Grand-Est
Grand-Est je jeden z regionů Francie, který byl nově vytvořen k 1. lednu 2016 sloučením tří bývalých regionů Alsaska, Champagne-Ardenne a Lotrinska. Správním střediskem regionu je Štrasburk. Tento průvodce je součástí našeho rozsáhlého průvodce po Francii, který doporučujeme k pročtení před Vaší cestou kamkoliv ve Francii. Najdete tam podrobné průvodce i po okolních regionech, se kterým průzkum Grand Estu můžete spojit.
Champagne-Ardenne
První částí, kterou v našem průvodci prozkoumáme, je historický region na východě Francie při hranicích s Belgií, který proslul výrobou pověstného šampaňského – Champagne-Ardenne.
Oblast je proslavená svým šumivým vínem, které jako jediné může nést označení šampaňské. Jeho výroba se tu rozvíjela od 17. století. Chladné a vlhké podnebí této oblasti výrazně ovlivňuje kyselost hroznů, a tak se dobře hodí pro výrobu šampaňského. Místní benediktýnský mnich Pierre Perignon, správce opatství v Hautvillers, údajně jako první v 17. století upevnil speciální korkové zátky na nový typ láhve se zesíleným dnem a z obyčejného vína tak učinil nejznámější vývozní artikl této oblasti. Odborníci však tvrdí, že může jít o mýtus. Zdejší víno má podle nich přirozené sklony k šumivosti. Symbolikou region Champagne-Ardenne ovšem zdaleka není pouze víno. Ve světě populární jsou i další místní speciality, například ardenská šunka a plněný pstruh. Ačkoliv je šampaňské celosvětově známý výrobek tohoto regionu, tvoří vinice jen malou část zemědělsky využívané plochy. Kromě vinné révy se tu pěstuje ječmen či zelenina. Region kombinuje kopcovitou krajinu pohoří Ardeny a roviny podél zdejších řek.
Putování po Champagne-Ardenne začneme v Remeši (Reims), která by měla být povinnou zastávkou při vašem poznávání regionu Grand Est. Ta má asi 200 tisíc obyvatel, je to velmi udržované město s širokými bulváry a parky a společně s Épernay je nejvýznamnějším francouzským střediskem výroby šampaňského. Je to jedno z historicky nejvýznamnějších francouzských měst, které bylo v průběhu staletí utvářeno řadou historických událostí. Remeš je sídlem univerzity, arcibiskupství a v jeho okolí se pěstují hrozny pro výrobu šampaňského, díky kterému se ve světě proslavila zdejší oblast. K tomu město ukrývá řadu historicky cenných památek zařazených na proslulý Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Celé město zvládnete projít pěšky.
Remeš nabyla městských práv začátkem 12. století, před jejich ziskem zde stávala nejprve keltská osada a později římské město. Město bylo známé především díky korunovacím francouzských králů mezi 13. a 19. stoletím, které se odehrávaly ve zdejší nádherné katedrále Notre Dame. Jednou ze slavných zdejších korunovací byla korunovace krále Karla VII. po vítězné bitvě proti Anglii (stoletá válka), kterého do Remeše s velkou slávou přivedla Johanka z Arku. Korunovace byla významnou událostí, která podpořila autoritu francouzských králů. Jen Napoleon se nechal korunovat v Paříži, aby se odlišil od ostatních francouzských králů a ukázal tak na svou výjimečnost. Další historicky významnou událostí bylo podepsání kapitulace Německa roku 1945.
NÁŠ TIP: Akční letenky Francie právě nabízí Pelikán!
Hlavním lákadlem města je tak již zmiňovaná katedrála Notre Dame de Reims (foto v textu a pod ním).
Katedrála ovšem není jen dominantou města, ale vůbec jednou z nejvýznamnějších staveb vrcholné gotiky v Evropě. Katedrála se od svých ostatních „kolegyň“ liší především účelem, za kterým byla vybudována. Začátkem 13. století se začala stavět velkolepá církevní stavba, která měla svou vznešeností a čistotou slohu odpovídat takové události, jakou byly korunovace francouzských králů, které se zde konaly po celých dlouhých sedm staletí. Stavba společně s katedrálou v Chartres a s pařížským Notre Damem patří mezi nejvýznamnější stavby vrcholné gotiky nejen ve Francii, ale v celé Evropě. Právě slavná katedrála v Chartres byla vzorem pro výstavbu zdejšího skvostu. Spatřit zde můžete třeba dřevěný orloj z 15. století s lunárním kalendářem, zajímavá je též sochařská výzdoba. Uvnitř velkolepé stavby si zřetelně uvědomíte svoji malost… Katedrála je na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO zapsána od roku 1991. Vylézt si můžete také katedrální věž, vstupenky se prodávají v sousedním paláci Palais du Tau.
Katedrála Notre Dame je rozhodně „must see“ atrakcí Remeše, je tu ale i další spousta zajímavých míst. Hned vedle katedrály se nachází bývalý arcibiskupský palác Palais du Tau (foto pod odstavcem) z konce 17. století. Ten byl zároveň místem, které poskytovalo ubytování králům během jejich cesty za korunovací. Zajímavý je zdejší krb, kaple nebo sál vyzdobený tapiseriemi ze 17. století. Stavba byla vystavěna na přelomu 15. a 16. století na místě stávající římské vily. Palác je veřejnosti také přístupný a je zde umístěno muzeum zdejší katedrály.
