Nová Akvitánie

  • Nová Akvitánie je jeden z regionů Francie, který vznikl 1. ledna 2016 sloučením tří bývalých regionů - Akvitánie, Limousin a Poitou-Charentes. Je to největší francouzský region a jeho správním střediskem je město Bordeaux.

    Není třeba říkat, že zdejší kuchyně je vynikající. Kulinářské umění v celé Francii je pověstné po celém světě a naprosto právem. Ani kuchyně tohoto regionu není výjimkou a kromě vynikajícího, převážně červeného vína, které je hlavním vývozním artiklem této oblasti, zde můžete ochutnat především mořské plody. Zdejší ústřice jsou vynikající, můžete je ochutnat buď v restauracích, nebo přímo u zdejších rybářů. Jedí se syrové, případně pokapané citronem. Kromě ústřic můžete ochutnat černé mušle na bílém víně (moules et frites), naprostá delikatesa. Pokrmy se liší podle oblasti, ve které zrovna jste. V oblasti Périgordu jsou oblíbené houby, hřiby a lanýže, ořechy, kaštany, které se přidávání do nebo k pokrmům, oblíbená je drůbež. A to hlavně husy a kachny, vyrábí se zde slavné foie gras (husí játra v sádle). Používá se i tuk ptáků, ze kterého se vyrábí confit, který se používá třeba místo másla nebo k dochucení pokrmů. Oblíbené jsou též konzervy, zavařeniny a paštiky. Dále jsou oblíbená kachní prsa na různé způsoby, kachní a husí paštiky. Občas můžete zkusit i vepřové maso. Oblíbení jsou též pečení holubi nebo měkký sýr Cabécou.

    Co se pití týká, červené víno z oblasti Bordeaux je společně s tím z Burgundska nejlepším francouzským vínem. Hlavním výrobním i vývozním artiklem je proslulý Cognac, nazvaný podle stejnojmenného městečka v této oblasti. Jako koňak se podle přísných pravidel může nazývat pouze vinná pálenka pocházející z oblasti poblíž městečka Cognac ve zdejším regionu, dále pak musí být ze speciálních bílých odrůd a nejméně 2 roky musí zrát v dubových sudech. Koňak může být směsí různých ročníků nebo jen ročníkový a vyrábí se kvašením hroznového moštu, kdy na jeden litr koňaku se spotřebuje devět litrů vína. Další typickou pálenkou z tohoto regionu je pak další vinná brandy označovaná podle stejnojmenné vesnice Pineau. Z této oblasti pocházejí i vynikající kozí sýry.

    Nová Akvitánie hraničí na severu s regiony Pays-de-la-Loire a Centre-Val-de-Loire a na východě s regiony Auvergne-Rhone-Alpes a Okcitánií. Na jihu pak hranici se Španělskem tvoří pohoří Pyreneje. Vaši cestu do tohoto regionu tak můžete spojit i s některými z těchto regionů, abyste toho z Francie viděli co nejvíc. Nutno však říct, že Nová Akvitánie je jedním z nejzajímavějších francouzských regionů a rozhodně se tu nudit nebudete. V regionu se nachází úžasná města, která musíme doporučit k návštěvě. Jedná se o La Rochelle a Bordeaux. U La Rochelle pak leží několik ostrůvků s úžasnými plážemi a také proslulá pevnost Boyard. Oblast kolem Bordeaux je proslulá svými vinicemi, vyrábí se tu nejlepší francouzské červené víno. V okolí jsou úžasné vinařské vesničky, naší tipem je St-Émilion. Je tu nespočet zámků, hradů (méně významných než nabízí regiony v údolí Loiry) a Vaubenových pevností a opevněných měst. Údolí Vezéry zas skýtá nejslavnější francouzské, potažmo evropské jeskynní malby. Leží tu totiž jeskyně Lascaux, ve které byly nalezeny nejzachovalejší a nejkrásnější evropské jeskynní malby. Celá tahle oblast je zajímavá pro svou krajinu. Skvělým tipem je také zdejší pobřeží Atlantického oceánu, které nabízí nespočet úžasných dlouhých pláží s bílým jemným pískem. Pláže jsou proslulé slušnými vlnami a tahle část Francie je nejoblíbenější francouzskou destinací u surfařů. Nabízí se tu totiž ideální podmínky jak pro začátečníky, tak pro pokročilé. Atlantické podnebí nabízí nejvíce slunečných dní ve Francii, hned po regionech ležících u Středozemního moře. V našem průvodci po regionu pojedeme systematicky ze severu na jih. Začneme v bývalém regionu Poitou-Charentes, poté se vydáme východně od pobřeží, do vnitrozemských oblastí Limousin a Dordogne a následně zpět k pobřeží do Akvitánie až ke španělským hranicím.

    Putování po Nové Aktivánii začněme v historickém Poitiers. To bývalo hlavním městem Poitou, regionu, kterému v historii vládla hrabata z Poitiers. Roku 1356 se tu odehrála slavná bitva stoleté války, v historii známá jako bitva u Poitiers. O necelé století později tu byla založena vůbec jedna z nejstarších francouzských univerzit. Potiers je historické univerzitní město s malebnými středověkými uličkami a domy. Centrem města je Staré Město, hlavním náměstím pak zdejší place du Maréchal Leclerc. Je tu kostel Église Notre Dame la Grande, na jehož průčelí se od 21. 6. do třetího víkendu v září promítají večer barevné efekty. Nejstarší část kostela pochází z 11. století, k větší přístavbě došlo v 15. století. Jsou tu ale i další pěkné kostely. Na místě dnešního soudního dvora (Palais de Justice) v minulosti stával palác hraba z Poitiers a vévodů akvitánských, dnes ho připomíná částečně velký sál Salle des Pas-Perdus ze 13. století. V Poitiers ochutnejte zdejší mandlové sušenky s různými sezónními příchutěmi.

    Nedaleko Poitiers pak upozorníme na Futuroscope. Tenhle druhý největší zábavní park ve Francii, hned po Disneylandu, byl postaven za účelem rozproudění zdejší ekonomiky, a jak se zdá, podařilo se. Ročně ho navštíví na 1,5 milionu turistů z celého světa. Tematický park je zaměřen na technologii filmových kouzel, laserové show i ohňostroje. Atrakce se každoročně obměňují. Chcete-li zamířit do osamělého koutu přírody, kde můžete podnikat procházky lesem nebo projížďku na kole podél smaragdově zelených říček a vodních kanálů, navštivte mokřady Le Marais Poitevin. Zelené Benátky, jak se této oblasti někdy říká, jsou plné ptáků a je to skvělé místo na odpočinek v přírodě.

