Sardinie

Sardinie toho nabízí spoustu – od skalnatých útesů a krásně čisté tyrkysové vody přes úžasně rozkvetlé jarní louky a zalesněné hory až k historickým památkám.

Sardinie je autonomní oblast Itálie a ostrov ve Středozemním moři. Hlavním městem je Cagliari. Hovoří se tu italsky, také sardsky a katalánsky, anglicky se tu domluvíte opravdu jen v turistických resortech. Ostrov má na 1,6 milionů obyvatel. Elektrické zásuvky jsou podobné těm naším, nepotřebujete tak adaptér. Platí se eurem, bankomaty jsou všude stejně tak jako jsou přijímány platební karty. Čas se oproti tomu našemu nemění.

Sardinie byla dlouho přehlížena a izolována a nerozvíjela se tak rychle jako pevninské části Itálie. Více o tom se dočtete v historii země. Dodnes patří k těm chudším regionům Itálie, ačkoliv rozvoj cestovního ruchu jí velmi prospívá - i když je pouze sezónní. Dříve byla ekonomika Sardinie založena hlavně na zemědělství.

Ve starověku na Sardinii žila civilizace nuragh, jejíž název je odvozen od nuraghů – kamenných věží ve tvaru kužele, kterých se dodnes dochovalo na ostrově na 7 tisíc. Na ostrově žila do 2. st. Pro svou strategickou polohu ve Středozemním moři a nerostné bohatství v podobně stříbra a olova, stejně tak pro svou ornou půdu vhodnou k zemědělství, ostrov začínají kolonizovat různé středozemní národy. Prvními kolonisty byli Féničané z dnešního Libanonu, kteří chtěli ostrov využívat jako zastávku na cestě do svých kolonií – Malty, Kypru či Korsiky. Později se Féničané spojili s Kartaginci, ti byli po první punské válce ve 3. století nahrazeni Římany a od 9. století, kdy Evropu dobývali Arabové, připadla Sardinie právě Arabům. Ve středověku Sardinii vládl Janov a Pisa, což bylo obdobím intrik a soupeření o moc. Působení těchto italských měst na ostrově zanechalo své stopy nejen na zdejší architektuře. Od konce 13. století byla Sardinie pod vládou Španělska, které opět zanechalo na místní kultuře své stopy – nejen pozůstatky katalánštiny, kterou se tu stále ještě někde hovoří, ale i třeba v místní kuchyni. Pod vládou Španělska ovšem byli ostrované zbídačení a trpěli pod vysokými daněmi. Roku 1861 se ostrov připojil ke sjednocující se Itálii. Sardinie se díky tisíciletím nadvlády různých kolonialistů nepříliš rozvíjela, protože jejich vládci ji zanedbávali a přehlíželi. Jednou z národních hrdinek ostrova je tzv. sardinská Boudicca (či Johanka z Arku) – Eleanora d´ Arborea, která během své vlády vydala zákoník Carta de Logu, která předčila sociální legislativu své doby (14. století). Ženám zákoník zaručoval řadu práv a dodnes je právě ona nejuznávanější osobností Sardinie. Život na Sardinii nikdy nebyl lehký a nepříznivé podmínky pro život tu panovaly i během 19. století, kdy se velmi rozvinulo lupičství. Tento nešvar trval i po celé 20. století a město Orgosolo dlouho platilo jako hlavní město lupičství. Nebojte ale, v dnešní době je už kriminalita v Sardinii na nízké úrovni a ostrov je opravdu bezpečnou destinací. Krom těžkých životních podmínek Sardinii až do roku 1946 trápila malárie. Tato tropická nemoc tu pravděpodobně trápila obyvatele už od prehistorických dob. Malárie byla vyhubena díky plošným a velmi kritizovaným postřikům DDT. Sardinie je poměrně bohatá na nerostné bohatství – obsidián se tu těžil už v 6. st. př. n. l., později pak olovo, stříbro, železo, zinek a právě díky rozvoji těžby nerostných surovin v 19. století se ostrov začal trochu rozvíjet. Budovala se města, zaváděla elektřina, budovaly školy. Od roku 1948 má Sardinie vlastní autonomii. Stopy na ní zanechala i první světová válka, která ji sice přímo nezasáhla, ale roky v izolaci ostrovu neprospěly. Za zásadní postavu novodobých sardinských dějin je považován milionář Renato Soru neboli sardinský Bill Gates, zakladatel společnosti Tiscali a jeden z nejbohatších Italů. Ten se stal sardinským prezidentem a byl jím až do roku 2009. Za své vlády zaznamenal řadu úspěchů, které pro někoho byly úspěchem, pro jiné chybou. Jednalo se třeba o zavedení daně z luxusu či stažením amerických námořníků z Arcipelago di La Maddalena.

