Vietnam se v poslední době stále více dostává do hledáčku cestovatelů z celého světa. Pro své hory, krásné pobřeží, zelená rýžová pole a vynikající kuchyni je právem ideální destinací pro exotickou expedici či dovolenou na jihovýchodě Asie.

Vietnamská socialistická republika se nachází v jihovýchodní Asii, na východě poloostrova Zadní Indie. Jeho břehy omývá Jihočínské moře, což je jedno z okrajových moří Tichého oceánu. Na severu sousedí s Čínou, na západě s Laosem a Kambodžou. Má 83 milionů obyvatel, hlavním městem je Hanoj a úředním jazykem vietnamština. V zemi vládne komunistická strana, která ale dovoluje alespoň v omezené míře soukromé podnikání. Země se dělí na 58 provincií. Hlavní roli v hospodářství země má zemědělství, kterému se věnuje na 48% všech obyvatel. Vietnam je 4. největším producentem rýže na světě, 2. největším producentem kávy na světě, 1. největším producentem pepře na světě, a dále produkuje čaj, kešu ořechy a krevety. Poslední dobou se hodně rozvíjí cestovní ruch, který má stále větší podíl na hospodářství Vietnamu. Zdejší měnou je vietnamský dong (VND), druhou používanou měnou jsou americké dolary. Ve městech je dobrá dostupnost bankomatů, stejně tak přijímají karty, i když obchody si za platby kartou někdy účtují přirážky. Časový posun je GMT +7 hodin.

Protože má Vietnam 83 milionů obyvatel, zavedla vláda politiku dvou dětí na rodinu. Takovéto rodiny jsou pak různě zvýhodňovány před těmi, které mají dětí víc. Vietnamské obyvatelstvo mládne, 65% obyvatel patří do generace mladší 30-ti let. Obyvatelé země jsou poznamenaní řadou válek a ozbrojených konfliktů, které ničily Vietnam po staletí. Nejprve boje s Číňany, poté s Francouzi a v docela nedávné době také nejen proti USA a jiným zemím, ale i vzájemně proti sobě. Obětmi Vietnamské války se staly také děti, hlavně pak potomci Američanů a Vietnamek. Tyto děti po válce neuvěřitelně trpěly, protože byly nepříjemnou připomínkou přítomnosti USA ve Vietnamu. Byly nazývány „dětmi zrozenými z prachu“, byl jim zamezen přístup ke vzdělání a terorem byly nuceny utéct na Západ. Starší generace si všechny křivdy velmi dobře pamatuje, miluje Ho Či Minha a Číňani a Američané jsou stále velkými nepřáteli. Mladá generace už je jiná, moderní a vyznává jiné hodnoty. Vietnamci jsou obchodníci tělem i duší, mají velmi dobře vyvinutý jakýsi obchodnický instinkt, obchodují ve dne v noci a obchod je pro ně jednoduše životním stylem. To ale dobře známe z našich vietnamských tržnic. Je také pravda, že Evropani jsou v jihovýchodní Asii, stejně jako v jiných ekonomicky slabších zemích, prostě považováni za „dojné krávy“ a snaží se z nás tak dostat víc peněz, než by se slušelo. Tak se nenechte zbytečně obírat! Velký význam má ve vietnamské společnosti rodina, už v minulosti panovala myšlenka, že vedení státu má být rodinná záležitost a má se předávat z generace na generaci. Celé početné rodiny se schází při různých příležitostech. Co se týká pravidel platící pro Evropany, měli bychom dodržovat následující: neopalovat se nahoře bez, zouvat si boty při vstupu do jakékoliv zdejší svatyně, nedávat si nohu přes nohu tak, aby naše chodidlo směřovalo jinému do obličeje, starším lidem a mnichův projevovat úctu úklonem a smeknutím pokrývky hlavy. Vyznávám pravidlo, že jsme-li v cizí zemi, měli bychom se chovat podle jejich pravidel, nikoliv podle těch našich. Tak zkuste dodržovat alespoň to nejzákladnější. Vietnamci neznají soukromí a nemá pro ně příliš velký význam, pokojská v klidu vejde do pokoje bez zaklepání, takže na to se raději připravte. Běloši jsou stále považováni za exotická stvoření a atrakci a malé děti se tak předhánějí v tom, kdo se vás dotkne jako první…tak si ten zájem užijte! Populaci tvoří hlavně Vietnamci, žije zde menšina Číňanů, Khmerů a Čamů. 90% obyvatel žije ve městech, 10% v horách a odlehlých oblastech. Obyvatelstvo žijící mimo civilizaci a velká města vede stále kočovný život a zbytek populace se na ně nedívá příliš přívětivě. Pro zdejší „měšťáky“ to jsou prostě horalové, venkovani. Mezi takové horské kmeny patří třeba Bahnarové, Dzao, Hmongové nebo Džazarové. Zdejší duchovní život utvářela velká náboženství jako buddhismus, konfucianismus, taoismus i křesťanství. Přesto ale přes 80% obyvatel je bez vyznání, nejvíce zastoupený je buddhismus.