Ve srovnání s katedrálou Notre Dame sice bazilika St-Rémi (foto vpravo) působí jako její chudá příbuzná, je ale také vyhledávaným turistickým místem Remeše. Bývala součástí benediktinského kláštera, který byl založen v 8. století na hrobě sv. Remigia. Ten díky křtu franckého krále a jeho armády zahájil obrat Franků ke křesťanství a tím také budování pozdější Francie. Bazilika je proto spojována s počátky křesťanství ve Francii. Bazilika je nejstarší budou ve městě, její největší část pochází z 11. století a pohřbena je v ní řada prvních francouzských králů. V chrámu se také nachází svícen, který nese 96 svící, které symbolizují roky života sv. Remigia. Nad jeho zdejším hrobem stojí mauzoleum ze 17. století.
Ve městě je několik muzeí – Musée des Beaux-Arts sídlí v budově z 18. století a ukrývá obrazy německých renesančních malířů Cranacha st. a ml. a také díly Moneta, Gauguina a Pissarra. V Musée Hotel Le Vengeur můžete obdivovat dobově zařízené místnosti – kuchyni nebo ložnici Napoleona III., ale také Dürerovy rytiny. Nachází se v měšťanském domě z 13. až 16. století. Když už jste v tom kraji šampaňského, jaké by to bylo putování bez návštěvy šampaňských sklepů. V rámci prohlídek se dozvíte o všech tajemstvím výroby toho pravého šampaňského a nebude chybět ani ochutnávka. Prohlídky nabízejí vinařství Mumm, Pommery nebo Taittinger. Ve městě pak ještě upozorníme na náměstí place Drouet d´Erlon osvícené řadou neonů, kašnu Subé ze začátku 20. století nebo náměstí Place Royale z poloviny 18. století, které svým neoklasicistním podloubím dokazuje velikost Francie za vlády Ludvíka XIV. Zajímavou římskou památkou je pak triumfální oblouk Porte de Mars neboli Martova brána (foto pod odstavcem). To byl vlastně takový vítězný oblouk v době, kdy místo bývalo římským městem. Oblouk stojí uprostřed parku, můžete si tak na chvíli odpočinout a ulevit nohám po dlouhých procházkách městem.
V okolí Remeše pak upozorníme na vinařskou stezku na svazích mezi vesničkami, která bývá označována jako Route du Champagne. Po celé cestě se vám nabízí krásná krajinka plná vinici a malých vinařství věnujících se produkci šampaňského. Route je dobře značená a nabízí čtyři okruhy. Ve vesnici Cormici je národní hřbitov obětí 1. světové války, v St-Thierry je benediktinský klášter z 12. století, v Chatillon-sur-Marne je socha papeže Urbana II., iniciátora první křížové výpravy a v Dormans je zas zámek s parkem. V Étoges upozorníme na zámek ze 17. století. Zmíníme ještě přírodní park de la Montagne de Reims, pro který jsou typické hluboké lesy. Jen tak se projeďte zdejší malebnou krajinou, právě tak nejlépe poznáte tenhle kraj. Mapu trasy, přehled vinařství a další praktické informace o Route du Champagne najdete tady.
Vesnici Hautvillers je považována za kolébku šampaňského, právě tady vyrobil první šampaňské benediktinský mnich Dom Pérignon na přelomu 17. a 18. století. Jeho hrob je před oltářem kostela Eglise Abbatiale, který stojí na kopci a pyšní se řezbářskými pracemi ze 17. století.
Ubytování ve Francii přes Booking.com vyhledávejte a rezervujte snadno přes vyhledávací formulář níže. Využitím vyhledávacího formulář Booking.com níže podpoříte provoz tohoto webu a my pro Vás můžeme připravovat průvodce po dalších místech. Děkujeme za podporu!
Booking.comÉpernay je zas považováno za hlavní město šampaňského a právě tady sídlí ta nejproslulejší vinařství. Zároveň je to nejlepší místo pro prohlídku sklepů a ochutnávky. Jen si představte, že pod ulicemi města se nachází 10 km sklepů a 200 milionů lahví šampaňského. Většina vinařství, která nabízejí prohlídky a ochutnávky, se nachází na avenue de Champagne a jmenujeme třeba Moët a Chandon, Mercier nebo De Castellane. A když už jsme u toho šampaňského, pár školních znalostí o něm. Šampaňské je šumivé víno, které se vyrábí tak, že se v láhvi vyvolá sekundární kvašení vína, čímž vzniká oxid uhličitý. Víno s označením Champagne se může vyrábět pouze ve francouzské oblasti Champagne-Ardenne. Výroba šampaňského je povolena ze tří odrůd, jimiž je rulandské modré, mlynářka a Chardonnay. Lepší suvenýr odsud nenajdete.
Troyes je město na řece Seině, které má asi 60 tisíc obyvatel. Pyšní se bohatou historií, se kterou je spojena řada památek a je také sídlem technické univerzity. Jeho historické centrum skutečně skýtá nádherný komplex gotických, středověkých i renesančních památek. Město je mimochodem také střediskem francouzského pletařského průmyslu a oblíbené jsou tak zdejší outlety. Pocházejí odsud totiž značky jako Lacoste, dětské oděvy Petit nebo spodní prádlo značky Dim. Od 4. století bylo město sídlem biskupa, v 10. století zde působil Raši, jeden z nejvýznamnějších židovských učenců, komentátor Bible a Talmudu, který je dodnes významnou postavou židovských dějin. O sto let později zde žil básník Chrétien de Troyes, autor pověsti o hledání Svatého Grálu. Ve středověku bylo město sídlem knížectví, později bylo připojeno k francouzskému království. Velký rozkvět obchodu a celého města nastal koncem středověku. Když se však v 16. století obchod přesunul na moře, muselo se město přeorientovat na textilní průmysl. Podle hmotnostní jednotky užívané ve středověku na zdejších trzích se jmenuje dodnes používaná jednotka hmotnosti trojská unce, ta nemá nic společného s řeckou Trójou, ale právě s městem Troyes.
