Peloponéský poloostrov

  • Poloostrov Peloponés je další částí Řecka, na kterou pro vás máme připraven podrobný průvodce. Peloponés vás naláká na rozmanitou krajinu, ve které nechybí členité pobřeží, hory se zasněženými vrcholky, náhorní plošiny, údolí zarostlá cypřiši, citrusy i vinicemi, spousta historických památek, pěkné pláže, ale také se tu vyrábí nejlepší řecký olivový olej a víno. Z těch největších perel zmíníme památky z dob slavných Mykén, které právě tady vznikly, starověkou Olympii, na které se zrodily olympijské hry, divadlo v Epidauru nebo tajemnou Mystra, kde ve 14. století zanikla byzantská civilizace. Pokud chcete historickým památkám Peloponésu porozumět co nejlépe, je dobré mít alespoň stručnou představu o dějinách Řecka. Podrobný článek o řeckých dějinách najdete tady.

    Poloostrov Peloponés se nachází na jihu Řecka a s pevninským Řeckem ho spojuje úzká šíje. Od pevniny byl oddělen vybudováním slavného Korintského průplavu roku 1893 a ve skutečnosti jde dnes tak už spíš o ostrov než o poloostrov. Název dostal podle mytického vládce Pelopa a právě tady se zrodila celá řada řeckých mýtů.

    Tak a pojďme se podívat na ta nejzajímavější místa Peloponésu. Začneme v regionu Achája. Achája dostala své jméno po Achájích, kteří se tu usadili a založili slavnou mykénskou civilizaci. Hlavním městem Acháji je největší peloponéské město, Patra. Má něco kolem 170 tisíc obyvatel. Moc památek tu není, většina turistů sem míří jen kvůli zdejšímu přístavu, ze kterého se přepravují lodí do Itálie nebo na některé řecké ostrovy. Jezdí odsud trajekty na ostrovy Kefallónie a do Ithaky (společnosti Strintzis Ferries), trajekty na Korfu (společnosti ANEK Lines a Minoan Lines) a Patra je také hlavním přístavem pro trajekty do Itálie (více o dopravě trajekty najdete v hlavní sekci Řecko). S pevninským Řeckem město spojuje most Rio-Andirio. Patra byla v minulosti zničena Turky a celá přestavěna, proto je to dnes spíš betonové moderní město. Ve městě za návštěvu stojí asi jen starý městský hrad kástro. První opevnění tu postavili staří Římané, dnešní stavba pochází z dob Franků, později přestavěná v době byzantské, Benátčany i Turky. Obrannou funkci plnila stavba až do druhé světové války. Pevnost leží v borovicovém parku a je od ní krásný výhled na ostrovy Zakynthos a Kefallónie.


    Zajímavým turistickým tipem je oblíbená soutěska Vuraikos kousek od vesničky Zachloru. Stejnojmenná 40 km dlouhá řeka právě tady vytváří dramatickou scenérii, která je skvělým tipem na krátkou procházku krásnou přírodou. U vesnice Zachloru pak najdete ještě klášter Monia Megalu Spileu (neboli Klášter Velké jeskyně), moderní klášter z 20. století, který musel být celý obnoven po výbuchu střelného prachu v době boje za nezávislost. Jsou tu rukopisy a relikvie. Město Kalavryta je místem, kde byl vyhlášen boj za nezávislost a také se tu odehrálo jedno z největších zvěrstev nacistů na území Řecka. 1943 nacisté město zapálili a zmasakrovali všechny muže jako trest za odboj. Ručičky na kostelní věži se zastavily na čase 14:34, přesně v době, kdy masakr začal. Tuto příšernou událost tu připomíná zdejší Muzeum kalavrytského holokaustu, což je památník věnovaný obětem této události. Východně od města na kopci se pak nachází velký bílý kříž, který přesně označuje místo masakru z roku 1943. Kousek od města pak leží klášter Moni Ajas Lavras. Ten tu stával od 10. století a nakonec byl vypálen nacisty. Právě tady prý podle některých verzí začal boj o nezávislost nad Tureckem, když byla nad klášterem vyvěšena řecká národní vlajka. K návštěvě pak doporučíme krásnou Jeskyni jezer, u vesnice Kastria. Jeskyně se objevuje už v dávných řeckých mýtech a hovoří o ní i antický cestovatel Pausaniás. Znovu objevena byla až v roce 1964, kdy objevitelé přišli na dva kilometry dlouhou jeskyni plnou netopýrů, kterou vyhloubila podzemní řeka. Jeskyní vede 500 metrů dlouhá trasa po dřevěných chodníčcích. Dominantou jeskyně ale nejsou překvapivě zdejší stalaktity, ale jeskyní jezera, což jsou prohlubně vzniklé tisíciletími usazování minerálů. Vesnička Planitero a její okolí je proslulá svými restauracemi, které nabízejí vynikající pstruhy, v okolí je několik pstruhových farem. V létě to asi sice příliš nevyužijete, ale vězte, že u Kalavryty je také lyžařské středisko na hoře Helmos nabízející 12 sjezdovek v nadmořské výšce 1 700 až 2 340 m. n. m. Lyžařská sezóna trvá od prosince do dubna.