A taky přidáme pár praktických rad: zásuvky mají dvě vidlice a budete tak potřebovat adaptér. Nedá se tu kempovat, něco takového nabízejí jen zdejší cestovní agentury. Připravte se na hodně žebráků, kteří bílé turisty považují za dojné krávy. Nepodporujte je v tom! Asie sama o sobě je divoká, hlučná, Vietnam není výjimkou. Ve městech se nevyspíte, k tomu se ještě brzy vstává a prodavači tak začínají hulákat už kolem sedmé ráno. Dávejte pozor na různé podvody, místní dokážou na bílé turisty vymyslet neuvěřitelné věci – třeba krádeže skútrů. Ty si tady půjčíte na každém rohu a tak se může stát, že sám majitel, který vám skútr půjčil, ho ukradne a pak od vás požaduje celou náhradu za krádež. Doporučujeme mít vlastní zámek. Snadno také přijdete o odložené věci, ve městech je průměrné riziko krádeží. V okolním moři pak také žijí nebezpeční živočichové jako žahavé medúzy, rejnoci či žraloci. Z dob války se v některých oblastech (opuštěných, nenavštěvovaných a neosídlených) stále zachovaly miny. Policie je zkorumpovaná stejně jako kdekoli jinde v Asii, policisté si sami řeknou o úplatek. Budete-li nakupovat, smlouvejte. Zdravotnictví je ve městech na docela slušné úrovni, v odlehlých končinách to logicky tak jednoduché není. V případě zdravotních potíží je nejlepší vydat se do Hanoje či Ho Či Minova města. Riziko malárie je ve městech a turistických oblastech velmi nízké, rizikové jsou provincie Ca Mau a Bac Lieu. Před komáry se ale v každé exotické zemi raději chraňte. Města hodně trápí smog, ovzduší je tu skutečně velmi znečištěné. Na jihu se pak nedoporučuje jíst kuřecí maso, kvůli poměrně nedávno vyvolané panice týkající se ptačí chřipky. Co ale potěší, je to, že je tu velmi levno. Ať už se jedná o jídlo, ubytování, suvenýry či dopravu. Pro turisty tu funguje hodně cestovních kanceláří, které pořádají neuvěřitelné množství organizovaných výletů. Takovými jsou třeba agentury Buffalou Tours v Hanoji, Destination Asia v Ho Či Minově městě, Exotissimo nebo Phoenix Voyages.

Udělejme si jen takový stručný pohled do historie této exotické země. Jižní Vietnam byl od 1. do 6. století součástí kambodžské říše Funan, v okolí města Da Nang zas existovalo od 2. století hinduistické království Čampa. Vietnam byl od pradávna významnou zastávkou na obchodní plavební trase mezi Indií a Čínou. Spory a boje s Číňany se tak v této souvislosti dotýkají vietnamských dějin už od 2. století př. n. l. Číňané postupně ovládli několik původních vietnamských kmenů a spojili je s čínskou říší, a tak tvrdě vládli Vietnamu až do 10. století. K definitivní porážce Číny došlo roku 938 v bitvě u řeky Bach Dang. Taktickým bojem zajistil Vietnamu vítězství populární vlastenec a národní hrdina Ngo Quyen. Je také ale nutno přiznat, že se toho Vietnamci od Číňanů za dobu jejich nadvlády hodně naučili – od tradičního léčitelství po stavitelství hrází či zavlažovacích systémů. Vietnamci si od 10. století dále upevňovali nezávislost, ale na počátku 15. století se Číňané opět ujali nadvlády a tou dobou také napáchali velké škody vietnamské civilizaci (odváděli do Číny vietnamské intelektuály a s sebou vzali i vietnamskou národní knihovnu). O další vítězství Vietnamu se postaral další vlastenec, Le Loi, který roku 1428 Čínu porazil a prohlásil se císařem Ly Thai To a dodnes je považován za jednoho z největších národních hrdinů Vietnamu.

