Kam ve světě za kulturou ...

Spousta z nás si jednou za čas ráda vyrazí za kulturou – na koncert, do divadla na činohru, muzikál či na operu. Chceme se pobavit, vzdělávat nebo si jen odpočinout od každodenního stereotypu. Přemyšleli jste někdy nad tím, kde jsou ty nejproslulejší světové kulturní instituce, kde se hrály či stále hrají nejslavnější muzikály, nejlepší divadlní hry, nejlepší baletní představení či nejkvalitnější opera? Která divadla či operní domy stojí za to navštívit? Cesty po světě pro Vás připravily přehled těch nejslavnějších institucí, kam stojí za to vyrazit na některé z jejich představení.

Kulturou můžeme rozumět mnohé – u nás v Česku jsou velmi oblíbené muzikály, stejně tak jsou většinou vyprodaná i ta nejlepší divadelní představení či opera. Níže najdete přehled nejslavnějších světových divadel a operních domů, dozvíte se, kde se hrají nejslavnější muzikály či kam vzít děti na loutkové divadlo. Tyhle informace můžete vzít v potaz, až třeba budete plánovat svoji další dovolenou či prodloužený víkend.

Kam ve světě na operu a balet ...

Ti, co náš web už trochu znají, tak vědí, že si prostě nemůžeme odpustit trochu tu edukační funkci. Takže jen stručně k opeře. Opera je umělecká forma kombinující divadelní představení s hudbou, takže herci zcela či zčásti zpívají za doprovodu instrumentálního tělesa. Opera spojuje více uměleckých forem a existuje několik jejích druhů.

Dějiny opery se začínají psát v Itálii na konci 16. století. Právě tady se totiž odehrála vůbec první světová opera, bohužel nedochovaná Dafne skladatele Jacopa Periho. Ta měla premiéru ve Florencii v roce 1597. V 17. a 18. století pak operu mimo Itálii šířili italští hudebníci a operní společnosti, většinou byla určena pro panovnické a šlechtické dvory, protože pro její porozumění byla nutná znalost cizího jazyka. Na italskou operu pak postupně navazovali skladatelé v dalších zemích jako třeba W. A. Mozart. Za „zlatý věk opery“ je považováno 19. století, kdy tvořili Richard Wagner či Giuseppe Verdi, u nás třeba Bedřich Smetana. V počátcích opery byla představení výhradně v italštině, až od 2. poloviny 18. století se podporovala tvorba a produkce v domácích jazycích jako součást národního uvědomění. Italština mizí už kolem roku 1800 z divadel ve Francii, v Praze a později i ve Španělsku a v Rusku. V řadě evropských zemí italštinu nahradila němčina. Asi od roku 1900 se pak prosazuje uvádění oper v originálním jazyce, čemuž dopomohlo i zavedení pohyblivých titulků. Operu tak dnes na většině míst uvidíte v jejím originálním znění a do místního jazyka (případně do AJ) ji převádějí titulky.

A co balet? Balet je forma scénického tance, může být samostatným dílem nebo součástí opery či operety. Jeho kořeny sahají do 2. poloviny 16. století, kdy byl součástí italských oper. Balet jako samostatná umělecká forma se začal vyvíjet ve Francii za vlády Ludvíka XIV. vládnoucího mezi lety 1643 až 1715. V 19. století pak díky sociálním změnám ve společnosti ztratil podporu aristokratických kruhů a rozvíjel se už jen ve Francii, Itálii a v Rusku. Renesanci balet zažil ve 20. století, a to díky slavné ruské škole, která způsobila jakousi jeho obrodu a dnes je balet považován hlavně za ruskou uměleckou disciplínu, i když představení baletu se pořádají i jinde na světě. Nejslavnějšími baletními představeními je Louskáček, ke kterému hudbu stvořil P. I. Čajkovski a Labutí jezero téhož autora. Louskáček měl premiéru v Petrohradě, Labutí jezero roku 1887 ve slavném moskevském Velkém divadle.

A co jsou tedy ty nejslavnější operní domy světa, které by milovníci opery měly navštívit? Balet nemá své vlastní „baletní domy“ a hraje se tak většinou na stejných scénách jako opera. Pojďme se tak společně podívat na to, kam vyrazit za těmi světově nejproslulejšími operními a baletními představeními.