Sardinská kuchyně je založena na masu. Typické je sele, jehně, kůzle, ale i ryby a mořské plody (místní specialitou je langusta). Sardinie je také významným výrobcem sýra. Vyrábí se tu na 80% italského ovčího sýra pecorino, ale i jiné ovčí (třeba fiora sarda) či kozí sýry a také ricotta nebo kořeněný canestrati. Sardinie má i své tradiční těstoviny, třeba zrnkovité těstoviny do polévky zvané fregola nebo druh raviol culurgiones. Za typický dezert je považován seadas (také sebadas), což je těsto plněné otrubami, pomerančovou kůrou a ricottou. Oblíbené je také pečivo, třeba vynikající tenký chléb panne carasau. Sardinské víno není příliš známé, ale místní vinaři se stále více snaží o kvalitu. Za nejznámější odrůdy sardinského vína je považováno bílé Vermentino nosící označení DOCG a červená vína Monica, Carignano, Cannonau. Pálí se tu i různé tradiční pálenky, třeba mirto je likér z voňavých bobulí myrtovníku.

Sardinie je po Sicílii druhým největším ostrovem ve Středozemním moři. 68% rozlohy ostrova zabírají hustě zalesněné hory. Pohoří Gennargentu chrání největší národní park na Sardinii a nachází se tu největší sardinská hora, Punta La Marmora s výškou 1 834 m. n. m. V horských oblastech najdeme úžasné kaňony, divoké řeky i jeskyně. Členité pobřeží je dlouhé 1 849 km a střídají se tu ostré útesy i duny, jsou tu krásné pláže s čistou tyrkysovou vodou. Ze zvířat zmíníme sardinské jeleny, divočáky, na náhorní plošině Giara di Gestruri žijí místní divocí poníci zvaní achettas a v národním parku dell´ Asinara zas unikátní albínští oslíci. Dále tu můžete spatřit muflony, kuny, lišky. Ve zdejších lagunách také od září do března žijí početná stáda plameňáků, ale na ostrově žijí i jiní ptáci – orli, sokoli, kondoři. Ve zdejších lesích roste korkový dub a na Sardinii se tak vyrábí na 80% veškerého v Itálii vyrobeného korku.

Počasí na Sardinii je příjemné od dubna až do konce října, kdy teploty neklesají pod 20°C. V létě se průměrné teploty pohybují kolem 25°C.

Ze suvenýrů, které byste si mohli z ostrova dovézt, zmíníme tradiční řemeslné výrobky případně tradiční lahůdky. Některé sardinské oblasti jsou proslulé určitým druhem řemeslných výrobků, které se tu vyrábějí a v průvodci se tak dozvíte více. Jedná se třeba o košíky z asfodelu, vlněné koberce či suvenýry z korku. Sardinie má také dlouho tradici výroby korálových šperků, jejichž kvalita je prý přísně chráněna. S ohledem na udržitelnost ale korálové šperky nekupujte. A také se tu vyrábějí kapesní nože.

Na Sardinii se dostanete jak letecky, tak autem s využitím trajektů. Trajekty sem vyplouvají z italských přístavů Janov, Savona, La Spezia, Livorno, Piombino, Civitavecchia, Fiumicino, Neapol, dále pak ze sicilského Palerma a Trapani. Trajekty sem vyplouvají také z korsického Bonifacia a Porta Vecchio. V létě se sem lze dostat i z Francie – z Marseille či z Toulonu. Cílovými přístavy na Sardinii jsou Olbia, Golfo Aranci, Palau, Santa Teresa di Galura, Porto Torres, Arbatax, Cagliari. Ceny za plavby se liší podle sezóny, lístky si lze objednat přes internet. Trajekty provozují následující společnosti: Z Korsiky Enermar, Moby Lines, Sardinia Ferries, SNCM, z Francie: SNCM, CMN La Méridionale, z Itálie: Tirrenia, Moby Lines, Sardinia Ferries, Enermar aj.

TIP: výhodné a spolehlivé letenky na Sardinii najdete u Letušky.

Sardinii rozhodně doporučujeme projet vlastním autem. Vlaky i autobusy tu fungují, ovšem cestování s nimi trvá dlouho a nedostanete se vždy tam, kam byste přesně potřebovali. Z provozovatelů autobusů zmíníme toho největšího, Azienda Regionale Sarda Transporti, vlaky provozuje Trenitalia.

Turisty sem lákají krásné pláže – třeba v Golfo di Orosei, Giunco, na mysu Capo Carbonara nebo přepychové a turisty narvané letovisko Costa Smeralda. Dále pak řada historických památek – krásné je Alghero se svým starým městem nebo Cagliari se svým hradem. Za návštěvu rozhodně stojí písečné duny Spiaggia della Piscinas či mořské jeskyně Grotto di Nettuno. Podrobného průvodce po ostrově najdete tradičně v pravém menu.