Roku 1516 pak ke břehům Vietnamu připluli Portugalci a o několik let později zde založili kolonii. Od 17. století se tu pomalu začali objevovat Francouzi, tou dobou sem dorazili první francouzští misionáři. Zemi v 17. a 18. století vládly dvě dynastie – dynastie Trinh na severu a dynastie Nguyen na jihu, které mezi s sebou čas od času bojovaly a Nguyen postupně začali spolupracovat s Francouzi. Snahy o ovládnutí několika oblastí jihovýchodní Asie měla Francie od roku 1848, Francouzi útočili na přístavy, zabírali různá území a oblasti jihovýchodní Asie vojensky kolonizovali. Roku 1887 území ovládli a založili francouzskou kolonii s názvem Francouzská Indočína, do které patřila území dnešního Vietnamu, Kambodži a Laosu. Hlavním městem byl Hanoj. V době nadvlády Francie se sice rozvíjely stavební projekty v čele s železnicí z Hanoje do Saigonu, ale hlavně to bylo období obrovského útlaku vietnamského národa. Francouzi uvalili vysoké daně na vietnamské rolníky, vietnamští dělníci pracující na koloniálních projektech pracovali v nelidských podmínkách, panovník byl vlastně loutkou v rukou Francie a to všechno logicky vedlo k velkým touhám po nezávislosti a už od konce 19. století se objevovaly první nacionalistické snahy. Antikolonialistické hnutí vedli komunisté, kteří splnili požadavky rolníků na spravedlivé rozdělení půdy. A tou dobou se také začala psát historie jedné z největších postav komunistických dějin a miláčka vietnamského národa, Ho Či Mina. Ten roku 1930 založil Komunistickou stranu a po skončení 2. světové války (Vietnam byl tou dobou v obsazení Japonců), tj. roku 1946 byl prezidentem Vietnamské demokratické republiky. Kult Ho Či Minovi osobnosti je ve Vietnamu zřetelný dodnes. Tento vůdce měl na 50 přezdívek a jeho tvář na obrazech či sochy nebo muzea jsou téměř všude. Vietnamu vládl až do své smrti roku 1969. Po 2. světová válce si ale Francie stále nárokovala Francouzskou Indočínu a tak vypukla Indočínská válka. Trvala mezi lety 1946 – 1954, Vietnamci proti Francouzům bojovali za svou nezávislost. Různé levicové odboje bojující ještě před 2. světovou válkou proti Francii, se roku 1941 spojily pod název Liga za nezávislost Vietnamu, v historii známá pod názvem Viet Minh. Cílem hnutí bylo vybojovat nezávislost nad Francií, za 2. světové války nad Japonskem a po válce vybudování komunistického státu. Hnutí vedl Ho Či Min. Rozhodující bitvou Indočínské války byla bitva u Dien Bien Phu roku 1954, ve které Francie zažila zdrcující porážku. Na základě Ženevské konference byl sjednán mír, došlo k výměně zajatců a Vietnam se rozdělil na dvě části – hranicí byla řeka Ben Hai. Během Indočínské války zaznamenaly obě strany obrovské ztráty na životech. Na dobu 300 dní od rozdělení Vietnamu bylo sjednáno otevření hranic, během kterých na 1 milion katolíků utekl do jižního Vietnamu. Jižní Vietnam po Ženevské konvenci připadl velkému odpůrci komunistů Ngo Dinh Diemovi, katolíkovi, který tvrdil, že řízení státu má být rodinná záležitost a vedl tyranskou vládu. Hlavním městem jižního Vietnamu, tedy správně Vietnamské republiky, byl Saigon. Severnímu Vietnamu, správně Vietnamské demokratické republice, vládl komunismus a Ho Či Min. Roku 1959 se sever pokusil dobýt jih, byla založena Národní osvobozenecká fronta známá jako Vietkong, která měla za cíl dobytí jihu. Hlavním městem severu byl Hanoj.