La Scala, Miláno

Ano, pokud chcete znát ten světově nejproslulejší operní dům, obecně panuje názor, že tím je milánská La Scala. V současné době se v ní hrají taktéž činoherní či baletní vystoupení. Budova pochází z roku 1778 a byla postaven na místě bývalého kostela Santa Maria della Scala, později nahrazeného divadlem, které ale vyhořelo. Za 2. světové války byla budova vážně poškozena a musela být zrekonstruována. Dnes tato klasicistní budova na milánském náměstí Piazza della Scala pojme na 2 800 diváků. Sezóna tradičně začíná v den sv. Ambrože, tedy 7. prosince. Obecně je La Scala proslulá svým emotivním publikem. Budovu opery můžete navštívit i v rámci organizovaných prohlídek v době, kdy se zrovna žádné představení nehraje a uvnitř se také nachází malé muzeum se slavnými exponáty z historie divadla. Chcete-li se podívat na aktuální program či koupit vstupenky online, můžete tak učinit tady.

Vídeňská státní opera

Vybrat dvojku a trojku do seznamu nejslavnějších operních domů už tak lehké nebude, ale my vybereme Vídeňskou státní operu (Wiener Staatsoper). Jde o nejvýznamnější operní scénu v Rakousku, které je Mekkou klasické hudby a jednu z pěti nejvýznamnějších na světě. Opera vychází z tradice Dvorní opery založené v Rakousku v 17. století Habsburky a těšila se podpoře mnohých rakouských vládců. Světovou prestiž získala nejen kvůli svým kvalitně nastudovaným představením opery a baletu, ale i kvůli působení slavných dirigentů, pěvců i pěvkyň. Dnešní budova vídeňské opery stojí na ulici Ringstraße a byla slavnostně otevřena roku 1869 Mozartovou operou Don Giovanni. Největší rozkvět zažila mezi lety 1897 až 1907, kdy ji vedl a dirigoval slavný rakouský skladatel Gustav Mahler. Mahler třeba zavedl tlumení osvětlení hlediště během představení, což zprvu nebylo přijato vůbec pozitivně. Za války ji poničilo americké bombardování, díky kterému shořely staré dekorace i kostýmy a znovu byla budova zrekonstruována v roce 1955. V současnosti se zde hraje ročně na 200 představení opery a baletu, sezóna trvá deset měsíců. Mají tu 1700 míst k sezení a 560 míst k stání, na která někdy seženete vstupenky bezprostředně před představením. Říká se, že nejlepší místa z hledisku výhledu na jeviště i akustiky je druhá řada v galerii (místa 36 a 37).

Kromě představení opery a baletu se tu každoročně koná další slavná kulturní událost, a to Ples v Opeře (Wiener Opernball), pravděpodobně nejslavnější ples v Evropě. Jde o renomovanou mezinárodní událost, která se koná každoročně v posledním masopustním týdnu a jeho historie se táhne až k letům 1814 a 1815, kdy ho založil Vídeňský kongres. Na tomto místě se koná od roku 1877. Plesu se účastní osobnosti světové hospodářské a politické elity i mediální hvězdy a provází jej velký zpravodajský zájem. Z hlediště se vymontují sedadla a nahradí je taneční parket. Ples je otevřen i veřejnosti, dostavit se samozřejmě musíte v oděvu tomu odpovídajícím – muži musí mít výhradně černý frak, ženy dlouhé večerní šaty. Ples začíná ve 22 hodin předtančením, přivítáním prezidenta republiky a státní hymnou. Dříve, cca od roku 1968 ho doprovázely pouliční protesty většinou levicových aktivistů, kteří v něm vidí rozmařilost privilegované vrstvy. Tyto demonstrace ale postupně polevují. Přehled aktuálně konaných představení a možnost koupě vstupenek online máte tady, stejně tak na oficiálním odkazu koupíte lístky na slavný ples.

