Severní Albánie

    Tento průvodce je součástí našeho kompletního průvodce po Albánii. V této jeho části se věnujeme celé severní polovině země, jednoduše od Tirany na sever. Průvodce po dalších místech Albánie najdete v našem podrobném průvodci, který doporučujeme k přečtení před vaší cestou kamkoliv v Albánii. Dozvíte se tam řadu praktických informací i doporučení, a také se tam dozvíte více o historii Albánie, což by se vám pro poznávání této země mohlo hodit.

    Cestování po této části Albánie můžete spojit také s návštěvou okolních zemí – Černou Horou, Kosovem a Makedonií, které odsud nejsou nijak daleko. Nahlédněte proto případně i do průvodců po těchto místech.

    Severozápadní Albánie skýtá divoký horský kraj, jehož velkou část tvoří tzv. albánské Alpy neboli pohoří Prokletije. Právě sem míří většina vyznavačů outdoorových aktivit, milovníků hor, horolezců i alpinistů. První zastávku tady uděláme ve městě Skadar (Shkodër), které je se svými 100 tisíci obyvateli čtvrtým největším albánským městem. Leží jen nedaleko hranic s Černou Horou. Historie města je podobná zbytku Albánie. Nejprve bylo součástí Ilyrské říše, později mu vládli Římané, následování Byzantskou říší a později Turky. Albánie Skadar Pevnost Rozafa co navštívit a vidětMezitím bylo město krátce pod nadvládou Benátek. V 18. století město vzkvétalo, šlo o významné obchodní středisko celého Balkánu. Obchodovalo se tu s kůží, tabákem a střelným prachem. Skadar je docela příjemnou zastávkou na severu Albánie. Nabízí příjemné centrum města s restauracemi – hlavní delikatesou je kapr z nedalekého Skadarského jezera, ale i všemožnými obchody. Stejně tak odsud můžete vyrazit i na nepříliš vzdálené pobřeží Jaderského moře a položet na plážích. Dominantou a hlavním turistickým lákadlem města je pevnost Rozafa (Kalaja e Rozafës) (první a druhá foto v odstavci). Tyčí se na 130 metrů vysokém kopci nad městem a shlíží na soutok řek Buna, Drin a Kir. První pevnost na tomto místě vybudovali Ilyrové, kterou později dobyli Benátčané a po nich Turci.Albánie Skadar Pevnost Rozafa co navštívit a vidět Z pevnosti se dnes už dochovaly jen rozsáhlé zříceniny, z nichž se vám ale naskytne krásný výhled na Skadarské jezero na hranicích s Černou Horou a za dobrého počasí dohlédnete až k Jadranu. Rozafa je jednou z rozlohou vůbec největších pevností na Balkáně. Do dnešních dob se dochovaly středověké hradby a bohužel veřejnosti nepřístupná sít podzemních chodeb a tajných schodišť. Na třech nádvořích se dochovaly také ruiny kostela, pozdější mešity, zbytky vězení i skladišť. Ke stavbě tohoto hradu se váže také jedna albánská legenda. Hrad prý stavěli tři bratři. Každého rána bylo ale to, co předchozí den vybudovali, zničeno. Šel kolem starý muž, který jim řekl, že je vrch prokletý, a že na něm nic stavět nejde. Kletby se zbaví jedině tak, když mu jeden z bratrů obětuje svou ženu. Bratři se rozhodli, že obětují tu, která jim jako první přinese druhý den oběd. Dva z bratrů ale své ženě řekli, že za žádné situace nesmí zítra s obědem na hrad, jen nejmladší z bratrů to své ženě neřekl, a proto s obědem přišla ona, neboť dvě ostatní odmítly s tím, že ochořely. Žena nejmladšího z mužů jménem Rozafa se tak po vyslechnutí o kletbě nechala dobrovolně zazdít. Jen požádala, aby jí zazdili jen půlku těla, aby mohla nadále kojit své dítě. A na její počest dali bratři pevnosti jméno Rozafa a po dlouhá staletí chodily ženy z města k prameni u hradby pít vodu, aby měly zdravé a silné dítě. Ve městě dále můžete vidět Olověnou mešitu (Xhamia e Plumbit)(třetí foto v odstavci) stojící u malého jezírka.Albánie Skadar Olověná mešita co navštívit a vidět Název nese podle toho, že její střecha je pokryta olovem. Pochází z 18.století. Stavba byla hodně poničena a stále čeká na rekonstrukci. V osmanské vile ve městě můžete navštívit zdejší Historické muzeum (Muzeu Historik i Shkodrës). Expozice se věnují životu Albánců v minulých stoletích. V samotné vile kdysi žilo na dvacet lidí, spodní část tradičně fungovala jako stáje a skladiště, další místnosti byly rozděleny pro muže a ženy. Jsou tu k vidění i různé historické nálezy z antických dob. Zájemce o historickou fotografii by mohla zaujmout zdejší fototéka Marubi, ve které je uloženo na 250 tisíc negativů z let 1858 až 1949. Nafotil je uprchlý italský fotograf Pjeter Marubi (a později jeho žák), který se tu stal významným fotografem a založil první fotografické studio v Albánii. K vidění tu jsou unikátní snímky starých osmanských rodin, horalů, hudebníků, šermířů a jiných. Ve městě je dále katedrála sv. Štěpána (Kisha Katedrale e Shën Shtjefnit), která je duchovním centrem římskokatolických věřících v Albánii.Albánie Skadar Katedrála Zrození co navštívit a vidět Katedrála pochází z 2. poloviny 19. století a několik let byla největší katedrálou na Balkáně. Dnes je kostel skvěle zrekonstruován. Další zajímavostí je Anglická věž (Sahati i Inglizit), kamenná hodinová věž z 2. poloviny 19. století. Byla postavena jako součást domu protestanského misionáře, který místním platil za to, když přestoupili na jeho víru. Po jeho smrti věž sloužila jako ohlašovna požárů. Věž je postavena v novogotickém stylu. Dále je tu moderní mešita Ebu Bekër (někdy nazývána Al-Zamil), kterou obklopuje pěkný park vhodný pro procházky. Ještě tu mají moderní katedrálu Zrození (Kisha Ortodokse) (čtvrtá foto v odstavci) z roku 2000 stojící na místě kostelíka poničeného bombovým útokem z roku 1998, za kterým pravděpodobně stála nesnášenlivost mezi Srby a Albánci. V neděli si tu můžete poslechnout chór.