    La Rochelle Krátce zamiřme na pobřeží. Městem, které určitě stojí za návštěvu, je La Rochelle. Historie oblasti sahá až do doby, kdy oblast obsadili Římané a začali zde vyrábět víno a sůl, které poté rozváželi do celé říše. Samotné La Rochelle pak bylo založeno v 10. století, v době, kdy malé rybářské obci byla udělena městská a přístavní práva. Ve 12. století se pak město stalo významných přístavem a začalo se budovat zdejší opevnění. V 15. století se pak zdejší přístav stal největším francouzským přístavem na březích Atlantiku, jehož hlavní příjmy plynuly z obchodu s vínem a solí. Od 14. do 17. století bylo město jedním z nejvýznamnějších francouzských přístavů. V 17. století odsud třeba odpluli osadníci do Kanady, aby tam založili Montreal. V době kolonizace světa bylo město velmi aktivní v obchodu s otroky z Afriky, cukrem produkovaným na plantážích v Antilách a v obchodu s kožešinami s Kanadou. Toto období bylo dobou největšího kulturního a společenského rozkvětu. V době napoleonských válek pak Francie ztratila řadu teritorií v Novém světě a tím pak přístav v La Rochelle ztratil na svém významu.

    La Rochelle Je to půvabné přístavní město, ze kterého na Vás dýchá námořní historie na každém kroku. Rozhodně se projděte zdejším přístavem, ochutnejte mušle, specialitu francouzské kuchyně a kochejte se tímhle krásným městem. Za centrum města je považována nejkrásnější a nejnavštěvovanější část města, Starý přístav (Vieux Port). Dominantou přístavu jsou dvě kamenné věže ze 14. století stojící u vjezdu do přístavu. V noci se mezi nimi zvedal mohutný řetěz, aby zabránil nečekaným návštěvám. Jedna z věží nese jméno Tour de la Chaine, tedy Řetězová věž, a z jejího vrcholku je krásný výhled na okolí Biskajského zálivu, ve kterém leží oblíbené ostrůvky. Druhou věží v přístavu je Tour St-Nicolas vysoká 36 metrů pocházející z 15. století. Třetí přístavní věž v minulosti sloužila jako maják a nese tak jméno Tour de la Lanterne. Anglické nápisy vyryté do jejích zdí jsou dílem anglických korzárů z 18. století. Dalším zajímavým historickým architektonickým úkazem je hodinová věž Tour de la Grosse Horloge v gotickém slohu. Jedna její část je ze století 12., vrchol ze století 18. La Rochelle Věž sloužila jako vstupní brána do Starého Města a v jejím spodku je tak průchozí velký oblouk. Ten vede k podloubí ulice rue du Palais, hlavní nákupní třídy. Ve městě je dále tropické akvárium, Námořní muzeum (Musée Maritime) sídlící na jedné z lodí v Bassin des Chalutiers, dále pak Muzeum automatů (Musée des Automates) s malou expozici asi 300 automatických loutek včetně pařížského Montmartru ve skutečné velikosti a také Muzeum modelů (Musée des Modéles Réduits) s miniaturními autíčky, automatickými námořními bitvami i modely lokomotiv. Musée du Nouveau Monde se věnuje roli La Rochelle v objevování Severní Ameriky. Ve městě je také protestantský chrám, do kterého se uchýlili hugenoti po masakru v tzv. bartolomějskou noc roku 1572. U města jsou dvě uměle vybudované pláže – Plage de la Concurrence a Plahe des Minimes.

    La Rochelle La Rochelle













    V okolí La Rochelle se pak nachází několik populárních ostrovů a ostrůvků. Většina z nich funguje jako oblíbené plážové letovisko, na které se lze dostat pouze lodí. Nejznámějším ze zdejších ostrovů je Íle de Ré s asi 16 tisíci obyvateli. Na ostrov se dostanete po nejdelším francouzském (3 km) placeném mostě, více o cenách najdete tady. Ostrov od východu k západu měří 30 km, v nejširším místě je to ale jen 5 km. Pro ostrov jsou typické vesničky s bílými domky se zelenými okenicemi a červenými střechami, bílé křídové útesy, nádherné písečné pláže i písečné duny, ale také středověké zříceniny i vinice. Hlavním městem ostrova je přístav St-Martin-de-Ré na severním pobřeží, jen asi 12 km od mostu. Město obklopují hradby ze 17. století, můžete se po nich projít. Zdejší citadela je ale veřejnosti nepřístupná. Najdete tu také vynikající pláže, ty leží na jihu a na západě. Jsou ohraničené dunami a oplocené ploty kvůli ochraně vegetace. Jedná se o pláže v oblastech mezi Le Bois-Plage a La Couarde-sur-Mer a mezi Saint-Clément-des-Baleines a Les Portes-en-Ré. Pláž v Saint-Clément-les-Baleines je oblíbená také u surfařů. Phare des Baleines je jedním z nejvyšších majáků ve Francii, postavený Vaubenem v 17. století. Naskytnou se vám z něho krásné výhledy. Pak tu jsou ještě malé ruiny opatství Abbay des Chateliers kousek od La-Flotte-en-Ré, pro případ, že máte cestu kolem.

    Maličký ostrov Ile d´Aix leží asi 16 km od La Rochelle a najdete na něm především krásné pláže. Na ostrov Aix se dostanete lodí např. z přístavu Fouras. Udělat si tak můžete krásný odpočinkový den. Můžete na něm navštívit pevnosti Fort Liedot a Fort de la Rade nebo muzeum věnované Napoleonovi.

    Mostem je pak s pevninou spojen ostrov Ile d´Oléron, jehož největším lákadlem jsou také nádherné pláže a borovicové lesy. Na ostrově můžete navštívit vesnici Boyardville, ze které máte krásný výhled na pevnost Boyard a lodí se na ní můžete odsud také vypravit.

    Mezi ostrovy Aix a Oléron se nachází slavná pevnost Boyard. Pevnost se proslavila díky soutěži Klíč od pevnosti Boyard, která byla divácky velmi oblíbená v 90. letech a vysílala se i v České republice. Cílem hry bylo plnit jednotlivé úkoly a získat poklad. Od té doby je pevnost významným turistickým lákadlem zdejší oblasti. Dostat se k ní můžete jen lodí buď z La Rochelle (cesta trvá asi 2 hodiny) nebo z nedalekého přístavního města Fouras (to jméno divákům soutěže jistě něco říká, tak se totiž jmenoval otec Fouras ze soutěže Klíč k pevnosti Boyard). Odjezdy odsud jsou levnější a trvají asi hodinu. Lodě různých společností Vás dovezou k pevnosti, kde vám zastaví, abyste mohli pořídit pár fotek. Ovšem na pevnost se nedostanete, je soukromá a veřejnosti nepřístupná. Více o cenách výletu a další informace najdete třeba tady. Plavby ale provozuje několik společností, lístky si lze před plavbou zakoupit přímo v přístavu.

