Španělsko je po Itálii a Francii třetí nejnavštěvovanější zemí Evropy. Důvod je jasný. Stejně jako tyto oblíbené turistické destinace nabízí kombinaci nádherné přírody, hor, moře, úžasných historických a kulturních památek i nesmírně bohaté umělecké sbírky. K tomu všemu vynikající kuchyně a temperamentní jižanská kultura, která světu dala třeba flamenco. Španělsko toho nabízí neuvěřitelně mnoho, a abyste ho viděli celé, budete se sem muset vydávat opakovaně. Máme pro vás připraven podrobný průvodce.

Španělské království je země nacházející se v západní Evropě na Pyrenejském poloostrově. Hraničí s Portugalskem, Andorou a Francií. Země je konstituční monarchií, v čele stojí král, ale vládne dvoukomorový parlament a vláda. Hlavním a největším městem je Madrid. K placení se užívá euro. Úředním jazykem je španělština, anglicky se tu s výjimkou velkých měst nedomluvíte. Elektrické zásuvky jsou obdobné těm našim. Španělsko je vyspělá průmyslová země, největší podíl na ekonomice má zemědělství, průmysl a cestovní ruch. V zemědělství je to pěstování oliv a výroba olivového oleje, dále pak pěstování citrusů, zeleniny, výroba vína a zpracování korku. Co se týká průmyslu, vyrábí se tu auta značky Seat, ale také tu mají své továrny automobilky VW, Opel, Renault, Peugeot, Citroen... Významný je dále oděvní průmysl, ze Španělska pochází značky Mango a Zara a potravinářství – šunka, klobásy, sýry.

Španělsko má zhruba 47 milionů obyvatel, z čeho 70% jsou katolíci. Katolická víra má ve Španělsku hlubokou tradici, více se dozvíte v článku věnovaném historii země. Ačkoliv existují obrovské regionální rozdíly mezi obyvateli Španělska, jedno Španěly spojuje. Hluboce zakořeněný vztah k tradicím a ke svým kořenům. Typický Španěl přesto neexistuje. Lidé putují za prací napříč regiony, existuje tu stará komunita Cikánů i přistěhovalců ze severní Afriky. Španělsko je neuvěřitelně rozmanité a stejně tak jeho jazyky. Úředním jazykem je samozřejmě španělština, což je vlastně kastilština z centrálního Španělska. Pak existuje baskičtina, katalánština nebo galicijština. Velká města se tolik liší od málo zalidněného vesnického vnitrozemí, kde lidé většinou neznají ani sousední město. V podstatě kulturním centrem Španělska je Barcelona, která se může měřit s nejlepšími kulturními středisky v Evropě a prosperita z ní přímo sálá. Madrid ji pomalu dohání, místní obyvatelé zas dokážou víc žít, jsou uvolněnější a madridský noční život upoutá spoustu lidí zastávající tento typ zábavy. Za těmito městskými velikány pak stojí Valencie, Sevilla, Zaragoza, Malaga a Bilbao.

Španělská kultura je jedinečná, stejně tak jako kultura jakékoliv jiné země. Má silné kořeny v katolicismu, který hrál vždy silnou roli. Bohatá historie a rozmanitost obyvatel ovlivnila nejen architekturu, ale i kulturu, hudbu, tanec a umění. Španělsko je proslulé bohatým nočním životem, místní milují fotbal (pocházejí odsud evropské fotbalové velkokluby Real Madrid či FC Barcelona). Obyvatelé jsou temperamentní, tmavší pleti, vlasů i očí, muži jsou poměrně malého vzrůstu a všichni jsou velmi společenští. Mívají dvě příjmení – jedno po otci, jedno po matce, proto se španělská jména někdy mohou zdát velmi dlouhá. Jsou také typičtí svou nedochvilností, řekne-li se ve tři, rozhodně to neznamená ve tři, ale kolem čtvrté už by se tam první mohli začít scházet. Jsou také docela nepořádní, doma chodí většinou v botách, na úklid zatížení rozhodně nejsou. S jejich proslulým temperamentem souvisí i hudba a tanec, které jsou důležitou součástí španělské lidové kultury. Nejznámějším tancem a hudbou je samozřejmě flamenco, které má svůj původ v Andalusii. Dnešní podoba je ale hodně přisluhována etniku španělských Cikánů z 18. století. Dalším tancem je jota pocházející z Aragonie, která se tančí v krojích v doprovodu hudby kytary, harmoniky, dud a kastanět. Dále ke španělské kultuře patří tance sardana nebo sevillana. Fiesty, pod čímž my rozumíme různé oslavy a svátky, patří taktéž neodmyslitelně ke španělské kultuře. Slaví se v každé vesnici za doprovodu hudby a tance. Za nejvýznamnější svátek je považována velikonoční Semana Santa.