    Skadar opustíme a vydáme se do dalších míst severozápadní Albánie. Jen asi 6 km od Skadaru leží historický Messký most (Ura e Mesit). Klene se přes řeku Kir a jde o nejzachovalejší most z časů Osmanské říše v zemi. Byl postaven na obchodní cestě vedoucí kdysi do Kosova, protože s Kosovem se obchodovalo po staletí. Most pochází z roku 1770 a je dlouhý 108 metrů. Kousek od něho stojí moderní most, ze kterého se vám na ten historický naskytne pěkný výhled. Dalších asi 6 km od mostu můžete vidět středověký hrad na 800 metrů vysokém kopci – hrad Drisht (Kalaja e Drishtit). V době existence zmiňované obchodní stezky měl hrad sloužit její ochraně a byl součástí opevnění kolem Skadaru. Pochází z 12. století. K vidění tu jsou dnes zbytky hradeb a věží, uvnitř areálu pevnosti dodnes žije muslimská komunita v historických domech z dob Osmanské říše. Dalším hradem v okolí, nebo také spíše zříceninou, je hrad Sarda (Kalaja e Sardës). I tento hrad kdysi střežil onu obchodní stezku do Kosova, jejíž pozůstatky ale dnes už leží na dně vodní nádrže Vau i Dejës. Proto dnes hrad stojí na ostrůvku uprostřed vodní plochy obklopené kopci. Pevnost tu stála už v 6.st. př. n. l., dnešní podoba je ale ze století 11. Dodnes se dochovaly hradby, věže a zbytky byzantského kostela. K hradu vyplouvají výletní lodě z Rragamu, cesta trvá asi 10 minut.