    Pevnost Boyard Pevnost Boyard













    I kdyby pevnost Boyard nebyla známá díky fenomenální televizní soutěži, rozhodně by i tak stála za návštěvu. O vybudování impozantní budovy uprostřed moře přemýšlel už král Ludvík XVI. v 2. polovině 17. století. Ovšem jeho rádce mu nesmělý nápad rozmluvil s tím, že by bylo snazší chytit Měsíc do zubů, než usilovat o stavbu v takové lokalitě. Budování pevnosti se tedy ujal až Napoleon Bonaparte v roce 1801 za účelem ochrany pobřeží a arzenálu v Rochefortu před nájezdy cizích námořních sil. Pevnost byla vybudována proto, že tenkrát měly kanóny krátký dostřel a jen z ostrovů Aix a Oléron se pobřeží nedalo ochránit. Stavba byla přirozeně velice náročná, budování pískovcových základů provázela řada potíží a o 8 let později byl projekt přerušen. Znovu se začalo stavět až o skoro 30 let později, protože se opět zesílilo napětí mezi Anglií a Francií. Pevnost byla dostavěna kompletně roku 1857, ovšem v té době již pozbyla své potřeby, protože se dostřel děl zlepšil natolik, že se pobřeží dalo ochránit z přilehlých ostrovů. V pevnosti dlouhé 61 metrů a vysoké 20 metrů konalo vojenskou službu na 250 vojáků. V době francouzské revoluce pevnost sloužila jako vězení, poté byla zcela opuštěna. Roku 1990 se zde začala konat populární soutěž. Z té doby tu proto stojí zařízení, které ulehčovalo přístup televizní technice a trochu kazí celkový dojem tajemné pevnosti uprostřed Atlantiku.

    V okolí můžete spatřit další pevnosti, třeba nedalekou pevnost Enet. Pevnosti Boyard, Enet i pevnosti na ostrově Aix, byly součástí pevnostního opevnění chránící zátoku, protože pobřeží Atlantiku bylo v minulosti důležité pro svou strategickou polohu.

    Za zastavení pak stojí město Cognac na březích řeky Charente, uprostřed oblasti porostlé vinicemi. Město proslulo výrobou dvakrát destilované pálenky, která nese název města. Většina turistů sem míří za prohlídkou výroben koňaku, kterých je tu několik a jsou otevřené veřejnosti (např. Camus, Henneyssey, Martell, Otard). Jinak centrem je Staré Město s kostelem, dále je tu Musée de Cognac – muzeem města a Musée des Arts du Cognac, kde vás seznámí s výrobou koňaku. V okolí jsou pak další zajímavé vesničky a městečka. Třeba Saintes kdysi býval hlavním městem Akvitánie, byl znám už v dobách Říma, ze kterých se tu dochoval dvojitý oblouk sloužící kdysi jako městská brána a pak také zarostlý amfiteátr. Zdejší Archeologické muzeum ukrývá vykopávky z těchto dob. Ve vesnici Jarnac se narodil bývalý francouzský prezident Francois Mitterand, z jeho rodného domu je dnes muzeum a je pohřben na místním hřbitově. U města Roayan pak můžete zamířit k osamělému romantického majáku Cordouan. Hezké je i historické centrum města Angouléme, které ve středověku bylo hlavním městem stejnojmenného hrabství a hlavní křižovatkou Svatojakubské cesty do Santiaga de Compostela. Angoulême je proslulé tradiční výrobou papíru, s tradicí zachovávanou již od středověku. Slavný je zdejší nejlepší vývozní artikl, cigaretový papír Rizla+. Ve městě Niort můžete navštívit zdejší středověký hrad. Pak můžete zamířit k městu pěti zámků Chauvigny. Najdete tu pět většinou zřícenin středověkých hradů - Château Baronnial, Château d'Harcourt, Donjon de Gouzon, Tour de Flins and Château de Montléon. Vydat se můžete i do kláštera zapsaného na seznamu UNESCO, St. Savin sur Gartempe se sbírkou fresek. Z původního benediktinského opatství založeného v 9. století Karlem Velikým zbyl už jen dnešní opatský kostel. V Saint-Porchaire se nachází zámeček La Roche-Courbon z 15. století. Zmíníme ještě rozlehlou a zachovalou citadelu v Blaye nebo zámek Vayres.

    Teď se vydáme více do vnitrozemí. Nejprve do oblasti zvané Limousin a poté do Dordogne. Kraj Limousin je méně známým a nepříliš navštěvovaným francouzským krajem. Jeho rozlohu tvoří zelené pole, pastviny a nějaké ty kopečky. Společně s krajem Auvergne, v sousedním regionu Auvergne-Rhone-Alpes, tvoří „zelené srdce“ Francie. Když býval Limousin samostatným regionem, jeho hlavním městem bylo historické město Limoges. Město proslulo hlavně výrobou luxusního porcelánového nádobí, jehož zlaté časy už sice pominuly, přesto tu je stále několik porcelánek. Ve zdejším muzeu Musée National Adien Dubouché můžete vidět druhou největší francouzskou sbírku porcelánu. Dodnes fungují nejproslulejší značky jako Haviland a Bernardaud, které nabízejí i exkurze. Porcelánka Porcelaine Royal Limoges zas ukrývá poslední exemplář velké cihlové pece, v níž se porcelán pálil. Řada budov je zdobena porcelánovými nebo smaltovými taškami a jiným zdobením. Za centrum města pak platí zdejší historická čtvrť Chateau, v ulici rue de la Boucherie můžete vidět nejhezčí zdejší středověké hrázděné domy. V téhle čtvrti je taky kaple Saint-Aurélien, patrona řezníků, dále pak tržnice zdobená porcelánem Halle Centrales a kostel St-Michel des Lions uchovávající relikvii sv. Martiala. Z dalších pěkných míst v téhle čtvrti ještě zmíníme Court du Temple, dvorek zdobený různými erby a limousinské akvárium v podzemních nádržích. Další středověké budovy můžete vidět v městské části La Cité. Tady je katedrála St-Étienne budovaná od 13. do 19. století, za katedrálou je pak botanická zahrada s bylinkami a je tu také muzeum věnované francouzskému odboji, jehož baštou býval za 2. světové války právě Limousin.

