Znojmo

  • výhled od hradu Město známé také jako město okurek se nachází na jižní Moravě na levém břehu řeky Dyje, v blízkosti hranic s Rakouskem. V minulosti spolu s Brnem a Olomoucí tvořilo trojici nejvýznamnějších měst na Moravě. Město obsahuje historické jádro, ve kterém se nachází mnoho kostelů, vše je chráněno středověkými hradbami.

    Znojemské podzemí

    Pyšní se přívlastkem největší podzemí v České republice, ale zároveň patří k nejrozsáhlejším podzemním labyrintům v rámci střední Evropy. Nachází se v něm spousta chodeb v celkové délce kolem 30 kilometrů, rozložených ve čtyřech patrech. Chodby v podzemí sloužily nejprve jako skladiště a později i jako místo, kde se v nejistých dobách ukrývali obyvatelé či jejich majetek. Systém podzemních chodeb doplňují větrací šachty, podzemní studně a odtokové štoly. Chodby zde začaly vznikat pravděpodobně již na přelomu 14. a 15. století, kdy každý dům měl své podzemní prostory, které pravděpodobně sloužily k uchovávání plodů a zboží. Podzemní chodby vznikaly především pod historickým jádrem města. K hloubení prostor se používal sekáč, mlátek, kdy bylo odtěženo až 55 000 m3. Postupně byly propojovány sklepní prostory jednotlivých domů. Dá se předpokládat, že chodby sloužily v době války jako obranný a strategický systém. Zároveň zde občané mohli nalézt bezpečný úkryt i na delší dobu, za což vděčili odvětrávání chodeb řadou šachet, došlo k vykopání i několika studen a byl zřízen odvodňovací systém. Chodby jsou spojeny i s okolní krajinou.

    V rámci klasické prohlídkové trasy zvané „Tajemné znojemské podzemí“ se na čtrnácti zastaveních dozvíte plno zajímavostí o historickém podzemí, čekat na vás budou rakve s kostrami nebožtíků, modlící se mnich, skřeti a další. Absolvovat můžete i adrenalinovou prohlídku, kdy v předklonu budete procházet nízkými chodbami, brodit se vodou a všude kolem vás bude jen tma, místy budete muset lézt i po čtyřech. Můžete zvolit obtížnost trasy nízkou, střední či vysokou. Adrenalinové prohlídky je třeba si dopředu zarezervovat. Otevírací dobu, vstupné a další informace se dozvíte zde.

    Znojemské podzemí Znojemské podzemí
















    Radniční věž

    Představuje dominantu města, vznikla v letech 1447-48 a postavil ji Mikuláš ze Sedlešovic. Jedná se také o nejkrásnější ukázku znojemské pozdní gotiky. Její výška činí 79,5 m, takže se vám odtud naskytne velmi pěkný pohled na město a jeho další skvosty, za hezkého počasí můžete v dálce spatřit mimo jiné Pálavské vrchy. Radniční věž je velmi unikátní, kdy je zastřešena konstrukcí mající dvě úrovně ochozů, které jsou zdobeny osmi malými vížkami. Jelikož z věže měli strážní dobrý přehled o dění v okolí, byla důležitou součástí městského opevnění Znojma.

    Znojemský hrad

    Nachází se na ostrohu nad Dyjí. V 1. polovině 11. století ho dal postavit kníže Konrád I. a sloužil jako původní sídlo znojemských přemyslovských knížat. V 12. století zde bývala mincovna, kde se razily mince znojemského knížectví. Později byl hrad přestavěn do kamenné podoby a přibyla netradiční osmiboká věž, která ale v 19. století spadla. V 16. století se zde uskutečnily zemské sněmy. V 18. století byl na základech středověkého hradu vybudován barokní zámek. Začátkem 18. století se císař Josef I. hradu zbavil a měšťané zde vybudovali pivovar. V současné době si zde můžete prohlédnout trvalou expozici „Z dějin Znojemska“, kdy se dozvíte informace o pravěkém osídlení regionu, zaniklých řemeslech apod. V současnosti si návštěvníci mohou prohlídnout pánský salonek obsahující cenné předměty orientálního umění či dámský salónek s rokokovým zrcadlem. Velmi zajímavá místnost je i tzv. deblínská kaple, kde se na stropě nachází malby Jana Michaela Fissého. V jedné z hradních místností se můžete také seznámit s dílem znojemského sochaře Huga Ledera či grafika Josefa Dorého. V hradním příkopu lze navštívit expozici dravých ptáků a prohlédnout si např. sovici sněžnou. Více informací o hradu a rotundě sv. Kateřiny včetně vstupného a otevírací době naleznete zde.

    rotunda sv. Kateřiny - Znojmo

    Rotunda sv. Kateřiny

    Je součástí hradu. Patří k nejvýznamnějším románským stavbám, které můžete v České republice najít. Nástěnné malby z roku 1134 jsou opravdu jedinečné. Románská rotunda, dříve nazývaná Panny Marie, později přejmenována na svaté Kateřiny, náleží k jediné zcela dochované památce přemyslovského hradu ve Znojmě. Založil ji na přelomu 11. a 12. století kníže Konrád I. Rotunda vznikla na místě uprostřed nového hradu. Najdete ji na nejvyšším bodě předhradí, před vstupem do přemyslovského hradu. Jedinečný je její interiér. Nástěnné malby jsou inspirovány tehdejším uměním Byzancie. Můžete obdivovat biblické výjevy doplněné galerií přemyslovských knížat.





    Chrám sv. Mikuláše

    Chrám sv. Mikuláše - Znojmo Další výraznou znojemskou stavbou, která upoutá např. od pohledu z hradu, je chrám zasvěcený sv. Mikuláši, patronovi obchodníků. Souvislost tu najdeme s kupeckou osadou, jež se nacházela na předměstí zvaném Újezdec zhruba od konce 11. století. Kostel ve 14. století vyhořel a bylo třeba postavit kostel nový. Vznikla trojlodní stavba, kde v polovině 15. století bylo vystaveno mrtvé tělo císaře Zikmunda. Věž kostela, jež je netradičně postavena na východní straně kostela, vznikla až v 19. století. V interiéru můžete obdivovat gotické fresky, kněžiště, barokní kazatelnu v podobě zeměkoule či novogotické varhany.

    Opevnění

    Opevnění symbolizuje důležitost Znojma ve středověku jako pevnosti, která měla střežit významný vstup na jihu do zemí českého krále. Opevnění tvořilo několik pásů hradebních zdí a čtyři brány, mimo to se tu nacházelo mnoho věží, bašt a vodních příkopů. Nejstarší hradební pás obklopující historickou část Znojma je dobře dochován. Systém opevnění byl neustále zlepšován, dělo se tak až do 17. století, kdy Znojmo patřilo mezi nejlépe opevněná města nacházející se mezi Prahou a Vídní. Ovšem se změnou stylu válčení za třicetileté války už hradby nebyly pro nepřátelská vojska nepřekonatelnou překážkou. Po skončení napoleonských válek mělo být zbytečné opevnění zbouráno, naštěstí pro nás tomu tak nebylo učiněno důkladně.

    Autor článku a fotografií: Tereza Jirásková