    Skadarské jezero (Ligeni i Shkodrës) je největším jezerem na Balkáně. Jedná se o krasové jezero ležící ze 40% na území Albánie, větší část ale patří Černé Hoře. Je to destinace vhodná pro procházky po jeho březích i ke koupání v čisté vodě z podzemních pramenů. Sezóně si tu také můžete pochutnat na kapru, kterého tu připravuje několik restaurací. Nejblíž Skadaru při břehu jezera leží klidné vesničky Shiroka a Zogaj, ze kterých se k jezeru můžete vydat. Skadarské jezero je více navštěvováno ze strany Černé Hory než z Albánie. Jezero dlouhé 41 km a hluboké 12 metrů je největší ptačí rezervací v Evropě, hnízdí tu na 250 druhů ptáků a víc než 300 tisíc jich tu každoročně přezimuje. Jednoduše ráj ornitologů a bude se vám tak hodit dalekohled. Ve zdejších mokřadech na severu jezera žije kolonie pelikánů. Lépe dostupná je západní část jezera. Rybařit se na jezeře dá lépe z Černé Hory, prodávají se tu jednodenní rybářské lístky (porybný si vás po usednutí na břeh najde). Kolem jezera vede také na 177 km cyklotras, i cyklisté tak budou nadšeni. Kaskádovitě k němu klesá vápencové pohoří albánské Alpy a zajímavostí je, že u něj poměrně často dochází k jinak ojedinělému jevu zvanému fata morgana. To je optický jev v atmosféře, kdy lze vidět obraz vzdáleného objektu zrcadlící se ve vzduchu atmosféry díky teplotní inverzi.

    Pojďme na chvíli na pobřeží Jaderského moře, kde nejoblíbenější pláží je ta u obce Velipoja, vzdálená ze Skadaru asi 34 km. Pláž ve Velipoji je turistická, skýtá turistické zázemí, je písečná a vstup do moře je pozvolný, vhodný pro děti (ostatně jako na řadě jiných pláží v Albánii). Pojedete-li od Velipoje jižněji po pobřeží, můžete narazit na malé zátoky v lese, jejichž výhodou je nedostatek turistů. V létě je Velipoja oblíbeným plážovým letoviskem. Hned u obce Velipoja na hranicích s Černou Horou najdete oblíbenou přírodní rezervaci v deltě řeky Buny. Je to další vhodné místo pro pozorování zvířat i nenáročné procházky. Ústí řeky Buny je oblíbené u ornitologů, najdete tu klidné rybářské vesničky, bažinatá jezera, lesy a při samotném pobřeží jsou pak písečné pláže. Žijí tady želvy, kanci, lišky či kormoráni, ale i spousta jiných. Pro pozorování ptáků tu jsou pozorovatelny. Vstup do rezervace je možný volně po zaplacení vstupního poplatku u hotelu Bela Vista. Dalším oblíbeným plážovým letoviskem jižně od Velipoje je Svatý Jan (Shëngjin). Dobrý tip pro odpočinek na pláži u moře, zdejší 2 km dlouhá pláž prý patří k nejlepším v Albánii. Další pláže leží jižněji od města.

    Městečko Lezhë je spojováno s postavou nejslavnějšího národního hrdiny Albánie, Skanderbega. Ten se v 15. století proslavil boji proti Turkům, kterým se tak Albánii kompletně podařilo dobýt až po smrti Skanderbega. Právě do tohoto města roku 1444 pozval šlechtice z okolí a založili tu spolek odpůrců Osmanské říše (Ligu z Lezhë). V jejím čele stál Skanderbeg po 25 let, během kterých bojoval urputně a velmi úspěšně proti Turkům. Po své smrti byl pohřben právě v Lezhë. Město ale deset let po jeho smrti Turci dobyli, hrob vyplenili a postavili na jeho místě mešitu. Ta byla zbořena v době socialistického režimu a na její místě bylo vybudováno Skanderbegovo mauzoleum. Stojí uprostřed městské pevnosti, která kdysi bývala součástí sítě hradů opevňujících Albánii. Tyto hrady vysílaly kouřové signály, kterým varovaly ostatním před nebezpečím. V areálu mauzolea jsou dnes k vidění ruiny katedrály, ve které byl Skanderbeg prvně pohřben, stejně tak zbytky mešity. Dominantou mauzolea je Skanderbegova busta, za ní pak vlajka Albánie, jejíž podoba (dvouhlavý orel) je odvozena z erbu Skanderbegova rodu. K vidění je tu i kopie jeho meče a helmy. Originály těchto artefaktů jsou v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Na zdích pak visí štíty připomínající bitvy proti nájezdníkům.