Metropolitní opera v New Yorku

Operní dům na Manhattanu v New Yorku proslul hlavně výší honorářů operních pěvců a pěvkyň, kdy výdělek na jeden večer znamená pro sólistu víc než 300 tisíc Kč. Metropolitní opera, aneb jak jí zkráceně říkají místní, Met, je považována za nejkvalitnější kulturní instituci v celém USA, největší organizaci klasické hudby v zemi i jedno z největších operních divadel na světě, pojme na 3 800 diváků. Operní dům byl založen roku 1880 a až do roku 1966 se nacházel na slavné newyorské Broadwayi. Poté byla přemístěna na Lincoln Square, kde ji najdete dnes. Tenhle operní dům také poprvé vysílal operu v rádiu, a to roku 1910. Důvodem jejího založení v roce 1880 bylo vytvořit alternativu k existujícímu opernímu domu Academy of Music, jejímiž předplatiteli byly rodiny patřící k nejstarším a nejvyšším společenským vrstvám v New Yorku. A tyto rodiny jednoduše nejchtěli akceptovat nové bohaté průmyslníky a přijmout je mezi sebe. Tito průmyslníci se tak rozhodli založit si vlastní operní dům a cílem bylo jediné, předčit Academy of Music ve všech směrech, což se jim podařilo. V Metu v minulosti působil dirigent Leonard Bernstein, pěvci a pěvkyně jako Ema Destinová, Enrico Caruso, Marie Callas, Luciano Pavarotti, José Carreras či Plácido Domingo. Dnes Met sídlí na Lincoln Square a je součástí kulturní instituce Lincoln Center for the Performing Arts, která je provozována prostřednictvím neziskové organizace podporované řadou slavných osobností. Dnes se tu hraje opera a baletní představení. Metropolitní opera také vysílá svá vybraná představení do kin po celém světě a vy je tak můžete vidět i ve vybraných kinech u nás. Podívejte se na stránky kina ve Vašem regionu nebo sem. Pokud se chystáte do New Yorku a chcete na některé představení zajít, aktuální program a možnost koupě vstupenek máte na oficiálních stránkách.

Velké divadlo v Moskvě

Velké divadlo neboli Bolšoj Těatr je nejslavnější ruské divadlo, které dnes produkuje operní, baletní i činoherní vystoupení. Divadlo bylo založeno roku 1776 knížetem Pjotrem Urusovem a soubor tehdy hrál jen pro pár rezidencí, později se divadlo rozrůstalo až do podoby obrovské třípatrové budovy, ve které nechyběla carská lože. Požár budovu roku 1805 zničil, a tak tu roku 1825 vyrostla nová, ve které divadlo sídlí dodnes. Důvodem pro název „velké“ je, že opera a balet byla a stále jsou považovány za žánry nadřazené činohře, která se odsud přesunula do sousední budovy Malého divadla. Svoje premiéry tady měla díla P. I. Čajkovského i Sergeje Rachmaninova, nejprve se tu tak hrály hlavně domácí díla. Zahraniční autoři se do repertoáru postupně dostávali od 40. let 19. století. Ačkoliv se zde hrají i činoherní vystoupení, hlavní specializací Velkého divadla je opera a balet, divadlo je domovskou scénu nejstaršího a asi nejslavnějšího světového baletního souboru, Velkého baletu založeného v roce 1773. Účinkují tu nejslavnější ruští umělci. I když neholdujete baletu, vidět jednou za život Louskáčka nebo Labutí jezero v podání nejznámějšího baletu na světě, může být jedinečným zážitkem, který třeba můžete spojit s prohlídkou Moskvy. Sama klasicistní budova zvenku není nijak impozantní, třeba stejně jako La Scala, která vás zvenku taky nějak zvlášť neohromí. Velkolepě zdobený je hlavně zdejší interiér, který je možné navštívit v rámci prohlídek v době, kdy se zrovna nehraje žádné představení. Divadlo se nachází jen kousek od Kremlu. Informace o repertoáru a o možnosti koupě vstupenek se dočtete na oficiálních stránkách.

Palais Garnier Opera, Paříž

Pařížská Opéra Garnier je jeden ze dvou operních domů v Paříži, které využívá národní operní soubor. Budova byla postavena roku 1875 v novobarokním slohu a nese název podle svého architekta, Charlese Garniera, jehož stavbou pověřil Napoleon III. Budova měla za cíl svou pompézností a luxusem oslavit císařství, důvodem její velkoleposti ale byla i informace, že v 19. století byla návetěva opery velkou společenskou událostí. Interiéru opery tak dominuje velkolepé mramorové schodiště i krásně červenozlatě zbarvené hlediště. Divadlo je svou rozlohou největším divadlem na světě, ale má méně míst než La Scala či Vídeňská státní opera. Hlavní sál osvětluje gigantický křišťálový lustr. Slavná pařížská opera je mimochodem také dějištěm příběhu o Fantomovi opery. Základem pro román Gastona Lerouxe, na jehož podnětu vznikl především slavný muzikál, je legenda o tajemným zvucích z podzemí během prvního představení, a také dosud neobjasněná nehoda pádu protizávaží těžkého lustru v roce 1896, které zabilo domovnici. Pod operou se skutečně nachází rozsáhlé podzemní prostory. Samotný terén totiž při výstavbě působil problémy, protože vysoká hladina podzemní vody znesnadňovala položení základů. A proto pod budovou opery byla vytvořená rozsáhlá podzemní sběrná nádrž, která je pravidelně kontrolována a odčerpávána. Zdejší labyrint chodeb a výše zmiňovaná nehoda daly základ mýtu o Fantonomi pařížské opery. Slavný francouzský malíř Edgar Degas zas rád maloval baletky, a to právě na zdejším jevišti. Dnes se tu hrají představení opery a baletu. O repertoáru a o koupi vstupenek se dozvíte vše důležité tady.

