Praha - Staroměstské náměstí

  • Celetná ulice vede od Prašné brány na Staroměstské náměstí. Jedna z nejstarších pražských ulic v minulosti navazovala na obchodní stezku, která sem vedla z Kutné Hory. V místech, kde se setkává ulice Celetná a Ovocný trh, sídlila od 16. do 18. století pražská mincovna (nejbližší místo od stříbrných dolů v Kutné Hoře). Ulice nese svůj název dle caltnéřů, tj. pekařů, kteří zde vyráběli calty – pletené housky. Tato ulice je výbornou ukázkou historických slohů pražské architektury. Povšimněte si zdejších domů. Za zmínku určitě stojí dům U Černé Matky Boží, který představuje klenot kubistické architektury. Postaven byl v letech 1911-1912 dle návrhu architekta Josefa Gočára. Název domu je odvozen od sošky černé Madony, historického domovního znamení na průčelí domu. Dříve, do roku 1770, než bylo zavedeno číslování domů, jako orientační pomůcka sloužilo domovní znamení, jež často skrytě sdělovalo informace o postavení, zaměstnání či dokonce charakteru člověka, který dům vlastnil. V Praze lze nalézt znamení jak kamenná, štuková, dřevěná, tak i malovaná na omítkách či plechu.

  • Staroměstské náměstí

    Staroměstské náměstí představuje srdce Starého Města, patří mezi nejstarší a nejvýznamnější náměstí historické Prahy, vznikalo od 10. století jako tržiště. Na náměstí se konaly pravidelné i výroční trhy. Na stáncích své zboží prodávali jak pekaři, hrnčíři, tak zde byla ke koupi i zvěřina, zelenina, věnce a další zboží. Náměstí představovalo místo, kde nebylo jen tržiště, ale také se zde setkávali obyvatelé Prahy a odehrály se tu i pohnuté události – procházely tu korunovační průvody, pořádaly se rytířské turnaje či svatby panovníků. I dnes se zde konají různé kulturní události, slavnosti i trhy. Známé jsou vánoční trhy, kdy zde nechybí dřevěné stánky, ve kterých si můžete koupit svařené víno, již z dálky vonící trdelník a další občerstvení či výrobky. K tomu nechybí vánoční výzdoba a krásný vysoký a řekla bych i vkusně ozdobený smrk. Zdejší náměstí je trochu netypické, běžně z hlavních náměstí ulice směřují pravidelně do čtyř světových stran, ale tady se sbíhají paprskovitě. Původně se náměstí nazývalo Velké tržiště, ve 13. století je známo jméno Staré tržiště a postupně rynk či Staroměstský rynk. Pak se střídají pojmenování jako Velké Staroměstské náměstí, Velké náměstí či Staroměstský plac. Současný název platí až od roku 1895.

  • Pražský poledník

    Na náměstí nedaleko Husova pomníku stál od roku 1650 Mariánský sloup, který představoval symbolické poděkování za osvobození města od Švédů, zároveň sloužil jako připomínka třicetileté války. Dnes už tu sloup nenajdete, zato takovou jeho připomínkou je zdejší poledník (14 stupňů 25 minut východně od Greenwiche) vyznačený v dlažbě, jenž je ve skutečnosti stínem, který vrhal Mariánský sloup. Dříve se dle poledníku řídil pražský čas.

  • Husův pomník

    Husův pomník vznikl z podnětu Vojtěcha Náprstka, vlastence a podněcovatele kulturního života. Pomník je dílem Ladislava Šalouna a byl odhalen v roce 1915 k upomínce na 500. výročí upálení Jana Husa v Kostnici.




  • Týnský chrám neboli kostel Matky Boží před Týnem

    Gotický chrám, který jistě upoutá každého návštěvníka Staroměstského náměstí, můžeme nazvat jako druhou dominantu náměstí po radnici. Bystrý pozorovatel si jistě povšimne asymetrie věží, kdy pravá (jižní) je viditelně širší.

    Dříve zde blízko stával románský špitální kostelík patřící k Týnskému dvoru neboli Ungeltu, což býval opevněný areál, který sloužil jako bezpečný azyl pro cizí kupce. Ve 14. století se na stavbě chrámu podílela dvorská huť Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. Problém byl při stavbě se střechou. Když se sehnalo dřevo, bylo zabaveno a použito pro stavbu šibenice, na které byl oběšen Jan Roháč z Dubé a jeho spolubojovníci. V době, kdy se chystala svatba Ladislava Pohrobka s francouzskou princeznou, Pražané chtěli postavit ze dřeva tribuny, ale jelikož Ladislav krátce před svatbou nečekaně zemřel, bylo dřevo použito na dostavbu střechy Týnského chrámu.