    Z dalších míst v kraji Limousin zmíníme opevněné městečko Rochechouart, které bylo svědkem jedné z nejničivějších srážek Země s meteorem. Hornina o poloměru 1,5 km dopadla na zemi v tomto místě před 200 miliony lety. Na místě dopadu, asi 4 km od města, vznikl kráter, dnes už ale není moc patrný. Je tu ještě zrenovovaný městský hrad ze 13. století, ve kterém je dnes muzeum umění. Připomínkou německých válečných zločinů za druhé světové války je vesnice Oradour-sur- Glane. Roku 1944 zde německé prapory SS nemilosrdně zmasakrovali a zavraždili 642 obyvatel včetně žen a dětí. Údajně si spletli název vesnice, ve které měl být odbojem držen německý důstojník. Vtrhli tak do vesnice, obyvatele nahnali do zdejšího kostela, kde je povraždili. Trosky vesnice včetně kostela byly ponechány jako připomínka bestiality nacistů. Zůstaly tu předválečné tramvajové koleje, trosky budov i rezivějící vraky aut. Zároveň zde byl vystaven památník. Obnovené městečko stojí nedaleko od trosek. Kousek od městečka Guéret najdete zajímavou vlčí rezervaci Le Parc Animalier des Monts de Guéret. Volně v něm žijí šedí, černí i bílí vlci. Jen nedaleko odsud je pak největší francouzské bludiště, Labyrinthe Géant. Pěkné je také historické městečko Bourganeuf, vykoupat se můžete u jezera Lac de Vassiviere. Hlavním městem výroby tapisérií (nástěnných koberců) bývalo město Aubusson. Zdejší koberce jsou skutečně uměleckými díly. Dnes je tu asi dvacet dílen, které vyrábějí koberce. V turistickém centru vám můžou zajistit prohlídky některých dílen. Přirozeně tu tak nechybí muzea tapiserií (Musée Départemental de la Tapisserie a Maison de Tapissier). Kousek od vesnice Solignac leží zřícenina hradu Chateau de Chalucet z 12. století, ve kterém za stoleté války sídlila anglická posádka. Za návštěvu pak také stojí zámek ve městě Arnac-Pompadour. Samotná obec se rozkládá kolem zámku, který roku 1745 věnoval král Ludvík XV. své milence Madame de Pompadour, která v něm žila. Město také díky její pomoci proslulo chovem koní, konkrétně angloarabských. V roce 1872 se pak zdejší hřebčín stal národním a zdejší stáje je možné navštívit. Řadu historických budov nabízí středověké městečko Uzerche. Ve městě Brive-la-Gaillarde je lihovar vyrábějící už od roku 1839 tradiční ořechový likér l´eau de noix. Vyrábí se tu ale také curacao nebo likér z kdoulí. V hlavní sezóně jsou možné prohlídky s průvodcem o útercích a čtvrtcích. Oblíbeným cílem jsou také tři vodopády u vesnice Gimel-les-Cascades. Kromě vodopádů jsou tu ještě také trosky cisterciáckého opatství Abbaye d´Aubazine, ve kterém jsou v hlavní sezóně možné prohlídky s průvodcem. Nad vesnicí Turenne se tyčí hrad s věží Tour de César, která nabízí krásný výhled na městečko pod hradem. Z hradu dnes zbyly hradby a strážnice ze 14. století. Takovou typickou vesnicí kraje, s červenými domy s věžičkami, je Collonges-la-Rouge. Je tu kostel, bývalá sýpka i stará pekařská pec. Další malebnou historickou vesničkou je Beaulieu sur Dordogne. Je tu ale i řada jiných středověkých vesniček. Nad vesničkou Saint-Geniez-ô-Merle se v obklopení zalesněných kopců tyčí středověké věže, které tu byly vztyčeny jako součást opevněných domů v období od 11. do 15. století zdejšími mocnými rody.

    Dalším krajem je Dordogne, známý především svými hrady a zámky. Francouzi této oblasti říkají také Périgord, který rozdělují do čtyř oblastí podle barev. Největším zdejším městem je Périgueux. Město má pěkné historické centrum a také ukrývá pozůstatky římských památek. Nejhezčí zdejší stavbou je katedrála St-Front se svými byzantskými kupolemi. Postavena byla ve 12. století, později byla zrestaurována. Každou hodinu hraje zdejší zvonkohra. Na katedrálu se vám naskytne krásný výhled z mostu Pont des Barris. Středověké uličky a domy jsou třeba v rue du Plantier, rue de la Sagesse, rue de la Miséricorde. Asi nejzajímavější zdejší budovou je opevněný kupecký dům Hotel d´Abzac de Ladouze. Z původních 28 věží v městském opevnění dodnes zbyla jen jedna, Tour Mataguerre z 15. století. Je tu také muzeum historických zbraní. Část města známá jako La Cité bývala ve starověkých dobách jedním z nejvýznamnějších měst římské Galie. Z této doby tu zbylo pár římských trosek – římský amfiteátr pro více než 30 tisíc lidí a věž Tour de Vésone, která je pozůstatkem velkého galorománského chrámu. Je tu i muzeu věnované tomuto období. Městečko Brantome, trochu svou řadou několika mostů přes řeku Dronne, připomíná takové malé Benátky. Nejzajímavější stavbou je bývalé benediktinské opatství, ve kterém je dnes radnice. Zajímavějším městem je ale Sarlat-la-Canéda. Středověké město obklopené kopci je skvělou základnou pro poznávání údolí řeky Vézéry. Nejkrásnější zdejší středověké budovy jsou v ulici rue de Consuls, dominantou města je pak katedrála St-Sacerdos, která bývala součástí opatství v Cluny. Katedrála byla do zdejší podoby budována od 12. do 18. století. Naproti katedrále stojí pěkný hrázděný dům Maison de la Boétie z 16. století. Zmíníme ještě pěkné středověké dvorky Cour des Fontaines a Cour des Chanoines nebo věž Lanterne des Morts, která připomíná raketyu a byla postavena ve 12. století na počest návštěvy sv. Bernarda.

