Korsika

Korsika, hornatý ostrov plný zelených kaštanovníků, borovic i dubů, divokých řek, dramatických vodopádů i jezer, ale také skvostného pobřeží s bílými plážemi omývanými tyrkysovými vodami Středozemního moře, je podle nás nejkrásnějším ostrovem Středomoří. Láká nejen plážové povaleče, ale i milovníky jedinečných kultur nebo aktivní sportovce. Na Korsice se rozhodně nudit nebudete. Cesty po světě pro vás připravily podrobného průvodce po Korsice.

Korsika je čtvrtým největším ostrovem ve Středomoří. Je dlouhá 183 km a široká 83 km. Od Francie je vzdálena 180 km, od Itálie 80 km. Žije tu asi 320 tisíc obyvatel. Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale také italsky a původní korsičtinou.

Tento průvodce je součástí našeho rozsáhlého průvodce po Francii, který doporučujeme k pročtení před Vaší cestou kamkoliv ve Francii. Najdete tam podrobné průvodce i po dalších místech Francie.

Korsika je tak trochu jiná Francie… jedinečná, drsná, stále plná tradic, s nádechem nedaleké Itálie. I názvy zdejších měst a vesnic zní tak trochu italsky. Do doby, než Korsiku získala pod svou nadvládu Francie, patřila některému z italských městských států – od 11. do 13. století Pise, od konce 13. století Janovu. Ve středověku pak na obranu proti vpádům z moře vznikl systém přímořských citadel a strážných věží, jejichž pozůstatky můžete vidět při pobřeží dodnes. Korsičané nad Janovem vyhlásili roku 1755 pod vedením národního hrdiny a revolucionáře Pascala Paolina nezávislost. Založili Národní sněm, zvolili si Hlavu Maura jako symbol země, zvolili město Corte jako hlavní město, zakázali krevní mstu, dosud velmi aktivně vykonávanou, založili univerzitu. Nezávislost ale neměla dlouhé trvání. Do rukou Janova se ostrov znovu dostal roku 1769, kdy Janované rozdrtili Paoliniho armádu a postoupili Korsiku Francii. Mimochodem přesně tohoto roku se v korsickém Ajjaciu narodil nejvýznamnější francouzský státník, císař a vojevůdce, Napoleon Bonaparte. V rukou Francouzů byl ostrov s krátkými přestávkami od konce 18. století. Počátky 21. století se nesly na vlně separatistických zájmů. Výměnou za ukončení separatistických myšlenek Francie poskytla Korsice částečnou autonomii. Separatistické sklony se tu čas od času objevují, zastánci samostatnosti ale nemají tak silné zastoupení jako třeba ve Skotsku nebo Katalánsku.

Na Korsiku se lze dostat letecky, jsou tu čtyři letiště. Letecky se sem dostanete z některých francouzských měst a v sezóně také z Británie. Většina cestovatelů volí pro cestu na Korsiku auto a trajekt. Trajekty vyplouvají z několika francouzských přístavů, stejně tak na Korsice je několik různých přístavů, do kterých se dá vyrazit. Z Francie na Korsiku jezdí trajekty z Nice, Marseille, Toulonu. Ty provozují tyto společnosti: La Méridionale, Direct Ferries nebo Corsica Ferries. Běžným trajektům plavba z Nice na Korsiku trvá 4 až 5 hodin, z Marseille a Toulonu 8 až 10 hodin. V létě jsou nezbytné rezervace trajektů i přesto, že jich na ostrov v hlavní sezóně míří desítky denně. V sezóně od dubna do října na Korsiku jezdí i trajekty z italských přístavů Janov, Livorno a Savona a také ze sardského Porto Torres. Kromě výše zmíněných poskytovatelů z Itálie vyráží ještě trajekty společnosti Moby Lines. Po Korsice je pak nejlepším dopravním prostředkem auto, dostanete se jím prostě nejrychleji do všech míst ostrova. V případě, že auto nemáte k dispozici, fungují to autobusy a vlaky.

