Dominikánská republika – to jsou nádherné bílé pláže, půvabné koloniální architektonické památky, tradiční kreolské domky, hory a skvostné přírodní kouty. Připraven je pro Vás náš podrobný průvodce po tomto ostrově.

Dominikánská republika leží na východě ostrova Hispaniola, což je největší ostrov Velkých Antil. Západní část ostrova patří Haiti. Severní pobřeží omývá Atlantický oceán, jih Karibské moře. Ostrov je povětšinou hornatý, nejvyšší horou je Pico Duarte s výškou 3 087 m. n. m. Krajina je tu jak zalesněná, tak sušší a vyprahlejší, najdete tu největší jezero v Karibiku, Lago Enriquillo. Největším turistickým lákadlem ostrova jsou nádherné bílé pláže s tyrkysovou vodou, většina z nich je ale zastavěna turistickými hotely a jsou tak narvané k prasknutí, což dost ruší představu o ideálním karibském ráji.

Dominikánská republika je nejnavštěvovanější zemí v Karibském moři a právě nejvíce peněz do ekonomiky plyne z turistického ruchu. Cestovní ruch se z 90% soustředí do několika turistických letovisek na pobřeží – Punta Cana/Bavaró, Bayahibe, La Romana, Puerto Plata a Boca Chica/Juan Dolio. Mimo turistických oblastí potkáte jen minimum turistů, náš průvodce v národním parku Los Haitises nám potvrdil, že nezávislých turistů do místních národních parků dorazí maximálně dvě auta týdně. Ve všech národních parcích jsme tak byli úplně sami. Národní parky a přírodní kouty jsou tak turisty stále téměř nedotčené, čemuž odpovídá i poměrně slabé turistické zázemí. Vstup do všech národních parků a památek je zpoplatněn poplatkem 100 RD$, ovšem bez průvodců či místních se do nich téměř nedostanete (chybějící ukazatele, nutnost pronájmu lodí apod.) a ti si za své služby účtují naprosto nepřiměřené ceny. Návštěva turisticky atraktivních míst se vám tak pěkně prodraží.

Turistická letoviska patří mezi nejrozvinutější oblasti ostrova, mimo ně se obyvatelé většinou živí zemědělstvím a venkov oproti turistickým regionům v rozvoji dost zaostává. Pěstuje se tropické ovoce (banány, mango, kokosové palmy), cukrová třtina, tabák a chová se hovězí dobytek, kozy. Pro ekonomiku má významnou roli také těžba a vývoz nerostných surovin (zlata, stříbra, železa). Ekonomika Dominikánské republiky je nejsilnější karibskou ekonomikou.

Hlavním městem je Santo Domingo. Úředním jazykem je španělština, mimo turistické resorty se anglicky nedomluvíte, základní znalost španělštiny je tak téměř nezbytností. Měnou je dominikánské peso značené RD$, v turistických resortech lze platit americkými dolary (ceny jsou většinou uváděny v dolarech) i kreditními kartami. Téměř všechna větší města mají k dispozici bankomaty. Po příletu na dominikánská letiště je třeba zaplatit turistickou kartu a platit lze pouze v hotovosti. Zdejší kriminalita je obdobná té naší, nás postihl naštěstí jen pokus o vykradení auta, který skončil jen rozbitým okénkem. Zdravotnictví také funguje, tradičně se v případě nutnosti ošetření doporučuje využít soukromé kliniky místo veřejných nemocnic.

Země má téměř 10 milionů obyvatel, z nichž většina obyvatel jsou míšenci černochů a bělochů, dále tu žijí běloši (většinou potomci španělských a francouzských kolonizátorů)a černoši, kteří jsou potomky afrických otroků. Největší přistěhovaleckou skupinu tvoří imigranti z Haiti, kteří sem odešli za prací ze sousední země, která patří k nejchudším zemím amerického kontinentu. Naprostá většina obyvatel vyznává křesťanskou víru, zbytek vyznává různé kulty a rituály přinesené sem v době kolonizace otroky z Afriky. Obyvatelé mají karibský temperament, jsou milí, usměvaví, hluční. V místech, kam turisté nezamíří téměř po celý rok, na vás budou koukat trochu nedůvěřivě. Pověstný karibský temperament je zřetelný i tady, hudba vyřvává všude možně, místní si rádi zazpívají všude, třeba i při čekání ve frontě v obchodě. Tradiční dominikánskou hudbou a tancem je merengue, které tančí a zpívají umělci v krojích v barvách Dominikánské republiky. Národním sportem je milovaný baseball, jehož sezóna trvá od října do ledna. V Dominikánské republice mají také dlouho tradici kohoutí zápasy, kdy každá vesnice má svou galleru (kohoutí arénu). Tuto tradici, při které zvířata trpí a umírají pro pobavení lidí, považujeme za barbarskou a nedoporučujeme ji k návštěvě.