    Oblast Dordogne také skýtá významné pravěké památky. Údolí Vézéry se pyšní vápencovými skalami, jeskyněmi i pěknou zalesněnou krajinou. Proslulo především pravěkým jeskynním malířstvím – je tu totiž vůbec největší koncentrace umění doby kamenné v Evropě. Většinu zdejších jeskynní maleb vytvořili pravěcí lidé na konci doby ledové, tj. období od 20 000 do 10 000 let př. n. l. Autory jsou kromaňonci – potomci prvních osadníků druhu Homo Erectus. Muzeum prehistorie a kromaňonské obydlí Abri Pataud najdete v nepříliš zajímavém městě Les Eyzies-de-Tayac-Sireuil. Hlavními prehistorickými atrakcemi jsou ale zdejší jeskyně rozeseté po údolí. Jeskyně Grotte de Font de Gaume nabízí galerii jeskynních maleb bizonů, sobů, koní, mamutů a jiných zvířat. Prohlídky jsou možné, ale omezované na menší skupinky. Další jeskyní proslulou rytinami zvířat je Grotte des Cobarelles, taktéž jsou možné návštěvy. Abri du Cap Blanc zas nabízí plastiky vytesané pazourkovými nástroji. Spíš než jeskynní malby najdete v jeskyni Grotte du Grand Roc stalaktity a stalagmity. Jednou z nejzajímavějších zdejších jeskyní je Grotte de Rouffignac. Je to desetikilometrové bludiště tunelů a šachet, kterými se projíždí elektrickým vláčkem. K vidění tu jsou jeskynní malby zpodobňující hlavně mamuty. Ty nejslavnější francouzské jeskynní malby se ale nachází v jeskyni Grotte de Lascaux. Jedná se o jeskynní komplex s komorami a chodbami zdobenými těmi nejkrásnějšími dosud objevenými jeskynními malbami. Zdejší malby jsou proslulé svou vysokou uměleckou úrovní a znázorňují asi 600 kusů zvířat – sobů, mamutů, praturů, koní a zároveň je tu nejdelší jeskynní malba na světě – malba 5,5 metrů dlouhého býka. Výjimečně se objeví i vyobrazení člověka, na rozdíl od dokonalého ztvárnění zvířat jsou však provedena primitivním způsobem či silně stylizovaná. Je zjevné, že obrazy vznikaly v průběhu delší doby a s různě dlouhými odstupy, u některých je možné pozorovat postupné zdokonalování a vylepšování pravěkými umělci. Jeskyni objevili v roce 1940 čtyři mládenci hledající zatoulaného psa, ve stejném roce ji navštívil i Picasso, aby poznamenal, že dnešní moderní umění zas tak nové není. Dodnes se ale vedou spekulace nad tím, proč pravěcí umělci do maleb investovali tolik času a úsilí, z jakého důvodu pro ně tahle oblast byla tak důležitá. Soudí se, že jde o posvátné místo, sloužící k provádění rituálů populace tohoto období. Jeskyně je zapsána na seznamu UNESCO. Protože se po téměř dvaceti letech prohlídek pro veřejnost prokázalo, že teplo a dech těl malby poškozuje, byla jeskyně v roce 1963 (definitivně byly jeskyně uzavřeny veřejnosti v roce 2000) uzavřena a o pár set metrů dál byla vybudována kopie jeskyně známá jako Lascaux II, kterou je možno navštívit. Malby v replice jeskyně si vyžádaly nasazení dvaceti umělců a její vznik trval jedenáct let. Jeskyně je jedním z nejnavštěvovanějších míst Francie a v hlavní sezóně tak počítejte s davy turistů. Prohlídky s průvodcem se pořádají každou hodinu a obzvlášť působivé jsou zdejší malby za svitu plápolajících pochodní. Rozhodně jeden z hlavních turistických tipů v celém regionu Nová Akvitánie.

    Pěkným příkladem středověké vesnice je Village de la Madeleine vytesaná do útesu nad Vézérou. Dolní patra obývali pravěcí lidé, horní ti středověcí. Zajímavý je i komplex teras a jeskyní na skále nad Vézérou zvaný La Roque St-Christophe. Komplex díky své poloze představuje nedobytnou pevnost. Jeskyně jsou prázdné, ale zas se vám odsud naskytnou pěkné výhledy. Le Thot doporučíme hlavně pro ty, kteří cestují s dětmi. Je tu totiž zoopark kombinovaný s expozicí o životě kromaňonců. Děti si tu můžou zkusit jeskynní malby. Zajímavá je pak opevněná vesnice Domme na skále nad řekou Dordogne. Dodnes se zachovala velká část hradeb a bran ze 13. století a díky své poloze bývala v minulosti skvělou pevností. Město bylo založeno ve 13. století jako obrana proti Angličanům. Nejkrásnější výhledy se vám naskytnou z esplanade du Belvédere a promenády de la Barre. Krom toho je tu Muzeum lidového umění a tradic. Obdobně vypadající vesnicí je ještě Monpazier. Další malebnou vesnicí v kopcích je La Roque Gageac s exotickou zahradou a pevností Fort Troglodyte vytesanou částečně do skály. Jak již jsme zmiňovaly, je oblast Dordogne proslulá svými hrady a zámky. První z nich je třeba mohutný hrad s cimbuřím a věžemi – Chateau de Castelnaud s muzeem středověkých zbraní. Ze zdejších věží můžete vidět přes údolí Dordogne na jeho hlavního soupeře, hrad Chateau de Beynac. Ten pochází z 12. století a nabízí panoramatický výhled na Dordogne. Chrání ho nejen vysoká skála, ale i dvojité hradby, dvojitý příkop a byl díky tomu skutečnou výzvou pro dobyvatele. Největší význam zažil za stoleté války. K vidění je tu románská obytná věž, Síň stavů (Grande Salle des États) a komnaty z 16. a 17. století. Z hradeb dohlédnete na malý zámeček Marqueyssac. Dalším pěkným středověkým hradem je Chateau des Milandes. Známý je díky tomu, že ho vlastnila tanečnice a muzikálová hvězda Josephine Baker, která ve 20. letech 20. století dobývala pařížskou kulturní scénu svými prostopášnými vystoupeními. Jako domácího mazlíčka chovala geparda. Umělkyně tu žila mezi lety 1936 a 1958. V hradu je expozice věnovaná především této umělkyni. Město Bergerac, obklopené vinicemi a poli, vám určitě něco říká. Město se totiž chlubí slavným satirikem a dramatikem Cyranem z Bergeracu, který žil a tvořil v 17. století. Samotného spisovatele asi neznáte, ale nejvýznamnější divadelní hru francouzského dramatika Edmonda Rostanda už určitě ano. Navzdory legendě o tomhle dramatikovi jsou ale vazby na samotné město velmi slabé, prý tu jen párkrát přespal. Město má pěkné historické části, náměstí place de la Mirpe s hrázděnými domy nebo náměstí place Pelissiére se sochou Cyrana. Ve městě je pak muzeum vína, tabáku a také říční dopravy. A ještě pár pěkných zdejších hradů. Mohutně působí hrad Château de Biron z 13. století. Je to často filmované místo a kombinuje řadu slohů, které dokládají osm staletí a několik generací majitelů. Pěkný je také neoklasicistní zámek Hautefort ze 17. století nebo hrad Jumilhac-le-Grand ze 13. století, který byl v užití Richarda Lvího srdce. Zajímavé jsou pak také hrady Losse a působivější Puymartin.

