Svatá Lucie je právem označována za nejkrásnější karibský ostrov. Horské vrcholy jsou porostlé bujnou tropickou vegetací plnou barevných květů a neuvěřitelně zbarvených papoušků. K tomu všemu nechybí ani nádherné pláže.
Svatá Lucie leží mezi Martinikem a Svatým Vincentem a jedná se o nejrozvinutější a nejlidnatější ostrov ze skupiny Návětrných ostrovů. Vnitrozemí ostrova je porostlé horským pralesem, dále území tvoří banánové plantáže a plantáže cukrové třtiny. Úředním jazykem je angličtina (většina obyvatel ale mluví kreolsky), měnou východokaribský dolar. Fungují tu kreditní karty i bankomaty. Svatá Lucie je poměrně drahou karibskou destinací. Hlavním městem ostrova je Castries. Hlavním zdrojem příjmů ostrova je turismus a zemědělství, hlavně pěstování a vývoz banánů. Kriminalita je na nízké úrovni, zdravotnictví na průměrné úrovni. Existuje riziko nemocí přenášených komáry a nedoporučuje se koupat ve stojatých sladkých vodách vzhledem k možnému výskytu bilharzie a pití jiné než balené vody.
Prvním Evropanem na ostrově byl údajně francouzský pirát Francois Le Clerc, který v 16. století útočil na španělské obchodní lodě v Karibiku. Ostrov v 17. století ovládli Francouzi a kvůli jeho strategické poloze vedle Martiniku a úrodnosti půdy se o něj v minulosti vedly rozsáhlé boje, po kterých se u moci nad ostrovem střídali Francouzi a Britové. Velké Británii ostrov připadl na základě pařížské smlouvy z roku 1814 a roku 1979 se stal ostrov nezávislým na Velké Británii. Dnes je součástí britského Commonwealthu. Dlouholetý francouzský vliv je tu ale dodnes silnější než ten britský. Francouzština jako oficiální jazyk byl vytlačen angličtinou teprve v roce 1842.
Ostrov má asi 170 tisíc obyvatel, z čehož 85% jsou potomci afrických otroků – černoši, 10% jsou pak míšenci různých národností. Hlavním náboženstvím je katolicismus. Stejně jako třeba na Grenadě se tu stále udržuje kult obeah, který sem z Afriky přivezli původní otroci.
Svatá Lucie je vulkanického původu, nachází se tu několik sopek, z nichž poslední vybuchla v 2. polovině 18. století. Původní deštný prales byl bohužel téměř vymýcen kvůli těžbě vzácných dřev v době britské koloniální nadvlády, ostrov je ale naštěstí velmi bujný, dva sopečné kužely zvané Pitons jsou dnes součástí UNESCO. Horské oblasti protíná několik řek, které v některých místech tvoří pěkná údolí. Vnitrozemí ostrova je hornaté, nejvyšší horou je Mt Gimiein s výškou 950 m. Co se týká fauny a flóry, zmíníme kaktusy, ibišky, džungle s orchidejemi, liánami a broméliemi. Z původních dřevin se dochovaly gommier, kaučukovník a chatagnier. Typickým zvířetem jsou především papoušci a různé jiné druhy ptáků (kolibříci např.), dále tu žijí netopýři, ještěrky, stromové žáby, promyka, jedovatí hadi a škrtič hroznýš.
Mezinárodní letištěm na ostrově je Hewanorra International Airport. Létají sem přímé lety z Paříže a pak z jiných karibských destinací. Výletní lodě kotví v Castries. Na některé okolní karibské ostrovy jezdí trajekty společností L´Express des Iles nebo Brudey Freres. Na ostrově jezdí autobusy, nejlepší je ale prozkoumat ostrov autem. Budete potřebovat mezinárodní řidičák a zdejší povolení k řízení. Působí tu mezinárodní autopůjčovny, silnice tu jsou různě kvalitní, jezdí se vlevo.
Hlavní město Castries bylo pojmenováno po francouzském ministrovi námořnictva. V Castries je přístav výletních lodí, budova parlamentu, soudního dvora a katedrála Neposkvrněného početí (Cathedral of Immaculate Conception) z 19. století s krásně malovaným interiérem. Hlavním zdejším náměstím je náměstí Dereka Walcotta (zdejší spisovatel, který 1992 získal Nobelovu cenu za literaturu). Nachází se tu zmiňovaná katedrála, dřevěné budovy z 19. století a pěkná viktoriánská knihovna.
