Kosovo

    Kosovo v řadě z nás stále vyvolává představu válkou ničené zemičky na Balkáně, do které nikdo nejezdí. To první tvrzení už díky bohu dávno neplatí, to druhé ale ano. Cestovní ruch se téhle maličké zemi se složitým politickým statusem stále vyhýbá, Češi ji neznají skoro vůbec, a proto je naším tipem na dovolenou v téměř nepoznané krajině bez velkého turistického zázemí, která nadchne hlavně všechny dobrodruhy a hledače dosud nepoznaného. Možná vás překvapí, že Kosovo má docela velký turistický potenciál. Je levné, nabízí krásné hory, bohatou historii a skvostné architektonické úkazy. Cesty po světě pro vás připravily podrobného průvodce po Kosovu.

    Kosovská republika je malá země na Balkánském poloostrově, hlavním městem je Priština. Země sousedí na severu se Srbskem, na západě s Černou horou a Albánií a na jihu s Makedonií. Má necelé 2 miliony obyvatel. 90% obyvatel Kosova tvoří Albánci, 7 % Srbové a zbytek jsou různé menšiny (Makedonci či Romové). Většina obyvatel je muslimského vyznání. Ačkoliv Kosovo není členem EU, platí se Eurem. V některých částech země ale mohou vyžadovat platbu v srbských dinárech.

    Kosovo je dnes poměrně bezpečnou zemí, majetková i násilná kriminalita odpovídá zbytku Evropy. Ještě donedávna býval problémem výskyt minových polí a nevybuchlé munice, která tu zůstala z konce 90. let 20. století. Většina území je dnes již vyčištěna, informace se ale nedá stoprocentně ověřit. Většina Kosova včetně hor je prochozena, ale mimo civilizaci se stále doporučuje chodit po vyšlapaných cestách. K etnickým problémům mezi kosovskými Albánci a kosovskými Srby dochází čas od času ve městě Mitrovica, které je mezi tyto skupiny rozděleno. Pro turisty ale většinou nepředstavují problém, nerozhodnete-li se samozřejmě vydat do centra „dění“. Co se týká zdravotnictví, je bohužel stále na velmi nízké úrovni. Důvodem je jak odchod kvalifikovaného personálu do zahraničí, tak nedostatek lékařského vybavení. Ve venkovských oblastech je lékařská péče jen velmi omezená. Obecně se doporučuje navštívit soukromé zdravotní kliniky, které poskytují péči na slušné úrovni, za niž se ovšem platí. Doporučujeme tak kvalitní cestovní zdravotní pojištění.

    Země je především hornatá, až na rovinatá údolí řek. Na východě se tyčí pohoří Šar Planina a Metohija. Hory dosahují nadmořské výšky vyšší než 2 000 m. n. m. Nejvyšší horou je Đeravica (2 656 m. n. m.), ležící u hranice s Albánií. Oblast Kosova je bohatá na naleziště kovů a nerostných surovin, jako je nikl, olovo, zinek nebo bauxit. Hlavní složkou ekonomiky je ale stále zemědělství.

    Vztah Srbů a Albánců ke Kosovu je velmi problematický. Albánci tvrdí, že jsou potomky starověkých Ilyrů, kteří tu žili dávno před příchodem Slovanů, pro Srby je ale Kosovo kolébkou kultury a státnosti. Pravda je možná, jak to tak často bývá, na obou stranách. Vztahy mezi těmito dvěma zeměmi, potažmo národy, jsou ale stále velmi chladné. Tohle malé území na jihu Srbska v antických dobách obývaly ilyrské kmeny. Ve 2. st. př. n. l. oblast dobyli Římané, v 7. století je vystřídali Slované, ve 12. století sem začaly pronikat srbské kmeny z tamějšího státu Raška. Na začátku 13. století se sem pak přesunulo celé mocenské centrum Srbska. Tou dobou území docela prosperovalo – obchodní cesty ho spojovaly s Jadranem, těžily se drahé kovy, budovaly se kláštery a pravoslavné chrámy. V následujících staletích značnou část jihovýchodní Evropy obsadili Turci a Srbsko společně s Kosovem bylo součástí Osmanské říše. Z těchto dob se tady dochovala celá řada památek. Nadvláda Osmanů vedla k potlačování srbského (pravoslavného) obyvatelstva, což vyvrcholilo na konci 17. století, kdy došlo tzv. Velkým stěhováním, kdy pravoslavní obyvatelé odešli většinou na sever do Srbska a Osmanská říše pak vylidněné území kolonizovala albánským etnikem, které se hlásilo k islámu. Turecká nadvláda se v 19. století ale přestala líbit také Albáncům, kteří tu už tvořili většinu a začali prosazovat své národnostní ambice.

