Kostarika, to jsou opuštěné písečné pláže, hustá deštivá džungle a neuvěřitelně barevná flóra a fauna – papoušci ara, kajmani, mořské želvy, opice, lenochodi. Prostě opravdový ráj omývaný z jedné strany nekonečným Pacifikem, z druhé strany Karibským mořem. Ideální destinace pro opravdové dobrodruhy, ale i milovníky raftingu, surfování a lenošení na skvostných a téměř osamocených plážích. Karibská atmosféra v duchu reggae je také všudypřítomná. Důvodů, proč se vypravit do Kostariky je celá škála a my Vás teď nabídneme nejdůležitější informace o cestování do této země včetně tipů na místa, která nesmíte při Vaší návštěvě Kostariky vynechat.

    Republika Kostarika je země ve Střední Americe, která hraničí na severu s Nikaraguou a na jihu s Panamou. Má něco málo přes 4,5 milionů obyvatel. Hlavním městem je San José. Úředním jazykem je španělština, v turisticky atraktivních místech se ale bez problémů domluvíte anglicky. Místní měnou je kostarický colón (označovaný CRC), platit se dá ale bez problémů i americkými dolary a bankomaty jsou dobře dostupné. Peníze si můžete vyměnit z amerických dolarů i eur, smlouvání zde není příliš oblíbené, přesto se ho někde vyplatí zkusit. Země se dělí na 7 provincií ( Alajuela, Cartago, Puntarenas, Heredia, Limón, Guanacaste, San José). Časový posun je UTC-6 hodin. I když čas je tady chápán jen jako orientační údaj a s nějakým zpožděním rozhodně musíte počítat. Ročně tuto středoamerickou zemi navštíví víc než 2 miliony turistů, z toho polovina Američanů. Drobná kriminalita se zde objevuje, zloději a kapsáři jsou hlavně ve větších městech, proto je zbytečně neprovokujte drahými hodinkami a šperky. Zásuvky jsou zde na 120 V v americkém stylu, proto si nezapomeňte adaptér.

    Kostarika se na zemi Střední Ameriky může chlubit poměrně stabilní ekonomikou. Hlavní příjmy plynou z turismu, dále je silné zemědělství (produkce banánů, kávy) i průmysl (třeba výroba elektroniky). Pod hranicí chudoby zde žije 21% obyvatel a zemi dlouhodobě trápí vysoká míra imigrace ze sousední Nikaraguy. Žebráků a dětí ulice, kteří jsou tolik typičtí v jiných zemích Jižní a Střední Ameriky, tu naštěstí tolik neuvidíte. Země je poměrně stabilní i politicky, což sem láká i zahraniční investory. Největším ekonomických partnerem Kostariky je pak Čína, která tu hodně investuje. Ačkoliv dříve byla Kostarika pro pašeráky drog a drogové kartely pouze mostem mezi Jižní a Severní Amerikou, postupem času se bohužel stala jedním ze skladišť a hlavním obchodním centrem kartelů. Působí tady třeba mexický kartel Sinaloa. To s sebou logicky přináší i různé kriminální živly. Vláda se problematiku drog snaží řešit, alespoň víc než ostatní jihoamerické či středoamerické země. Pro turisty je drogový byznys naštěstí nepříliš viditelný, mohou Vás obtěžovat jen častější kontroly na dálnicích.

    Kohoutková voda je ve většině měst pitná. Nevolnost z jídla je tu spíše výjimečná. Pro turistiku v džunglích a odlehlých místech s sebou mějte repelenty obsahující DEET. Celou Střední Ameriku trápí horečka dengue, která se šíří komářím štípnutím a projevuje se jako naše chřipka. Léčí se léky na bázi paracetamolu (Paralen) a po pár dnech příznaky odezní. Ideální je chránit se repelenty. V horách a v džungli pak muchničky přenášejí leishmaniózu. Kousnutí hmyzem je nejčastějším přenašečem infekčních chorob – v Kostarice hlavně horečky dengue. Většinou Vás ale potrápí jen obecné nepříjemnosti štípanců. Takže se tím zbytečně nestresujte.

    Kostaričané si říkají Ticos (neboli Ticosané) a jsou to většinou míšenci Španělů a domorodých obyvatel (tzv. mestizos). Ačkoliv původní kostarické obyvatelstvo bylo totálně zničeno španělskými conquistadory, Kostaričané jsou dnes velmi hrdí na svůj španělský původ. Žije zde také početná komunita přistěhovalců z Ameriky a Evropy.

    Stovky tisíc let na území dnešní Kostariky žili původní obyvatelé, o nich se ale dochovalo velmi málo informací i archeologických nálezů. U východních břehů Panamské šíje jako první Evropan přistál Kryštof Kolumbus během své čtvrté a poslední výpravy roku 1502, čímž prakticky začalo období španělské kolonizace. Buď Kolumbus nebo někteří z pozdějších dobyvatelů (informace o tom se liší) dali této oblasti název "bohaté pobřeží" - Costa Rica. Původní obyvatelstvo během španělské kolonizace téměř vymřelo, podlehlo útlaku Španělů i evropským nemocem. První španělská osada vybudovaná roku 1563 se jmenovala Cartago. Kostarika byla v době španělské kolonizace nejjižnější španělskou provincií (španělské provincie byly označovány jako Místokrálovství Nové Španělsko), kterým prakticky vládl sám španělský král. Území dnešní Guatemaly (spojené tou dobou s jihem Mexika), Salvadoru, Hondurasu, Nikaraguy a Kostariky bylo Španěly označováno jako Generální kapitanát Guatemala.

    Snahy a boje o nezávislost na Španělsku začaly kolem roku 1810, kdy se o to jako první pokusilo Mexiko. Postupně tak učinily i ostatní středoamerické španělské provincie a roku 1823 vznikla federace těchto osamostatněných států s názvem Spojené provincie Střední Ameriky, čemuž předcházelo 15. 9. 1821 vyhlášení nezávislosti na Španělsku. Jak už to s federacemi bývá, postihují je často různé neshody a odlišné názory jak na fungování a vedení státu, tak se liší souhlas či nesouhlas s existencí federace a Spojené provincie Střední Ameriky nebyly výjimkou. Tyto neshody vedly mezi lety 1838 a 1840 k občanské válce mezi státy federace, což mělo za následek její rozpad na samostatné státy a tak se i Kostarika stala samostatnou zemí. Je nutno říci, že v rámci zemí Střední Ameriky byla už v historii Kostarika světlou výjimkou co se týká velmi rozumných a moudrých vládců, díky čemuž se Kostarice od vzniku samostatnosti téměř vyhýbaly války a politické převraty. Byla a stále ještě je dobrou ukázkou fungování demokracie ve Střední Americe. Jedna z mála občanských válek, která trvala jen dva měsíce, byla válka roku 1848, která měla za následek zrušení armády a změnu ústavy, která roku 1849 zakázala vytvoření státní armády. Tento stav trvá dodnes a Kostarika je tak známá pro své snahy o udržení míru a pro svou neutralitu a odpor k válčení se jí někdy říká "středoamerické Švýcarsko". Za snahy o šíření míru do jiných středoamerických zemí (snaha o ukončení občanských válek v dalších středoamerických zemích) dostal bývalý kostarický prezident (do 2010) Oscar Arias Sánchez roku 1987 Nobelovu cenu míru.

    Vrátíme-li se ještě trochu zpátky do historie, k počátkům poměrně slušných ekonomických čísel, zmíníme období na začátku 19. století, kdy se ukázalo, že oblast Centrálního údolí je ideální pro pěstování kávy a tím začal velký hospodářský rozmach. Už tehdy se ukázalo správné směřování kostarických politiků, kteří nabídli půdu všem, kteří se zavázali pěstovat kávu pro vývoz a sazeničky kávy nabízeli zdarma. Pěstování kávy se stalo velkým tahounem ekonomiky a nutno čtenáře ujistit, že kostarická káva je skutečně vynikající a v Kostarice byste ji k snídani měli rozhodně zkusit a nebo si ji alespoň přivést jako suvenýr. Nebylo to tedy tak, jako v ostatních středoamerických zemích, kde většinu půdy vlastní nejbohatší statkáři.

    Úspěch s pěstováním kávy dal vzniknout dalšímu ekonomickému boomu – tentokrát vývozu banánů. Banány se zde původně začaly pěstovat jako levný zdroj obživy pro dělníky, kteří zde budovali železnici. Železnice byla pro přepravu kávy z Centrálního údolí k pobřeží nezbytná, a proto vláda uzavřela smlouvu se synovcem severoamerického železničního magnáta Minorem Keithem, který měl železnici vybudovat. Ovšem projekt vybudování železnice v oblasti plné husté džungle a močálů plných komárů byl noční můrou, při které hned na začátku projektu zemřelo na 4000 dělníků. Keith chtěl z projektu kvůli nekonečným problémům a náročnosti odstoupit, a tak se ho vláda snažila přesvědčit aby zůstal tím, že mu postoupila oblast kolem železnice. Tam také začal pěstovat banány, a protože provozování železnice, kterou měl pronajatou, byl ztrátové, potřeboval peníze někde jinde vydělat. A tak vyvezl pár banánů lodí do New Orleans a doufal, že by z toho mohl být doplňkový prodej. Ovšem o doplňkový prodej se nejednalo, Keith objevil „zlatý důl“. Lidé v Americe po banánech doslova šíleli. Banány tak na začátku 20. století předběhly pěstování kávy a postavily se na přední příčku v oblasti nejlukrativnějšího vývozního artiklu. Kostarika se tak stala předním vývozcem banánů. Problémem ovšem bylo, že obrovské výnosy mířily do USA místo do kostarického eráru. Keith vlastnil banánové impérium, které se pod označení United Fruit Company roztahovalo po celém regionu a bylo zapleteno i do politiky, čímž nechvalně proslulo. Pozůstatky tohoto impéria zde můžete vidět dodnes v podobně rezavějící železnice nebo historických budov. Ekonomický růst pak pokračoval také po otevření Panamského průplavu.

    Kostarika se během svého historického vývoje vypracovala na vzorovou zemi Střední Ameriky a pyšní se nejvyšší životní úrovní, bezpečností a stabilitou v celé Střední Americe. Zároveň hraje aktuálně velmi silnou roli v ochraně přírody a v této oblasti patří mezi světové špičky.

    Kostarická kuchyně je spíše mdlá a může se zdá poměrně nudná. Stále se opakují fazole, rýže, kuře, v restauracích objevíte i steaky. Můžete ochutnat bocas (smažené snacky k pivu), empanadas (plněné taštičky), tradiční dušené plněné maso olla de carne. Národním jídlem je pak gallo pinto – pikantní rýže a černé fazole v různé úpravě. Rozhodně zkuste smažené banány patacones. K masu je oblíbená omáčka Salsa Lizano. Kostarická kuchyně není moc kořeněná, výjimkou je jen karibská kuchyně. Nechcete-li jíst v drahých restauracích, zkuste zdejší jídelny zvané „sopas“. Rozhodně ale nevynechejte v takhle exotické zemi různé druhy čerstvého ovoce – čerstvé ovoce právě utržené ze stromu se tomu našemu z Tesca prostě nemůže vyrovnat.

    Co se týká nápojů, rozhodně zkuste zdejší vynikající čerstvé ovocné koktejly (batidos) nebo prostě jen useknutý kokos a v něm brčko. Ochutnat můžete také horchatu, rýžové mléko se skořicí. Téměř podmínkou je ochutnávka zdejší kávy. Je vynikající a uznávaná po celém světě.

    Kostarika je neuvěřitelně rozmanitá země i díky tomu, že leží na pruhu, který dělí Jižní a Severní Ameriku. Díky tomu nabízí pestrou směs krajiny, klimatu i přírody. Západní pobřeží, tedy pobřeží Tichého oceánu, je dlouhé 1 016 kilometrů a střídají se na něm skalnaté výběžky a s plážemi s bílým i černým pískem. Vybíhají zde dva poloostrovy – severní Nicoya a jižní Osa. Střední Kostariku tvoří hory – na severu Cordillera Central a na jihu Cordillera de Talamanca. Tato pohoří jsou součástí obrovského pohoří táhnoucího se Střední Amerikou, Sierra Madre. Jsou zde stále aktivní sopky a horské vrcholy, kdy zde najdete i nejvyšší horu Kostariky, 3 820 metrů vysokou Cerro Chirripó. Uprostřed Kostariky obklopeno horami se nachází Centrální údolí (Meseta Central), ve kterém žije víc než polovina všech obyvatel, je to hlavní středisko zemědělství hlavně kvůli dostatečnému množství srážek. A poslední částí, kterou je třeba zmínit, je karibské pobřeží. Karibské pobřeží je oproti východnímu pobřeží ne tak dobře dostupné a stále ještě poměrně nedotčená.

    Kostarika leží v tektonicky aktivní oblasti, která je náchylná na zemětřesení. Naposledy zde bylo velké zemětřesení na začátku 90. let 20. století, menší otřesy jsou ale cítit poměrně často (hlavně poloostrov Nicoya). V oceánu jsou také silné zpětné proudy, které mohou být velmi nebezpečné.

    Rozhodně nelze zapomenout zmínit zdejší rozmanitost fauny i flóry a vzhledem k tomu, že pozorování zvířat patří k jedné z aktivit, kterou byste rozhodně měli zažít, věnujeme krátký odstavec tomu, jaká zvířata či rostliny můžete v Kostarice vidět. Z květin rozhodně zmíníme víc než tisíc druhů různých orchidejí. Co se týká zvířat, žijí tu druhy zvířat, kdy setkání s nimi můžete být skutečně nezapomenutelným zážitkem. Žije zde víc než 800 druhů ptáků, z toho 16 druhů papoušků (nejznámější je ara), dále historicky významný kvesal, což je vůbec nejzajímavější pták Střední Ameriky a také tukani. Můžete zde vidět dva druhy lenochodů nebo opičky s názvem malpa kapucínská. Velmi vzácným zvířetem, které je velmi plaché a těžko ho zahlédnete, je jaguár. Dále zmíníme ještě nosály. Samozřejmě je zde také velmi bohatý mořský život – mořské želvy (kareta zelená – hnízdí v období dešťů na pláži Refugio Nacional de Fauna Silvestre Ostional). Dále můžete vidět i migrující velryby jako kosatky, plejtváky obrovské, vorvaně tuponosé či keporkaky (nejlépe v zátoce Bahía Drake), nebezpeční nejsou dokonce ani zdejší žraloci obrovští. Můžete vidět při potápění i rejnoky manty. Poměrně běžní jsou také delfíni skákaví. Žijí zde i některé druhy nebezpečných zvířat, ovšem nepříliš z nich má smrtelné kousnutí – štíři, upíři, had Guarda Camio, vodní had Vodnář dvoubarevný nebo vosa hrabalka obrovská. Jedovatých hadů tu žije spíše méně a uštknutí od nich lékaři zvládnout vyřešit. Na pacifickém pobřeží pak můžete narazit na krokodýly. Žijí zde také různí baziliškové, leguán zelený či šípové žáby.

    Kostarika leží v tropickém podnebném pásu a hlavní turistická sezóna trvá od prosince do dubna, v těchto měsících je také nejlepší doba na cestu do Kostariky. V tomto období je také třeba očekávat vyšší ceny a zvýšený počet turistů. Vůbec nejlepší je vyhnout se období kolem Vánoc a Velikonoc, kdy ceny ještě stoupnou a také stoupnou počty turistů. Vedlejší sezóna trvá od května do července, dá se tam počítat také listopad. V květnu začíná pomalu pršet, nejsilnější období dešťů je pak od června do srpna, ke konci listopadu přestává pršet a od prosince zase začíná turistická sezóna. Tak nějak vypadá rok v Kostarice. V období dešťů může být cestování do odlehlých míst poněkud problematické kvůli blátivým cestám a rozvodněným řekám a je to vůbec nejméně vhodné období pro cestu do Kostariky. Zato jsou v téhle době nejlepší vlny pro surfaře. V deštných lesích jsou srážky častější a prší tu během celého roku.

