volcano“. Sopka je stále aktivní a může se chlubit pravidelnými a častými erupcemi, které jsou ale většinou drobné. K sopce patří i menší a také aktivní krátery. Je to jedna z turisticky nejlépe přístupných aktivních sopek na světě, bez problému dojdete až k jejímu kráteru. Na hraně kráteru je vyhlídka, přes kráter je také možné udělat si vyhlídkový let vrtulníkem. Pokud jste se na ostrov nevydali jen kvůli vyvalení se na pláži, na sopku se určitě musíte vydat. Vědci sopku monitorují, kdyby hrozilo nebezpečí, dojde k uzavření stezek k sopce i silnice. Než se vydáme na samotný vrchol, upozorníme na několik jedinečný vyhlídkových míst. Zastavte se na planině vytvořené sopečným popelem, Plaine des Sables (foto pod odstavcem vlevo), což je taková měsíční krajina. Ve výšce 2 311 m. n. m. najdete vyhlídku Pas de Bellecombe, která se nachází v oblasti jakéhosi vstupu do vulkanické oblasti a odsud začíná stezka na sopku. Uvidíte odsud sopku i její vnější krátery. Zmiňovanou sopečnou planinu Plaine des Sables můžete obdivovat z vyhlídky v nadmořské výšce 2 360 m. n. m. Pas de Sables. Kousek od silnice k sopce je značená vyhlídka Crátere Commerson a z vyhlídky Belvédère du Nez-de-Boeuf se Vám zas naskytne výhled do údolí řeky Riviére des Remparts. A konečně poslední vyhlídkou je Balcon du Dolomieu, kam dojdete pěšky z Pas de Bellecombe. A jak podniknout samotný výstup na Piton de la Fournaise? Nejezdí sem žádná hromadná doprava, takže budete potřebovat auto. Z obce Bourg-Murat vede cesta Route Forestiere du Volcan k Pas de Bellecombe (asi 30 km), kde je parkoviště. Odsud se už musíte vydat pěšky. Stezka je zavřená v případě, že je sopka aktivní. Na parkovišti začíná stezka s více než 500 schody dolů do kráteru Encloes Fouqué (asi 15 minut). Stezka vede přes ztuhlé lávové pole a je značená bíle. Všimněte si kuželu Formica Leo (foto pod odstavcem vpravo) a pokračujte k vyhlídce Balcon du Dolomie. Výstup na samotnou sopku je středně náročný, vyrazte se vším, co je potřeba na správnou pěší turistiku. Ideální, když nepůjdete v žabkách... Nejlepší je vystoupat na sopku brzy ráno, kdy je nejlepší šance na výhled bez mraků. Pokud chcete vyrazit opravdu brzo, můžete přespat v horské chatě Gite du Volcan. Trasa je dlouhá něco přes 11 km a zabere zhruba 6 hodin. Opět připomínáme výše zmiňované odkazy týkající se pěší turistiky na ostrově, kde najdete mapu trasy a další praktické informace důležité pro výstup. Nicméně sami určitě nepůjdete, takže se můžete držet davu. Případné uzavírky sledujte včas. Údajně jde o druhou nejaktivnější sopkou na světě a vidět erupci lávy na vlastní oči je nezapomenutelná a celkem i pravděpodobná podívaná. Případná erupce je vesměs avizovaná několik dnů i týdnů předem. Aktuální situaci, webkamery a další informace o výstupu k sopce sledujte tady.

