Lisabon a okolí

Lisabon, hlavní město Portugalska, má neskutečné kouzlo. Je plný úzkých dlážděných uliček, kterými projíždějí historické tramvaje, po večerech se ze zdejších restaurací a barů line tradiční hudba zvaná fado, k tomu je tu celá spousta architektonických perel v různých slozích, památky zapsané v UNESCO, ale i obří Oceanárium, zoologická zahrada a nespočet muzeí. V Lisabonu se vám bude líbit. Cesty po světě pro vás připravily podrobného průvodce nejen po celém Lisabonu, ale i po jeho nejbližším okolí.



Lisabon, nejzápadnější hlavní město Evropy, leží na západě Portugalska na několika pahorcích při ústí řeky Tejo do Atlantiku. Samotné město má něco málo před 500 tisíc obyvatel, celá aglomerace se všemi předměstími má ale víc než 3 miliony obyvatel. Řadu obyvatel tu tvoří přistěhovalci z Brazílie a z bývalých portugalských kolonií v Africe. Lisabon je bezpečným městem srovnatelným s jinými evropskými metropolemi, přesto je třeba dát pozor na kapsáře a také nenechávejte nic v zaparkovaných autech. Tento průvodce je součástí našeho rozsáhlého průvodce po Portugalsku, který doporučujeme k prostudování před Vaší cestou kamkoliv v Portugalsku. Nejen znalost historie země je pro návštěvu Lisabonu víc než užitečná.



Lisabon má mezinárodní letiště, které leží asi 9 km od města. Na a z letiště se dostanete metrem, stanice metra Aeroporto. Cesta metrem do centra trvá asi 25 minut s přestupy. Druhou možností jsou autobusy Aerobus. Detaily pro cestu na a z letiště jsou k dispozici tady. V Lisabonu funguje metro, skvěle zdobené tradičními kachlemi, dále pak městské autobusy, historické tramvaje a také pro Lisabon tolik typické elevadores, tedy výtahy, některé také ze začátku minulého století. Jízda tramvajemi, kodrcajícími se z kopců a do kopců, je sama o sobě pěkným zážitkem. Fungují tu ale také lodě plující po řece Tejo. Detailní informace o cestování po Lisabonu autobusy, tramvajemi a výtahy najdete tady a informace o cestování metrem pak tady. Další souhrnné informace o dopravě městskou hromadnou dopravou po Lisabonu najdete tady a tady. Pokud chcete neomezeně využívat lisabonské metro, některé linky autobusů a tramvají a zároveň navštívit hodně lisabonských atrakcí, zamyslete se nad zakoupením turistické karty Lisbon Card. Před cestou také nahlédněte do mapy turistických atrakcí, abyste si udělali přehled o městě a rozmístění památek. Jeho poloha na prudkých svazích je důvodem toho, proč máte v Lisabonu pocit, že stále chodíte nahoru a dolu. Díky tomu se vám ale také z mnoha míst ve městě naskytnou krásné výhledy. Vyhlídek tu mají po celém městě spoustu (říká se jím miradouros). Tak, a to jsou snad všechny praktické náležitosti, které byste před cestou měli vědět a můžeme se zvesela vrhnout na všechna zajímavá místa Lisabonu.



Historickým centrem města je čtvrt Alfama s pevností Castelo de Sao Jorge, dále je Lisabon tvořen několika moderními předměstími. Naše poznávání města začneme v nejstarší a vůbec nejzajímavější čtvrti města, v Alfamě (foto pod odstavcem). Tu tvoří historická pevnost na kopci a pod ním se rozprostírající labyrint úzkých uliček. Najdete tu katedrálu Sé (foto v textu) v románském stylu s poměrně prostým interiérem. Ten původní, zdobený, byl zničen zemětřesením v roce 1755. Katedrála pochází z 12. století a byla postavena na místě maurské mešity. Historické katedrální cennosti se nacházejí v pokladnici, do které se platí vstupné. V ní jsou k vidění třeba ostatky sv. Vincenta, který podle legendy připlul do Lisabonu na lodi řízené krkavci, kteří jsou od té doby symbolem města. Součástí katedrály je i klášter, který je také možné navštívit. Druhým zajímavým kostelem ve městě je Sao Vicente de Fora z 16. století. Po rekonstrukci v roce 1855 se stal pohřebištěm králů a královen z dynastie Braganza. Najdete tu hrobky snad všech portugalských králů a královen. V patře jsou místnosti, které se na 38 panelech věnují historii La Fontainových bajek (Fontain je zakladatel bajek). Pak si můžete vylézt na střechu kostela, ze které se vám naskytne pěkný výhled na město. Třetím kostelem v této části města je kostel Santa Engrácia (3. a 4. foto pod odstavcem) s bílou kupolí. Kostel pochází z 2. poloviny 17. století, zcela dokončen byl ale až ve 20. století. Kostel slouží jako Panteao Nacional, tedy panteon význačných postav portugalských dějin. I z terasy tohoto kostela se vám naskytne pěkný výhled na město.



Hlavní dominantou celého Lisabonu je pevnost Castelo de Sao Jorge (foto pod odstavcem). Nachází se na kopci nad městem a nad řekou a je jednou z nejoblíbenějších a nejnavštěvovanějších atrakcí města. Jde o hradbami obehnaný komplex, uvnitř kterého se volně pohybují pávi, je tu spousta zahrad, vyhlídek. Historie hradu je velmi dlouhá, do dnešní robusní podoby ho přebudovali Maurové, později ho obývali portugalští panovníci, než se přestěhovali do nového paláce. Později pevnost sloužila jako kasárna, věznice i dětský domov. Součástí pevnosti je i hradní muzeum v bývalém královském paláci. Muzeum nabízí expozici věnovanou historii města a archeologické nálezy, které se nacházejí nejen v muzeu, ale i v jeho okolí.



Z vyhlídky Mirádouro da Santa Luzia se nabízí nádherný výhled na Alfamu i řeku Tajo. V sobotu a úterý se na náměstí Campo de Santa Clara koná Feira da Ladra neboli zlodějský trh, takže jakýsi blešák, kde si můžete nakoupit všelijakou veteš či starožitnosti. Pod Alfamou se nachází také přístaviště velkých výletních lodí a jen tak bloumání po nábřeží je tipem na příjemnou procházku.