    Dalším místem, kam zamíříme, bude oblast Korinthia. Ta má za sebou dlouhou minulost. V historii se hned několik impérií snažilo ovládnout Peloponés. Starověký Korint byl ve své nejlepší minulosti mocným a vlivným městem hlavně díky strategické pozici na Korintské šíji, staří Řekové vydělávali na kontrole obchodu na obou stranách úžiny, Římané třeba postavili přes šíji zeď a další se později snažili o vykopání kanálu, ale zemětřesení a století drancování z původního Korintu moc nezanechalo. Samotný Korint leží jen 6 km od Korintského průplavu a je hlavním městem celého okresu. Město je moderní, celé nebo některé jeho části musely být obnovovány po celé řadě zemětřesení (1858, 1928, 1981). Je tu přístav, malebné pobřeží, Muzeum lidových tradic vystavující hlavně kroje, výšivky nebo zlaté a stříbrné předměty z posledních tří století a také tu najdete pláž Kalamia. Všechny starořecké památky najdete mimo město a jsou označovány jako Starověký Korint. Jsou tu hlavně ruiny z římského období, jedinou výjimkou je Apollónův chrám z 5. st. př. n. l. U něho pak stojí bývalé fórum neboli agora, stoa pro účely shromažďování významných osobností, pozůstatky juliánské baziliky a dolní Peirénina kašna. K vidění je v areálu také veřejná latrína, docela zachovalá, starověké divadlo a muzeum. Za návštěvu pak rozhodně stojí také Akrokorint. Jsou to pozůstatky dávné pevnosti, které jsou směsicí Římanů, Byzantinců, Franků, Benátčanů i Turků. Jsou tu trosky byzantských kaplí i tureckých domů a mešit. Na nejvyšším z vrcholků Akrokorintu stojí Afroditin chrám, tedy to málo, co z něho zbylo. Tady byly pochovávány prostitutky, které svým chováním rozhněvali sv. Petra. Výšlap na Akrokorint je po hrbolaté horské cestě, slušné boty se budou hodit.

    Slavný Korintský průplav je uměle vytvořený průplav mezi Korintským a Saronským zálivem v Egejském moři. Přetíná pevninskou Korintskou šíji, která spojovala Peloponés s pevninským Řeckem. Stavěl se v letech 1881 až 1893. Celková délka kanálu je 6346 m a je vykopán v úrovni moře, takže nejsou potřeba zdymadla. Šířka se pohybuje mezi 21 a 25 metry. Je hluboký 8 m. Kanál umožňuje jednosměrný provoz pouze pro lodě o šířce 17,6 m. Jeho strmé stěny způsobují časté sesuvy půdy a tím pravidelné uzávěry. Je také příliš úzký a mělký pro provoz velkých nákladních lodí. Ačkoliv by kanál ušetřil lodím 700 km kolem Peloponésu, je jeho provoz velmi omezen a je využíván hlavně pro osobní lodě s turisty. Myšlenky na vybudování kanálu mezi Peloponésem a pevninským Řeckem mělo už několik vládců starověkého Řecka. Prvním byl tyran Perianderos v 7. stol. př. n. l., ale kvůli velkým nákladům a náročnosti radši postavil pouze kamennou vozovku, po které byly lodě taženy z jedné strany šíje na druhou. Vozovka se nazývala Diolkos a její zbytky dosud nalezneme vedle vybudovaného kanálu. V následujících letech se podobnou myšlenkou zabýval i Alexandr Veliký nebo Caligula, práce skutečně zahájil ale až římský císař Nero v roce 67. Projekt ale zastavila invaze keltských kmenů. Práce se znovu obnovily až v 19. století, kdy dílo dokončila jedna francouzská firma. Pokud tudy projíždějí lodě, je to skutečně nesmírně zajímavá podívaná. Různé cestovky a agentury nabízejí plavbu lodí Korintem. Ročně tudy projede na 11 tisíc lodí.

    Další starověké památky najdete u města Isthmia. Je tu k vidění archeologické naleziště, muzeum, Poseidónův svatostánek, obranná zeď i římské divadlo, lázně nebo stadion. Starověké památky ukrývá i oblast Nemea. Podle bájí právě tady Hérákles vykonal první ze svých úkolů, zabít neporazitelného lva seslaného bohyní Hérou, aby zničil Nemeu. Nemea v historii bývala svatostánkem a místem konání sportovních her. Ve zdejších archeologické nalezišti se dochovaly dórské sloupy Diova chrámu, lázeňský dům, krčma, stadion a model původního města si můžete prohlédnout ve zdejším muzeu. Nemea se nachází na svazích kopce a je to jedna z nejvyhledávanějších řeckých vinařských oblastí. Vyrábí se tu hutná červená vína z hroznů agioritiko, ale i dobrá bílá vína. Zdejší víno vyráběli Řekové už od dob starověkých Mykén. Některá z vinařství nabízejí ochutnávky vín.

