• Hory ve vnitrozemí Srí Lanky

    Hory plné kopců obestřené mlhou, divoká příroda i čajové plantáže produkující jeden z nejlepších čajů na světě, to všechno najdete ve vnitrozemí Srí Lanky. Do hor je úplně ideální jet po skvělé železniční trase vedoucí z Kolomba do Kandy, druhého největšího srílanského města. Je to vůbec jedna z nejhezčích železničních tras v celé Asii, která byla otevřena roku 1867. Z těchto dob se železnice dochovala až do dnešních dní. Po horách je rozeseto několik vesnic, ve kterých se pěstuje všechno možné – od ananasů a banánových palem ke kaučukovníku.















    Udělejme si tedy pěkný podrobný přehled míst, která byste v téhle části Srí Lanky neměli minout. Největším a nejnavštěvovanějším městem téhle části ostrova je druhé největší srílanské město, Kandy. Tady se koná nejen největší náboženská slavnost na Srí Lance, ale také tu je uchována nejslavnější buddhistická relikvie, Buddhův zub. Kandy patří rozhodně do skupiny toho, co musíte vidět, a protože tam toho je toho tolik, věnujeme mu samostatný článek.

    Jednou z nejoblíbenějších turistických atrakcí Srí Lanky je sloní sirotčinec Pinnawala. Nachází se asi 40 kilometrů západně od Kandy. Byl založen roku 1975 pro pět osiřelých slůňat. To se postupně trochu rozrostlo a dnes je tu k vidění největší sloní stádo chované v zajetí na světě. Uvidíte tu slony všech generací a nejedná se jen o osiřelá mláďata, ale také o týraná či nemocná zvířata. Žije tu třeba minou zraněný třínohý slon nebo slepý Rádža. Sloni jsou skutečně úžasná zvířata a také velmi inteligentní. Je taky nutno přiznat, že se slony se na Srí Lance ne vždy zachází dobře a někteří jsou bohužel stále velmi krutě týráni. Bohužel obrovský turistický zájem o tuto atrakci postupem času dovedl zdejší mahauty (lidé, kteří slony vlastní a tady se o ně starají) k negativní změně z charitativní a velmi prospěšné organizace k turistické atrakci. Sirotčinec se těší obrovskému zájmu turistů, slony si tu můžete i nakrmit nebo je můžete pozorovat při koupání v řece. Krmení probíhá v 9.15, 13.15 a v 17 hodin, koupání v řece Ma Oya od 10 do 12 a od 14 do 17 hodin. Do sirotčince se dostanete třeba busem z Udamully do Rambukkany, který jezdí každých 20 minut. Vy nezapomeňte vystoupit v Pinnawale. Kolem sirotčince je řada stánků, které prodávají sloní papír – papír vyrobený ze sloního trusu s různými přísadami (čajové lístky, slupky z rýže), který se stává stále významnějším zdrojem příjmů. Nedaleko Pinnawaly pak také sídlí sloní nadace Millennium Elephant Foundation, kde žije několik slonů, kteří už nemůžou sloužit vůbec ničemu. Můžete je tu krmit, mýt nebo se na nich projet. Nadace nabízí také velmi oblíbené dobrovolnické programy.















    Oblast východně od Kandy je méně rozvinutá než západní část a také méně navštěvovaná. Nachází se zde vůbec jeden z největších zdrojů elektrické energie na ostrově, přehrada Victoria z roku 1989. Severně od nádrže se pak tyčí horský hřeben Knuckles Range, který nabízí nedotčenou drsnou přírodu plnou divokých zvířat jako levharti, jeleni, opice a nabízí skvělé možnosti k pěší turistice. Významnou svatyní je pak Potgul Maliga Vihara ve městě Hanguranketa, ve které se nachází významná sbírka rukopisů psaných na palmových listech v měděných a zlatých deskách. Městečko Mahiyangana je podle pověsti jedním ze tří míst, které Buddha navštívil při svém pobytu na Srí Lance. Ve městě je k vidění velká dágoba Rajamcha, která prý stojí na místě, kde se Buddha modlil. Do města jezdí celkem často autobusy z okolních velkých měst. Nedaleko Mahiyangana žije zbývající populace Véddů (Lidé z pralesa), což jsou původní obyvatelé Srí Lanky, kterých dnes v sedmi zdejších vesnicích žije na 350. Stále se snaží udržovat tradiční způsob života a své tradice. Véddové to nikdy neměli jednoduché, protože se jim jejich snahu o udržení stávajících tradic v historii snažila vláda a okolí bojkotovat. Do všech vesnic je třeba vyrazit s místním průvodcem. Véddové se ale už poslední dobou snaží na turistech vydělávat, takže zas až tak o těch tradicích to asi nebude. Upozorníme třeba na védskou vesnici Kotabakina tvořenou malebnými bambusovými chatrčemi a rýžovými políčky. Ženy tu téměř neuvidíte a tradiční tance vám tu předvedou za pěkně slušný honorář. O něco levnější je vesnice Mavaragalpota.