V Alfamě najdete i pár muzeí. Zájemci o římské vykopávky mohou navštívit Museu do Teatro Romano, dále je tu Museu do Fado, tedy muzeum věnované tradičnímu portugalskému fadu. Fado je portugalský hudební styl vzniklý v 19. století v chudých lisabonských čtvrtích. Tématem písní fado jsou nešťastná láska, sociální nerovnost, těžká práce rybářů a dělníků, melancholie a víra v lepší budoucnost. Fado je silně melancholický, emocionálně zbarvený styl, připomínající blues. Jedná se o zpěv s kytarovým doprovodem, který ztělesňuje dlouhou tradici portugalské lidové hudby a poezie. Tématicky navazuje na slavnou minulost Portugalska, vyjadřuje touhu po nenávratných dobách, kdy Portugalsko bylo jednou z nejvýznamnějších mořeplaveckých velmocí. Melancholie zašlé slávy je pro Portugalsko typická dodnes. V očích Portugalců je stále ještě možno postřehnout jiskru hrdosti na jejich národ, který v minulosti tolik dokázal, ale také stín smutku nad tím, co nelze vrátit zpět. Dalšími náměty fada jsou nešťastná láska, moře a osud všeobecně. Docela zajímavým muzeem je také Museu de Artes Decorativas Portugesas. To sídlí v panském sídle ze 17. století a vystavuje exponáty z kdysi soukromé sbírky bankéře Ricarda do Espírita Santa Silvy. Muzeum skýtá velmi zajímavé ukázky užitného umění ze 17. a 18. století, tapisérie z 16. století, ale i orientální přehozy. Dalším muzeem je historická parní čerpací stanice Barbadinhos, která bude zajímavá hlavně pro zájemce o historii techniky. Jde o stanici z roku 1880, která byla vybudována za účelem čerpání vody z nedaleké řeky do strmých lisabonských ulic a zároveň za účelem jejího uskladnění v nádrži. Zdejší exponáty vám tak poví všechno o vývoji způsobu zásobování města vodou. Posledním muzeem, které zmíníme v této čtvrti, je Museu Nacional do Azulejo, které se věnuje historii a výrobě tradičních portugalských azulejos (foto v textu), tedy kachlíků, které jsou zároveň jedním z tradičních portugalských suvenýrů. Muzeum skýtá sbírku kachlů od dob Maurů do současnosti. Velkou zajímavostí je třeba nejdelší azulejo v Portugalsku. Jde o panorama Lisabonu dlouhé 36 metrů. Muzeum se nachází v bývalém kostele a klášteře z roku 1509. Tradiční lisabonské azulejos jsou barevné dekorativní kachle, které tu zdobí domy, obchody, památky i stanice metra. Tradici jejich výroby do Lisabonu přinesli Maurové v 8. století a postupem času se měnila nejen technika malování, ale vyvíjely se i motivy. Z počátku byly tématy náboženské obrazy, později byla portugalská šlechta ovlivněna holandskými tvůrci a tak se začaly rozmáhat motivy květin a ovoce, později přicházely rokokové a neoklasicistní motivy. Na začátku 20. století Portugalsko patřilo mezi přední světové výrobce dekorativních kachlů.

NÁŠ TIP: Akční letenky do Lisabonu právě nabízí Pelikán! Letenky ale také můžete zakoupit přímo přes portugalské aerolinky TAP Portugal.

Zmíníme ještě nábřežní předměstí zvané Cais do Sodré a Bica, kde za zmínku stojí hlavní a nejstarší tržiště v Lisabonu Mercado da Ribeira, kde fungují stánky prodávající ryby, ovoce, zeleninu, ale i stánky s občerstvením, které jsou otevřené do půlnoci. První tržnice tu stávala už na konci 19. století, ta dnešní se datuje do roku 1930. Je tu také jedna z pěkných lisabonských vyhlídek – Miradouro de Santa Catarina, ze které se vám naskytne pěkný výhled na město i řeku.

Čtvrť Baixa (čti Baiša), které se říká „dolní město“, je také jednou z oblíbených lisabonských městských částí. Najdete tu spoustu kaváren, obchodů, vystupují tu rádi i různí pouliční umělci. Centrem čtvrti je historické náměstí Praca do Comércio (foto pod odstavcem) a zdejší uličky jsou pojmenovány podle řemesla či obchodu, které se tu kdysi provozovala. Náměstí bylo vybudováno na místě královského paláce a dominuje mu socha krále Doma Josého (foto v textu), který vlády v době přestavby města po ničivém zemětřesení. Na náměstí je řada resturací, obchodů a také Lisboa Story Centre, naučné středisko věnující se historii města v zajímavém vizuálním zpracování. Jednou z dominant Baixy je oblouk Arco da Rua Augusta zdobený historickými postavami. Oblouk byl postaven jako městská brána při oslavě rekonstrukce Lisabonu po ničivém zemětřesení, dokončena byla roku 1873. Interiér oblouku je možné navštívit za drobný poplatek. Výtah vás vyveze pod hodinový pokoj (malý výstavní prostor) a po točitém schodišti se odsud můžete vydat na střechu monumentu, ze které se vám naskytne pěkný výhled na Baixu i náměstí Praca do Comércio. Od oblouku pak vede ulice Rua Augusta, dlážděná mozaikou a lemovaná obchody, pouličními stánky i pouličními umělci.



Dalším významným náměstím v Baixě je Rossio (celým názvem Praca Dom Pedro IV), kterému dominují barokní kašny a mozaikami zdobené chodníky. Najdete tu také divadlo ze 40. let 19. století Teatro Nacional de Dona Maria II. Takovou nejživější ulicí v této části města je Rua das Portas de Santo Antao, na které najdete budovu Coliseu dos Recreios z roku 1890, která fungovala jako cirkus a dnes je jednou z hlavních městských koncertních síní. Krásně zdobený pseudomaurský palác Casa do Alentejo býval panským sídlem postaveným v 17. století, později fungoval jako kasino a dnes turisty láká hlavně zdejší restaurace-jídelna s tanečním sálem, které skýtají úžasně zdobený interiér. Jen kvůli tomuhle interiéru sem stojí za to nakouknout. V ulici Rue de Santa Justa se můžete svést historickým výtahem Elevador de Santa Justa (foto vpravo). Výtah pochází z roku 1902 a jeho autorem byl žák Gustava Eifella, Raul Mésnier. Výtah vás vyveze do výšky 32 metrů nad čtvrť Baixa. Na střeše výtahu je kavárna nabízející krásný výhled na město.