    V 15. století nebyl kostel jen duchovním centrem Starého Města, ale také hlavním husitským kostelem, neboť zde kázal Konrád z Waldhauseru, Jan Milíč z Kroměříže, Jan Rokycana či Jakoubek ze Stříbra. Zřejmě proto také výklenek na průčelí zdobila socha Jiřího z Poděbrad a velký pozlacený kalich jakožto symbol přijímání pod obojí. Až od roku 1621, kdy kostel začali využívat Jezuité, byla socha Jiřího nahrazena zlatou Madonou a kalich byl přetaven v její svatozář.

    Zajímavá je i výzdoba kostela, kdy spatříte např. oltářní obrazy Karla Škréty, dále pozdně gotickou kazatelnu, baldachýn vytesaný Matějem Rejskem, nejstarší dochovanou pražskou cínovou křtitelnici z roku 1414 či sochy gotické Kalvárie z díla řezbáře Mistra Týnského ukřižování. Nachází se zde také nejstarší varhany v Praze postavené Hansem Heinrichem Mundtem roku 1673.

    Další zajímavostí Týnského chrámu je skutečnost, že drží prvenství v počtu renesančních a raně barokních náhrobků, kdy víc jich nenajdete v žádném jiném pražském kostele. Například zde místo svého odpočinku nalezl slavný dánský hvězdář a astronom Tycho de Brahe či husitský biskup Jan Rokycana. Pověst praví, že je zde pohřbeno i srdce Jiřího z Poděbrad, mezitím co tělo bylo pochováno do hrobky českých králů na Pražském hradě. Dle legendy zde byly pohřbeny i hlavy dvanácti ze sedmadvaceti českých pánů, kteří byli popraveni v roce 1621 na Staroměstském náměstí ...
    Více informací zde.

  • Staroměstská radnice

    Staroměstská radnice patří díky orloji k jedné z nejnavštěvovanějších památek Prahy. Radnice vznikla roku 1338 rozhodnutím krále Jana Lucemburského. Staré Město získalo městská práva již sto let před stavbou radnice, ale povolení postavit radnici dal až Jan Lucemburský. Jádro stavby tvoří gotický nárožní dům Wolfina z Kamene, k němuž bylo přistavěno patro s radní síní a také věž s ochozem. Až později na ni byl umístěn orloj. Radnice se s časem rozrůstala do dnešní podoby. Je tvořena komplexem několika propojených historických domů.

    Nejcennější částí radnice je pozdně gotická radní síň s malovaným trámovým stropem. Mezi pozoruhodné architektonické prvky radnice patří pozdně gotický hlavní portál z konce 15. století či výrazné renesanční okno svatební síně s nápisem „Praga caput regni – Praha hlava království“. Zajímavé jsou i sály – tzv. Jiříkova a Brožíkova síň. Z ptačí perspektivy můžete pohlédnout nejen na historický střed města z 69,5 metrů vysoké radniční věže. Navštívit můžete také historické sály či podzemí. Na východní straně radnice objevíte v dlažbě bílé kříže, symboly mečů a trnové koruny, jako památku na popravu sedmadvaceti českých pánů 21. června 1621, což byl jeden z nejčernějších okamžiků historie Staroměstského náměstí.
    Více o Staroměstské radnici včetně informací o otevírací době, vstupném naleznete zde.

  • Staroměstský orloj

    Magické místo, kde se před každou celou hodinou shromažďuje dav turistů toužící vidět pochod apoštolů a další pohyblivé figurky, to vše zakončené vyzváněním zvonů na věži a troubením celé hodiny. Zároveň orloj představuje jedinečnou technickou památku starou přes šest set let, která dnes jediná na světě měří babylonský a staročeský čas.

    Za autora orloje bývá považován Mikuláš z Kadaně. Dle Jiráskových pověstí však orloj sestrojil mistr Hanuš, jehož poté nechali radní oslepit, aby nemohl žádný podobný orloj již sestavit. Jako pomstu mistr Hanuš orloj zastavil. Toť pověst. Mistr Hanuš z Růže orloj zřejmě prý jen zdokonalil. Také se říká, že když se orloj na delší dobu zastaví, přijdou na český národ zlé časy. Doufejme tedy, že se nebudeme moci přesvědčit o pravdivosti tohoto tvrzení. Orloj Mikuláš z Kadaně zhotovil asi roku 1410. V průběhu staletí se vzhled orloje příliš nezměnil. V roce 1865, kdy se orloj zastavil, hrozilo, že bude odstraněn. Naštěstí pro nás se našel hodinář - Ludvík Hainz, jenž dokázal orloj opravit. On i jeho potomci se stali správci orloje.