    Během 2. světové války byla většina území formálně přičleněna k tzv. Velké Albánii, kterou ovládala Itálie. Po válce existovaly snahy o připojení Kosova k Albánii, které měly utnout jednotky Jugoslávské lidové armády, jejíž součástí bylo Srbsko. V roce 1974 byla vyhlášena autonomie Kosova, oblast se stala takovým státem ve státě (v Srbské socialistické republice) s vlastní ústavou, vládou. 80. léta 20. století se nesla ve znamení nesčetných konfliktů, kdy problémem byly hlavně teroristické akce Albánců a tvrdé odpovědi z Bělehradu. Situace byla neutišitelná a srbský předák Slobodan Miloševič hrozil válkou. Albánci se ale stále pokoušeli o samostatnost, paralelně si volili vlastního prezidenta, vlastní vládu i státní správu. V 90. letech 20. století pak sílily teroristické snahy na jugoslávské, srbské, ale i umírněné albánské civilisty, stejně tak na jugoslávské úřady. Celý sport vyvrcholil útokem srbských sil v roce 1998. Krutost války, známé jako kosovská válka, neznala mezí. Mnoho albánských obyvatel emigrovalo do okolních zemí a brutální vraždy Albánců byly na denním pořádku. Situace se snažila na konci 20. století řešit i mezinárodní politická scéna, jejíž podmínky ale Bělehrad nepřijal. V březnu 1999 začalo bombardování Srbska a Černé Hory (zbylé státy, které po rozpadu Jugoslávie zůstávaly spolu) letouny NATO a mezinárodní jednotky OSN pod názvem KFOR vstoupily na území Kosova. Teď zas prchali Srbové ze strachu před albánskou pomstou. Páchaná zvěrstva opět neznala mezí. Další spory mezi Srby a Albánci na území Kosova začaly v roce 2004, o dva roky později začala vyjednávání o statusu Kosova. Dne 17. února 2008 vyhlásila Republika Kosovo jednostranně nezávislost na Srbsku. To je v moderní evropské historii ojedinělá politická situace. Samostatnost Srbska uznalo na 111 členských států OSN, včetně ČR, dalších 82 členských států OSN ji ale dodnes neuznává. Srbsko stále považuje Kosovo za svou autonomní oblast. Tento sport zatím bohužel není na cestě k vyřešení, což pro turisty cestující do tohohle neprozkoumaného koutu Balkánu v reálu znamená hlavně problémy na kosovsko-srbských hranicích. Co se týká historie území bývalé Jugoslávie, jehož částí bývalo (nebo stále je – záleží na úhlu vašeho pohledu) i Kosovo, doporučujeme si o ní víc přečíst v článku věnovanému nejen srbským dějinám, ale i kultuře, kuchyni a dalším pro turisty zajímavým informacím.