V Baixě jsou dvě maličká muzea. Prvním je Núcleo Arqueológico, které skýtá historické pozůstatky města – římské nádrže na konzervování ryb, křesťanské pohřebiště a nálezy maurské keramiky. Většina exponátů je umístěna v zemi pod prosklenou podlahou. Zároveň tu jsou i staré římské podzemní tunely, jejichž význam je dodnes nejasný a turistům se otevírají jen asi na 3 dny v roce. Druhým muzeem v této čtvrti je Museu Design Moda, které zaujme zájemce o historii módy a designu svými exponáty od 30. let minulého století.

Další částí města, které se budeme věnovat, je tzv. horní město, tedy Bairro Alto. Nenajdete tady žádné velké památky, spíše takové záležitosti pro ukrácení volné chvíle. Zdejší kostel Igreja de Sao Roque sám o sobě není příliš atraktivní, zajímavá je ale jeho boční kaple Capela de Sao Joao Baptista. Její zdobení je totiž vskutku velkolepé. Kaple byla postavena v Římě a do Lisabonu byla převezena roku 1749, následující čtyři roky se skládala dohromady. Zdobí ji slonovina, zlato, lapis lazuli i mozaiky. V přilehlém muzeu jsou k vidění církevní relikvie a obrazy z doby od 16. do 18. století. V této části je pak ještě bývalý klášter Convento do Carmo (foto pod textem), jehož součástí je Museu Arqueológico do Carmo a také hrobky a náhrobky některých významných osobností. A pak je tu ještě botanická zahrada (Jardim Botanico), jejímž základem jsou rostliny, které sem přivezli portugalští mořeplavci ze svých objevitelských cest z celého světa. Zahrady byly založeny v 2. polovině 19. století. K vidění tu jsou tak nejen exotické rostliny z celého světa, ale i motýlí dům.



Jednou z hlavních lisabonských tepen je ulice Avenida de Liberdade, což je víc než kilometr dlouhá palmami lemovaná promenáda vedoucí od čtvrti Baixa k hlavnímu lisabonskému parku, Parque Eduardo VII. Výstavba ulice byla inspirována Champs-Élysées a kdysi na ní žily nejvýznamnější osobnosti města. Můžete se tady svést jednou z několika historických pozemních lanovek (tady je to Elevador do Lavra z roku 1882) a dále je tu k vidění obrovský vodní akvadukt Aqueduto das Águas Livres. Ten pochází z 18. století a vede v délce asi 60 km z hor v okolí Lisabonu právě sem, kde končí v nádrži Mae d´Agua. Ze střechy vodojemu je pěkný výhled. Avenida de Liberdade je pak lemována také významnými lisabonskými domy. Casa-Museu Medeiros e Almeida sídlí v bývalém domě sběratele a průmyslníka, jehož jméno dům nese. V interiéru muzea je k vidění velmi významná sbírka 2000 let starého čínského porcelánu, hodiny z 16. až 19. století, stříbrné nádobí, ale i azulejos z 18. století. Druhým zajímavým domem je Casa Museu Amália Rodrigues, které zase nese jméno slavné portugalské zpěvačky fada. Exponáty v domě se tak věnují hlavně této v Portugalsku velmi významné zpěvačce. Avenida de Liberdade se táhne na sever k hlavnímu lisabonskému parku. Parque Eduardo VII (foto v odstavci) byl pojmenován na počest britského krále Eduarda VII., který město navštívil na začátku 20. století. Hlavní zajímavostí parku jsou skleníky – jeden vyhřívaný, druhý chlazený a v nich najdete nespočet tropických rostlin, jezírek, palem, kaktusů a dalších. V horní části parku jsou pak vyhlídkové plošiny, ze kterých si můžete prohlédnout tuto část města. Odsud se můžete vydat k jedné z nejvýznamnějších uměleckých sbírek celého Portugalska. Fundacao Calouste Gulbenkian vystavuje velkolepou sbírku ropného magnáta Gulbenkiana, který roku 1911 založil petrolejářské imperium Oil Petroleum Company. Pořádají se tady výstavy i koncerty, ale hlavní součástí je Museu Gulbenkian se svou sbírkou umění nevyčíslitelné hodnoty. Najdete tu exponáty z celého světa od starého Egypta po 20. století. K vidění tu jsou egyptské sochy, díla Maneta, Moneta, Renoira i Rembrandta, antické nálezy, sbírky islámského umění, čínský porcelán i japonské předměty ze 14. století. Dále můžete vyrazit k býčí aréně Praca de Touros do Campo Pequeno z konce 19. století, která je ukázkou maurského stylu a vejde se do ní až 9 tisíc diváků. Býčí zápasy se tu konají pravidelně, ovšem my k této barbarské atrakci opravdu lákat nechceme. Strávit čas dokážete v Lisabonu určitě duchaplněji. A v této části města ještě zmíníme zoologickou zahradu (Jardim Zoológico), která nadchne hlavně rodiny s dětmi. Mají tu lanovku, jezírko s lodičkami a různá zvířecí představení. U zoologické zahrady se zároveň nachází i zábavní park Animax, kde si děti užijí dosytosti.




Vydejme se k budově portugalského parlamentu. Ten se nachází v budově Palácio de Sao Bento, která až do roku 1834 sloužila jako benediktinský klášter. V této neoklasicistní budově zasedá portugalský parlament, její prohlídky je tak nutné si rezervovat.

Připravujeme pro Vás ty nejkomplexnější průvodce na českém internetu, protože chceme, abyste cestovali. Abyste objevovali svět i cizí kultury, a abyste se o tom našem světě něco dozvěděli. Neprudíme Vás žádnou reklamou, články píšeme ve svém volném čase. Pokud se Vám tento web líbí, podpořte naši práci tím, že si své ubytování v zahraničí objednáte přes vyhledávací formulář níže.