Tradicí jsou také býčí zápasy, ale... Už jsem trochu háklivá na to, jak se za tradice, kulty nebo náboženství schovávají aktivity, při kterých se pro mě z nepochopitelných důvodů jakými jsou uctívání bohů či zábava lidí, zabíjí nebo jinak trpí zvířata. Náš web maximálně podporuje udržitelné cestování a ochranu přírody. U aktivit, které neodpovídají našemu přesvědčení, vždy čtenáře a potencionálního cestovatele ponoukáme k tomu, aby se sám zamyslel, zda chce svými penězi nebo pozorností podporovat aktivity, které bezdůvodně trápí, vraždí či ubližující zvířatům i přírodě. Bude tomu tak i v případě španělské corridy. Má bohatou tradici, je to jakýsi rituál a umění, který má původ v římských gladiátorských zápasech a středověkých kláních a je považována za doklad španělského smyslu pro drama, ceremonii, divokost a temperament. Věřím, že většina našich čtenářů se dokáže zabavit lepšími aktivitami, než pozorováním vraždění zvířat. V Katalánsku bylo o zákazu býčích zápasů rozhodnuto v roce 2010 a my pevně věříme, že další regiony budou následovat.

Za typické suvenýry, které si ze Španělska můžete dovézt, je považována španělská šunka, olivy, víno či olivový olej. Dále pak třeba ručně malované vějíře používající se při flamencu, výrobky z kůže a drobnosti zobrazující španělské tradice a památky.

Jsem zastáncem toho, že chcete-li dobře poznat kulturu dané země, bez alespoň malé znalosti historie země se to neobejde. A ta španělská je ohromně poutavá! Různé vlivy, které po staletí ovlivňovali španělské tradice a kulturu, dnes dokládá neuvěřitelná rozmanitost architektonických stylů či uměleckých děl, stejně tak je lze pozorovat i ve španělské kuchyni. Při cestě do Španělska by vám měly být alespoň trochu známé pojmy jako Maurové, reconquista, silnou tradici má také španělská středověká inkvizice. Co víte o době habsburského Španělska či o poražení neporazitelné Armady? Nezapomenout by se měla ani tragická doba španělské občanské vlády a teroru generála Francisca Franca, což Španělsko zužovalo téměř po čtyřicet let. Všechno důležité ze španělských dějin najdete v článku věnovaném španělských dějinám.

Základem španělské kuchyně je olivový olej, Španělsko je největším producentem a konzumentem tohoto oleje na světě. Dále pak zelenina, šunka, mořské plody a ryby. Španělská kuchyně je historicky ovlivněna nejen různými kulturami (Arabové, židé), které tu po staletí žily, ale také událostmi, jakými bylo objevení Nového světa, díky čemuž se do Evropy dostala řada do té doby neznámých potravin. Hlavním jídlem je oběd, který začíná o něco déle než u nás (13:30 až 16 hodin), po kterém následuje siesta – odpočinek. To dobou se nic nedělá a tato tradice dost ovlivňuje i běh obchodů. Večeře nezačíná dřív než ve 21 hodin. Španělská kuchyně se přirozeně liší podle regionu.

Za tradiční španělská jídla se považuje jamón serrano neboli sušená šunka, která je tradiční španělskou delikatesou. Vepřová kýta se nechá několik dní v mořské soli, která se později odstraní a šunka se pověsí na vhodné vlhké tmavé místo, aby dozrála. Podle doby zrání (v letech) se pak rozlišují různé druhy šunky. Připomíná italskou parmskou šunku. Nejslavnějším španělským jídlem je bezesporu paella, ta pravá tradiční je z Valencie. Paella je jídlo z rýže, se zeleninou, kuřecím masem nebo mořskými plody, to vše obarvené šafránem. Název paella znamená pánev se dvěma uchy, na které se paella připravuje. Čerstvou paellu dostanete jedině ve formě pro dvě osoby ve zmiňované pánvi. Za národní jídlo je považována tortilla espaňola, omeleta se syrových brambor, cibule a sýra. Dále zmíníme gazpacho, hustou studenou zeleninovou polévku a známé jsou také španělské sušené uzeniny, třeba klobása chorizo. Jedí se samozřejmě ryby i plody moře, najdete tu také různé formy sendvičů nebo obložených baget, kterým se říká bocadillo. Španělsko také světu dalo tradiční tapas, malé jednohubky podávané k vínu nebo sherry. Podobné jsou našim jednohubkám, využití mají v restauracích ke sklence vína nebo při různých společenských akcích. Vyzkoušet je můžete v podobě oliv, sýrů, klobás, nebo třeba bagety se sušenou šunkou. Variant existuje snad neomezené množství.

Co se týká dezertů, připomeneme smažené tvary z koblihového těsta churros nebo pudinkový koláček zvaný flan. Od Maurů se do španělské kuchyně dostaly také přeslazené dezerty jako třeba turron, oříšková pasta s medem a skořicí.

Španělé pijí kávu, čokoládu původně přivezenou z Mexika nebo horchatu, studený mléčný nápoj z mandlí. V létě je oblíbená ledová tříšť granizado. Španělsko zabírá největší vinařské území v Evropě a zdejší víno poslední dobou získává na kvalitě. Španělsko proslulo hlavně červeným vínem – odrůdy Tempranillo, Syrah, Merlot nebo Malbec, vyrábějí se ale i bílá vína – Viura, Savignon Blanc. Nejkvalitnější vína pochází z regionu La Rioja, dalšími vinařskými regiony je pak Navarra nebo Ribera del Duero. Vína splňující přísná kritéria kvality nesou označení DOC. Z vína se pak dělá další řada nápojů, známá je třeba sangría, což je vinný nápoj s kousky ovoce. Podobné sangríi je tinto de verano, víno s citronovým nápojem La Casera. Stále oblíbenějším je pak kvalitní španělské šumivé víno Cava. V Andalusii má také původ slavná sherry, dezertní víno, které je velmi oblíbené hlavně ve Velké Británii. Španělské víno mělo dobrou tradici již v 16. století. A aby se nezkazilo, začala se do něho přidávat brandy. Do Velké Británie, kde je dnes sherry velmi populární, se dostalo poprvé díky korzárovi Francisu Drakovi, který sherry uloupil z jedné španělské flotily. Sherry se vyrábí z několika vinných odrůd, 90% ale tvoří odrůda Palomino. Pije se ze skleniček ve tvaru tulipánu.

Co se geografie Španělska týká, vnitrozemí země tvoří tzv. mesety, náhorní plošiny jako třeba La Mancha. Země má také několik pohoří. Pyreneje Španělsko dělí od zbytku Evropy, dále pak Sierra Nevada nebo Kantaberské pohoří. Největší horou Španělska je sopka Pico de Teide s výškou 3 718 metrů na Tenerife. Břehy země omývá Atlantický oceán a Středozemní moře.

Země se dělí do 17 autonomních oblastí – Andalusie, Aragonie, Asturie, Baleárské ostrovy, Baskicko, Extremadura, Galicie, Kantábrie, Kanárské ostrovy, Kastilie a León, Kastilie-La Mancha, Katalánsko, La Rioja, Madrid, Murcie, Navarra, Valencie a dvou autonomních měst, tzv. španělských exkláv na pobřeží severní Afriky v Maroku – Ceuta a Melilla, o které dlouhodobě žádá Maroko. Na jižním pobřeží se pak nachází britská enkláva Gibraltar, kterou chce od Velké Británie dlouhodobě navrátit zase Španělsko. Gibraltar připadl Británii po válce o dědictví španělské.

Na území Španělska se střídají listnaté i jehličnaté lesy na severu a ve vnitrozemí se středomořskou vegetací na jihu, východě a vnitrozemí. Pro tu jsou typické olivovníky, cedry, oleandry, palmy, myrty, levandule... Z fauny jmenujme medvěda hnědého, vlky, ohrožené a přísně chráněné rysy iberijské, kozorožce iberijské, na Gibraltaru se nachází opice makakové magot. V pobřežních vodách lze spatřit delfíny i velryby. V Andalusii se nachází největší evropské hnízdiště plameňáků, dále tu žijí želvy, ještěrky, chameleoni a 13 druhů hadů, z čehož jen jeden je jedovatý – zmije Latasteova.

Španělsko má hustou kvalitní silniční síť a je to dokonce země s nejdelší dálniční sítí v Evropě. Zemi nejlépe projedete autem, fungují tu ale i autobusy a vlaky. Autobusy provozují společnosti Alsa, Grupo Avanza, Arriva. Vlaky, které jsou ve srovnání s autobusy dražší, provozuje Renfe. Na Baleáry a Kanáry se lze dopravit také lodí, Acciona Transmediterranea posílá trajekty na Baleáry, Kanáry i na pobřeží severní Afriky. Společnosti Balearia a Iscomar provozují trajekty na Baleáry.