    Divokou horskou oblastí je jižní hornatina, která leží na hřebenech hor a je to nespoutaný kraj plný zelených strání posetých čajovými plantážemi a vodopády. Na většině zdejších budov je také patrný britský kolonialismus. Nejvýše položeným městem na Srí Lance je město Nuwara Eliya nedaleko nejvyšší srílanské hory Pidurutalagaly (2 555 metrů). Město bylo založeno Brity v 19. století a je tu tak hodně viktoriánských budov a atmosféra je stále tak trochu anglická. Odpočinou si tu můžete v placeném Victoria Parku nebo u jezera Gregory Lake. Nuwara Eliya je ideálním místem pro výpravy za čajovými plantážemi, kterých je v okolí nespočet. Právě v horách kolem Nuwary Eliyy se totiž pěstuje vůbec ten nejkvalitnější cejlonský čaj. Do Nuwary Eliyy se dostanete vlakem (do 5 kilometrů vzdáleného městečka Nanu Oya) nebo autobusem, který končí na nádraží v centru města.















    Míst, která můžete v oblasti kolem Nuwary Eliyy navštívit, je hned několik. Co se týká čajových plantáží, doporučuje továrnu na čaj a čajové plantáže Mackwoods, které leží asi 3 kilometry od města. Je to vůbec největší a nejstarší továrna na čaj na Srí Lance a její plantáže se táhnou skoro po celé Nuwaře Eliya. V továrně můžete vidět stroje na zpracování čaje a dozvíte se také hodně o jeho výrobě. Exkurze po továrně trvá asi 20 minut, je zdarma a ve zdejším návštěvnickém centru také můžete zdarma ochutnat zdejší čaj. A stojí za to! Druhou čajovou plantáží, kterou můžeme doporučit, je Pedro Tea Estate, která leží asi 20 kilometrů od města a nabízí exkurze a ochutnávky. V téhle horské oblasti ale nejsou jen čajové plantáže, můžete vyrazit třeba do zdejší zahrady Hakgala. Tady se dlouho pěstoval chininovník na výrobu protimalarického léku, ale vidět tu můžete i jiné zajímavé rostliny – cypřiše, skořicovníky, eukalypty.















    Nesmíme zapomenout ani na spojené národní parky Horton Plains a World´s End. Krajina plná mlžných pralesů leží na rozvodí tří největších řek ostrova, které tady pramení. Na zdejších pláních nežije moc zvířat, slony Britové už dávno vystříleli a vidět tu dnes tak můžete hlavně hulmany nebo jeleny. Od vchodu do parku vede 9 kilometrů dlouhá okružní trasa od návštěvnického centra. Zmíníme i vodopády Baker´s Falls. V parku je několik pěkných vyhlídkových míst, ale počítejte s tím, že po 10 hodině je výhled ze skály World´s End, podle které nese druhý z parků název, zahalen mlhou.

    Na pláních v úpatí hor kolem města Wellawaya leží také pár zajímavých míst. Mezi ně patří třeba skalní reliéfy Buduruwagale se skupinou 7 figur vytesaných do skály. Největší z nich má 15 metrů a pocházejí asi z 10. století. Znázorňují Buddhu a další bohy. K nedaleké nádrži Handapanagala zas chodí pít divocí sloni a kolem nádrže vede stezka, ze které je také pěkný výhled na horská úbočí. 12 kilometrů od Wellawayy leží druhý největší vodopád na Srí Lance, 220 metrů vysoký vodopád Diyaluma Falls. Pokud se po kamenech vyškrábete přímo pod vodopád, budete se moct v malé tůňce vykoupat.

    Město Badulla je důležitou dopravní křižovatkou a jeho nejzajímavější stavbou je Kataragama Dévale z 18. století postavená v kandyjském stylu. Do svatyně vede pěkná sloupová chodba. Socha boha Kataragamy je tradičně zakrytá. Na jihu města je další svatyně, tentokrát Muthiyagana Vihara a asi 7 kilometrů od města je 63 metrů vysoký vodopád Dunhinda Falls. Zmíníme také vesničku Ella, která připomíná starou anglickou vesnici. Zdejší zelené kopce jsou pokryté čajovými plantážemi a je odsud skutečně krásný výhled na okolní hory. Můžete se odsud vydat k čajové továrně Newboury Tea nebo k 90 metrů vysokým vodopádům Rawana Ella Falls. Jste-li příznivci turistiky, vyšlápnout si můžete na skálu Ella Rock, která leží u vesnice.

    Oblast kolem zanedbaného městečka Haputale ležícího na hřebenu kopce je proslulá svými čajovými plantážemi. Čajová továrna Dambatenne je továrna na čaj, kterou roku 1890 vybudoval sám Sir Thomas Lipton. Areál ukazuje původní koloniální architekturu včetně původního zařízení. Možná je prohlídka továrny, při které si můžete prohlédnout postup výroby čaje. Trvá asi 20 minut. Asi tři kilometry od Haputale leží koloniální sídlo Adishan postavené ve viktoriánském stylu, ze kterého je dnes klášter otevřený veřejnosti jen ve vybrané dny. Hned u brány do Adishanu začíná ptačí rezervace Thangmalai plná opic a ptáků. Vstup do rezervace je zdarma a můžete si tu projít asi 3 kilometrovou trasu lesem a zkusit spatřit nějaké to zvíře. Před Adishanem je malá čajová plantáž. Když po schodech vylezete až na její vrcholek, naskytnou se vám krásné výhledy. Do Haputale jezdí busy z Nuwara Eliya nebo tu zastavují pravidelné vlakové spoje mířící do Ely, Badully, Kandy i Colomba.















    Nádherné výhledy na krajinu plnou čajových plantáží, kam se sám Lipton chodil kochat vyhlídkou, se vám naskytnou z místa, které nese název Lipton´s Seat a za pěkného počasí odsud můžete dohlédnout až na jižní pobřeží. Lipton´s Seat je asi 6 kilometrů od továrny Dambatenne po strmé asfaltce. Vydat se sem můžete pěšky, vlastním autem či tuktukem. Platí se drobné vstupné. U vesnice Kalupahana leží nejvyšší vodopád na Srí Lance, Bambarakanda Falls. Vodopád je vysoký 241 metrů, což znamená, že je pětkrát vyšší než Niagarské vodopády.





























    Na jihovýchodě horské oblasti se ve výšce 2 243 metrů nad mořem tyčí jedno z nejuctívanějších poutních míst Srí Lanky, Adamova hora (Adam´s Peak, Sri Pada). Tenhle horský vrchol je obestřený ohromným množstvím legend a pověstí. Ty všechny se váží k podivné vyhloubenině na vrcholu hory, o které se říká, že je to posvátná Buddhova šlépěj. Ten ji tu prý zanechal na žádost jednoho z bohů. Další pověst říká, že je to stopa Adamova, který ji tu zanechal, když byl vyhnán z ráje a v pokání tu na jedné noze stál tisíc let, dokud mu nebylo odpuštěno. Hinduisté pro změnu tvrdí, že je to šlépěj Šivy. Každé náboženství má svou vlastní teorii, díky které si stopu nárokuje pro svého boha. Je to ale hlavní poutní místo buddhistů, kteří na vrchol míří už po tisíc let. Výstupy na Adamovu horu se podnikají v noci, aby se stihlo dorazit za východu slunce. Poutní období začíná v prosinci či v lednu a končí v květnu. V tuto dobu je tu také nejlepší počasí. Na vrchol vede stezka kombinovaná se schody, která je celá perfektně osvětlená a občerstvit se po cestě můžete u stánků s čajem. Mimo poutní období je třeba mít baterku. Výšlap je skutečně nejlepší podniknout za tmy a za úplňku, hora je totiž krásně osvětlená. Ve dne je vrchol obklopený mlhou. Nahoru vede několik různě dlouhých tras, ta hlavní a nejpoužívanější vede z Dalhousie. Do Dalhousie se dostanete autobusem, který v sezóně jezdí několikrát denně z Nuwara Eliya a Kolomba. Vlakem i autobusem pak také můžete jet do Hattonu a odsud pak autobusem každé půl hodiny do Dalhousie. Mimo poutní období musíte přes Hatton. Tady jsou k dispozici průvodci, které ale v sezóně nebudete potřebovat. Nebo vás zdarma mohou doprovodit místní toulaví psi, kteří cestu skvěle znají. Z Dalhousie se vydejte k Pagodě míru, od které začíná náročné stoupání. Trasa je dlouhá 7 kilometrů a obsahuje na 4 800 schodů. Výšlap trvá zhruba 4 hodiny a cesta je často narvaná poutníky i turisty, takže se vám to možná trochu protáhne. Obvykle se vyráží ve dvě v noci, zhruba kolem půl sedmé ráno jste na vrcholu. Na vrcholu je několik budov, samotná slavná Buddhova šlépěj je v podstatě jen prohloubenina v zemi pokrytá zlatou vrstvou ohraničená betonovým zábradlím. Poutníci pak na vrcholu zazvoní za jeden ze dvou zvonců tolikrát, kolikrát vystoupali na vrchol. Při východu slunce tu také lze vidět tajemný stín hory, což je nadpřirozený úkaz, který za východu slunce visí před horou asi dvacet minut ve tvaru dokonalého trojúhelníku, který vůbec neodpovídá skutečnému tvaru hory. V sezóně je šance vidět stín asi 80%. Sestup trvá asi dvě a půl hodiny a je také dost náročný.