Korsická kuchyně je ovlivněná hlavně italskou kuchyní, oblíbené jsou třeba těstoviny. Jídla vycházejí hlavně ze stravy horalů a kuchyně tak může působit trochu venkovským dojmem. Hodně se používá maso, protože se zde chovají ovce, kozy a prasata. Oblíbeným způsobem uchovávání masa je uzení, zdejší uzeniny jako figatellu, lonzu nebo salciccia patří k nejlepším francouzským uzeninám. Oblíbené jsou samozřejmě i ryby a mořské plody, zdejší ježovky (oursin) jsou považovány za místní specialitu. Zvláštností je pak paštika z ptáků kosů. Hodně se užívá zdejší olivový olej a oblíbené jsou též kaštany (chataignes), ze kterých se vyrábí mouka na chléb nebo dezerty. Tradičními jídly je třeba civet de sanglier (dušené ragú z divočáka) nebo stufattu (dušené maso s těstovinami). Zvláštní je kaše z kaštanové mouky nebo příloha k masu zvaná pulenda, což je takový knedlík z kaštanové mouky. Symbolem Korsiky je pak syrovátkový sýr připomínající italskou ricottu, brocciu. Ten pravý originální nese označení AOC. Oblíbené jsou i jiné, hlavně kozí sýry. Ještě zmíníme pikantní taštičky plněné různými zeleninovými náplněnimi – bastelle. Jako dezerty můžete zkusit koláč fiadone nebo torta castagnina, což je koláč s ořechy, mandlemi, piniovými oříšky a rozinkami, dále pak sušenky canistrelli nebo koblihy z kaštanové mouky beignet. Pro výrobu dezertů se kaštanová mouka užívá velmi často. Oblíbeným nápojem je přirozeně víno, dobrá jsou třeba muškátová vína z Capu Corse.

Za tradiční suvenýry z Korsiky olivový olej, různé marmelády, sušenky canistrelli, zdejší vína či ovocné pálenky (třeba kaštanová pálenka) a dále pak umělecké výrobky jako šperky, nože, koše či vlněné výrobky.

Korsika je převážně hornatý ostrov, nížiny se nacházejí jen v úzkém pásu na východním pobřeží. Ostrov, který stále nabízí jen minimálně dotčenou přírodu, se poslední dobou stává stále více oblíbenou turistickou destinací, což bohužel vede k výstavbě turistických resortů na pobřeží, které je pro své úžasné bílé pláže skutečně nezapomenutelné. Stále zde ale existují odlehlé zátoky a opouštěné pláže, které vám přeci jen ještě nabídnou trochu toho soukromí a klidu. Na pobřeží se pak také nachází romantické malé rybářské vesničky a přístavy. Kromě pláží nabízí ostrov hory, které jsou ideální a velmi oblíbené pro turistiku či cyklistiku, přiznejme si, trochu náročnější cyklistiku. Vzhledem k povrchu ostrova a drsným horským podmínkám patří Korsika k oblastem s nejmenším zalidněním. Korsika je též oblíbená mezi jachtaři a na jaře se v korsickém vnitrozemí splouvají velmi náročné řeky na raftech a kajacích.

A pojďme k tomu, co vás zajímá nejvíce. Co všechno na Korsice navštívit. Začneme na severu ostrova v rušném přístavu Bastia (foto pod textem) a jeho okolí. Je hlavním přístavem ostrova, má necelých 40 tisíc obyvatel a je městem, které se pyšní téměř 340 slunečnými dny v roce. Město založili ve 14. století Janované, kteří tu postavili pevnost. Od roku 1452 pak bylo město hlavním městem ostrova a sídlem zdejší vlády. V roce 1811 přenesl Napoleon Bonaparte hlavní město do svého korsického rodiště, Ajaccia a Bastia díky tomu začala upadat. Znovu začala prosperovat po 2. světové válce.

Město může působit na turisty tak trochu oprýskaně, rozhodně to není žádné nablýskané turistické letovisko. Hlavním náměstím a centrem města je náměstí place St-Nicholas založené v 19. století. Táhne se podél pobřeží mezi přístavištěm trajektů a přístavem. Je pojmenováno podle patrona námořníků. Na náměstí můžete posedět v některé z kavárniček, nechybí tu socha Napoleona Bonaparteho. Za hlavní nákupní ulice s řadou obchůdku platí boulevard Paoli, rue Napoléon a rue César Campinchi. K návštěvě doporučíme hlavně starý přístav (Vieux Port) a čtvrť Terra Vecchia. Za přístavem začíná labyrint úzkých uliček, kde se návštěvníkovi naskytne příležitost nahlédnout do všedního života místních obyvatel. Jen se tak toulejte po přístavu a dejte si něco dobrého ve zdejších brasseriích (restauracích). Pěkný výhled na přístav se vám naskytne z Dračího přístavního mola (Jetée du Dragon) nebo z městského parku Jardin Romieu. K procházce svádí také moderní promenáda Quai des Martyrs de la Libération. Dominantou města je pak bývalá janovská pevnost (citadelle) budovaná v období od 15. do 17. století obehnaná hradbami. U citadely je kostel Église Ste-Marie, nejvýznamnější církevní městskou památkou je ale tajemný krucifix za kostelem – Oratoire de la Confrérie de la Ste-Croix. Krucifix obestřený tajemstvím je z černého dubu a byl vyloven rybáři někdy v 1. polovině 15. století z moře. Ještě upozorníme na Guvernérský palác, ve kterém najdete historické muzeum. Jako poslední zajímavost v Bastii zmíníme Musée de la Miniature, což je model miniaturní korsické vesnice, která dává nahlédnout do tradičního vesnického života.

