Dějiny Velké Británie a Severního Irska

  • Spojené království Velké Británi a Severního Irska bylo po mnoho staletí jednou z největších mocností světa a v podstatě udávalo tempo evropského rozvoje. Británie vládla mořím a dobývala svět, válčila snad s každým, s kým se dalo, byla kolébkou největšího technického progresu Evropy, doby hladu a bídy se střídaly s obdobími největšího pokroku a spokojenosti. Status jedné z nejsilnějších mocností světa má Británie dodnes. Pojďme se tak proto teď stručně podívat na milníky britské historie, na její nejvýznamnější historické postavy i události…

  • Území Anglie do 10. století

    Římané Anglii dobyli pod vedením Julia Caesara a ovládali ji až do 5. století. Největší rozmach Římské říše na anglickém území je zaznamenán za vlády Hadriána, který nechal celé ovládané anglické území ohraničit slavným Hadriánovým valem, který se táhl zhruba uprostřed ostrova od řeky Tyne po záliv Solway Firth a jehož pozůstatky můžeme dodnes vidět. Římané ovládali dnešní Anglii, Wales a část jižního Skotska. O expanzi se Římané pokusili za vlády Antonia Pia, který se snažil dobýt území dnešního Skotska. Z těchto dob můžeme vidět pozůstatky snahy Antonia o označení ovládaného území, Antoniův val, který měl nahradit stávající Hadriánův val a dát najevo rozšíření římského území.

    Římany na území dnešní Anglie nahradily germánské kmeny Anglů, Sasů a Jutů, za jejichž vlády se země dělí na jednotlivá království. V 9. století pak byly zaznamenány vpády severských Vikingů.

  • Anglický středověk aneb válčí se doma i venku

    Ranný středověk je datován historiky od 11. do 13. století. Roku 1066 do Anglie vpadli Normané (potomci severských Vikingů, kteří v 9. století obsadili území severní Francie). Rozhodující bitvou pak byla téhož roku bitva u Hastingsu, ve které Normané porazili vládnoucí Anglosasy a vlády se ujal král Vilém I. Dobyvatel. Za vlády Normanů se začaly vybírat daně, Normané obsazovali pozice ve správně i církvi a vlekly se spory mezi Anglosasy a Normany.


    Největším sporem Anglie ve středověku byla mezi lety 1337 až 1453 trvající Stoletá válka mezi Anglií a Francií, která vypukla sporem o nadvládu v bohatých Flandrech. Anglie ve válce prohrála a přišla o všechna svá francouzská území.

    V 2. polovině 15. století pak Anglií otřásala série občanských válek mezi dlouho znepřátelenými rody Lancasterů a Yorků (oba rody byly vedlejší linií vládnoucího rodu Plantagenetů), kteří si nárokovali trůn i moc v zemi. Tyto války jsou označovány jako Války růží, protože oba rody měly v erbu růže – Lancasterové červenou, Yorkové bílou. Rozhodující bitvou byla bitva u Bosworthu roku 1485, ve které o moc přišel vládnoucí anglický rod Plantagenetů a na trůn se dostávají slavní Tudorovci. To znamenalo ukončení Válek růží a také konec středověku v Anglii.

  • Tudorovci aneb „alžbětinský zlatý věk“

    Tudorovci vládli Anglii po víc než jedno století, do roku 1603. Byli jedním z nejmocnějších rodů, za jejich vlády do Anglie proniká renesance. Podívejme se tak na nejznámější z nich.

    Jako první Tudorovec na trůně byl Jindřich VII., zakladatel rodu Tudorovců, který byl poměrně schopným králem, dobrým obchodníkem. Usmířil Lancastery a Yorky, podporoval výstavbu lodí, námořní obchod a zámořské objevy. Po něm nastupuje jeho syn, Jindřich VIII., který byl špatným králem, ale zato velmi slavným díky svým šesti manželkám. Chytrost po otci nezdědil, byl to sebevědomý král, který na smrt poslal každého, kdo se mu znelíbil včetně některých ze svých manželek. Jindřich VIII. založil novou anglikánskou církev. Tato etapa je označována jako anglická revoluce. Jindřich VIII. se potřeboval zbavit své manželky Kateřiny Aragonské, což mohl dovolit pouze papež. Ten to ovšem jako strýc Kateřiny neudělal a tak si Jindřich založil vlastní církev, jejíž hlavou se stal sám král. Všichni museli uznat krále jako hlavu církve a pokud tak neučinili, byli popraveni. To se také stalo největšímu renesančnímu mysliteli a humanistovi té doby v Anglii, siru Thomasi Morovi, který byl uznávanou osobností své doby pro svůj silný charakter, laskavost a učenost a byl také velkým přítelem Jindřicha VIII. Tedy asi pouze do té doby, než ho Jindřich nechal roku 1535 popravit. Na Jindřichově dvoře vládla korupce a přetvářka, hold tak, jak to už na slavných královských dvorech bývalo, rozprodával se katolický majetek a vrcholem bylo zničení nejvíce uctívaného místa v Anglii, hrobka Thomase Becketta, arcibiskupa z Canterbury zabitého ve 12. století královými rytíři.


    Po smrti Jindřicha VIII. na trůn usedá královna Marie I. Tudorova, která si svými krutým pronásledováním protestantů vysloužila označení Marie Krvavá. Marie, jako velká zastánkyně katolictví, po léta své vlády pronásledovala protestanty a své milované katolické církvi tím nevědomky způsobila škody, kterými katolická církev trpěla po další čtyři století a nakonec ještě přišla o poslední anglické místo na pevnině, francouzský přístav Calais.

    Jednou z nejvýznamnějších panovnic v anglické historii je královna Alžběta I.. Ta byla velice inteligentní a politicky velmi schopnou panovnicí. Ačkoliv se nikdy neprovdala, měla řadu favoritů na královském dvoře. Pravděpodobně se poučila z chyb svého otce i z chyb nevlastní sestry Marie Krvavé. Vládla po dobu 45 let a Anglii stabilizovala i díky schopným spolupracovníkům. Stejně jako její otec byla hlavou anglikánské církve a za náboženství vybrala protestantismus. Proslavila se vítězstvím v námořní válce proti španělské Armadě roku 1588. Armada byla ohromná španělská námořní flotila, kterou nechal postavit vdovec po Marii Krvavé, Filip II. Španělský, pro vpád do Anglie. Anglické námořnictvo ji porazilo a Alžběta tím získala nehynoucí slávu. Pro období její vlády je typický také rozkvět kultury, divadla a do Anglie proniká renesance. Významnými dramatiky té doby byl Christoper Marlow a William Shakespeare. Alžběta taktéž položila základy koloniální říši a námořnictvu. O slávu v dobývání moří se zapříčinil Francis Drake, z dnešního pohledu již spíše pirát, který měl velkou zásluhu na poražení španělské Armady a Walter Raleigh, který je výrazně spojen s osídlováním Nového světa (založením prvních osad v Americe). Samozřejmě že královna Alžběta nebyla dokonalou panovnicí, byla ješitná, toužila po uznání a také se nechvalně proslavila tím, že nechala popravit skotskou královnu Marii Stuartovnu. I historikové dnes zůstávají v hodnocení jejích zásluh spíše vlažní. Její smrtí roku 1603 skončila vláda Tudorovců v Anglii a na trůn se na pokyn Alžběty dostává syn Marie Stuartovny, Jakub I. Stuart a anglický trůn tak ovládne rod Stuartovců.

  • Stuartovci na trůně a vláda „lorda protektora“

    Jakub I. Stuart byl znám jako homosexuál a jedním z jeho favoritů byla i postava známá ze Tří mušketýrů, vévoda Buckingham. Po Jakubovi na trůn nastupuje jeho syn Karel I., který proslul spory s parlamentem, a tak roku 1642 vypukla občanská válka mezi králem a parlamentem, ve které bylo královské vojsko poraženo, král Karel I. byl popraven, byla vyhlášena republika a do jejího čela byl parlamentem roku 1653 zvolen lord protektor Oliver Cromwell, dodnes dost kontroverzní postava britských dějin, který se výrazně zasloužil o vítězství parlamentních vojsk. Cromwell vládl parlamentu, měl pravomoce vládce, ovládal loďstvo a nastolil diktaturu. Po jeho smrti se na trůn dostane král Karel II. a zemi opět vládne král. Za jeho vlády Londýn zničil obrovský požár a také byl položen základ dnešním anglickým politickým stranám.

  • Vznik Spojeného království Velké Británie a Severního Irska

    Až do 1707 byla Anglie samostatným královstvím, které si sice do té doby několikrát v historii nárokovalo jak Skotsko, tak Irsko, ale nikdy se nepodařilo zemi sjednotit. To se povedlo až roku 1707 Aktem o unii, kdy byl zrušen anglický a skotský parlament a vzniklo Království Velké Británie, roku 1800 bylo připojeno i Irsko. Roku 1922 pak Irský svobodný stát získal nezávislost, ale Severní Irsko ponechal jako součást Velké Británie a tak roku 1927 vznikl nový stát Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Vraťme se ale ještě nyní krátce zpátky hlavně do Anglie do 18. století, kdy Evropu ovládne průmyslová revoluce.