    Grand Théatre A vydáváme se do hlavního města celého regionu, půvabného historického města na řece Garonne, do Bordeaux. Město má asi 230 tisíc obyvatel a historické centrum je zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Turistické zajímavosti Bordeaux se nacházejí hlavně v centru města a projdete je tak v pohodě pěšky, ideálně společně s přístavem na řece Garonne. Dominantou města je katedrála sv. Ondřeje (Cathédrale St-André), samostatně taktéž zapsaná na seznam UNESCO. Její nejstarší části pocházejí z 11. století, většina dnešní podoby pak z období od 13. do 14. století. V minulosti byla zastávkou svatojakubské cesty do Santiaga de Composely. Kousek od katedrály stojí Hôtel de Ville, budova neoklasicistní radnice z 18. století. Krásná je také zdejší gotická zvonice Tour Pey-Berland s chrliči z 15. století. Z věže se vám naskytne skutečně úžasný výhled na město. Ta se kvůli obavám, aby vibrace zvonů při zvonění nenarušily statiku katedrály, postavila o asi 15 metrů vedle katedrály. Budova divadla Grand Théatre se nachází u katedrály v centru náměstí Place de la Comédie a byla vystavěna v polovině 18. století na místě původního shořelého divadla. Jedná se o jednu z nejkrásnějších neoklasicistních budov v Bordeaux. Je domovem národní opery a národního baletu města Bordeaux. Bordeuax je protkáno úzkými uličkami, ze kterých na Vás dýchá historie na každém kroku. Tak zkuste jen tak brouzdat historickou částí města. Do uliček se dostanete třeba přes bránu Porte Cailhau, která byla postavena v 15. století na počest vítězství krále Karla VIII. v bitvě u italského Fornova.

    Bordeaux katedrála sv. Ondřeje Porte Cailhau


















    Z římských dob tu zbyly jen ruiny amfiteátru z 3. století, Palais Gallien. Divadlo mohlo hostit až 15 tisíc diváků. Dále zmíníme románskou baziliku Basilique Saint-Seurin z 11. století, taktéž zapsanou v UNESCO, protože bývala v minulosti významnou zastávkou svatojakubské cesty. Třetí městským svatostánkem zapsaný v UNESCO je Basilique Saint-Michel. O sobotách a pondělích dopoledne se na náměstí před touhle bazilikou koná trh.

    Náměstí esplanade des Quinconces, upraveného do této podoby roku 1820, stojí na místě, kde dříve stával zámek Chateua Trompette, který byl zbořen na začátku 19. století a na jeho místě vzniklo monumentální náměstí. Jedná se o největší městské náměstí v celé západní Evropě. V centru náměstí stojí Sloup girondistů, vystavený na památku girondistů popravených za protirevoluční činnost roku 1793. Dále zde můžete vidět fontánu, další sloupy nebo sochy z bílého mramoru. Náměstí leží jen kousek od Grand Théatre. Dalším městským náměstím je place Gambetta, kde v době revoluce stávala gilotina, pod kterou skončilo na 300 odpůrců revoluce. Hlavní nákupní třídou je rue Ste-Catherine.

    Bordeaux Náměstí place de la Bourse (někdy označováno také jako Place Royale) je krásné náměstí na březích řeky Garonne. Náměstí bylo vystavěno z moci krále Ludvíka XV. , v 18. století . Architekturu náměstí a okolních budov má „na svědomí“ dvorní architekt Ange-Jacques Gabriel, který se podílel na takových místech jako Place de la Concorde v Paříži nebo na části zámku ve Versailles. Na náměstí stojí fontána Tří Grácií. Dvě budovy obklopující fontánu jsou burza a Muzeum cla. Náměstí a přilehlé budovy jsou perfektní ukázkou architektury 18. století. Přejdete-li silnici, dostanete se na nábřeží řeky Garonne, před kterým se nachází skvělé mlhoviště Miroir d´Eau (Vodní zrcadlo). Při horkých letních dnech je tady vypouštěn jakýsi mlhový opar, ve kterém se po náročném brouzdání městem můžete skvěle osvěžit. Procházka po nábřeží rozhodně stojí za to, vede přes ni třeba historický most Pont de Pierre z 18. století. V přístavu pak také kotví francouzská válečná loď Colbert. Ta sloužila až do roku 1990 během války v Zálivu. Dnes je muzeem a restaurací v jednom.

    Ve městě je také několik muzeí. V muzeu Akvitánie (Musée d´Aquitaine) jsou k vidění galorománské sochy a jiné pozůstatky z těchto dob. Muzeum současného umění se zas nachází v krásné budově z 19. století, která v koloniálních letech sloužila jako skladiště pro koloniální zboží – buráky, kakao, vanilku nebo kávu. Pak tu je ještě Muzeum krásných umění, Muzeum dekorativního umění a Muzeum historie přírody. Ve městě je také několik parků. Jmenujme třeba Jardin de la Mairie nebo anglický park Jardin Public, ke kterému přiléhá ještě Jardin Botanique. Za nepříliš bezpečné místo se večer považuje okolí náměstí place de la Victoire.

    V Bordeaux je mezinárodní letiště, které s náměstí place Gambetta spojuje kyvadlová doprava Jet´Bus. Městkou hromadnou dopravu zajišťují ve městě autobusy a tramvaje.

