Srí Lanka, dřívější Cejlon, je ostrov v Indickém oceánu, který se v poslední době stále více dostává do hledáčku cestovatelů. Zájezdy na Srí Lanku s cestovní kanceláří se v poslední době dají pořídit za skutečně skvělé ceny, ale s naším portálem můžete tradičně Srí Lanku procestovat na vlastní pěst a my vám k tomu poskytneme veškeré potřebné rady. Na malém prostoru se tady kloubí tolik zajímavostí. Od pláží omývaných Indickým oceánem přes neuvěřitelnou přírodu plnou divokých zvířat, čajové plantáže až k architektonickým skvostům. Srí Lanka je ideální destinací pro zimní dovolenou, na které lze spojit poznání s odpočinkem.

Republika Srí Lanka leží na ostrově Cejlon v Indickém oceánu, jižně od Indie. Hlavním městem je jedno z předměstí největšího srílanského města, Colomba. Má přes 20 milionů obyvatel, kteří se dělí na Sinhálce a Tamily. Sinhálci jsou hlavní etnická skupina na Srí Lance, drtivá většina z celkové světové populace Sinhálců žije právě na jihu a západě tohoto ostrova. Hovoří jedním z indoevropských jazyků, sinhálštinou. Víc než 90% Sinhálců se hlásí k buddhismu, což je také nejsilněji zastoupené náboženství na Srí Lance. Tamilové tvoří menšinu a žijí na jihu Indie a na severu Srí Lanky, hovoří tamilštinou. Většina této skupiny se hlásí k hinduismu, menšina pak k jiným náboženstvím (křesťanství, islám). Menšinovou komunitou jsou tzv. holandští burgherové, což jsou potomci portugalských a holandských předků, samostatná anglicky hovořící komunita, která čítá asi 50 tisíc lidí. Obyvatelé jsou velmi pyšní na svou zemi a respektujte prosím jejich kulturu. Hlavním náboženstvím je buddhismus a Srí Lanka byla vůbec jednou z prvních zemí, která přijala toto náboženství. Uvidíte tu nespočet různých chrámů, svatyň a mnichy. U buddhistických chrámů také dost často uvidíte strom bo, pod kterým Buddha dosáhl osvícení, když meditoval. Při návštěvě chrámů a jakýchkoliv svatyň si zujte boty, buďte slušně oblečení (zahalené nohy a ramena), sundejte si pokrývku hlavy. Také je zakázáno stát k Buddhovi zády a fotit se v této pozici. S Buddhou byste se obecně fotit neměli. Stejně tak je zakázáno fotit uvnitř chrámů. Také nepodporujte místní žebráky, jen je utvrdíte v tom, že žebrání je v pořádku a že se jím vyplatí.

Pár obecných praktických informací: Zásuvky tu jsou tříkolíkové, výjimečně hranaté, budete tak potřebovat adaptér, chcete-li používat elektrická zařízení. Oficiální měnou je srílanská rupie, která se značí Lkr nebo Rs, je tu také překvapivě slušná síť bankomatů – a to nejen ve velkých městech. Časový posun je GMT +6. Na Srí Lanku nelze dopravovat cigarety z bezcelních obchodů, na zdejších letištích je vůbec nelze koupit. Vyvážet se nemůže také víc než 10 kg čaje. Ubytování tu najdete všech kategorií, kempování v přírodě tu neexistuje, je povoleno jen v národních parcích. Kriminalita je na Srí Lance na poměrně nízké úrovni, největším prohřeškem tak většinou bývá šizení západních turistů. Zdejší občanská válka skončila v roce 2009, některá místa jsou tak dodnes bohužel stále zaminovaná (odlehlé oblasti) a některé oblasti dodnes stále nejsou pod kontrolou oficiální vlády. Nebezpečné jsou pak srílanské silnice, místní hold nedodržují pravidla silničního provozu – ne že by tu teda nějaká platila. Při koupání v moři můžete také narazit na poměrně silné mořské proudy, které by vás mohly odnést hluboko do moře. Ačkoliv je Srí Lanka od Indie jen co byste kamenem dohodili, hygienická situace je tu docela slušná, stejně tak lékařská péče. Ve velkých městech jsou nemocnice, soukromé kliniky, které mají ještě o něco lepší úroveň, jsou pak v Colombu. Nejčastější potíží tak bývá hlavně cestovatelský průjem. Riziko malárie je také na poměrně nízké úrovni, liší se především podle daného regionu. V tropických zemích je vždy lepší chránit se před bodnutím komáry, které mohou přenášet exotické nemoci. Horečka dengue se vyskytuje hlavně v Colombu. Jedno prvenství, co se týká bezpečnosti, ale Srí Lanka bohužel má. „Pyšní“ se prvním místem v počtu smrtelných případů uštknutí jedovatými hady na světě. Žije zde 5 velmi jedovatých druhů hadů, hlavně na severu země a suchých oblastech.