Pokud budete mít cestu kolem, můžete udělat krátkou zastávku v městečku Plaine-des-Palmites, kde mají pěknou historickou kreolskou budovu z 1. poloviny 20. století - Domaine des Tourelles, ve které je dnes obchod se suvenýry. Kam ale asi budete pokračovat určitě, je město St-Pierre s více než 80 tisíci obyvateli na jihozápadě ostrova. Najdete tu pláže, řadu starých koloniálních budov a určitě stojí za to se tu zastavit. Zdejší pláž má šedý písek a je hodně větrná, vydat se můžete i na odlehlejší Plage de Terre Sainte. Zajímavou turistickou atrakcí je také lihovar La Saga du Rhum, kde se dozvíte o tom, jak se z cukrové třtiny stane rum a můžete tu ochutnat rumy jedinečných a neotřelých příchutí. V sobotu ráno zajděte na velký hlavní trh na ulici Blvd Hubert-Delisle, kde se nejenom dobře najíte, ale zakoupíte tu i spoustu řemeslných výrobků. Můžete se podívat i do interiéru mešity Attyaboul Massadjid, kam je v době mimo modliteb možnost vstoupit. Z místních svatostánků ještě upozorníme na pestrobarevný hinduistický chrám (Tamil Temple), na kostel svatého Petra (St-Pierre Church) a buddhistický chrám. Historická budova Entrepot Kervéguen byla v 18. století používána Francouzskou Východoindickou společností jako sklad, stejně jako další krásná historická budova Hotel de Ville. Z dalších historických budov zmíníme Hotel de la Souse-Préfecture, Médiathéque Raphaël Barquisseau a Soeurs de Saint-Joseph de Cluny z 18. století. Oblast je také skvělou lokalitou pro potápění. Ve městě také funguje bohatý noční život, můžete zajít třeba na živou hudbu do klubu Le Toit. Město je zároveň důležitou dopravní křižovatkou, takže se sem z jiných velkých měst případně dostanete žlutými autobusy. Pokud hledáte nějaký přírodní kout, zajděte do lesa Foret de Bébour-Bélouve s tamaryškovým porostem, kapradinami, mechy a divokými orchidejemi a také s poletujícími barevnými ptáky. Je to skvělá oblast propletená sítí pěších stezek, z nichž oblíbená je 3,5 km dlouhá stezka Sentier du Trou de Fer, kde uvidíte vodopády Trou de Fer, kde z výšky 725 metrů padá voda do propasti vytvořené sopečnou činností. Sám kaňon je jedním z neobtížnějších ke slaňování na světě a prý se tam kvůli obtížnosti dosud dostalo jen pár jedinců. Tak se asi spíš jen mrknětě na vodopády. Musíte se sem dopravit autem, parkoviště je u chaty Gite de Bélouve, odkud dohlédnete až na Cirque de Salazie.

Ze St-Pierre budeme pokračovat po divokém jihu ostrova, který je každopádně nejdivočejší částí ostrova, ale také tou nejklidnější. Má nádhernou přírodu se skalnatým pobřežím a planinami ztuhlé lávy. Najdete tady skvělou pláž Plage de Grande Anse lemovanou čedičovými útesy a s bílým pískem, která ale bohužel kvůli proudům a žralokům není moc bezpečná k plavání. Vykoupat se můžete ve skalnatém pobřežním přílivovém jezírku Tide Pool u obce Manapany-les-Bains. Turistické zázemí nabízí město St-Joseph, kde seženete supermarkety a bankomaty. Odsud se můžete vydat do vnitrozemí do vesniček v okolních kopcích. V Plaine-des-Grégues v kreolském domku sídlí Muzeum kurkumy (Maison du Curcuma), kde se dozvíte hodně o koření kurkumě a vetiveře a v listopadu se ve vesnici konají Slavnosti šafránu (Fete du Safran). V této kopcovité oblasti můžete také podniknout řadu pěších túr. Vaší další zastávkou může být vesnička Grand Coude v nadmořské výšce 1 300 m. n. m. střežená horou Morne Langevin vysokou 2 380 m. n. m. Je to poklidné místo pro ty, kteří nejdou po vyšlapaných cestách. Pokud vás zajímá tropická květena, můžete se zastavit ve zdejší botanické zahradě Le Labyrinthe En Champ Thé, kde se pěstuje a následně vyrábí kakostový čaj. Můžete si tu zakoupit i různé další výrobky z kakostu. Pokud máte raději kávu než čaj, vydejte se na kávovníkovou plantáž La Maison de Laurina, kde majitelé pěstují kvalitní kávu. Součástí vstupného je návštěva plantáže a ochutnávky nejen kávy, ale i specialit ochucených kávou - sušenek, likérů... Podél krásného pobřeží se skalními jeskyněmi a útesy můžete pokračovat k městečku Langevin. Zdejší údolí řeky Riviére Langevin je velmi oblíbené u milovníků outdoorových aktivit třeba pro kaňoning. Jinak se můžete zastavit u krásného vodopádu Cascade de Grande Ravine. Výhled na něho se vám naskytne už ze silnice. Ve Vincendo je pláž s černým pískem, která je ale nebezpečná kvůli proudům. Ale tak na pláži se vždy přece nemusíte jen koupat, že? Krásným přírodním úkazem je úsek pobřeží zvaný Cap Méchant. Je to pobřežní úsek s lávovými poli, černými větrnými útesy a pandánovým porostem (palmovitá kytka). Ze samotného výběžku vede skvělá pěší stezka podél útesů. Ze zmiňovaných pandánům (vacoa) se v celé oblasti vyrábějí různé řemeslné výrobky jako jsou košíky nebo klobouky. U vesničky Le Baril se podívejte na Studny Angličanů (Puits des Anglais), slanovodní bazén v čedičové půdě na břehu moře. O víkendech je tu narváno, zamiřte sem proto radši ve všední dny.

Dále zastavujeme v městečku St-Philippe. Vyrazit tady můžete třeba do takového lesního parku Sentier Botanique de Mare Longue nebo do botanického parku Le Jardin des Parfums et dés Épices, ve kterém roste na 1500 druhů rostlin. Nabízejí se prohlídky s průvodcem ve francouzštině. Barevné rybářské loďky můžete vidět ve zdejším rybářském přístavu.