Královská opera v Londýně

Royal Opera House se nachází v londýnské čtvrti Covent Garden a je už třetí budovou svého druhu na tomto místě. Dvě předchozí budovy opery vyhořely. Někdy se opeře říká jen Covent Garden, podle čtvrti, ve které leží. V budově lze vidět představení opery a baletu. První představení se tu konalo roku 1732, velmi aktivně tu působil německý hudební skladatel G. F. Händel, který mnoho svých oper napsal přímo pro tuto instituci. Divadlo má kapacitu 2256 míst k sezení. Původní budova z 1. poloviny 18. století nesla název Královské divadlo a nechal ji vystavit John Rich, herec a manager divadelní společnosti, který na ni vydělal mimořádně úspěšným představením Žebrácké opery od dramatika Johna Gaye. V prvních letech své existence divadlo hrálo primárně divadelní hry, později se do repertoáru dostala pantomima, balet i opera. První budovu zničil požár roku 1808, zrekonstruována byla 1856. Královským operním domem se budova stala roku 1892. Více o aktuálním repeortáru i o nákupu vstupenek se dozvíte tady.

Opera v Sydney

Budova opery v Sydney je nejslavnější budovou opery, co se architektury týče. Navrhl ji dánský architekt Jorn Utzon v roce 1956, protože se stal vítězem zadané soutěže o návrh budovy opery. Asi nejslavnější operní budova světa se nachází v přístavu Port Jackson v australském Sydney a je součástí světového dědictví UNESCO, zároveň jde o nejznámější symbol celé Austrálie. První divadelní vystoupení se tu odehrálo roku 1973. Součástí budovy je pět sálů, výstavní síň či nahrávací studio. Operní sál má kapaciu 1507 sedadel, v koncertním sále jich je 2679. V koncertním sále jsou zároveň k vidění největší mechanické varhany na světě. Opera je mnohými požována za mistrovské dílo moderní architektury a jednou z ikon světové architektury. V budově opery se dnes hrají vystoupení všech možných uměleckých forem – kabaret, opera, muzikály a další, stejně tak můžete v rámci prohlídek navštívit zákulisí opery. Všechny potřebné informace najdete tady.

Teatro Colón, Buenos Aires

Mnohé neznalce opery možná překvapí, že jeden z nejslavnějších operních domů se nachází v Jižní Americe. Přesněji v hlavním městě Argentiny, Buenos Aires. Kolumbovo divadlo je nejslavnějším a nejdůležitějším divadlem v celé Jižní Americe, které je proslulé hlavně svojí vynikající akustikou. Operu v Jižní Americe předurčovala hlavně její koloniální minulost a v dobách kolonialismu byla zdejší divadla proslulá. Původně roli divadla plnila menší budova, ale jak se město rozrůstalo, vznikl i požadavek na větší divadlo. To vznikalo pod taktovkou několika architektů celkem 18 let a konečně bylo otevřeno 1908. A právě protože do jeho výstavby bylo zainvolvováno více architektů, nikoho tak nepřekvapí, že se v něm objevuje řada architektonicky poměrně nesourodých stylů a prvků a je v něm také vidět inspirace různými evropskými operními domy (La Scala či Vídeňská státní opera). Kapacita domu je 2500 míst, pořádají se v něm operní a baletní vystoupení a také koncerty a buenosairská opera hostí pravidelně i největší hvězdy světové operní a baletní scény. Mnozí zasvěcenci také tvrdí, že mnoho umělců, kteří tu vystupovali, hodnotí zdejší publikum za velmi tvrdé, impulzivní a hlučné a dokonce čas od času někoho vypískají. Někteří umělci tak pro zdejší publikum odmítají vystupovat. Dříve panovala teze, že umělec, který neuspěje u zdejšího publika, neuspěje u žádného. Můžete navštívit představení opery, baletu či koncert, nebo si budovu můžete prohlédnout v rámci prohlídek s průvodcem, který vás seznámí s historií budovy i řadou zajímavostí. Všechny praktické informace najdete tady.