Co se týká nakupování, je na Srí Lance vcelku levno, i když už to také není to, co to bývalo. Nejvyšší ceny mají národní parky, které žijí hlavně z příjmů zahraničních turistů a těm se tak nebojí nasadit ceny několikrát vyšší než mají místní. Nutno zkonstatovat, že národní parky stejně jako všechny hlavní turistické památky, jsou velmi předražené. Pro turisty platí turistické ceny, které bývají i 60x dražší než ceny pro místní - např. národní parky, safari, Dambulla, Polonnaruwa, Sigiriya. Co se týká suvenýrů, rozhodně si odsud přivezte nějaké tradiční řemeslné výrobky – hlavně masky démonů určené pro tanec kólam, které jsou samozřejmě k dostání všude po ostrově, a to v různých kvalitách. Centrem výroby těchto masek je Ambalangoda. Dále pak vyřezávané slony, batikované výrobky, různé kované mísy, svícny... Dále také bubny nebo deskovou hru károm, což je směs biliáru, kuliček a dámy, kterou uvidíte hrát všude. Cílem je dopravit své kameny do jamek v rozích desky s pomocí soupeřových kamenů. Samozřejmě nelze zapomenou na různé napodobeniny či sošky Buddhy. Nejlepší cejlonský čaj se bohužel vyváží a paradoxně ho tak tu ochutnáte dost těžko. Nejlepší čaje, které tady můžete koupit, jsou značky Dilmah a Tea Tang, zkuste single estate čaje. Koupit můžete také koření, hlavně tradiční kari. Vyhlášené jsou také srílanské klenoty, zdejší šperkovnictví mělo velký význam už ve starověku. Drahokamy na jejich výrobu se těží v Ratnapuře, ale dávejte pozor na různé podvodníky a napodobeniny. Nejste-li odborníci, těžko to ale poznáte. Klenotnickými řetězci jsou Zam Gems nebo Sifani. Zakoupit tu můžete i tradiční oděvy – třeba sárí.

K historii, tradicím a kultuře se nejvíce vážou dva národy – Sinhálci a Tamilové, mezi nimiž se spory táhnout snad od nepaměti. Sinhálci přišli ze severní Indie asi roku 500 př. n. l. a dnes tvoří na Srí Lance většinu. Jejich prvním královstvím bylo království Anuradhapura. Tamilové jsou z jižní Indie. Roku 246 př. n. l. Srí Lanka přijala buddhistickou víru. Ve vládnutí se střídaly ať různé dynastie, tak Sinálci i Tamilové. Období rozvoje a prosperity bylo za vlády dynastie Lambakannů kolem roku 67. Ty budovali zavlažovací systémy a vodní díla. Neustávaly ale spory s Tamily, kteří často bojovali jako žoldáci a postupně získávali vliv na královském dvoře. Roku 993 bylo království Anuradhapura totálně zničelo Čóly (jedno z turkotatarských etnik), kteří pak založili nové centrum moci, město Polonnaruwu. Dalším významným královstvím bylo království Kandy v horách, které nejlepší časy zažilo ve 14. století. Bylo to tou dobou jedno ze tří království na ostrově. Cejlon se začal rozvíjet hlavně díky rozkvětu obchodu ve 14. století, obchodovalo se skořicí, pepřem a jiným kořením, Arabové tady již od 10. století zakládali osady. Prosperita díky obchodu měnila města v přístavy a Cejlon se slušně rozvíjel.

