Itálie není jen zemí pizzy a vynikajících těstovin. Je zemí, která v historii udávala trendy v umění, kultuře i architektuře a dodnes tak nabízí historické památky nepopsatelného významu. K tomu nabízí divoký jihoevropský temperament, skvělé možnosti k lyžování, turistice nebo odpočinku na nekonečných, i když turisty trochu narvaných, plážích. Itálie nabízí od všeho něco a procestovat ji celou, poznat její kultura a všechna zákoutí, Vám zabere pěkných pár let. Pojďte proto nyní s námi prozkoumat ta nejzajímavější místa, která tahle země nabízí.

Itálie je oblíbená turistická destinace v jižní Evropě. Hlavním městem je Řím, hovoří se italsky a s tou angličtinou jsou Italové pořád trochu na štíru. Země se dělí do dvaceti regionů, které blíže prozkoumáme v našem průvodci. K placení se užívá společné evropské měny – eura. Ke změně času oproti Česku nedochází, časové pásmo je GMT +1.

Itálie má skoro 60 milionů obyvatel. Nejlidnatějšími oblastmi jsou kraje kolem Říma, Milána a Neapole. Většinou jsou přirozeně Italové, vyskytuje se tu menšina Rakušanů nebo Francouzů. V poslední době ale Itálii trápí ilegální imigrace. Přistěhovalci hlavně ze zemí na severu Afriky, ale i z válkou postižených zemí jihozápadní Asie, vidí Itálii jako snadné vstupní místo do Evropy. Z Itálie se pak snaží dostat do ostatních zemí Evropy. Italové jsou převážně katolíci. Itálie je také pověstná svou mafií, která organizuje téměř veškerý obchod se zbraněmi a drogami a své prsty strká i do oblasti financí. Nejznámější mafií je asi sicilská Cosa Nostra.

Co se hospodářství týká, sever je podstatně bohatší než jih země a trpí tak pocitem, že chudý jih dotuje. Je to tak jedna z příčin jistého napětí mezi Italy ze severu a jihu země. Ekonomika Itálie byla po 2. světové válce v troskách, dnes jsou zde nejsilněji zastoupeny služby (66%), velké procento do státního rozpočtu přináší cestovní ruch. Co se týká průmyslu, tvoří asi 32% a jedná se hlavně o vývoz textilu, výrobu automobilů a potravin. Jen 3% ekonomiky tvoří zemědělství.

Dějiny Itálie jsou nesmírně zajímavé a řadu osobností italských dějin určitě budete znát. Pojďme se teď stručně a přesto výstižně podívat na historii Itálie, která je pro bližší poznávání téhle země zásadní.

