Santo Domingo

Hlavní město Dominikánské republiky, Santo Domingo, je největším městem země, přístavem i ekonomickým a kulturním centrem země. Celá metropolitní oblast má necelé 4 miliony obyvatel a po Havaně je to druhé nejlidnatější město v Karibiku. Leží na jižním pobřeží ostrova při ústí řeky Ozama na březích Karibského moře. Jedná se o vůbec nejstarší město Nového světa, právě tady byla založena první univerzita, katedrála i nemocnice v Novém světě. Město založil roku 1496 bratr Kryštofa Kolumba, Bartoloměj. Původní název La Nueva Isabela byl později nahrazen názvem Santo Domingo jako pocta sv. Dominikovi – španělskému kazateli a zakladateli řádu dominikánů. Jako přístav město v době španělské nadvlády velmi vzkvétalo, právě odsud třeba vypluli španělští conquistadoři zničit velkolepé říše Jižní Ameriky.

Město má dvě mezinárodní letiště – Las Américas a La Isabela, fungují tu městské autobusy a linky metra, stejně tak odsud vyplouvají trajekty do Portorika.

Historické centrum Santo Dominga je skutečně krásné a i mimo něj najdete několik turisticky atraktivních míst. Faro a Colón neboli Kolumbův maják je památník postavený k výročí oslav 500. výročí Kolumbova přistání na Hispaniole. Jedná se o velký betonový komplex ve tvaru ležícího kříže, postavený roku 1992. Rozlehlý památník je zdoben plaketami všech zemí Latinské Ameriky, ve středu kříže je pak Kolumbova hrobka. Je tu sarkofág, o kterém se tvrdí, že v něm jsou Kolumbovy ostatky. Ty byly ale po Kolumbově smrti roku 1506 uloženy ve španělském Valladolidu, pak v Seville, odkud byly přes Kubu převezeny do Dominikánské republiky. Není tak dodnes dokázáno, zda se jedná o skutečné ostatky slavného mořeplavce. Ve zdejším muzeu jsou ukryté různé artefakty z Kolumbovy doby. Vstup ke hrobce je zdarma.

Koutem přírody v Santo Domingo je jeskynní systém Los Tres Ojos, který nabízí různé jeskynní útvary a podzemní jezírka, k nimž se mimo jiné pluje na voru taženém navijákem. Jeskyně mají dobré turistické zázemí, jsou tu upravené chodníčky i možnosti, jak se občerstvit. Jeskyně se nacházejí jen kousek od Kolumbova majáku.

Pobřežní třída El Malecón je velmi rušná hlavně večer, kdy tu můžete také vidět místní tančit na hudbu merengue, národní hudbu Dominikánské republiky. Na přelomu července a srpna se tu také koná národní festival merengue. Nad Malecónem se pak také tyčí barevný moderní obelisk.

Ve středu města pak najdete Plaza de la Cultura, což je velký park s několika muzei. Za návštěvu stojí Museo del Hombre Dominicano, největší archeologicko-antropologické muzeum v Karibiku. V muzeu můžete vidět třeba fosilii vyhynulého lenochoda, expozice věnované jihoamerickým kulturám, šperky a jiné předměty patřící původním Tainům či expozici pohřebišť. Vedle muzea je pak Museo de Historia y Geografía, které připomíná éru Trujillovy diktatury.

Dále zmíníme Palacio Nacional, neoklasicistní budovu z 1947, která byla dříve sídlem kongresu, dnes tu sídlí prezident.

Vyrazit můžete také do zdejší botanické zahrady, která se pyšní tropickými rostlinami jako jsou orchideje, vodní rostliny či kaktusy a krásná je také zdejší japonská zahrada s bambusovými háji. V Santo Domingo je také zoologická zahrada, která nabízí průměrné většinou velmi malé výběhy.

„Must see“ atrakcí v Santo Domingo je pak zdejší historická koloniální zóna (Zona Colonial) na březích řeky Río Ozama. Od roku 1990 je tato historická část města zapsána na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Navštívit tu můžete několik historických budov. Fortaleza Ozama (dnes zvaná Fortaleza de Santo Domingo) je pevnost z roku 1503 nad ústím řeky Ozama, která už v 16. století byla klíčovou pro obranu města. Po celou dobu španělské koloniální éry střežila přístav. Vstoupíte do ní neoklasicistní bránou a vidět tu můžete věž Torre de Homenaje s cimbuřím, ze které se hlídaly vyplouvající lodě či nedalekou zbrojnici z 18. století. Dále tu stojí socha guvernéra pevnosti G.F. de Ovieda.

Na náměstí Plaza de Espaňa se nachází Alcázar de Colón neboli Kolumbův hrad, postavený Kolumbovým synem roku 1510. Pyšní se krásnou renesanční fasádou a je menší kopií hradu ve španělském Toledu. Ukrývá zařízení i předměty z 16. století. Alcázar de Colón byl prvním sídlem španělského soudu v Novém světě a prakticky byl Nový svět ovládán právě odsud.

Další budovou v koloniální zóně je Pantéon Nacional, což byl původní jezuitský konvent z 18. století, který ale později sloužil jako sklad tabáku či památník hrdinů Dominikánské republiky. Zdejší lustr byl darem španělského diktátora Franca. Každé dvě hodiny tu můžete vidět střídání stráží.

Rušným náměstím v koloniální zóně, ze kterého je nejlepší začít prohlídku této části města, je Parque Colón. Jedná se o rušné náměstí se starými koloniálními budovami a sochou objevitele uprostřed. Je tu katedrála Basilica Santa Maria la Menor (někdy také označovaná jako Catedral Primada de America) z 16. století, nejstarší katedrála v Novém světě a právě v ní prý byly objeveny ostatky Kolumba.

Dále zmíníme Palacio de Borgella z 19. století, který sloužil jako sídlo kongresu. Nejstarší a nejkrásnější domy koloniální zóny se soustřeďují v Calle Las Damas, nejstarší ulici ve městě, která nese jméno podle toho, že se tu procházely rády dvorní dámy. Tady můžete navštívit Museo de las Casas Reales věnované historii země. Nachází se v paláci Casas Reales, který kdysi býval úřadovnou guvernéra, královským soudním dvorem i pokladnicí. Jsou tu exponáty vázané na Kolumbův příjezd, na dobu kolonizace, plantážnictví i otroctví a vidět tu můžete i zrekonstruovanou lékárnu z 18. století či královský plášť královny Jany I. Kastilské zvané Šílená Johana. Jako poslední budovu v této části města zmíníme Monasterio de San Francisco, vůbec nejstarší klášter v Novém světě nebo San Nicolás de Bari, první nemocnice v Novém světě. Koloniální zóna je skutečně skvostná, mimo jiné tu jsou k vidění různí umělci, kteří si snaží vydělat a zároveň je to skvělé místo pro posezení na zahrádce či návštěvu některého z barů. Tato část města je poměrně malá, všechny památky jsou rozeseté na velmi malém prostoru a na prohlídku Vám tak bude stačit pár hodin.

Autor článku a fotografií: M. Kučerová