Roku 1505 ke břehům ostrova Cejlon zavál vítr portugalskou loď. Portugalci zaznamenali potenciál ostrova (skořice) a v oblasti dnešního Colomba vybudovali pevnost. Přisvojili si monopol na slony, skořici, pepř a nasadili sem misionáře, kteří převraceli zdejší obyvatele na křesťanskou víru (někteří z domorodých obyvatel dokonce přijímali portugalská příjmení) a samozřejmě Portugalci nezapomněli rozkrást bohatství hinduistických i buddhistických chrámů. Srí Lanky se ale zachtělo i Holanďanům, kteří se spolčili se zdejšími králi za účelem vyhnání Portugalců z ostrova, což se jim postupně podařilo a nakonec se obrátili i proti srílanským králům. Vliv Holandska je patrný dodnes na architektuře koloniálních staveb, ale i na kuchyni, Holanďané sem přivezli třeba nové druhy ovoce ze své kolonie v Indonésii. Roku 1794 Holandsko podlehlo Francii v napoleonských válkách a Srí Lanku obsadila britská Východoindická společnost. Na základě smlouvy z Amiens Francie postoupila ostrov roku 1802 Británii, která chtěla ovládnout nejen Kandy, ale i celý ostrov. To se jí také vcelku brzy povedlo. Britové zrušili otroctví, podporovali zemědělskou výrobu – produkci koření, cukrové třtiny i kávy, stavěli nové silnice. Křesťanští misionáři ale také převraceli domorodé obyvatelstvo na novou víru a oficiálním jazykem se stala angličtina. Rušili také státní monopoly, čímž otevřeli srílanskou ekonomiku. Tou dobou zaznamenávali velké úspěchy v pěstování kávy (mezi lety 1830 – 1870), což blaze působilo na ekonomiku a díky plantážím země prosperovala a modernizovala se. V 70. letech 19. století ale veškerou produkci kávy zničila zákeřná nemoc a kávové plantáže byly nahrazeny těmi čajovými. Pěstoval se také kaučuk a kokosové palmy. A nesmíme zapomenout na to, že ostrov pojmenovali Cejlon. Od začátku 16. století byl vlastně Cejlon neustále po vlivem evropských západních koloniálních mocností a výrazně sem pronikala západní kultura. To samozřejmě mělo vliv na vznik různých národních obrození, buddhistických i hinduistických skupin, které chtěly modernizovat národní instituce, chránit tradiční cejlonskou kulturu a náboženství před sílícím vlivem západu. Významným aktivistou v této oblasti byl David Hewavitharane, po němž je dnes pojmenováno nespočet ulic. Snažil se o větší účast obyvatel na vládě, vznikl Cejlonský národní kongres, který sjednotil sinhálské i tamilské instituce. Touha po nezávislosti rostla. Cejlon byl vůbec první kolonií, která získala hlasovací právo. Za 2. světové války byl Cejlon hlavní základnou britských operací v Asii. Pár let po 2. světové válce, konkrétně 4. 2. 1948 vládu od Britů převzala cejlonská politická strana UNP. Ale Cejlonu se nedařilo, padaly ceny kaučuku i čaje, obyvatelům se nelíbily západní postoje vlády, která byla stále pod vlivem Británie a vláda vlastně byla takovým rodinným byznysem, neboť se předávala v rodině. Vláda další strany SLFP pro změnu podnítila náboženskou nenávist, protože uznala sinhálštinu jako jediný úřední jazyk a podporovala buddhismu před jinými náboženstvími. Reformy tehdejšího premiéra Bandáranajáka útočily na Tamily, kteří byli vyhnáni z Colomba a Sinhálci zas byli nuceni prchat z tamilských oblastí. Nenávist mezi Sinhálci a Tamily podporovaná vládou rostla na síle. Bandáranaják se stal obětí atentátu buddhistického mnicha a vládu převzala jeho žena, která se tak stala první ministerskou předsedkyní na světě. Ani ta si nevedla dobře, třeba půl milionu Tamilů nechala deportovat do Indie. Ale strany u moci se neustále střídaly, postupně docházelo ke znárodnění průmyslových odvětví, pozemkové reformě a rostly snahy o zbavení se koloniálních stínů. V souvislosti s tím se ostrov přejmenoval z Cejlonu na Srí Lanku (po volbách 1970). Ekonomika zaznamenala pád, míra nezaměstnanosti se neustále zvyšovala, došlo k zestátňování a zabírání plantáží. Když to tak čtete, jistě vás napadá, že to nemohlo dopadnout jinak, než občanskou válkou. Důvodem byl samozřejmě sinhálsko-tamilský konflikt, kdy došlo k výraznému omezení počtu tamilských studentů na univerzitách, a buddhismus se začal klást na první místo. Tamilský sever vyhlásil stav ohrožení roku 1971 a rostly snahy o vytvoření samostatného tamilského státu. To mělo za důsledek vznik celé řady militantních skupin, z nichž nejsilnější vznikla 1976, a jejím stoupencům se říkalo tzv. tamilští tygři. Ti byli velmi krutí a země trpěla pod masakry, násilím, krveprolitími. Sami Tamilové prchali na jiná území ostrova nebo raději utekli ze Srí Lanky nadobro. Vláda nedokázala problém řešit. Občanská válka byla devastující nejen pro ekonomiku země, ale i pro turistický ruch, který totálně upadl, k tomu padaly ceny čaje a zemi trápily bombové útoky na veřejnost. Roku 2004 pak Srí Lanku zasáhla ničivá vlna tsunami, která na ostrově zanechala 4 tisíce mrtvých. Válka skončila téměř po 30 letech krveprolití v květnu 2009 poražením tygrů. Po válce se moci ujal premiér Radžapakse a jeho rodinný klan, který vybudoval mezinárodní letiště a novou dálnici. Ekonomika je ale bohužel stále ve velmi špatném stavu, Srí Lanka je jednou z nejzadluženějších zemí světa a obrovské množství lidí žije v chudobě. Zřetelné je i silné politické napětí, stále tu panuje velmi silná cenzura tisku. Tamilové neustále prahnou po svobodě, nezávislosti nebo alespoň uznání. Země se v současné době ale hodně otevírá světu a s turisty se poslední dobou doslova roztrhl pytel.

Kuchyně voní všemi barvami a mísí se v ní snad všechno možné koření světa, vždyť Cejlon byl jeden z původních „ostrovů koření“. Kuchyně není jen barevná a voňavá, ale také velmi pálivá. Základní potravou místních je rýže s kari, což znamená rýže, kari omáčka a kus masa (kuře nebo ryba), dostanete k ní třeba sambol (omáčka, nejčastěji kokosová – pol sambol). Jídlo se často podává v několika malých mističkách a kombinuje různé pokrmy. Zdejší kari ale není takové, které můžete znát z nedaleké Indie. Jeho základem je kokosové mléko, chilli a směs dalšího koření. Připomíná tak spíše thajské červené či zelené kari. Zajímavé je, že ačkoliv se tu pěstuje několik druhů rýže, pro zdejší pokrmy se používá ta nepříliš kvalitní a ne moc dobrá. Další pokrmy, které tu můžete ochutnat je mallung, strouhaná zelenina opražená s kořením a strouhaným kokosem, nebo appa (angl. hopper), placička z těsta vyrobeného z kokosového mléka a palmového vína, smažená a plněná různými ingrediencemi (jogurt, med). Často appy přikusují ke kari. Indiappa (angl. strings hopper) jsou zas skleněné nudle, které tu jedí ke kari místo rýže, a to překvapivě k snídani. Směs mouky nebo rýže a kokosu, která se vaří v bambusové nádobě je pitta, rýže zapečená v banánovém listu, s kuřecím masem či vejcem, se podává se zeleninou a říká se jí lamprais. Rótí jsou měkké chlebové placky, plní se masem a zeleninou nebo se také nakrájené mohou osmažit s masem a zeleninou, v tom případě se jim pak říká kotthu rótí a je to skutečně vynikající. Buriani je rýže s kuřetem, kari a vařeným vejcem, vadai jsou zas kořeněné taštičky. Za ochutnání pak rozhodně stojí také zdejší vynikající tropické ovoce a rozhodně tu uvidíte takové druhy, o kterých jste dosud ani nevěděli, že vůbec existují. Od ananasu, manga, přes kokosové ořechy a vynikající sladké banány až k největšímu ovoci na světě - chlebovníku, zelené šišce s bodláky zvané durian, k rambutanu, mangostanu, guavě či graviole. Rozhodně něco takového ochutnejte, jen to skvěle dotvoří exotický nádech vaší dovolené. Kdekoliv si taky můžete koupit tzv. královský kokos, oranžový kokosový ořech, který vám prodavač rozřízne mačetou, dá brčko a vy si tak můžete užívat osvěžující šťávu. Z dezertů zmíníme curd – jogurt z buvolího mléka polévaný kitulem – palmovým sirupem, wattalappam – vaječný pudink z Malajsie, kiribath – vařená rýžová kaše. Vegetariánství se tu příliš neuchytilo, ačkoliv vliv jihoindické kuchyně je tu velice zřetelný. Hlavně v Colombu najdete řadu indických restaurací.

Co se týká pití, vodu z kohoutku raději nepijte, kupujte balenou. Rozhodně ale ochutnejte kokosové mléko přímo z ořechu. Pivo tu seženete jen lahvové, třeba Lion Lager, pak také černé pivo. Víno je tu velmi drahé. Toddy je šťáva z květů kokosové palmy, která se po zkvašení pije jako ovocné víno. Pálenkou je arak, nabízí světlé i tmavé druhy.

Nebojte, na čaj jsme nezapomněli, jen jsme si ho nechali jako třešničku na konec. Cejlonský čaj je světově proslulý a byl základem prosperity ostrova v dobách britské nadvlády. Čajové lístky prvně začali využívat Číňané, Britové pak začali komerční produkci v Indii ve 30. letech 19. století. Čaji se stále říká cejlonský čaj, nikoliv srílanský. Obrovský boom v přípravě čaje nastal díky kolapsu v pěstování kávy. Tu tady také Britové pěstovali v době jejich správy ostrova. Plantáže zničila zákeřná nemoc a tak byly zdejší kávové plantáže velmi levně prodány a začal se na nich pěstovat čaj. Vydělával se na něm majlant. První čajovou plantáž tady založil roku 1867 Skot James Taylor. V souvislosti s tím ale byla bohužel zničena velká část džungle. Káva se sbírala pouze v sezóně a čaj se sbírá celý rok. Tím plantáže dávaly práci celoročně a vznikla tím celá generace plantážních Tamilů, komunita, která nikdy nezískala velké společenské uznání. Čaj je a byl důležitou komoditou pro ekonomiku Srí Lanky a v současnosti patří Srí Lanka mezi tři největší producenty čaje na světě (společně s Keňou a Indií). Jedna čtvrtina všech příjmů do státní kasy plyne z exportu čaje do světa. Jen vězte, že to, co je u nás předkládáno ve varných sáčcích jako cejlonský čaj, je jen drť a zbytky čajových lístků, které zbyly z výroby těch nejkvalitnějších čajů. A jak vlastně takový čaj roste? Jedná se o stálezelený strom rostoucí do výšky někdy až 10 metrů. Na Srí Lance se pěstují tři typy cejlonského čaje – high-grown je ten nejkvalitnější, pochází z výšek až kolem 1200 m. n. m. z oblasti Centrální vrchoviny, dále pak low-grown rostoucí ve výškách maximálně 600 m. n. m. a konečně mid-grow, což je něco mezi oběma výše uvedenými typy. Nejlepší cejlonský čaj pochází z provincií Uva, Nuwara Eliya, Dambula, Dickoga. Pěstuje se tady hlavně černý čaj, jehož zpracování se od dob vlády královny Viktorie nezměnilo. Lístky se nejdříve trhají, což tady dělají hlavně ženy, poté se suší, drtí, čímž dochází k fermentaci a podle způsobu fermentace se pak mění kvalita čaje. Chcete-li si koupit nějaký čaj domů, nejkvalitnější je odrůda orange pekoe, potom broken orange pekoe, kvalitní cejlonské čaje nesou značku FTGFOP. Velkými zdejšími prodejci čajů jsou Dilmah, Tea Tang, kteří mohou nosit označení Ceylon Tea Board.

Ostrov Cejlon je geograficky tvořen nížinami hlavně v pobřežních oblastech, ve vnitrozemí se pak zvedá pohoří přesahující i výšku 2 500 m. n. m. V různých nadmořských výškách dochází samozřejmě i ke změnám klimatu. Počasí na Srí Lance je dost proměnlivé a je ovlivňováno dvěma monzuny, díky kterým se tu střídá období sucha a dešťů. Jihozápadní monzun přináší déšť na západní a jihozápadní pobřeží a do horských oblastí od dubna do září. V těchto oblastech je tak ideálním počasím pro návštěvu období od prosince do března. Severovýchodní monzun zas na východní pobřeží přináší déšť od listopadu do března a ideálním obdobím pro návštěvu východního pobřeží je tedy duben až září. Období mezi monzuny, což znamená od října do listopadu, pak do většiny míst přináší déšť. Protože Srí Lanka leží blízko rovníku, bývají tu teploty po celý rok téměř stejné a příliš nekolísají. V horských oblastech se teploty po celý rok pohybují od 18 - 20⁰C, na pobřeží a v nížinách pak kolem 27⁰C. Podnebí je také typické vysokou vlhkostí vzduchu, která se můžete pohybovat až kolem 90%.

Tradičním srílanským zvířetem je slon, žije tu skutečně početná populace. Spatřit tu můžete ale také levharty, varany, krokodýly. Ke kultuře, k historii země a k tradicím se ale váže hlavně slon cejlonský, poddruh slona indického. Ovšem ne všichni místní obyvatelé slony milují tak, jako turisté. Dříve byli sloni ve velkém vyvražďováni a jemu tomu tak dodnes, protože ničí úrodu. To se bohužel stává, jelikož zdejší početná stáda slonů putují ostrovem a využívá ke svým cestám tzv. sloní koridory, které jsou už dnes díkybohu součástí národních parků. Kromě divokých slonů tu žijí i sloni domestikovaní, se kterými se bohužel ne vždy dobře zachází a najdete tu taky proto nespočet různých sloních záchranných středisek, ve kterých jsou právě týraní sloni. Pánové, kteří vlastní domestikované slony, se jmenují mahauti. Sloni jsou velice inteligentní zvířata a jako chrámová zvířata byli v minulosti velice uctíváni. Co se týká dalších zvířat, krásnou šelmou je levhart cejlonský, který je dnes silně ohrožený a žije hlavně v Národním parku Yala. Vidět tu můžete různé