A než budeme v našem průvodci pokračovat dál na východ, uděláme zastávku v krajině označované Le Grand Brulé. Je to pustá sopečná planina formovaná lávou, kterou sem vychrlila sopka. Toto je oblast, která je při sopečných erupcích nejžhavější a ze strmých svahů stéká láva do moře už po 1000 let. Je to vskutku jedinečné místo, které taktéž nemáte šanci vidět jen tak někde. Lávová pole sahají až k oceánu a vede přes ně silnice RN2. U silnice najdete několik vyhlídek. Přes lávová pole je zakázáno chodit, a proto využijte právě tyto vyhlídky. V místě Pointe de la Table je naučná stezka, která vede přes útesy. Vyhlídkou je také Puits Arabe. Pokud využijete některou ze zdejších agentur nabízející outdoorové aktivity, můžete vstoupit i přímo do lávových tunelů vytvořených v podzemí rychle tuhnoucí lávou. Z Grand Brulé je to asi hodinu k pláži Grand Anse, která je hodnocena jako nejhezčí na celém ostrově.

A našeho průvodce ukončíme na východním pobřeží, které láká hlavně na pěkné přírodní scenérie v podobě vodopádů nebo tropické džungle. Pěstuje se tu cukrová třtina, vanilka i ovoce. Východ je baštou tamilské kultury na ostrově, a proto je zdejší atmosféra opravdu jedinečná. Nechybí hinduistické chrámy a v průběhu roku tak máte možnost vidět tu řadu náboženských slavností. V lednu nezmeškejte tamilské slavnosti chůze po ohni, během které účastníci v meditačním tranzu chodí po rozžhavených uhlících a dokazují tak svou oddanost bohům. Obětováno je ale také bohužel mnoho koz. V lednu a únoru se tu koná Cavadee festival a v říjnu nebo v listopadu pak tradiční Divali, slavnosti světel. Turistů je tu málo, díky čemuž máte šanci vidět ostrov bez turistického pozlátka. A co tady? Zajímavá místa najdete v okolí přímořského města Ste-Suzanne. Jako první zmíníme parádní vodopád Bassin Boeuf s přírodním jezírkem, v jehož blízkosti je turistické zázemí oblíbené pro pořádání pikniků. Najdete ho asi 7 km od zmiňovaného města. Auto zaparkujete na malém parkovišti a vydáte se kousek pěšky přes řeku k vodopádu. Cestou narazíte ještě na menší vodopád (Bassin Nicole). Další zajímavostí je plantáž vanilky La Vanilleraie, která je součástí rezidence Domaine du Grand Hazier. Máte tady šanci vidět na vlastní oči proces zpracování a sušení a zakoupit si skutečný vanilkový lusk. Několikrát denně tu probíhají komentované prohlídky. Počátky pěstování vanilky na ostrově spadají do roku 1820, když sem byla přivezena z Mexika. Chyběly ale mexické včely, které by ji opylovaly, a tak se čekalo dalších 20 let, než dvanáctiletý otrok přišel na to, jak vanilku opylovat ručně. Vanilka byla tou dobou velmi ceněná v Evropě a zbohatlo na ní řada Francouzů. Problém nastal, když byl objeven umělý vanilin, kvůli kterému réunionský vanilkový průmysl téměř zanikl. Dnes tu najdete několik vanilkových plantáží, nejen tuhle zmiňovanou. Většina vyprodukované réunionské vanilky se vyváží, ale můžete ji ochutnat i v místní kuchyni. Jsou jí ochuceny různé sladkosti, ale i káva, likéry a rum. Přidáme ještě další dva vodopády. Prvním je asi 30 metrů vysoký Cascade Niagara a druhým jen 4 metry vysoký vodopád Cascade Délices. V centru města na ulici Rue du Phare pak najdete jediný maják na celém ostrově, postavený roku 1845. Vedle majáku je turistická kancelář, kde se můžete na cokoliv zeptat a poradit se. Ve městě je i několik svatostánků, z nichž za zmínku stojí tamilský chrám na oblázkové pláži Chapelle Front de Mer.

