Martinik

Martinik bývá mnohými označován jako kousek Francie uprostřed Karibiku. Bujná tropická vegetace pověstná svými exotickými barevnými květy, tropické klima, činná sopka i pěkné pláže, to vše ale v evropském hávu. To je jen málo z toho, co může Martinik nabídnout.

Martinik je ostrov v souostroví Malých Antil ležící mezi Dominikou a Svatou Lucií . Jedná se o zámořský region a department Francie, jste tu tak stále v Evropské unii. Hlavou státu je francouzský prezident, ostrované mají své zastoupení ve francouzském senátu. K placení se používá euro, bez problémů lze platit kartou. Zásuvky jsou evropského typu. Hlavním městem ostrova je Fort-de-France, úředními jazyky je francouzština a kreolština, anglicky se tu domluvíte jen v turistických regionech. Většinu turistů ostrova totiž tvoří Francouzi.

Ostrov má něco přes 400 tisíc obyvatel. Obyvatelstvo tvoří většinou černoši, potomci původních otroků a v současné době sem pak míří ilegální imigranti z chudších karibských ostrovů. Čtvrtina obyvatel žije v hlavním městě. Obyvatelé jsou silně nábožensky založení, většina populace jsou katolíci. Půvabné je mísení francouzské a karibské/kreolské kultury. Tradiční taneční hudbou je bequine a novější zouk.

Hlavním ekonomickým odvětvím na ostrově je cestovní ruch, který se největší měrou podílí na tvorbě HDP. Další oblastí je pak zemědělství, pěstuje se kakao, bavlna, cukrová třtina, banány a ananasy. Tyto plodiny jsou také největším vývozním artiklem. Těží se také dřevo. Ve srovnání s ostatními karibskými ostrovy je Martinik velmi rozvinutým ostrovem, který se v klidu vyrovná evropskému standardu. Zdravotnictví je na vysoké úrovni, stejně tak se jedná o poměrně bezpečný ostrov, co se kriminality týká.

Prvním Evropanem na ostrově byl Kryštof Kolumbus, který tu objevil původní karibské indiány, kteří ostrovu říkali „ostrov květin“ – Madidina. O 300 let později ostrov zkolonizovali Francouzi, na severozápadě postavili malou pevnost, která se později stala hlavním městem – St-Pierre. Od 17. století zažívá boom otrokářství, Francouzi se roztahují po celém ostrově a na jihu zakládají další pevnost, Fort-de-France. Kácejí lesy, aby mohli zakládat třtinové plantáže, a tou dobou také sílí nesnášenlivost mezi původními indiány a Francouzi. Indiáni spory prohráli a roku 1660 ti přeživší byli donuceni opustit ostrov. Na přelomu 18. a 19. století si ostrov začínají nárokovat Britové, kteří ho Francii vrátili zpět po napoleonských válkách. Tou dobou také upadá zdejší cukrárenský průmysl, trhy byly přeplněné a nastupuje éra cukrové řepy. Roku 1902 zasáhla ostrov největší přírodní katastrofa v dějinách. Vybuchla sopka Mont Pelée (1 397 m. n. m.), která svým výbuchem vymazala z mapy hlavní město St-Pierre. Trosky původního martinického hlavního města jsou dnes hlavním turistickým lákadlem ostrova. Výbuch si vyžádal na 30 tisíc životů a hlavním městem se rázem stalo Fort-de-France. Na Martiniku se mimochodem narodila manželka Napoleona Bonaparteho, císařovna Josefína.