druhy opic, hulmana posvátného nebo makaka bandara. Vidět tu jsou i medvědi pyskatí, kteří jsou velmi vzácní, vysoká zvěř, buvoli, různé veverky, netopýři či dikobrazi. Žije tu na 233 druhů ptáků, z toho 33 endemitických druhů, které jinde neuvidíte. Strach nemusíte mít pak z krokodýlů bahenních a mořských, kteří lidi nenapadají. Žije tu na 80 druhů hadů, z toho 5 jedovatých – mezi nimi kobra nebo zmije řetízková. Na plážích tu hnízdí také 5 ze 7 druhů mořských želv (hlavně kareta obrovská, kožatka velká, kareta obecná), které tu ale bohužel nejsou příliš chráněné. Kolem ostrova se také nachází několik migračních tras velryb, plejtváků obecných, vorvaňů, keporkaků, ale i delfínů dlouholebých, šedých i skákavých. Srílanská vláda se sice maximálně snaží o ochranu přírody a celých 15% rozlohy země je považováno za chráněné území, nedaří se ale příliš dobře vysvětlit nutnost ochrany přírody a životního prostředí místním obyvatelům. Vysoká míra pytláctví – ať v národních parcích nebo kradení nakladených vajec mořských želv, se bohužel dotýká zdejší přírody a rozhodně se přírodě nedostává takové péči jako v jiných světových zemích. Fungují zde ale chráněné oblasti, některé jsou dokonce přísně chráněné a je do nich tak vstup zakázán. V současnosti má Srí Lanka 22 národních parků, z nichž nejnavštěvovanější jsou Yala, Uda Walawe a Horton Plains, kde můžete pozorovat divoká zvířata. Ve většině národních parků si musíte pronajmout džíp, kterým se pak můžete většinou s průvodcem dopravovat po parku a nesmíte z něho v parcích až na výjimky vůbec vystupovat. Do parků se platí vstupné zvýšené o kupu dalších nedefinovaných poplatků a návštěva národních parků na Srí Lance se vám pěkně prodraží. Patří to vůbec k nejdražším položkám ve vašem itineráři. U parků bývají většinou bungalovy k ubytování a je zde umožněno také kempování, které vás po náročném zařízení povolení a zaplacení vstupních poplatků vyjde možná ještě dráž než bungalov u parku.

A co na Srí Lance podniknout a kam vyrazit? Srí Lanka nabízí neuvěřitelnou škálu možností, od odpočinku na bílých plážích, přes pozorování divokých zvířat v národních parcích a návštěvy na čajových plantážích k návštěvě významných historických i poutních míst. V pravém menu tradičně najdete podrobný turistický průvodce po jednotlivých částech Srí Lanky, tak jen vyberte místo, kam se chystáte vydat. A co jsou ta top místa, která byste neměli při vašem putování na Srí Lance vynechat? Starobylé královské město Anurádhapura, významnými místy jsou také Mihintale a Aukana, velmi oblíbené jsou jeskynní chrámy v Dambulle. Kulturním a duchovním centrem je Kandy, navštivte také sloní sirotčinec Pinnewala a nezapomeňte na čajové plantáže. Mystickým místem je nejvýznamnější poutní místo na Srí Lance, Adam´s Peak. Z měst zmíníme hlavní město Colombo a Galle, i když jsou rozhodně místa, která byste před nimi měli upřednostnit. Mezi národními parky za návštěvu stojí Yala a Horton Plains.

Co bude při putování po Srí Lance trochu náročnější a nervydrásající, je doprava. Autobusy jsou ve špatném technickém stavu (ne všechny), cestování s nimi je úmorné a nepohodlné, řidiči autobusů jsou šílení a nejezdí příliš bezpečně. Autobusy tu jezdí státní (Sri Lanka Transport Board – SLT), které jsou velmi staré a ve špatném technickém stavu a autobusy soukromých společností. Jedinou výhodou cestování autobusem je to, že je to velmi levné, jak státní tak soukromé autobusy, a také to, že jezdí skutečně do všech koutů země. Na delší trasy jezdí autobusy podle jízdních řádů, na kratší a vytížené linky pak autobusy vyjíždějí po naplnění autobusu. Jízdní řády si ale v angličtině rozhodně nepřečtěte.