    Při ústí řeky Drin jižně od Lezhë najdete rozsáhlé území pobřežních jezírek, mokřadů a močálů známé jako přírodní rezervace Kune-Vain-Tale. Je oblíbená hlavně u ornitologů, kteří zde mohou pozorovat hnízdící ptáky. Jsou tady laguny, velmi pěkné pláže, u obce Ishulli i Lezhës kdysi stávala Mussoliniho lovecká chata, která je dnes restaurací. Je to další dobré místo hlavně pro pěší turistiku mezi mokřady. Asi 20 km od Lezhë se můžete vydat ke klášteru sv. Antonína Paduánského. Ten byl postaven v roce 1557 na počest sv. Antonína z Padovy. Každoročně 13. června se tu koná největší katolická pouť v zemi. Kousek od kláštera je možné navštívit jeskyni sv. Blažeje (Shpella e Shën Vlashit).

    Albánie Thethi co navštívit a vidět A pomalu se dostáváme do jednoho z hlavních turistických cílů Albánie, do národního parku Thethi. Úžasný národní park Thethi je součástí pohoří Prokletije. Centrem parku je stejnojmenná horská vesnice, tedy Thethi (foto vpravo). Odsud většina vyráží na horské túry po této panenské přírodě. Vesnice je ale bohužel špatně dostupná, vede do ní rozbitá horská cesta vhodná jen pro auta s náhonem na všechny čtyři kola, která navazuje na asfaltovou silnice u vesnice Bogë. Ze serpentin silnice se vám budou postupně naskýtat krásné horské výhledy až dorazíte do vesničky Thethi obklopené horskými štíty. Nevýhodou většiny albánských národních parků je nedostatečné turistické značení, horší dostupnost a také neexistence pořádných turistických map, stejně tak nenajdete příliš oficiálních informací na internetu. Můžete si tu ale pronajmout průvodce. V parku nečekejte žádné turistické zázemí. Většina horských výšlapů patří k náročnějším, třeba výšlap na nejvyšší horu a nezkušení turisté by měli být velmi obezřetní.

    Tady je pár tipů na to, kam se vydat za těmi nejzajímavějšími přírodními kouty národního parku Thethi a pohoří Prokletije. Ve vesnici Thethi najdete starou kamennou věž, kullu. V horách Albánie můžete těchto věží vidět ještě několik. Po dlouhá staletí se v Albánii mezi horskými obyvateli praktikovala krevní msta. Když byl někdo zabit, jeho rodina mohla uplatit tzv. krevní mstu, tedy zabít beztrestně jeho vraha či některého z vrahových příbuzných. A v období probíhající msty se všichni příbuzní z vrahovy rodiny schovali do této věže bez oken, kde obývali i několik měsíců, dokud nedošlo ke smíření či nebyl zabit nějaký jiný příbuzný. Po skončení praktikování krevní msty věže fungovaly jako sýpky či sklady. Z vesnice Thethi můžete podniknout hned několik turistických výprav. Vydat se můžete ke kaňonu Grunas, který je dlouhý 2 km a hluboký 60 metrů. Bohužel značení ke kaňonu je ostatně jako jinde v parku nedostatečné či chybějící, proto se raději poptejte místních na cestu. Jedním z nejvíce navštěvovaných míst v okolí vesnice Thethi je vodopád Grunas, přírodní památka. Jde o 30 metrů vysoký vodopád nacházející se jen nedaleko vodního mlýna u vesnice Thethi. Nedaleko vesničky Kapree e Gimajve se nachází malé tyrkysové jezírko Modré oko (Syri i Kaltër), ve kterém se můžete vykoupat. Jedete-li k Modrému oko, musíte zaarkovat u elektrárny Ndërlysa. V Albánii je ještě jedno jezero Modré oko, na jihu země. Můžete se vydat z Thethi do vesnice Valbona, je to 10 km horským terénem přes vesnici Rrogami. Cestou si užijete spoustu pěkných horských scenérií. Nejvyšší horou pohoří Prokletije je hora Maja Jezerce vysoká 2 694 metrů, další oblíbený cíl vysokohorských túr. Leze se sem z několika míst – nejnáročnější je výšlap z Thethi, dále sem můžete jít z Valbony nebo z Černé Hory. V horách čas od času narazíte na nějakou tu salaš, ve kterých žijí bačové, kteří vám případně poradí cestu. Nejsnadnější výšlap je z Černé Hory, vychází se z vesnice Gusinje, kde se nacházejí horské prameny Alipašini izvori. Dále se pokračuje přes horskou obec Vusanje s vodopádem, přes vývěr řeky zvaný Savino oko až ke kolibě Zatan, bývalé vojenské budově. Dále vystoupáte do travnatého sedla s šesti krásnými tyrkysovými jezery – Buni i Jezerces, všechno je obklopeno horskými štíty. Tady se zároveň nachází hranice mezi Albánií a Černou Horou, pro jejíž překročení potřebujete povolení – to si můžete zařídit tady. Na plošině u jezer můžete stanovat. Dále vystoupáte ke sněhovým polích, kde je sníh po celý rok, dále pak do sedla Prevoj ve výšce 2 270 metrů, kde začíná samotný výstup na Maja Jezerce, který je už jen pro zkušené vysokohorské turisty. Většina turistů výšlap dává za dva dny, se stanováním u jezer. Můžete ale také vylézt jen část trasy, tedy bez náročného výšlapu až na vrchol. Při výšlapu můžete narazit na starou pašeráckou stezku do černohorského Gusinje, což je štěrková cestička pod skalními římsami. V parku dále najdete i několik jeskyní, které si můžete volně projít – Cuckoo Cave, Cave of Shakujve Valley, Pepes Cave ve vesnici Okol. Park je plný vysokohorských zvířat, u řek můžete vidět želvy, rostou tu také nádherné orchideje.