    Argolský poloostrov nebo Argolis je taktéž plný významných starověkých památek. Argolis bylo sídlem slavné mykénské říše, která Řecku vládla v době bronzové. Největšími lákadly jsou tak dvě bašty mykénské říše – slavné Mykény a Tíryns a také slavné a skutečně impozantní divadlo v Epidauru. V Argosu najdete archeologické muzeum se sbírkou nabízející římské mozaiky a předměty z mykénských hrobek. Dále jsou tu opuštěné římské ruiny, které nabízejí dokonce větší divadlo než to v Epidauru (pojalo na 20 tisíc lidí). Jeho počátky spadají do antických dob, hodně ho ale upravili Římané. Také jsou tu pozůstatky krytého divadla (ódeia) a římských lázní. Asi 45 minutovým výstupem od ruin se dostanete k pevnosti Larissa, která je dokladem kombinace byzantské, francké, benátské i turecké architektury. Původní pevnost tu stávala už v antice.

    Mykény byly ve 2. tisíciletí př. n. l. jedním z hlavních center řecké civilizace a vojenskou pevností, která dominovala velké části jižního Řecka. Město Mykény bylo centrem první řecké civilizace, která vznikla po mínojské kultuře na Krétě. První archeologické výzkumy začaly v roce 1841. V Mykénách působil také proslulý amatérský archeolog Heinrich Schliemann. Ten pátral na severozápadě Malé Asie a podle popisů krajiny v Homérově eposu Ilias nalezl legendární město Trója a později i Mykény. Homér už ve svých slavných eposech Ilias a Odyssea líčí skvostné a bohaté Mykény. Do 19. století to ale bylo považováno jen za líbivé čtení bez reálného základu, než roku 1870 německý archeolog nedbal rad profesionálních kolegů a objevil nejprve Tróju a později Mykény. Jeho pověst ale hodně utrpěla tím, že byl obviňován z falšování nálezů, aby vyhovovaly jeho teorii. Báje, mýty a realita se ale v Mykénách dodnes prolínají. Podle Homéra je založil Perseus, jehož největším hrdinským činem bylo zabití Medúsy s hady místo vlasů. Mykéňané (známí také jako Achájci) přišli do Řecka z Balkánu kolem roku 2000 př. n. l. Mykénskou civilizaci tvořily nejprve vesnice na svazích hor, které obývali lidé hovořící starou formou řečtiny. Kolem roku 1650 př. n. l. přerostly mnohé vesnice v opevněná města s bohatými paláci a s luxusním zbožím, které konkurovalo zboží velmi zručných krétských řemeslníků. Mykénskou civilizaci tvořilo asi 20 městských států. V době svého největšího rozkvětu ovládali Mykéňané celý jih Řecka. Město Mykény sestávalo z opevněného hradu a okolního osídlení. Kvůli stavbě mohutných zdí z kamenných kvádrů mnozí věřili, že hrad museli postavit Kyklopové, obři z eposu Odyssea.

    Na úpatí hor Ajos Ilias a Zara leží trosky starověkých Mykén. Po 400 let doby bronzové to bylo nejmocnější královské sídlo v Řecku, které ovládalo celý region Argolis. Mykény jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. A co všechno je v archeologickém komplexu k vidění? Nechybí samozřejmě muzeum dokládající zdejší nálezy, třeba posmrtné masky. Do mykénského hradu se vchází Lví bránou z kamenných bloků. Uvnitř hradu je hned u vstupu tzv. hrobový okruh A, který sloužil jako královské pohřebiště a jeho součástí je šest šachtových hrobů. Pět z nich odkryl Schliemann, nalezl tu také úžasný zlatý poklad plný posmrtných masek. Dále tu jsou pozůstatky skupiny domů, v jednom z nich byla nalezena slavná válečníkova váza, což Schliemann považoval za jeden ze svých nejvýznamnějších objevů. Byla totiž ukázkou toho, jak vypadali legendární mykénští válečníci. Uprostřed velkého nádvoří pak stojí Agamemnónův palác, který sloužil jako královské sídlo. V jedné z komnat byl pravděpodobně Agamemnón zavražděn. Agamemnón byl podle řecké mytologie mykénský král a vrchní velitel achajských vojsk v trojské válce. Součástí paláce je také trůnní sál a přijímací sál (megaron). Další součástí hradu je postranní brána, kterou podle bájí utekl Orestés poté, co zavraždil svou matku jako pomstu za smrt svého otce Agamemnóna. Dále je tu tajná nádrž a také tzv. tholos neboli hroby ve tvaru včelího kupolovitého úlu. Mykéňané nejdříve pohřbívali do šachtových hrobů, než je nahradily hroby tyto. Nejznámějším typem tohoto hrobu je zdejší Átreova pokladnice nebo také Agamemnónova hrobka. Hrobka je postavena z kamenných kvádrů a do komory vede 40 metrů dlouhá chodba. Pak je tu další hrobový okruh B a tholové hroby Aigistha a Klytaiméstry (matka Orestéa a její milenec, kteří zabili Agamemnóna).