Válečný konflikt, v dějinám znám pod označením Vietnamská válka, je jedním z nejznámějších a největších vojenských konfliktů ve světových dějinách. Začátek bývá datován buď do roku 1955 nebo 1957. Komunistický sever podporován východním blokem (Čína a Rusko) v něm bojoval za sjednocení země proti jihu podporovaným USA a dalšími zeměmi (Austrálie, Thajsko). Konflikt postupně nabyl mezinárodního rozměru a hlavně v řadách americké veřejnosti se proti němu strhla obrovská vlna nevole. Američané do války vstoupili roku 1964 a záminkou pro vstup byl incident v Tonkinském zálivu, kdy byly napadeny dva americké torpédoborce – samozřejmě prý bezdůvodně! Tou dobou také v USA sílila popularita různých mírových hnutí, konaly se demonstrace a americká vláda byla nakonec pod tlakem veřejnosti donucena svá vojska z Vietnamu stáhnout. S Vietnamskou válkou jsou spojovány velké krutosti jak na obyvatelstvu, tak na životním prostředí. Američani třeba chemicky ničili porost deštného pralesa přípravkem Agent Orange, který měl za úkol odlistit džungli tak, aby nemohla sloužit jako úkryt. Chemicky byla ničena třeba i rýžová pole, protože byla důležitým zdrojem obživy. Tato zvěrstva napáchala nedozírné škody na životním prostředí, ale i na duších lidí. Jak na Američanech, tak na Vietnamcích. Tragiku a obrovskou krutost války demonstrovat např. masakr v My Lai, během kterého bylo až na 500 vietnamský civilistů, hlavně žen a dětí, brutálně umučeno, zavražděno a zohaveno. Jedná se o nejhorší vojenský zločin během Vietnamské války. Byl spáchán americkými vojáky roku 1968. Fotografie z tohoto masakru obletěly svět a ukázaly americkou armádu v tom nejhorším možném světle, čímž odpor proti válce u americké veřejnosti ještě vzrostl. Podobných incidentů se ale stalo během Vietnamské války několik. Nejvíce amerických vojáků bylo ve Vietnamu roku 1696, a to víc než půl milionu. Nově zvolený prezident Richard Nixon ve své předvolební kampani sice nasliboval stažení amerických vojáků z Vietnamu, po zvolení se tak ale nestalo. V listopadu roku 1969 se v USA konala největší demonstrace v amerických dějinách, které se účastnilo na 250 tisíc obyvatel včetně vojáků, kteří se již z Vietnamu vrátili. Ke spojení jižního a severního Vietnamu došlo 2. 7. 1976, kdy vznikla Vietnamská socialistická republika, tedy pár let po stažení amerických vojáků z Vietnamu a vítězství severního Vietnamu. Název Saigon byl změněn na Ho Či Minovo město. V obou částech Vietnamu ale panovaly jiné hospodářské i sociální podmínky, neexistoval žádný plán na sjednocení země, země byla zničená, obyvatelstvo bylo fyzicky i duševně zlomené, všude zaminovaná pole a půda zničená chemickými zbraněmi a existovaly snahy o zavedení socialismu na jih. V dnešní době se dá říct, že Vietnam docela prospívá, hlavně kvůli rozvíjejícímu se cestovnímu ruchu, kterému se otevřel docela nedávno. Lepší vztahy má už i s Čínou a s USA.

Vietnamská kuchyně je vynikající, velice rozmanitá a nabízí častokrát i dost děsivé pokrmy, které mohou ochutnat jen opravdoví dobrodruzi – psí maso (thit cho/thit cay) patří ještě k těm lepším variantám, horší už jsou kachní embrya, rybí měchýře či hadí maso. Základem vietnamské kuchyně a vůbec nejtypičtější ingrediencí je rybí omáčka (nuoc mam). Ta se vyrábí ze zkvašeného rybího masa, má velmi silnou rybí chuť a přidává se téměř do všeho. V Hanoji jsou velmi oblíbené rýžové nudlo Pho. Hlavním pokrmem je samozřejmě rýže (com), ze které se vyrábí téměř všechno – nudle, víno, rýžový papír. Rýžový papír je základem pro jarní závitky nem – plní se masem, zeleninou, krevetami. Na pobřeží jsou také skvělé možnosti ochutnat ryby a mořské plody a jsou skutečně výborné. Můžete tu ochutnat běžné druhy masa a také žabí stehýnka nebo hlemýždě (bun oc), které ochutnáte hlavně na severu země. Vynikající je zdejší čerstvé exotické ovoce. Vietnamská kuchyně se hodně liší lokalitou, severovietnamská kuchyně je jiná než středovietnamská nebo jihovietnamská. Pamatujte, že jíte-li hůlkami, nikdy byste je neměli nechat trčet z misky ven, pro Vietnamce tato poloha hůlek znázorňuje smrt. Na jihu je třeba velmi oblíbené kari, které je hodně pikantní a vaří se téměř vždy v kokosovém mléce, které se tu používá téměř na všechno. Jako dezerty jsou oblíbené rýžové koláčky, smažené banány a batáty, kokosové bonbony a také velké popularitě u místních se těší zmrzlina.

Co se týká pití, každý region nabízí svá vlastní piva – Ha Noi, Halida, Huda, Biere Carue, 333 jsou jen některé značky. Oblíbené a typické je také rýžové víno xeo a hadí víno, což je rýžové víno s marinovaným hadem. To zní fakt skvěle… Vinná réva se ve Vietnamu pěstuje ve vyšších polohách, ale zdejší víno nedosahuje nějakých závratných kvalit. Pije se samozřejmě káva i čaj, pití čaje je téměř rituálem. Káva se pije zbytečně přeslazená a zajímavý je zdejší druh kávy čom. Jeden druh lasičky se nakrmí zrnky kávy, ty se potom vysbírají z jejích exkrementů a udělá se z nich káva. Excelentní jsou ale pak rozhodně zdejší ovocné šťávy, které vám čerstvě vymačkají přímo u stánků. Vyzkoušejte také čerstvé kokosové mléko nebo mražený kokos, který skvěle osvěží.

Na pobřeží země jsou především nížiny, ve vnitrozemí pak odlehlé hory, kdy některé přesahují i 3 000 m. n. m. Západ téměř celé země tvoří Annamské pobřeží, které tvoří tzv. středovietnamskou vysočinu. To je horská oblast na hranicích s Laosem a Kamboždou. Nejdelší vietnamskou řekou je Rudá řeka (Song Hong). Velkou část území pak tvoří rýžová pole a neprostupná tropická džungle. Nejlepší oblastí pro pěstování rýže je na jihu delta řeky Mekong a delta Rudé řeky na severu země. Povodí obou řek je tvořeno rovinami a tyhle oblasti často trápí záplavy. Území Vietnamu je poseté různými krasovými útvary, třeba solnými jezery, jeskyněmi či podzemními řekami. Přírodních krás je ve Vietnamu k vidění široká škála. Vietnamské pobřeží zabírá víc než 3 400 kilometrů, je velmi pěkné a zdejší pláže, útesy a ostrůvky nedaleko pobřeží jsou u turistů velmi oblíbené. Přírodu a životní prostředí Vietnamu bohužel hodně poznamenala vysoká míra odlesňování, používání chemických zbraní v džungli za Vietnamské války a fauna i flóra hodně trpí pod stálou destrukcí pralesů, znečišťováním životního prostředí a také pytláctvím. Nepodporujte prosím při vaší cestě nic z toho, nekupujte živá zvířata ani chráněné rostliny, korály, nejezte chráněné druhy zvířat, ačkoliv by taková opička byl jistě pro většinu z vás unikátní zážitek… Ze zvířat tu můžete spatřit tygry, slony indické, levharty, krokodýli či chráněné mořské želvy.

Celá země leží v tropickém a subtropickém podnebném pásmu a zdejší podnebí hodně ovlivňují monzuny. Severně od města Nha Trang je zimní monzun od října do března. Teplo, ale přesto hodně srážek, je na severu Vietnamu tedy od dubna do října, protože vane jihozápadní monzun. Touto dobou se teploty pohybují kolem 30°C. Mimo tyto měsíce se teploty na severu Vietnamu pohybují kolem 20°C, sice tolik neprší, ale je chladněji. Ve středním Vietnamu je období dešťů od prosince do února, období sucha od května do října. Pro cestování do oblasti jižně od Nha Trang je nejlepší dobou období od listopadu do února, období dešťů tu pak trvá od května do listopadu. Celoročně se teploty na jihu Vietnamu pohybují kolem 30 °C. Dá ale říct, že nejvíce turistů Vietnam navštíví od listopadu do března. Počasí se dost mění od regionu k regionu, a tak s tím, že občas zmoknete, raději počítejte. Ve středním a severním Vietnamu je také v době od července do listopadu třeba upozornit na nebezpečí tajfunů.

Ve Vietnamu se bohužel dochovalo velmi málo historických architektonických památek, hlavním problémem je to, že se stavěly z přírodních materiálů, které bohužel nevydržely zub času. Nenabídne vám tak po architektonické stránce to, co sousední Kambodža. Co se týká národních parků, je jich tu aktuálně 13 a k tomu ještě celá řada přírodních rezervací. Některé národní parky jsou dost těžko přístupné. Do národních parků se platí vstupné a lze tu i tábořit. Těmi nejoblíbenějšími národními parky, které stojí za návštěvu je ostrovní park Cat Ba, dále pak Ba Be, Cu Phong, Bach Ma nebo Cat Tien. Co se týká dalších míst, které jsou téměř povinností při vaší návštěvě: hlavní město Hanoj a jižní Ho Či Minovo město, fenomenální zátoka Ha Long v Tonkinském zálivu, která je pro svou krásu zapsána na seznamu UNESCO, rýžová políčka u města Sapa nebo v deltě Mekongu, po Mekongu také zkuste některou z nabízených plaveb, je to ojedinělý zážitek. Skvělou plážovou destinací je Nga Trang. Krásný je královský komplex Hué. Po všech místech Vietnamu, které stojí za návštěvu vás provede náš podrobný průvodce, který najdete v pravé menu.

Zmíníme také to, jak nejlépe cestovat po Vietnamu. Vietnam je skutečně obrovský a těžko ho zvládnete celý procestovat v rámci jedné výpravy. Doporučujeme tak vydat se do Vietnamu opakovaně a pokaždé procestovat jiný kout téhle úžasné exotické země. Jen Hanoj je od Ho Či Minova Města vzdálen víc než 1 200 kilometrů. Trváte-li přesto na tom, že během vaší cesty navštívíte jak jižní tak severní Vietnam, nejlepšími dopravními prostředky na dlouhé vzdálenosti pro vás budou letecká spojení všech velkých měst se státními aerolinkami Vietnam Arlines, případně také s Pacific Airlines. Dalším prostředkem pro cestování na dlouhé vzdálenosti je vlak, hlavní železniční trasou je dvoudenní cesta z Hanoje do Ho Či Minova Města. Co se týká vlaků, trápí je hlavně zločinnost. Veškeré informace o vlakové dopravě ve Vietnamu s detailními a velmi praktickými informace najdete tady a bohužel jen ve vietnamštině tady. Je důležité také vědět, že tady neplatí mezinárodní řidičák a bez místního řidičského průkazu tu nesmíte řídit auta. Takže často nezbyde nic jiného, než si půjčit auto s řidičem, cestovat autobusy či vlaky, nebo si půjčit hodně oblíbené malé skútry a motorky. Na jejich řízení nepotřebujete žádný průkaz. Skútry si tu půjčíte skutečně téměř všude a jsou skvělým dopravním prostředkem pro cestování na krátké vzdálenosti, nabízejí je hotely, obchody, cestovní agentury i soukromníci vysedávající na stoličkách. Jen vězte, že asijské silnice prostě nejsou moc bezpečné a asijský styl řízení se vám může zdát poměrně agresivní. Asiati jezdí divoce, bez pravidel, bez respektu, funguje prostě právo silnějšího. Bohužel tu ani nefunguje žádný záchranný systém. Silnice sami o sobě nejsou v dobrém stavu, v odlehlých oblastech asfalt neznají, horské silnice zas často trápí sesuvy půdy, některé oblasti zas trápí sezónní záplavy. Policie vás může zastavit a udělit vám pokutu za co chce, vymyslí skutečně kde co. Jen málokdy ale dostanete pokutu za rychlost, protože tady se prostě rychle jezdí. Ruch ve městech je opravdu velký, všichni houkají a troubí, aby chodci i cyklisti věděli, že se za nimi řítí auta šílenou rychlostí. Bezpečné jsou ale třeba taxíky, které jsou i poměrně levné. Pro cestování po městech můžete využít cyclo, což je velmi levný způsoby přepravy. O dopravě v jednotlivých regionech se dozvíte podrobnější informace v našem průvodci v pravém menu. Tak pojďte procestovat Vietnam s naší pomocí.