Co se týká vlaků, není to o nic lepší. Železnice je zachovaná ve stavu, v jakém ji v 19. století postavili Britové. Vlaky jsou staré, pomalé, zpožděné a ještě k tomu přeplněné. Jsou ale také poměrně levné a železnice hlavně v horách vede skutečně nádhernými scenériemi, takže na delší trasy se vlaky dají doporučit. Na dlouhé trasy jsou vlastně tím nejlepším prostředkem. Mají tři třídy, první nabízí jen InterCity a jsou to klimatizované slušně vypadající vagóny, druhá třída má alespoň polstrovaná sedadla a třetí třídu nejvíce využívají místní, kteří se přepravují na tvrdých dřevěných lavicích. Někdy se dá rezervace udělat i přes internet, jízdenky koupíte na nádraží. Všechny informace o trasách, cenách, jízdních řádech, mapy vlakových tras a ostatní informace týkající se vlaků na Srí Lance najdete v odkazech níže.
Srí Lanka Railways
Podrobné informace o vlakové dopravě na Srí Lance
dopravce Exporail
dopravce Rajadhani

Po ostrově se dá přepravovat také letadly společnosti Sri Lankan, která provozuje po ostrově lety letadly pro asi 15 lidí. Nejlepším způsobem, jak cestovat po Srí Lance, je cestování autem – buď si pronajměte auto sami nebo třeba s řidičem. Ačkoliv je tento způsob dopravy nejpohodlnější, může být také dost stresující. Pravidla silničního provozu jakoby neexistovala, platí právo silnějšího a místní řidiči jezdí dost nebezpečně. Pro řízení na Srí Lance potřebujete mezinárodní řidičák a povolení k řízení na Srí Lance, které koupíte v Cejlonské automobilové asociaci nebo vám ho zařídí Vaše autopůjčovna. Využijte mezinárodní půjčovny aut, jsou poměrně spolehlivé. Auta s řidičem si můžete objednat v hotelech nebo ve zdejších cestovních kancelářích, jsou poměrně levné a někteří mají i průvodcovskou licenci. Cenu si vždy domluvte dopředu. Co se týká rychlosti na silnicích, je povoleno 56 km/h ve městech, 75 km/h mimo města a 100 km/h na dálnicích. Také mějte na paměti, že se řídí vlevo. Pokud už jste něco o řízení na Srí Lance studovali na internetu, přečetli jste si jistě stovky diskuzí na téma, jak je řízení na Srí Lance hrozné. My jsme tam byli tři týdny, auto jsme si půjčili na letišti a na letišti ho zas vrátili a byla to rozhodně nejlepší volba, kterou jsme mohli udělat. Ano, místní (hlavně řidiči autobusů a tuktuky) jezdí rychle, neorganizovaně a řízení není opravdu pro každého řidiče. Je pro takového řidiče, který je schopen pohotově reagovat na nečekané situace (psi ležící uprostřed silnice), je zkušený řidič a umí reagovat ve stresových situacích. Rozhodně to není pro začátečníky a vyděšené slečinky za volantem. Indie je odsud jen co byste kamenem dohodili a tak nesmí chybět ani zdejší motorové rikši, tady se jim říká tuktuk. Je to zdejší typický obrázek a je to ideální dopravní prostředek na krátké vzdálenosti. Řidiči vás oslovují na ulici, takže se rozhodně nemusíte bát, že byste žádný nesehnali. O ceně smlouvejte a domluvte si ji dopředu. Čím víc kilometrů jedete, tím by měla být cena nižší. Základní cena je asi 50 Rs a řidiči nechtějí vracet na velké bankovky, mějte tak raději drobné. Po přepravování po městech i kousek za město je to nejlepší dopravní prostředek, i když ne zas tak levný.