    Albánie Valbona Prokletije co navštívit a vidět Albánie Valbona Prokletije co navštívit a vidět Albánie Valbona Prokletije co navštívit a vidět

    Dalším oblíbeným cílem turistů v severozápadní části Albánie je jezero Komani dostupné z Valbony. Jde o dlouhé tyrkysové jezero, po kterém se většina turistů plaví v rámci několikahodinových plaveb pořádaných z městeček Dushaj nebo z Fierzë. Loď pluje po jezeře, proplouvá úzkými skalními soutěskami a staví se i na koupání. Cílovou stanicí je osada Koman. Trajekt z malé vesnice Breglumas u města Fierzë do vesnice Komani byl donedávna nejrychlejším spojením z Kosova na albánské pobřeží. Díky čilým obchodům a příbuzenským vazbám mezi Kosovem a Albánií je tato cesta hojně využívána. Pokud chcete trajekt využít i s vlastním vozem, musíte dorazit někdy i 3 hodiny před odjezdem trajektu. Většinou totiž odjíždí zcela přeplněn. Informace o jízdních řádech i cenách plaveb najdete tady. Plavba po jezeře Komani je velkou turistickou atrakcí Albánie. Během plavby se vám totiž naskýtají skutečně úžasné scenérie.

    Další túry po pohoří Prokletije pak lze provozovat ještě z vesnice Vermosh, nejsevernější obce v Albánii. V nedaleké vesnici Lepushë se každou druhou sobotu v srpnu koná volba nejkrásnější dívky tohoto horského regionu v tradičním kroji.

    Vydáváme se ještě dále na severovýchod, což je oblast Albánie od zbytku země odříznutá pohořím a jezery a jde o nejodlehlejší albánskou oblast. Díky tomu tu najdete téměř nedotčenou přírodu. Zdejší túry jsou ale o něco snazší než v Thethi a je tu také méně turistů. Dobré informační turistické středisko, které nabízí i některé mapy, najdete v městečku Bajram Curri. Vydat se odsud můžete třeba do Národního parku Údolí Valbony, což je další kout krásné albánské přírody. Park se rozprostírá podél řeky Valbony, ve které si můžete zamuškařit. Většinou se na túry po tomhle národním parku vyráží z vesnice Drabogi, mezi Drabogi a Valbonou najdete hezké vodopády, další jsou pak ve vesničce Rrogami.

    Město Kukës (Kukësi) proslulo tím, že bylo prvním městem v historii, které bylo nominována na Nobelovu cenu míru. Stalo se tak v roce 2000, kdy sem z válkou zmítaného Kosova uteklo na 440 tisíc uprchlíků. Dvě třetiny z nich velkoryse ubytovaly zdejší albánské rodiny, další zůstaly v táborech v okolí. Jde o docela nové město, vybudované bylo v roce 1970 na místě města, které zaplavila přehrada Fierza, vybudovaná ve spolupráci s Čínou. Město je dnes obklopeno umělým jezerem, leží na takovém poloostrově a s pevninou je spojen třemi mosty. Nad městem se tyčí hora Gjallica vysoká 2 486 metrů, na jejímž vrcholu se sníh drží celý rok. Jde o neturistické město, které je ale obklopeno krásnou přírodou a dá se tak odsud vyrazit na túry. Dominantou města je památník Kosovo Memorial Tower, památník vybudovaný právě na počest zmiňovaných uprchlíků z Kosova. Můžete se také projít po příjemné promenádě podél jezera, na jezeře můžete také rybařit (potřebujete povolení). Plánujete-li společně s Albánií procestovat také Kosovo, můžete tam vyrazit odsud. Pokud tak učiníte, nahlédněte do našeho podrobného průvode po této malé balkánské zemi s nelehkou historií.

    Velký Korab (Mali i Korabit) je se svou výškou 2 764 metrů nejvyšší horou Albánie i sousední Makedonie. Celé zdejší pohoří Korab je zas trochu jiné, než můžete znát z Prokletije. Je travnatější, ne tolik skalnaté a poseté pastvinami. Hlavní hřeben pohoří tvoří hranici s Makedonií. Plánujete-li výšlap na Velký Korab, většina turistů se sem vydává z vesnice Radomirë. Od nedaleké salaše nad vesnicí se vydáte na rozcestí a pokračujete přes soutěsku na louku Fusha i Korabit, obejdete celý masiv hory a dostanete se na hlavní hřeben, odkud je už výšlap snadný. Na hřebeni najdete červené makedonské turistické značky a kamenný sloupek, který signalizuje vrchol. Z hory se vám naskytnou nádherné výhledy na travnaté pláně, údolí či Marvorské jezero. Dohlédnete odsud až k pohoří Prokletije.

    Město Peshkopi leží poblíž hranic s Makedonií a tyčí se nad ním pohoří Korab. Je to tak dobré výchozí místo pro různé horské túry i procházky okolní přírodou. Hlavní třídou ve městě je Rruga Elez Isuf Ndreu, na které se nachází radnice i kulturní centrum s muzeem lidové kultury a divadlem, ve kterém se každoročně v říjnu koná festival tradiční albánské hudby Oda Dibranë. Zajděte do čtvrti Sehit Najdini, která skýtá velmi pěkné tradiční domky. V centru najdete tržnici s potravinami, včetně skvělých albánských sýrů. Kousek od města leží lázeňský komplex Llixhat, který je vyhlášený mezi Albánci i mezi turisty z okolních zemí. Lázně vyrostly na místě sirných pramenů, které tady prýští ze země. Jen nečekejte žádný pětihvězdičkový luxus, jde o zašlé středisko s ošoupanými kabinkami. Můžete si tady napustit plechovou vanu horkou sirnou léčivou vodou a půl hodiny v ní relaxovat. Peshkopi je turisty hlavně navštěvováno jako výchozí bod do nedalekého národního parku Lurská jezera nebo jen jako výchozí bod túr po okolí.

    Národní park Lurská jezera (Parku Kombëtar i Lurës) leží jen asi 25 km od Peshkopi a je to další krásná krajina vhodná pro turistiku. Park je autem hůře dostupný pro špatné přístupové cesty, parkem ale vede cesta pro terénní auta dlouhá 100 km, kterou ti bez auta mohou projít pěšky. Většina turistů vyráží na túry z vesnic Fushë Lurë nebo Lura e Vjeter. Kopcovitá krajina skýtá čtrnáct ledovcových jezer, okolní hory a lesy jsou ale dost poničené těžbou dřeva. Žijí tu medvědi, rysi či vlci. Projít celou cestu parkem trvá několik dní, kempovat můžete jako kdekoliv jinde v Albánii volně v přírodě.

    Národní park Zall Gjocaj (Parku Kombëtar Zall Gjocaj) je dalším národním parkem v oblasti severní Albánie. Zdejší příroda skýtá hluboké rokle i vysoké hory, stejně tak borovicové a bukové lesy i divokou přírodu plnou zvířat a rostlin.

    Krásnou přírodu najdete i v okolí hornického města Bulqiza, dalšího turisty neobjeveného místa. V polovině 20. století tu byla objevena bohatá naleziště chromu, dnes se tu hlavně těží a zpracovává dřevo. Kolem města je ale opět krásná a téměř nedotčená příroda bez turistů plná hor a lesů.