Martinická kuchyně mísí místní kreolskou kuchyni s tou africkou a francouzskou. Velmi časté jsou mořské plody i ryby, případně jiné druhy masa. Důležité je koření, které je někdy velmi pálivé, což není pro Karibik úplně typické. A co patří mezi typická martinická jídla? Accra je jídlo typické i v jiných karibských zemích. Jedná se o zeleninu, rybu nebo krevety, které se smaží v těstíčku. Pro Martinik jsou typické accras de morue, což je ryba smažená v kořeněném těstíčku. Jí se buď jako předkrm nebo snack. Typickou martinickou uzeninou je Boudin, většinou vepřové klobásky, které se kromě vepřového masa vyrábí i z vepřové krve a připomínají tak trochu naše jelita. Velmi oblíbeným mořským plodem je chobotnice neboli chatrou. Jí se buď dušená se zeleninou a kořením (Fricassé de chatrou) nebo jako ragou de chatrou, smažená chobotnice s červenými fazolemi, čočkou a rýží. Toto je mimochodem takovým typický „take away“ jídlem. Martinická kuchyně nešetří kořením, typickou zdejší kořenící směsí je Colombo, která míchá francouzské, západní a východoindické koření. Používá se třeba k přípravě jídla zvaného Colombo de Martinique, což je tradiční jehněčí v kokosovém mléce se zázvorem a touto kořenící směsí. Dalším plodem moře, který je tu velmi oblíbený, je mořský šnek lambis, který se jí grilovaný, smažený i dušený. Z ryb je pak nejoblíbenější a nejčastější pražma (dorade). Co se týká dezertů, za ten typický je považován Blanc Manger au Coco, krémové kuličky či jiné tvary z kokosového mléka, vanilky a cukru.

Martinik je proslulý svým rumem, který je mezi odborníky považován za velmi kvalitní. Jeho specifikem je to, že se vyrábí z čerstvé šťávy z cukrové třtiny a nikoliv z melasy, jak je tomu u jiných karibských rumů. Obecně se tento typ rumu nazývá agricole. Většina se ho neexportuje a ochutnat ho tak můžete hlavně tady v různých rumových koktejlech. Za typický rumový koktejl na Martiniku je považován Ti Punch, který má svůj původ v historii a kultuře ostrova. Jedná se o martinický agricole rum, třtinový sirup a limetka. Místním pivem je Lorraine a z vín jsou k dostání hlavně ta francouzská.

Ostrov Martinik je vulkanického původu, třetinu rozlohy zabírají zalesněné hory, dále tu jsou plantáže s cukrovou třtinou, banány či ananasem. Ostrov je většinou hornatý, centrem se táhne horské pásmo Pitons du Carbet dosahující maximální výšky 1 207 m. n. m. Nejvyšší horou je sopka Mont Pelée (1 397 m. n. m.). Ve vnitrozemí jsou pak hory porostlé deštným pralesem, ve kterém rostou vzácné dřeviny jako bambus, mahagon, palisandr či gumovník. Rostou tu také jedovaté stromy mancinella, jejich kmeny jsou pro varování značeny červenou barvou. Jih ostrova je sušší, rostou tu kaktusy, akácie, frangipani, ibišky či buganvilie. Tyto krásně kvetoucí keře daly také ostrovu přízvisko „ostrov květin“. Ze zajímavých zvířat jmenujme chameleony, vačice, jedovatého hada křovináře či promyky, kteří sem byly zavlečeni z Indie na konci 19. století a dnes ničí zdejší ptactvo, jelikož pojídají jejich vejce. Z mořských zvířat jmenujme mořské želvy.

Martinik leží v tropech a turistická sezóna tu trvá od prosince do května, po zbytek roku panují deště, které ovšem nejsou nijak vytrvalé a dlouhodobé.

Nejlepším způsobem pro prozkoumání ostrova je vypůjčení auta, zdejší silnice jsou ve skvělém stavu. Stačí vám český řidičský průkaz, jezdí se vpravo, silniční značení odpovídá tomu evropskému.

Tak a co na Martiniku navštívit? Níže najdete podrobný průvodce po celém ostrově.

Hlavní město Fort-de-France má asi 100 tisíc obyvatel a je to největší a nejrušnější město francouzských Malých Antil. Tohle přístavní město bylo postaveno v 17. století francouzských guvernérem. Důležitějším městem ovšem až do roku 1902 bylo město St-Pierre, které ale doslova vymazal z mapy výbuch sopky Mont Pelée.

Z turisticky zajímavých míst v hlavním městě budeme jmenovat knihovnu Schoelcher, členitou budovu s byzantskou kupolí na Rue Victor Sévère, pojmenovanou po francouzském bojovníkovi za zrušení otroctví Victoru Schoelcherovi. Knihovna byla vystavěna pro Světovou výstavu v Paříži roku 1889. Po výstavě byla rozebrána a převezena do Fort-de-France. Naproti knihovně se pak nachází nejznámější městský park La Savane, kde kromě stánků se suvenýry můžete vidět sochu císařovny Josefíny. Socha má uraženou hlavu, jelikož císařovna se netěšila velké oblibě místních. Říká se, že prý přesvědčila Napoleona, aby nerušil otroctví, jelikož by její rodinné plantáže díky tomu utrpěly škodu. Z tohoto důvodu ji místní roku 1802 urazili hlavu a socha nikdy nebyla opravena. Jen kousek od parku pak leží pevnost St-Louis ze 17. století, která byla vystavena ve stylu francouzských pevností slavného maršála Vaubana. Sídlí zde armáda a prohlídky se konají každých 45 minut.

Dominantou města je pak katedrála St-Louis v neobyzantském slohu z konce 19. století, která se pyšní 57 metrů vysokou věží, hodinami a pěkným kovovým zdobením. Byla postavena na základech původních šesti kostelů, které na tomto místě stály. Archeologické muzeum ukrývá nástroje původních obyvatel, rituální předměty i keramiku. Nachází se v pěkné kreolské vile z 19. století. Pěknou koloniální budovou v této části je také budova vládní prefektury Préfecture na Rue Victor Sévère. Další zajímavou budovou je Justiční palác, neoklasicistní budova ze začátku 20. století. Za zmínku pak rozhodně stojí zdejší trhy. Květinový park je trh s kořením vybudovaný na začátku 18. století. Stánky s bylinami, kořením a květinami tu na vás křičí všemi barvami. V okolí Květinového parku lze pak navštívit i farmářské a rybí trhy nebo trh s tradičními výrobky.

Hlavním autobusovým nádražím ve městě je Pointe Simon, ze kterého jezdí autobusy po ostrově. Z mola La Savane vyplouvají lodě do dalších míst na ostrově. Mezinárodní letiště je vzdáleno asi 10 minut cesty a musíte se z něho dostat taxíkem, nejezdí sem žádná městská hromadná doprava.

Sever Martiniku (my tím rozumíme celou oblast severně od Fort-de-France) skvěle projedete po silnicích N2 a N3. Jedná se o suchou křovinatou oblast s rybářskými vesničkami. V historickém městečku Case Pilote se nachází jeden z nejstarších kostelů na Martiniku. V Bellefontaine zas můžete vidět tradiční malované rybářské čluny zvané gommiers a také tu jsou tradiční modrobílé domky ve tvaru lodi. Severněji odsud se pak nachází pláže v Carbet nebo v Anse Turin, u které se nachází muzeum Paula Gaugina. Za zmínku stojí i areál Le Jardin des Papillons, kde kamenné ruiny z raných zemědělských usedlostí ukrývají pěkné zahrady a motýlí farmu.

Asi 7 kilometrů od aktivní sopky Mont Pelée se nachází trosky původního hlavního města ostrov, St-Pierre. Město bylo založeno v 1. polovině 18. století a jednalo se o nejdůležitější město Martiniku. Ve světě bylo známo jako Paříž Karibiku. Žhavý popel, který sopka vychrlila roku 1902, město totálně zničil. Z téměř 30 tisíc lidí přežili dva - vězeň Cyparis, který byl tou dobou ve vězení na samotce v kobce, kterou valící se láva nechala téměř nedotčenou a muž žijící na úplném okraji města. Začernalé zříceniny původních budov tu stojí vedle těch nových a město skýtá skutečně jedinečnou atmosféru. St-Pierre už nikdy nebylo obnoveno do původního významu a velikosti. Dnes tu žije pětina obyvatel ve srovnání s tehdejší populací, tj. 6 tisíc lidí. U města najdete pláž s černým pískem a je tu také vulkanologické muzeum, které dokládá erupci roku 1902. K vidění tu jsou různé předměty posbírané z trosek po erupci a řada dobových fotek. Hlavní skupina zřícenin původního města leží asi 100 metrů od muzea a patří mezi ně divadlo z 18. století, vězeňská cela a skupina trosek v Quartier du Figur na Rue Bouillé. Trosky jsou značené popisky ve francouzštině i angličtině.

Okolí města St-Pierre skýtá skalnaté pobřeží s černými plážemi (třeba u Anse Belleville) nebo vápencové útesy Tombeau des Caraibes, ze kterých prý poskákali původní Karibové. Připomeneme také botanickou zahradu Les Ombrages, která nabízí prohlídky ve francouzštině.

