Východní pobřeží Srí Lanky, stejně tak jako její severní cíp, patří k nejméně navštěvovaných oblastem tohohle ostrova. Je pravda, že zajímavých míst tu není tolik, jako ve vnitrozemí ostrova nebo na jihu, ale zase vám tahle oblast nabídne tu pravou nefalšovanou Srí Lanku.
Severní část ostrova je diametrálně jiná než kterákoliv jiná oblast Srí Lanky. Vliv jihoindických tamilských přistěhovalců je tu velmi citelný – buddhistické svatyně tu nahrazují ty hinduistické a nad Sinhálci tu převažují Tamilové. V době občanské války byl sever ostrova v podstatě samostatný státem, totálně izolován od zbytku ostrova, v centru bojů a silně zaminován (na půl milionu min tu stále zůstalo). Izolace a desítky let pod správou Tamilských tygrů (tygři sever obléhali až do roku 2009, kdy proběhly zatím poslední boje) jsou tu stále citelné, například ve velmi slabé dopravní infrastruktuře.
Ti z vás, kteří míří až na sever ostrova, tam, kde je to do Indie jen pár desítek kilometrů, se v tomhle článku mohou inspirovat místy, která by mohli navštívit. Nejvýznamnějším poutním místem křesťanů na Srí Lance je poutní kostel z 19. století ve vesnici Madhu. Kostel v sobě skrývá zázračnou sošku Panny Marie z Madhu, kterou sem kdysi přivezli katolíci a prý má schopnost chránit věřící před uštknutí hadem, což se zrovna na Srí Lance může docela hodit...
Jaffna je centrum tamilské kultury a občanská válka tu z celé Srí Lanky probíhala nejdéle, až do roku 2009, což je na poničeném městě vidět stále. Kvůli blízkosti jižní Indie bylo město v zájmu Tamilů a po pádu Anuradhapury a Polonnaruwy tu vzniklo mocné tamilské království Jaffnapatam. Zájem ale následně projevili i Portugalci (hlavně kvůli perlám) a města se zmocnili roku 1621. Po nich se tu vystřídaly další koloniální velmoci. Centrem města je rušná komerční oblast kolem ulice Hospital Road, na které najdete i autobusové nádraží. Vidět tu můžete hinduistickou gópuru Vaitheeswaru nebo chrám Varatharaja Perual Kovil. Pozůstatky zdejší holandské pevnosti byly kdysi největší pevností v Asii. Původní portugalskou pevnost přestavěli Holanďané, znovu se pevnost do dnešní moderní podoby musela přestavět po bojích v občanské válce. Budova východně od pevnosti je veřejná knihovna postavená v tradičním indosaracínském stylu. Zdejší knihy patřily k nenahraditelným dílům tamilské kultury a bohužel byly spáleny roku 1981 při volebních nepokojích. A to za „pomoci“ sinhálské policie a vojáků. I to bylo jedním z podnětů pro vypuknutí občanské války. Na Main Street jsou stále staré koloniální domy a kostely. Nejzajímavější budovou je chrám Nallur Kandaswamy, který se svou velikostí může rovnat i indickým hinduistickým chrámům. Chrámový komplex z roku 1620 byl zničen Portugalci, to už oni tak rádi dělávali nejen na Srí Lance, a znovu byl obnoven až roku 1807. K vidění je tu množství svatyní, malované chodby či nádvoří s nádrží. Nejlepším obdobím pro návštěvu je období púdži (obřadu) – tři púdži probíhají mezi 16 a 17 hodinou. V srpnu se tu koná slavnost Nallur končící velkou púdžou a je to vskutku velkolepá slavnost, která se můžete rovnat i Esale Peraheře v Kandy. V průběhu téhle slavnosti se lidé různě trýzní, třeba se bodají jehlicemi. Věří totiž, že je Bůh ochrání od bolesti.