    Malý přístav, na který shlíží mohutná pevnost, tak by se dalo krátce popsat město Náfplio. Pěkné jsou také zdejší uličky, benátské domy, ale i neoklasicistní vily. Město bylo už od doby bronzové hlavním přístavem a pro svou strategickou polohu mělo tři pevnosti – hlavní pevnost Palamidi, menší Akronafplia a malinkatou Burdzi na ostrůvku v moři. Staré město se rozkládá na úzkém mysu s pevností Akronafplia, kde jsou také pěkné promenády, centrálním náměstím je pak Plateia Syntagmatos. Pevnost Palamidi je skutečně velkolepá citadela stojící na 216 metrů vysoké skále s nádherným výhledem na moře i okolní pevninu. Byla postavena Benátčany na začátku 18. století a je považována za jedno z mistrovských děl vojenské architektury. Pevnost je obklopená hradbami s několika baštami, z nichž nejlépe zachovalá je bašta Ajos Andreas. Tady sídlil velitel posádky. Druhou dochovanou baštou je bašta Miltiades, která byla používána jako vězení mezi lety 1840 a 1920. Nad starým městem se pak vypíná menší pevnost Akronáfplia. Některé části opevnění se datují až do doby bronzové, mezi lety 1936 a 1956 sloužila jako politické vězení. Starou bránu do pevnosti zdobí benátský lev. U pevnosti je také malá oblázková pláž Arvanitia. Od přístavu asi 600 metrů v moři leží ostrovní pevnůstka Burdzi. Byla postavena Benátčany a dostanete se k ní lodí z Akti Miaúli. V Náfpliu jsou samozřejmě také muzea. Zmíníme Muzeum Peloponéské folklórní nadace se sbírkou lidových krojů a pobočka Athénské národní galerie neboli Muzeum Alexandra Sutzose s díly hlavně zobrazující řeckou válku za nezávislost a pak také Muzeum války zaměřené na řeckou válečnou historii od dob válek za nezávislost.

    Významným městem mykénské říše bývalo také město Tíryns. Které se dnes rozhodně nepyšní takovému věhlasu jako Mykény, neboť není tak působivé. Zdejší akropole byla důležitým mykénským opevněním a vrcholem mykénské architektury. I Tíryns je zapsána na seznamu UNESCO. Dnes tu jsou skutečně jen těžko definovatelné trosky, kterým chybí informační popisky.

    Z dalších míst, která jsou na Peloponésu „must see“, je město Epidauros. Ve své době bylo významným kulturním i náboženským centrem a bylo stejně slavné a vážené jako Řím. Soustředil se zde kult boha Asklépia, za kterým mířili lidé z dálek, aby hledali své léky na uzdravení. Epidauros je dnes považován za rodiště tohoto boha léčitelství, který je zobrazován s hadem. To podle toho, že jednou z léčebných metod v místním chrámu bylo uštknutí hadem. Had, který dokáže svléknout kůži je považován za symbol oživení. Dnes je Epidauros zapsán na seznamu UNESCO. Najdete tu pozůstatky svatyně slavného Asklépia. V areálu jsou základy ubytovny pro poutníky i pacienty, recepční sál a ódeion, ve kterém se konaly Asklépiovy slavnosti. Naproti je stadion, ve kterém se odehrávaly atletické závody. Jsou tu samozřejmě i pozůstatky slavného Asklépiova chrámu, kde probíhala všechna ta slavná léčení, jeden thol (úlovitý hrob) a muzeum. Hlavním lákadlem města je ale zdejší monumentální divadlo. Divadlo je jednou z nejlépe dochovaných staveb starého Řecka a pochází z 3. st. př. n. l. Když uprostřed upustíte minci, je ji slyšet až na nejvyšších sedadlech. Divadlo je z vápence a pojalo na 14 tisíc lidí. Jeho vchod tvoří zrestaurované korintské sloupy a dodnes se divadlo využívá pro představení antických dramat během Helénského festivalu.

    Poslední zastávka v oblasti Argolis bude u jeskyně Frachthi, která je jedním z nejvýznamnějších archeologických nalezišť doby kamenné. Vede k ní cestička a v noci je krásně osvětlená.

    Region Arkádie je venkovskou oblastí ve středu Peloponésu. Je to krajina mezi horami, s odlehlými kláštery a hrady. Hlavním střediskem je Tripoli, které je zdejším dopravním uzlem. Ve městě kromě archeologického muzea s vykopávkami z okolních nalezišť tu asi nic jiného za zmínku nestojí. Ve starověku ale hlavním městem regionu bývalo Megalopoli, kde dnes najdete jen minimum trosek dokazujících tuto dobu, třeba antické divadlo. Nedaleko odsud se nachází vesnice Karitena, která ukrývá středověký francký hrad ze 13. století na vrcholu mohutné skály. V době národně-vlastenecké války byl klíčovou baštou řeckých jednotek. V okolí vesnice pak řeky Lusios a Alfios nabízejí dobré možnosti pro rafting, provozuje ho tu několik společností. Zajímavé je také středověké městečko Dimitsana postavené ve tvaru amfiteátru na svazích dvou kopců u kaňonu řeky Lusios. Oblíbenou atrakcí v oblasti je pěší turistika, kolem vesnice a řeky vede několik pěkných tras. Mapu tras dostanete ve zdejším Muzeu vodní energie pod širým nebem. To zabírá starý mlýnský komplex, odkud potůčky hnaly vodu po celé kaskádě mlýnů dolů s kopce. K vidění je tu také stará koželužna. V pobřežních vesnicích Plaka a Pulithra najdete několik pláží. Na okraji hory pak leží malý klášter Moni Panajas Elonis.