    Míst a atrakcí, které byste v Kostarice neměli minout je celá kupa a my Vám nyní nabízíme stručný přehled toho, co rozhodně stojí za návštěvu. Detailní průvodce po jednotlivých místech pak najdete v záložce vlevo, v sekci Co navštívit.

    Kostarika, to je hlavně panenská a stále ještě nepříliš dotčená příroda. Pláže s palmami, divoká hustá džungle a v ní poletující papoušci ara či poskakující a vyřvávající opice, deštivé hory obestřené tajemnou mlhou a rybářské vesničky, ve kterých se snad zastavil čas. Kostarika patří mezi přední ochránce tropické přírody a na ekologický způsob života tu dost slyší. Zdejší národní parky a různé přírodní rezervace jsou velmi dobře spravované a dostupné. Systém tohoto způsobu ochrany přírody začal zhruba v 60. letech 20. století a dnes je na území Kostariky 32 národních parků, nespočet chráněných oblastí a přírodních rezervací. Některé přírodní kouty jsou ale také soukromé, patří zdejším přistěhovalcům. Za vstup do některých národních parků se platí poplatky.

    Krásná je zalesněná panenská oblast Montaverde, v centrální Kostarice, kde si můžete užít cesty v korunách stromů. Nedaleko Montaverde pak leží stále aktivní sopka Volcán Arenal. Vulkán často obestřený mlhou nabízí několik pěkných a spíše náročnějších turistických tras, třeba výstup na Cerro Chato. Na západním pobřeží se pak nachází nejznámější, nejnavštěvovanější a nejmenší národní park Kostariky, Parque Nacional Manuel Antonio, který je kromě všudypřítomných turistů plný opic malp kapucínských. Park nabízí ideální kombinaci deštného pralesa na dosah oceánu a písečných pláží. Turisticky je park velice příjemný a jsou zde docela nenáročné možnosti turistiky. Dalšími národními parky, které také stojí za návštěvu, jsou Parque Nacional Corcovado, téměř opouštěný prales a pláže, národní park ležící v horách Parque Nacional Los Quetzales, útočiště zdejší hlavní atrakce – kvesala chocholatého a také Parque Nacional Tortuguero, který nabízí skvělé možnosti vodního safari – pozorovat můžete mořské želvy, kajmany či okolo žijící lenochody. Dalším parkem, mezinárodním parkem ležícím na hranicích Kostariky a Panamy, je Parque Internacional La Amistad, kde můžete vidět domorodé horské vesničky položené vysoko v horách. Jste-li milovníci vysokohorské turistiky, udělejte si výšlap na nejvyšší horu Kostariky, Cerro Chirripó. Z 3 820 metrů vysoké hory zažijete neuvěřitelný výhled jak na Karibik, tak na Tichý oceán. Výšlap se podniká v rámci minimálně dvoudenního treku. Papoušky ara pak můžete ještě vidět v parku Parque Nacional Carara. Většina kostarických národních parků nabízí nenáročné, krátké a dobře značené trasy.

    Pěkné jsou zdejší písečné pláže, které jsou velmi oblíbené u surfařů, u kterých patří Kostarika mezi jednu z nejoblíbenějších destinací na světě. Krásné pláže jsou ty u města Montezuma, dále Playa Sámara a pláže v jejím okolí, pláž Witch´s Rock v rezervaci Santa Rosa (ideální k surfování), nejdrsnější vlny jsou pak v Puberto Viejo de Talamanca. Dalšími surfařskými plážemi jsou Dominical a Pavones. Pozorovat migrující velryby můžete z pláže Marino Ballena, karibským rájem je Manzanillo. Z dalších pláží jmenujme Mal País, Playa Conchal, Playa Grande nebo Playa Guiones – všechny skvělé i pro surfování. Máte-li radši aktivní dovolenou a neholdujete surfování, můžete zkusit sjíždět divokou řeku – i tady nabízí Kostarika skvělé možnosti. Vůbec jednou z nejlepších divokých řek na světě je řeka Río Pacuare u Turrialby.

    Hlavní město San José nabízí několik muzeí a historické domy v koloniálním španělském stylu. Ve Střední a Jižní Americe ale existují hezčí a zajímavější města, přesto tu pravděpodobně nějaký ten den při Vašem pobytu v Kostarice strávíte. Dále zmíníme kávové plantáže v Centrálním údolí, v některé z výroben kávy se dozvíte úplně všechno o výrobě kávy. Oblíbená je třeba Café Britt Finca. V Kostarice najdete také několik horkých pramenů, některé jsou stále přírodní, jiné přetavené do podoby luxusních bazénků.

    Jako suvenýry byste si mohli přivést pytle kávy, likér Café Rica nebo tradiční zdejší omáčku Salsa Lizano, která se skvěle hodí k masům. Tradiční je zde také zdejší rum či pálenka Guaro. Oblíbené jsou různé dřevěný výrobky a tradičním výrobkem jsou také malované volské vozy, na které narazíte téměř všude.

    Pojďme se teď podívat na to, jaké dopravní prostředky můžete využít pro cestování po Kostarice. Vůbec nejlepším prostředkem je samozřejmě auto, kterým se dostanete i do odlehlých míst, kam nejezdí veřejná doprava. Pojedete-li autem do horských oblastí nebo do džungle, vyberte si silný vůz s náhonem na všechny čtyři kola. Budete to potřebovat. Půjčovny aut jsou na letišti. Z letiště v San José se dostanete do města autobusy Alajuela-San José, které Vás vysadí kdekoliv podél Paseo Colón. Dopravovat se tu dá ale i autobusy a leteckými linkami. Domácími aerolinkami jsou NatureAir a Sansa disponujícími malými letadly a můžete tak mít jen zavazadla do 12 kg. Kvůli výkyvům počasí se mohou lety měnit či zpozdit. Po pobřeží jezdí také trajekty, která spojují některá pobřežní města. Cestování autobusy je poměrně levné a města jsou dobře pokrytá. Autobusy directo zastavují málo, colectivo naopak velmi často a jezdí velmi pomalu. Ze San José se autobusy dostanete do většiny turisticky zajímavých míst. Chcete-li si půjčit auto, tady je pár věcí, na které je třeba si dát pozor. Musíte mít kostarické pojištění od Instituto Nacional de Seguros, bez kterého nemůžete řídit a většina půjčoven Vám bez něho auto nepůjčí. Dávejte si pozor na zdejší fintu – v půjčovně Vám dají auto, které má ovšem píchlou gumu. Jen vyjedete a zjistíte to, nabídnou se místní, že Vám s tím pomohou. V tom zmatku Vás pak oberou o peněženku a všechny cennosti. Takže buďte obezřetní. Zdejší silnice, s výjimkou hlavní skvělé asfaltové Interamericany, jsou rozbité, hrbolaté a ne moc dobře udržované a také často chybí dopravní značky. Výjimkou nejsou různé sesuvy půdy, záplavy nebo mlhy a také je dost pravděpodobné, že se budete muset brodit řekou. Pokud podobnou cestu očekáváte, vyberte si správné auto s náhonem na všechny čtyři kola. Řekou musíte projíždět velmi pomalu, tak se voda nedostane k elektrickým obvodům a k motoru. Na zničení auta v řece se nevztahuje pojištění, takže si dávejte velký pozor. Místní řidiči také příliš nedbají na dopravní předpisy,v noci také často jezdí pod vlivem alkoholu. Většina Kostaričanů nemá auto, takže cestování autobusy tu docela funguje. Neexistuje tu ale železniční doprava, protože železnice byla poškozena při zemětřesení v roce 1991 a nebyla nikdy opravena.