V roce 1998 se v Lisabonu konala světová výstava Expo 98. Booking.com Z této doby tu zůstal rozsáhlý areál zvaný Parque das Nacoes (foto pod odstavcem), tedy Park národů. Světová výstava byla velkou oslavou 500. výročí objevitelské plavby Vasca de Gamy do Indie. Na místě dnešního areálu s mnoha pavilony před výstavou bývaly sklady ropy, rafinerie a skládky odpadu a až tento projekt z této kdysi periferní části města udělal přepychové centrum. Dnes je to i luxusní rezidenční oblast. Budovy areálu mají symbolizovat oceán a střechy budov vám tak mohou připomenout plachty, zvlněnou hladinu a jiná mořská témata. Najdete tady velké obchodní centrum Vasco da Gama, z jehož terasy je krásný výhled a uvnitř nakoupíte i se skvěle najíte. Hlavní atrakcí je ale zdejší obří Oceánárium (3. foto pod odstavcem). Patří k největším a nejzajímavějším v celé Evropě. Zdejší expozice jsou skutečně skvělé. Dominuje obří nádrž, do které můžete nahlížet z různých úhlů pohledu. Expozice se ale věnují i různým ekosystémům – antarktická nádrž s tučňáky, pacifická nádrž aj. Z interaktivních tabulí a map se dozvíte spoustu o životě v oceánu. Pro rodiny s dětmi určitě skvělá atrakce, ale vydejte se sem i pokud děti nemáte. V areálu Expo parku jsou pak i dvě velké multifunkční arény, ve kterých se konají velké kulturní události a zajímavý je také Vědomostní pavilon živé vědy (Pavilhao do Conhecimento Ciencia Viva), které se v obměňovaných výstavách věnuje 3D animaci a nejnovějším počítačovým technologiím. Pokud si chcete celý pavilon a okolní doky prohlédnout z ptačí perspektivy, využijte zdejší lanovku (The Teleférico). Jede ve výšce 20 metrů a pěkně si z ní park prohlédnete. Najdete tu ještě pěkné Vodní zahrady (Jardins da Água) s jezírky, fontánami a různými vodními přístroji. Dominantou je také bílý most Vasca da Gamy, který se táhne přes řeku Tejo.



Dále nahlédneme do západní části města. Tady najdete velkolepou baziliku Basílica da Estrela s bílou kupolí. Bazilika byla dokončena v roce 1790 a její výstavbu iniciovala královna Marie I., jejíž hrobku zároveň v bazilice najdete. Po 140 schodech a za drobné vstupné můžete vystoupat na střechu baziliky a kochat se výhledem na západní část města. Impozantní je také procházka po vnitřní části kupole ve výšce 25 metrů. Naproti bazilice pak najdete park Jardim da Estrela s jezírkem a dětským hřištěm. Nakoupit v této části města můžete na tržišti Mercado de Campo de Qourique, kde si můžete v tradičních stáncích koupit občerstvení – pečivo, sushi, ryby a mořské plody atd. Ovšem hlavní turistickou atrakcí této části města je muzeum Museu Nacional de Arte Antigua, tedy portugalská národní galerie, která hostí největší kolekci portugalských obrazů z 15. a 16. století, ale i sbírku užitného umění ovlivněného koloniální minulostí a také sbírku orientálního umění – japonská plátna, syrské kachle, čínský porcelán. Muzeum se nachází v paláci ze 17. století, který kdysi vlastnil i slavný markýz de Pombal. Součástí paláce je i pěkná zahrada. Dále v této části najdete ještě Muzeum loutek (Museu da Marioneta), které vystavuje současné i historické loutky z celého světa, třeba stínové loutky z Turecka a Indonésie. Muzeum sídlí v budově bývalého kláštera z 18. století.

Zajímavé je i lisabonské nábřeží. Lisabonské doky se rozkládají ve čtvrti Alcantara a působí hodně průmyslovou atmosférou. Bývalé nábřežní sklady dnes fungují hlavně jako kluby a restaurace. Dominantou celé této části je impozantní most Ponte 25 de Abril (foto v odstavci), který tak trochu připomíná slavný Golden Gate Bridge. Most byl postaven roku 1966 jako důležitá spojnice mezi Lisabonem a jižním břehem řeky Tejo. Most je dlouhý 2,3 km a nachází se ve výšce 70 metrů nad řekou Tejo. Dříve most nesl název podle diktátora Salazara, dnes jeho název připomíná slavnou revoluci, která právě Salazarovu éru ukončila. Najdete tu další lisabonská muzea. Musue do Oriente, tedy Muzeum Orientu, se zabývá kulturními vazbami Portugalska a zemí v Orientu. Zajímavý je třeba čínský porcelán, čínské schránky na šňupací tabák, japonské brnění či náboženské šaty z Bali i Vietnamu. Dále je tu Museu da Carris, tedy muzeum, které se věnuje lisabonské hromadné dopravě od historických tramvají a lanovek až po moderní metro. Historická tramvaj vás doveze do depa, kde jsou k vidění historické autobusy a vlaky metra. A pak je tady ještě Museu do Centro Cientifico e Cultural de Macau, které se věnuje vazbám Portugalska na někdejší kolonii Macau, která připadla roku 1999 Číně. K vidění tu jsou modely lodí nebo čínské umění od 16. do 19. století. Odsud se můžete vydat pěšky po nábřeží až do slavné a turisticky atraktivní čtvrti Belém, je to procházka asi na 20 minut.

Lisabonská čtvrť Belém je jednou z nejpopulárnějších čtvrtí města. Má velmi bohatou historii spojenou s mořeplavectvím, právě odsud totiž slavný mořeplavec Vasco de Gama vyplul roku 1497 do Indie. V Belému najdete velkou spoustu turistických atrakcí. Jednou z nich je klášter Mosteiros dos Jerónimos (foto v textu a pod ním). Jde o velmi významný klášterní komplex, který je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Portugalský král Dom Manuel slíbil, že nechá klášter vystavět v případě, že se Vasco de Gama úspěšně vrátí ze své plavby do Indie. Tak se stalo a výstavba kláštera s kostelem byla zahájena roku 1502. Klášterní kostel ukrývá hrobku Vasco de Gamy (foto v odstavci). Vasco de Gama byl jeden z nejvýznamnějších portugalských mořeplavců a objevitelů, podnikl tři objevitelské plavby do Indie mezi lety 1497 a 1524 a těmito cestami položil základy pozdější portugalské koloniální říše. Zajímavá je ale i architektura kostela, který je zdoben v tzv. manuelském slohu, tedy přímořským a námořnickými motivy. Třeba sloupy jsou vyřezány tak, aby vypadaly jako palmy. V kostele ale odpočívá i největší portugalský básník Luis de Camoese, i někteří prezidenti. Námořními motivy je zdoben i klášter. Můžete tu třeba vidět 12 výklenků, v nichž se mořeplavci zastavovali před svými objevitelskými cestami, a to až do roku 1834. V roce 2007 klášter ale proslul také tím, že tu byla podepsána Lisabonská smlouva. Smlouva shrnuje fungování Evropské unie. V přístavbě kláštera pak najdete ještě malé Archeologické muzeum (Museu de Arqueologia), které se věnuje egyptských starožitnostem či římským mozaikám. Klášter najdete na náměstí Praca do Império, jezdí sem tramvaj č. 15.