  • Průmyslová revoluce a „viktoriánská Anglie“

    Roku 1851 se v londýnské Hyde Parku konala Velká výstava, která se snažila oslavit Velkou Británii jako světovou velmoc a průmyslový gigant. Na výstavě se shromáždily největší vymoženosti tehdejší civilizace v čele s parním strojem, který je považován za symbol průmyslové revoluce. Tou dobou už byl proces, dnes označovaný historiky jako „průmyslová revoluce“ několik desítek let v běhu. Za období průmyslové revoluce je označována 2. polovina 18. století a století 19., za „kolébku“ průmyslové revoluce je pak považována právě Velká Británie.


    Skoro po celé 19. století Británii vládne jedna z největších světových panovnic všech dob, královna Viktorie. Se svými 63 lety vládnutí je považována za nejdéle vládnoucího panovníka na britském trůně. Názory na vládu Viktorie se různí, ostatně jako na vládu jakéhokoliv jiného panovníka. Pro toto období je typické velké rozšíření britského impéria (získala se území Austrálie, Hongkongu nebo Nového Zélandu) a Velká Británie se stala hlavní politickou mocností světa. Došlo ale také k řadě průmyslových nebo vědeckých změn a 19. století je považováno za dobu obrovského strádání. Jak sociálního, tak hospodářského i duchovního. Po technické stránce se země neuvěřitelné vyvíjí, zavádí se parní energie, otevírá se první veřejná železnice v Británii (1830), vznikají nové továrny, ve kterých se do popředí dostávají mechanické stroje. Proti tomu se mezi dělníky šíří vlna odporu, protože právě jejich práce je nahrazována stroji a lidé tak přicházejí o práci a třou bídu s nouzí. Této tématice se ve svých slavných románech jako Oliver Twist nebo Těžké časy věnuje i Charles Dickens. Protože je lidská práce nahrazována stroji, rozšiřují se chudinské čtvrti a lidé demonstrují, dělníci rozbíjejí stroje. Pokles lidí pracujících v zemědělství byl v době průmyslové revoluce zaznamenán o desítky procent. Nekalým fenoménem je také dětská práce a stále trvající proces jakéhosi otroctví. Zákonem o dětské práci se práce dětí omezila „jen“ na 48 hodin týdně a roku 1830 se také ruší otroctví. V politice se šíří korupce a dělníkům je upíráno volební právo, časy to pro chudé dělníky nebyly dobré…Průmyslová revoluce ukazuje nepříjemný kontrast mezi fenomenálním technickým pokrokem a lidskou bídou.

  • Velká Británie od 20. století do současnosti

    Jako připomínku 1. světové války najdete válečné památníky téměř v každé vesnici. Po 1. světové válce je zavedeno volební právo po všechny a bezplatné základní vzdělání. Roku 1936 se k moci dostává král Eduard VIII., který se nejvíce proslavil svou láskou k rozvedené Američance Wallis Simpsonové, kvůli které se po roce vzdal vlády a na trůnu ho nahradil jeho mladší bratr, král Jiří VI.. Toho můžete znát z oscarového filmu Králova řeč, který vypráví právě o trápeních tohoto „koktavého krále“. Druhá světová válka Británii zasáhla a po většinu jejího trvání je ministerským předsedou jeden z nejvýznamnějších státníků 20. století Winston Churchill. Ten převzal vládu po Nevillu Chamberlainovi. Chamberlain roku 1938 podepsal Mnichovskou dohodu, která uznala Německu nárok na oblast Sudet v Československu a za jeho vlády vstoupila Británie do Druhé světové války. Chamberlain vedl Británii v prvních osmi měsících války, než odstoupil a místo uvolnil právě Churchillovi. Ten se proslavil účinnou vojenskou taktikou. Po pádu Francie zůstala Británie proti Německu sama a zažila jedny z nejtěžších chvil války. Roku 1941 ale Británie získává jiného mocného spojence, Spojené státy americké.

    Po konci Druhé světové války roku 1945 se zavádějí úsporná opatření, která trvají až do 50. let 20. století. Opatření se týkají dávek na potraviny, šaty nebo auta. Roku 1952 se po smrti krále Jiřího VI. na trůn dostává jeho dcera, královna Alžběta II. , která zemřela v roce 2022. Po válce se také ve velkém rozjíždí dekolonizace světa a dříve získané zámořské kolonie získávají svobodu nebo se alespoň dostávají na právní úroveň své mateřské země. Do 60. let získala svobodu většina britských kolonií. V současnosti pak ve společenství zemí Commonwealthu (země, jejichž hlavou státu je britský panovník, ale mají svoji vlastní vládu, guvernéra, právní a sociální systém nebo měnu) je 15 států, jako třeba Kanada, Austrálie, Nový Zéland a některé ostrovy v Karibském moři nebo Indickém oceánu. Z dalších významnějších politiků pak zmiňme milovanou i nenáviděnou Margaret Thatcherovou nebo Tonyho Blaira. Současnou hlavou království je král Karel III.

    Autor článku: M. Kučerová