Mezi nejzajímavější místa Troyes patří zdejší Staré město, které bylo obnoveno po ničivém požáru v 16. století. K vidění tu jsou hlavně staré hrázděné domy – v ulicích rue Paillot de Montabert, rue Champeaux, rue de Vauluisant, rue de la Pierre a rue Général Saussier. Malebná je také uzounká ulička ruelle des Chats. Troyes je také známo jako tzv. město deseti kostelů. Z nich nejznámějším je katedrála St-Pierre et St-Paul s řadou gotických prvků typických pro tento region. Různé části katedrály pocházejí z různých století – je tu na 180 vitráží, barokní varhany z 18. století, chrámová pokladnice. V roce 1429 se zde stavila Johanka z Arku s Karlem VII. cestou na korunovaci do Remeše. V rue de la Cité najdete rokokovou železnou bránu, která je dnes součástí univerzity a původně pochází z 18. století. Dalšími kostely v Troyes jsou Eglise Ste-Madeleine s raně gotickou hlavní lodí z poloviny 12. století a s gotickým lektoriem z počátku 16. století. Zdejší socha Ste-Marthe je považována za mistrovské dílo troyeské školy 15. století. Troyes také nabízí obrovskou řadu muzeí. Jen stručné jmenování: Muzeum řemeslných strojů a dělnické myšlenky, Muzeum moderního umění se sbírkou skla, historická lékárna Apothicairerie de l´Hotel-Dieu-le-Comte z 1. poloviny 20. století a v renesančním Hotel de Vauluisant se nachází Muzeum troyeského umění a Muzeum pletařství.
Z dalších míst regionu Champagne-Ardenne jmenujme vesnici Bayel známou křišťálovým sklem, můžete si tu prohlédnout Královskou champagneskou sklárnu. Na hřbitově v Colombey-les-Deux-Eglises odpočívá Charles de Gaulle, který právě v tomto městečku zemřel. Zdejší La Boisserie je dům generálovy rodiny, nedaleko odsud je Lotrinský kříž, symbol francouzského odboje. Kousek je také vesnice Essoyes, kde strávil posledních 25 let malíř Renoir a je tu i pohřben. Navštívit můžete zdejší Atelier Renoir. V městečku Langres se zas narodil slavný encyklopedista Denis Diderot. Vesnice se pyšní protáhlou pevností na kopci, sýrem se světle oranžovou barvou a sochou Diderota na hlavním náměstí. Dále tu je městská brána ze 17. století Porte des Moulins a katedrála St-Mammes. Projít se také můžete po 3,5 km úseku zdejších hradeb. Pěkným historickým městem je také Charleville-Mézières, kde se zas narodil slavný prokletý básník Artur Rimbaud a v minulosti se také proslavilo výrobou mušket. Pěkná je třeba zdejší radnice. Rozhodně neopomeňme ani pevnost Château de Sedan z 15. století. Městečko Sedan se proslavilo bitvou u Sedanu v prusko-francouzské válce, kdy zde byl francouzský císař Napoleon III. v září 1870 s armádou téměř 100 000 vojáků zajat a stal se zajatcem pruského císaře na zámku Wilhelmshöhe v Kasselu. Oblíbeným místem pro odpočinek je jezero Lac du Der. Je oblíbené jak u rybářů, tak u ornitologů pro pozorování vodních ptáků, ale také tu najdete šest písečných pláží a je to tak skvělá destinace pro odpočinek u vody. Pěkné fotky pořídíte se zdejším kostelíkem, který se nachází na pobřeží. Jste-li tu s dětmi, vyrazit můžete také do zábavního parku Nigloland.
Oficiální turistický portál regionu Champagne-Ardennes najdete tady.
Alsasko
Alsasko bývalo nejmenším francouzským regionem, než se stalo součástí regionu Grand-Est.
Leží ve východní Francii na hranicích s Německem a Švýcarskem. Rozkládá se mezi pohořím Vogézy a údolím Rýna. A na Rýně je také hranice mezi Německem a Francií. Nachází se tady hlavní město celého regionu Grand Est, Štrasburk. Typickým alsaským symbolem je čáp, kterého najdete snad na každém suvenýru z Alsaska. Alsasko je jednou z nejprůmyslovějších zemí Francie, v Molsheimu byla roku 1909 založena automobilka Bugatti, ve městě Mulhouse je zas druhý největší výrobní závod automobilky PSA Peugeot Citroën. V Alsasku žijí necelé 2 miliony obyvatel. Stejně jako Lotrinsko se v minulosti Alsasko střídalo pod správou Německa a Francie, proto je zde výrazný vliv jak německé, tak francouzské kultury. Obě kultury jsou živé, někteří doma mluví francouzsky, jiní německy. Hovoří se zde zdejším alsaským dialektem, což je taková francouzština s německým přízvukem. V Alsasku na vás čekají vinice, pěkná kopcovitá krajina pohoří Vogézy, ale také skvostné vesničky se starými hrázděnými domky, kde jako by se zastavil čas. Těch je tady celá řada a není v našich silách je všechny vyjmenovat, ale určitě na některé historické vesničky s hrázděnými domky při své cestě narazíte.
