Tenhle tropický ráj je ideální destinací pro exotickou dovolenou plnou nespoutané zábavy, hudby, salsy, bílých pláží, vynikajícího karibského rumu a těch nejlepším doutníků na světě. Na tomhle ostrově se jakoby zastavil čas, stále tu uvidíte plno starých aut a nádherných koloniálních staveb. Komunismus v tomhle případě zabalený do tropického hávu je tu bohužel viditelný, přesto je ostrov k turistům velmi vstřícný. Pojďte tak teď s námi prozkoumat Kubu.

Kuba je ostrovní stát v Karibském moři, hlavním městem je Havana. Dělí se na 15 provincií, časový posun je GMT -6, pro nás to tedy znamená -5 hodin. Úředním jazykem je španělština, kterou se také nejlépe domluvíte. Kuba je druhou nejchudší zemí Latinské Ameriky hned po Haiti. Ekonomiku táhne hlavně cestovní ruch a těžba niklu a kobaltu. Třetím zdrojem je převod měn mezi Kubánci na Kubě a těmi mimo Kubu. Příjmy poslední dobou klesají z pěstování cukrové třtiny a výroby cukru, a to hlavně díky špatné organizaci práce. Pěstuje se tabák a z něho se vyrábějí slavné doutníky, bílý třtinový rum a ve velkém se také těží mramor. Kuba je poměrně bezpečnou zemí a potrápí vás tak nejčastěji nějaká ta drobná kriminalita. Samozřejmě jako kdekoliv na cestách dodržujte běžná preventivní a hygienická opatření. V případě používání elektronických zařízení budete potřebovat adaptér. Na Kubě platí dvě měny – tzv. konvertibilní peso (CUC) a kubánské peso (CUP). Pro turisty platí placení konvertibilním pesem, za které seženete dražší a luxusnější věci. Běžný Kubánec nemá šanci konvertibilní peso vydělat, pro ně platí placení kubánskými pesy, za které se dá koupit jen velmi omezené zboží a v této měně také dostávají výplatu. Co se týká ubytování, hotely tu jsou na velmi dobré úrovni. Ubytování u soukromých osob podléhá velmi přísným trestům pro místní. Nabízení turistům ubytování u sebe doma je pro ně tak velmi riskantní. Kempování tu neznají, kempy tu neexistují, ale přespání ve stanu není zakázáno. Poslední dobou se tu také hodně rozmáhá sexuální turistika.

Kubánské obyvatelstvo má velmi hluboké kořeny ve španělských a afrických tradicích, původní kubánské obyvatelstvo (jeden z jihoamerických indiánských kmenů) bohužel totálně vyhubily evropské nemoci a španělští conquistadoři, a kulturu i tradice tak výrazně utvářeli Španělé a afričtí otroci. Afričtí otroci sem byli přivlečeni z Afriky poté, co Španělé na Kubě začali pěstovat cukrovou třtinu a potřebovali levnou a schopnou pracovní sílu. Kuba má přes 11 milionů obyvatel a dá se o nich říct, že to jsou vlastenci, kteří svou zemi i přes krutý vládnoucí režim uznávají. Jsou velmi laskaví, štědří a hlavně stále veselí, a to i přes to, že třou bídu s nouzí. Je to ovlivněno i tím, že se jim neustále připomíná, že všichni lidé jsou si rovni a tím jsou tak maximálně potírány jakékoliv třídní rozdíly, které by lidi nutily k závisti nebo nespokojenosti. Jsou pyšní na nezávislost získanou revolucí a milují Che Guevaru. Jsou převážně ateisté, ale některým náboženstvím se tu poměrně daří. 55% současné kubánské populace je tedy africko-španělského původu. Černoši, potomci afrických otroků, jsou dnes ale i přes téměř nulové třídní rozdíly velmi chudí. Na druhou stranu je zase nutno zkonstatovat, že zdravotní péče a školství je na Kubě na slušné úrovni a pro místní zdarma, obyvatelstvo je vzdělané. Je tu ovšem nedostatek léků a za dražší léky a péči si musí zaplatit. Z našeho pohledu je trápí nedostatek potravin a nedostatečné podmínky pro bydlení (bydlí v přeplněných domech) a nemožnost přístupu na internet. Nejsou tu bezdomovci, všichni dostali práci i bydlení. Lidé bydlí ve státních domech, neplatí nájem, energie tu jsou velmi levné a věci denní potřeby dostávají od státu. Jakékoliv soukromé podnikání je ilegální, média podléhají silné cenzuře. V zemi vládne jediná politická strana, ta komunistická, kterou založil Fidel Castro. Castro zemřel v roce 2016, ale už v několika posledních letech za něho vládl jeho bratr Raúl. Chudoba je tu viditelná téměř všude, na venkově stále uvidíte místo aut koňské povozy, auta jezdící po silnicích připomínají spíše sbírku veteránů a lidé žijí prosté životy obohacené o tabák, kávu, pěstují dobytek a cukrovou třtinu. Co vás na Kubáncích ale skutečně okouzlí, je jejich nekonečná energie, srdečnost a optimismus, ze kterého bychom si právě u nás měli brát příklad...