Vydáte-li se ještě severněji nad Bastii, najdete mys Cap Corse. Zdejší pobřeží je lemováno janovskými strážnými věžemi, okolní kopce jsou porostlé tradiční macchií, typickým keřovitým porostem v oblasti Středomoří. Najdete tu pár malých pláží (třeba u Pietracorbara), přímořská letoviska, hezkou vesnicí s křivolakými uličkami je Erbalunga. Zmíníme vesnici Centuri s pěkným větrným mlýnem, Nonzu s pláží z černého písku a kaplí zasvěcenou patronce Korsiky, sv. Julii. V této části ostrova můžete podniknout túry k některým ze starých strážních věží (náš tip je třeba Tour de Sénéque), které kdysi střežily pobřeží. Naskytnou se vám od nich pěkné výhledy na moře i pobřeží.

A pokračujme dále po severním pobřeží Korsiky. Vesnička Ile Rousse je oblíbená u jachtařů i milovníků pláží. Zdejší pás pláží Promenade a Marinella je dlouhý 3 km a obklopený horami. Pláže se táhnou od Sant´Ambroggio do Lorazi v ústí řeky Ostriconi. Centrem města je náměstí Place Paoli se sochou zakladele města a korsického národního hrdiny. Město nese název podle červenohnědých skal Ile de la Pietra v moři nedaleko pobřeží, na kterých se nachází přístav, stará janovská věž nebo maják. Dobrou turistickou oblastí je také známá skalní poušť Désert des Agriates, oblast navštěvovaná pro své krásné pláže - Plage de Lotu, Plage de Saleccia, Plage de l'Ostriconi a Plage de Malfalcu a také pro své zajímavé skalní útvary a opuštěné malé zátoky. Ještě upozorníme na obec St-Florent, která skýtá velký jachetní přístav, skvělé rybí restaurace a malou pevnost na břehu moře z 15. století a také tu mají katedrálu Santa Maria Assunta z 12. století z bílého vápence.

Takovým luxusním severokorsickým letoviskem oblíbeným u jachtařů i turistů je Calvi (foto v textu a pod ním). Je to jedno z nejoblíbenějších korsických letovisek, v sezóně bohužel narváno k prasknutí. Zdejší přístav je lemován celou řadou restaurací a kaváren, na které shora shlíží oranžová bývalá janovská citadela z 15. století. Z jejího cimbuří je pěkný výhled na nedaleké hory. Citadela je hlavní turistickou zajímavostí ve městě, v minulosti odolala řadě útoků, včetně útokům revolucionáře Pascala Paoliho. Během jedné bitvy tu přišel o oko britský kapitál Horatio Nelson, významný britský námořní velitel a téměř národní hrdina. Za hradbami citadely stojí Guvernérský palác, kde sídlili Janovští. Dnes je základnou Francouzské cizinecké legie. V areálu pevnosti je ještě kostel Église St-Jean Baptiste ze 13. století s ebenovou sochou Ježíše, které se přisuzuje záchrana města v 16. století během útoku Turků. V areálu citadely najdete ještě plaketu označující údajně místo, kde se narodil Kryštof Kolumbus. Historici se ale shodují na tom, že se Kolumbus narodil v Janově. Až prozkoumáte citadelu, vyrazte na zdejší skvělou, i když v sezóně plnou, 4 km dlouhou pláž. Začíná u přístavu a táhne se podél zálivu. V červnu se v Calvi koná největší jazzový festival na Korsice, Calvi Jazz Festival. Jazz si můžete poslechnout i jinde, chcete-li už si užít trochu té tradiční korsické hudby, poslechněte si tradiční korsické zpěvy. V září se tu tradičně koná pětidenní festival této hudby, jejíž počátky spadají až do dob prvních osadníků ostrova. Společenský život v Calvi se soustředí do restaurací a barů kolem přístavní promenády Quai Landry. Na konci promenády stojí ve stínu citadely středověká pozorovatelna Tour du Sel, v níž byla dříve skladována důležitá obchodní komodita - sůl. Za věží se nachází trajektový přístav. Nezapomeňte se projít i starými křivolakými uličkami.

Zastavíme se také v úrodné oblasti Balagne. Najdete tu třeba starobylou osadu Belgodére (foto v textu) střeženou starou pevností, zachoval se tu také starý mlýn a ruiny kláštera. O Belgodére do obce Lumio vede jedinečná horská silnice Paoli D71, která skýtá skvostné panoramatické výhledy. Vesnice Calenzana je dobrým výchozím bodem pro pěší turistiku, začíná tady i turistická stezka GR20. Další pevnost najdete v obci Corbara, od pevnosti se vám naskytnou krásné výhledy na moře. Ve vesnici je ještě soukromé muzeum Petit Muséé, které je zdarma a skýtá různé historické exponáty z korsických dějin - portréty, mapy, staré knihy, hudební nástroje z období od 16. do 18. století. Dobro pláž najdete ve vesnici Lozari. Do vesnice Montemaggiore se vyplatí vydat v druhé polovině července, kdy se tady koná velký olivový trh (Fiera di l´Alivu), kde si můžete koupit regionální olivové produkty. Vydat se dále můžete do obce Sant´Antonino. Tady stojí ruiny hradu původem z 9. století a za výšlap stojí hora Monte Sant´Angelo vysoká 526 metrů (cesta tam a zpátky je asi na 2 hodiny), z jejíhož vrcholu i okolních hřebenů se naskýtají další nádherné výhledy.