Teatro la Fenice, Benátky

Teatro la Fenice je ooperní scéna v centru Benátek založená roku 1755, později zničená hned několika požáry (naposledy 1996). Kvůli řadě požárů, které budovu zničily a musela být znovu obnovena, se jí někdy také přezdívá Fénix, tedy pták, který vstane z popela. Znovuotevřena byla v roce 2003 a má kapacitu 1000 míst. Premiéru tady měly Verdiho slavné opery Rigoletto nebo La Traviata, jeho jméno je s operou významně spojeno. Hraje se zde opera. Divadlo se nachází přímo v centru Benátek v obklopení kanály jen nedaleko náměstí Sv. Marka. Zajímavý je hlavně jeho interiér, jsou možné i prohlídky s průvodcem. Všechny praktické informace, repeortár i možnost koupě vstupenek máte tady.

Cesty po světě dodávají: Návštěva opery i baletu byla v minulosti významnou společenskou událostí a snaží se o zachování své prestiže až do dneška. Při návštěvě všech výše zmíněných operních domů, ale i jakýchkoliv jiných operních domů, se sluší obléci se odpovídajíce této společenské události. Pokud při své návštěvě Milána či New Yorku plánujete navštívit operu, nezapomeňte si přibalit oblečení odpovídající této události. Žabky, batoh a rifle nebudou tou správnou volbou a do mnohých operních budov vás takto oblečené ani nepustí. Dejte tak i svým oděvem najevo, jak prestižní události operní vystoupení je a užijte si to se vší parádou!

Kam za činohrou a na muzikál...

Vyrazit do divadla na nějakou komedii či drama může být dobrým tipem pro ty, kteří zrovna neholdují opeře a baletu nebo tomuhle druhu uměleckého vyjádření jednoduše nerozumí. Činohra je dramatický útvar, kde se narozdíl od opery a baletu na jevišti mluví a jedná, nikoliv zpívá. Divadelních her vznikly tisíce a počátky dramatu spadají už do starého Řecka, v době renesance ho rozvíjel třeba William Shakespeare a v období klasicismu třeba Moliére. V klasicistním období se objevovaly komedie určené pro chudší publikum a tragédie zas byly určeny vyšším společenským vrstvám, pro které se asi neslušilo se v divadle smát. To já se v divadle směju ráda, na dramata a tragédie mi stačí večerní zprávy.

Udělat přehled slavných divadel není tak snadné, jako je to výše s operou a baletem. Jen v Praze existují čtyři desítky divadel, slavných i méně známých a ve všech se najde nějaké to kvalitní vystoupení. Do pražských divadel můžete zajít také, chcete-li vidět některé své oblíbené herce známé z filmů či seriálů na vlastní oči na prkenech, která znamenají svět. Přehled všech pražských divadel najdete tady. Ne všechno umění se ale odehrává jen v hlavním městě, dobrou prestiž má třeba Východočeské divadlo v Pardubicích, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě nebo třeba divadla v Brně. Když si představíte, že jen v Praze je víc než 40 divadel, udělat přehled světových divadel opravdu nebude tak snadé. My Vám proto nabízíme přehled divadel, kde můžete potkat a spatřit na vlastní oči hvězdy světového filmového plátna. A upřímně, ten přehled bude omezen na Spojené státy a Londýn.

V Česku se mimořádně velké oblibě těší také muzikály, což je dramatický žánr spojující drama, hudbu a tanec a ve své podstatě klade na herce největší nároky – musí totiž umět zpívat, hrát i tančit. Slovo muzikál je zkratkou anglického výrazu musical comedy, které se objevilo v 1. polovině 20. století. Muzikál sám o sobě vznikl v USA jako kombinace různých žánrů – opery, revue, komedie, později ho ovlivňoval jazz, rock i pop music. Za první muzikál je považován Show boat neboli Loď komediantů, která měla roku 1927 premiéru v New Yorku.

Broadway, New York

Není lepší místo, kam vyrazit do divadla či na muzikál, než je slavná newyorská Broadway. Broadway je 21 km dlouhá ulice, která je jednou z nejstarších v NYC. Táhne se od parku Bowling Green Park až na sever do Bronxu. Její jméno je spojeno hlavně se slavnými newyorskými muzikály a divadelními představeními. Ty se hrají v několika různých divadlech rozesetých po divadelním okrsku poblíž Times Square. A návštěva některého z muzikálů hraných na slavné Broadwayi je jedním z velkých zážitků, které v New Yorku můžete zažít. Ulice je z velké části lemována vysokými mrakodrapy, které skoro nedovolí slunečnímu svitu proniknout až dolů a vytvářejí tzv. Kaňon hrdinů. Kaňon podle toho, že do něho jen těžko proniká slunce, hrdinové podle toho, že už kdysi tudy procházely slavnostní průvody v čele s králi, sportovci i generály. Jména těch nejznámějších jsou na kovových deskách v dlažbě. Právě Broadway dělá z New Yorku kulturní metropoli, na Broadwayi touží vystupovat snad všechny velké hvězdy a návštěva některého ze slavných muzikálů je opravdovým kulturním zážitkem. Divadelní oblast a srdce Broadwaye vede přes křižovatku Times Square a rozkládá se zhruba mezi 40. a 53. ulicí. Společně s londýnským West Endem je tady nejhustší koncentrace divadel na světě. Po zavedení elektřiny začala broadwayská divadla využívat elektrických žárovek do panelů svých poutačů, což je dnes viditelné hlavně na slavném Times Square. Dějiny muzikálů na Broadwayi se píší od roku 1883, kdy byla postavena Metropolitní opera. Od začátku 20. století se budovala další honosná divadla, která na svých prknech uváděla ty nejslavnější světové muzikály. Od roku 1988 až dodnes, s více než 11 500 reprízami, se hraje nejdéle hraný zdejší muzikál – Fantom Opery od A. L. Webbera, jednoho z nejúspěšnějších tvůrců muzikálů. Podílel se nejen na tomto díle, ale i na Jesus Christ Superstar, Evita nebo Kočky. Stejně tak se na prknech broadwayských divadel odehrála taková díla jako My Fair Lady, v němž kdysi Lízu Doolitlovou ztvárnila slavná Audrey Hepburn, známý je také jazzový muzikál Chicago, West Side Story inspirovaných Shakespearovými Romeem a Julií či Hairspray. Na Broadwayi ale ovšem nechybí ani dětské muzikály na motivy slavných Disneyho příběhů – Kráska a zvíře, Marry Poppins nebo Lví král. V divadelních hrách i muzikálech tu dnes vystupují i slavné hvězdy filmového plátna. A kde koupit vstupenky? Vstupenky si můžete buď koupit dopředu online – tak můžete učinit na portálech Ticketweb.com (zde koupíte i lístky na různé sportovní zápasy, koncerty a další akce, které se v NYC konají), Ticketmaster.com nebo broadway.com a také na newyorktheatreguide.com. Tam najdete i kalendáře a přehled událostí. Vstupenky dále zakoupíte přímo na místě – buď v pokladnách jednotlivých divadel, ve kterých se vaše vybrané představení hraje nebo ve stánku TKSK přímo na Times Square, který bezpečně poznáte podle super dlouhých front, neboť právě tady koupíte vstupenky o 25 až 50 % levněji. Druhý stánek je v Brooklynu ve čtvrti Seaport, u kterého je fronta podstatně menší. Nicméně ta nejlepší vystoupení jsou vyprodána opravdu velmi rychle. Pokud jdete na Brodway, zas tak moc se od vás neočekává společenský oděv, tak jako je to mu třeba u výše zmiňované opery. Je to ale velká událost, tak zas aspoň nechte doma ty žabky a batoh.

Londýnský West End a Shakespearův Globe

Při povídání o londýnských divadlech nelze začít jinde než u slavného divadla Globe, které je spojováno s asi nejslavnějším dramatikem všech dob, Williamem Shakespearem.tady. Pokud chcete vidět Shakespeara v té nejslavnější podobě, tak zkuste Globe.

V Londýně kromě Globu najdete ještě celou řadu dalších slavných či méně slavných divadel a v mnohých z nich vystupují i hvězdy filmového plátna. Ta nejslavnější a nejlépe obsazovaná divadla jsou ta nacházející se v londýnské čtvrti West End. Přehled všech londýnských divadel najdete tady, je tam aktuální repertoár všech divadel, informace o nejslavnějších hvězdách, které máte v blízké době možnost vidět a spousta dalších informací pro ty, kteří si svou návštěvu Londýna chtějí zpříjemnit velkým kulturním zážitkem.

Národní divadlo Praha

Buďme trochu patrioti a přidejme do tohle přehledu i naši slavnou „zlatou kapličku“. Národní divadlo je ikonou Prahy, honosně se tyčí na břehu Vltavy a pokud zrovna nemáte cestu do Londýna nebo New Yorku, kulturu si užijete i tady. I když musím říct, že zbytečné tlačení do moderního pojetí všech zdejších her či baletu mně vadí. Prostě nemám avantgardu moc ráda, mám ráda klasiku, a najít nějaký takový kousek v dnešní době v Národním není zas tak snadné. Nejslavnější české divadlo je novorenesanční budovou na rohu Národní třídy a Masarykova nábřeží a česká národní kulturní památka. Divadlo se otevřelo roku 1881 Smetanovou Libuší a znovu po požáru roku 1883. Požár byl považován za národní katastrofu a v obyvatelích Prahy vyvolal obrovskou vlnu solidarity, která dala možnost divadlo obnovit. Dnes má i několik dalších částí nacházejících se mimo hlavní budovu – Novou scénu, Stavovské divadlo a budovu Státní opery. V repertoáru Národního najdete činohru, operu, balet i laternu magiku. Možnost koupě vstupenek online tady.

Vídeňský Burgtheater

Burgtheater v rakouském hlavním městě je rakouským národním divadlem a nejvýznamnějším německojazyčným divadlem vůbec. Novobarokní Hradní divadlo vzniklo roku 1741 na popud císařovny Marie Terezie, která chtěla mít scénu v blízkosti svého sídla. Roku 1888 bylo divadlo přestěhováno na Ringstraße. Premiéru tu měly i některé Mozartovy opery, třeba Figarova svatba. Burgtheater zůstal tradiční scénou se specifickou kulturou, jazykem a uměleckým stylem. Pro Rakušany je Burgtheater pojmem a musí tam alespoň jednou za život, stejně jako my bychom měli do Národního. Dnes se tu hraje především činohra a hlavně díla slavných světových dramatiků. V repertoáru najdete díla Shakespeara, Samuela Becketta i Franze Kafky. Divadlo můžete navštívit i v rámci asi hodinových prohlídek, kde se dozvíte vše o jeho historii a nahlédnete do jeho zákulisí. Repertoár divadla a možnost koupě vstupenek tady.

Kam za loutkovým divadlem...

Ano, tohle jste v závěru tohohle článku asi nečekali, ale loutkářství má dávnou tradici nejen v Evropě, ale třeba také v Asii a české loutkářství je dokonce zapsána na seznamu nehmotného dědictví UNESCO, a není jediné. Loutkářství přinesli kočovní loutkáři do Česka ze zahraničí a v českém prostředí se velmi výrazně rozšířilo. Loutkářství je forma umění zahrnující manipulaci s loutkami a má kořeny už ve starověkém Řecku. Má několik různých forem – uplatňují se v rituálech, oslavách, karnevalech. A možná vás také překvapí, že loutkové divadlo není jen zábava pro děti.

Stínové divadlo, Indonésie

Wayang je jávské označení pro stínové loutkové představení i představení lidských tanečníků. Loutce se říká wayang, což v jávštině znamená stín. Loutkové představení doprovází orchestr gamelan. Stínové divadlo Wayang je zapsáno na Seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Na tento termín můžete v Indonésii narazit na Jávě, Bali a jiných místech Indonésie, ale je charakteristické hlavně pro Jávu. Nejčastěji vypráví příběhy z Rámájany a ve své pravé podobě trvá představení 8 až 12 hodin, pro turisty to hodně zkracují. Najdete představení na tři hodiny a opravdu hodně turistická pak na ještě kratší dobu. Původně totiž nešlo o zábavu, ale o náboženský obřad či rituál a u místních se těší velkému významu. Příběhy mají vychovávat, moralizovat a předávat hodnoty dalším generacím. Celé představení dokonce hraje jen jeden loutkoherec (dalang), ten dává všechny loutky do pohybu a mluví za všechny, zároveň i diriguje orchestr. Jakousi obdobou stínového divadla je wayang orang, které propojuje tradiční jávský tanec a dramatické umění a místo loutek ho hrají lidé. No hrají, oni vlastně improvizují. Pokud budete v Indonésii, tohle je nezbytnou součástí její kultury a stojí za vidění.

Vodní loutkové divadlo, Vietnam

Vodní loutkové divadlo je druh loutkového divadla vyvinutý ve Vietnamu údajně jedním mnichem. O jeho existenci se našly záznamy už z 11. století, které dokládají, že venkované se v oblasti delty Rudé řeky bavili na zaplavených rýžových polích divadelními představením s loutkami. Hry souvisely s rituály, které měly zajistit úrodu a také symbolizovaly důležitost vody pro život. Postupně se vodní divadlo stalo populárním i u královského dvora. Dvěmi nejslavnějšími vietnamskými divadly, kde máte možnost tato představení vidět, je Thang Long v Hanoji a Golden Dragon Theater v Ho Či Minově Městě. Jde o vyhledávanou turistickou atrakci. Loutky jsou vyrobeny z fíkovníkového dřeva a natřeny vodu odpuzujícím lakem. Jevištěm je bazén s vodou a vystoupení se skládá z řady krátkých výstupů, které mají symbolický i mytologický význam, doprovází ho orchestr. Vodiči loutek stojí za závěsem po pás ve vodě a vedou loutky pomocí lan a tyčí pod hladinou. Vystoupení je dotvářeno také kouřovými efekty a pyrotechnikou. Loutkářské umění je zde velmi prestižní a dědí se z otce na syna. Příslušníci divadelních společností jsou vázány přísnou mlčenlivostí.

Japonské Burnaku

Burnaku (někdy také Džóruri ) je tradiční forma japonského loutkové divadla, které vzniklo na konci 16. století společně s divadlem kabuki (kde hrají lidé). Jeho součástí je loutkářství, zpěv a vyprávění příběhů. Název burnaku má podle slavného japonského loutkáře Uemury Bunrakua (žil na přelomu 18.a 19. století), který toto umění po letech oživil. Původně se totiž loutky pravděpodobně používaly k náboženským účelům. Dnes je burnaku zapsáno na Seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO a hraje ho už jen pár společností. Několik představení ročně hraje Národní divadlo burnaku v Osace a v Tokiu.

Divadlo loutek Salcburk

Barokní divadlo loutek v rakouském Salcburku patří ke světové špičce loutkového umění a zajímavé je nahlédnout i do zdejšího zákulisí. Salcburské divadlo loutek je zapsáno taktéž v seznamu UNESCO. V divadle se v průběhu roku hraje několik představení, která jsou určena nejen dětem. Vstupenky a všechny praktické informace tady.

Opera loutek, Sicílie

Vyhlášené a v UNESCO zapsané je také loutkářství na Sicílii. Opera dei Pupi neboli Loutková opera, je sicilská forma loutkového divadla. Její původ sahá do 13. století, je ovlivněna rytíři a trubádury a interpretuje středověké příběhy. Loutky zvané pupi jsou také oblíbeným suvenýrem ze Sicílie. Divadla tohoto loutkového představení můžete vidět v několika sicilských divadlech – Acireal, Monreal, v Palermu nebo v Ortiga.

Anglická klasika, maňásci Punch & Judy

Máte-li rádi britský černý humor a budete-li v Anglii, zkuste navštívit loutkové představení postaviček zvaných Punch a Judy. Dvojice loutek vznikla pod vlivem italské commedie dell´arte v 2. polovině 17. století a velkou popularitu získala v pouličních divadlech 19. století. Dnes představení můžete vidět na londýnském festivalu Covent Garden May Fayre and Puppet Festival a pak také v Osborne House na plážích ostrova Wight, kde měla svou letní rezidenci královna Viktorie.

České loutkové divadlo

České loutkové divadlo si zápis na seznam nejslavnějších loutkových divadel světa skutečně zaslouží. Je zapsáno v seznamu nehmotného dědictví UNESCO a má v Česku dlouhou tradici. Proto taky u Karlova mostu uvidíte spoustu obchodů prodávajících (předražené) loutky. Mezi nejslavnější české loutkáře patřil Matěj Kopecký, který vytvořil postavu řekněme dnes už tradičního českého kašpárka a později Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka, které baví české děti už desítky let. V Česku dnes působí kolem 300 loutkových divadel. Alespoň jednou byste děti měli vzít do pražského Divadla Spejbla a Hurvínka, proslulé je také královéhradecké Divadlo Drak.

Připomínáme, že náš web je zaměřen na cestovní průvodce, takže ať už pojede za operou do Londýna nebo na muzikál na Broadway, na našem webu najdete kompletní průvodce po všech zajímavých světových městech a místech. Tak poznávejte krásy světa s Cestami po světě. Pokud Vás tenhle článek zaujal, nahlédněte do našeho magazínu a přečtěte si o dalších zajímavých místech, kam vyrazit.

Autorka článku: M. Fikrová, zdroj fotek: M. Fikrová a pixabay.com

A co takhle vyrazit někam na dovolenou?

Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.