Další trasou, kterou byste neměli minout, je Route de la Trace vedoucí z Fort-de-France do hor ve vnitrozemí. Cesta vede bujnou tropickou přírodou a deštnými lesy. Na svahu Pitons du Carbet je k vidění zmenšenina stejnojmenné baziliky v Paříži, Sacré-Coeur de Balata postavená v románsko-byzantském stylu. Je tu také botanická zahrada Jardin de Balata a pěkné jsou horské úseky řeky Site de l´Alma. Horským městečkem, které bylo taktéž zničeno roku 1902 ( o několik měsíců později než výbuch, který zničil St-Pierre) výbuchem sopky Mont Pelée, je Morne Rouge.

Oblast Basse-Pointe na úplném severu ostrova má pro turisty připravené třeba zbylé budovy z původní plantáže Leyritz. Projít se tu můžete kolem starých budov, které dokládají zdejší historii cukrovarnického průmyslu a obdivovat můžete i kaučukovníky.

Oblast zvaná Grand-Riviére nabízí palírnu rumu JM ve vesnici Macouba. Dále jsou tu černé pláže a malebné rybářské vesničky. L´Habitation Fond St-Jacques je místem starého dominikánského kláštera a cukrovaru založeného roku 1660. K vidění je tu řada zřícenin původních budov. Stále činná je palírna rumu a muzeum Musée du Rhum St James, kde si můžete prohlédnout staré zařízení a také ochutnat zde vyráběný rum.

Ze severozápadního pobřeží vybíhá do moře poloostrov Presquile de Caravelle. Jsou tu dvě písčité pláže – Tartane a Anse l´ Etang s turistický zázemím. Dále tu zmíníme zříceninu hradu Dubuc ze 17. století. Původní majitel tohohle hradu nechvalně proslul tím, že lucernou lákal lodě k pobřeží, kde ztroskotaly a on je tak mohl oloupit.

Jih ostrova Martinik nabízí hlavně turistické resorty a narvané pláže. V Trois-Ilets se narodila císařovna Josefína, je tu malá botanická zahrada a Musée de la Pagerie. To je historický cukrovar, kde se císařovna narodila a vidět tu můžete třeba staré vybavení na zpracování cukrové třtiny či milostné dopisy Josefíně Napoleonovi. Na slavnou éru cukrárenského průmyslu upomíná Musée de la Canne (Muzeum cukrové třtiny). Oblast Trois-Ilets neboli Tři ostrovy je zátoka se třemi ostrůvky a s pěknými plážemi.

Nejrozvinutější turistickou oblastí Martiniku je Pointe du Bout. Tady nechybí neonově osvícené ulice, jachtařské přístaviště, pláže a vyplouvají odsud trajekty do Fort-de-France.

Známý je také záliv Grand Anse s rybářskými vesničkami, narvanými plážemi a barevnými čluny. Oblíbenou potápěčskou destinací jsou pak pláže v Anse d´Arlet.

Diamantová skála (Rocher du Diamant) je ostrůvek asi 3 kilometry od jihovýchodního pobřeží, na začátku 19. století tady pobývalo na 120 britských námořníků, kteří odsud přepadávali francouzské lodě. Tohle turistické letovisko nabízí také pěkné bílé pláže.

Nejjižnějším místem Martiniku je turistické letovisko Ste Anne s malovanými domky, plážemi a útesy vhodnými pro šnorchlování. Zlatý písek a davy turistů, to je pláž Les Salines. Za pláží je velké solné jezero Etang des Salines, kde můžete pozorovat různé druhy vodních ptáků.

Pláže Martiniku se dají shrnout asi následovně. Na jihu je písek světlý, na severu šedý a černý. Za nejhezčí pláže platí pláže mezi Grand Anse a Les Salines. Na severovýchodě jsou pláže se silnými mořskými proudy. Skvělou potápěčskou destinací je moře u St-Pierre, kde je ukryto deset vraků lodí, které byly potopeny po výbuchu sopky Mont Pelée roku 1902. Ovšem nejen zdejší vraky lákají potápěče, nedaleko Case-Pilote jsou korálové útesy a podmořská jeskyně.

Kromě těchto míst tu můžete navštívit i několik palíren martinického rumu. Kromě těch již výše zmiňovaných doplníme ještě palírnu Rhum Neisson v Le Carbet či La Favorite v Le Lamentin. Dnes tu funguje na sedm palíren rumu. Původní vybavení a pěkný koloniální dům můžete vidět v Habitation Clément.