Co se týká dominikánské fauny a flóry, žijí tu různé druhy ptáků, většina z nich sem létá ze Severní Ameriky v době tamní zimy. Jedná se o ibisy, volavky, pelikány či plameňáky (v Oviedo Lagoon), žijí tu nejedovaté druhy hadů, tarantule, různé druhy leguánů (těch uvidíte nejvíce u Lago Enriquillo), dále pak krokodýl americký (v Lago Enriquillo) a ze savců zmíníme hutii. Moře skýtá útočiště pro mořské želvy, delfíny a velryby (výlety za jejich pozorováním probíhají ze Samaná). Z rostlin zmíníme různé druhy orchidejí, ibišky, v lesích můžete vidět mahagon, muškátovník, mangovník či kakaovník.

Kuchyně Dominikánské republiky kombinuje španělské, africké a taínské prvky. Základem většiny pokrmů je rýže, různé druhy masa, fazole a zelené banány. Za tradiční dominikánské jídlo je považována La Bandera, jedná se o směs fazolí a masa, která se jí s rýží. Další pokrmem je sancocho, jehož příprava trvá několik hodin a místní ho jedí hlavně při různých rodinných sešlostech a podobných příležitostech. Jedná se o směs sedmi druhů masa a zeleniny. Původně z Portorika na Dominikánskou republiku dorazilo mofongo připravované z banánů, česneku a vepřových kůžiček, to všech v rozmačkané podobě. Všechny výše uvedené pokrmy najdete většinou ve větších restauracích ve městech. K dispozici jsou také různé mořské plody a ryby, i když je neobjevíte tak často, jak byste možná v ostrovní zemi čekali. Ovšem v turistických resortech za turistické ceny si samozřejmě můžete pochutnat na smažených rybách i na mořských plodech upravených na různé způsoby, třeba v typicky španělské paelle. Tradičními přílohami k masu je buď bílá rýže, dále pak za typickou karibskou přílohu jsou považovány tostones – smažené zelené banány, mangú – rozmačkané zelené banány nebo prostě zelené banány jen tak uvařené. Nejobvyklejší přílohou k masu je pak ale moro de habichuelas, rýže s fazolemi, která je oblíbená napříč celou střední Amerikou. Její méně častou obdobou je moro de guandules – rýže s hráškem. Vyrazíte-li mimo turistické resorty do menších měst a vesnic poznáte, že rozhodně nejoblíbenějším jídlem místních je Pica Pollo – smažené kuře ve stylu KFC. Jen s tím rozdílem, že tohle kuře skutečně chutná jako kuře. Cafeterie nebo malé restaurace označované Pica Pollo najdete všude a mimo turistické resorty to tak pravděpodobně bude vaším nejčastějším jídlem. Z dob taínských se dochovaly různé pokrmy z yuky. Zmínit rozhodně musíme také španělské taštičky plněné masem či sýrem – empanadas či pastelitos nebo prázdné smažené placky zvané yaniqueques.

Co se pití týká, to si rozhodně užijete a vychutnáte. Nealkoholické ovocné koktejly z čerstvého tropického ovoce jsou dokonalou slastí, stejně tak energeticky vydatný kokosový ořech. Z batidas (nealkoholických koktejlů) zmíníme ten z marakuji (chinola) či zvláštní pomerančový s mlékem (morir soňado). Tradiční dominikánský rum je velmi kvalitní, těmi největšími dominikánskými výrobci rumu je Brugal a Barceló. Z rumu se pak vyrábí různé alkoholické koktejly, za ten tradiční dominikánský je považována Mama Juana z rumu, vína, kůry ze speciálního stromu a směsi bylinek. Překvapivě ji nabízí jen málokteré bary a restaurace. Pije se také pivo – nejoblíbenějším je Presidente. U místních je oblíbená i káva značky Café Santo Domingo.

Mezi tradiční suvenýry, které si můžete přivézt z Dominikánské republiky, patří rum (značky Brugal či Barceló), doutníky (značky La Aurora, Leon Jimenéz či Monte Cristi) a šperky z tradičního jantaru a jedinečného nerostu zvaného larimar, jehož jediný nalezištěm na světě je právě Dominikánská republika. Typickým suvenýrem jsou pak různé umělecké předměty jako obrazy malované na plátno či výrobky ze dřeva.

Ostrov Hispaniola byl první evropskou kolonií v Novém světě. Roku 1492 ho objevil Kolumbus a založil zde první španělskou kolonii, univerzitu, nemocnici i katedrálu. Důvodem jejího obsazení Španěly byla naleziště zlata. Původně zde žili indiáni kmene Taino. Od konce 17. století byl pak oblíbenou lokalitou pirátů a francouzských bukanýrů. V 17. století bylo Santo Domingo díky pěstování cukrové třtiny nejbohatší kolonií v Karibiku. Roku 1697 si ostrov mezi sebe rozdělili Španělé a Francouzi, Španělé východní část, Francouzi tu západní – dnešní Haiti. Španělská kolonie Santo Domingo vyhlásila nezávislost na Španělsku roku 1821, načež ji obsadila vojska sousedního Haiti, pod jehož vládu byl ostrov sjednocen. Nezávislost nad Haiti Dominikánská republika získala po úspěšném povstání roku 1861. Mezi lety 1930 a 1961 zemi vládl brutální diktátor Rafael L. Trujillo, nařídil třeba masové vyhlazení Haiťanů a projevoval se velmi rasisticky.

Co se týká dopravy, nejlepší variantou je prozkoumat ostrov vlastním autem. Operují tu mezinárodní autopůjčovny a potřebovat budete mezinárodní řidičák. Dálnice (je tu pět hlavních tahů) jsou v perfektním stavu, jen občas se po nich prochází chodci či jezdí auta v protisměru, kvalita lokálních silnic odpovídá některým našim děravým silnicím, zbytek cest jsou prašné cesty bez asfaltu, které jsou po dešti nesjízdné. Na policii tu narazíte téměř na každém kroku, doporučujeme tak dodržovat pravidla silničního provozu. Autobusy se dostanete do všech větších měst, ale cestování s nimi je poměrně drahé. Nejvyužívanějším autobusovým dopravcem je Caribe Tours. U místních je oblíbeným turistickým prostředkem tzv. guaguas, velmi levné menší busy (spíše dodávky), které vás dopraví tam, kam si řeknete. Zastávky nejsou, prostě mávnete a jízdní řád také není, prostě čekáte, až nějaký guagua pojede. Tyto busy provozuje OMSA. Mezi místními jsou nejpoužívanějšími dopravními prostředky motorky, často na nich uvidíte jet celou rodinu, na venkově k dopravě slouží koně. Po moři se můžete vydat jen do Portorika, cesta trvá 12 hodin a nabízí ji třeba Ferries del Caribe. Chcete-li překročit některý z hraničních přechodů do Haiti, jsou to tyto: na jihu Jimaní/Malpasse a Belladére/Elías a na severu pak Dajabón/Ounaminthe. Hraniční přechody jsou otevřené od 8 do 18 hodin. Na tak malý stát je tu překvapivě mnoho letišť – mezinárodní letiště, kam létají chartery z Evropy, najdete v La Romaně, v Punta Caně i v Puerto Platě, další letiště jsou v Barahoně, v Samaná a v Santo Domingo.

V Dominikánské republice se teploty po celý rok pohybují kolem 30°C. Podnebí je vlhké tropické, zdejší období dešťů trvá od května do října, na severu až do prosince. Od srpna do září trvá období hurikánů. Za hlavní turistickou sezónu se považuje období od prosince do března.

V levém menu tradičně najdete přehled těch nejzajímavějších turistických míst, které byste rozhodně měli navštívit. Kromě hlavního města Santo Dominga zmíníme ještě národní parky Este, Los Haitises a Jaragua, dále pak největší jezero v Karibiku - Lago Enriquillo a top jedničkou v našem průvodci je nedotčená pláž Bahía de las Aguilas, za nás nejkrásnější pláž v Karibiku.