Centrem tamilské kultury na Réunionu je město St-André a při jeho návštěvě si nádechu Indie užijete dosytosti. Dejte si kari, pokochejte se pestrobarevnými sárí nebo si kupte nějaké indické suvenýry. Tamilskou populaci tvoří potomci indických dělníků, kteří sem byli přivezeni z Indie, aby po zrušení otroctví roku 1848 pracovali na třtinových polích. Ze zdejších zajímavostí upozorníme na cukrovar a lihovar Sucrerie de Bois-Rouge. Sklizeň cukrové třtiny probíhá od července do prosince a touto dobou se tu zájemci dozví vše o pěstování třtiny i o tom, jak z ní vzniká cukr. K cukrovaru patří i sousední lihovar, kde se zpracovávají vedlejší produkty vzniklé při výrobě cukru na rum. Mimo dobu sklizně cukrové třtiny je možné navštívit pouze lihovar. V něm je obchod a může tu ochutnat spoustu rumů. Asi nejvelkolepějším hinduistickým chrámem na celém ostrově je Temple of Colosse (foto v textu). Pro jeho vstup je možné domluvit si prohlídku s průvodcem a ve vhodnou dobu tady můžete vidět i různé tamilské slavnosti. I tady mají vanilkovou plantáž (Plantation de Vanille Roulof), což je malý rodinný podnik, kde si můžete vanilku koupit a dozvíte se tady o tom, jak je to s tím jejím opylováním. Ve St-André můžete ještě mrknout na koloniální vilu Maison Martin Valliamé z roku 1925, kterou je možné navštívit v rámci prohlídek s francouzským průvodcem.

Krátce se zastavíme v dalším vanilkovém centru ostrova, v Bras-Panon. Od října do prosince tady máte šanci ochutnat tradiční zdejší rybí pochoutku - bichiques, což jsou takové rybí šproty z čeledi hlaváčovitých. Asi 2,5 km od obce se dostanete k dvojici vodopádů Bassin la Paix a Bassin La Mer. Cesta začíná na parkovišti a k druhému z vodopádů je to cesta asi na 40 minut. V přírodních jezírkách se dá vykoupat. A když jsme říkali, že jde o vanilkové centrum, tak přirozeně nesmí chybět továrna na výrobu vanilky (Coopérative de Vanille Provanille). Ach ta vůně! Je možné navštívit komentované prohlídky na asi 45 minut, během kterých poznáte celý proces zpracování vanilky a v obchodě si můžete koupit všemožné výrobky. V kopcích nad údolím najdete pěknou vyhlídku Belvédére de l´Eden. Z parkoviště je to asi 20minutová procházka a naskytnou se vám krásné výhledy na pobřeží.

Pokračujeme do města St-Benoit. Pěstuje se tady řada tropických plodin, jako je cukrová třtina, mango, liči, rýže, káva i koření, díky čemuž je St-Benoit hlavním zemědělským a rybářským centrem východního pobřeží. Ve městě najdete několik svatostánků různých náboženství, ale za návštěvu stojí hlavně okolní příroda. Piknik si můžete udělat třeba u jezera Grand Étang, kolem kterého vede dobře značená stezka až k pěknému vodopádu. Protéká tudy řeka Riviére des Marsouins, na kterou je velmi pěkný výhled z vyhlídky Takamaka Viewpoint. Je z ní výhled na divoké skalnaté údolí porostlé lesy. Řeka je také velmi oblíbeným místem pro rafting, který tady provozuje několik agentur. Pokud se vydáte na zmiňovanou vyhlídku, můžete se zastavit i na Ilet Bethléem, kde je stará kaple z roku 1858, poutní místo, kolem které je několik tůněk vhodných ke koupání.

Pár kilometrů od St-Benoit najdete obec Ste-Anne. V ní stojí za vidění extravagantní kostel (Église) z roku 1857 a visutý most Pont des Anglais, který spojuje St-Anne se sousední Ste-Rose. V době svého vzniku, na konci 19. století, byl prý nejdelším visutým mostem na světě. U ústí řeky pak najdete přírodní lagunu Bassin Bleu s křišťálovou vodou, která je úžasná na koupání a o víkendech proto bývá narvaná.

Sousední rybářská osada Ste-Rose má pěkný přístav s památníkem mladého anglického velitele Corbeta, který padl roku 1809 během námořní bitvy proti Francouzům. La Cayenne je takové odpočinkové místo na útesu přímo nad oceánem, vhodné třeba na piknik. Za vidění ale určitě stojí lávový kostel Notre Dame des Laves asi 4,5 kilometru od St-Anne, kde se lávový proud při erupci roku 1977 prohnal obcí, před kostelem se rozdělil a za ním se zase spojil, v čemž přirozeně lidé spatřili zázrak. Uvnitř kostela je dřevěná kláda, kterou sem dopravila láva a okna zobrazují různé fáze erupce. Už u téhle obce uvidíte první známky lávy z nedaleké sopky Piton de la Fournaise. Pokud máte rádi pobřežní krajinu zajeďte do zátoky Anse des Cascades v blízkosti původního rybářského přístavu.

A to je, naši milí čtenáři, už opravdu vše. S tímhle průvodcem na Réunionu neminete žádnou turistickou atrakci a dali jsme vám tipy i na spoustu míst, kam turisté nemíří a vy si tu tak můžete užít jedinečnost tohohle ostrova.

Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě