Mauricius

Mauricius je ostrov v Indickém oceánu, který proslul svým průzračným mořem, bělavými písečnými plážemi a luxusními resorty. Dává ale prostor i těm, kteří si od ležení na pláži potřebují oddechnout, protože ti se mohou vydat třeba na pěší túry do zalesněné vnitrozemní džungle, kde jim nad hlavami budou poletovat tropičtí ptáci a okouzlí je zdejší úžasná tropická flóra. I kulturně je Mauricius velmi zajímavou směsicí rozličných kultur a pokud se sem rozhodnete vydat, určitě nebudete litovat. Cesty po světě Vám přináší podrobný průvodce po Mauriciu.

Mauricijská republika je ostrovní stát v Indickém oceánu asi 2 000 km jihovýchodně od pevninské Afriky, na východ od Madagaskaru. Je tvořen hlavním ostrovem (nazývaným Mauricius) a ostrovy Rodrigues, St. Brandon a Agalegskými ostrovy. Ostrovy Mauricius a Rodrigues jsou spolu s blízkým Réunionem součástí Maskarénských ostrovů. Hlavní a největší město Port Louis se nachází na Mauriciu a soustředí se v něm většina populace.

Ostrov má necelých 1,4 miliónu obyvatel a má druhou nejvyšší hustotu zalidnění v Africe. Na Mauriciu žije multietnická společnost, většinou indického, afrického, čínského a evropského (většinou francouzského) původu. Největší skupinou obyvatel jsou Indomauricijci, potomci dělníků, kteří byli na ostrov přivezeni jako levné námezdní síly. Indický vliv je tady velmi citelný a Indové jsou také silně zastoupeni ve vládě a zároveň ve společnosti panuje jistá antipatie vůči nim, protože v podstatě ovládají politický život i státní správu země. Druhou největší skupinou jsou kreolové, potomci afrických otroků a evropských kolonizátorů. Jde o skupinu obyvatel, která je společensky, ekonomicky i politicky nejvíce opomíjená a kreolové často pracují na špatných pozicích, těžko hledají práci a je málokteré dítě dokončí střední školu. Největší zastoupení kreolské kultury je na Rodriguesu. Pak je tu komunita čínských Mauricijců - zvaní Sinomauricijci, kteří hrají velkou roli v ekonomice země a většina z nich podniká. Pak je tu skupina potomku bohatých bývalých evropských osadníků - Frankomauricijci, jejichž předkové si v 18. století rozdělili zdejší zemědělskou půdu a tato skupina dnes vlastní většinu cukrovarů, bank a velkých obchodů a také luxusní prázdninové domy. Jejich zastoupení ve společnosti je ale velmi malé. Mauricius v poslední době zažívá ekonomický růst i politickou stabilitu, díky čemuž se zvyšuje i životní úroveň obyvatel. Poměrně velká je ale stále propast mezi bohatými a chudými a stále asi 10% obyvatel žije pod hranicí chudoby. Až na pár žebráků v okolí trhů a mešit nejsou důsledky chudoby ale nijak viditelné. Rodina má ve společnosti velký význam a několik generací žije pod jednou střechou. Protože zdejší sociálních systém není na nějaké závratné úrovni, členové rodiny se v případě potřeby spoléhají jen na svou rodinu.

Mauricius je nábožensky velmi tolerantní zemí a náboženství tady souvisí s rasovou příslušností. Vedle sebe tu stojí mešity, kostely i hinduistické chrámy. 48 % populace se hlásí k hinduismu. Druhé nejsilnější náboženské zastoupení má křesťanství s 33%, ještě menší pak islám.

Co se mauricijské kultury týče, typická je séga. Jde o kombinaci hudby a tance, kterou původně vytvořili afričtí otroci jako rozptýlení od každodenních útrap a na konci těžké dřiny na třtinových polích tančily páry kolem ohňů ségu za doprovodu bubnů. Bubnům se říká ravanne a jde o primitivní bubny z kozí kůže. Údery jsou nejprve pomalé a postupně nabírají na tempu. Při troše štěstí můžete vidět tanečníky na plážích tančit kolem ohně právě ségu, pro turisty jsou ale často připravená vystoupení ségy v restauracích a hotelech, kterým sice chybí autentičnost, ale dojem určitě udělá i turistická verze. ÿp>

Za oficiální jazyky lze považovat francouzštinu a angličtinu, ale asi 80 % obyvatel hovoří kreolsky. Na turisty většina místních začne mluvit nejprve francouzsky, a když zjistí, že francouzsky nemluvíte, přidají angličtinu.

Na africké poměry je Mauricius ekonomicky úspěšnou zemí. Úspěch nepřišel sám od sebe, ale přinesla ho diverzifikace průmyslu a odklon od textilní výroby a od pěstování a zpracování cukrové třtiny. Cukrová třtina byla hlavním hospodářským artiklem až do 70. let 20. století. Cukr představoval 90 % veškerého vývozu ze země, třtina zabírala většinu úrodné půdy a zpracovatelé cukru byli hlavním zaměstnavatelem. Později vláda začala podporovat textilní průmysl, turismus a bankovnictví a Mauricius se stal jedním z předních světových vývozců textilu. Na ostrově měly své továrny světové značky jako Ralph Lauren nebo Lacoste. Od textilního průmyslu vláda chytře upustila ještě předtím, než světovou textilní výrobu začala ovládat Čína a dnes je hlavním zdrojem příjmů cestovní ruch. V současné době se klade velký důraz na bankovnictví a Mauricius bude tak možná novým daňovým rájem. Mauricius je také hodnocen jako nejkonkurenceschopnější a jedna z nejrozvinutějších ekonomik v africkém regionu. Je zajímavé, že v zemi vládne už několik generací jedna politické dynastie, a to Jugnauth. A protože se neustále objevují stejné tváře ve vrcholných politických funkcích, země díky tomu politicky stagnuje a zároveň to s sebou přináší řadu politických skandálů. Stejně jako jiné ostrovy v Indickém oceánu do budoucna můžou Mauricius trápit dopady klimatických změn.

Měnou na Mauriciu je mauricijská rupie, značená MUR, na cenovkách pak Rs. Platba kartou je možná ve většině větších měst a dostupné jsou také bankomaty. V ubytovacích zařízeních lze také platit eury.

Na Mauriciu je v zimě o 3 hodiny a v létě o 2 hodiny více než v ČR. Na ostrově se nepoužívá zimní a letní čas, a protože ostrov leží pod rovníkem, slunce tu po celý rok vychází i zapadá skoro ve stejný čas.

Mauricius je bezpečnou zemí, ale musíte se chovat zodpovědně, ostatně jako kdekoliv jinde na světě. V autě nenechávejte cenné věci, na obdiv nevystavujte své drahé šperky. Z palem padající kokosové ořechy vás mohou vážně zranit. S sebou si nezapomeňte repelent a opalovací krémy. Lékařská péče je dostatečná. Pokud chcete mít jistotu kvalitní péče, volte vždy raději soukromou nemocnici před tou veřejnou. Soukromé kliniky mají lepší vybavení i personál. Jako kdekoliv jinde v tropech se i tady můžete nakazit některými infekčními onemocněními, ale asi není třeba se nějak příliš znepokojovat. Jinak zůstaňte raději doma, protože kdo se bojí, nesmí do lesa. Tropické nemoci většinou přenášejí komáři, takže používejte repelenty, co to jen půjde. Vyskytují se tu horečka dengue a chikungunya, velmi nepříjemné nemoci, ale nemívají fatální následky. Obecně se uvádí, že vodu z kohoutku lze normálně pít, ale já s tím v těch tropech mám vždycky tak trochu problém, takže vždycky volím balenou vodu. Pokud moje obavy nesdílíte, můžete pít vodu z kohoutku. Obecně se v tropech také nedoporučuje koupat se ve stojatých vodách, máte tady krásné moře, tak je to asi trochu zbytečné, chytit někde nějakou bakterii. Riziko malárie na Seychelách nehrozí. Také platí pravidlo nehladit žádné kočičky a pejsky, protože vzteklina fatální být může a pokud by vás náhodou nějaké zvířátko kouslo, musíte okamžitě do nemocnice na očkování. Pokud se budete potápět, věříme, že víte, jak na to. V případě potřeby jsou dekompresní komory k dispozici. Ve všech tropických mořích dávejte pozor nejen na odrance pravé, nebezpečné ryby připomínající kámen, které se rádi zahrabou do písku u břehu a šlápnutí na ně může být smrtelné. Spousta mořských tvorů žijících v Indickém oceánu je jedovatá a může vás poranit. Dávejte si pozor na mořské ježky, jedovaté ryby perutýny s jedovatými ostny, kteří se ukrývají v korálových útesech, na plže homolice a obecně platí, abyste se nedotýkali korálů. Riziko napadení žralokem je nízké, ale stejně jako kdekoliv jinde u moře, se čas od času napadení žralokem objeví. Některé pláže jsou proto chráněny sítěmi. Nezapomeňte na kvalitní cestovní pojištění, v případě potápění na speciální připojištění pro tyto aktivity. Jednu z nejlepších nabídek na trhu cestovního pojištění má Axa Assistance. Česká republika nemá na Mauriciu velvyslanectví, v případě potřeby se obraťte na honorární konzulát v Port Louis.

V zásuvkách je napětí 220 V a jsou anglického typu, tedy tříkolíkové zásuvky s hranatými vodiči. Budete tak potřebovat adaptér.

Co se týká historie ostrova, tak na Mauriciu před příchodem evropských kolonizátorů nežilo žádné původní obyvatelstvo, a to je možná také důvodem pro kulturní toleranci a respekt ke všem lidem a kulturám. Nikdo si tady vlastně nemůže dělat nárok na to, že tu byl dřív než ostatní. Arabští obchodníci o ostrově věděli už někdy v 10. století. Prvními Evropany, kteří ostrovy zahlédli, byli roku 1507 Portugalci, kteří se ale o usazení na ostrovech ani nepokusili. A tak roku 1598 ostrov za svůj prohlásili Holanďané, kteří ho po 40 let používali jako zásobovací základnu pro své cesty na Jávu (tehdy Batavie). Pak se tu ale také usadili a zbytky jejich sídla jsou dnes vidění ve Vieux Grand Port v Mahébourgu. Jejich kolonie ale nikdy neprosperovala, a tak ji Holanďané roku 1710 opustili. Jejich otisk bylo následující - vyhubili ptáka doda, dovezli sem otroky a z Jávy pak tabák a cukrovou třtinu, a také divoká prasata jeleny. Pět let po odchodu Holanďanů přistál u ostrova Reunion francouzský kapitán d´Arsel, který roku 1715 prohlásil také Mauricius za francouzský a dal mu jméno Ile de France. Nic zvláštního se tu nedělo až do roku 1735, kdy sem připlul energický guvernér Bertrand Francoise Mahé de Labordonnais, za jehož vlády se ostrov začal nejvíce rozvíjet. Vznikl tu prosperující přístav, první cukrovar a začala se budovat silniční síť. 1789 se francouzští osadníci připojili k Velké francouzské revoluci a svrhli svého guvernéra. Na konci 18. století převzali vládu na řadě ostrovů v Indickém oceánu Angličané a z přístavu Port Louis se stal ráj pirátů, korzárů i žoldáckých námořníků, kteří olupovali nepřátelské lodě. Nejznámějším korzárem na ostrově byl Robert Surcouf, který útočil na britské lodě. Britové ovládli ostrov roku 1810 během napoleonských válek, kdy se pokoušeli ovládnout celý Indický oceán. Noví britští vládci přejmenovali ostrov na Mauricius, dovolili původní frankomauricijským obyvatelům užívat vlastní jazyk i náboženství a roku 1835 osvobodili otroky, kterých bylo tou dobu na ostrově víc než 70 000. Otroky o chvíli později nahradili námezdní dělníci z Indie a Číny, kteří tady pracovali v otřesných životních podmínkách za minimální mzdu. Mauricius zůstal primárně plantážní kolonií Spojeného království až do své nezávislosti v roce 1968. Ve 20. století se stal klíčovou postavou dějin sir Seewoosagur Ramgoolam, který vedl boj za nezávislost na Velké Británii, kterou Mauricius získal roku 1968 a Ramgoolam se stal předsedou vlády, které vládl dalších 13 let až do své smrti.

Stručně také zmíníme název Čagoské ostrovy. To je souostroví, které kdysi patřilo Mauriciu, pak ho Britové z mauricijského území vyňali výměnou za nezávislost a přenechali je USA, která si tady zřítila supertajnou základnu Diego Garcia. Původní obyvatelé byli vyhnáni na Mauricius a ti dodnes bojují u mezinárodního soudu za právo vrátit se domů.

Pro mauricijskou kuchyni je typické indické koření a hlavní součástí jsou přirozeně ryby a dary moře.rady a tipy na cesty Základem kuchyně je rýže, nudle, nechybí kari. Pokud chcete maso, seženete tady hlavně vysokou zvěř a divočáky a také kreolské klobásky. Nejsnáze tu ale přece jen seženete ryby a velmi oblíbená je chobotnice (ourite) připravená na různé způsoby. Jídlo si můžete koupit u místních stánků, prodává se u nich třeba boulettes (čínské knedlíčky vařené v páře) nebo čočkový dhal. Dhal puri jsou oblíbené plněné chlebové placky, do kterých se zabalí různé suroviny. Kromě restaurací a venkovních stánků můžete využít také takzvané soukromé hostiny (tables d´hotes), které pořádají majitelé penzionů a ubytovacích zařízení a jíte tam vlastně společně s rodinou hostitele. Díky tomu můžete ochutnat spoustu tradičních jídel. Tohle je opravdu jedinečná událost a pokud budete mít příležitost, rozhodně ji využijte. Dobře se také najíte na tržištích, kde ochutnejte smažené kuličky z čočky a chilli (gateaux piments) a různé jiné druhy smažených jídel. Stravovací návyky se liší podle příslušnosti k etnické skupině. Některé komunity jedí rukama, jiné zase nejí vepřové atd. Spropitné není očekáváno a zpravidla se nedává.

Mauricijci si rádi dají aperitiv, většinou na bázi rumu, který je národním nápojem. I když ten zdejší není považován za nijak výjimečný, ochutnat můžete značku Green Island. Navštivte palírnu Rhumerie de Chamarel, kde se dozvíte vše o výrobě rumu a ten tu také můžete ochutnat. Výroba rumu má na Mauricius dlouhou tradici, velmi oblíbená je ale také whisky, pozůstatek britské nadvlády. Vyrábí se tu i národní pivo Phoenix, které sbírá i celosvětová ocenění a bývalé britské vlivy jsou patrné i ve velké konzumaci čaje. Nejoblíbenějším zdejším čajem je Bois Chéri a pokud vás zpracování čaje zajímá, navštivte stejnojmennou čajovou plantáž.

A jaké suvenýry si z Mauricia odvézt? Ostrov je známý pro výrobu modelů starých lodí, které se vyrábějí z týkového nebo mahagonového dřeva a prodejci jsou připraveni i na to, aby vám model zabalili tak, abyste ho bezpečně dopravili domů. Můžete si odsud ale také odvézt třtinový rum, různé řemeslné zboží, ať už proutěné, skleněné nebo hrnčířské, zajímavé textilie, šperky a ozdoby na šaty. Asi nejznámějším suvenýrem je ale nespočet variant reprodukcí nejslavnější poštovní známky světa - Modrého Mauricia. Tuhle známku najdete na taškách, mýdle, magnetech...

A k Modrému Mauriciu si musíme něco říct. Když byl Mauricius britskou kolonií, používal britské známky a v tomto případě se jedná o vůbec první známky britské koloniální říše vydané mimo vlastní Velkou Británii, kde byly první známky vydány o sedm let dříve, v roce 1840. Každá ze dvou barevných variant této známky byla vydána v počtu pouhých 500 kusů. Mnoho z nich bylo použito na pozvánkách k plesu, které posílal tehdejší mauricijský guvernér Sir William Maynard Gomm krátce po jejich vydání. Známka modré barvy s nominální hodnotou 2 pence byla vydána spolu se známkou červené barvy (červený Mauricius) s nominální hodnotou 1 penny roku 1847 právě tady. Modrý Mauritius je patrně nejznámější poštovní známka a zároveň je jednou z nejcennějších známek světa. Vzácnost známek spočívá především v poměrně malém množství známek tohoto vydání, které byly původně vydány s nápisem POST OFFICE (poštovní úřad). O rok později, v roce 1848, byly totiž vydány obdobné známky, ale již se změněným nápisem POST PAID (poštovné zaplaceno), který lépe vystihoval poštovní funkci známek. Ty byly vydány již ve větším množství, takže jejich cena je relativně nižší. V současné době existuje na světě pouhých 14 exemplářů známek s nápisem POST OFFICE v červené barvě (z toho 2 nepoužité a 12 použitých) a 12 exemplářů v modré barvě (4 nepoužité a 8 použitých). Dva z nich jsou i v britské královské sbírce, další dva jsou ve sbírce berlínského poštovního muzea. Nejvzácnější exempláře jsou na obálce s nalepenou jak modrou, tak červenou známkou. Známka se stala velmi populární zejména pro velké množství legend, které se k ní vztahují. Podle nejznámější z nich si známky nechala k příležitosti velkého plesu vytisknout manželka mauricijského guvernéra Lady Gommová, protože chtěla jít s dobou. Protože však vzhledem k blízkému termínu plesu neměla čas objednat tisk známek do Velké Británie, pověřila tím jednoho místního starého poloslepého hodináře Josepha Osmonda Barnarda. Ten údajně v roztržitosti zaměnil nápis POST PAID za POST OFFICE. Pravdou však je, že rytec známek nebyl ani starý, ani poloslepý, ani hodinář. Známky nebyly ani vydány v přímé souvislosti s plesem. Nápis POST OFFICE byl pravděpodobně pro toto první vydání původně skutečně zamýšlen, objevuje se i na jiných (např. amerických) známkách a nejedná se tak o chybotisk. Známky nesou podobiznu královny Viktorie. Modrá je slavnější, červená zase vzácnější. Takže fenomén z Modrého Mauricia učinila především legenda, která jej obestírá. Je na světě mnoho známek, které jsou mnohem vzácnější, a přitom stojí pouhý zlomek toho, co Modrý Mauricius. Neorazítkované nepoužité známky je možné vidět v muzeu v hlavním městě.

Ve srovnání třeba se sousedními Seychelami je Mauricius atraktivnější po stránce přírodních krás, protože kromě úžasných bílých písečných pláží omývaných tyrkysovou vodou nabízí i vnitrozemní džungli plnou exotických druhů ptáků a opic, ale i krátery a vodopády. Ostrov obklopuje více než 150 km bílých písečných pláží a laguny jsou chráněny před otevřeným mořem třetím největším korálovým útesem světa, který ostrov obklopuje. Jen kousek od pobřeží Mauricia leží asi 49 neobydlených ostrovů a ostrůvků, z nichž některé byly prohlášeny za přírodní rezervace pro ohrožené druhy. Tyto ostrovy se objevily v důsledku gigantických podvodních sopečných erupcí. Nejsou již vulkanicky aktivní a horká skvrna je nyní pod ostrovem Réunion. Nejznámějším z nich je Rodrigues ležící asi 600 km severovýchodním směrem a i on je vrcholkem starého vulkánu. Mauricius si také klade územní nároky na řídce osídlené výše zmiňované Čagoské souostroví, které ale stále oficiálně spadá pod Velkou Británii. Mauricius už nemá žádné aktivní sopky, ale pozůstatky dávné vulkanické činnosti jsou tu stále patrné. K vidění tu tak jsou vyhaslé krátery nebo vulkanická jezera. Vulkány také v minulosti vytvořily miliony lávových balvanů, které byly později dělníky navršeny do úhledných pyramid, které jsou dnes chráněny jako monumenty. Mauricius je obklopený prstencem horských pásem, jejichž výška se pohybuje od 300 do 800 metrů nad hladinou moře. Nejvyšším vrcholem je Piton de la Petite Rivière Noire s výškou 828 metrů. Na ostrově jsou potoky a řeky, z nichž mnohé se tvoří v trhlinách vytvořených proudy lávy. Spolu s ostatními Maskarénskými ostrovy je Mauricius známý svou rozmanitou flórou a faunou. Mnoho druhů na ostrově je endemických.

Mauricius nabízí krásnou divokou přírodu, ale spoustu výjimečných ptačích druhů bohužel vyhubili evropští kolonizátoři. Nejslavnějším někdejším obyvatelem ostrova byl pták dodo, kterého společně s chřástalem rezavým a drontem samotářským vyhubili evropští kolonizátoři. Spousta jedinečných tropických ptáků tu ale žije dodnes. Zdejší ptáci jsou nepůvodní zpěvní ptáci jako třeba červený snovatec madagaskarský a jiní. Pro pozorování ptáků je nejlepším obdobím doba od října do května, kdy se ostrov stává důležitým zimovištěm stěhovavých ptáků. Jedinečná je také poštolka mauricijská nebo alexander mauricijský, což byly také ohrožené druhy, které se ale podařilo zachránit za minutu dvanáct. Mauricius má jen jednoho původního savce, a tím je kaloň, kterého za soumraku můžete běžně vidět poletovat po obloze. Všechny ostatní savce sem zavlekli kolonisté, což mělo přirozeně různé následky. Takovým příkladem jsou třeba mangusty, které se tu neskutečně rozmnožily. Stejně tak početná je banda zdejších opic makaků nebo sambar ostrovní, kterého sem Holanďané přivezli za účelem lovu stejně jako divoká prasata. Z mořských tvorů tu můžete spatřit delfíny, pořádají se tu lodní výlety za pozorováním delfínů. Ve vodách nechybí ani žraloci, které při potápění u korálových útesů můžete zahlédnout. Jde o žraloky spanilé, bělavé, černocípé nebo lagunové. Od července do srpna, někdy až do listopadu, kolem západního pobřeží migrují keporkaci od Antarktidy do teplých rovníkových vod, kde se rozmnožují. U pobřeží se také zdržují vorvani. Výlety za pozorováním velryb tu ale nejsou tak časté, protože se za nimi musíte vydat daleko od pobřeží, což je časově náročnější než oblíbenější pozorování delfínů. Mauricius společně se Seychelami a Réunionem kdysi míval největší populaci obřích suchozemských želv na celé planetě. Na Rodriguesu bývala dokonce ta největší koncentrace želv na světě. Ale jak už to v minulosti s kolonisty bývalo, i tady se největší měrou podíleli právě oni na vyhubení želv. Želvy totiž bývali snadnou kořistí a oblíbenou zásobárnou masa. V současné době se ale díky umělému vysazení želv obrovských jejich počet výrazně zvýšil a můžete je tady pozorovat na spoustě míst, o kterých si více řekneme v průvodci. Kromě želv tu spatříte i nádherného gekona s barevnými skvrnami a různé ještěrky. Žádní zdejší plazi nejsou jedovatí.

V současné době zhruba jen 3,5 % země chrání národní parky, jejichž cílem je přirozeně ochrana zdejší krajiny. Negativní dopady přináší rozvíjející se cestovní ruch, díky kterému zažívá ostrovní infrastruktura velký nápor. Stále více se také rozšiřuje zástavba určena turistům na pobřeží. Velký nápor také zažívá pobřeží, kde se shlukuje velké množství lodí i potápěčů a chemické znečištění vede k výraznému poškození korálu. Stejně tak hon na delfíny negativně ovlivňuje jejich populaci.

Ostrov leží v tropickém pásu a je tu tak horko po celý rok. Léto tu mají od prosince do dubna, kdy je tu opravdu dusno a vlhko, nejchladněji je od května do listopadu. Teploty se celoročně pohybují mezi 18° C a 33° C. Mauricius leží v oblasti cyklónů, které se nejvíce vyskytují v lednu a únoru, ale mohou přijít i v dubnu. Hlavní sezóna trvá od listopadu do dubna, vrcholem sezóny jsou Vánoce a Nový rok, kdy je všechno nejdražší. Nejlepší dobou pro cestování je období od března do dubna, a pak od října do listopadu. Nejnižší teploty, to je 18° C a 25° C, jsou na Mauriciu od května do září, kdy jsou zároveň i velké vlny, které zhoršují viditelnost při potápění.

Na Mauriciu je mezinárodní letiště Sira Seewoosagura Ramgoolama. Přes letiště jezdí pravidelné autobusové linky mezi Port Louis a Mahébourgem, všechny informace o možnostech dopravy na a z letiště najdete tady. Žádným problémem také není sehnat taxi. Zdejší aerolinky Air Mauricius jsou spolehlivé a létají do několika afrických destinací i do Asie. Zároveň je lze využít, chcete-li se vydat v rámci svého zdejšího pobytu také na Réunion. Na Réunion se zároveň můžete vydat trajekty, cesta ale trvá 37 hodin, a proto všichni na Réunion létají. Stejně tak většina turistů využije letecké spojení na Rodrigues, let trvá asi 90 minut.

Co se týká cestování po ostrově, tak jako jinde, je i na Mauriciu nejpraktičtějším a nejrychlejším dopravním prostředkem auto. Silnice jsou průměrné kvality, venkovské cesty jsou ale plné výmolů. Na Mauriciu se jezdí vlevo. Pokud budete řídit, přečtěte si pravidla silničního provozu. Pro úzkostné řidiče můžou být problémem zdejší řidiči, kteří jezdí tak nějak bez pravidel a zároveň neberou ohledy na nikoho. Obecně za nejhorší řidiče platí řidiči autobusů. Řízení tady je tak vhodné pro opravdu dobré pozorné řidiče. Samozřejmě můžete také využít cestování autobusy, jde o jednoduchý a poměrně spolehlivý způsob cestování po okolí. Tuto službu poskytuje řada malých soukromých přepravců, jízdní řády a ceny musíte zjistit na místě. Pokud jedete na delší trať, využijte spíše expresní autobusy, běžné linky zastavují každých pár metrů.

Mauricius nabízí skvělé podmínky pro potápění. Indický oceán je tady bohatý na mořské živočichy, korály i tajuplné vraky. Ostrov je obklopen bariérový útesem, díky čemuž nabízí skvělé podmínky pro potápění a šnorchlování. Nejlepší oblastí pro potápění je sever ostrova, kde je možné podniknout jak snadné, tak náročné ponory a najdete tu i několik podmořských vraků (Stella Maru, Kei Sei 113). Pak se můžete potápět u ostrůvků ležících v blízkosti pobřeží (Ile Plate, Coin de Mire). V oblasti La Fosse aux Requins na vás čeká hojná populace žraloků černoploutvých. Djabeda, Waterlily a Emily a Stella Maru zas nabízí podmořské vraky a zajímavý je i podmořský sráz hluboký 60 metrů s názvem Tombant de la Pointe aux Canonniers. Západ ostrova potápěči nehodnotí jako dobrý kvůli průměrné viditelnosti a jednotvárnému podmořskému životu. Pokud se ale chcete potápět tady, tak najdete tu třeba skálu Rempart Serpent v hloubce 25 metrů, Kei Sei 113 a Tug II nabízí potápění k mořským vrakům. Na jihovýchodě jsou jeskyně a skalní chodby, tak zmíníme třeba 400 metrů dlouhý podmořský kaňon Colorado nebo jeskyni plnou humrů Grotte Langouste či ráj pro milovníky lodních vraků Sirius. Rodriguez je téměř nedotčený a nabízí velké množství korálů, podmořský život je bohatší než u Mauriciu. Skvělá je i zdejší podmořská krajina plná kaňonů, skalních kleneb a jeskyní. Na Rodriguesu zmíníme kilometr dlouhý podmořský příkop plný korálů La Passe St Francois nebo Le Canyon - kaňon táhnoucí se pod útesy. La Basilique zas nabízí podmořské tunely a jeskyně a velmi oblíbená je také oblast La Grande Passe. Nejvhodnější dobou pro potápění je doba od října do prosince. Viditelnost značně závisí na počasí a tak se v průběhu roku mění. Teplota vody se v průběhu roku pohybuje mezi 22° C a 28° C. Pokud se tady chcete potápět, funguje to celá řada profesionálních potápěčských center a můžete si udělat i osvědčení platné po celém světě.

A pojďme se podívat na to, co vás zajímá nejvíce. Takže co všechno se dá na Mauriciu dělat a vidět? Naše putování začneme v hlavním a největším městě ostrova, v Port Louis, který je takovou směsicí kultur. Indické vlivy se tu mísí s africkými, evropskými i čínskými. Pokud chcete zažít atmosféru místního života, zamiřte na Centrální tržiště. Kromě čerstvého ovoce a zeleniny tu nakoupíte i suvenýry nebo čínskou bylinnou medicínu. Nic nepatří k Mauriciu více než slavné známky. Jde o výše zmíněný Modrý a Červený Mauricius a Port Louis je jedním ze dvou míst na světě, kde můžete vidět tuto dvojici unikátních známek, obě jsou nepoužité. Druhou dvojici mají v Poštovním muzeu ve Stockholmu. Ať už jste nebo nejste filatelisté, vidět slavný Modrý Mauricius je při návštěvě ostrova skoro povinností. Dvojici slavných známek - tedy Červený i Modrý Mauricius mají v muzeu Blue Penny Museum v hlavním městě. Dvě nejvzácnější poštovní známky světa tu osvětlují každou hodinu po dobu 10 minut, takže je možné je vidět vždy 20 minut po celé hodině, aby se zachovala jejich barva. Známky jsou považovány za národní poklad a jde pravděpodobně o to nejcennější, co na ostrově mají. Muzeum ale má mnohem více artefaktů, nejsou tu jen tyhle dvě známky. Muzeum vypráví o dějinách ostrova od dob jeho objevení až po koloniální období a vy tak máte možnost nahlédnout do minulosti i současnosti ostrova. Prohlédněte si skvělou sbírku starých map, rytin a historických fotek.

Pak stojí za zmínku historická budova Aapravasi Ghat, což je komplex budov na nábřeží, který v minulosti sloužil jako přistěhovalecké shromaždiště pro námezdné dělníky z Indie. Třeba nemocniční křídlo a schody vedoucí do vody ke koupeli (tzv. ghaty) jsou původní a dokládají tehdejší dobu. Protože jde o historicky významné místo, je budova zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Systém námezdních dělníků na ostrově rozvinuli britští kolonisté mezi lety 1849 až 1923, prošlo tudy víc než půl milionu přistěhovalců, kteří byli později rozvezeni na různé plantáže, případně další ostrovy. Dá se říct, že 70 % mauricijských občanů má kořeny u někoho, kdo prošel Aapravasi Ghatem.

Asi nejimpozantnějším místem hlavního města je náměstí a bulvár Place d´Armes lemovaný palmovou alejí, který vede až k rezidenci guvernéra, což je nádherná francouzská koloniální budova z roku 1738. Před rezidencí stojí slavná socha královny Viktorie se zachmuřeným výrazem ve tváři a na pobřežním konci bulváru je zase socha koloniálního guvernéra Mahé de Labourdonais, která se stala symbolem hlavního města po celém ostrově. Pak tu mají Muzeum fotografie nacházející se naproti městskému divadlu. Muzeum nabízí fotografie místního fotografa Tristana Brévilla, který nashromáždil skvělou sbírku starých fotoaparátů a fotek, včetně několika daguerrotypií, což jsou předchůdkyně fotek. Některé vznikly na Mauriciu roku 1840, krátce po objevení této techniky ve Francii. Nad městem se dále tyčí pevnost Fort Adelaide (La Citadelle), kterou vybudovali Britové vysoko na vrcholku kopce, díky čemuž je odsud pěkný výhled na celé město i přístav. Bývalé kasárny dnes fungují jako obchůdky. Výstup na kopec z ulice Suffren St. trvá asi 10 minut. Vedle budovy hlavní pošty najdete Mauricijské poštovní muzeum vystavující pamětní známky a poštovní zajímavosti z celého světa. Jedna z výstav se zaměřuje na dějiny mauricijské pošty a zajímavá je expozice o doručování pošty v odlehlých provinciích. V blízkosti pevnosti najdete muslimskou čtvrť Plaine Verte, která má pěknou živou ulici Papillon Street s obchůdky s tkaným zboží. Posedět můžete v zahradě Jardins de la Compagnie s velkými banyány, sochami a fontánami. V noci ale tohle místo není bezpečné kvůli výskytu různých individuí. V raných koloniálních dobách tu byly záhony francouzské Východoindické společnosti. Vaše další kroky mohou vést do Čínské čtvrti (Chinatown), jejímž centrem je část ulice Royal St. Najdete tu rušné čínské restaurace a obchůdky. Pokud uslyšíte neidentifikovatelné cvakání, jde o mahjongové kameny. V hlavním městě také stojí nejvýznamnější mešita na Mauriciu, Jummah z 19. století, kombinující indický, kreolský a islámský styl. Pokud vás zajímá postava sira Ramgoolana, o kterém jsme více řekli výše, můžete navštívit dům, ve kterém žil mezi lety 1935 a 1968. Dozvíte se tu více o jeho životě, k vidění tu jsou fotky i sbírka jeho osobních věcí. Místní lid k němu stále má velkou úctu. Tato budova se jmenuje SSR Memorial Centre for Culture. Všechny možné suvenýry a cetky, ale i místní řemeslné výrobky, nejlépe nakoupíte na Caudan Waterfront, což je módní pobřežní promenáda. Ve městě pak nechybí tamilské modlící svatyně s barevnými vstupními branami, které jsou ozdobené postavičkami z hinduistické mytologie.

Obecně bychom ještě měli k Port Louis říct, že v noci město není příliš bezpečné a turistům se obecně nedoporučuje v noci chodit po prázdných ulicích a měli by se držet výhradně na dobře osvětlených hlavních třídách plných lidí. Během dne je ale město bezpečné, pozor si dávejte hlavně na kapsáře. Nejnebezpečnějším místem je zmiňovaný park Jardins de la Compagnie. Z hlavního města se také dobře dostanete autobusovou dopravou do dalších ostrovních destinací a z přístaviště Quai D vyrážejí trajekty na Réunion a Rodrigues, cesta je ale opravdu dlouhá, takže zvažte raději letadlo.

V dosahu hlavního města se nachází také město Pamplemousses, do kterého se určitě stojí za to vydat, protože je tu hned několik turisticky atraktivních míst. A přesto sem příliš turistů nejezdí. První turistickou zajímavostí je botanická zahrada sira Seewoosagura Ramgoolama (foto v textu), jedna z velkých turistických atrakcí Mauriciu. Mezi odbornou veřejností je tahle botanická zahrada hodnocena jako jedna z nejlepších na světě. Čeká tu na vás jezírko plné obřích leknínů, palmy všemožných tvarů a forem, a dále pak všemožná tropická květena, kterou ani nedokážeme vyjmenovat. Jedinečná je třeba palma talipot, která rozkvétá jednou za 60 let a pak odumírá. Kromě rostlin tu na vás čekají tropičtí ptáci, stáda vysoké zvěře a také želvy obrovské. Zahrada byla založena už roku 1735 jako zeleninová zahrada pro zámeček guvernéra Mahého. Poblíž je dokonce pohřební plošina, kde bylo spáleno tělo prvního ministerského předsedy. Mnoho stromů v okolních zahradách vysadili významné osobnosti. Druhou naší doporučenou zastávkou bude návštěva bývalého cukrovaru L´Aventure du Sucre, které je asi tím nejlepším muzeem na ostrově. Dozvíte se tu celou historii výroby cuku, s tím spojeným otroctvím i o obchodu s rumem. Původní továrna tu byla založena roku 1797 a fungovala téměř až do konce 20. století. Stroje tu zůstaly a zaměstnanci vám poví vše o složitém procesu zpracování cukrové třtiny na třtinový cukr tak, jak ho známe. Mají tu interaktivní expozici pro děti, ochutnáte tu na 15 různých druhů třtinového cukru a mohou vás také vzít na výlet za sklizní třtiny. Zajížďku si udělejte také ke koloniálnímu zámku Labourdonnais. Zámek byl dokončen roku 1859 v honosném italském novoklasicistním slohu z týkového dřeva, je vybaven viktoriánským nábytkem a doplňky a je možné ho navštívit v rámci prohlídek s průvodcem, které trvají asi 45 minut.

Hlavní město opouštíme a budeme pokračovat do vnitrozemního deštivého středu ostrova, kterým se táhne Centrální náhorní plošina. Jde o dlouhý pás městeček, který se táhne od hlavního města až po Curepipe. Je tu pár míst, kam byste mohli zajet na výlet. Nejzajímavějším z vnitrozemních městeček je Moka obklopené pěknou krajinou s vodopády, údolími i horami. Největší zdejší zajímavostí je impozantní koloniální budova Eureka, která se skvěle dochovala a nabízí pohled do typické plantážnické minulosti ostrova v 1. polovině 19. století. Je to místo, které je s bohatou koloniální historií ostrova spojeno nejvíce ze všech. Je to pěkné kreolské sídlo proměněné v muzeum, kde budete mít opravdu pocit, že jste se přenesli do pulzujícího života historických koloniálních plantáží. Hlavní budova panského domu je úžasnou ukázkou zdejšího stavitelství. Budova má 109 dveří, které měly během nesnesitelných veder zajišťovat příjemných chládek. Pokoje jsou vybavené dobovým nábytkem dovezeným francouzskou Východoindickou společností a jedinečné jsou i staré mapy nebo sprcha, což byl před 150 lety luxus, který měl málokdo. Za hlavní budovou je krásně udržovaný park obklopený domky, původně určenými pro služebnictvo. Vede odsud stezka k vodopádu Ravin. Pokračovat můžete dále do druhého největšího města na ostrově, bývalého koloniálního Curepipe, které má něco přes 80 000 obyvatel. Město vzniklo roku 1867, kdy se Evropané přestěhovali od moře na náhorní planinu, protože utíkali před malárií a do příjemnějšího klimatu. Dost často tady prší a není tu tak horko, jako níže. Nachází se ve výšce 550 m. n. m. Možná vás překvapí zdejší nádraží nesoucí nápis Jan Palach Sud. Ano, je opravdu pojmenované podle našeho Jana Palacha. A co v Curepipe? Mrkněte na kráter vyhaslé sopky Trou aux Cerfs. Je 100 m hluboký a 1 km široký, jeho vnitřek už je dávno zalesněn, na dně se leskne jezírko a kolem jeho obvodu vede silnice, kam místní chodí na procházky. Je odsud pěkný výhled na okolí. Zdejší radarová stanice dohlíží na aktivitu cyklónů. Pak se můžete podívat na historický zámeček Domaine des Aubineaux z roku 1872, který je vybudován v klasickém koloniálním stylu a v roce 1889 sem byla jako na první místo na ostrově zavedena elektřina. Součástí je i historická plantáž přeměněná na muzeum a pěkná je i zahrada plná exotických rostlin. Nechybí čajový salonek. Další pěknou dochovanou budovou z koloniální éry je Městská radnice (Hotel de Ville) se zajímavými štítovými okny, verandou a typickými vlysy zvanými dentelles, které jsou typické pro ranou plantážnickou architekturu. Budova sem byla přemístěna z Moky na začátku 20. století. Ve městě také fungují outdoorové agentury, které v okolí města nabízejí možnosti horolezectví, slaňování nebo výprav do kaňonů. Z Curepipe vede horská silnice do národního parku Rivière Noire National Park a k přehradě Mare aux Vacoas. Jedinečnou krajinnou scenérii pak nabízí vodopády Tamarin Falls. Vodopádů je celkem devět, přístupných jen sedm, dva jsou na soukromém pozemku. Výšlap k nejvyššímu vodopádu je náročný a doporučuje se jen zkušeným turistům. Oblastí ale vede i několik nenáročných pěších tras. Hory Centrální náhorní plošině nabízejí spoustu možností pěší turistiky. Výšlap můžete udělat třeba na kopec Le Pouce vysoký 812 metrů (výlet zabere zhruba půl dne) nebo podniknout náročnější výšlap na horu Corps de Garde (719 m. n. m.). Z obou kopců se naskytají krásné výhledy. Je tu ještě několik v dalších městeček, v žádném z nich není ale vyloženě nic turisticky atraktivního. V některých z nich najdete pěkné koloniální kreolské budovy, jako třeba Beau Bassin-Rose Hill a Maison Le Carne městečku Rose Hill. Ve čtvrtek a v sobotu se pak koná rušný trh v Quatre Bornes, kde se prodává hlavně oblečení. To často seženete i na jiných tržištích. Ve Phoenixu je Mauricijská galerie skla, která vyrábí suvenýry z recyklovaného skla. Výrobu tradičními metodami můžete vidět ve zdejší dílně.

Míříme na sever, který je turistickým epicentrem celého ostrova. Čeká tu na vás nejbujnější noční život, nejlepší restaurace i nejlepší možnosti ubytování. Dál od pobřeží se táhne vnitrozemní pláň plná plantáží cukrové třtiny a sopečných balvanů, které sem navršili námezdní dělníci. Jde o oblast mezi hlavním městem Port Louis a městem Grand Baie. I tady na vás čeká několik zajímavých míst. Vydejte se do ptačí rezervace Rivulet Terre Rouge nacházející se v jedné z největších zátok ostrova, která přitahuje obrovská hejna různých druhů stěhovavých ptáků. Většinu z nich máte možnost vidět v období od října do března právě tady. V Baie de l´Arsenal můžete vidět ruiny staré francouzské zbrojnice, mlýna a sušárny. Areál je součástí hotelu Maritim a pokud se chcete pouze podívat, požádejte o povolení ostrahu u vstupu. Navštívit můžete také Mauritius Aquarium v Pointe aux Piments, kde jsou k vidění třeba žraloci bělocípí nebo karety pravé. Žraloky tu krmí denně v 11 hodin. Právě na zdejším pobřeží najdete krásné bílé mauricijské pláže, turisticky nejnavštěvovanější jsou ty v okolí města Grand Baie a většina českých cestovek bere své klienty právě do této oblasti. Město má necelých 10 000 obyvatel. Město je typickým turistickým plážovým letoviskem, takže se odsud dají podniknout různé lodní výlety nebo adrenalinové sporty a také jsou tu nejlepší možnosti ubytování. Žádné turistické atrakce tu ale nenajdete. Také se tu dobře najíte. Tradiční řemeslné výrobky dobře nakoupíte na Grand Baie Bazaar. Ve městě také funguje několik autopůjčoven, kde si můžete půjčit auto za účelem prozkoumání ostrova. Ještě lepší pláže než v Grand Baie jsou ty mezi městy Trou aux Biches a Mont Choisy. Je tu také levněji než v Grand Baie, ale cestovní ruch se už pomalu dostává i sem. V této oblasti se nabízejí různé adrenalinové aktivity, jako jsou výlety po laguně v lodích s proskleným dnem, vodní lyžování nebo potápění. Nabízí to tu několik různých agentur. Výlety se podnikají k ostrovu Coin de Mire asi 5 km od pobřeží, který dnes slouží jako přírodní rezervace pro mnoho vzácných živočichů. Žije tu třeba faeton červenoocasý nebo ještěr Gongylomorphus bojerii. Lodě tady ale nezastavují, protože se tu těžko přistává. Do laguny mezi ostrůvky Ile Plate a Ilot Gabriel se jezdí za šnorchlováním. Lodě k těmto ostrovům vyrážejí z Grand Baie. Pokud chcete některý z lodních výletů podniknout, ceny a praktické informace najdete tady. Dalšími ostrovy, ke kterým se vyráží, jsou Ile Ronde a Ile aux Serpents, další dvě ostrovní rezervace ležící asi 20 km od Mauricia. U žádného z nich ale lodě také nepřistanou. Oba ostrovy jsou velmi bohaté na tropickou faunu a flóru, žijí tu ptáci, gekoni a různí ještěři. Po severním pobřeží pokračujeme dál do Pereybére, které plynule navazuje na Grand Baie. Je tu pláž obehnaná zástavbou a můžete odsud podniknout výpravu za potápěním. Pláž je známá také tím, že tu místní umělec dvakrát týdně už 12 let staví sochy z písku. Také se můžete zastavit na mysu Cap Malheureux (foto pod odstavcem), v překladu mys Smůly, nazvaný podle lodí, které ztroskotaly na zdejším skalnatém pobřeží. V těchto místech Britové při své invazi na ostrov roku 1810 porazili Francouze a převzali vládu nad ostrovem. Ve vesničce najdete kostelík Notre-Dame Auxiliatrice zdobený pěknými řezbářskými pracemi a s nádobou na svěcenou vodu vyrobenou z obří lastury. Výstavba táhnoucí se po severním pobřeží končí u obce Grand Gaube, což je taková malá rybářská vesnička s pěknou pláží a odsud až k východnímu pobřeží už nejsou téměř žádné pláže a pokud se sem vydáte, uvidíte tradiční mauricijský život bez turistů.

Zorientujte se teď v mapě, protože budeme putovat po západním pobřeží na jih od hlavního města a první zastávku uděláme v městečku Flic en Flac (foto vpravo). Čeká tu na vás úžasné písčité pobřeží lemované turistickou zástavbou a obchody se suvenýry. Turisticky je to ale pořád ještě taková menší obdoba výše zmiňovaného Grand Baie. Zdejší pláž je ale jednou z nejlepších na ostrově a je to také skvělá oblast pro potápění. Děti tady můžete vzít do zoologického zábavního parku Casela World of Adventures, což je kombinace zoo nabízející velké kočkovité šelmy i africké savce, ale i atrakce pro děti, kontakt se zvířaty i adrenalinové atrakce. Pokud se chcete na Mauriciu potápět, v této části ostrova máte nejlepší příležitost. Nejznámějším a nejoblíbenějším místem je La Cathédrale nabízející potápěčům kamenné oblouky a skrytou jeskyni. Agentury nabízející potápění jsou součástí i některých hotelů. Kolem zdejšího pobřeží se prohánějí delfíni a jejich pozorování patří k nejoblíbenějším místním atrakcím. V zátoce je často uvidíte po ránu, a proto většina operátorů pořádajících plavby za pozorováním delfínů vyráží v 8 hodin ráno a výlety trvají zhruba dvě hodiny. Při těchto výletech si zároveň můžete s delfíny kolem vás i zašnorchlovat. Nutno podotknout, že tyhle výlety za pozorováním delfínů jsou sice zábavné pro nás, jako pro turisty, delfínům už to ale asi tak zábavné nepřijde, protože operátoři tady na ně doslova pořádají hon. Lodě by měly dodržovat dostatečnou vzdálenost od delfínu a pokud už s nimi budete šnorchlovat, nedotýkejte se jich a držte od nich dostatečnou vzdálenost i vy.