    Při cestě do Kosova je třeba očekávat následující situace. Na srbských hranicích celníci neuznávají cestovní pasy, na nichž je razítko kosovské pohraniční kontroly. V praxi se to řeší tak, že při vstupu do Kosova ze Srbska ukážete u prvního, srbského, okénka občanku, u druhého, kosovského, pak pas. Pro vstup do Srbska totiž stačí občanský průkaz, pro vstup do Kosova už ale musíte mít platný pas. Stejně tak musíte při odjezdu z Kosova dodržet stejný postup – u kosovského okénka pas, u srbského občanku. Jakmile srbský pohraničník uvidí v pase razítko kosovské pohraniční stráže, nepustí vás do Srbska. Pokud tahle nepříjemná situace nastane, nezbude vám nic jiného, než jet do Srbska přes Makedonii nebo Černou Horu. Trochu paradoxně problém taktéž nastane v případě, že do Kosova vstoupíte z tzv. třetích zemí (Albánie, Makedonie nebo Černé Hory). Vstup do Kosova přes jinou zemi je totiž Srbskem považován za nelegální, a pokud do Kosova vstoupíte z některé z těchto zemí, nemůžete vycestovat zpět přes Srbsko. Z Kosova přes Srbsko můžete vycestovat pouze v případě, že jste do Kosova přes Srbsko také vstoupili. I tady ale funguje výše zmiňovaný postup, že na kosovských hranicích se prokážete pasem, a na srbských pak občankou. Co se týká hraničních přechodů, Kosovo má hranice s Albánií, Černou Horou, Makedonií a Srbskem. Oficiální jsou následující hraniční přechody: S Albánií: Vërmicë/Vrbnica, Çafa e Prushit, Çafa e Morinës / Krushevë, Orqushë (dva posledně jmenované jsou pouze pro pěší); s Černou Horou: Kulla/Kulina, s Makedonií: Hani i Elezit/Dolno Blace, Globočica; Se Srbskem: Gate 6 - Mučibaba, Gate 5 - Končulj, Gate 4 - Mutivoda, Gate 3 - Merdare, Gate 1 - Leposavić, Dog 31 - Zubin Potok. Občané EU mohou do Kosova vstoupit na dobu 90 dnů bez víza. Předpokládáme, že cestu do Kosova spojíte s návštěvou i některé z okolních zemí, proto je třeba dbát na výše uvedené postupy.

    Jedete-li do Kosova autem, počítejte s tím, že v Kosovu nefunguje „zelená karta“. Budete tak při vjezdu do země muset uhradit povinné ručení. Silnice v Kosovu jsou spíše v neutěšeném stavu a neodpovídají standardům, na které jsme zvyklí z rozvinutějších částí Evropy. Stejně tak zdejší řidiči se příliš nelámou hlavu dodržováním silničních předpisů a je tak třeba při jízdě autem velká ostražitost. Pro cestování z ČR do Kosova vede nejlepší trasa Srbskem přes Bělehrad a Niš a poté na hraniční přechod Merdare.

    A pojďme se podívat na turisticky zajímavá místa Kosova. Hlavním městem Kosova je Priština s necelými 200 tisíci obyvateli. Leží asi 250 km jižně od srbského Bělehradu, 180 km západně od bulharské Sofie a 70 km severně od makedonské Skopje. Místo bylo osídleno už v neolitu, pod tímto názvem je ale známo od 13. století. Největšího vrcholu zažilo za vlády srbské královské dynastie Nemanjićů, bylo dokonce krátce sídlem srbských králů. Priština byla důležitým obchodním a hornickým městem na trase mezi Dubrovníkem a Cařihradem. Až do 2. světové války působilo město velmi orientálně, což se začalo měnit v době poválečného socialismu. A dodnes je město plné nevzhledných socialistických budov, které doplňují zdejší pěkné památky na Osmanskou říši. Dnes není město ničím výjimečné, působí spíše industriálním dojmem. Na jeho návštěvu vám postačí pár hodin. Hlavní ulicí je bulvár Matky Terezy (Bulevar Majke Terese), na němž jsou k vidění třeba sochy významných albánských či kosovských osobností. Půjdete-li po bulváru směrem k univerzitě, dorazíte k novorománské římskokatolické katedrále blahoslavené Matky Terezy z roku 2005. V severní části města se zachoval pár památek z doby Osmanské říše. Jde třeba o Císařskou mešitu (Carska džamija), která je považována za nejvýznamnější památku ve městě. Založil ji sultán Mehmed II. Dobyvatel v 15. století. Minaret byl obnoven ve 20. století. Nedaleko pak najdete mešitu Taš. Je tu také 15 metrů vysoká hodinová věž (Sahat kula) z konce 19. století, stojící na místě starší hodinové věže. Uvnitř věže je točité schodiště. Kousek od věže pak stojí dům Emindžika, který je ukázkou typické orientální stavby bohatších obyvatel města v 19. století. Dnes tu sídlí etnografické muzeum. Dalším muzeem je Muzeum Kosova na ulici Ibrahim Lutfiu. Sídlí v pěkné historické budově inspirované rakousko-uherskou architekturou 19. století. Nabízí ke zhlédnutí archeologické nálezy v podobě mincí, keramiky, zbraní či šperků, ale i památky na lidově-osvobozenecký boj. Mají tu také Národní galerii. V Prištině ale najdete i pravoslavné chrámy, za všechny jmenujme chrám sv. Mikuláše (crkva Sv. Nikole) z 19. století. V té době turečtí vládci nedovolovali stavět křesťanům příliš vysoké stavby. Stavba tak nesměla mít ani kupoli. Hledáte-li nějaký městský park, kterých tu obecně moc není, zkuste Germia Park. Z moderních památek zmíníme nejvyšší budovu města, mrakodrap, který je sídlem Kosovské vlády. Před budovou stojí socha Skanderbega, albánského národního hrdiny, který proslul v bojích proti Turkům. Mezi moderní památky patří socha Billa Clintona v nadživotní velikosti (měří skoro tři metry). Stojí na bulváru, který je rovněž pojmenován po uvedeném prezidentovi. Místní ho oslavují, protože v roce 1999 zaštítil útoky proti Jugoslávcům. Socha byla slavnostně odhalená v roce 2009 samotným Billem Clintonem. Zvláštní budovou je pak Národní knihovna a u Paláce mládí a sportu se nachází monument z roku 2008, New Born Monument, který symbolizuje nezávislost Kosova. Slova symbolizují vznik nového národa. Dnes je jednou z hlavních atrakcí města, a to i přesto, že okolí není příliš pěkné a sám monument je špinavý, posprejovaný. Ale každoročně se opravuje.

    Mezinárodní letiště v Prištině leží asi 22 km od města. Bohužel z letiště do centra města není provozována žádná veřejná doprava, musíte si buď půjčit auto (je tu půjčovna), nebo si vzít taxi. Letiště leží v městečku Slatina a chcete-li přesto využít autobusů, poptejte se na letištních informacích na to, jak se dostat do Slatiny a ze Slatiny do Prištiny.

    Asi 10 km od Prištiny leží Gračanica, taková srbská enkláva v jinak albánské populaci. Což poznáte i podle nápisů v cyrilici. Hlavní atrakcí města je klášter z 1. poloviny 14. století, jeden z nejkrásnějších srbských středověkých klášterů. Klášter v Gračanici je zapsán na seznamu UNESCO. Interiér kláštera je zdoben freskami soluňských umělců a zobrazuje nejen scény s církevního života a ze života světců, ale i 16 portrétů královské dynastie Nemanjićů. V hercegovské Trebinje je od roku 2000 kopie chrámu nazvaná Hercegovska Gračanica. Klášter v Gračanici je jednou z hlavních atrakcí Kosova. Kousek od města pak najdete ruiny římského města Ulipana z 2. století.

    Asi 20 km od Prištiny leží známá mramorová jeskyně Gadimë. Jeskyně byla objevena v roce 1969 a skýtá jedinečné stalagmity i stalaktity vyformované před miliony lety. Jeskyně je z velké části dosud neprozkoumána, turistům je ale dnes zpřístupněno na 440 metrů. V jejím nejnižším bodě se nachází na 25 jezer. Kousek od Prištiny u odlehlé vesničky Mramor pak najdete medvědí útulek charitativní společnosti Four Paws. Všichni zdejší medvědi bývali uvězněni v maličkých klecích a vystavováni jako maskoti restaurací, což je bohužel dodnes hlavně v Albánii velmi oblíbená turistická atrakce. V Kosovu je držení medvědů zakázáno od 2010 a útulek se snaží medvědům alespoň trochu vynahradit prožitá traumata.

    Přečetli-li jste si více o dějinách Srbska, dozvěděli jste se tam i o slavné bitvě na Kosově poli. Šlo o nejznámější a dnes téměř zásadní součástí srbské, potažmo kosovské, národní mytologie i symbolem konce srbského středověkého státu. Bitva se odehrála roku 1389 a šlo o bitvu balkánských oddílů proti Turkům, která skončila více méně nerozhodně, avšak i přesto Turkové nakonec upevnili svou moc na Balkáně a Srbsko přijalo vazalské podmínky tureckého sultána. Kosovo pole – Gazimestan (Kosovo Polje/Fushë Kosova). V roce 1953 tady vznikl pomník padlým hrdinům. Jde o 25 metrů vysokou pseudostředověkou věž s vnitřními schody, které vedou na vyhlídku na pole. Druhou částí komplexu je hrobka sultána Murada I. (Muratovo turbe). Ta se nachází na místě, kde sultán skonal podle legendy rukou srbského hrdiny Miloše Obiliće. Jedinečná je pak také tzv. kosovská pivoňka, vzácný endemický druh, který roste jen v asi 12 hektarovém okolí památníku. Vzhledem k tomu, že jde o jedinečný druh, vznikla legenda, která praví, že pivoňka roste jen tam, kde během bitvy byla prolita srbská krev.

    Jste-li milovníci hor a turistiky a láká vás krajina, kam lidská noha vkročí jen výjimečně, vyrazte do pohoří Šar (Šar-planina). Táhne se v délce asi 80 km a dosahuje výšky kolem 2 000 m. n. m. Na části jeho území se rozkládá národní park. Nejvyšším vrcholem pohoří je Titov vrh (2 747 m), turistům ovšem doporučujeme vystoupat na atraktivnější horu Ljuboten (2 498 m). Hlavním turistickým centrem oblasti je vesnice Brezovica, která je zároveň nejznámějším kosovským lyžařským střediskem v nadmořské výšce kolem 2 200 m. n. m., které nabízejí několik sjezdovek různých úrovní. Brezovice můžete v létě využít jako místo, odkud vyrazit za vysokohorskou turistikou. Oblíbeným výšlapem je také výstup na skalnatý ostroh Prevalle´s Rock dostupný od vesnice Prevalla. Kromě hor, luk a lesů tu na vás čeká zajímavá flóra, ale i fauna. Žijí tu kuny, vydry, divoké kočky, kamzíci, rysy i medvědi.

    Dalším pohořím je Hajla (Hajlë) na hranici Kosova a Černé Hory. Hranice vede po hlavním hřebenu a nejvyšší vrchol pohoří vysoký 2 403 m. n. m. leží taktéž na hranicích těchto zemí. Sever pohoří patří Černé Hoře, jih Kosovu. Pohoří je skalnaté, většinou ho tvoří vápencové stěny a patrné je, že v historii masiv formovaly pohybující se ledovce. Zdejší čtyři horské vrcholy masivu (Šreljska Halja, Dramadol, Košutanska Halja, Vranovačka Halja) jsou holé a je z nich pěkný výhled na okolní hory. Z Kosova je výchozím bodem k poznání pohoří Bogë, z Černé Hory Rožaje. Hlavní turistickou atrakcí pohoří je kaňon Rugova, vůbec jeden z nejimpozantnějších v celé Evropě. Kaňon, kterým protéká řeka Bistrica, je dlouhý 25 km a rozhodně stojí za vidění. Ideálním místem, odkud ke kaňonu vyrazit je město Peja (Peć), o kterém hovoříme níže.

    Hlavní architektonickou památkou ve městě Peć je Rezidence pećského patriarchy (Pećka patrijaršija). První zmínky pocházejí z 1. poloviny 13. století, archeologické nálezy ale dokládají mnohem delší minulost. Vyvěrají tu minerální prameny, ovšem hlavní atrakcí je ona zmiňovaná rezidence. Ta se nachází v klášterním komplexu složeném ze čtyř vzájemně sousedících chrámů. Ten nejstarší z nich pochází z 1. poloviny 13. století, další tři následovaly na začátku 14. století. Uvnitř chrámu sv. Demetria se nachází staré rukopisy, ikony i mramorové sarkofágy s ostatky pećských církevních hodnostářů. Takovou oblíbenou Pećskou ulicí je ulice Esad Mekuli s řadou restaurací a obchodů. Chcete-li vidět tradiční kosovské tržiště, které je pěknou ukázkou kosovských tradic, vyrazte na zdejší tržiště (bazaar), kde můžete obdivovat nebo si koupit úžasné zlaté šperky i krásné šaty. Poblíž Peće pak najdete další jeskyni, Radac (Shpella e Radacit). Pro návštěvu jeskyně plné netopýrů je nutná rezervace. Na západě Kosova, asi 20 minut od Peće, najdete nejhezčí kosovský vodopád White Drin Waterfall (Ujëvara e Drinit të Bardhë). Je to dobrý tip na krátký výlet.

    Kosovo Prizren Zastávku můžete udělat také ve městě Prizren (Prizreni). Ve 13. století bylo město součástí středověkého srbského státu, po dobytí Turky v 15. století získalo svůj orientální charakter, na který dnes hlavně láká turisty. Nachází se tu na dvacet mešit, z nichž nejzajímavější je Sinan-pašina džamija z 1. poloviny 17. století, postavená z kamene pravoslavného kláštera zničeného Turky. Kousek od ní pak stojí jeden ze symbolů města, starý turecký most přes řeku Bistricu ze stejné doby, který musel být po povodni ve 12. století zrekonstruován. Nedaleko pak také stojí ruiny pevnosti Kaljaja pocházející z období od 11. do 13. století. Z nich se vám naskytne skvělý výhled na celé okolí. Cestou k ruinám potkáte chrám sv. Spasitele (Sv. Spasa) z 1. poloviny 13. století, těžce poškozen albánskými teroristy. Roku 1307 začala výstavba nejdůležitější zdejší sakrální stavby, pravoslavný chrámu Bohorodice Ljeviššské o pěti kupolích. Turci z chrámu udělali mešitu, v roce 1912 se z mešity opět stal pravoslavný chrám. I ten byl poškozen albánskými teroristy, přesto je dnes zapsán na seznamu UNESCO. Hned vedle slavného chrámu stojí hodinová věž (Sahat kula). Na druhé straně centra najdete staré turecké lázně (hamam) z 16. století a druhou nejstarší mešitu ve městě – Bajrakli džamija ze stejné doby. Obě tyto stavby jsou součástí komplexu, který ještě doplňuje knihovna a bývalá islámská škola.

    Další zastávkou bude město Gjakova, které proslulo hlavně svým nejstarším kosovským tržištěm Grand Bazaar (Čaršija e Madhe), jehož počátky sahají už do 15. století. Zdejší desítky dřevěných stánků nabízejí úžasné rukodělné a umělecké výrobky, jsou tu kavárny a další možnosti, jak rychle utratit nějaká ta eura. Je to ale hlavně úžasná exkurze do tradičního kosovského života a budete-li mít cestu do Gjakova, na tohle působivé tržiště určitě zajděte. Ve městě je ještě k vidění stará mešita Hadum z 15. století, ale i zachovalé tradiční domky sahající do dob Osmanské říše. Nejlepší kosovské víno se pěstuje v okolí vesnice Rahovec, která leží jen kousek od Gjakova.

    Kosovo klášter Visoki Dečani Poslední atrakcí a další zapsanou na seznamu UNESCO, je klášter Visoki Dečani. Leží uprostřed lesů a jde o pravoslavný klášter, který je největší sakrální stavbou středověkého Srbska. Klášter založil ve 14. století král Štěpán Uroš III., dokončil ho jeho syn. Skvělá je zdejší sbírka fresek zahrnující na 20 cyklů a víc než tisíc portrétů osob včetně členů královské dynastie Nemanjićů. Jde o stavbu románského a raně gotického slohu, z růžového a světle žlutého mramoru, jedinečný je také zdejší kamenný ikonostas ze 14. století. Zdejší sbírka ikon patří k největším na Balkáně, i díky němu je klášter v UNESCU. Kousek od kláštera je pramen, o kterém se tvrdí, že je léčivý.

    Na závěr ještě jeden tip pro milovníky vysokohorské turistiky. Tím je výšlap na nejvyšší kosovskou horu, Đeravica. Je vysoká 2 656 m. n. m. a leží v pohoří Prokletije, které je součástí Dinárských hor, jen nedaleko albánsko-kosovských hranic. Před vyhlášením nezávislosti Kosova byla nejvyšší horou Srbska a předtím i celé Svazové republiky Jugoslávie.

    Diskuzní fórum
    Rady a tipy na cesty

    Autor článku: M. Kučerová
    Zdroj fotografií: Pixabay.com