    Přírodní park Ulëz (Parku Natyror Rajonal Ulëz) leží nedaleko vesničky Lac u přehradního jezera Ulëz. Tohle místo se čas od času dostane do hledáčku turistů, kteří sem míří za krásnou přírodou a turistikou. Park je plný vodopádů, údolí, soutěsek a kaňonů. Na jezeře se dají provozovat různé vodní radovánky, kolem jezera je to také oblast vhodná pro cyklisty, silnice vedou podél přehrady i řeky Mat, která ji napájí.V restauracích u jezera můžete ochutnat rybí dobroty. Stejně jako v jiných výše zmiňovaných národních parcích či přírodních koutech je turistická infrastruktura velmi nízká, ne-li žádná. Obecně pro národní parky v Albánii platí, že jsou špatně dostupné autem, nemají turistické značení ani žádné pořádné turistické značení, stejně tak neexistuji dobré mapy ani oficiální internetové zdroje, kde byste mohli čerpat informace. Prostě sem přijedete a na vlastní pěst to tu prozkoumáte. Půjdete jednoduše tam, kam vás nohy zavedou.

    Pokračujme do města Krujë. To leží severně od Tirany na svahu stejnojmenné hory. Narodil se tady nejznámější národní hrdina Albánie, Skanderbeg, který své město úspěšně bránil před Osmany. Nejprve v roce 1444 město vybojoval před Osmany a dalších 25 let ho pak proti útokům Osmanů urputně bránil. Pro Turky se tak Krujë stalo symbolem pokoření, neboť sem po desítky let posílali statisícová vojska, ale těm se prostě město nikdy nepodařilo dobýt. Albánie Krujë co navštívit a vidětVe městě lze navštívit Skanderbegovo muzeum mapující jednotlivé etapy jeho života a také Etnografické muzeum v budově z roku 1764, která patřila jedné mocné albánské rodině Toptani. Muzeum skýtá zajímavý historický interiér, ve kterém uvidíte, jak rodina žila. Projdete se jednotlivými místnostmi a kromě dobového nábytku a dekorací tu jsou k vidění i šperky či tradiční oděvy. Zajímavá-li vás kultura Albánie, muzeum navštivte v rámci organizovaných prohlídek s průvodcem, které jsou i v angličtině. V centru je dále železná socha národního hrdiny, stojí ale za to projít se také zdejšími malebnými středověkými ulicemi lemovanými tradičními domky. Na kopci nad městem se tyčí hrad Krujë (foto v odstavci), který byl založen asi ve 4. století a později několikrát přestavován. Dominantou hradu je kamenná věž, kterou často uvidíte na různých prospektech lákajících k návštěvě Albánie. V 15. století, tedy v době Skanderbegova tažení proti Turkům, byl součástí signální soustavy několika pevností na území Albánie a vojákům sloužil pro komunikaci kouřovými signály. Mezi lety 1443 a 1478 byl hlavní základnou Skanderbegova boje proti Turkům a přežil několik obléhání, včetně bitvy v roce 1450, kdy k hradu přitáhla turecká armáda čítající 100 tisíc vojáků. Ani po šesti měsících se Turkům hrad nepodařilo dobýt. Díky tomuto vítězství nad Turky se Skanderbeg stal známým po celé Evropě. Následovala další podobně rozsáhlá obléhání, hrad se ale podařilo dobýt až v roce 1478, deset let po hrdinově smrti, kdy město kapitulovalo kvůli zasažení malárií. Od této doby až do roku 1912 bylo součástí Osmanské říše. Zbytky tvrze jsou volně přístupné. Zajímavostí města je dále malá svatyně řádu bektašistů Dollma Teqe. Bektašisté jsou náboženským islámským řádem založeným ve 13.století, velmi umírněným, který byl v Turecku perzekuován a mnozí tak utekli právě do Albánie. Dnes je centrem tohoto řádu právě Krujë. Svatyně leží jen kousek od Etnografického muzea. Pod hradem se také koná tradiční bazar, kde si nakoupíte všemožné zboží a seženetu tu i spoustu suvenýrů.