se zač Co se týká historie Kuby, je to jeden velmi zajímavý příběh. U břehů Kuby jako první Evropan přistál Kolumbus na své cestě do Indie roku 1492 s vědomím, že je v Japonsku. Tím začala na víc jak dvě století španělská nadvláda nad tímhle ostrovem. Do té doby tu žili Taínové, živící se hlavně zemědělstvím. Kolumbův syn se na začátku 16. století stal guvernérem ostrova a vedl jeho kolonizaci. Roku 1511 byla založena první osada na východě ostrova, která dostala název Baracoa a postupně se po ostrově zakládaly další osady. Domorodí Taínové byli nuceni pracovat na svých pozemcích zabavených conquistadory a postupem následujícího století bylo téměř celé domorodé obyvatelstvo vyhubeno. To se stalo s pomocí evropských nemocí, těžké práce a také jejich masakrováním. Španělé toužili po zlatě a když byla zdejší naleziště vyčerpána, stala se Kuba základnou pro výpravy do Mexika a stala se tak významným strategickým místem pro kontrolu námořních tras. Zlato ukradené Aztékům i Inkům se shromažďovalo na ostrově a odsud pak putovalo do Španělska. Zdejší lesy byly vykáceny, dřevo z nich bylo odvezeno do Španělska a na jejich místě al pěstovat tabák a cukrová třtina. Španělsko do rozvoje téhle své kolonie ale příliš neinvestovalo, osadníci zde nesměli nic vyrábět, vše se muselo dovážet ze Španělska a vše, co se vyváželo, podléhalo daním. A tak se postupem času stalo, že se ze zdejších kolonistů stali pašeráci a v okolí Kuby ve velkém v 16. a 17. století operovali piráti. Ti přepadávali města, několikrát napadli třeba Havanu. Operoval tu třeba i neblaze proslulý pirátský kapitán Henry Morgan. Roku 1762 ale pevnost El Morro v Havaně dobyli Britové a Kubě vládli necelý rok, než ji Španělům vyměnili za Floridu. Jejich největším přínosem bylo to, že otevřeli prostor pro volný obchod. Roku 1827 byla Kuba největším producentem cukru na světě a právě díky němu nesmírně prosperovala. Kvůli práci na plantážích cukrové třtiny byli na Kubu přivlečeni černošští otroci, kteří postupně hodně ovlivňovali zdejší víru a tradice. Pro Španělsko byla Kuba jednou z nejvýznamnějších kolonií. Samozřejmě i na Kubě se začaly projevovat snahy o zbavení se koloniální nadvlády Španělska a proběhlo několik válek o nezávislost. Majitelé plantáží osvobodili své otroky a Španělsku vyhlásili válku. Ta první probíhala mezi lety 1868 až 1878 a i přesto, že při ní zemřelo 250 tisíc lidí, byla neúspěšná. Druhá válka o nezávislost proběhla mezi lety 1895 a 1898. Války o nezávislost byly velmi kruté. Roku 1898 došlo ke španělsko-americké válce, kterou podnítily obrovské investice Američanů v cukrovém průmyslu a následně výbuch lodi U.S.S. Maine. Španělé byli poraženi v bitvě u Santiaga de Cuba a na základě Pařížské smlouvy postoupili Kubu USA. Vládu nad ostrovem Američané převzali roku 1899. Vytvořili ústavu, přidělili si právo neomezeně využívat dnes nechvalně známou vojenskou základnu Guantánamo a snažili se znovu vzkřísit desítkami let válek zničené kubánské hospodářství. Američané investovali miliony dolarů, čímž ekonomiku znovu oživili. Ve 20. letech 20. století byla Kuba nejbohatším tropickým státem, do kterého se hrnuly davy turistů. Pro Kubu to ale také znamenalo příliv gangsterů a rozmáhala se korupce. Havana byla tou dobou symbolem hříchu. V této době se začíná objevovat postava právníka Fidela Castra, který se snažil sesadit vládnoucího seržanta Fulgencia Batistu a zosnoval revoluci. Ta začala 26. července 1953 a Castrovo revoluční hnutí neslo název Hnutí 26. července. První povstání bylo potlačeno, ale řada umučených a zavražděných revolucionářů vyvolala obrovský odpor obyvatel proti vládě, díky čemuž revolucionáři získali důležitou podporu obyvatelstva. Batistova krutá vláda byla čím dál nenáviděnější. Castro utekl do Mexika, kde zosnoval svůj převrat společně se svým bratrem Raúlem a také se tu seznámil s argentinským lékařem Ernestem „Che“ Guevarou, který byl výborný vojevůdce a Castrův nejvěrnější a nejschopnější velitel. Revolucionáři pod vedením Castra se vrátili na Kubu, Kubu dobyli, Batista utekl a 8. ledna 1859 za triumfálního průvodu ovládl Casto k potěšení kubánského obyvatelstva Kubu. To ale hlavně znamenalo konfiskaci půdy, vraždění kontrarevolucionářů, vyhnání inteligence z Kuby a také znárodňování veškerého amerického majetku na Kubě. Na základě toho USA přerušila jakékoliv diplomatické vztahy s Kubou a roku 1961 bylo vyhlášeno embargo, které platí dodnes. Nevraživost mezi Kubánci a Američany je dodnes citelná a turistů z USA tu uvidíte jen velmi málo. Stejně napjaté jsou i vztahy mezi americkou a kubánskou vládou. Radikální reformy zaznamenaly úspěch u chudých Kubánců, ale u bohatých vzbudily vlny odporu. Kubánští emigranti za podpory americké CIA začali plánovat návrat na Kubu a 17. dubna 1961 se 1 400 mužů vylodilo v Zátoce sviní (Bahía de Cochinos), tato invaze je dodnes známa jako Invaze v Zátoce sviní. Po třech dnech kubánská vláda zvítězila a vítězstvím hodně posílila svou moc. Castrova vláda hodně investovala do rozvoje venkova a ministrem financí se stal Che Guevara. Za jejich vlády bylo dále rušeno soukromé podnikání a hospodářství ovládal chaos. Revolucionáři v čele s Che Guevarou se snažili šířit socialismus i do jiných zemí a při jedné z výprav do Bolívie byl Che Guevara zavražděn. Vztahy s Američany byly stále napjaté, to stejné ovšem neplatí o vztazích s tehdejším Sovětským svazem. Americký prezident Carter nabídl, že přijme politické uprchlíky z Kuby a Castro mu tak poslal loď s 120 tisíci „živly“ na Floridu, čímž vyvolat další americko-kubánský incident, kterým nepřátelství těchto zemí zpečetil. Také se aktuálně hovoří o zlepšení diplomatických vztahů mezi Kubou a USA. Tak uvidíme, zda se tihle rivalové jednoho dne přece jen udobří a američtí turisté tak zamíří i do tohohle úžasného tropického ráje.

Kubánská kuchyně je kvůli nedostatku potravin velmi skromná. Typické je pečené kuře či vepřová pečeně s rýží nebo černými fazolemi, případně bistec, což je smažený vepřový řízek plněný šunkou a sýrem. Rozhodně za ochutnání stojí mořské plody, hlavně humr. Hodně se vaří z manioku, sladkých brambor a banánů, které jsou třeba ve smažené podobně vynikající. K pití rozhodně zkuste skvělé čerstvé ovocné šťávy. Co se týká ovoce, je ho tu překvapivě nedostatek a seženete ho jen na farmářských trzích. Máte-li chuť na dezert, ochutnejte tu různé piškotové dorty, preclíky a pečivo z odpalovaného těsta. Velmi oblíbená je také zmrzlina. V čele seznamu tradičních kubánských alkoholických nápojů samozřejmě stojí na prvním místě tradiční kubánský rum z cukrové třtiny, teprve za ním jsou pálenky aquardiente či guarapo. Ochutnejte tu také některé ze skvělých místních míchaných koktejlů.

Kuba je ostrovním stát v tropickém podnebném pásmu a je to největší a nejzápadněji položený ostrov v Karibském moři. Pobřeží ostrova je poseto desítkami malých ostrůvků. Od USA ji dělí 145 kilometrů široká Floridská úžina. Severní pobřeží omývá Atlantický oceán, jižní pobřeží Karibik. Ostrov je dlouhý 1 255 kilometrů a jeho geografie nabízí bílé pláže, plantáže cukrové třtiny a tabáku, horské deštné pralesy, vápencové kopce, planiny i mokřady. Nejvyšší kubánskou horou je 1 974 metrů vysoká Pico Turquino. Roste tu na 90 různých druhů palem, ibišky a národní květina Kuby, jasmín. Ze zvířat, které tu můžete vidět, zmíníme divočáky, skoro 30 druhů netopýrů, ještěry, leguány, několik druhů nejedovatých hadů, hutii kubánskou (kubánský druh hlodavce připomínající naši nutrii), mořské želvy karety nebo třeba krokodýly kubánské a plameňáky, kterých jsou plné laguny. Příroda je chráněna pod záštitou 14 národních parků a několika desítek přírodních rezervací.

Kuba leží v teplém a vlhkém tropickém pásmu, kde je teplo po celý rok. Období sucha trvá od listopadu do dubna, kdy se teploty pohybují kolem 25ºC, nejteplejší je pak období od května do prosince. Pro podnebí je typická poměrně velká vlhkost. Nejvíce prší v horách a v období od října do listopadu a také v květnu. V období od července do listopadu tu hrozí cyklóny.

Turisté na Kubu míří hlavně za nekonečnými bílými tropickými plážemi plných kokosových palem, a to nejčastěji do hlavního turistického centra Varadero. Ovšem až budete unaveni poleháváním na pláži a usrkáváním barevných koktejlů, vězte, že Kuba nabízí obrovskou škálu nádherných historických staveb, které v tomhle třtinovém impériu stavěli bohatí španělští kolonisté. Zdejší historické stavby nabízejí nepřebernou škálu architektonických stylů, které se většinou mísí na velmi malém prostoru. Za návštěvu rozhodně stojí hlavní město Havana zapsané na seznamu UNESCO, kde se mísí moderní stavby s těmi ve stylu secese i art deco. Na seznamu UNESCO je zapsaný i neoklasický Trinidad, stejně tak některé zajímavosti v Santiago de Cuba. Rozhodně navštivte tradiční palírny rumu, továrny na slavné kubánské doutníky i tabákové plantáže nebo tradiční chudý kubánský venkov, kde stále jezdí volské povozy, protože se tu prostě zastavil čas. Na Kubě se rozhodně nudit nebudete a rozhodně prohloupíte, omezíte-li se jen na lenošení na pláži. Přemýšlíte-li o tradičních suvenýrech, které byste si z Kuby mohli přivést, doporučíme ručně vyráběné šperky, obrázky a jiné řemeslné výrobky, dále pak pravý kubánský rum (tradiční značky Havana Club či Metusalem), vynikající a překvapivě levné kubánské doutníky, které ale raději nakupujte ve státních obchodech Casas del Habano a ne na ulici a kubánskou kávu. Velmi populární jsou také různé suvenýry s tváří Che Guevary.

Po Kubě se dá dobře dopravovat moderními a klimatizovanými autobusy. Informace k cestování autobusy po Kubě, jízdní řády a spojená města najdete zde. I vlaky spojují velká města. Lze si půjčit i auto, jen vězte, že tu neoperují žádné mezinárodní autopůjčovny a ty zdejší občas na turisty zkoušejí různé triky. Silnice jsou v průměrném stavu, na dálnici není problém potkat koňský či volský povoz. Nákup aut na Kubě podléhá státnímu povolení a doložení příjmů. Auta se tu rozlišují barvami SPZ, kdy jinou barvu má státní podnik, soukromník, turisté nebo diplomaté. Po silnicích jezdí stará auta vyrobená v 50. a 60. letech nebo luxusní státní diplomatická auta. Kontroluje se, k čemu se auta používají a v případě, že jede soukromé auto poloprázdné, je do něho nějaký čekatel na cestu přidělen. Toto se zavedlo po kolapsu veřejné dopravy. Ale nebojte, do aut pronajatých turisty se stopaři nepřidělují.