V našem průvodci pokračujeme západním směrem. Na západním pobřeží na vás čekají majestátní červené skály, skalní útvary vymleté mořem i mořské zátoky. Začněme v Ajjaciu. Ajaccio (foto v textu a pod ním) je hlavní město ostrova a přístav ležící na západním pobřeží. Má asi 60 tisíc obyvatel. Roku 1769 se tu nenarodil nikdo menší než nejslavnější francouzský vojevůdce Napoleon Bonaparte a jeho duch tu je dodnes patrný. Najdete tu totiž hlavně památky zasvěcené tomuto státníkovi, a to i přesto, že na ostrově strávil docela málo času. Dokonce i většina suvenýrů, které si odsud turisté odváží, připomíná tuto nejvýznamnější korsickou osobnost. Vyrůstal a vzdělával se ve Francii, kde se mu často smáli pro jeho korsický přízvuk. Po své korunovaci císařem roku 1804 se sem už nikdy nevrátil. Putování po stopách slavného Napoleona nelze začít jinde než v jeho rodném domě a v domě, kde strávil prvních 9 let života. Dnes je v něm jeho muzeum – Musée National de la Maison Bonaparte. Dům byl poutním místem francouzských revolucionářů. V domě je k vidění dobový nábytek, Napoleonův křestní list, medailon s pramenem jeho vlasů, posmrtné masky, dřevěná nosítka, na nichž byla přenesena Napoleonova těhotná matka z kostela zpět do svého domu, když začala rodit, staré korsické mapy nebo korsické dýky užívané při vendetách a jiné artefakty připomínající Napoleona. Tady zajímavosti věnované Napoleonovi ale nekončí. V prvním patře zdejší radnice, Hotel de Ville, se v Salonu Napoléonien nachází jeho portréty, busty nebo jeho vyznamenání. Na náměstí place Foch je socha Napoleona v obklopení lvů z roku 1850 (foto v textu) – nejstarší jeho socha na ostrově. Další jeho socha je na náměstí place de Gaulle, kde je zpodobněn se svými bratry. Kaple Chapelle Impériale je hrobkou rodiny Bonaparte. Největším Napoleonovým památníkem ve městě je pak kamenný podstavec v parku Jardin du Casone. Podstavec znázorňuje Napoleonovy bitvy a další činy.

Hlavní třídou města je, jak jinak, cours Napoléon. Co se povalování na pláži týká, nejlepší pláž je asi Plage de Ricanto (jinak také Tahiti Plage) asi 5 km od města. V okolí je ale i několik maličkých pláží – Ariane, Palm Beach, Marinella, Ariane...) a také dvě pláže spojené chodníčkem – Petit Capo a Grand Capo. Od parkoviště Pointe de la Parata je krásný výhled na Krvavé ostrovy (Iles Sanguinaires) (foto pod textem). Rudou barvu ostrovy získávají při západu slunce. Další, ovšem v sezóně velmi narvanou pláží, je ta u Porticcia, asi 17 km od Ajjacia. Budete-li v Ajjaciu 15. srpna, navštivte největší akci města oslavující Napoleonovy narozeniny vojenskou přehlídkou a ohňostrojem. V Ajacciu ještě zmíníme katedrálu Notre-Dame de la Miséricorde z 16. století, v jejíž křtitelnici byla roku 1771 Napoleon pokřtěn. Ve městě stojí také stará pevnost, veřejnosti nepřístupná, protože slouží armádním účelům.

V blízkém okolí Ajaccia upozorníme na tato místa. Výlet si můžete udělat k soutěsce Gorges du Prunelli a přehradě Tolla. Uprostřed olivového háje se nachází někdejší letní sídlo rodiny Bonaparteových, Les Milelli. Je veřejnosti nepřístupné, ale přilehlpi botanickou zahradu navštívit můžete. Naučnou stezkou se můžete projít po výběžku La Parata, což je přírodní rezervace se strážní věží a ze špičky výběhu se vám naskytnou také krásné výhledy na Illes Sanguinaires, tedy Krvavé ostrovy. Ty stojí za to vidět hlavně při západu slunce, kdy získávají svou pověstnou červenou barvu. U mysu Capo di Feno se dobře vykoupete. Dobrá pláž je také u Porticcia. Pro cestu na pláž musíte využít pendlující lodě.