Poloostrov Jaffna je úrodný kraj, kde se pěstuje zdejší pověstné mango, chilli papričky, banány či chlebovník. Mezi zdejší nejzajímavější místa patří nejasné archeologické naleziště obsahující asi 20 maličkých dágob, které jinde na Srí Lance nenajdete a není tak přesně jasné, co to mělo vlastně za význam. Zmíníme také pěkný chrám Naguleswaram nebo horké prameny Keerimalai, jejichž léčebná síla byla známa již dávno. O pramenech se říká, že se v nich kdysi vykoupala jedna princezna s ošklivou koňskou tváří a stala se z ní krasavice. Je to ale jen takový obyčejný betonový bazének. Oblast Point Pedro se svým majákem značí nejsevernější bod Srí Lanky a v jeho okolí jsou slušné pláže. Je tu i malá poušť Manalkadu s ruinami kostela sv. Antonína a pobřežním hřbitovem pro oběti tsunami z roku 2004.
Ostrov Mannar je s pevninou spojen 2 kilometry dlouhým mostem a do Indie je to odsud jen asi 10 kilometrů. Po staletí byl ostrov významným nalezištěm perel a Arabové tu také vysázeli stromy baobaby, které jsou typické pro ostrov dodnes. Největší město na tomhle ostrově je Mannar, které se pyšní portugalskou pevností a asi kilometr severně od města roste slavný baobab, prý největší strom v Asii zasazený údajně už v 15. století právě Araby. Dál od ostrova Mannar se k Indii táhle pás několika ostrůvku a mělčin a právě přes tenhle pás se první osadníci dostali před tisíci lety z Indie na Srí Lanku.
Mezi ostrovy v Palkově zátoce patří Kayts, Karaitivu a Punkuditivu, které jsou s pevninou spojené mosty. Další ostrovy s pevninou spojují trajekty. Ostrůvky to jsou skutečně odlehlé a turisty téměř nedotčené. Najdete na nich pozůstatky kostelů, portugalských i holandských pevností, pár průměrných pláží, hinduistické chrámy a ostrov Delft je typický pro své poníky, potomky těch, které na ostrov kdysi dávno přivezli Portugalci.
Východní pobřeží Srí Lanky je také Srí Lankou trochu jinak. Je to oblast hlavně tamilská a muslimská, turisticky velmi málo navštěvovaná, díky čemuž je vlastně celé východní pobřeží tradiční Srí Lankou zatím stále bez turistických příkras. Ale turistické resorty už se budují, protože zdejší nádherné zlaté pobřeží je pro developery samozřejmě škoda nevyužít…Východ byl hodně poničen v době občanské války, protože tu silně operovali Tamilští tygři a po válce celá oblast zůstala téměř opuštěná. Dnes ale nabízí Srí Lanku bez davů turistů a nádherné pobřeží poseté palmami, které může být ideálním místem pro trochu nerušeného odpočinku po náročném prozkoumání všech zajímavostí ostrova.
Nejvýznamnějším městem východního pobřeží je přístavní město Trincomalee. Jako přístav bylo město velmi důležité pro námořní obchod v době kralování měst Polonnaruwy a Anuradhapury. Tohle přímořské město nabízí staré koloniální uličky a nespočet hinduistických chrámů a také pěknou pevnost Fort Frederick, která stojí na poloostrově vybíhajícího do Indického oceánu. Pevnost vybudovali Portugalci roku 1623, pak ji ovládali další kolonialisté. Na konci tohoto poloostrova je skála zvaná Swami Rock, která je dominantou přístavu a je z ní nádherný výhled na město i na široký oceán. Na vrcholu skály stojí hinduistická svatyně a za ní ze skály ční strom. Tomuto místu se říká Skok milenců, prý podle jakési dámy, která odsud roku 1687 skočila. Ale je to zase jen další ze srílanských smyšlených legend, protože o stejné ženě existuje záznam v matrice, který hovoří o jejím sňatku o 8 let později. V centru města je pak pěkná travnatá promenáda se starým hřbitovem a nechybí ani další hinduistické chrámy. V přístavu Inner Harbour kotví nákladní lodě a můžete tu tak být svědky nevšedního ruchu. Autobusové nádraží je v centru města na Main Street.