    Orloj se skládá ze tří částí. Nejvýše najdete mechanické figury, zřejmě divácky nejatraktivnější část orloje. Každou celou hodinu (od 9 do 21 hodin) se ve dvou okénkách pod stříškou objeví dvanáct apoštolů, každý se svým atributem. V levém okénku z pohledu diváka se postupně objeví sv. Jakub s valchou, sv. Ondřej s křížem ve tvaru X, sv. Tadeáš s kyjem, sv. Tomáš s kopím, sv. Jan s kalichem a nakonec sv. Barnabáš se svitkem. V pravém okénku můžete spatřit sv. Petra s klíčem, sv. Matěje se sekerou, sv. Filipa s křížem, sv. Pavla s mečem a knihou, sv. Šimona s pilou a sv. Bartoloměje s kůží. Kromě figur apoštolů se dají do pohybu i ty po stranách orloje. Kostlivec tahá za provaz a zvoněním se zahajuje pochod apoštolů. Symbol smrti, kostlivec, kývá na Turka, Marnivce a Lakomce, ale všichni vrtěním hlavy dávají najevo, že ještě nechtějí zemřít. Lakomec potřásá měšcem a kývá holí a Marnivec se prohlíží v zrcadle. Turek symbolizuje další z neřestí – rozkoš. Když se zavřou okénka s apoštoly, zakokrhá zlatý kohout a poté věžní hodiny začnou odbíjet. Na orloji jsou na úrovni kalendářní desky ještě nepohyblivé sošky Filosofa s brkem, Archanděla Michaela s plamenným mečem, Hvězdáře s dalekohledem a Kronikáře s knihou. Současné figury zhotovil v roce 1948 řezbář Vojtěch Sucharda a nahradily ty, které pocházely z díla Eduarda Veselého, ale požár je roku 1945 zničil.

    Orloj se člení na kalendář se zvěrokruhem a hodiny. Josef Mánes je autorem kalendářní desky s alegoriemi měsíců z roku 1865. Originál najdete v Muzeu hlavního města Prahy, nyní se zde nachází kopie Bohumila Číly z roku 1946. Orloj ukazuje celkem čtyři druhy času – čas středoevropský (staroněmecký), babylonský, hvězdný a polohy hvězdných těles. Hvězdný čas ukazuje ručička s hvězdičkou a odečítá se z římských číslic. Babylonský neboli planetní čas ukazuje dvanáct pozlacených křivek v modrém poli, jež obloukem směřují od obvodu ke středu a najdeme na nich černé arabské číslice. Křivky rozdělují den od východu po západ slunce na dvanáct stejných dílů, které jsou ale v průběhu roku různě dlouhé. Staročeský čas se odečítá z dvaceti čtyř arabských číslic gotického tvaru na mezikruží na vnějším okraji hlavního ciferníku. Zlatá ruka ukazuje na čtyřiadvacetníku, kolik je hodin, ale zároveň se ciferník natáčí v průběhu roku. Jaký časový údaj objevíme, tedy záleží na roční době, kdy v létě jsou dlouhé dny a v zimě krátké. Staročeský čas ukazuje, kolik hodin uplynulo od západu Slunce. Čas středoevropský ukazuje sluneční ručička na římských číslicích nacházejících se na obvodu sféry. Tento čas odbíjejí hodiny až od roku 1948, dříve – před rekonstrukcí – se řídily časem staročeským, kdy se nový den počítal od západu Slunce.
    Více o orloji zde.

  • Kostel sv. Mikuláše

    Další výraznou dominantu Staroměstského náměstí představuje kostel sv. Mikuláše, perla pražského baroka.

    Dříve zde stával románský kostel a první zmínku o něm najdeme z roku 1273. Ve 14. století byl přestavěn na trojlodní baziliku. Ve 14. století zde kázal Jan Milíč z Kroměříže, než se po dostavení Týnského chrámu přesunul tam. V 18. století došlo k zbourání původního kostela a stavbě nového dle projektu Kiliána Dienzenhofera. Kostel byl dokončen v první třetině 18. století. Za reforem Josefa II. posloužil světským účelům, kdy zde byla sýpka, archiv a nakonec koncertní síň. Do církevních rukou se navrátil roku 1871. Nejprve patřil Ruské pravoslavné církvi a poté Církvi československé husitské. Lustr ve tvaru carské koruny, vyrobený ve sklárnách v Harrachově, vážící 1400 kilogramů, ve středu se zavěšeným křišťálovým křížem připomíná dobu správy pravoslavné církve. Pravoslavné církvi jej daroval car Mikuláš II. Na hlavním oltáři se nachází obraz sv. Mikuláše z díla Karla Špillara.

    Možná vás napadne otázka, proč jsou v Praze dva kostely zasvěcené stejnému světci a navíc nedaleko od sebe. Pak vězte, že odpověď na tuto otázku je jednoduchá – dříve bývala jednotlivá pražská města samostatná, a to až do roku 1784.
    V letních měsících se v kostele konají různé koncerty. Více informací naleznete zde.

  • Autor článku a fotografií: Tereza Jirásková