    Bordeaux Oblast v okolí Bordeaux je pak považována za nejproslulejší vinařskou oblast ve Francii a vyrábí se zde skutečně prvotřídní červená vína. Zdejší vinařská oblast má rozlohu 1000 km čtverečních a je společně s Burgundskem nejvýznamnějším francouzským producentem kvalitních vín. Víno se zde pěstuje již od 1. století a to zásluhou starých Římanů. Obrovské oblibě zdejšího vína ale položila základ až jeho obliba u Angličanů. Ti totiž městu vládli po sňatku Eleanory Akvitánské s Jindřichem II. Anglickým po téměř 300 let. Víno se odsud pomocí vynikající splavnosti řek Garonne a Gironde začalo dopravovat do Anglie. Slávu zdejšího vína šířili i Holanďané. Po francouzské revoluci si pak bohatí měšťané kupovali zdejší půdu a zakládali vinice a stavěli si honosná sídla připomínající slavné zámky na Loiře. Zdejší vinařství jsou pak také často označována „chateau“ (zámek) a obrázek zámečku najdete také na většině etiket z této oblasti. Vinice s obytnými zámečky v této oblasti můžete najít všude, je jich tu na 5 tisíc. Vína, stejně jako jiné originální francouzské pochutiny, nesou označení AOC, které značí původ a splnění místních podmínek pro výrobu vína. AOC Bordeaux tak označuje vína z oblasti Bordeaux splňující přísná kritéria pro udělení této známky. Dalšími klasifikacemi, kterými se můžete řídit je cru nebo grand cru, případně crus Bourgeois.

    Za dvě zdejší nejznámější vinařské oblasti je považován Médoc a St. Emilion, obě skutečně stojí za návštěvu. Médoc ze západu obklopují pláže s jemným pískem, duny i laguny. Zdejší pobřežní oblast nese název Stříbrné pobřeží (Cote d´Argent) a táhne se od Pointe de Grave k Bassin d´Arcachon. Pláže nabízejí i vynikající možnosti surfování. Jednou z hlavních vinařských vesnic v oblasti je Paullac. Médoc se nachází severně od Bordeuax a je to pás podél řeky Gironde. V této oblasti se nachází největší vinice. Základem zdejších vín jsou odrůdy cabernet savignon a merlot. Nejznámějšími vinařstvími této oblasti pak jsou Chateau Lafite-Rotschield, Chateau Latour nebo Saint-Julien či Margaux.

    Skutečně úžasnou středověkou vinařskou vesničkou je St-Émilion. Středověká vesnička se nachází na kopci nad vinicemi a je proslulá plnými, silně zbarvenými červenými víny. Jméno dostala podle benediktinského mnicha Émiliona, který tu v 8. století žil v jedné z jeskyní. Následně se vesnice stala významným poutním místem a nyní je společně s vinicemi zapsána v UNESCO. I přes obrovské davy turistů je skutečně kouzelná a stojí za návštěvu. Ve vesnici, kromě ochutnávky a zakoupení těch nejlepších bordeauxských vín, můžete ještě navštívit poutníkovu jeskyni, Grotte de l´Ermitage a kostel Église Monolithe z 11. století. Z místní zvonice se vám naskytnou krásné výhledy. Dochovalo se i několik středověkých částí, třeba brána Porte de la Cadéne nebo obranná věž Castel daou Rey. Jsou tu také ruiny kláštera Cloitre des Cordeliers, ve kterých se vyrábí vynikající víno. Návštěvu místních vinařských chateau si musíte domluvit v turistickém centru. Dalšími vinařskými oblastmi v okolí jsou Pomerol, Grave, Entre-Deux-Mers nebo Sauternes.

    víno Bordeaux víno Bordeaux víno Bordeaux


















    Nedaleko Bordeaux si pak můžete udělat zastávku na zámku v Cadillac u řeky Garonne. Byl postaven za doby vlády krále Jindřicha IV. Francouzského a pak Ludvíka XVIII. ve francouzském stylu. Z této doby se dochovala řada dekorací, včetně krásných krbů a zdobených stropů. Po deset let tady žil vévoda z Épernonu, významný generál zapojený do politiky 16. století. Od 19. století do 50. let 20. století byl zámek ženskou věznicí. Druhým zámkem v okolí je vodními příkopy obehnaný zámek Château de La Brède. Stavba gotického hradu začala na začátku 14. století a jeho nejslavnějším obyvatelem byl francouzský filosof a spisovatel, především kritik francouzského absolutismu, Charles Louis de Montesquieu. Ten se tu v 2. polovině 17. století narodil, žil a napsal tu většinu svých nejznámějších děl. Návštěvníci mohou vidět jeho knihovnu i ložnici, oboje zachována ve stavu z 18. století. Součástí je pak také anglická zahrada a 150ti hektarový les. Zastávkou v okolí pak můžou být ještě pozůstatky opatství Abbaye de la Sauve-Majeure, zapsaného na seznam UNESCO. Opatství bývalo zastávkou na poutnické cestě do Santiago de Compostela. V celé Nové Akvitánii se nachází na 19 kostelů a opatství zapsaných na seznamu UNESCO, protože byly v minulosti významnou zastávkou na svatojakubské cestě do španělského Santiago de Compostela. Chateau Roquetaillade je dalším zámečkem při cestě, který býval rodinným sídlem.

    Nová Akvitánie se pyšní také úžasným pobřežím Atlantiku. Ty nejlepší dlouhé písečné pláže se táhnou kousek severně od Arcachonu až ke španělským hranicím. Je to nejlepší francouzská destinace na surfování. Pláže jsou tu skutečně vynikající. Dlouhé s jemným bílým pískem. Vyhovovat nebudou těm, co nemají rádi velké vlny. Ty tu totiž jsou a lákají nespočty surfařů z celé Evropy. Jsou ideální jak pro začátečníky, tak pro zkušené surfaře. Je to vynikající místo, kde se surfováním začít. Najdete tu kurzy, půjčovny vybavení a podnikají se sem surfařské výpravy i z Čech.