V Belému zůstaneme a podíváme se na symbol Lisabonu, Belémskou věž (Torre de Belém) (foto pod odstavcem). Opevněná věž byla postavena na začátku 16. století v tzv. manuelském stylu, což je finální fáze portugalské pozdní gotiky a postupem času se věž stala symbolem města. Je zároveň jedním z památníků slavné portugalské námořní historie. Věž je krásně zdobená oblouky a dekorativními symboly znázorňujícími objevitelské cesty. Spolu s výše zmiňovaným klášterem Mosteiros dos Jerónimos je zapsána na seznamu UNESCO. Celou věž je možné navštívit po zaplacení vstupného (možná je koupě kombinované vstupenky s klášterem). Dostanete se do jednotlivých pater i na terasu, ze které kdysi mělo pálit dělostřelectvo. Z horní terasy se vám naskytne vůbec ten nejlepší výhled na celý Belém i řeku Tejo. Všechny praktické informace pro návštěvu věže i kláštera najdete tady .



V Belému je také několik z mnoha lisabonských muzeí. Námořnické muzeum (Museu da Marinha) se nachází na nábřeží a vystavuje historické rybářské lodě, hydroplány, hasičské stroje, ale i modely lodí a artefakty z bývalých kolonií. Muzeum lidového umění (Museu de Arte Popular) vystavuje lidové umění jako staré hračky, keramiku, tradiční kroje. Pak je tu Muzeum kočárů (Museu dos Coches), které nabízí největší světovou sbírku povozů a postrojů. Hlavní atrakcí je vzácný kočár krále Felipeho I. z 16.století, k vidění tu jsou ale i historická nosítka, dětské dvoukolky aj. Nadšence technických památek se pokusíme nalákat do Museu da Electricidade, které sídlí v prostorách elektrárny. K vidění je tu původní (začátek 20. století) generátor či parní turbíny.

A další zajímavosti v Belému. Historii objevitelství připomíná také betonový památník Padrao dos Descobrimentos (foto pod odstavcem). Památník byl postaven při příležitosti 500. výročí úmrtí Jindřicha Mořeplavce. Památník má tvar karavely, před kterou stojí socha Jindřicha a dalších portugalských legend spojených s námořnictvím. Výtahem se můžete nechat vyvést na střechu památníku, odkud se vám naskytne další z pěkných výhledů. Za zmínku stojí i park Jardim do Ultramar se skleníky, rybníčky a palmami. V zahradách se nachází i oficiální rezidence portugalského prezidenta, Presidencia da República, kterou je možné si prohlédnout o víkendech v rámci organizovaných prohlídek. Druhou pěknou zahradou v této části města je Jardim Botanico da Ajuda, jedna z vůbec nejstarších zahrad ve městě. Byla založena roku 1768, a protože je na kopci, naskytne se vám z ní pěkný výhled na Belém. Naproti zahradě je k vidění palác Palácio Nacional da Ajuda z 19. století. V paláci bydlela královská rodina po svém návratu z Brazílie, kam musela uprchnout před Napoleonem. Zdejší vybavení už pochází z dob další generace a je skvělou ukázkou okázalosti královského života. Nechybí tady královský trůn, taneční sál i jídelna plná křišťálových lustrů. Palác je možné navštívit v rámci prohlídek.



V Belému byste měli ochutnat typické krémové koláčky pastéis de Belém (foto vpravo), jde o košíčky plněnými žloutkovým krémem. Ty pravé koupíte v prodejně Pastéis de Belém na adrese Rua Belém 84-92. A tímto tipem skončí naše putování po zajímavých místech Lisabonu.

V této části průvodce vám dáme ještě pár tipů na to, co se dá v Lisabonu dělat za aktivity. Stojí za to si zajít na večeři do některého z klubů či resturací, kde hraje po večerech živá fado hudba, která je pro Portugalsko tolik typická. Píšeme o ní výše. Nejlepší fado kluby najdete na náměstí Largo do Chafariz de Dentro. Jde ale o poměrně drahé restaurace s drahým jídlem, kde si buď jídlo opravdu musíte objednat a nebo musíte zaplatit vstupné na vystoupení. V únoru/březnu se tu každoročně koná karneval ve stylu toho slavného brazilského. 13. 6. zas připadá na svátek Santo António a v jeho předvečer se konají velkolepé oslavy. Jeho oslava je největší událostí v Lisabonu. Pokud chcete vědět, co se v Lisabonu koná v době Vašeho pobytu, nahlédněte na oficiální turistické stránky, kde najdete nejen kalendář akcí. Hraje se tu také fotbal, nejslavnějším fotbalovým klubem je Benfica Lisabon, která své domovské zápasy hraje na stadionu Estádio da Luz. Jste-li fanoušky fotbalu, můžete některý ze zápasů navštívit. A tady už opravdu končí náš průvodce po Lisabonu, níže na vás ale ještě čeká hned několik tipů na to, kam se vypravit na výlet v okolí Lisabonu. I tam je totiž spousta skvělých míst a nejsou to jen dobré pláže!

Okolí Lisabonu

Pokud se místní i turisté vydávají na jednodenní výlety za brány hlavního města, většinou vyráží na plážová letoviska, do kterých jezdí vlak z Belému. Pobřeží Estorilu se táhne v délce 30 km od Lisabonu na západ. Podél pobřeží vede silnice, železnice i přímořská promenáda, po které se sem můžete vydat třeba na kole. První zastávku uděláme ve městě Oeiras. Jde o město o asi 170 tisících obyvatelích, ve kterém se řeka Tejo vlévá do Atlantiku. Koupání tady není nic moc, hlavní turistickou atrakcí je totiž rezidence Palácio do Marques de Pombal na náměstí Largo Marques de Pombal. Palác byl postaven v 18. století pro markýze de Pombal, který se velmi významně podílel na obnově Lisabonu po ničivém zemětřesení roku 1755. Zámek společně se skvělým francouzským parkem je dobrým tipem na výlet. V letovisku Carcavelos najdete dlouhou písečnou pláž, velmi oblíbenou u surfařů a windsurfařů. Ve čtvrtek odpoledne se v ulici Rua Eduardo Maria Rodriques konají trhy prodávající oblečení a keramiku.