    Jedním z nejnavštěvovanějších míst Albánie je přímořské město, zároveň největší albánský přístav a druhé největší albánské město, Drač (Durrës). Je to další významný dopravní uzel, hlavně železniční, který turisty láká na pláže a antické památky. Leží jen asi 30 km západně od Tirany. Historie města sahá už do roku 627 př. n. l., kdy tady Řekové založili osadu a místu se začalo přezdívat „taverna Jadranu“. Pro svou strategickou polohu na pobřeží Jadranu bylo město po staletí okupováno Bulhary, Normany, Benátčany, ale stejně jako ostatní území Albánie zůstalo až do roku 1912 součástí Osmanské říše. Mezi lety 1914 a 1920 byl Drač hlavním městem Albánie. Má něco přes 100 tisíc obyvatel a je stále ještě docela klidným přímořským letoviskem, který je vhodný pro ty, co chtějí poležet v Albánii na pláži.

    Za hlavní turistickou tepnu platí zdejší ulice Tregtare. Ulice lemovaná palmami vede z centra k moři, je plná obchodů, hotelů a je velmi živá. Najdete tu také informační centrum. Po pobřeží se tu vine příjemná promenáda s restauracemi nabízejícími hlavně mořské plody, kterou lemují písečné pláže. Hlavní historickou památkou města je Trajánův amfiteátr. Stojí hned u ulice Tregtare a je to víc než 2000 let starý římský amfiteátr pocházející pravděpodobně z dob císaře Trajána. V aréně pro 15 000 diváků se utkávali gladiátoři, což by mohly doložit i archeologické nálezy na 40ti lidských koster, které měly zlomený vaz. Nelze ale potvrdit, zda šlo opravdu o gladiátory. Amfiteátr je přístupný veřejnosti, v podzemí jsou k vidění prostory pro gladiátory, tunel, kterým vcházeli do arény i místo, kde stávaly klece na lvy. Uvnitř je také byzantská kaple s mozaikami. V Drači dále za zmínku stojí Archeologické muzeum (Muzeu Arkeologjik), největší muzeum svého druhu v Albánii. Jsou tu exponáty hlavně z antických dob jako terakotové tváře či mince, dále pak různé sklářské výrobky, lahvičky na parfémy aj. Albánie je obecně kvůli dlouhodobé izolaci i nedostatku financí dosud téměř archeologicky neprobádanou oblastí a stále se tak obejevují nové zajímavé nálezy. Dále se tu dochovalo historické opevnění města, které společně s hradem nechal vybudovat byzantský císař, který se v Drači narodil. Díky tomuto opevnění se z Drače stal jeden z nejlépe opevněných přístavů na Jadranu. Kdysi hradby měřily 4 400 metrů a byly vysoké i 12 metrů. Většinu opevnění zničilo zemětřesení ve 13. století. Většina dnes dochovaných staveb je z dob benátské přestavby, dochovalo se několik věží, které můžete vidět při promenádě. V Drači je dále mešita Fatih (Xhamia Fatih) postavená po dobytí města Osmany v roce 1501 a Muzeum války (Muze i Deshmoreve dhe Salla e Relikeve te Luftes), které vystavuje exponáty z partyzánského odboje. Prohlédnout si můžete také velkolepou vilu krále Zogu (Vila e Zogut), kterou si v 1. polovině nechal postavit albánský král Ahmet Zogu. Je to skutečně velkolepá stavba, uvnitř jsou zajímavá dřevěná vyřezávaná schodiště a z balkónu se nabízí krásný výhled na město a moře. Z balkónu prý údajně na město shlížel i italský fašistický vůdce Mussolini v době, kdy Itálie Albánii okupovala. Až do roku 1997 byla vila využívána pro státní recepce. Vilu nelze oficiálně navštívit, potkáte-li ale správce, určitě vás tam pustí. Drač je také významným námořním přístavem, lodní linky odsud vyplouvají do řady italských přístavů. Jde o nejdůležitější osobní i nákladní přístav Albánie.

    Naše putování po severní polovině Albánie zakončíme asi 50 km severně nad Dračem, kde za návštěvu stojí mys Rodoni (Kei i Rodonit) vybíhající do moře. Někdy se mu také přezdívá Skanderbegův mys. Na mysu stojí kostel sv. Antonína (Kisha e Shën Ndout) z přelomu 14.a 15. století v románsko-gotickém slohu, ve kterém podle legendy nějakou dobu pobývala Skanderbegova sestra. Ještě dále za kostelem najdete zříceninu hradu Rodoni, kterou vybudoval Skanderbeg v roce 1450, aby chránil zemi proti útokům Osmanů. Hrad byl v roce 1467 dobyt Osmany, roku 1500 ho pak přestavěli Benátčané.

    Autor článku: M. Kučerová, zdroj fotografií: pixabay.com