V Castries pak nesmíme opomenout ani historickou oblast Morne Fortune. Necelých 900 metrů vysoký kopec leží asi 5 kilometrů od centra města a nachází se tu pevnost Fort Charlotte budovaná Francouzi a po nich Brity, kteří o ni vedli mnoho sporů a bitev. Památník a obelisk u pevnosti připomíná jednu z bitev v roce 1796, ve které Britové donutili Francouze ke kapitulaci.
Na severu ostrova pak zmíníme nejrušnější rekreační ostrov ostrova, chráněný záliv Rodney Bay, kde se nachází pláž Reduit Beach, kterou od Gros Islet dělí umělý vodní kanál, který ústí do laguny, na které kotví jachty (Rodney Bay Marina). Rodney Bay je turisty narván k prasknutí. Gros Islet je rybářská vesnička s dřevěnými domky a barevnými loďkami.
Na severu ostrova se pak nachází Národní park Pigeon Island. Ostrov Pigeon Island byl v době korzárů doupětem pirátského kapitána Jambe de Bois. Ostrov je s pevninou spojen písečnou hrází, v 18. století tu svou základnu mělo britské námořnictvo, které tu vybudovalo několik pozorovacích věží. Název ostrova prý byl pojmenován podle toho, že se ze zdejší pevnosti vypouštěli poštovní holubi (pigeon) nesoucí zprávy o proplouvajících lodích. V parku se nachází rozlehlé trosky pevnosti Fort Rodney, která nabízí zrestaurované důstojnické ubikace i trosky původních vojenských budov. Na vrcholu Fort Rodney Hill jsou rezavějící děla, ale je odsud také krásný výhled.
A zamíříme teď na jih ostrova. V zátoce Marigot Bay kotví jachty, jedná se o turistické letovisko s novými hotely. Anse La Raye je zas rybářskou vesničkou, která ožívá v pátek, kdy se tu koná pátek mořských plodů a ulice se tak zaplní jídlem (mořskými plody), hudbou a tancem a je to tu skutečně divoká zábava hlavně pro místní až do rána. Jinak vesničku tvoří dřevěné domky a úzké uličky, u pobřeží jsou k vidění lodě vydlabané ze stromu gommier.
Město Soufriére se nachází na pobřeží a bylo založeno Francouzy v 18. století. Název město dostalo podle nedalekých sirných pramenů. Kulisu města dotváří vulkanické kužely Pitons. Zdejší zátoka Anse Chastanet nabízí nejlepší místa na ostrově k potápění a šnorchlování. Soufriére je ale známé hlavně pro své bublající bahenní sopky Sulphur Springs vydechující sirné plyny. Malé krátery uvolňují velké množství sirných plynů, které okraje zbarvují do žluta. Platí se vstupné, jehož součástí je průvodce, který ale bude chtít nějaké spropitné.
K návštěvě doporučíme také činnou kakaovou a kokosovou plantáž Morne Coubaril. Označení Diamant je názvem pro botanické zahrady osázené tropickými rostlinami s vodopádem a pro minerální lázně, které tu byly vybudovány již v 18. století přímo na horkých vývěrech. Užívali si jich tehdy hlavně francouzští vojáci. Minerální lázně jsou otevřené veřejnosti. V Malgretout je neudržovaná pláž a vodopád Pitons, ze kterého padá horká vulkanická voda. Výrobci tradičních uměleckých předmětů sídlí v Choiseul, kde je mimo jiné také pláž. V Grande Anse zas hnízdí kožatky, v sezóně (březen až srpen) se sem pořádají výlety. Přírodní rezervace Maria Islands je jediné místo, kde žije had kouwes (jeden z nejvzácnějších travních hadů). Rezervace chrání hlavně vodní ptáky a oblast je přístupná jen mimo letní sezónu hnízdění. Dále zmíníme jeden z nejstarších statků na ostrově, Fond Doux Estate z 19. století, v jehož okolí se pěstují citrusy, kakao a kokosové ořechy, ale také káva a koření.