    Region Lakónie je domovem řady legend, právě tady najdete ruiny starověké Sparty a poslední baštu byzantské říše, tajemnou Mystru. Je to hornatý region, údolí řeky Evrotas je známé svými olivami a citrusy. Od Lakónie pochází také výraz „lakonický“ neboli stručný a výstižní, neboť tací oni většinou jsou. Hlavním lákadlem Sparty jsou samozřejmě pozůstatky tohoto významného starověkého řeckého městského státu. Z těch jmenujme tato místa: sochu krále Léonida, ruiny antického divadla z 2. – 3. st. př. n. l., zdejší akropoli, svatyni bohyně Athény, svatyni bohyně Aremidiy Arthie a Léonidovu svatyni. Nechybí samozřejmě městské archeologické muzeum s vystavenými artefakty z bohaté spartanské minulosti. Za zmínku pak ve Spartě stojí Muzeum oliv a řeckého olivového oleje, kde se dozvíte všechno o olivách a výrobě olivového oleje, včetně historie výroby této pochutiny. Ačkoliv má Sparta za sebou nesmírně zajímavou minulost, její ruiny nejsou tak působivé jako jiná řecká místa.

    V Lakónii ale rozhodně za návštěvu stojí město Mystras, zapsané na seznamu UNESCO pro své úžasné trosky chrámů, knihoven, pevností i paláců, které bylo jedním z historicky nejdůležitějších míst Peloponésu. Právě tady totiž Byzantská říše dosáhla svého největšího rozkvětu. První zdejší pevnost tu nechal postavit francouzský hrabě ve 13. století, v době Byzantské říše z ní císař Michael VIII. udělal hlavní město a sídlo vlády. Začali se sem stěhovat obyvatelé z okolních plání a Mystras rozkvétalo. Byla tady založena škola humanistické filozofie a město tak lákalo intelektuály ze všech končin Byzance, dařilo se zde i umění a architektuře. Od té doby, co vzali město do rukou Turci, to s ním šlo z kopce, pak ho vypálili Rusové, Albánci a v době boje za nezávislost tu zbyly už jen trosky, které se od 2. poloviny 20. století snaží restaurovat. Památek historického města se tu ale přece jen dochovalo docela hodně. Hlavní jsou tři části – pevnost (kástro), horní město (chóra) a dolní město (káto chóra). Pro vstup do areálu se platí vstupné. Pevnost byla postavena Franky a později Turky rozšířena. Součástí je kostelík Aja Sofia, Náfplijská brána a obrovský palác Despotů, komplex několika budov z různých období. Do dolního města pak vede Monemvasijská brána. Za ní najdete zachovalý a stále funkční klášter Pantanassa ze 14. století, ve kterém jsou k vidění fresky z 15. století a různé votivní předměty. Ze zdejší terasy je krásný výhled na okolí. Stezkou od kláštera se dostanete k dalšímu klášteru, Perivleptos. Chrám tohohle kláštera má krásně zdobenou kopuli a fresky ze 14. století. Vydáte-li se dolů, uvidíte Laskarisův dům, typický byzantský dům, kde v přízemí byla stáj, a v patře se bydlelo. Chrám Mitropolis je komplex budov za zdí. Zdejší chrám, jehož podoba pochází z 15. století, stojí uprostřed krásného nádvoří obklopeného kolonádou a balkony. Uvnitř chrámu je k vidění krásně vyřezávaný trůn a v podlaze mramorovou desku s dvouhlavým orlem, který symbolizuje Byzanc. Na místě orla byl korunován roku 1449 poslední byzantský císař Konstantin XI. Za chrámem stojí klášter Vrondochion, kdysi nejbohatší klášter v Mystře.

    Další zajímavým tipem asi 9 km od Sparty, je soutěska Langada. Právě tady je ono místo, odkud staří Sparťané svrhávali novorozence, kteří se jim zdáli příliš slabí nebo deformovaní. Místo se nachází u vesnice Trypi, jeďte cestou po silnici podél řeky Langada. Úžasná je také velkolepá pevnost Monemvasia, která trochu připomíná francouzský impozantní klášter Mont Sant Michel. Pevnost stojí 350 metrů nad mořem a je přístupná pouze po úzké hrázi z pevniny u vesnice Jefyra. V sezóně je místo neskutečně narvané, což trochu kazí dojem. Monemvasia byla až do zemětřesení roku 375 poloostrovem, zdejší obyvatele byli nuceni barbarskými vpády během 6. století nalézt útočiště právě v této skalnaté pevnosti. V Evropě proslulo zdejší sladké víno malvaz. Pevnostní komplex tvoří spousta hospod, krámků se suvenýry, úzké kuličky a malebné kamenné domky, na centrálním náměstí se nachází katedrála Krista v řetězech ze 13. století, naproti je pak kostel sv. Pavla z 10. století. Dále jsou tu ruiny kostela Myrtidiotissa a zrenovovaný chrám Panaji Chrysafiotissa z 16. století. Zajímavé jsou i trosky původního horního města a chrám sv. Sofie (Aja Sofia) na vrcholku strmého útesu. Rozhodně místo, které stojí za návštěvu!