Vyhlášeným letoviskem je Estoril. V 1. polovině 20. století sem za odpočinkem jezdila i královská rodina. Centrem je Parque do Estoril s bary, restauracemi a vyhlášeným kasinem. Zdejší kasino bylo oblíbeným cílem exilové královské rodiny za 2. světové války a také tajných agentů. Jedním z nich byl i autor Jamese Bonda, Ian Fleming, který se tady inspiroval pro napsání svého prvního románu Casino Royale. V Estorilu nechybí ani skvělá písečná pláž lemovaná kavárnami, restauracemi a přímořskou promenádou, která se táhne až do sousedního letoviska Cascais, které je od Estorilu vzdáleno jen 2 km a procházka po promenádě vám zabere asi 20 minut. Od července do půlky září, každou sobotu o půlnoci, se na pláži koná zdarma ohňostrojové představení. Jinak se v Estorilu v červenci koná lidový festival řemesel a také se tu hraje významný tenisový turnaj okruhu ATP a WTA, a to na přelomu května a června.

Sousední letovisko Cascais (foto pod odstavcem) je stejně jako Estoril tvořeno luxusními vilami a písečnou pláží. Projít se můžete zdejší marinou. Pokud se tady při polehávání na pláži budete nudit, můžete zajít do některého z několika zdejších muzeí. Třeba Muzeum moře (Museu do Mar) vystavuje modely lodí, fosílií i vycpaných ryb, dozvíte se tu také spoustu o lodích ztroskotaných v okolí města. Muzeum Casa das Histórias se věnuje umělkyni Paule Regové, které britská královna Alžběta udělila Řád britského impéria. Vystavuje se tu na 120 obrazů slavné výtvarnice. Pak je tu Museu Biblioteca Conde Castro Guimaraes, které vystavuje v sídle hrabat z Guimaraes dobový nábytek, obrazy, starožitnosti. Volně tu procházíte plně vybavené pokoje. Nejcennějším exponátem jsou vzácné iluminované rukopisy z 16. století. Jednou z dominant Cascaise je bývalá pevnost Palácio da Cidadela ze 17. století. V 19. století se stala letním sídlem královské rodiny, později ji ke stejnému účelu používali i prezidenti. Pevnost je možné navštívit v rámci prohlídek. Dají se navštívit dvě patra. Horní patro bylo upraveno králem Carlosem jako oceánografická pracovna, v prostředním patře jsou k vidění salonky, které hostily významné představitele různých států. Hned pod pevností je luxusní marina s butiky a restauracemi, která svádí k tomu bezcílnému bloumání a nahlížení do vitrín obchodů. V Cascais nechybí ani maják Farol de Santa Marta (foto pod odstavem) s typickými modrobílými pruhy. Uvnitř je kavárna a malé muzeum věnující se historii stavby z 18. století. Nejlepší pláží v okolí je Praia do Guincho, která lemuje rozlehlý záliv. Na koupání tu jsou ale velké vlny, v srpnu se tu proto často konají závody Světového poháru ve windsurfingu, ale také tu jsou silné proudy, které znesnadňují koupání.



Oblíbeným výletním cílem z Lisabonu je město Sintra. Sintra je ale zároveň i jedním z nejnavštěvovanějších míst celého Portugalska a ročně přiláká doslova davy turistů. A není to jen díky tomu, že je zapsána na seznamu UNESCO, ale hlavně proto, že skýtá skutečně úžasné architektonické skvosty, které stojí za vidění. Sintra leží na svazích žulového pohoří Serra de Sintra, díky čemuž tu je až o 5 °C chladnější vzduch než v nedalekém Lisabonu a také díky tomu se Sintra stala letním útočištěm portugalské královské rodiny a její krásou se inspirovala i celá řada umělců. V UNESCO je zapsána pro svůj průkopnický vztah k romantickému krajinářství a pravdou je, že se tady opravdu budete cítit místy jako v pohádce. Historie města spadá do středověku, kdy tu stávala řada maurských staveb, které po dobytí města ve 12. století nechal první portugalský král Alfonso Henriques zbourat a nahradit je novými budovami. A už ve středověku tady měla královská rodina svou letní rezidenci. Z těchto dob se tu zachovala řada architektonických památek, které jsou považovány za vůbec nejvýznamnější památky v celém Portugalsku. Staré paláce se rozprostírají po zalesněných kopcích, stejně tak panské domy zvané quintas. Sintra je ale také odpradávna centrem jakéhosi kultovního uctívání. Zdejší paláce jsou plné příběhů o zednářských obřadech, pominutí smyslů i jiných výstřednostech. I dnes se ví o tom, že se v okolí Sintry vyskytuje řada geografických a meteorologických zvláštností. V lesích kolem níže zmiňovaného kláštera jsou rozeseté balvany, o kterých se nic neví, nad paláci v Sintře se také objevuje bílý oblak, který nemizí ani za slunečných dní.



A o jakých architektonických skvostech to mluvíme? Přímo v centru starého města Sintra-Vila stojí působivý Palácio Nacional de Sintra (foto v textu a pod ním) čili Královský palác. Je snadno rozpoznatelný podle dvou podivných velkých bílých komínů ve tvaru kuželů. Hlavní část paláce byla vybudována na konci 14. století na místě původního maurského hradu a od 14. století až do roku 1880 sloužil jako letní sídlo portugalských králů. Stavba kombinuje prvky gotického, manuelského i maurského stylu a vyznačuje se nádherným vnitřním zařízením, k němuž patří i jedna z nejstarších a nejcennějších sbírek azulejos v celém Portugalsku. Za vidění stojí zdejší Sala dos Cisnes, tedy Sál labutí, který fungoval jako přijímací místnost a je pojmenován podle labutí vyobrazených na stropě. Na něj navazuje Sál strak (Sala das Pegas), dále je tu Sala das Brasoes, který je zdoben 72 erby portugalských šlechticů. V paláci je dále kaple, v přízemí pak stojí za vidění kuchyně s 33metrovými komíny, které jsou i zvenku jednou dominant hradu. To jsou ony dvě bílé věže. Informace o otevírací době a cenách vstupného do všech paláců v Sintře najdete tady.



Dalším skvostných palácem v Sintře je Quinta da Regaleira (foto pod odstavcem) z počátku 20. století. Palác byl postaven italských architektem Maninim pro bohatého velkostatkáře Carvalho Monteira. Monteiro si pro sebe přál sídlo, které by odráželo jeho zájmy o alchymii, zednářství, templářství a okultní jevy. Společně s rozlehlými okolními zahradami je palác považován za klenotnici historických a náboženských odkazů a okultních symbolů. Kdo se zajímá o ezoterické vědy, alchymii a záhady světa, by si jeho návštěvu rozhodně neměl nechat ujít. Hlavní budovou komplexu je manuelský palác Palacio dos Milhoes se spoustou věžiček, ale chudým interiérem. Za vidění ale určitě stojí zdejší zahrady s fontánami, terasami, jezírky a umělými jeskyněmi a také iniciační studnou (foto pod odstavcem) inspirovanou praktikami zasvěcení v prostředí templářů a svobodných zednářů. Točitým schodištěm se dostanete až na dno studny a tunelem projdete k jezírku.



Dalším palácem v Sintře, který stojí za vidění, je Monserrate. Palác obývali různí majitelé, většina z nich byli významní Britové. Velkolepé jsou hlavně zdejší zahrady, které skýtají víc než tisícovku různých druhů subtropických rostlin. V zahradě jsou také pozůstatky kaple zarostlé obřím fíkovníkem. Pěkný je ale i palác inspirovaný královskou rezidencí v anglickém Brightonu, který spojuje maurské a italské prvky.

V Sintře se také můžete podívat k pozůstatkům maurského hradu, kam se dostanete po starých hradbách. Jde o původně maurskou pevnost Castelo dos Mouros (foto v textu) z 9. století, kterou dobyl ve 12. století portugalský král Alfonso Henriques. Do dnešní podoby hrad přestavěl v 19. století král Ferdinand II. Od hradu je pěkný výhled na široké okolí. Archeologové tady nalezli ruiny maurských domů, třicet středověkých křesťanských hrobů nebo keramické vázy z 5. st. př. n. l. Z hradu se dochovaly čtyři věže, cimbuří, část kaple a stará maurská nádrž. K hradu se dostanete příkrou pěší stezkou od kostela Santa Maria.

Jedním z nejnavštěvovějších a nejvelkolepějších paláců v Sintře je Palácio da Pena (foto v odstavci a pod ním). Stavba připomíná opravdický pohádkový zámek a nadchne nejednu romantickou duši. Palác pochází z 19. století a byl postaven německým baronem von Eschwege v areálu někdejšího kláštera na kopci ve výšce 450 m. n. m. pro královnu Marii II. Stavbu inicioval její manžel, Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský. Palác je zdoben různými architektonickými styly – maurskými, gotickými, renesančními či manuelskými a měl sloužit jako letní rezidence královské rodiny. Působivý je tenhle oranžovo-růžový palác nejen zvenku, ale velkolepý je i jeho interiér plný nábytku, obrazů i soch, krásná je zdejší jídelna či taneční sál. Interiér je silně inspirován Orientem a jeho vybavení je ukázkou života tehdejší smetánky a byl zanechán v podobě, ve které ho opustila královská rodina po zrušení monarchie. Součástí paláce je i menší palác Chalet Condessa d´Edla postavený králem Ferdinandem II. v 19. století pro jeho druhou manželku. Park obklopuje velkolepá zahrada Parque da Pena s exotickými stromy, keři, věžičkami, vodotrysky.



V Sintře ještě zmíníme starý kapucínský klášter (Convento dos Capuchos) z roku 1560, který je znám jako „korkový klášter“, díky korkovým dveřím i celám obloženým právě korkem. Díky tomu byly kamenné cely pro mnichy alespoň trochu pohodlné. Mniši zde žili až do 19. století. K vidění jsou tu cely kajícníků, umývárna, kuchyň i pec na chleba, díky čemuž si uděláte představu o 300 letech života mnichů v tomto klášteře. V Sintře je ještě Museu do Brinquedo, které je plné hraček - modelů letadel, aut, vlaků, vojáčků, panenek a dalších. Nedaleko Sintry se na svazích rozkládá vesnice Sâo Pedro, kde se můžete pokochat výhledem z vyhlídky Miradouro da Vigia.

Nejlepší pláží u Sintry je Praia Grande, vhodná k surfingu. Severně leží letovisko Praia das Macas s pláží, do kterého jezdí historická tramvaj ze Sintry. Ovšem jednou z dalších velkých atrakcí v této části země je mys Cabo da Roca (foto v textu a pod ním), oficiální nejzápadnější bod pevninské Evropy. Míří k němu spousta turistů, většina jen pro ten pocit, že v Evropě už to víc na západ prostě nejde, ale uvidí tu jen útes s majákem. Přesto je to romantické místo s výhledem na Atlantik. Severně od Cabo da Roca rozhodně navštivte jednu z vůbec nejkrásnějších evropských pláží Praia de Adraga s jemným pískem a skalními formacemi. Jde o vůbec jednu z nejlepších pláží v celém Portugalsku.



Opusťme Sintru a podívejme se do dalších míst v okolí Lisabonu. V obci Queluz Belas najdete další zajímavý palác. Palácio de Queluz (foto pod textem) leží asi 13 km od Lisabonu a jde o jeden z nejokázalejších portugalských paláců. V 18. století ho nechal postavit Dom Pedro, bratr krále Josefa I. Portugalského. Stavba vznikla jako další letní rezidence královské rodiny, ale nakonec v ní žila hlavně Dona Marie I. Šílená. Svůj přídomek získala díky tomu, že po smrti svého manžela začala psychicky strádat a její výkřiky prý děsily okolí. V paláci jsou k vidění hlavně interiéry se zachovaným dobovým nábytkem, uměleckými díly, které s sebou přivezla královská rodina po návratu z exilu v Brazílii. Pěkný je zdejší trůnní sál, hudební salonek, ložnice, obývací pokoje, sochařský sál, kuřácký či kávový salonek či velvyslanecký sál, kde se příijímali diplomaté. Součástí paláce jsou i přilehlé zahrady.



Další skvělou plážovou destinací v okolí Lisabonu je pobřeží Costa de Caparica (foto v odstavci a pod ním), rozkládající se jižně od Lisabonu. Pobřeží se táhne v délce víc než 20 km a jeho hlavním letoviskem je Caparica, v létě plné turistů. Centrem města je náměstí Praca da Liberdade s tržnicí a hlavní ulicí s restauracemi a kavárnami Rua dos Pescadores. Nechybí tu samozřejmě pláž, při koupání si ale dávejte pozor na silné proudy. Na pobřeží je pak ještě přístav Cacilhas, kam jezdí trajekty z Lisabonu. V něm uvidíte fregatu Dom Fernando II e Gloria z 19. století, která hostí muzeum. Jde o poslední válečný trojstěžník, který Portugalci postavili a pomáhal při zabezpečení portugalských kolonií v Indii. Při vstupu na ní uvidíte, jak tu kdysi žila posádka. Výtahem Elevador Panoramico Da Boca do Vento se můžete nechat vyvést na útes s fantastickým výhledem na řeku i město. Nad městem Almada na Lisabon z útesu shlíží socha připomínájící tu slavnější sochu Ježíše v Riu. Jde o Cristo Rei (3. a 4. fotka pod textem), sochu Krista z roku 1959 postavenou jako součást kostela. Uvnitř sochy je výtah, který vás vyveze na vyhlídkovou plošinu ve výšce 80 metrů nad zemí, odkud je další pěkný výhled. A v této části pobřeží ještě zmíníme železnici Transpraia, která lemuje toto pobřeží v délce 8 km mezi dunami. Na trase je 19 zastávek s kavárnami a restauracemi.



Asi 50 km jižně od Lisabonu leží město Setúbal, průmyslové město s historickým centrem. Fanoušky fotbalu upozorníme, že jeho nejslavnějším rodákem je José Mourinho, oni už budou vědět. K vidění je tu kostel Igreja de Jesus z 15. století postavený v manuelském slohu, zajímavé jsou třeba zdejší kroucené manuelské sloupy připomínající lana. Kostel sousedí s malým muzeem. V Setúbalu je ještě hrad Castelo Sao Felipe, postavený na konci 16. století na rozkaz španělského krále Filipa II. Hrad je chráněn vysokými zdmi, zdoben tradičními kachlemi-azulejos a podle pověsti ho s pobřežím spojuje několik tajných tunelů, které ale asi poničilo zemětřesení roku 1755. Dále je tu šlechtický palác Casa do Corpo Santo z roku 1714, který později využíval cech rybářů a dnes je v něm malé rybářské muzeum. Pokud vás baví sledovat ruch přístavu, vydejte se do setúbalského rybářského přístavu Doca de Pescadores, kde večer kotví barevné lodičky a rybáři spravují své sítě. Chcete-li se v Setúbalu vykoupat, vyrazte do plážového letoviska Tróia. Luxusní letovisko má jachtařskou marinu, golfové hřiště a je lemované skvělými písečnými plážemi. Kousek od Tróii najdete archeologické naleziště Ruina Romanas, které skýtá pozůstatky starého římského města, které bylo střediskem solení ryb předtím, než byly poslány do Říma. Asi 10 km od Setúbalu leží vinařské město Palmela, kde se v září koná vinobraní Festa das Vindimas a také je tu středověký hrad dnes fungující jako hotel.

7 km od Setúbalu pak za zmínku stojí přírodní park Parque Natural da Arrábida. Tvoří ho pohoří Serra da Arrábida postupně spadající do oceánu a vytvářející divoké pobřeží plné zátok. Tahle pobřežní krajina skýtá skutečně úžasné scenérie, žijí tady tchoři, divoké kočky, draví ptáci. Park je nejlepší projet autem. Jede se po silnici N379-1, která sama o sobě skýtá nádherné scenérie. V létě ale na téhle komunikaci platí jednosměrný systém, přes den (8 – 19 hodin) se jezdí západním směrem, v noci pak východním. V jiném případě můžete využít jiné silnice ve vnitrozemí. Zmiňovaná silnice vás doveze třeba ke klášteru Convento da Arrábida, který postavili františkáni v 16. století a na konci 19. století ho opustili. V rámci prohlídek si prohlédnete klášterní budovu, zahrady, svatyně i cely poutníků. Za vidění pak také určitě stojí pobřežní vesnička Portinho da Arrábida. Tady najdete spoustu restaurací nabízejících ryby a mořské plody, skvělá je ale hlavně zdejší pláž Galapos. Zdejší přístav chrání pevnost ze 17. století, ve které dnes sídlí Museu Oceanográfico, které nabízí nějaké ty rybky v malých akváriích. Z Portinho da Arrábida vede pobřežní silnice, podél které najdete skvělé pláže. Dobře přístupná je třeba pláž Praia da Figueirinha, ale jsou tu i jiné.




A naší poslední zastávkou v tomto průvodci bude hlavní letovisko Setúbalského zálivu, město Sesimbra. V době slavných portugalských objevitelských cest byla Sesimbra významným přístavem a v 17. století tu proto vznikla pevnost Fortaleza de Santiago, ve které od 18. století pobývali i portugalští králové. Pevnost je volně přístupná, uvnitř se nacházejí restaurace, konají se tu různé kulturní akce a také tu je mořské muzeum s fotkami a starými navigačními přístroji. Nechybí tu ani rybářský přístav Porto de Abrigo plný barevných rybářských loděk, do kterého v létě připlouvají i výletní lodě. Nad městem se dále tyčí maurský hrad Castelo, ke kterému vede strmá stezka, jejíž výšlap vám zabere asi 30 mint. Dostanete se k němu ale i autem. Hrad pochází z 10. století, později byl zrenovován a dnes je v něm kostel z 18. století, archeologické muzeum, hřbitov a kavárna. Pěkné výhledy se vám naskytnou z hradeb. Asi 11 km od Sesimbry si můžete udělat výlet k mysu Cabo Espichel s kostelem a kaplí, nedaleko je pláž Praia dos Lagosteiros.





Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě