Poloostrov Nicoya vybíhá ze západního pobřeží Kostariky do Pacifiku a jsou to hlavně lány pláží krytých suchými tropickými lesy, které jsou nejen domovem hnízdících mořských želv, ale také Mekkou milovníků surfování. Ono vlastně téměř každá pláž na severu kostarického pacifického pobřeží je vhodná k surfování a tak nás teď čeká vlastně takový stručný přehled těch nejlepších pláží v této oblasti.
Velmi oblíbenou plážovou destinací na poloostrově Nicoya je Montezuma ležící na jihu. Je to vlastně takové město na pláži. Oblíbený je nedaleký vodopád Montezuma, který je tvořen třemi kaskádami. Adrenalinoví blázni pak milují skok z druhého patra vodopádu do hlubokého jezírka. Z dalších pláží pak jmenujme Playa Samará a nedalekou opuštěnou pláž Playa Barrigona, dále Playa Conchal, která má své jméno podle lastur (španělsky concha), kterými je zaplavená. Rušným plážovým městem je Playa del Coco. Dvě bílé pláže spojené v jednu, to jsou Playa Avellana a Playa Negra, které jsou skvělé pro surfaře. Dále už jen namátkově Mal País, Santa Teresa, Tamarindo (nejlepší surfařská a večírková destinace) nebo pláže v oblasti Nosara (zas oblíbené pro divoká zvířata, která se dají pozorovat téměř z pláže). Playa Pelada se zas za přílivu pyšní blow hole, ze které za přílivu tryská voda do vzduchu. Jste-li milovníci surfování a zamýšlíte tak v Kostarice vychutnat si tento sport, informace o vlnách na kostarických plážích najdete tady.
Kterou pláž ale rozhodně nesmíme opomenout zmínit, je Playa Grande. Nejenom, že je to nádherná pláž, ale zároveň jedno ze světově nejdůležitějších hnízdišť mořských želv kožatek velkých. Ty hnízdí v oblasti Národního parku Marino Las Baulas (de Guanacaste). Tato část je národním parkem od roku 1991 a pokrývá pevninu a oceán o rozloze 220 km². Ve zdejších mangrovových mokřadech žijí kajmani i krokodýli, exotičtí ptáci nebo vřešťani. Mořské želvy na pláži hnízdí od října do března. Nejedná se jen o kožatky, ale i o karety obrovské a jiné druhy mořských želv. Přes den je pláž přístupná zdarma veřejnosti a v noci se na ni dostanete v rámci prohlídek s průvodcem. Rezervaci na pozorování želv je třeba udělat až 7 dní dopředu. Do parku se podnikají i různé výlety i se zdejšími turistickými agenturami. Dalším útočištěm mořských želv je Refugion Nacional de Vida Silvestre Camaronal, kde hnízdní kožatky i karety. Dalším hnízdištěm, tentokrát karet zelenavých, což je vůbec jeden z nejmenších druhů mořských želv (ohrožených), jsou pláže Playa Nosara a Playa Ostional. Ty tu hnízdí od července do listopadu. Tyto pláže jsou součástí chráněné oblasti zvané Refugio Nacional de Fauna Silvestre Ostional. Po těchto plážích se prohání i zajímaví průsvitní či červení krabi. Nejstarší chráněnou oblastí je na jihu v oblasti kolem Montezumy pak Reserva Natural Absoluta Cabo Blanco. Kompletní turistický průvodce po poloostrově Nicoya najdete tady.
Na centrálním západním pobřeží se nacházejí nejbohatší a nejkosmopolitnější regiony Kostariky. Krom pláží a deštných lesů tu najdete několik skvělých národních parků.
Národní park Carara leží v oblasti, kde suché kostarické lesy přecházejí v deštné lesy a park tak kombinuje obě tyto krajiny. Právě kvůli této krajinné kombinaci se park může pyšnit i velmi různorodou skladbou fauny i flóry. Park je domovem velmi vzácného ary arakangy a také tu žijí největší krokodýli v Kostarice. Vstup do parku je u Costanery a na jeho průzkum by vám mělo stačit půl dne.