Pěkná pláž v Trincomalee posetá barevnými loďkami a domky je u Patalana Rd, další pěknou pláží je ta v zátoce Dutch Bay. Dvě pěkné zlaté pláže se pak táhnou také severně od města a jsou u vesnic Uppuveli a Nilaveli. V Uppuveli je Válečný hřbitov Commonwealthu s hroby vojáků spojeneckých armád z 2. světové války a nedaleko ospalého srílanského městečka Nilaveli asi 1 kilometr od pobřeží zas leží Pigeon Island neboli Holubí ostrov. Dnes je to národní park a tak tu na vás čeká zase další přepálené vstupné. Holubí ostrov se pyšní nádhernými korálovými útesy a nabízí skvělé podmínky ke šnorchlování kolem ostrova. Vstupenky do parku koupíte u místního hotelu a všechno pro šnorchlování si tu můžete bez problémů půjčit.
Oblast kolem Trincomalee není příliš rozvinutá. Neprospělo jí, že až do roku 2007 byla ovládána Tamilskými tygry. Progres je ale jistě na cestě – na krásných zdejších plážích v Passekudah a Kalkudah, které byly válkou hodně poničeny, se dnes budují nové hotely a východ tak asi brzy (bohužel) dohoní prosperující turistický západ.
Město Batticaloa je místem, kde vlastně prvně přistáli Holanďané na Srí Lance roku 1602 a založili tu svou základnu. Město bylo v době občanské války v nedávných letech základnou Tamilských tygrů a bohužel ho díky tomu potkala i řada krvavých masakrů. Je tu pevnost z roku 1628, která stojí na místní laguně. Městečko působí dost indicky díky silnému působení Tamilů. Jsou tu pěkné staré koloniální uličky několik kostelů a také katedrála Panny Marie. Ve zdejší laguně prý žijí zpívající ryby. Povídá se, že z laguny vycházejí podivné zvuky v období od dubna do září a nikdo neví, co zvuky vydává. Mluví se tak o tajemných zpívajících rybách z Batticaloy. Nejvíce zvuky uslyšíte u mostu Kallady Bridge. Ve městě je také pěkná pláž plná barevných rybářských loděk.
Pojedete-li dále na jih, dorazíte do jednoho z nejlepších letovisek na východním pobřeží – Arugam Bay. Celá oblast kolem města nabízí nejlepší podmínky pro surfování na celé Srí Lance a možná i na světě. Surfovat tu můžou jak začátečníci, tak pokročilí ve skvělých rourách. Nejlepšími místy pro surfování na Srí Lance je The Point s až dvoumetrovými vlnami, Baby Point jak už název říká spíše pro začátečníky stejně jako Crocodile Rock. Roury pro zkušené surfaře najdete často v oblasti zvané Peanut Farm. Je tu ale i kupa dalších míst. Veškeré vybavení pro surfování si tu bez problémů půjčíte. Informace pro surfaře v této oblasti s různými blogy a dalšími informace najdete tady.
Asi 15 kilometrů od Arugam Bay leží Národní park Lahuga, jehož hlavním lákadlem jsou sloni, kteří jsou u zdejší nádrže k vidění v červenci a srpnu. Park je oficiálně nepřístupný veřejnosti, ale vzhledem k tomu, že jím vede hlavní silnice mezi Arugam Bay a Monaragalou, není problém se tu zastavit. Nedaleko parku jsou pak ruiny buddhistické svatyně Magul Maga Vihara s dágobou a měsíčními kameny. Dále na jih můžete objevit kilometry nádherných a zatím ještě nedotčených pláží, které vedou až k vesnici Panama. Můžete vyrazit také k ruinám lesního kláštera Kudimbigala s jeskyněmi, ve kterých prý mniši žili už v 1. st. př. n. l.
Autor článku: M. Kučerová