    U vesnice Kitulgala se horské hřebeny a čajové plantáže mění v krajinu plnou lesnatých kopců a divoká řeka Kelani Ganga ve zdejší oblasti nabízí svůj nejlepší úsek pro rafting na Srí Lance (max. obtížost 3). Rafting se dá podniknout buď přes místní hotely nebo agentury. Také se tu natáčel slavný film Most přes řeku Kwai a dodnes tu jsou k vidění základy tehdejšího mostu.

    Město Ratnapura je někdy nazýváno Městem drahokamů. To díky obrovskému množství drahokamů, které se zde těží. Srí Lanka je jeden z největších světových producentů drahých kamenů, velmi dávno se ostrov dokonce jmenoval Ostrov drahokamů. Prý právě srílanský rubín věnoval Šalamoun královně ze Sáby a ze Srí Lanky dokonce pochází i safír zdobící britskou královskou korunu. Nalezišť drahokamů je na Srí Lance několik, nejvýznamnějším a největším zdrojem je ale právě Ratnapura. Nejcennějšími zdejšími kameny jsou korundy (safíry, rubíny) a granáty, ale i celá řada jiných drahých kamenů. Ovšem kromě fungujícího dolu a muzea Ratna Gems Halt tu nic k vidění není. Ratnapura je hlavní komerční centrum regionu a také nejvlhčí místo na ostrově. Centrem obchodu s drahokamy je Saviya Street, kde se na vás vrhne kupa prodejců se „zaručeně pravými“ drahokamy. Sbírku kamenů si pak také můžete prohlédnout v místním muzeu Ratnapura Gems Bureau. Ratnapuru doporučíme spíše znalcům a odborníkům drahých kamenů, laikům se tu jen těžko podaří sehnat pravý drahokam. Nejzajímavější památkou ve městě je Maha Saman Dévale ležící asi 3 kilometry od města. Chrám zasvěcený bohu Samanovi se datuje do 13. století.

    Sinharaja je oblast nížinného pralesa, která je od roku 1989 zapsána na seznamu UNESCO. Vlhký prales (jeho vlhkost dosahuje až 90%) nabízí návštěvu opravdové džungle, při které nechybí liány, řvoucí ptáci a opice. Žije zde na 830 druhů endemických rostlin a živočichů. Vidět tu můžete při troše štěstí hulmany rudolící, různé druhy veverek, levharty, cibetky nebo vzácné endemické druhy hadů a žab. Dnes je Sinharaja národní rezervací, do které se nejlépe dostanete z Deniyayy. Do rezervace vedou dva vchody, severní je u Kudawy a východní u Meredepitiye. Rezervace je otevřena denně a můžete ji navštívit jen s povinně přiděleným průvodcem. Nejlepší je jet sem samozřejmě autem, případně autobusy, které jezdí jen do Deniyayy.

    V horském vnitrozemí Srí Lanky ještě upozorníme na národní park Uda Walawe, který je díky obrovské populaci volně žijících slonů velmi oblíbeným národním parkem. Je to vůbec nejlepší místo na Srí Lance, kde můžete slony vidět ve volné přírodě. Park s nádrží Uda Walawe tvoří pusté planiny bez stromů, které se alespoň trochu zazelenají v období dešťů. Oproti deštným pralesům v horách tu je podstatně jiný krajinný ráz. Žije zde na 600 divokých slonů, ale vidět tu můžete i buvoly, opice a ve vodní nádrži pak také nespočet vodních ptáků a krokodýlů. Národní park je dobře přístupný z různých míst, protože leží téměř ve středu ostrova. Můžete si tu pronajmout džíp, kterým se nejlépe dopravíte do parku a pak také po parku. Asi pět kilometrů od parku leží Elephant Transit Home, další srílanský sloní sirotčinec. Byl založen roku 1995 a žije tu asi 25 osiřelých slůňat, které budou v budoucnu vypuštěni do volné přírody tak, jako se to dosud stalo asi 30 dřívějším odchovancům. Také tu můžete vidět krmení, které probíhá každý den v 9, 12, 15 a 18 hodin, vstup do sirotčince je zdarma, bude ale vyžadován příspěvek. Ke slonům se tu ale nedostanete pravděpodobně tak blízko, jako ve slavnější Pinnawale.

  • Autor článku a fotografií: Monika Kučerová