Alsaská kuchyně je hodně ovlivněna sousední německou. Jí se vepřové a jehněčí maso, na každém stole nesmí chybět preclíky, podobně jako v sousedním Lotrinsku jsou oblíbené různé koláče (quiche).
Tím zdejším typickým koláčem je Tarte Flambée (foto v textu), který známe pod názvem Alsaský koláč. Někdy se mu také říka německy Flammkuchen a jde o koláč z tenkého těsta posypaný cibulí, slaninou a zalitý osolenou a pepřenou zakysanou smetanou, peče se jen krátkou dobu avšak na vysokou teplotu. Vyrábí se zde také typický sýr münster. V oblasti pohoří Vogézy a v Alsasku tento krásný a výrazně "vonící" sýr nazývají Münster a v sousedním Lotrinsku je na trhu k dostání jako Géromé. Patří do skupiny francouzských sýrů AOC. Mezi nejoblíbenější nápoje patří pivo a víno. Pivo se většinou nalévá do čtvrtlitrových sklenic, známým zdejšími pivovary je pak Kronenbourg nebo Meteor. Typickým vínem je víno bílé, najdete zde řadu vinic, které produkují odrůdy typu ryzlink, tramín nebo pinot blanc. Vynikajícím moučníkem je pak perník Pain d´Epices.
Poznávání Alsaska nelze začít jinde, než v hlavním městě regionu Grand-Est, Štrasburku. Za návštěvu stojí zdejší úžasná katedrála, Staré město nebo malebná čtvrť Petite France. Podrobný průvodce po Štrasburku s informacemi o všech turistických atrakcích najdete tady.
Asi 50 km od Štrasburku u vesnice Hunspach se nachází dělostřelecká tvrz Schoenenbourg z 30. let 20. století. Jednalo se o nejzápadnější tvrz v tzv. Maginotově linii.
To byl systém pevnostního opevnění ve Francii, pojmenovaný podle ministra války, sloužící k ochraně hranic v letech 1929 až 1932. Více opevnění z linie pak najdete v sousedním Lotrinsku. Když už jsme u těch dějin 20. století a u 2. světové války, zmíníme jediný ve Francii ležící koncentrační tábor – Natzweiler-Struthof (foto v textu). Leží asi 60 km od Štrasburku. Místo pro stavbu tohoto tábora vybral sám Himmler a důvod byl prostý. Nedaleko ležící ložiska růžové žuly Grande Carriére, která si tak vyžádala nespočet lidských obětí. Tábor také zásoboval Říšskou univerzitu ve Štrasburku vězni, na kterých se prováděly děsivé pokusy. Dnes tu jsou pozůstatky tábora obsahující strážní věže a ploty z ostnatého drátu, čtyři krematoria, pitevnu a plynovou komoru.
Tzv. vinné stezky patří k oblíbeným trasám hlavně u cyklistů. Projet se můžete po vesničkách ležících v kopcích posetých troskami hradů, vinicemi a vesničkami s hrázděnými domy. Alsaskem vede vinařská stezka Route du Vin d´Alsace v délce asi 120 km. Ve zdejších vinných sklípcích ochutnáte alsaská bílá vína – ryzlink nebo Pinot blanc, uvidíte pár hezkých vesnic a na svazích Vogéz jsou pozůstatky několik středověkých hradů.
Trasa se táhne od Marlenheimu do Thannu. Všechny informace o alsaském víně a o zdejší vinné stezce najdete tady. Jmenujme krátce pár vesniček a městeček, které na trase leží. Obernei je opevněné městečko s hlavním náměstím place du Marché, kde se ve čtvrtek konají trhy. Na náměstí je radnice Hotel de ville z 16. století, zdobená barokními iluzivními freskami, renesanční kašna a také budova bývalé obilní burzy Halle aux Blés z 16. století. Ve městě je dále synagoga z vogézského pískovce a necelé 2 kilometry městských hradeb ze 13. století. Za městem je pak řada sklípků a vinic. Nedaleko vesnice také doporučíme klášter ležící na úžasné poloze na kopci obklopen hustými lesy, Mont Sainte-Odile, který je významným poutním místem asi i díky známému léčivému prameni. Mittelbergheim je vesnice obklopená vinicemi a tulipánovými poli, s pěknými starobylými domky. Vinařská stezka vede do kopců k věžím hradu Chateau du Haut Andlau. Dambach-la-Ville je taktéž vesnice obklopená vinicemi. Má hradby z růžové žuly ze 14. století a čtyři vstupní brány a strážní věže. Jsou tu také pěkné hrázděné domky z 15. století, kostel a synagoga. V Sélestat je věhlasná Humanistická knihovna s liturgickými texty ze 7. století a dalšími historickými spisy. Dále ve městě najdete židovský hřbitov a pěkné hrázděné domky. I Bergheim má pěkné pastelové domky, sluneční hodiny ze začátku 18. století na domě č. 44 v ulici Grand´ Rue, gotickou bránu Porte Haute ze 14. století a zbytky městských hradeb. Za zmínku stojí i hrad Haut Koenigsbourg (foto v textu a pod ním) z červeného pískovce, který byl zrekonstruován na začátku 20. století na podnět císaře Viléma II. Jsou tu možné prohlídky. Jeho původ sahá do 12. století a vystřídala se v něm celá řada majitelů.
Ribeauvillé je pěkná údolní vesnička s řadou historických domů, renesanční kašnou nebo zvonicí Tour des Bouchers z období od 13. do 16. století. Vesnice je mimochodem považována za hlavní město ryzlinku. V okolních kopcích pak leží trosky tří hradů (1.foto pod textem) z 12. a 13. století – St-Ulrich, Giersberg a Haut Ribeaupierre. Vesnička Hunawihr láká na čapí středisko, kde žije na 200 čápů, kteří jsou symbolem Alsaska. Kromě čápů tu můžete vidět i psí kusy, které vyvádějí kormoráni, lachtani, tučňáci nebo vydry. Kousek odsud je pak motýlí zahrada – Jardin des Papillons se spoustou poletujících exotických motýlů. Vesnice Riquewihr (2. foto pod textem) skýtá hradby ze 13. a 16. století, malebné středověké uličky a obchody, které prodávají tradiční zdejší dobrůtku – kokosové pečivo. V okolí je spousta vinic, ze zajímavých budov zmíníme kamennou a hrázděnou bránu se zvonicí zvanou Dolder z konce 13. století, středověké kamenné opevnění s věží Tour des Voleurs, v zámku Chateau des Princes de Wurtemberg-Potbéliard z 16. století sídlí Muzeum komunikace zabývající se dějinami písemné a hlasové komunikace v Alsasku.
V centru městečka Kaysersberg (foto vpravo) najdete renesanční radnici ze začátku 17. století,
pěkný kostel z červeného pískovce Église Ste Croix z období od 12. do 15. století, před kterým stojí renesanční kašna také z červeného pískovce. Přes řeku Wiss se klene opevněný most z 1. poloviny 16. století a je tu také sklárna Verrerie d´Art, ve které můžete vidět skláře při práci. V Kaysersbergu se narodil lékař, misionář, teolog, muzikant a nositel Nobelovy ceny za mír Albert Schweizer. Roku 1913 odjel z Evropy do Afriky a z vlastních prostředků založil v Lambaréné v dnešním Gabonu nemocnici, kterou financoval jednak z darů, jednak z prostředků, které vydělával jako varhanní virtuóz prostřednictvím koncertů. V nemocnici založené hluboko v pralese, byli léčeni lidé, kteří do té doby žádnou lékařskou péči neměli. V jeho rodném domě je dnes Musée Albert Schweizer s expozicí o jeho životě v Alsasku i v Gabonu. Nad městečkem, které je obklopeno kopci a vinicemi, najdete také pozůstatky hradu s cimbuřím Chateau de Kaysersberg.
Město Colmar (foto pod odstavcem) má něco přes 60 tisíc obyvatel a turistům nabízí především své Staré město s celou řadou zachovalých středověkých uliček. Jmenujme třeba rue des Clefs, Grand´ Rue nebo rue des Marchands, na kterých najdete spoustu tradičních původních hrázděných domů – třeba Maison Pfister z 16. století nebo Maison des Tétes ze začátku 17. století. V Colmaru se pak také nachází také docela známé muzeum Musée d´Unterlinden, jehož nejslavnějším exponátem je Isenheimský oltář nacházející se v gotickém dominikánském klášteře. Pochází asi z roku 1500 a je považován za jedno z nejdramatičtějších děl, zobrazující velmi realisticky výjevy z Nového zákona. V Colmaru se narodil také architekt Frédéric Auguste Bartholdi, autor newyorské Sochy Svobody, kterou Francie věnovala Spojeným státům roku 1886. Tvář sochy je prý vytvořena podle tváře Bartholdiho matky. Před započetím této zakázky Bartholdi osobně navštívil Spojené státy a vybral přístav v New Yorku za vhodné místo pro postavení sochy. V jeho rodném domě je muzeum Musée Bartholdi vystavující nejen jeho osobní věci. Menší replika sochy obklopená turisty a nákupními středisky je na colmarské route de Strasbourg. Krom těchto muzeí je tu ještě Muzeum hraček (Musée du Jouet). Nechybí samozřejmě celá řada kostelů a klasicistní synagoga. Od poloviny května do poloviny září, tedy celou sezónu, v úterý od 20:30, se na náměstí place de l´Ancienne Douane koná celá řada bezplatných představení alsaských lidových tanců a hudby a celý prosinec se tu konají pěkné vánoční trhy.
Alsasko nezapomíná ani na milovníky přírody a turistiky. Tuhle aktivitu nabízí zdejší pohoří Vogézy, tedy přesněji přírodní park des Ballons des Vosges (foto pod odstavcem). Najdete tu hory, hluboké lesy, ledovcová jezera i zvlněné pastviny a celou řadu značených turistických tras, včetně dálkových turistických tras GR. A jaká jsou tu nejzajímavější místa? Z městečka Munster pochází stejnojmenný sýr s výraznou vůní a turisté odsud vyráží na výlety do údolí Vallée de Munster. V městečku můžete vidět čápy – v Enclos Cigogne jen kousek za zdejší radnicí. Oblíbenou trasou je Route des Crétes, z jejíž vrcholků se vám naskytne výhled na okolní nížiny, německý Schwarzwald a dokonce i Mont Blanc, budete-li mít štěstí na počasí. Tahle hřebenová trasa spojuje Col du Bonhomme s Cernay. Můžete tak vyrazit na nejvyšší bod Vogéz – Grand Ballon (1 424 m. n. m.) nebo ke třem jezerům – Lac Vert, Lac Noir a Lac Blanc. Dalším místem, které doporučíme, je kopec Ballon d´Alsace o výšce 1 250 m. n. m., kudy mezi rokem 1871 a první světovou válkou procházela francouzsko-německá hranice. K vidění je tu heroická socha Johanky z Arku z roku 1909 a památeční desky připomínající „ztracenou část Francie“. Jsou tu také patrné zbytky zákopů z první světové války. Dalším cílem může být jezero Lac des Perches.
A blížíme se pomalu k cíli našeho putování po Alsasku. Mulhouse, jehož český překlad zní trochu divně - Mylhúzy, má něco přes 100 tisíc obyvatel a je druhým největším městem Alsaska a jeho průmyslovým centrem.
Ani v Mulhouse nechybí Staré město, které ovšem není tolik zajímavé jako jiná historická centra. Už i proto, že hodně budov muselo být po druhé světové válce zrekonstruováno. V centru tak za zmínku stojí radnice z 16. století, ve které sídlí mimo jiné Historické muzeum. Zajímavou atrakcí Mulhouse je ale zdejší Národní automobilové muzeum (Musée National de l´Automobile) (foto v textu), které vystavuje na 400 kusů evropských aut vyrobených od roku 1878 více než stovkou firem. Nedaleko Mulhouse stávala továrna Bugatti. Musíme zmínit ale také Muzeum francouzských železnic (Cité tu Train), které nadchne každého milovníka železnic. Je největším železničním muzeem v Evropě a vystavuje početnou sbírku lokomotiv a vagonů SNCF. Z dalších muzeí jmenujme Muzeum textilního průmyslu, které je Mekkou textilních designerů a Muzeum tapet, které ukrývá nejen stroje na výrobu tapet od 18. století.
V Alsasku ještě zmíníme skutečně působivý skanzen Écomusée d´Alsace v Ungersheimu. Dodnes tu různí řemeslníci provozují svá řemesla, k vidění je tu na 70 původních domů, které sem byly převezeny z různých částí Alsaska. Vidět tu můžete spoustu čápů a také draselný důl Rodolphe, který fungoval do roku 1976. Jste-li v Alsasku s dětmi, zmíníme tematický park Bioscope, který zprostředkovává dětem vztah mezi člověkem a životním prostředím.
Lotrinsko
Lotrinsko je bývalý region na východě Francie ležící na hranicích s Německem, Belgií a Lucemburskem. Právě díky umístění mezi čtyřmi zeměmi bylo Lotrinsko v historii významnou lokalitou. Správním centrem je město Mety (Metz). Ekonomika regionu stojí především na logistice a službách.
Pro lepší pochopení historie jednotlivých regionů doporučuji přečíst si článek věnující se podrobně historii Francie . Když byla v 9. století Franská říše rozdělena, území dnešního Lotrinska připadlo Středofranské říši. Tehdejší název Lotharingie, ze kterého se vyvinul dnešní název, pocházel pravděpodobně od jména vládce Lothara II., který vládl severní části této říše v 9. století. Na konci 9. století se pak Lotrinsko připojilo k Východofranské říši. Od 10. do 18. století byla země známá jako vévodství lotrinské nacházející se na hranicích mezi Francií a Svatou říší římskou, z čehož také v budoucnu pramenily vleklé spory o toto území, které si průběžně nárokovala jak Francie, tak Německo. Po roce 1871 se Lotrinsko společně se sousedním Alsaskem stalo součástí Německého císařství. Vleklý spor Francie a Německa o tato území byl také jednou z příčin vypuknutí 1. světové války. Na základě Versailleské smlouvy z roku 1918 bylo Lotrinsko oficiálně připojeno k Francii, od které bylo znovu odejmuto roku 1940, aby se stalo součástí Hitlerovy Třetí říše. Francii se naposledy dostalo zpět po konci 2. druhé světové války.
Typickou plodinou, která je součástí tradičních lotrinských pokrmů, jsou brambory, a to už od 17. století.
Zdejší odrůdy brambor jsou vynikající hlavně díky příznivým podmínkám jejich zdejšího pěstování. Tradičním pokrmem je slavný quiche lotrinský koláč (foto v textu). Různé quiche, slané koláče, jsou celkově ve Francii velmi oblíbené. Oblíbenou ingrediencí pokrmů je také zdejší uzená slanina. Pěstují se zde mirabelky, ze kterých se vyrábí zdejší moučníky i alkoholické nápoje. Pocházejí odsud ale i sladkosti jako madlenky či makronky. Pěstuje se zde víno, typickou odrůdou je pinot noir. Vinice se nacházejí třeba v okolí řek Moselle nebo Seille. V minulosti zde pivo vařila řada zdejších pivovarů, které jsou dnes z většiny už mimo provoz. Pivovarem, který dnes stále ještě vaří pivo je Les Brasseurs de Lorraine.
Lotrinsko sice nepatří mezi turisticky nejnavštěvovanější regiony Francie, ale má i tak co nabídnout. Naše poznávání regionu začneme ve městě Nancy, které má něco přes 300 tisíc obyvatel. V minulosti se jednalo o sídlo lotrinských vévodů, dnes tři ze zdejších náměstí patří na seznam UNESCO.
Nancy je zajímavé především pro svou architekturu, která kombinuje prvky několika stavebních slohů napříč staletími. Centrem města je jedno z náměstí ze seznamu UNESCO, považované mnohými za nejkrásnější náměstí ve Francii, place Stanislas (foto v textu). Neoklasicistní náměstí pochází z 18. století a je skutečně velkolepé. Je pojmenováno po lotrinském vévodovi, který ho objednal a jehož socha náměstí zdobí. Ze zajímavých zdejších budov zmíníme budovu radnice - hotel de ville a budovu opery, zajímavé jsou pozlacené mříže i rokokové fontány, které náměstí dodávají skutečnou velkolepost. Kousek odsud leží další vyhlášené náměstí zapsané v UNESCO, place de l´Alliance zdobené lípami a barokní fontánou inspirovanou Berniniho Čtyřmi řekami na římském Piazza Navona. Na něm najdete další zajímavý palác, Palais du Gouvernement. V Nancy je také Vítězný oblouk (Arc de Triomphe) postavený v 18. století na počest Ludvíka XV. Třetím nancyským náměstím v UNESCO je place de la Carrière, bývalé jezdecké prostranství a turnajové kolbiště. Nyní jsou tu lípy a železné brány. Kousek odsud je městský park Parc de la Pépiniere s růžovou zahradou, malou zoo a akváriem. Ve městě jsou také pěkné secesní domy – Maison Weissenburger z roku 1904 a o rok mladší Maison Huot. Staré město je označováno jako Vieille Ville a najdete na něm nancyskou katedrálu Notre Dame z 18. století, která kombinuje neoklasicismus a baroko. Dále je tu městská brána ze 17. století Porte Saint-Georges. Pěkné historické domy pak najdete na Grande Rue. Pěkná je také městská brána ze 14. století Porte de la Craffe, která bývala až do doby Francouzské revoluce věznicí.
V Nancy je také několik muzeí. Jmenujme Muzeum nancyské školy se sbírkou secesního skla, Muzeum výtvarného umění s obdobnou sbírkou a také sbírkou maleb ze 14. až 18. století a Muzeum Lotrinska sídlící v bývalém Vévodském paláci (Palais ducal) z 16. století. Jedna část muzea sídlí v bývalém františkánském klášteře Couvent des Cordeliers. Součástí kláštera je gotický kostel z 15. století, Eglise des Cordeliers, který je hrobkou několika členů lotrinské vévodské rodiny a kaple ze začátku 17. století inspirovaná florentskou Medicejskou kaplí, Chapelle Ducale. Ta je taktéž hrobkou vévodů ze 17. století. Nancy, stejně jako většina francouzských metropolí, nabízí různé turistické karty. Veškeré informace o jejich cenách a výhodách najdete na oficiálním turistickém portálu města.
Krátkou zastávku můžete udělat v městečku Baccarat, které proslulo továrnou na křišťálové sklo. Ta byla založena roku 1746. Muzeum křišťálového skla v areálu továrny vystavuje víc než tisícovku ručně vyrobených exponátů. Křišťálové sklo je tak hlavním suvenýrem, který si turisté z města odvážejí.
Hlavním městem Lotrinska jsou Mety (Metz) (foto v textu), jedno z nejstarších francouzských měst a největší město Lotrinska. Leží na soutoku řek Mosela a Seille. Na jeho architektuře jsou nejvíc zřetelné roky pod správou Německa.
Během prusko-francouzské války byly v roce 1870 Mety obléhány a po uzavření Frankfurtského míru roku 1871 připojeny k nově vzniklému Německému císařství. Mezi lety 1871 a 1919 tak byly hlavním městem německého Lotrinska. I po tomto připojení město dále rostlo, především díky přílivu německých přistěhovalců. Během několika málo desetiletí se tak ve městě vytvořila německojazyčná většina. Nápadně tuto dobu připomínají kolosální budovy v novorománském a neogotickém stylu, které byly postaveny právě za doby německé nadvlády. Ty nejzajímavější budovy města pocházejí právě z těchto dob. Ve městě se narodil prokletý básník Paul Verlain. Hlavní atrakcí města je krásná gotická katedrála St-Étienne, stavěná mezi 13. a 16. stoletím. Úchvatná je hlavně její sbírka gotických a renesančních oken, dále je tu klenotnice a krypta se sochou draka, který prý děsil město ještě v předkřesťanských dobách. Dále zmíníme muzeum Musée La Cour d´Or se sbírkou starověkého i středověkého umění a obrazy z období od 15. století. Z pěkných míst ve městě jmenujme také tato místa: náměstí place St-Louis nabízí středověké podloubí a kupecké domy z dob 14. a 16. století, neoklasicistní náměstí place de la Comédie je náměstí na břehu řeky Mosely s městským divadlem postaveným v 18. století, které je nejstarší užívanou budovou divadla ve Francii. Na tomto náměstí v době Velké francouzské revoluce stávala gilotina, která sťala na 63 lidí. Po stranách bulváru Poincaré se rozkládá pobřežní park se sochami, jezírky, labutěmi a fontánou. Pro svůj jedinečný komplex architektury z dob vlády německého císaře Viléma I. je zajímavým místem také tzv. německá císařská čtvrť – Quartier Impérial s měšťanskými domy a širokými bulváry. Byla postavena s cílem germanizace města z pískovce, žuly i čediče, což už byl rozdíl oproti tradičnímu stavebnímu materiálu francouzského neoklasicismu – vápence. Na závěr zmíníme ještě moderní budovu Centre Pompidou-Metz, která je pobočkou pařížského muzea Centre Georges Pompidou.
V Lotrinsku se nachází i řada objektů, které jsou součástí Maginotovy linie. Jednou z nejzajímavějších tvrzí je Fort du Hackenberg. Pevnost si lze prohlédnout, elektrický vůz vás proveze 4 km podzemních tunelů. Navštívíte pevnostní kuchyni, nemocnici i elektrárnu. Jste-li milovníky válečné historie, můžete tu navštívit i další tvrze a vojenské objekty z 2. světové války.
S hrůzami války, v tomto případě ale 1. světové války, je také spojeno město Verdun.
Je jedním z nejstarších francouzských měst, v 9. století v něm byla uzavřena smlouva rozdělující tehdejší Franckou říši. Když Německo za první světové války anektovalo Alsasko a část Lotrinska, Verdun se stal významným místem. V následujících čtyřiceti letech se pak město stalo nejdůležitější a nejsilněji opevněnou součástí francouzské východní obranné linie. Za první světová války Němci město sice neobsadili, ale zničili ho dělostřeleckým bombardováním a v okolních kopcích bylo z mapy vymazáno na devět vesnic. Jen v posledních dvou letech války tu padlo na 800 tisíc vojáků a tyto události jsou označovány jako verdunské peklo. Bitva u Verdunu trvala téměř po celý rok 1916 a byla jednou z největších bitev první světové války na její západní frontě, která skončila vítězstvím Francie. Kvůli velkému počtu padlých vojáků byla také označována jako verdunský mlýnek na maso. Oblast kolem Verdunu, kde se bitva konala, je dodnes zvrásněná zákopy a krátery po granátech. Bojiště leží při silnicích D913 a D112, značené stezky vás dovedou k desítkám malých válečných objektů. Bitvu dále připomíná Verdunský památník (1. foto v odstavci) u vesnice Fleury.
Toto muzeum nabízí příběhy vojáků, fotografie, dokumenty i zbraně. Každou půlhodinu se zde promítá dvacetiminutový film o bitvě u Verdunu. Mezi nejvýznamnější památky 1. světové války ve Francii pak patří také Douaumontská kostnice. V této 137 metrů dlouhé kostnici postavené roku 1932 je uloženo na 130 tisíc neidentifikovaných francouzských a německých vojáků, kteří padli na verdunském bojišti. Vidět tu můžete audiovizuální prezentaci o bitvě, zvonici s muzeem a po stranách kostnice pak francouzský vojenský hřbitov (2. a 3. foto v odstavci). Jen pár kilometrů od zvonice se pak nachází největší z 38 tvrzí vybudovaných na frontě na ochranu Verdunu – Fort de Douaumont. Jsou tu informační panely. A ještě jedna válečná památka – tzv. zákopy bajonetů (Tranchée des Baionnettes).
Roku 1916 tu francouzské jednotky s bajonety čekaly ve zdejších zákopech, až skončí ostřelování. To ale skončilo jejich zasypáním a pohřbením zaživa. Přišlo se na ně až o tři roky později, když si někdo všiml bajonetů trčících ze země. Zdejší bajonetový zákop tu je stále k vidění. Ve Verdunu můžete navštívit pevnost Citadelle Souterraine, kterou v 17. století navrhl slavný vojenský architekt Vauban. Dokončena byla roku 1838. V podzemních chodbách je možná audiovizuální prohlídka o dějinách Verdunu za první světové války. Z dalších atrakcí města zmíníme Světové středisko míru (Centre Mondial de la Paix) s expozicí o válkách, jejich příčinách i řešeních. To se nachází v klasicistní budově bývalého biskupství z 18. století. Dále je tu románská a gotická katedrála Notre Dame ukrývající zlacený barokní baldachýn. U náměstí place de la Libération je Památník vítězství (Monument á la Victoire) z 20. let 20. století. A na konec ještě dvě městské brány – Porte Chaussée ze 14. století fungující kdysi jako vězení a Porte St-Paul z 19. století, přestavěná o století později. Ve Verdunu byla od konce 2. světová války až do roku 1966 silná americká posádka, ve čtvrti Cité Kennedy kdysi bydlely rodiny amerických vojáků a čtvrť dodnes připomíná americké předměstí a ulice nesou americké názvy. Američané se ale už roku 1918 účastnili poslední bitvy na západní frontě – ofenzivy na Meuse-Argonne, v nichž padlo přes 26 tisíc amerických vojáků. Největší americký vojenský hřbitov v Evropě z 1. světové války se nachází asi 40 km od Verdunu, jedná se o hřbitov Meuse-Argonne American Cemetery. Ofenzivu připomíná dórský sloup na kopci Butte de Montfaucon. Není to ale jediný americký vojenský hřbitov a památník amerických vojáků v Lotrinsku. Najdete tu i další.
Dále za zmínku stojí rodiště slavné Johanky z Arku, vesnice Domrémy-la-Pucelle, kde můžete vidět Johančin rodný dům a dozvíte se zde více o této slavné Francouzce. Hezká je také zdejší bazilika Jany z Arku. Zvláštní druhy fauny a flóry můžete pozorovat v zoologickém parku v Amnéville. V tomhle městečku si také můžete odpočnout ve zdejších termálních bazénech. Připomeňme také zámek Malbrouck, středověkou vesnici Rodemack nebo Zámek vévody lotrinského v Sierck Les Bains. Budete-li tu v zimě a budete mít trochu času nazbyt, můžete si zde dokonce i zalyžovat. A to v centru La Bresse-Hohneck, které nabízí 21 kilometrů sjezdovek ve výšce asi 1350 metrů.
Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.
Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.
Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.
Vaše Cesty po světě