Vesnice Cargese může svými bělostnými domky někomu připomenout řecké Santorini. A skutečno ho založili Řekové, kteří sem v 19. století prchli před Turky. Město je známé dvojicí kostelů – jeden je ortodoxní, druhý katolický. Stojí naproti sobě. V řeckém kostele jsou původní relikvie, které sem původní řečtí osadníci přivezli. Kousek od vesnice je pláž Plage de Pero, nad níž stojí dvě janovské strážní věže. U surfařů je oblíbená pláž Plage de Chiuny a klidnou pláží je pak Plage de Monachi. Skvělé pláže najdete v zálivu Golfo de Sagone (třeba letoviska Tiuccia, La Liscia, Sagone). Vesnice více do vnitrozemí zas vyrábějí vína a některá vinařství tu můžete navštívit. Na túru se můžete vydat třeba k horskému jezeru Lac de Creno, a to od parkoviště u vesnice Soccia.

Porto je malý přístav na západním pobřeží. Město obklopují červené skály (foto v textu), na nichž najdete další z janovských věží. Skvělé jsou toulky po zdejším přístavu, nedaleko je eukalyptový háj a oblázková pláž. Místní akvárium láká na pozorování ryb z okolních vod. Jen nedaleko zdejších břehů se nachází přírodní mořská rezervace chráněná UNESCO, Réserve Naturelle de Scandola. Okolí tohoto městečka, nebo spíše vesničky, je velmi oblíbené u potápěčů, i když je potápění v mořské rezervaci přísně zakázáno. Potápět se můžete v okolí rezervace a kolem mysu Capo Rosso. Spousta zdejších společností organizuje ponory. Stejně tak se z přístavu organizuje řada plaveb na lodích podél pobřeží. Mys Capo Rosso se nachází ve výšce 300 metrů nad mořem a dostanete se na něj pěšky od parkoviště ležícího asi 8 km od obce Piana. Trasa (tam i zpátky) je asi na 3 hodiny a nejde o jednoduchou túru. Vstup do přírodní rezervace Scandola (zahrnuje nejen moře, ale i kus pobřeží), je přísně zakázán. Pokud se sem chcete vydat, musíte využít výlety lodí z přístavu v Portu.

Nedaleké vesničky Ota a Évisa jsou považovány za vstupní bránu k úžasné soutěsce Gorges de Spelunca. Je to jeden z nejhlubších korsických kaňonů a zároveň jedna z nejoblíbenějších turistických oblastí na Korsice. Vede tudy několik turistických stezek a zároveň oblast protíná silnice D84. Jednou z oblíbených stezek je dávná oslí stezka, která kdysi spojovala obě vesnice. Stezka nese název Mare e Monti. Další zajímavá stezka je Sentier de Chataignes přes kaštanovníkové lesy, kolem horských jezírek a vodopádů Cascades d´Aitone. Oblast kolem vesnice Évisa je proslulá jedlými kaštany. Z příjemných pláží jmenujme nedaleké Ficajola (oblázková pláže) nebo Plage d´Arone.

Oblíbenou korsickou fotogenickou a turistickou oblastí je Calanches de Piana. Jedná se o červené skalní formace, které do dnešních podob po staletí formoval vítr i déšť. Kolem těchto skalních formací se vine několik turistických stezek, většina z nich začíná u Pont de Mezzanu asi 3 km od vesnice Piana. Tady jsou některé doporučované stezky: Chemin des Muletiers nabízí nejkrásnější výhledy, je značená a začíná u výše zmiňovaného mostu; Chemin du Chateau Fort je stezka vedoucí ke skalní pevnosti s krásným výhledem na záliv, několik stezek pak vede také zdejšími kaštanovníkovými lesy, nejnáročnější je pak trasa na nejzápadnější místo Korsiky, mys Capo Rosso.

Zamiřme dále do hornatého vnitrozemí Korsiky. Vnitrozemí ostrova tvoří hory, z nichž 120 vrcholů přesahuje 2000 m. n. m. Čekají tu na vás strmé skalní štíty, hluboké soutěsky, bukové a borové lesy. Platí tady to, co ve všech horách. Počasí se tu rychle mění a z krásného slunečného počasí se můžou rázem stát prudké bouřky s lijáky, které vás turistiku znepříjemní. Dodržujte všechna bezpečností pravidla, která platí v horách, protože i zdejší hory bývají zrádné. Tady je pár tipů pro milovníky pěší horské turistiky. Vesnička Castifao skýtá nenápadné ruiny kláštera St. Francesco de Caccia z 2. poloviny 16. století. V údolí řeky Asco na vás čekají také ferraty, musíte se ale obrátit na místní provozovatele. Oblíbenou vysokohorskou pěší túrou je náročnější cesta na horu Punta Culaghia ( 2 034 m. n. m.) a trvá asi 6 hodin. Začíná u hostince Chalet du Haut-Asco, je značená červenobíle a čeká tu na vás pár až horolezeckých úseků. Čeká tu na vás průsmyk Bocca di Stagnu a pokračovat můžete ještě na vrchol A Muvrella (2 148 m. n. m.). Z dalších míst v horách Korsiky zmíníme typickou korsickou horskou vesnici Bocognano, jejíž okolí je porostlé kaštanovníky. U obce na vás čeká nejvyšší vodopád na Korsice, Cascade du Voile de la Mariée. Voda se tu řítí do výšky 70 metrů, jedinečné je to obzvlášť na jaře, po tání ledu.

Corte je horským městečkem mnohými považováno za srdce a duši Korsiky. Bylo centrem dění na ostrově od roku 1755, kdy se stalo hlavním městem krátce existující Korsické republiky. Jako město nic moc, je to spíš taková exkurze do kultury Korsiky. V Corte najdete jedinou korsickou pevnost (foto v textu) postavenou mimo pobřeží, které dominuje chateau – hrad, postavený v 1. polovině 15. století korsickým šlechticem bouřícím se proti Janovským. Před citadelou je vyhlídková plošina – belvédér. Uvnitř hradeb jsou bývalé kasárny a další budovy, které během 2. světová války sloužily jako vězení. Je tady Korsické muzeum, hlavní národní muzeum na ostrově. Na tři tisíce artefaktů vám ukáže korsický život. Hlavní městskou třídou je pak Cours Paoli a náměstí place Paoli.

V okolí Corte jsou pak další skvělé možnosti pro horskou turistiku. Tipem je třeba údolí Vallée de la Restonica s jezery Lac de Mello nebo Lac de Capitello. Od Corte vede silnice k soutěsce Gorges de la Restonica, v jejímž okolí se vám naskýtají krásná horská panoramata. Silnice končí nad salaší Bergerie de Grotelle ve výšce 1 370 m. n. m. Druhé údolí je Vallée du Tavignano s jezerem Lac de Nino, které je součástí horské třídenní trasy – nejkrásnější hřebenové trasy v Evropě, GR20. Tento trek patří k nejtěžším ve Francii, je dlouhý přes 160 km. Celá GR 20 je na rozdíl od ostatních turistických tras velmi dobře značena, a to červenobílým pruhem. Tuto úchvatnou túru lze rozdělit na dva úseky: jižní (Conca - Vizzavona) a severní (Vizzavona - Calenzana). Vystoupat můžete také na nejvyšší horu Korsiky, Monte Cinto s výškou 2 706 m. n. m. Výstup začíná od vesnice Lozzi, je to náročný výstup, na který potřebujete slušné počasí a také pořádné vybavení a musíte být zdatnými turisty. Z obce La Foce zas můžete vylézt na horu Monte d´Oro (2 389 m. n. m.), je to trasa na 10 hodin.

Z Vizzavony jsou dostupné vodopády Cascade des Anglais. Kaskády Anglais patří k nejvyhledávanějším turistickým cílům na Korsice. Jsou pojmenovány po anglických aristokratech, kteří je objevili už na přelomu 19. a 20. století a v okolní přírodě si postavili svá letní sídla. Nádherná příroda a fantastické koupání v průzračné vodě lákají výletníky už po téměř dvě století.

Dalším horským údolím je údolí řeky Taravo. U obce Bains de Guitera je volně přístupný nevyužívaný termální pramen. Krásnou krajinu skýtá náhorní plošina Coscione. Čekají tu na vás louky, lesy, žulové balvany a asi nejméně náročná dvoutisícovka na Korsice, Monte Incudine (2 134 m. n. m.). Na plošinu se dostanete od kaple San Petru za obcí Zicavo. Když si uděláte tříhodinový výšlap do průsmyku Col de Verde, čeká tu na vás jedinečná krajina vytvořená zanášením ledovcových jezírek, čímž vznikly vlhké louky zvané pozzines s tůňkami a potůčky. Rostou tu třeba masožravky.

Pokračujeme na východ Korsiky. Na východě se nachází jediná korsická nížina a po celé její délce se táhne nekonečný pás bílých písečných pláží. Písečné pobřeží je dlouhé téměř 100 km a táhne se mezi letovisky Querciolo a Solenzara. Úrodná nížinatá krajina se užívá hlavně zemědělsky, jsou tu vinice a ovocné plantáže. V lagunách při pobřeží žijí tažní ptáci. V této části země našeho průvodce začneme u obce Aléria. Leží na plošině nad řekou Tavignano. Původní osadu ve 3. st. dobyli Římané a Aléria se pro ně stala výchozím bodem pro podmaňování celého ostrova. Alalia (dřívější název pro dnešní Alérii) se stala hlavním městem římské provincie Corsica. Ze zajímavých míst zmíníme pevnost Fort de Matra, ale hlavně pak archeologické naleziště, které skýtá ruiny římského města. Většina nálezů je ukryta v muzeu Musée Jérome Carcopino, které sídlí ve výše zmiňované bývalé janovské pevnosti.

Regionem plným kaštanů je Castagniccia. V tomto regionu za zmínku stojí obec Carcheto, kde na začátku 20. století žil nechvalně proslulý bandita Francois-Marie Castelli. Vidět tu můžete naivní malby v místním kostele z konce 18. století a v okolí vesnice se těží zelený kámen vert d´Orezza, který se nenachází nikde jinde na světě. Zpracovávají se z něho krásné šperky a mozaiky. Kdysi biskupským sídlem bývalo Cervione. Nachází se tu nejstarší kostel na Korsice, St-Erasme z roku 1589, před kostelem stojí rezidence Loghja Re Theodor, ze které v 1. polovině 18. století vládl Korsice vestfálský baron Theodor von Neuhoff, korunovaný na korsického krále. Dále je tu etnografické muzeum a kousek ve vnitrozemí stojí klášter Couvent d´Alesani, centrum korsického odporu v 18. století. Krásné výhledy se vám naskytnou z hory Monte San Petrone (1 767 m. n. m.) Na zdejší skalnatý vrchol vede nenáročná stezka lesem od průsmyku Col de Prato ve výšce 985 m. n. m. V obci Morosaglia se narodil Pasqual Paoli, bojovník za svobodu. Je tu jeho rodný dům (Maison natale de Pasquale Paoli), který funguje jako muzeum. Od obce Piedicroce si můžete udělat výšlap k ruinám kláštera Couvent d´Orezza. Obec Ghisonaccia je výchozím bodem pro několik dalších dálkových turistických tras. Nedaleko odsud, u obce Ghisoni, najdete zajímavé soutěsky Défilé des Strette a Défilé de l´Inzecca. Nedaleko je také pláž Pinia s jemným pískem. Oblíbeným plážovým letoviskem je Solenzara, která je přístavem pro výletní lodě a v její okolí také najdete krásné pláže.

A pokračujeme do poslední části Korsiky, na jih ostrova. Ošumělé městečko Sarténe (Sarté) je takovou ukázkou té skutečné nenablýskané venkovské Korsiky. Sarténe v minulosti proslulo krvavými vendetami a bylo známé také jako útočiště korsických banditů. Žulové domy, klikaté uličky, kostel nebo památník první světové války, takové je Sarténe. Centrem města je Place de la Libération, pro místní Place Porta. V minulosti bylo toto náměstí dějištěm krvavých vendet. Z náměstí Place Angelo-Maria-Chiappe se vám zas naskytne velkolepý výhled na záliv. Za zmínku stojí ještě muzeum Musée de la Préhistoire Corse, korsické centrum archeologického výzkumu. Prohlédnout si v něm můžeme keramické fragmenty z neolitu, několik náramků z doby železné a malovanou keramiku z 13. až 16. století. Nedaleko Sarténe se nachází světoznámá archeologická oblast Filitosa s řadou prehistorických megalitů. Oblast se nachází mezi Ajacciem a Proprianem a jedná se o místo obývané dávno před římskými dobami. V okolí je několik pláží – Roccapina, Erbaju, Tra Licettu. Ze Sarténe můžete dále podniknout výlet do Bains de Caldane, což je soukromé přírodní koupaliště na místě termálního pramenu o teplotě 37 stupňů.

Alta Rocca je hornatý region na jihu Korsiky. Hezká je třeba zdejší kamenná vesnička Aulléne ve výšce 850 metrů se starými domy a kostelem ze 17. století. Z vesnice jsou krásné panoramatické výhledy na okolní hory. Za nejkrásnější horský průsmyk na Korsice je mnohými považován Col de Bavella. Vede tudy GR 20 a podniknout se odsud dají výšlapy na hory v okolí, třeba nenáročný výstup na Punta Velacu. Ve vesnici Levie najdete místní muzeum (Musée Départemental de Levie), které vystavuje třeba téměř 8600 let starou kostru tzv. dámy z Bonifacia, nejstarší nález na ostrově objevený v jeskyni Argiuna-Sennola. Pár kilometrů od Levie se nacházejí pozůstatky sídlišť z doby brnzové – Cucuruzzu a Capula, ke kterým vede značená stezka. Od vesnice L´Ospedale můžete vyrazit na další túry, třeba k vodopádům Piscia de Gallo. Takovou typickou korsickou vesnicí je Ste-Lucie-de-Tallano, která proslula věžovitými obrannými domy torra a také je tu mlýn na lisování oleje otevřený v sezóně veřejnosti.

Booking.com Ubytování na Korsice přes Booking.com vyhledávejte a rezervujte snadno přes vyhledávací formulář níže.

Dalším městečkem je Bonifacio (foto pod textem) o asi 3000 obyvatelích, rozhodně jedno z míst, které doporučujeme. Malebný přístav, bílé útesy i velkolepá pevnost a tyrkysové moře, to je to hlavní, co v Bonifaciu stojí za vidění. Dominantou města je každopádně velkolepá citadela shlížející na přístav. Kolem citadely se rozprostírá historické jádro města, které Janované v 11. až 13. století obehnali hradbami, které mají celkovou délku přes 3 km. Do citadely se vstupuje po dvou schodištích – Montée Rastello a Montée St-Roch a přes starou bránu Porte de Génes, která se zachovala i spolu se zvedacím mostem z 16. století. Bašta Bastion l´Étendard ze 13. století hostí malé místní muzeum, z pevnostních hradeb je pěkný výhled. Od citadely dolů se také dostanete po schodišti Escalier du Roi d´Aragon vytesaného do skály, a to údajně během jediné noci aragonským vojskem během obléhání města roku 1420. Podle jiné pověsti byly tyto schody vytvořeny proto, aby mohli soudobí vládcové města uprchnout v případě, že by byla prolomena hlavní brána. Pomocí tohoto schodiště se dostaneme i do komplexu jeskyní pod Bonifaciem. V největší z nich, Puits Saint Bartholome, vyvěrá těsně nad hladinou moře silný pramen sladké vody, který při každém větším obléhání zachránil spoustě obyvatel města život. Zmíníme ještě Námořní hřbitov (Cimetiére Marin) (foto pod textem) se zdobenými hrobkami, dále pak pozůstatky podzemních tunelů vybudovaných Němci za 2. světové války a skálu ve tvaru kormidla, Gouvernail de la Corse, ze které je pěkný výhled na nedalekou Sardinii a na Bonifácký průliv, který se nachází mezi oběma ostrovy. U městečka jsou tři spíše průměrné pláže – Plage de Sotta Rocca (oblázková) a písčité Plage de la Catena a Plage de l´Arinella. Nemusíte hledat ani žádné památky, krásná je třeba jen procházka po bílých útesech s výhledem na město, dojít můžete až k majáku na mysu Cap Pertusato. U majáku je malá písečná zátoka s ostrůvkem.

Lepšími plážemi v okolí Bonifacia jsou ty v zátoce Spérone (Grand a Petit Spérone). Mezi windsurfaři je oblíbená pláž Piantarella, dále je tu oblázková Calalonga. Další pláže jsou v zátoce Golfe de Sant´Amanza, dále pak Rondinara, vynikající Palombaggia a Plage de Santa Giulia. Z Bonifacia se podnikají také výlety lodí na nedaleké ostrůvky. Ostrov Ile Lavezzi jsou nejjižnějším bodem Korsiky a najdete na nich pláže, skaliska, památník obětem potopené lodi Sémillante, která u břehů ostrova ztroskotala v roce 1855. Druhým navštěvovaným ostrovem je útočiště boháčů, Ile de Cavallo, dost drahá záležitost. Je tu ještě několik jiných ostrovů, na cestu k nim ale budete potřebovat vlastní loď. Na oba zmiňované ostrůvky jezdí několik plavebních společností z přístavu v Bonifaciu. Pěkným místem u Bonifacia je poustevna Ermitage de la Trinité obklopená žulovými balvany, olivovníky a duby. Na lodích se můžete dostat také do hlubokých jeskyní vyhloubených mořskou vodou, třeba do jeskyně Sdragonato. Lodě sem v sezóně jezdí každou hodinu. Z Bonifacia se také vyplatí vydat se po pobřeží na mys Cap di Roccapina, kde nad tyrkysovou zátokou se skvělou pláží shlíží kamenný lev Rocher du Lion. Na mysu je také janovská věž skýtající krásné výhled.

A poslední zastávkou bude třetí největší město na Korsice, Porto-Vecchio. Nad zdejším přístavem se rozprostírá malé historické jádro s náměstí place dela République. Hezký výhled na město se vám naskytne od městské brány Porte Génoise. Pláže v okolí Porto-Vecchio se táhnou od Pinarellu až po výběžek Punta di Rondinara. Jsou tu rozesety hluboké zátoky, pláže, duny i jezera.

Korsika je kombinací nespoutané čisté přírody skýtající hory, jezera, vodopády i skalnaté svahy porostlé macchií, s žulovými vesničkami, jedněmi z nejkrásnějších pláží ve Francii a historickými pevnostmi. Ať už vás z toho láká cokoliv, Korsika vás určitě nadchne. Nemusíte se ani trmácet za hlavními turistickými městy a místy, stačí jen vzít auto a vydat se po úžasném krkolomném pobřeží Korsiky, tu a tam se zastavit v některé z malebných vesniček, poležet na pláži nebo vyrazit na túru do hor. Korsika nabízí nespočet možností k tomu, jak strávit volný čas.

Oficiální turistický portál najdete tady, další praktické informace o cestování po ostrově najdete tady. Pokud máte v plánu hlavně pěší turistiku po ostrově, můžou se vám hodit stránky Corsica for Hikers.

Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě