Rozhodnete-li se navštívit Spojené arabské emiráty, přesně uvidíte, jak se žije někde, kde je tolik peněz, že už nevědí, co s nimi…Spojené arabské emiráty jsou jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících zemí světa a vskutku rychle se řadí mezi turistické destinace, které nabízejí skutečně luxusní strávení volných dní. Já osobně preferuji spíše poznávání místních kultur před honbou za luxusním oblečením, ale je-li libo si zalyžovat na kryté sjezdovce, když je venku 35°C či navštívit největší obchodní nákupní centrum světa nebo největší akvárium, Dubaj pro Vás bude tou správnou volbou…

Federace sedmi emirátů (Abu Dhabí, Dubaj, Ajman, Um al-Qaiwain, Fujairah, Ras al-Khaimah a Sharjah) leží na jihovýchodě Arabského poloostrova, sousedí s Katarem, Saudskou Arábií a Ománem. Čtyři pětiny rozlohy zabírá poušť, většina velkých měst se nachází na pobřeží Perského zálivu (tj. Abu Dhabí, Dubaj…). Hor tu najdete málo, největší pohoří Hajar leží na severu země, největší horou je pak Jebel Hafit (1300 metrů). Hlavním městem země je Abu Dhabí.

Nálezy z pouštních osad svědčí o osídlení již 2500 let př. n. l. a jsou i důkazy o obchodních kontaktech s Mezopotámií, Íránem či Řeckem (svědčí o tom nálezy řeckým amfor). Revoluční změnou, která otevřela nevídané možnosti dopravy a obchodu byla domestikace velbloudů (2000 př. n. l.), kteří jsou dodnes považováni za velmi cenný majetek a podle počtu velbloudů se ukazuje bohatství jeho majitele. U velbloudů je skutečně nevídané, jak ho příroda dokázala stvořit pro život v poušti. Vydrží dlouhou dobu bez jídla (tuky si ukládá v hrbu) a dlouho bez vody (tu si ukládá pro změnu v žaludku), v případě pouštní bouře dokáže zatnout nozdry tak, aby se mu do nich nedostal všude přítomný písek a nohy má speciálně uzpůsobené pro pohyb v písku. Velbloudi byli nejen vynikajícím dopravním prostředkem, ale také platidlem.

Dalším důležitým mezníkem pro kulturní posun byl rozvoj zavlažování, kdy se přes podzemní kanály začala získávat voda z hor a díky tomu mohlo dojít k rozšiřování lidského osídlení na další území. Silně se také rozvíjel námořní obchod v Indickém oceánu, jedním z důležitým příjmů byl lov a export perel a pěstování datlí. Námořní dřevěné lodě dopravovaly zboží přes Indický oceán do Keni, Srí Lanky nebo Číny. Čilou námořní dopravu pomocí dřevěných korábů (zvaných dhow) můžete dodnes vidět v dubajském přístavu, kde obchodníci a námořníci zpracovávají zboží dovezené z Indie či Pákistánu určené pro místní trhy. Díky stykům s různými kulturami se do oblasti Arabského poloostrova šířila různá náboženství a s příchodem Mohammedových proroků (630) bylo rozhodnuto o přijetí islámu jako svého náboženství.

Když roku 1498 v Arábii přistál známý mořeplavec Vasco de Gama a Portugalci tak ovládli zdejší území, zřídili zde své pevnosti a celý obchod v Indickém oceánu byl tak pod jejich kontrolou. Díky tomu také ještě vzrostl zájem o místní perly z Perského zálivu, které byly v Evropě považovány za známku luxusu. O území ovšem jeví tou dobou zájem také Holandsko či Velká Británie, k tomu dochází k útokům domorodých kmenů, které se snaží získat nadvládu nad oblastí. Území nakonec ovládají dva místní kmeny – Qawasimové vládnou pobřežní oblasti a poušť ve vnitrozemí ovládá známý kmen Bani Yas. Qawasimové začali území pomalu ovládat, potomci tohoto rodu dodnes vládnou emirátům Ras al-Khaimah a Sharjah. Jejich největšími rivaly byl rod, který zase dodnes vládne v Ománu, Al-Busaidové. Ti také na konci 18. století podepsali smlouvu s Brity, která se ale vůbec nelíbila místním Qawasimům, kteří proto útočili na britské lodě. Britové je naopak považovali za piráty (pobřeží Perského zálivu se v té době začalo označovat jako Pirátské pobřeží) a jednoho dne zaútočili tak, že Qawasimům zničili rozsáhlou námořní flotilu a ti byli donuceni k podpisu smluv s jednotlivými emiráty (1820), které zajišťovaly ochranu britských zájmů a lodí. Název Pirátské pobřeží byl později pod vlivem smluv s Anglií změněn na Smluvní Omán. Pouštním oblastem ale nadále vládly pouštní kmeny, nejsilnější byl již zmiňovaný Bani Yas. Ten už v 16. století v oáze Liwa vybudoval ekonomické a společenské centrum, pěstoval datle. Na konci 18. století pak vládce kmene přesídlil do Abu Dhabí. Britská nadvláda byla zřetelná pouze na pobřeží Perského zálivu, pouštní kmeny si vedly svůj život. Roku 1839 Britové donutili místní vládce ke zrušení otroctví a výnosný obchod tak od nich převzal Bani Yas. Dnešní pouštní město Al Ain se stalo hlavním otrokářským trhem celé jihovýchodní Arábie a to až do konce 50. let 20. století.

Hlavním obchodním artiklem této doby byly perly, ovšem pod vlivem 1. světové války významně poklesla poptávka a trh s perlami v Perském zálivu zkolaboval. Na to měla vliv nejen evropská hospodářská krize, ale i japonský objev kultivace perlorodek. A začínaly těžké časy. Ovšem tou dobou pro změnu dorazily do oblasti týmy geologů, které hledaly ropu. Objevily tak jedno z největších nalezišť ropy na planetě a tímto okamžikem se začala psát doba rozkvětu Spojených arabských emirátů. Objev ropy proměnil pouštní společnost v jednu z nejdynamičtějších a nejvíce prosperujících zemí světa. Roku 1971 se Anglie vzdala svého vlivu na Smluvní Omán, což místní vládce nejdříve překvapilo, jelikož vyspělá mocnost stojící za zády byla velkou výhodou. Anglie také navrhla vytvoření federace Smluvního Ománu, Kataru a Bahrajnu. Jednotlivé emiráty na zdejším území se musely rozhodnout, co dělat. Katar a Bahrajn se rozhodly pro samostatnost a u zbývajících emirátů se iniciativy chopil vládce Abu Dhabí, šejk Zayed, a pod jeho vedením se šest emirátů dohodlo na vytvoření federace. 2. prosince 1971 tak na mapě světa přibyl nový stát s názvem Spojené arabské emiráty. O 3 měsíce později se k nim připojil sedmý emirát Ras al-Khaimah a nová federace se začala otevírat světu. Začaly se stavět zdejší mrakodrapy, města se začala neuvěřitelně rozvíjet a modernizovat, za prací sem začali přicházet pracovníci z ciziny, především z Filipín, Bangladéše nebo Pákistánu a počet obyvatel tak začal strmě stoupat. Dnes jsou Spojené arabské emiráty jedním z nejbohatších států světa a nejstabilnější zemí Perského zálivu a to nejen díky významnému objevu ropy, ale i dobré hospodářské orientaci na různý průmysl. Zahraniční investory láká nulové zdanění, od 90. let se klade důraz také na rozvoj turistiky a v současnosti jsou SAE jedna z nejnavštěvovanějších zemí světa. K velmi dobré situaci v zemi přispívá i uvážená zahraniční politika, která se vyhýbá jakýmkoliv konfliktům a snaží se být zadobře jak se Západem tak s ostatními arabskými zeměmi. Vládcem země je od roku 2004 šejk Zayed, který převzal moc po svém otci, který měl vytvoření SAE „na svědomí“.

Spojené arabské emiráty mají necelých 8,3 milionů obyvatel a s tím je spojená i jejich zvláštní skladbu. 80 % veškeré populace tvoří cizinci, kteří v době rozkvětu přišly do SAE za prací. Jsou to převážně Filipínci, obyvatelé Indie, Bangladéše a Pákistánu. Filipínce zde uvidíte pracovat kdekoliv – obchody, hotely, restaurace, Indové zase řídí taxíky. Občané SAE tvoří zbývajících 20% obyvatel. Situace s přistěhovalci ale začíná být v poslední době kritická, protože zahraniční firmy uplatňují levnější pracovní síly, tzn. zahraniční před místními, což může mít neblahé důsledky na stabilitu země.

Zdejší muslimské obyvatelstvo rozhodně poznáte podle jejich oblečení. Muži i ženy nosí oblečení odpovídající muslimské tradici, tzn. muži oblečení do dišdád (dlouhá jednobarevná košile až na zem) nosící na hlavě bílý nebo červenobílý šátek (gutra) omotaný černým agalem. To je tradiční oblečení muslimů. Ženy chodí oblečeny v černých abájách a přes hlavu mají hidžáb (šátek). Některé ženy chodí zahalené více, některé méně. Více zahaleným ženám, které nosí burku, nejsou vidět ani oči. Pod abájou ženy nosí normální oblečení, které se jim líbí. Koupíte-li na tržnici toto tradiční oblečení, jejich nošení si nechte až na doma. U nemuslimů by nošení muslimských oděvů mohlo být chápáno jako výrazný projev neúcty k jejich náboženství. Bude také skvělé, nebudete-li na jejich oblečení zírat s otevřenou pusou, jak mají někteří turisté ve zvyku. Jste v orientální zemi, které má svou vlastní kulturu a oblečení, proto není třeba z toho být vykulený či pohoršený. Věřím, že inteligentní čtenář porozumí, co tím chci říct…

V SAE se bez problémů domluvíte anglicky, dokonce i silniční značky jsou psané v angličtině a arabštině. SAE je považována za jednu z nejbezpečnější zemí světa. Možná to bude tím, že tu jako v ostatních muslimských zemích funguje právo šaría, které za krádeže ukládá useknutí ruky, za násilné trestné činy pak bičování či kamenování. Jak již bylo řešeno v článku o historii, státním náboženstvím je islám a doporučuje se vyvarovat jakýmkoliv projevům neúcty k tomuto náboženství, stejně tak se nedoporučuje fotografovat místní občany v tradičních oděvech bez jejich předchozího dovolení. Pravidla platí stejná jako pro jakoukoliv jinou návštěvu arabské země, kultura i povaha lidí je stejná jak v Egyptě tak Tunisku či SAE. Kdo některou z těchto zemí navštívil tak ví, že se zdejší obyvatelé nedají označit za příliš pracovité a jejich nejoblíbenější celodenní náplní je posedávání u silnice nebo v kavárnách, popíjejí některého ze zdejších lahodných horkých nápojů a kouření pověstné vodní dýmky (šíši) v různých příchutích. Než se rozhodnete si takovou dýmku zakouřit, rozhodně věřte, že pro nekuřáky to může být silný tabák a může Vám po takovém kouření být pěkně špatně.

Co se týče arabské kuchyně, dají se tímto termínem označit jídla severní Afriky, Blízkého východu i oblasti Perského zálivu. Typické je užití zeleniny a masa (kromě vepřového, které je muslimům zakázáno a ochutnat ho můžete pouze v hotelových restauracích určených turistům). Tradičními pokrmy je i nám známý kebab nebo falafel (cizrnový karbanátek). Před jídlem často dostanete tzv. mezze - předkrm sestávající z různých misek s různými pochutinami. Ochutnat můžete dále hummus (cizrnová kaše), salát tabouleh, kaftu (mleté skopové maso pečené na ohni), arabský chléb pitu, biryani (maso s indickou rýží ochucené orientální směsí koření), čočkovou polévku šurbu addis nebo fatayer (pirožky s kozím sýrem či špenátem). Místní dezerty jsou typické výraznou sladkostí. Nejznámějším dezertem je baklava (listové těsto s ořechy a medem), dále se jako dezert často jedí datle, které jsou skutečně vynikající a jsou jedním z ideálních suvenýrů, které byste si měli přivést domů.

Místní měnou je arabský dirham (AED nebo Dh). Dobré je také vědět, že víkend připadá na čtvrtek a pátek, pátek je naší nedělí, kdy má většina obchodů a poskytovatelů služeb zavřeno. Časový rozdíl je oproti našemu času + 4 hodiny.

Pro nákupy jsou typickými artikly koberce (ty ale domů většina z nás poveze dost těžce), pravé perské koberce z Íránu jsou ale známku skutečného luxusu, orientální koření, které najdete v obrovských pytlích na místních tržištích a je to skutečně nepřeberné množství různých známých i neznámých druhů koření různých vůní a barev. Nejčastějšími suvenýry pak bývají kávové konvice a kalíšky, tácy, dýky či vodní dýmky nebo ozdobné lahve plněné barevným pískem. Důležitým artiklem je také zlato, pověstný je dubajský zlatý trh, kde najdete plno krámků nabízející různé druhy šperků ze zlata a drahých kovů. Vyprávění o tom, jak je v SAE levná elektronika jste jistě taky slyšeli, ale osobně jsem tedy objevila jen ceny odpovídajícím těm našim…Samozřejmě pochybných pouličních prodejců SmartPhonů najdete všude plno. Super výhodné ceny elektroniky v obchodech dnes již neseženete, i když dříve tomu možná skutečně tak bývalo.

Turisticky nejnavštěvovanější místa jsou luxusní města Dubaj a Abu Dhabí, orientální atmosféru ale najdete spíše v ostatních menších emirátech. Za návštěvu rozhodně stojí také zdejší poušť, kde můžete navštívit oázu Liwa.

Orientální atmosféra, moře vůní koření či tabáků z vodních dýmek, místní obyvatelé líně posedávající na chodnících či v místních kavárnách, tradiční muslimská kultura všude kolem Vás, muzzeíni svolávající k modlitbě z místního minaretu dotvářející originální muslimskou atmosféru, velbloudi pasoucí se ve vyprahlé a nevlídné poušti a přepychová pobřežní města překypující luxusem, který si nemůže dovolit nabídnout ani většina zemí Západu. To jsou Spojené arabské emiráty.