    Hossegor Vydejme se teď na pobřeží a začněme v lovišti ústřic, Arcachonu. Najdete tu pláže Plage d´Arcachon lemovanou dvěma přístavišti a pláže Plage Péreire a Plage des Abatilles. Podél pláží vede pěkná promenáda. Jižně od města se pak nacházejí další pláže, skvělé pro surfing. Je tu také malé akvárium. Nejzajímavějšími stavbami jsou ale vily bohatých obyvatel Bordeaux, kteří si je tu stavěli na konci 19. století. Oblíbeným výletem je cesta lodí na neobydlený ptačí ostrov Ile aux Oiseaux. Hlavní delikatesou, jak už bylo zmíněno, jsou tedy ústřice. Nedaleko Arcachonu se nachází obrovská písečná duna Dune du Pilat. Táhne se v délce 3 kilometrů od ústí zátoky Bassin d´Arcachon. Každý rok se rozšiřuje na východ o 4,5 m. Vydejte se na ni a naskytne se vám odsud krásný výhled. Jen kousek odsud je ptačí rezervace Banc d´Arguin obklopená také písečnými lavicemi a mys Cap Ferret. Cap Ferret je oblíbenou destinací bohatých Francouzů, odtud také dostal název „Galské Hamptons“ (oblíbené plážové letovisko bohatých Newyorčanů na Long Islandu). Na konci vesničky je malebný 53 metrů vysoký červenobílý maják s interaktivní expozicí a výhledem. Oblast Arcachonského zálivu a mysu Cap Ferret nabízí krásné písečné pláže a řadu plážových letovisek při pobřeží Atlantiku. Oblíbené i u surfařů. V délce asi 9 km u města Gujan Mestras je rozeseto několik ústřicových přístavů, největším z nich je Port de Larros. V něm můžete vidět plno člunů s plochým dnem určených pro lov ústřic. Maličké Maise de l´Huitre nabízí expozici o pěstování ústřic. Ústřice tu můžete ochutnat v každé nábřežní restauraci. V Arcachonském zálivu je také ornitologický park Le Teich Parc Ornithologique, který ročně láká na 260 druhů ptáků. Při pobřeží a dále do vnitrozemí se pak rozkládá přírodní park Landes de Gascogne, kam se můžete vydat za krásnou přírodou. Oblíbenými surfařskými destinacemi jsou více na jihu letoviska Hossegor (foto) a Capbreton s vynikajícími plážemi vhodnými pro surfování. Neskutečně dlouhé s jemným písečkem.

    Hossegor Hossegor













    Francouzské Baskicko je maličká část Francie v Biskajském zálivu na hranicích se Španělskem. Francie zaujímá asi 20% z celkové rozlohy Baskicka, zbytek leží ve Španělsku. Oblast je oblíbená hlavně pro svá plážová letoviska. Zdejší dlouhé písčité pláže jsou vynikající surfařskou destinací. Baskové žijí na tomto území už nejméně 30 tisíc let, obsadili ji v 6. století. Kmen Vasků ale znali už staří Římané. V 10. století přijali katolictví a pro svou silnou víru jsou dodnes proslulí. Baskický nacionalismus vzkvétal před španělskou občanskou válkou i v jejím průběhu, až do smrti španělského diktátora Franca ve Francii nacházeli útočiště baskičtí nacionalisté.

    Naši prohlídku tohoto regionu začneme ve městě Bayonne. To leží na soutoku řek Adour a Nive. V 18. století byla prosperita města založena baskických korzárech, tresky sem ale vozily i rybářské lodě lovící až u Newfoundlandu. Ve městě je Vaubenovo opevnění ze 17. století, po hradbách se můžete projít. Nad městem pak tkví gotická katedrála stavěná od 13. do 15. století. Je tu baskické muzeum věnující se kultuře baskického lidu i muzeum umění - Musée Bonnat. Za místní delikatesy platí zdejší šunka jambon de Bayonne a město je také známé pro svou výrobu čokolády. Můžete navštívit výrobu čokolády L´Atelier du Chocolat. Druhou zastávkou v Baskicku bude Biarritz, luxusní pobřežní letovisko. V 19. století sem pro jeho věhlas jezdil i Napoleon III. s manželkou. Podél zdejšího pobřeží se dochovaly architektonické perly z období belle époque i art deco. Město je nejoblíbenějším francouzským letoviskem u surfařů, jsou tu totiž ideální podmínky. Pláže jsou tu ovšem neustále narvané k prasknutí. Těmi hlavními plážemi je Grande Plage (na jejím konci je Hotel du Palais z 19. století postavený pro císařovnu Eugénii) a Plage Miramar. Dalšími jsou pak Plage de la Milady, Plage de Marbella a Plage de laCote des Basques. Centrem města je náměstí Place Clemenceau. Navštívit ve městě můžete ještě mořské muzeum (Musée de la Mer) s akvárii i expozicemi o rybářství a velrybářství. Oblíbeným místem na procházku je cesta od Pointe Atalyae ke Skále Panny (Rocher de la Vierge). Ta nese název podle bílé sochy Panny Marie s dítětem a je od ní krásný výhled. Navštívit můžete také přístaviště Port des Pecheurs nebo maják Phare de Biarritz z roku 1834. 4 km dlouhý pruh pláží u Angeletu je taktéž vyhlášený u surfařů. Je tu nespočet surfařských škol i půjčoven vybavení. Dalším plážovým letoviskem Baskicka je Saint-Jean de Luz a Ciboure. Jsou tu možnosti dobrého surfování – Plage de Lafitenia, ale i na koupání Plage de Socoa oblíbená u rodin s dětmi. Je tu také rušný rybářský přístav a spousta restaurací nabízející mořské plody a ryby. Ve městě stojí za zmínku multimediální muzeum o baskických tradicích Écomusée Basque. Hezké je pak náměstí Place Louis XIV. Na něm stojí palác Maison Louis XIV., dům postavený v 17. století bohatým rejdařem. Je vybaven dobovým nábytkem. Tady žil krátce Ludvík XIV. před svým sňatkem s Marií Terezou. Jsou nabízeny prohlídky s průvodcem. Vedle domu je pak radnice Hotel de Ville ze 17. století. V části města zvané Socoa najdete Vaubanovu citadelu. Asi 10 km za městem si můžete udělat výšlap na 905 metrů vysokou horu La Rhune, odkud jsou krásné výhledy na Španělsko. Výstup vede od Col de St-Ignace nebo sem můžete vyjet vláčkem. U Sare je pak jeskyně Grotte de Sare s laserovou show v rámci prohlídky s výkladem. Vesnička Espelette je proslulá pěstováním tmavě červených chilli papriček, které jsou nezbytné pro baskickou kuchyni. Stejně jako třeba víno nesou i ty originální papričky označení AOC. Na úpatí Pyrenejí pak leží Saint-Jean Pied de Port. V něm můžete vidět zdejší Staré Město s kostelem, Starým mostem (Vieux Pont), pěkné jsou i domy z růžové žuly z 16. až 18. století či městská brána Porte de St-Jacques. Krásný výhled na město i nedaleké Pyreneje se vám naskytne od městské citadely. Byla postavena a posléze upravena Vaubenem v 17. století. Dnes je z ní škola a je nepřístupná veřejnosti. Dále je tu budova věznice Prison des Éveques se sklepeními, spodní část je ze 13. století. Vyrazíte-li za město do Pyrenejí, naskytnou se vám vynikající možnosti pěší turistiky. Jen vy, hory a krávy zvonící obrovskými zvony. Tady skončíme naše putování po Nové Akvitánii. Francouzské části Pyrenejí, které leží na hranicích Nové Akvitánie a Okcitánie, se budeme podrobněji věnovat v článku věnovaném Okcitánii.