Oblast mezi Flic en Flac a Le Morne je známá jako Riviere Noire neboli Černá řeka. Je to řetězec malých vesniček s docela moderní zástavbou. Je to ideální oblast pro ty, kteří si chtějí užít nejen nádherného pobřeží, ale chtějí podniknout i nějakou pěší túru nebo navštívit památky vztahující se k historii ostrova. Skvělou pláž nabízí obec Tamarin. Výlet si udělejte také na staré solné pláně Les Salines de Yémen, kde se dozvíte vše o starých i nových technikách těžby soli. V Tamarinu mají ještě pevnost Martello Tower vybudovanou Brity v 19. století. Věže jsou kopií věže Mortella Point na Korsice a cílem pevnosti bylo chránit kolonii před především francouzskými útočníky. Hlavní zdejší aktivitou je pak hlubokomořské rybaření, protože dno oceánu při ústí Černé řeky klesá do hloubky 700 metrů, což z této oblasti dělá jednu z nejlepších lokalit pro rybaření. Hlavní rybářská sezóna trvá od listopadu do března a rybaření tu provozuje několik agentur. Chamarel je malebná vesnička v kopcích, turisticky velmi atraktivní, která je považována za bránu do národního parku Black River Gorges. Než se do parku vydáte, navštivte Chamareleský ebenový les, který je ukázkou záchrany a obnovy malého původního ebenového lesa, který před 250 lety pokrýval celý ostrov. Lesem vede 7 km pěších stezek a visuté chodníky šplhají až ke korunám stromů. Nabízí se tu také safari a pozorovat tu můžete i ohrožené druhy mauricijských ptáků. Vstup je u Terres de 7 Couleurs. Zamířit pak můžete také do takového koutku kuriozit – Curious Corner of Chamarel, který nabízí interaktivní kouzelnou galerií, bludiště z 200 zrcadel a řadu dalších podobných roztodivných atrakcí. Je to docela originální atrakce. Dalším typem v tomhle městě je rumová destilerie Rhumerie de Chamarel (foto v textu) postavená uprostřed rozsáhlé plantáže na úbočí kopce. Vidět to můžete proces výroby rumu, který je tu vyráběn díky speciálním ekologickým postupům. Rum je průměrný. Určitě zamiřte také k Chamarelskému vodopádu (foto pod textem), kde se do hlubin řítí voda z výšky 95 metrů. Vstupuje se sem také od Terres de 7 Couleurs, kde se platí vstupné. Adrenalinové agentury tady nabízejí slaňování z hrany vodopádu do jezírka dole. Jedinečnou přírodní památkou je pak barevná země Terres de 7 Couleurs (1. a 2. foto pod textem), což je dost navštěvovaná zdejší turistická atrakce a turistů je tady opravdu vždycky dost. Jde o kus barevné země, kde na vás čekají pestrobarevné variace písku, které jsou výsledkem nerovnoměrného chladnutí roztavené skály. Jde prostě o takové barevné písečné duny. Ještě zmíníme legendární jezero Grand Bassin (foto pod textem), významné poutní místo hinduistů. Ročně se sem vydává až 500 000 hinduistů žijících na ostrově, aby tu během oslav vzdali poctu Šivovi. Jde o obrovský festival, který se koná po tři dny během února nebo března a je největším hinduistickým svátkem mimo Indii. Ti nejoddanější poutníci putují ze své vesnice k posvátnému jezeru a celou cestu nesou dřevěný rám ozdobený papírovými květinami, a když dojdou na místo, vzdají Šivovi poctu tím, že na břehu jezera pálí kadidlo a kafr a obětují jídlo a květiny. Jezero je obklopeno chrámky, do nichž můžete nahlédnout a téměř kdykoli tu natrefíte na nějaký obřad.

Tady budeme pokračovat do největšího a nejvýznamnějšího mauricijského národního parku – Black River Gorges (Rivière Noire). Je to divoká kopcovitá hustým lesem zarostlá krajina, která je posledním zbytkem ostrovního pralesa. Je zároveň domovem mnoha původních druhů rostlin i živočichů. Krajina je tady opravdu nádherná a stojí za to se sem vydat. Vidět tu můžete na 300 druhů kvetoucích rostlin, devět druhů ptáků včetně tří nejohroženějších druhů na ostrově a také bohatou populaci obřích netopýrů kaloňů. Čekají tu na vás také husté ebenové lesy, ve kterých žijí divoká prasata, vysoká zvěř i makakové. Na západním a východním vstupu do parku najdete návštěvnická centra (Black River Gorges Visitor Centre a Pétrin Visitor Centre). Park je naprosto ideálním místem pro pěší turistiku, vede tudy celá řada stezek. Parkem také vedou dvě silnice. Před začátkem výpravy do parku doporučujeme vyzvednout si v jednom z návštěvnických center mapu. Nejlepším obdobím pro návštěvu parku je doba od září do ledna, kdy to všechno krásně kvete. Tady je náš návrh několika doporučovaných turistických tras. U návštěvnického centra Pétrin začíná stezka Macchabée, náročná stezka v délce 10 km jedním směrem, která zabere asi čtyři hodiny. Vede podél náhorní plošiny ke skvělé vyhlídce Macchabée a zpátky pak dolů k druhému návštěvnickému centru. Na stejné stezce můžete také zůstat na náhorní plošině a udělat si okruh pralesem. Pak je tu trasa Parakeet vedoucí podél hřebenu do rokle. Vydat se také můžete k vodní nádrži Mare (vychází se od Pétrin Visitor Centre) nebo vylezte na nejvyšší vrchol ostrova Black River Peak (828 m. n. m.). Je odsud krásný výhled. Stezka začíná nedaleko parkoviště u vyhlídky Georges Viewpoint, kde se také určitě zastavte, protože zdejší výhled přes hřeben rokle patří k nejkrásnějším na ostrově. A pak určitě také zamiřte k vodopádu Alexandra Waterfall. Vodopádů je v parku víc, ale tenhle je asi nejhezčí. V parku není žádné turistické zázemí, proto si s sebou vezměte jídlo i pití, také repelent, pevné boty a ideálně také dalekohled.

Z vesnice La Gaulette si můžete udělat výlet lodí na ostrůvek Ile aux Bénitiers s krásnou pláží, kokosovou farmou a nebem plným stěhovavých ptáků. Pláž je veřejnosti přístupná, vnitrozemí ne. Většina organizátorů plaveb tento výlet spojuje s pozorováním delfínů. Ceny a možnosti plaveb na katamaránech po okolních ostrovech najdete tady.

A pokračujeme na poloostrov Le Morne (foto v textu), který dostal jméno podle hlavní zdejší atrakce, skalnatého útesu Le Morne Brabant vysokého 556 metrů. Tenhle poloostrov nabízí jedny z nejkrásnějších pláží na Mauriciu a stojí tu hlavně luxusní hotely. Nejméně zastavěná oblast v této části ostrova je u Baie du Cap. Některé pláže patří hotelům, některé jsou přístupné veřejnosti. Le Morne je historicky spojeno s otroctvím, což tu připomíná skromný památník (International Slave Route Monument) sestávající z kamenných soch. Pověst tvrdí, že na začátku 19. století skupina uprchlých otroků zamířila na tento poloostrov, aby se ukryla před svými pronásledovateli. Netušili, že otroctví bylo krátce před jejich útěkem zrušeno, a když uviděli skupinu vojáků šplhajících po útesech k nim, propadli panice a ve velkém počtu se vrhli dolů z útesu. A tak útes získal své jméno - Le Mourne neboli Truchlivý. Turisté ale míří na tenhle poloostrov také proto, že je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO a fotky odsud často najdete na různých letácích lákajících k návštěvě Mauricia. Rozhodně vystoupejte na zmiňovaný útes Le Morne Brabant, jsou odsud krásné výhledy a při stoupání po jeho hřebenu procházíte původním pralesem, který je jediným místem, kde roste národní květina Mauricia, fuchsie. Jde o docela náročný výstup. Le Morne je také vynikajícím místem pro windsurfing a kitesurfing, pro začátečníky s kite je vhodná Kite Lagoon. Vybavení si tu můžete půjčit nebo si můžete zaplatit kurz. Pokud chcete surfovat, nejlepším místem na ostrově je One Eye. A tady ještě upozorníme na velkou zajímavost, kterou je “ podmořský vodopád” (foto pod odstavcem). Proč vodopád v uvozovkách? Protože o žádný vodopád vlastně nejde, jde o jedinečnou optickou iluzi, která při troše fantazie vypadá jako nekonečný podvodní vodopád. Dojem podvodního vodopádu vytváří velké nánosy písku přímo z pobřeží, které se pod vlivem oceánských proudů přesouvají od pláží směrem do oceánu. Za onou padající vodou do nitra Země je ale potřeba hledat kontinentální šelf, který se během let naklonil a ponořil pod hladinu. Na fotografiích to pak vypadá, že vzniklá díra má desítky, možná i stovky metrů. Ve skutečnosti je ale toto místo hlubší asi o 10 nebo 20 metrů než ostatní, výše položené části šelfu. Pohybující se písek následně padá z vyšší části do té nižší, čímž vytváří dojem, jakoby do hlubin oceánu padala i tyrkysová voda. Podmořský vodopád (Underwater Waterfall) můžete prozkoumat na lodi s proskleným dnem.

A pokračujeme na jihovýchod. Největším městem celé této oblasti je Mahébourg s asi 17 tisíci obyvateli. Město bylo založeno roku 1805 a dostalo jméno po francouzském guvernérovi Mahé de Labourdonnais. V pondělí si určitě nenechte ujít tradiční trh (foire de Mahébourg). Ten se původně zaměřoval na hedvábí a látky, dnes tu ale najdete stánky se všemožným zbožím i s občerstvením. Ochutnejte čočkové placky (dhal puri), samosy (samousas) nebo tradiční koláčky. Trh je otevřen nejen v pondělí, ale v pondělí je opravdu obrovský. V Mahébourgu najdete jedno z nejlepších mauricijských muzeí. Jde o Národní historické muzeum (foto v textu) se sbírkou starých map, obrazy z koloniálních dob, modely lodí připomínající významné události ostrovních dějin, archivní fotografie i kostru doda a dalších vyhubených druhů. Muzeum se nachází v koloniální budově, která kdysi patřila místní rodině a hrála důležitou roli v dějinách ostrova. Sem byli roku 1810 přivezeni zranění velitelé francouzských a anglických vojsk, aby se zotavili po bitvě u Vieux Grand Port. K vidění je i zvon a poklad španělských mincí z vraku lodi St Géran, která ztroskotala roku 1744. A je tu i replika napoleonské lodi, která se účastnila bitvy, ve které byli Britové poraženi. Zajímavá je také návštěva továrny na sušenky (Rault Biscuit Factory). Rodina Raultova začala roku 1870 vyrábět maniokové sušenky a od té doby se jejich výroba nezměnila. Jde o křupavé sušenky, které se vyrábějí téměř celé ručně podle historického receptu. V pecích, ve kterých se sušenky pečou, se topí sušenými listy cukrové třtiny. Továrnu můžete navštívit v rámci dvacetiminutové prohlídky spojené s ochutnávkou sušenek a šálkem čaje. Sušenky si tu také můžete zakoupit. A k povídání o Mahébourgu přidáme ještě kostel Notre-Dame des Anges, jehož původ sahá do roku 1849, ale byl několikrát přestavován.

I v této části ostrova se dají podniknout lodní výlety, vyplouvá se odsud na Ile aux Aigrettes nebo na Ile aux Cerfs, kde se skvěle šnorchluje. Doporučujeme zamířit také do rezervace chránící 400 let starý prales Vallée de Ferney, ve kterém žijí vzácné mauricijské poštolky, jedni z nejohroženějších dravců. Park se prochází s průvodcem po tříkilometrovém kruhu, všímejte si úžasné fauny a flóry. Na začátku stezky probíhá krmení poštolek každý den v 10 a 11:30 a je nutná rezervace.

Další úžasnou přírodní rezervací je ostrov Ile aux Aigrettes ležící asi 800 metrů od pobřeží. Rezervace chrání velmi vzácné zbytky mauricijského pobřežního pralesa a žije zde řada ohrožených přírodních druhů. Návštěva je možná pouze v rámci organizovaných výletů, o nichž se všechny praktické informace i s možností rezervace dočtete tady. Na tomhle odkazu si můžete rezervovat i návštěvu jiných přírodních rezervací na ostrově. Můžete tu pozorovat obří želvy aldabry, ebenové stromy, vzácné ptačí druhy i divoké orchideje. Je to vlastně poslední místo na ostrově, kde uvidíte ostrov takový, jak ho viděli první osadníci před 500 lety. Lodě na ostrov vyplouvají z Pointe Jerome. Okolní mořské vody, především drahocenný podvodní les vzácných korálů, chrání přírodní rezervace Blue Bay Marine Park. Je to nejlepší místo na ostrově, co se týká šnorchlování a korálová pole jsou volně přístupná veřejnosti. Můžete sem buď vyrazit za šnorchlování nebo na lodích s proskleným dnem. Zmíníme ještě je ostrůvek Ile des Deux Cocos, kde se nachází v luxusní resort.

Další zastávkou bude Vieux Grand Port, kolébka historie Mauriciu. Právě tady se v září 1598 vylodili první holandští osadníci. 3 km od místa vylodění postavili pevnost, na jejímž místě dnes stojí město Vieux Grand Port. Město bylo sídlem nizozemské Východoindické společnosti. Dnes se tu můžete zastavit v muzeu Frederika Hendrika, což jsou trosky jeho pevnosti v parku poblíž kostela. Součástí celého areálu jsou i ruiny starého holandského kostela, pekárny, kovárny, lékárny i vězení. V samotném muzeu jsou k vidění historické předměty jako dýmky nebo vinné lahve, které tu po sobě zanechali kolonisté. Celý historický areál bývá také někdy označován jako historická oblast Vieux Grand Port. Vylodění Holanďanů tu také připomíná památník vylodění Holanďanů na ulici Royal Rd. Doporučujeme udělat výšlap na horu Lion Mountain, která dostala svůj název Lví hora podle toho, že připomíná sfingu. Je to tip na zhruba půldenní výlet vedoucí po hřebenu až na vrcholek hory. Stezka začíná u policejní stanice na severu města. Pokud plánujete podniknout tuhle pěší túru nebo jakoukoli jinou túru na Mauriciu, tady najdete GPS souřadnice jednotlivých turistických cílů a více informací o nich.

Jsme na jižním pobřeží, kterému se někde říká Savanne. I tady na vás čekají krásné scenérie s útesy, jeskyněmi, vodopády či rybářskými vesničkami. Jižní pobřeží ale obvykle nebývá cílem turistů, co se koupání týče, neboť tu nejsou tak pěkné pláže jako v ostatních částech ostrova. Nechybí ale plantáže s cukrovou třtinou nebo pralesy. Největším městem na jižním pobřeží je Souillac. Tady je známým místem pláž Gris Gris Beach, ke které vede stezka od centra města a označení Gris Gris tradičně označuje spojitost s černou magií. Důvodem pro tento název je možná zdejší opravdu divoké pobřeží s černými skalami. Kvůli silným mořským proudům není pláž vhodná pro koupání. Pokud nemáte co dělat, udělejte si zajížďku k vodopádu Rochester Falls, který je ukrytý za třtinovým polem. Za pláží Gris Gris najdete přírodní památku La Roche Qui Pleure neboli Plačící skálu. Když se na skálu zadíváte, připomene vám plačící tvář. Musí ale přijít pořádná vlna, která skálu “rozpláče”. Doporučujeme udělat si zajížďku na rozlehlou plantáž a do čajové továrny Bois Chéri Tea Factory. Továrna je největším producentem čaje na Mauriciu a byla založena už roku 1892. V rámci hodinových prohlídek je možné navštívit plantáž, továrnu a čaj ochutnat i si ho koupit. Další zajížďku v oblasti doporučujeme udělat k jeskyni Le Souffleur, což je jeskyně na úbočí útesu, která za bouřlivého moře vystřikuje gejzíry vody až do výšky 20 metrů. Poblíž je také přírodní skalní most, který vznikl zhroucení stropu další jeskyně. K jeskyni se dostane přes třtinové plantáže Savannah u vesnice L´Escalier. Bohužel místo není moc dobře přístupné a musíte projet plantáží, na což by bylo lepší požádat o povolení. Turistickým letoviskem na jihu ostrova je Bel Ombre, ve kterém najdete řadu luxusních hotelů a dají se odtud podnikat výlety za potápěním, šnorchlováním nebo výletní plavby na lodích. Z turistických zajímavostí dále zmíníme staré plantážnické sídlo St Aubin v obci Riviére des Anguilles, jehož počátky sahají do roku 1819, kdy se tady začal vyrábět cukr. V přilehlých zahradách je tradiční palírna rumu a pěstuje se tady vanilka. Během prohlídky po plantáži se dozvíte spoustu informací o historii jejího pěstování. Součástí areálu je i velmi uznávaná restaurace, kde podávají tradiční plantážnické menu v dochovaném koloniálním interiéru. Můžete si tady koupit rum i vanilku. Až prozkoumáte plantáž, vydejte se za jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí celého Mauricia, a to do zoologické zahrady La Vanille. Sem rozhodně vezměte děti. V parku je více než 1000 obřích želv, jedinečné insektárium s neskutečnou sbírkou hmyzu a dále pak farma krokodýlů nilských, kterých tu žije na 2000. Při troše štěstí tu můžete vidět líhnutí obřích želv. Mají tady toho ale mnohem víc. A pokud vám krokodýlů není líto, můžete se najíst v místní krokodýlí restauraci (Hungry Crocodile Restaurant), která nabízí produkty z krokodýlů - kari, burgery nebo smaženky.

Pokračujeme na východ, východnímu pobřeží ostrova se přezdívá Divoké pobřeží (La Cote Sauvage). Nacházejí se tady ty nejluxusnější hotely, do kterých se návštěvníci dopravují soukromým vrtulníkem. Obec Trou d´Eau Douce funguje jako výchozí bod pro plavbu lodí na velmi oblíbený ostrov Ile aux Cerfs. Na něm je 4 km dlouhá bílá pláž lemovaná průzračnými vodami Indického oceánu a luxusní golfový resort. Z Trou d´Eau Douce sem vyplouvají lodě každou chvíli, stejně tak vás sem ochotně dopraví každý místní vlastník člunu. Další skvělá 10 km dlouhá pláž s bílým pískem se táhne od Trou d´Eau Douce k Pointe de Flacq. I tady jsou luxusní hotelové resorty, takže část pláže je veřejná, část patří hotelům. Mrkněte na hinduistický chrám Sagar Shiv Mandir, který stojí na ostrůvku a s pevninou je spojen přírodním mostem.

Ostrov Rodrigues

A tady končí naše putování po Mauriciu. Provedli jsme vás po všem, co byste během své návštěvy rozhodně neměli vynechat. V tomhle průvodci se ale ještě vydáme hlouběji do Indického oceánu, protože si něco stručně řekneme k sopečnému kopcovitému ostrovu Rodrigues. To je autonomní ostrov ležící asi 560 km východně od Mauricia a žije na něm něco kolem 43 000 obyvatel. Ostrov má rozlohu 108 km2 a je na něm také několik zajímavých míst. A proč se plahočit na Rodrigues? Není to jen taková zmenšenina Mauriciu? Není! I tady najdete úžasné bílé pláže, ale zdejší populaci tvoří většinou Afričané a kreolové, což je oproti etnicky rozmanitému Mauriciu velký rozdíl. Taky tady nemají žádné plantáže cukrové třtiny a ostrov je takovou poklidnou destinací v Indickém oceánu, daleko od turistické vřavy. A i tady se toho dá dělat spoustu. I po Rodriguesu vás provedou Cesty po světě.

Hlavní sezóna, přirozeně spojená s vysokými cenami, panuje od listopadu do února a od ledna se mohou objevit cyklóny. Méně turistů tu bývá v říjnu a od března do dubna, a ačkoliv nejde o hlavní sezónu, můžete se sem vydat klidně i v tuto dobu. Viditelnost pod vodou i touhle dobou je dobrá. Nižší teploty a s tím spojené i nižší ceny jsou od května do září, kdy nehrozí cyklony. Dá se sem tak v podstatě vypravit celoročně. Na ostrov se dostanete letecky s Air Mauricius na zdejší letiště, z Mauriciu let trvá 1,5 hodiny. Mezi letištěm a Port Mathurin jezdí městské autobusy. Taky se sem můžete vydat z Mauriciu lodí, pokud máte čas na 36 hodin trvající cestu. Můžete si tu půjčit auto, ale myslete na to, že na celém ostrově jsou jen tři čerpací stanice. Rodriguez je autonomní oblastí, která ale stále patří Mauriciu. Místní si velmi přejí úplnou nezávislost, protože mají pocit, že stojí na okraj zájmu politiků na hlavním ostrově. Ostrov má velký problém s nedostatkem vody, a pokud tady budete, opravdu s ní šetřete. Ostrov dostal jméno po portugalském mořeplavci donu Diégu Rodriguesovi, který tenhle ostrov jako první Evropan objevil roku 1528. Holandští mořeplavci tu pak zůstali jen krátce, než je vystřídali Francouzi. Ostrov dlouho fungoval jen jako místo úkrytu před bouřemi a námořníci tady mohli doplnit zásoby sladké vody a potravin. Přitom se jim podařilo vyhubit zdejší obří želvy, stejně tak jedinečného nelétavého ptáka dronta samotářského. Francouzi byli ti, kteří se prvně pokusili ostrov osídlit, a to roku 1691. Utíkali sem totiž z Francie před náboženským pronásledováním. Ale teprve až roku 1735 tu Francouzi založili stálou kolonií, která ale nikdy pořádně neprosperovala a možná proto se Francouzi nebránili tomu, když roku 1809 ostrov obsadili Britové.

Hlavním městem ostrova je malý přístav Port Mathurin, kde seženete důležité turistické zázemí v podobě bank a supermarketů. V sobotu se vydejte na zdejší trh, kde můžete koupit potraviny i suvenýry. Je otevřený celý týden, ale v sobotu se sem sjíždějí lidé z celého ostrova, a proto je sobota nejlepší dnem, kdy ho navštívit. Jednou z nejstarších budov ve městě je koloniální budova La Résidence postavená 1897 pro britského zmocněnce a dnes v ní sídlí Národní shromáždění, proto interiér není veřejnosti přístupný. Víc důvodů, proč zůstat v Port Mathurin, není. Vypravte se dál do nitra ostrova, kde na vás čekají ty největší zajímavosti. Rozhodně navštivte pláž Trou d´Argent, což je odlehlá pláž uzavřená mezi útesy, která je přístupná pouze pěšky po pobřežní cestě vedoucí od St Francois do Graviers. Tahle cesta je součástí nejoblíbenější turistické trasy ostrova, asi dvouhodinové trasy rozkládající se mezi výše zmiňovanými vesnicemi. Podle legendy je na pláži ukrytý pirátský poklad. Pokud jste si na Mauriciu neužili dostatek obřích želv, můžete navštívit přírodní rezervaci Francoise Leguata, která na ostrov vrátila dříve vyhubené obří želvy. Kromě nich a tropické vegetace se tu ještě s průvodci můžete dostat do zdejších jeskyní. V rezervaci je také voliéra s kaloni a muzeum, kde se dozvíte o historii osídlení ostrova. V horách pak najdete přírodní rezervaci Grande Montagne, což je původní les, ve kterém rostou tisícovky původních druhů rostlin a nad hlavami tu poletují tropičtí ptáci typičtí pro Mauricius. Vede tudy několik stezek a zároveň můžete vyrazit na některou z komentovaných procházek, které začínají u informačního centra. Vypravit se na tomhle ostrově můžete také do malé botanické zahrady Jardin des 5 Sens, kde se dozvíte o místní flóře. Za zmínku stojí i krásný jeskynní systém s několika zajímavými formacemi stalaktitů a stalagmitů s názvem Caverne Patate. Jeskyně se navštěvuje v rámci prohlídek s průvodcem. Chodba je dlouhá 700 metrů a nad hlavou vám tu poletují běloocasí ptáci. Uprostřed ostrova pak najdete velký kostel Saint Gabriel z 1. poloviny 20. století, kam v neděli míří řada místních. Na ostrově se dá podnikat celá řada aktivit. Rodrigues je oblíben mezi ornitology, díky dvěma jedinečným ptačím druhům. Prvním je rákosník rodrigueský, druhým snovatec rodrigueský, kteří jsou k vidění po celém ostrově, ale hlavně pak v Grande Montagne. Pokud se tady chcete potápět, nejlepší potápěčské lokality najdete u východního a jižního pobřeží. Potápěčská centra mají své pobočky v hotelech. Nejlepší dobou pro potápění jé hlavní sezóna od října do prosince, kdy je dobrá viditelnost a dají se pozorovat velryby. Teplota vody je tou dobou parádních 28°C. Asi nejznámějším potápěčským místem je La Passe St Francois. Nejlepšími místy pro šnorchlování je ostrov Ile aux Chats a pobřeží u St Francois, Anse aux Anglais a Port Sud-Est. V laguně kolem ostrova Rodrigues se nachází 17 ostrůvků, z nichž nejznámějším je Kokosový ostrov (Ile aux Cocos). Je dlouhý asi 1,5 km a je přírodní rezervací, ve které žijí mořští ptáci. Můžete se sem vydat v rámci lodního výletu. Většina lodí na ostrov vyplouvá z Pointe du Diable a nejlepší je domluvit se přímo s nějakým majitelem lodi. Druhým oblíbeným ostrovem, který je cílem lodních výletů, je Ile Hermitage. Pokud na ostrově budete první týden v březnu, navštivte zdejší Rybí slavnosti (Fete du Poisson). Kromě toho, že ochutnáte ryby na různé způsoby, čekají tu na vás i různé atrakce. V prosinci se pak konají jedinečné třídenní Kreolské slavnosti (Festival Kréol), festival plný jedinečných kreolských ceremoniálů. Ochutnejte také jedinečnou ostrovní kuchyni, a to nejlépe v rámci soukromých hostin (tables d´hotes). Místní kuchyně se překvapivě dost liší od mauricijské, není tolik kořeněná a tolik smažená. Místní milují chobotnice (poulpe či ourite - salát z chobotnic) a oblíbeným dezertem je La torte Rodriguaise, koláč z papáji a ananasu s krémem vyráběným z místního kořene corn-floeur.

K Mauriciu patří ještě desítky dalších ostrovů rozsypaných v Indickém oceánu ve všech světových směrech. Jde o Čagoské ostrovy, souostroví St Brandon, Agalegské ostrovy a Tromelin. Některé jsou obydlené a žije na nich pár stovek obyvatel. A tady už je opravdu konec, užijte si svoji dovolenou na Mauriciu.

Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě