O historii Spojených států jsme se ve školách učili všichni. Učinili jsme se o tom, jak Amerika bojovala za svou nezávislost, známé termíny Bostonské pití čaje nebo válka severu proti jihu. O tom, co se tou dobou ale dělo v Kanadě, nejbližším sousedovi Ameriky, většina z nás neví téměř nic. Proč je dnes Kanada dvoujazyčná? Proč je tak úzce hospodářsky spjata se Spojenými státy? Kdy propukla zlatá horečka na Klondiku nebo kdy vlastně Kanada vznikla? To se dozvíte s následujícím článku.
Na území dnešní Kanady žily až do příchodu prvních Evropanů v 16. století původní indiánské kmeny a Eskymáci. Ti žili v souladu s přírodou, živili se lovem a zemědělstvím. Název Kanada pochází z jazyka kmene Huronů, který se vyskytoval v oblasti Huronského jezera a Huroni ho použili při první promluvě s Jacquesem Cartierem, který tento název pak začal používat pro celou oblast Québecku. Z Evropanů po Vikinzích břehy východního pobřeží dnešní Kanady objevil italský mořeplavec ve službách Anglie, John Cabot, který pro Anglii objevoval nová území, která prohlašoval za državy. Ten roku 1497 doplul k ostrovu Newfoundland. Ve službách Francie podnikl tři cesty ke kanadskému pobřeží francouzský mořeplavec Jacques Cartier. Ten 1534 prozkoumal Záliv sv. Vavřince a pokračoval podél pobřeží dál na jih. Potkal kmeny Irokézů, kteří jsou jedni z nejpůvodnějších obyvatel Severní Ameriky. Jedná se o několik kmenů s podobnými jazykem, zvyky a kulturou. Ti byli velkými nepřáteli s Hurony žijícími v oblasti Velkých jezer. Od 16. století sem bylo podniknuto ještě několik výprav. První osady zde založili Francouzi, třeba osadu Québec založil francouzský geograf a cestovatel Samuel de Champlain roku 1608, který byl jeho starostou a je nazýván „otcem Nové Francie“. Angličané o dva roky později zabrali oblast Newfoundlandu a založili zde stejnojmennou osadu. Poté, co Evropané (Francouzi a Angličané) začali oblasti na východě Kanady osídlovat, začali na zdejší území, dosud obývané kmeny, které žily v souladu s přírodou, pronikat evropské nemoci, které neuvěřitelným způsobem zdecimovaly zde žijící populace původních obyvatel. Což samozřejmě Evropané přivítali, jelikož jim to usnadnilo zisk území. Osídlování Ameriky je sice pro formování Nového světa velkým zlomem, ale je to také kapitola dějin spojená s vyvražděním obrovského množství původní civilizace, které se rozhodně tleskat nedá.
V 17. století se Angličané začínají orientovat na osídlování východního pobřeží dnešních Spojených států a zakládají osady, které později daly vzniknout Spojeným státům americkým. Francouzi zůstali na východě Kanady a kolonizovali oblast řeky sv. Vavřince. Roku 1670 byla založena na tehdejší poměry velkolepá společnost známá jako Společnost Hudsonova zálivu (Hudson´s Bay Company), která sehrála důležitou roli při osídlování Kanady. Původním důvodem jejího založení byla koordinace činnosti lovců kožešin, jejich odkup a obchod. Obchod s kožešinami byl prvním obchodem, který uzavřeli původní domorodci s Francouzi a zdejší, hlavně bobří kožešiny, se pak dovážely do Francie. Zakladatel společnosti, Ruprecht Falcký (náhodou narozený v Praze jako první syn „zimního krále“ Fridricha Falckého) si na anglickém králi Karlu II. získal monopol pro obchod s kožešinami v oblasti Hudsonova zálivu. Tato oblast pak byla označována jako Země prince Ruprechta a jednalo se o území všech řek vlévajících se do Hudsonova zálivu. Společnost Hudsonova zálivu je nejstarší finanční korporací Severní Ameriky a dnes provozuje nejrozsáhlejší síť obchodních domů v Kanadě. Angličané a Francouzi tak zprvu nezávisle na sobě kolonizovala svá zabraná území.
Od konce 17. století dochází postupně k ozbrojeným střetům mezi Francouzy a Brity, kterých se také na obou stranách účastnilo původní indiánské obyvatelstvo. Francouzi a Britové si vzájemně snažili dobývat své pevnosti, výsledky bitev byly střídavé, ovšem nakonec převládla moc Velké Británie. Ta dobyla francouzskou pevnost Louisbourg v Zálivu sv. Vavřince a odřízla tak francouzským koloniím spojení s mateřskou zemí. Ve vedení francouzských vojsk stál markýz Moncalm, kontroverzní postava, na jehož zásluhy se liší názory historiků. Tyto série válek jsou označovány jako francouzsko-indiánské války a byly ukončeny roku 1760 dobytím Montrealu, čímž Francie ztratila veškeré nároky na Novou Francii a tu tak ovládli Britové. Roku 1762 se panovníci světových mocností, kteří tou dobou bojovali také na evropském území v tzv. Sedmileté válce, dohodli na míru a rozdělili si mezi sebe jednotlivé kolonie. Francie postoupila Velké Británii Kanadu, Francii byly vráceny ostrovy Martinik a Guadaloupe, krom toho třeba Britové přenechali Španělům Kubu a Španělé zas Velké Británii nechali Floridu…A tady stojí vlastně počátky jazykové a kulturní roztříštěnosti karibských ostrovů. V Kanadě tak Británie získala řadu kolonií obývaných Francouzi, což mohlo být problémem hlavně kvůli náboženství. Na území žili francouzští katolíci a Angličané měli svou anglikánskou církev. Proto se Francie rozhodla pro nečekaný krok, kdy roku 1744 přijala Québec Act, kterým na území kolem Québecku přijala katolické náboženství, francouzský občanský zákoník a francouzštinu jako úřední jazyk. A to je důvodem dnešní převládající míry francouzsky hovořících obyvatel v provincii Québec.
Když v 2. polovině 18. století došlo k americké válce o nezávislost, kdy se 13 amerických kolonii rozhodlo odtrhnout od Spojeného království, rozhodla se Kanada nepřidat se k těm, kteří požadují samostatnost a zůstala věrná Velké Británii. Stala se proto cílem tisíců severoamerických kolonistů, kteří zůstali také věrní Koruně. Ti jsou historicky označováni jako loyajalisté. Ti se pak usazovali hlavně v oblasti Velkých jezer a řeky sv. Vavřince, kde se mísili se stávajícími francouzskými obyvateli. Spory mezi Francouzy a Angličany v oblasti města Québec byly na denním pořádku, ale postupem času spolu dokázali vyžít. Důležitou novinkou bylo vybudování první železnice, roku 1836 mezi Montrealem a jezerem Champlain. Snilo se o transkontinentální železnici, která by zajistila obrovské zisky z přepravy. V 2. polovině 19. století se pak začíná diskutovat o hlavním městě, kterým se stalo maličké město Bytown na řece Ottawě, podle které bylo město později přejmenováno. Dalším mezníkem v dějinách Kanady bylo roku 1852 objevení zlata na ostrově Královny Charlotty, a později také na řece Fraser a tím začala kanadská zlatá horečka. Mířily sem davy amerických zlatokopů, aby se je dalo nějak regulovat, byla založena další kanadská kolonie, Britská Kolumbie. A protože se také ukázalo, že půda na západě je úrodná a vhodná k zemědělství, začalo cestování na západ a začal se tak formovat kanadský národ. Roku 1867 bylo vytvořeno Kanadské dominium, v podstatě dnešní Kanada. Tou dobou už dnešními Spojenými státy zmítá občanská válka. Do této federace postupně vstoupilo Nové Skotsko, Britská Kolumbie, Ostrov prince Edwarda…Až na západ se také rozšiřuje železnice, která vedla od Hořejšího jezera na východě přes kanadskou prérii až do Skalistých hor k průsmyku Kopajícího koně (Kicking Horse Pass). Budování železnice bylo obrovsky náročné, zemřelo mnoho dělníků, došlo k vyhubení zde žijících bizonů a původní obyvatelstvo bylo vyhnáno z jejich území. Ovšem pro Kanadu to znamenalo období obrovského hospodářského rozmachu, vznikla také první hydroelektrárna na Niagarských vodopádech. Roku 1895 vypukla další vlna zlaté horečky, v dějinách označovaná jako zlatá horečka na Klondiku. V pusté oblasti teritoria Yukon na řece Klondike poblíž dnešního Dawson City americká indiánská rodina objevila zlato. To podnítilo přesuny na 100 tisíc zlatokopů do prérie Yukonu. A tak se postupně osídlovala celá Kanada.
Kanada během První světové války podporovala Británii a zároveň pro ni válka představovala obrovský hospodářský přínos hlavně kvůli výrobě zbraní a exportu zemědělských produktů. Ve 20. letech se pak Kanada snaží postupně zbavovat své závislosti na Británii, nezávislost Kanady v zahraniční politice získala roku 1926. Westminsterský zákon z roku 1931 znamenal pro Kanadu rovnoprávnost s Británií a udělil jí plnou autonomii v oblastech vnitřních i vnějších vztahů. Názorově byla ovšem Kanada stále roztříštěná a byly zde různé skupiny uskupení, národností, které se názorově lišily. Touto dobou byly také položeny základy dnešní ekonomické a kulturní závislosti na USA. Krize ve 30. letech nezasáhla pouze USA, ale dotkla se i Kanady, hlavně farmářů a zemědělců, kteří se nemohli zbavit zásob obilí, k tomu se jich také dotkla špatná úroda následujících let. Během Druhé světové války pak Kanada rovněž podporovala Británii a na svém území cvičila vzdušné bojové jednotky. A v době této války pak také Kanada získala pověst země, která přijímá imigranty ze světa. Tomuto názoru bylo ubráno na pravdě poté, co bylo zabráněno vstupu komunistů a Židů z Německa. Kanadští vojáci se pak účastnili operací 2. světové války jako třeba invaze do Normandie roku 1944. Z války ovšem Kanada profitovala, řada obyvatel působila ve zbrojařském průmyslu. Dalším ekonomickým rozmachem bylo nalezení obrovských zásob ropy roku 1947 v Albertě.
Autor článku: M. Kučerová