Vůbec jedním z nejrušnějších parků v zemi je Parque Nacional Manuel Antonio. Je tím nejmenším (má jen 16 km²), ale zároveň nejoblíbenějším parkem v zemi. To bohužel souvisí také s tím, že je téměř neustále narván turisty. Časopis Forbes tento park zařadil v roce 2011 mezi 12 nejkrásnějších národních parků světa. Park leží na malém poloostrově vybíhajícím do Pacifiku a nabízí nedotčené bílé pláže obklopené deštnými lesy a divoká zvířata, která spatříte klidně přímo na pláži. Vstupním místem do parku je město Quepos, které leží asi 7 km od parku. Národním parkem se oblast stala roku 1972, což ji zachránilo od zběsilých nájezdů developerů. Park je dobře dostupný a nabízí celou řadu velmi dobře značených turistických tras, které můžete navštívit sami nebo s místními průvodci. V parku i v jeho okolí jsou také skvělé bílé pláže, jmenujme Playa Espadilla Sur nebo Playa Manuel Antonio. Právě na pláži Manuel Antonio můžete pak vidět kameny postavené do půlkruhů, o kterých panuje domněnka, že to byly pasti na želvy zdejších předkolumbovských obyvatel. Želvy sem za přílivu připlavou a poté už se z kamenných zdí nemůžou dostat zpět do moře. Pojedete-li stále jižněji po pobřeží, budete narážet na stále krásnější a krásnější osamělé bílé pláže až dorazíte do legendárního surfařského městečka Dominical, které se těší stálým vlnám téměř po celý rok, které jsou vhodné pro surfaře různých úrovní. V oblasti kolem města Dominical je hned několik pláží, jmenujme Playa Dominical, Dominicalito, Playa Hermosa. Surfování v této oblasti je o něco klidnější než na poloostrově Nicoya.
Národní přírodní rezervace Hacienda Baru leží asi 3 kilometry od Domenicalu a sdružuje soukromé i státní pozemky, které jsou chráněné. Najdete tu pláže, mangrovové porosty, různé typy lesů, obrovské množství různých druhů zvířat, ptáků. Nachází se tu na 7 kilometrů značených stezek, v rámci kterých můžete navštívit třeba pozorovací věž na pozorování ptáků či orchidejovou a motýlí zahradu. Národní park Marino Ballena je mořský park chránící korálové a skalní útesy a společně s nimi i migrující keporkaky, delfíny, karety a jiné mořské želvy. Najdete tu téměř prázdné pláže, na kterých od května do listopadu karety zelenavé každou noc kladou vejce. Skupiny keporkaků tu zase od srpna do září a od prosince do dubna migrují. Marino Ballena je tak skvělým místem pro pozorování pestré škály mořských živočichů. Pěknou alternativou k Interamericaně, po které pravděpodobně pojedete, je malebná silnice Costanera Sur v oblasti kolem Ojochal, kterou použijte, chcete-li si užít krásné výhledy na oceán.
Další částí Kostariky, kterou hlouběji prozkoumáme, je jihozápadní pobřeží a okolní oblasti. Začněme na poloostrově Osa. Velmi izolovanou tropickou oblastí s nádhernými plážemi, divokými zvířaty a rozmanitým podmořským životem je hůře přístupná oblast kolem zálivu Bahía Drake. Název nese podle britského piráta Francise Draka a věří se, že tu je někde ukryt jeho poklad. Po celý rok (s výjimkou května) tu lze pozorovat různé druhy delfínů i velryb. Největším městem v oblasti zálivu Bahía Drake je město Aqujitas s asi tisícovkou obyvatel. Na poloostrově Osa se nachází ale hlavně poslední původní tropický deštný les ve Střední Americe na celém tichomořském pobřeží. Husté lesy pyšnící se neuvěřitelnou biologickou diverzitou od velké populace papoušků ara arakanga, přes tapíry, mravenečníky nebo největšího dravce v Jižní a Střední Americe, harpyji pralesní, ukrývá Národní park Corcovado. Park pokrývá téměř celou třetinu poloostrova. Na zdejší Playa Llorona hnízdí mořské želvy a po pobřeží parku lemovaném mandlovníky se zvesela prohání chapáni středoameričtí, vřešťani pláštíkoví, malpy kapucínské a jiné řvoucí opice. Pro prohlídku parku, ale i celého poloostrova Osa, je lepší mít místního průvodce, který vás zavede na místa, kam byste se jinak sami těžko podívali. Park je přístupný autem po silnici v období sucha, v období dešťů se sem dostanete nejlépe lodí. Do parku se nejčastěji podnikají jednodenní výlety. V parku je několik rangerských stanic, ta hlavní je v Sireně. Trasy v okolí právě téhle rangerské stanice nabízejí vůbec jedny z nejlepších možností pozorování divokých zvířat v celé Kostarice. Stav turistických stezek samozřejmě odpovídá aktuálnímu počasí. Praktické informace pro návštěvu parku najdete tady.
Národní park Piedras Blancas pokrývá 170 km² deštných lesů, útesů a pláží a nachází se severně od zchátralého a nepříliš pěkného přístavního městečka Golfito. To bylo od 30. do 80. let sídlem hlavního producenta místních banánů, United Fruit Company. Dřívější banánové plantáže dnes byly bohužel nahrazeny palmami užívanými pro výrobu palmového oleje. Hlavními důvody, proč se i turisté zastaví v Golfitu je několik. Nalákat turisty i obyvatele z jiných regionů do Golfita, se místní správa pokusila po pádu banánového impéria. Zavedla tak výhodné možnosti nakupování, duty-free obchody, které spojila pod velké nákupní centrum (spíše si představte jen ulici obchodů nabízejících rozmanité zboží za nízké ceny) a schovala je pod název Deposito Libre Comercial de Golfito, kterému se krátce říká „Zona Americana“. Golfito je ale také dopravní uzel pro turisty mířící do národního parku Corcovado a také je to velmi oblíbená oblast pro dobré možnosti sportovního rybaření. Výlety za rybami se tu dají podniknout z několika míst a s různými společnostmi, stejně tak si lze půjčit loď. Jižně od Golfita je pak maličká vesnička Zancudo, oblíbená plážová destinace nabízející sice černý písek, ale není zas tak narvaná turisty a mangrovníky obklopující pláž ukrývají zase nějaká ta divoká zvířata a pestrou škálu různě barevných ptáků. Ještě jižněji se pak rozkládá pro změnu oblíbená surfařská destinace, Pavones, nabízející jedny z nejdelších levostranných zlomů.
Kokosový ostrov (Isla del Cocos) je tropický ostrov v Tichém oceánu, asi 550 kilometrů od kostarického pobřeží. Několikrát ho navštívil i J. J. Cousteau a označil ho za nejkrásnější ostrov světa. Tento neobydlený ostrov (nachází se tu jen stanice správců parku) je nejvzdálenější částí Kostariky a zároveň jejím nejzachovalejším národním parkem. Celý ostrov a také okolní bohaté korálové útesy tvoří Národní park Isla del Cocos, který je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO a byl také jedním z kandidátů na 7 nových divů světa. Národní park chrání unikátní nedotčenou a izolovanou faunu a flóru nejen na ostrově, ale také v okolním moři. To je známé pro velké počty různých druhů žraloků, rejnoků i delfínů a moře kolem Kokosového ostrova patří mezi 10 nejlepších míst pro potápění na světě. Pro svou odlehlost od americké pevniny se tu vyskytuje řada endemitů (hlavně rostlin a hmyzu). Ostrov je vůbec jako jediný ostrov ve východním Pacifiku porostlý tropickými deštnými lesy. Jeho klima je přirozeně velmi vlhké, jeho reliéf je především kopcovitý a najdete tu také díky řadě říček velké množství vodopádů. Na řadě fotek z Kokosového ostrova uvidíte nejčastěji vodopád v zátoce Wafer Bay, krásně viditelný z lodi. Opravdovým rájem na zemi pak je pláž s bílým pískem Chatham Beach. Pro svou nedostupnost uprostřed Tichého oceánu a pro své strmé útesy nepřející přistáním lodí byl Kokosový ostrov údajně vyhledávaným místem pirátů, kteří zde měli ukrýt hned několik pokladů. O těchto pokladech kolovaly legendy už od 17. století, kdy měl v malebné zátoce Chatham ukrýt svůj poklad korzár Edward Davis. Na začátku 19. století se pak hovoří o pokladu portugalského piráta Benita Bonita, který také nikdy nebyl nalezen. Nejslavnějším pokladem, který měl být na ostrově ukryt, je proslulý Poklad Limy (Poklad Inků), který tu měl schovat kapitán W. Thompson roku 1821. Za posledních 100 let tu proběhlo na 300 expedic pátrajících po pirátských pokladech, bylo nalezeno jen něco málo, třeba 6 zlatých mincí (nalezl je pruský dobrodruh August Gissler). Ale žádný velký pirátský poklad tu zatím nalezen nebyl. Ostrov je těžko dostupný, a to pouze lodí v rámci velmi drahých několikadenních výprav za potápěním, které sem podniká pár společností. Vyrazit na Kokosový ostrov je bohužel velmi drahá záležitost. Na ostrově nejsou žádné možnosti ubytování nebo stravování, nelze tu ani kempovat, naleznete tu jen stanici správců parku, a tak je třeba nocovat i jíst na lodi.