V 7. až 6. st. př. n. l. je na vrcholu své slávy etruská kultura. Etruskové byli hlavně mořeplavci a obchodníci. Tato kultura začala upadat hlavně vinou vpádu Řeků a na severu vpádem Keltů. Souvisle a v poklidu vedle etruské kultury existovala ještě římská civilizace, ale od 4. st. př. n. l. se Etruskové začali začleňovat do římské civilizace, která získávala na síle. Už ale v 8. st. př. n. l. na území dnešní Itálie zakládali své první osady Řekové, kteří kolonizovali třeba Ischii či Sicílii a zakládali další městské státy, které jim záviděli i Athény. Římané se ale přibližně od 5. st. př. n. l. rozpínají a pro svůj rozvoj čerpají z řecké filozofie, literatury a umění a na různých změnách byl vliv Řecka docela znatelný. Rok 753 př. n. l. je považován za rok, kdy Romulus založil Řím. Římští králové byli po řadě mocenských bojů vypuzeni a byl nastolen nový systém vlády – republika. Obyvatelé se dělili na Patricie – 10% obyvatel Říma, kteří vládli a Plebeje, kteří neměli právo do ničeho mluvit. Ti si ale postupně toto právo vydobyli a mohli být voleni i do vlády. K Římu, který ovládal hlavně pevninu, se postupně přidávali i ostatní městské státy, kterých tu existovalo vedle sebe několik (řecké kolonie, Etruskové). V této době docházelo přirozeně i k nespočtu válek o území - zmíníme třeba punské války. Jako punské války označuje historie tři konflikty mezi Římskou republikou a Kartágem (dnešní Tunisko). Název mají podle Punů, jak Římané nazývali Kartagince. Kartágo byla v okolí jediná mocnost, která svou silou dokázala Římu konkurovat a spor se vedl hlavně o středomořská území (Sicílie, Sardinie, Korsika). První válka začala roku 264 př. n. l., třetí pak roku 149 př. n. l. V těchto bitvách stály některé městské státy na straně Říma, jiné na straně Kartága. Výsledkem válek bylo zničení Kartága a naprostá hegemonie Říma, který zcela ovládl většinu Středomoří. Během dvou punských válek se objevuje i postava slavného vojevůdce Hannibala, kterému se v několika bitvách podařilo Římany porazit (třeba U Trebie nebo u Trasimenského jezera). Významnými postavami Římské republiky byl třeba Gaius Julius Caesar, který podnikl řadu výpadů do okolí a občanskou válku mezi Pompeiusem a Caesarem rozpoutal překročením řeky Rubicon, kde třeba padla pověstná věta „Kostky jsou vrženy“. Slovní spojení „překročit Rubicon“ tak vyjadřuje překročené limity, kterých bylo lepší nedosáhnout. Po něm se na trůně střídala další řada vládců, kteří se vzájemně připravovali o moc či vraždili a celé vysvětlení těchto peripetií by bylo na pěkně dlouho. Kolem roku 100 měl Řím kolem 1,5 milionu obyvatel, byl bohatý a nesmírně prosperoval. Měl vodovod, lázně, divadla, knihovny a rozlohou zabíral celé Středomoří a pevninskou oblast od Pyrenejského poloostrova k Rýnu i Dunaji a také nesmíme zapomenout na to, že na významu nabírá křesťanství, jehož centrem Řím zůstal i po pádu říše. Římská říše definitivně zanikla roku 476. Příčinou pádu takového impéria, jako byla slavná Římská říše, se dodnes spekuluje – důvodů ale bylo víc. Barbarizace římské armády (žoldáci byli hlavně Germáni), správa říše se ocitla v rozkladu a obyvatelé nebyli díky vysokým daním k Římu loajální. O rozdělení na západní a východní říši mezi bratry Valense (východ) a Valentiana (západ) se více rozepisovat nebudeme. Stručně jen zmíníme, že 6. století přineslo do Itálie barbarské kmeny jako Gótové, Vandalové, Frankové či Langobardi, kteří se zde usadily a přizpůsobily se místní kultuře. V 7. století pak jih Itálie ovládli Arabové (Italové jim říkali Saracéni) a jih překvapivě prosperoval. Pěstovala se bavlna, cukrová třtina a citrusy. Jih tou dobou vzkvétal, zbytek Itálie byl ale neklidný.

Od 9. století Itálii vládnou Karlovci a mezi jednotlivými italskými vládci rozdrobených malých království a států dochází k řadě střetů. Roku 962 pak vzniká Svatá říše římská, ke které patřila i celá severní a střední Itálie. Jednotlivé italské státy si od 16. století snaží podrobovat Francie a Španělsko, dvě velmoci usilující o moc nad Evropou. Dlouhý a náročný proces sjednocování rozdrobené Itálie probíhal mezi lety 1848 až 1861, 17. března 1861 vzniklo Italské království sjednocením městských států. Po 1. světové válce se rozšířily nepokoje a mezi vojáky se šířily komunistické ideály. V době nestabilní situace byl králem do čela vlády dosazen Benito Mussolini a od roku 1928 byla Národní fašistická strana jediným legálním politickým subjektem. Fašistická vláda padla během 2. světové války a fašistický stát pak roku 1945, v dubnu téhož roku byl Mussolini popraven. Roku 1946 pak bylo království nahrazeno republikou.

Italská kuchyně se dá označit za jednu z nejznámějších a nejchutnějších kuchyní světa. Všechny italské regiony mají společný základ založených na těstovinách, masu, rýži, rajčatech, ale pokrmy se různí podle jednotlivých krajů. Snad nelze začít jinak než pizzou. Pizza pochází z Neapole, která tak dala světu tuhle úžasnou placku. Ta se dnes ochucuje na tisíce způsobů. Ke každému jídlu se také dává italský bílý chléb, který je na stole vždy připraven k téměř jakémkoliv jídlu. Synonymem italského jídla jsou ale také těstoviny, o jejichž původ se přou dva italské regiony – Ligurie a Kampánie. I těstoviny se připravují na tisíce způsobů a liší se dle jednotlivých krajů. Těstoviny se pak vyrábějí v nespočtu různých tvarů a i barev, od tradičních špaget přes plněné tortelliny k vřetenům neboli fussiliím. Velmi oblíbeným jídlem v Itálie je pak také kaše z kukuřičné mouky zvaná polenta. Těstovinám v Itálii ovšem překvapivě silně konkuruje rýže, tradiční italské risoto je také pokrm, který Italové dokáži připravit na desítky způsobů. Jihoevropské klima také umožňuje pěstování různých druhů ovoce a zeleniny, které jsou vynikající díky možnosti dozrávat na opravdovém slunci. Pěstují se olivy, ze kterých se mimo jiné vyrábí olivový olej, jehož kvalita se liší podle daného kraje a způsobu zpracování. Oblíbené je též maso a italské uzeniny – slavné prosciutto (uzená šunka) či salsiccia (klobása). Můžete tu samozřejmě ochutnat i mořské plody a ryby a také se tu vyrábí na 450 druhů sýrů. Ty se vyrábějí různými způsoby a z různých druhů mlék – známý je parmezán, gorgonzola či mozzarela. Co se týká dezertů, nejvíce frčí zmrzlina. Tradiční gelato Italové prostě milují a italská zmrzlina je skutečně vynikající. Pije se především víno a různé digestivy. Slavná vína je třeba toskánské Chianti, před večeří se pak jako digestiv pije campari se sodou, oblíbené jsou také různé likéry – třeba tmavé bylinné amaro, pak také amaretto s mandlovou příchutí či anýzová sambuca. Italská piva oproti italský vínům nejsou nic moc, pije se tu třeba Dreher nebo Peroni. Vynikající je pak také italská káva. Právě z Itálie totiž pocházejí takové názvy jako espresso či caffé americano (espresso s více vody), caffé frredo (vysoká sklenice studené kávy), capuccino (které se mimochodem nikdy nepije po jídle, ale výhradně pouze ráno) a u nás také dobře známé caffé latté. Ať v Itálii ochutnáte cokoliv, téměř vždycky si pochutnáte. Tak neváhejte a vyzkoušejte toho co nejvíc.

pizza

Itálie je země v jižní Evropě ležící na Apeninském poloostrově, který svým tvarem připomíná botu. U její špičky se nachází přilehlý ostrov Sicílie a západně od pevniny pak leží Sardinie. Zemi omývá hned několik moří – Jaderské, Jónské, Ligurské a Tyrhénské moře. 75% rozlohy státu tvoří hory, severně to jsou vysokohorské Alpy, které dělí Itálii od Francie, Švýcarska, Rakouska a Slovinska. Na hranicích s Francií pak leží největší evropská hora, Mont Blanc se svými 4 807 metry. Nejvyšší horou italských Alp je pak Monte Rosa na švýcarských hranicích, která je vysoká 4 630 metrů. Vedle Alp tu jsou ale ještě Apeniny, které se táhnout v délce téměř 1 220 kilometrů od Janova až na Sicílii. Největší italskou nížinou je pak Pádská nížina, kterou protéká největší italská řeka, Pád. Tektonická linie se táhne celým Apeninským poloostrovem a střední a jižní Itálie tak leží v oblasti se zvýšeným výskytem zemětřesení. Mimo jiné se tu také nachází šest aktivních sopek – Stromboli, Vulcano, Vesuv, Etna, Ischia, Campi Flegrei. Etna se naposledy ozvala v roce 2017 několika menšími výbuchy. Itálie je posetá nejen horami, ale i olivovými háji, vinicemi, roste tu středomořská flóra. Itálie hraničí s Francií, Švýcarskem, Rakouskem a Slovinskem. Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán a San Marino.

Italie

Itálie jako turistická destinace nabízí něco pro všechny – pro plážové povaleče, milovníky vysokohorské turistiky a lyžování, a také pro milovníky historie a památek. Za návštěvu stojí „věčné město“ Řím, ale i další italská města – Milán, Neapol, Florencie, Benátky. Italské Alpy nabízejí úžasné možnosti vysokohorské turistky a lyžování, turisticky oblíbená jezera na severu Itálie – Lago di Garda či Lago Maggiore jsou ideální pro strávení rodinné dovolené u vody či pro milovníky turistiky. Zdejší ferraty jsou totiž velmi oblíbené. K návštěvě doporučujeme i ostrovy Sicílii a Sardinii. Podrobný průvodce po všech zajímavých místech Itálie najdete v pravém menu. Samostatné články najdete v horním menu Co navštívit a v sekci Italské regiony najdete podrobný průvodce po všech regionech Itálie, máte-li v plánu delší poznávací zájezd.