    Město Jythio bývalo přístavem Sparty, dnes je vstupním místem do Lakónského zálivu. Je to pěkné rybářské městečko. Jsou tu pozůstatky antického divadla a zarostlé ruiny bývalé akropole. V zálivu se pak nachází ostrůvek Marathonisi, na kterém údajně prožili románek Paris a Helena, a ten pak způsobil Trojskou válku. Dominantou ostrůvku je věž Tzanetakise Grigorakise v níž je malé muzeum. Od města se táhne šest kilometrů písečných pláží do vesnice Mavrovuni.

    Kraj Máni leží na jihu Peloponésu a Řekové ho označují jako drsný kraj. Už dávno měl kraj reputaci oblasti, jejíž obyvatelé jsou nevlídní, prudcí a tvrdí a nedá se jim vládnout, byli taktéž považováni za přímé potomky Sparťanů. Sami obyvatelé tvrdí, že jsou jedinými Řeky, kteří nikdy nespadali pod cizí nadvládu. Za hlavní město kraje je považováno město Areopoli. Typická je zdejší manijská architektura – ukázkou je třeba chrám Taxiarches z 18. století, ale i domy v úzkých uličkách kolem náměstí Plateia 17 Martiu. Jsou tu k vidění také věžové domy, třeba Mavromichalisova věž (Tzani Tzanaki). Další typické strážní manijské věže uvidíte také u vesnice Limeni. Město Itilo se pyšní hradem Kelefa ze 17. století, odkud se Turci pokoušeli ovládnout zdejší kraj. Nedaleko odsud pak leží klášter Dekulu. Za hlavní turistické lákadlo kraje Máni jsou ale považovány krásné jeskyně Diros. Leží u vesnice Pyrgos Diru, které je také známé pro své strážní věže, vchod je na pláži. Veřejnosti je zpřístupněno 1,5 km jeskyní, které byly obývány už v neolitu, pak na dlouhá staletí zasypány při zemětřesení a znovu objeveny 1895. K vidění je tu tradičně nespočet různorodých stalaktitů a stalagmitů. V nedalekém muzeu jsou umístěny zdejší neolitické nálezy. V okolí pak zmíníme trosky hradu Maina postaveného francouzským křižákem ve 13. století a později přebudovaném Byzantinci. Město Kita zas ukrývá spoustu trosek válečných věží a opevněných domů, k poslední kmenové válce tu došlo roku 1870, tak dávná historie to tak zase není. Typické zdejší věžové domy a strážní věže najdete téměř po celém kraji. U vesnice Marmari jsou dvě písečné pláže a pěkná je zdejší pobřežní krajina. Pěkná pláž je také v Nyfi a ve Stupě. Krásná je pak horská krajina kolem vesnice Kardamyli. U ní najdete soutěsku Vyros a nejvyšší peloponéskou horu Profitas Ilias s výškou 2 407 m. n. m. Je to tak ideální oblast k pěší turistice. Kopce za vesnicí jsou protkány nespočtem značených stezek, zdejší trasy patří k těm náročnějším, nutná je tak slušná obuv. Většina tras vede vesnicí Exochoriona na okraji zmiňované soutěsky Vyros. K ní se ale dostanete i autem.

    Dalším peloponéským krajem je Messénie, která skýtá jedny z nejkrásnějších pláží v Řecku. Hlavním městem oblasti je Kalamáta, což je zároveň druhé největší město na Peloponésu. Ve zdejším chrámu Ypapantis se nachází slavná ikona Panny Marie zvaná kalo máta (dala název i městu), která prý způsobila několik zázraků. Byla objevena ve stájích osmanského vojevůdce, který pod tíhou jejích zázraků konvertoval ke křesťanství. Samotné město bylo v minulosti hodně postiženo jak náporem Turků, tak zemětřesením roku 1986. Dnes je tu k vidění hrad (kastro) ze 13. století, z jehož hradeb je pěkný výhled. V údolí pod vesnicí Mavromati se nachází pěkné trosky starověké Messéné. Ta byla založena ve 4. st. př. n. l. poté, co Théby porazily Spartu a Messénie se tak vymanila z téměř 350letého spartanského područí. Město se stalo jedním z článků obranného řetězce pro dohled nad Spartou. Z nejzajímavějších dochovaných budov upozorníme na slavnou dvojitou Arkádskou bránu, která střežila hlavní cestu. Od brány pak stoupá nejlépe zachovaný úsek hradeb zbudovaných Thébami. Vykopávky tu stále probíhají, vidět tu pak můžete také ještě fragmenty velké sochy Artemidy Orthie (artemísion) a několik dalších trosek různých starověkých budov včetně zachovalého stadionu. Ve městě Koróni zas můžete vidět staré benátské přístavní město se středověkými domy a úzkými uličkami. Na zdejším mysu se nachází velký hrad, jehož většinu zabírá klášter Timios Prodromos. Z mysu je krásný výhled na moře. Hlavním lákadlem Koróni je ale pláž Zaga se zlatým pískem. Pláže u Finikundy jsou zas oblíbeným místem milovníků windsurfingu. Město Methóni má taktéž pěkné pláže, dominantou je ale nádherná benátská pevnost z 15. století, skvělá ukázka vojenské architektury. Za hradbami jsou k vidění turecké lázně, katedrála, dům, nádrž a několik soch lvů sv. Marka. Pevnost stojí na mysu a je od ní krásný výhled. Za zdmi pevnosti se ve středověku nacházel benátský přístav, který byl nejdéle drženým benátským vlastnictvím na Peloponésu. Na přilehlém ostrůvku je pak hrad Burdzi, ke kterému vede krátká hráz. Za návštěvu pak také stojí město Pylos. Město proslulo námořní bitvou u Navarina, která se odehrála roku 1827 během řecké války za nezávislost nad Tureckem. Navarino je bývalý název pro dnešní Pylos. Kombinované turecko-egyptské loďstvo bylo zničeno spojeným britským, francouzským a ruským námořnictvem a bitva byla jednou ze zásadních bitev v řeckém boji za nezávislost. Ve městě je k vidění pěkný přístav, dva hrady a pěkné náměstí. Na každé straně Navarinského zálivu stojí jeden hrad – Neo Kástro se tyčí na vrcholku kopce a postavili ho Turci v 16. století a později sloužil jako základna pro invazi na Krétě. Za hradbami je citadela, mešita přebudovaná na chrám a nádvoří se žalářem. Druhý hrad, Paleokástro, se nachází u vesnice Jalova a je to taktéž krásná přírodní obranná pevnost. Tento hrad postavili Frankové na konci 13. století na místě bývalé akropole. Ve 14. století ho pak dobyli Španělé z Navarry, po kterých prý záliv dostal svůj název. V okolí je pak pláž Vidokilia, několik turistických tras a Nestórova jeskyně, ve které podle legendy Hermés ukryl ovce, které ukradl Apollónovi. Jsou v ní stalaktity. Další zajímavostí této oblasti je Nestórův palác, vůbec nejlépe zachovalý mykénský palác. Věří se, že palác kdysi býval dvorem mytického hrdiny Nestóra, který se účastnil výpravy Argonautů a bojoval v trojské válce. Jedná se o rozsáhlý komplex. Největší místností je trůnní sál, kde se řešily královské záležitosti a dále pak pozůstatky strážní budky, spižírny, čekárny, vestibulu a zachovalé koupelny s terakotovou vanou. Největším zdejším nálezem pak bylo asi 1 200 hliněných tabulek s lineárním písmem B. Některé z destiček vystavuje nedaleké archeologické muzeum v Chóře.

    Region Ilia neboli Élis je historicky významným místem, protože zde stojí starověká Olympie. Právě tady se zrodily Olympijské hry. Než se dostaneme ke slavné starověké Olympii, zmíníme pláže v Tholos, Kakovatos a Kurutas a trosky starověkého arkádského tržiště Figalia. Trosky s malou agorou, akropolí a Dionýsovým chrámem jsou zarostlé cypřiši, citrusy i vavříny a leží vysoko nad řekou Neda. Hlavním městem regionu je Pyrgos, ve kterém ale nic moc k vidění není. Davy turistů pak láká slavná starověká Olympie, jejíž počátky se datují už do mykénského období. Olympijské hry byly bezesporu největší sportovní událostí antického světa. Během her totiž válčící strany ukončily své spory a hrdinní vítězové her získávali kromě slávy také značné bohatství. Kdysi směli soutěžit pouze muži a většinou závodili nazí. Olympijské hry se konaly nejméně 1 000 let, byly pořádány od 8. st. př. n. l. až do roku 394, kdy je císař Theodosios zrušil jako pohanský kult. Konaly se každé čtyři roky, v srpnu nebo září k poctě boha Dia. Olympijské hry měly velký význam, protože upevňovaly národní jednotu Řeků, kteří byli rozděleni na množství kmenů. Moderní Olympijské hry byly obnoveny v roce 1896 a od té doby se s výjimkami konají každé čtyři roky. Olympijský oheň se zapaluje v Olympii a běžci ho štafetou přenášení do místa konání her. Starověká Olympie je zapsána na seznamu UNESCO a dnes je tu k vidění komplex chrámů a dalších starověkých budov a také čtyři muzea, která se přirozeně zaměřují na starověkou Olympii a Olympijské hry. Na budovách se podepsal jak císař Theodosios, který po zrušení Olympijských her nechal řadu budov zbořit, tak několik zemětřesení a z původních budov zbylo opravdu málo. Prvními troskami při vstupu je gymnasion z 2. st. př. n. l., dále zápasnická škola palaistra, dům kněžích theokoleion. Dále následuje Feidiova díla, ve které sochař vytvořil slavnou obrovskou sochu Dia ze zlata a slonoviny, která je považována za jeden z divů světa. Další budovou je leónidaion pro ubytování význačných hostů. Altis je posvátný okrsek Diův a je to také komplex budov – tvoří ho obrovský dórský Diův chrám z 5. st. př. n. l., ve kterém stála ona slavná Feidiova socha Dia. Sochu po převozu do Konstantinopole zničil v 5. století požár. Dalšími částmi Altisu je báleutérion neboli radnice a oltář přísah, kde soutěžící přísahali, že budou dodržovat pravidla. Slavnostní bránou se pak vstupuje na stadion, ve kterém se zachovaly startovní a cílová linka běhu na 120 m a sedadla poroty. Stadion ve své době pojal na 45 tisíc lidí. Z dalších budov pak stručně jmenujeme Héřin chrám z 6. století, nejzachovalejší zdejší stavbaunebo nymfaion, který ukrýval sochy a byl také zásobárnou čerstvé vody a prytaneion, kde se pořádaly hostiny pro vítěze. Dále pak řadu dvanácti pokladnic, každá postavená jiným městským státem. Ty sloužily jako sklad kultovních předmětů a obětin.

    Druhou a poslední zastávkou v kraji Ilia bude nádherný Apollónův chrám ve Vasses, který je zapsán na seznamu UNESCO. Leží ve výšce 1 200 m. n. m. na téměř odlehlém místě s výhledem na hory a kopce a patří k jedněm z nejkrásnějších archeologicky významným místům v Řecku. K chrámu se dostanete od vesnice Andritsena po horských svazích, které nabízejí mimochodem nádherné scenérie. Chrám je skutečně velkolepý a pochází z 5. století př. n. l., by postaven na počest Apollóna Epikára (Pomocníka) jako poděkování za odvrácení moru. Chrám kombinuje dórský a jónský sloh a má jednu korintskou hlavici, která je vůbec nejstarším dokladem korintského slohu.

    Z přístavu Kyllíni jezdí trajekty na Zakyntos a Kefalónii, kdybyste měli v plánu vyrazit na některý z těchto ostrovů.

    Ostrov Kythéra leží jižně pod Peloponésem, je to 30 km dlouhý a 18 km široký ostrov ležící mezi Egejským a Jónským mořem, ostrov se obecně řadí mezi Jónské ostrovy. Zdejší krajina je spíše pustinou, většinou ji tvoří skalnaté náhorní plošiny. Ostrov má něco přes 3 tisíce obyvatel, kteří žijí v několika zdejších vesničkách. Podle báje se na Kythéře narodila bohyně Afrodita, a to údajně z pěny, do které Zeus hodil Krónův pohlavní orgán poté, co ho vykastroval. Znovu se pak bohyně lásky zrodila na Kypru, takže se oba ostrovy přou o její pravé rodiště. V sezóně je Kythéra narvaná, mimo dva hlavní letní měsíce je to ale poklidný ostrov nabádající ke strávení klidných chvil odpočinku. Na ostrov se nejlépe dostanete trajektem z Neapoli nebo Diakofti, provozovatelé trajektů jsou Kythira Travel (lístky koupíte v přístavišti) a Anen Lines. Pro prozkoumání ostrova je nejlepší auto.

    A co na Kythéře vidět? Hlavním městem ostrova, no spíše hlavní vesnicí, je Chóra o necelých 300 obyvatelích. Je to ale hezká vesnice kykladského stylu s bílými domy s modrými okenicemi a starou benátskou pevností (kastro) ze 13. století. Kapsáli je pak vesnice, která sloužila v benátském období jako hlavní přístav Chóry. U vesnice je pěkná pláž a také skalnatý ostrůvek Iltra nebo někdy také Avgo, o kterém někteří věří, že právě tady se Afrodita vynořila z moře. V Mylopotamos je pěkné náměstí s kostelem a kousek odsud se nachází vodopád Neraida uprostřed zeleně, ke kterému si můžete udělat krátkou procházku. Jsou tu také opuštěné pozůstatky zdejšího pevnosti (kastro) a asi 2 km odsud leží jeskyně Aja Sofia, která je otevřena pouze v létě. Průměrnou pláž pak najdete u vesnice Aja Pelaja. Dále na ostrově upozorníme na kláštery – Aja Moni a Aja Elesis, skalnaté útulky s krásným výhledem a krásný je také klášter Moni Myrtidion. Vesnička Avlemonas má širokou oblázkovou pláž a kousek odsud jsou také vidění trosky byzantského hlavního města Peleochory. Máte-li chuť vyvalit se na pláži, zmíníme pláž Kaladi u Paleopoli, Fyri Ammos nebo Platia Ammos.

    Ještě jižněji pod ostrovem Kythéra leží miniaturní ostrůvek o 20 stálých obyvatelích zvaný Antikythéra s jedním doktorem, jednou osadou, jedním telefonem a jedním klášterem.

    Ať už vyberete z uvedených míst jen některá, vězte, že Peloponés skutečně stojí za bližší prozkoumání. V našem podrobném průvodci po Řecku v pravém menu najdete celou řadu dalších částí Řecka, která stojí za návštěvu.

    Autor článku: M. Kučerová