• Krakov

    Krakov je bez nadsázky nejhezčím polským městem, které je úžasnou ukázkou bohaté polské historie. Láká tak hlavně na historické budovy, architekturu, ale také skvělou kuchyni, kavárenskou kulturu, ale třeba také na nákupy. Pojďte s Cestami po světě prozkoumat Krakov, máme pro vás podrobný průvodce, se kterým se v tomhle nejnavštěvovanějším polském městě rozhodně neztratíte, ale hlavně vám neunikne žádná zajímavost.

    Krakov, hlavní město Malopolského vojvodství leží v údolí řeky Visly a co do počtu obyvatel jde o druhé největší polské město. Má necelých 770 tisíc obyvatel. Nachází se mezi podhůřím Karpat a Malopolskou pahorkatinou na jihu Polska.

    Název města podle legendy pochází od slovanského knížete Kraka, pravděpodobně je ve skutečnosti ale pozůstatkem keltského názvu. Krakov je bývalým hlavním městem Polska, dodnes je jakýmsi srdcem Polska a vůbec nejlepším polským dokladem tisícileté historie. Od 8. století na území žili slovanští Vislané, kterým vládl zmiňovaný Krak. Následně bylo město součástí Velkomoravské říše, na konci 10. století připadlo polskému rodu Piastovců, který tou dobou ovládal i velkou část Polska. Ve 13. století město zničila mongolská vojska, načež začala přestavba, jejíž podoba se zachovala až dodneška. Přes 500 let, přesně od roku 1038, byl Krakov hlavním městem Polska, a ačkoliv se správa země přesunula roku 1609 do Varšavy, Krakov bez přehánění zůstává nejvýznamnějším polským kulturním centrem a historickým srdcem Polska. Velká přestavba a reorganizace města spojená s jeho zvětšením iniciovaná králem Kazimírem Velikým ve 14. století přispěla taktéž velkou měrou ke slávě města. Roku 1364 byla také založena královská Akademie (dnes Jagellonská univerzita), k jejímž studentům patřil i Mikuláš Koperník. Vrcholu město dosáhlo v 16. století. Období úpadku nastalo po přenesení hlavního města do Varšavy (1609), které šlo ruku v ruce s morovou epidemií i nájezdem Švédů. V roce 1795 během trojího dělení Polska byl vyrabován Pruský královský poklad a odvezeny korunovační klenoty, následovalo vyhlášení nezávislé Krakovské republiky v roce 1815. O 31 let se město začlenilo do Rakouského císařství. Za první světové války město ubránila pevnost Festung Krakau a Krakov byl jako jedno z prvních polských měst osvobozen od okupačních sil. Za druhé světové války se ale město neubránilo, Krakov se stal hlavním městem Generálního gouvernementu, jehož vůdce Hans Frank se usadil na hradě Wawel. Následovalo období transportů do koncentračních táborů, kam mířila elita v podobě hlavně vysokoškolských profesorů, následována Židy. Osvobození se už krakovští Židé nedočkali. Po válce byl Krakov znám jako svobodně smýšlející a silně protikomunistické město. Jeho obyvatelé demonstrovali v době socialismu mnohokrát. Kulturním centrem město zůstává dodnes, žilo tu také hned několik držitelů Nobelovy ceny. Zajímá-li vás nejen historie města, ale i celého Polska, přečtěte si nejprve úvodní text věnovaný Polsku.

    Krakov je plný barů a restaurací a určitě tu tak i příjemně posedíte. Z typických polských, potažmo krakovských, dobrot, vyzkoušejte některou z variant pirohů, ryby nebo polskou specialitu bigos – pokrm z čerstvého nebo kysaného zelí, červeného masa, klobásy, uzeného bůčku, hub a koření (pepř, sůl, bobkový list). Hlavně pak ale ochutnejte tradiční preclíky – obwarzanky, které se prodávají v pouličních stáncích. Také zajděte do některé z místních čokoládoven na horkou čokoládu. Sháníte-li nějaký suvenýr, zkuste jantar, ze kterého se tu prodávají třeba pěkné šperky. Pověstné jsou také krakovské adventní trhy a plánujete-li vyrazit do Krakova v adventní dobu, určitě neprohloupíte. Trhy začínají na konci listopadu a lákají každoročně statisíce návštěvníků. Největší vánoční trhy se konají na hlavním náměstí, Rynek Glówny, který se tou dobou naplní vánoční výzdobou a desítkami stánků.

    Krakov má mezinárodní letiště Jana Pavla II. , ze kterého se do centra dostanete bez problémů autobusy městské hromadné dopravy (č. 208, 252 a noční 902). Bližší informace a ceny o cestě autobusem na a z letiště čtěte tady. Z Česka sem ale pravděpodobně pojedete autem, stejně tak se sem skvěle dostanete i mezinárodní autobusy a vlaky z několika českých měst. Turistické atrakce města zvládnete projít pěšky, můžete ale samozřejmě využít i autobusy a tramvaje zdejší městské hromadné dopravy. Mapu tras a ceny jízdenek, stejně tak jízdní řády, čtěte tady. V létě se po Visle pak můžete projet vodní tramvají (tramwaj wodny), která spojuje různé čtvrti. Jde o loďky, které vás přepraví po několika místech. Turistickou mapu se všemi zajímavosti si můžete prohlédnout nebo stáhnout tady.

    Krakov je skutečnou historickou perlou, je rezidencí polských králů, sídlem starobylé univerzity i arcibiskupství. Krakovské Staré město je se svým nespočtem historických a kulturních památek velmi oblíbeným turistickým cílem, který je už od roku 1978 zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO. Míří se každoročně dokonce víc turistů než do Varšavy (mezi 3 a 4 miliony). Město turisty láká hlavně na cenné historické památky z různých historických období.

    Hlavní turistickou oblastí je historické Staré město. Osou Starého města je královská cesta, kterou má Krakov stejně jako třeba Praha. Ta v minulosti sloužila pro slavnostní vjezdy panovníků do města, pro korunovace i pohřební procesí. Zároveň byla součástí tzv. jantarové stezky spojující baltské pobřeží s jihem Evropy. Trasa začíná od náměstí Plac Matejki (u kostela sv. Floriána) přes Floriánskou bránu až k hradu Wawel. Královskou cestu od Starého města až k Wawelu v klidu v rámci procházky zvládnete pěšky. Tento článek cestovatelského portálu Cesty po světě vás rád provede Krakovem.

    Cestu začneme u kostela sv. Floriána. Legenda praví, že tady roku 1184 zastavil vůz s relikviemi sv. Floriána, světce a patrona hasičů, a voli táhnoucí vůz se odmítli dál hnout. Do pohybu se dali až poté, co se rozhodlo, že právě tady bude vystavěna kaple zasvěcená tomu světci. Původní kostel tu byl tedy postaven na přelomu 12. a 13. století, následovala ale řada požárů a následných přestaveb. Dnešní podoba tak pochází ze 17. století, v 2. polovině 18. století přibylo několik kaplí, boční oltáře a vybavení. Mezi lety 1949 až 1951 v kostele působil vikář, kterého křesťanské dějiny dnes znají jako papeže Jana Pavla II. Kostel se nachází na náměstí Plac Jana Matejki, na kterém najdete také sochu připomínající vítěznou bitvu u Grunwaldu a její hlavní osobnosti – krále Vladislava Jagellonského, knížete Witolda a velkého mistra Ulricha von Jungingena. Kromě sochy se na náměstí také nachází Akademie výtvarných umění v budově z 19. století.

    Ve středověku bylo téměř celé město obehnáno hradbami, z nichž většina byla zbořena na začátku 19. století. Dochovala se z nich jediná stavba, gotická kruhová obranná věž z 15. století, Barbakan. Zdi dosahují tloušťky 3 metry, průměr je 24,4 metrů. Pevnůstka má sedm věžiček, 130 střílen a v minulosti byla spojena s Floriánskou bránou mostem. Padací mosty, příkopy a střílny v období od 15. do 18. století představovaly téměř nedobytný obranný systém. V Barbakanu je dnes expozice Historického muzea, pořádají se tu také různé kulturní akce. Když byly historické hradby zbořeny, vznikla krátce nato parková promenáda Planty, dnes obohacená o sochy a umělecká díla. Je to oblíbené místo na procházky nejen u místních, ale i turistů. Na zeleň je Krakov mimochodem velmi bohatý. Městské opevnění také mělo kdysi osm bran, z nichž nejznámější a jediná dochovaná je gotická Floriánská brána. Vznikla na přelomu 13. a 14. století a ve své historii sloužila celé řadě účelů. Dnešní podoba pochází z rekonstrukce v 2. polovině 17. století. Projít se můžete také po 100 metrů dlouhém úseku hradeb. Brána je vysoká 34 metrů a zdobí ji socha sv. Floriána. Na bránu navazuje několik bašt. Od brány se pak můžete ještě vydat na náměstí Plac Św. Ducha s krásným klasicistním divadlem J. Slowackého, které bylo vůbec první elektrifikovanou budovou ve městě a také k jednomu z nejznámějších polských muzeí, Muzeu Czartoryskich, které například skýtá obraz Dáma s hranostajem od Leonarda da Vinciho.

    Kam se ale od brány musíte vydat určitě, je hlavní krakovská tepna, Floriánská ulice. Ulice pro pěší spojuje Floriánskou bránu s Rynkem a jde o nejživější a nejreprezentativnější městskou ulici. Domy podél ulice prošly celou řadou přestaveb, ať už gotických, renesančních či barokních. Bydleli v nich měšťané, šlechta, později se stala spíše obchodní ulicí. V domě čp. 45 bývala a je dodnes bohémská restaurace Jama Michalika (Michalíkova jeskyně), v jejímž sále se odehrávala na začátku 20. století vystoupení kabaretu Zelený balónek. V domě čp. 41 se narodil a zemřel slavný polský malíř Jan Matejko a dnes je v domě jeho muzeum. Dále tu je třeba nejstarší hotel ve městě, čp. 14 a Farmaceutické muzeum Jagellonské univerzity čp. 25. Po Floriánské ulici se dostanete na náměstí Rynek Glówny, největší a zároveň hlavní krakovské náměstí. Je místem konání kulturních akcí, festivalů a pouličních vystoupení. Jeho součástí je i Maly Rynek, takové pomocné náměstíčko. Na dalším přilehlém náměstí, Plac Mariacki najdete symbol Krakova, cihlový Mariánský kostel. Jde o jeden z nejznámějších symbolů Polska, který byl vystavěn ve 14. a 15. století. Severní věž byla vyvýšena pro hasičskou službu v 15. století a byla pokryta helmicí. Pozlacená koruna pochází z 2. poloviny 17. století. Na věži se každou hodinu 24 hodin denně objevuje příslušník hasičského sboru s trubkou, říká se mu hejnal. Troubí na čtyři strany – k Wawelu pro krále, k Rynku pro měšťany, k Floriánské bráně pro hosty a k Malému rynku pro chudé. Věž je vysoká 82 metrů a připomíná starou legendu spojenou s onou postavou hasiče na věži. Legenda z roku 1214 praví, že místní trubač začal troubit na poplach proti tatarskému nájezdu, ale tatarský šíp mu uprostřed skladby proťal hrdlo. Trubač, který dnes troubí, tak troubí trochu divně – bez konce, to proto, že připomíná tuto událost. Ve druhé kostelní věži, v té nižší, je zvonice, v jejím patře najdete renesanční kapli. V interiéru kostela je nejpůsobivějším hlavní pozdně gotický oltář z 2. poloviny 15. století, vyřezaný norimberským umělcem W. Stwoszem. Na samotném hlavním Rynku pak najdete kostelík sv. Vojtěcha, který leží podle legendy na místě, kde měl slavný český Slavníkovec a pozdější světec kázání. Na náměstí je dále samotná 70 metrů vysoká radniční věž, radnice byla totiž zbourána roku 1820. Ve středu náměstí pak najdete jeho dominantu, tržnici Sukiennice. Původně se jednalo o tržnici se suknem, odsud ten název. Její historie sahá už do 13. století a její vzhled se v průběhu staletí měnil, ať už do podoby gotické či pozdější dnešní renesanční, která pochází z 19. století. Dochovalo se tu také historické a funkční plynové osvětlení. V dolní části jsou obchůdky se suvenýry, bižuterií nebo folklórními předměty, v horním patře je galerie polského malířství a sochařství 19. století a dále pak kavárna. V průchodu na východní straně visí nůž, starý symbol Magdeburského práva, kterým se řezaly uši zlodějům. Velkou zajímavostí tržnice je podzemí, které dnes funguje jako muzeum. Dostanete se do něho z venkovní části tržnice a budete se procházet v podzemí Rynku. K vidění tu jsou archeologické vykopávky a různé multimediální expozice. Krom těchto míst na náměstí stojí ještě za zmínku restaurace Wierzynek, ve které se roku 1364 setkal Karel IV. s polským králem Kazimírem Velikým a tuto událost připomíná obraz v zadní místnosti. Ve 20. století zas proslula hospoda Piwnica pod Branami, kde vznikl proslulý kabaret a jazzový klub, ve kterém se objevovala celá řada významných polských osobností. Sám Krakov je městem barů a kaváren. O rozvoji krakovského kavárenství se hovoří v souvislosti s vítězstvím krále Jana III. Sobieského u Vídně. Ten totiž do Krakova přivezl tureckou kávu a tak se tento nápoj začal šířit dál do střední Evropy. Před kostelem je pomník jednoho z nejznámějších polských spisovatelů, Adama Mickiewicze. Krakovští si u sochy rádi domlouvají setkání, je to asi podobné, jako když si Pražané dávají sraz u „koně“ na Václaváku. Každý první prosincový čtvrtek, v rámci adventních trhů, se před sochou Mickiwicze koná výstava tzv. krakovských szopek, barevných dřevěných betlémů. Krakov se totiž pyšní jako místo vzniku této slavné vánoční tradice. Na Rynku se také tradičně koná květinový trh a seženete tu snad každou květinu, kterou si vymyslíte.

    Západně od náměstí můžete zhlédnout budovu nejstarší univerzity ve střední Evropě, Jagellonskou univerzitu, založenou ve 14. století. Nejstarší dochovanou částí budovy je gotické Collegium Maius. V přízemí se nacházejí čítárny, v patře bibliotéka, společné prostory, aula a pokladnice a dále je tu sbírka univerzitního muzea, protože univerzita za staletí existence nashromáždila stovky cenných historických exponátů. Díky vstupu do muzea se dostanete i do téhle úžasné budovy, která fandům Harryho Pottera dost možná připomene proslulé Bradavice. Jde o nejstarší polskou univerzitní budovu. Gotický portál v ulici Jagiellońska vede na nádvoří s kašnou z 16. století. Také se tu každou celou hodinu spouští orloj, na kterém se za zvuku studentské hymny Gaudeamus Igitur otáčí postavy spojené s historií univerzity. Jednou z nich je třeba slavný Mikoláš Koperník, jeden ze zdejších studentů.

    Za výše zmiňovaným kostelíkem sv. Vojtěcha se dostanete na další významnou krakovskou ulici, ulici Grodzka. Jde o vůbec jednu nejstarších reprezentativních ulic Krakova a bývala částí královské cesty i staré obchodní stezky. Na ní můžete vidět klášterní komplex dominikánů s kostelem sv. Trojice, na druhé straně je pak klášterní komplex františkánů s kostelem sv. Františka. Dnešní jeho přestavba je z 19. století. Vedle tohoto kostela je pak Biskupský palác, rezidence krakovských kardinálů. Nad vjezdovou bránou se nachází slavné papežské okno (okno papieskie), ze kterého Jan Pavel II. ještě jako krakovský arcibiskup promlouval k poutníkům. Za oknem míval svoji pracovnu. Na Grodzke najdete hned několik dalších kostelů a také klášter klarisek. Z kostelů zmíníme, že barokní kostel sv. Petra a Pavla je charakterizován třeba siluetami 12 apoštolů a jezuitských světců na fasádě, pochází z přelomu 16. a 17. století a navrhli ho italští projektanti. Zajímavostí je, že v kopuli kostela je zavěšeno 46,5 m dlouhé Foucaultovo kyvadlo. Jeho hrot kreslí do písku na zemi linie, jejichž průběh je důkazem pohybu země kolem osy. Jde o důležitý experiment potvrzující otáčení planety Země kolem své osy. Demonstrace kyvadla probíhá denně, pokud je otevřeno, v 10, 11 a ve 12 hodin. Románský kostel sv. Ondřeje u kláštera klarisek je jediným svatostánkem, který přežil tatarský nájezd ve 13. století, jen vnitřek je barokní. Kromě kostelů a klášterů na této ulici uvidíte i několik pozoruhodných domů – dům Stachowitz čp. 15, dům U Lvů čp. 32, arzenál ze 17. století či další budovu Jagellonské univerzity, Collegium Luridicum. Zabočit ale můžete i do bočních uliček, které také pěkně vystihují atmosféru starého Krakova. Takovou ulicí je Kanovnická ulice (Kanonicza), jedna z nejhezčích historických ulic. Tvořila poslední díl královské cesty a bydleli v ní kanovníci krakovské katedrály na Wawelu i šlechta. Nachází se na ní řada středověkých domů s renesančními či barokními fasádami, pěkně zdobené. Zajímavý je dům čp. 5 z 15. století, šlechtický dům čp. 6 ze 14. století a palác Erazima Cioleka čp. 17, které je pobočkou Národního muzea a nabízí expozice sakrálního umění. Na ulici je dále arcidiecézní muzeum čp. 21, v této budově mezi lety 1951 až 1963 bydlel pozdější papež Jan Pavel II. Projděte se jen tak křížem krážem řadou malebných historických uliček, které vás přenesou zpátky v čase.

    Než se vydáme v našem článku po Královské cestě k další velké turistické atrakci Krakowa, Wawelu, zamíříme krátce na druhou stranu Starého města. Chceme jen upozornit na to, že v ulici Reformacka se nachází klášter a kostel Řádu menších bratří (Zakon Braci Mniejszych). V kryptě pod kostelem jsou hrobky představitelů řádu už od 17. století, a to buď v otevřených rakvích nebo jen tak v písku na zemi. Je tu na tisíc nemumifikovaných těl, které uchovává specifické mikroklima. Krypta je otevřena pouze 2. a 3. listopadu. Proti vchodu do kostela najdete duchovní místo doplněné o 14 kapliček křížové cesty.

    A vydejme se dál až na vápencové Wawelské návrší vysoké 228 metrů. Na návrší nad Vislou se nachází druhá největší turistická atrakce, komplex královského hrad Wawel a katedrály sv. Stanislava a sv. Václava. Společně se Starým městem je Wawel se svým hradem a katedrálou zapsán na seznamu památek UNESCO. Osídlení pahorku sahá už do paleolitu, od 11. století tu stával hrad, který se stal později sídlem polských králů. Dnešní podoba hradu kombinuje renesanční a barokní prvky a pochází z 1. poloviny 17. století. V 19. století hrad fungoval jako pevnost, za druhé světové války odsud Hans Frank řídil tzv. Generální gouvernement. Kvůli budování svého nacistického sídla dokonce nechal vybourat autentické královské kuchyně. V 1. polovině 20. století hrad krátce sloužil i jako sídlo polských prezidentů. Královský zámek/hrad byl kdysi ohniskem kulturního a politického života v Polsku, je symbolem národní identity. Hrad je tvořen čtyřmi křídly, která obklopují vnitřní dvůr, dále má pět věží. Dnes zde můžete zhlédnout zdejší interiéry – královské komnaty. Nejzajímavější z nich jsou Ptačí komnata, Orlí sál a Senátorský sál. Vedle reprezentačních komnat se též nachází královská klenotnice a zbrojnice. V Senátorském sále se konaly ceremonie, ale i divadelní představení. Je tu také série pěti gobelínů z 16. století znázorňující příběh Adama a Evy. v Trůnním sále je skvělý kazetový strop s 30 vyřezávanými barevnými hlavami, říká se jim wawelské hlavy. Bylo jich tu původně na 194. Také je tu tapisérie z roku 1550 z Brugg. Tapisérie ale neuvidíte jen v těchto místnostech, ale i jinde. Pochází totiž ze sbírky krále Zikmunda Augusta, který jich nashromáždil 350 a na hradě se jich dnes dochovalo 138, což je jedna z největších sbírek svého druhu v Evropě. V pokladnici je ukryt korunovační meč polských králů. Ve zbrojnici jsou zas k vidění zbraně z 15. až 17. století, včetně kousků ze slavné bitvy u Grunwaldu v roce 1410. Dále je tu také sbírka orientálního umění. Počet vstupenek do hradu je denně omezen, objednat si je a případně si přečíst všechny praktické informace pro návštěvu hradu, jako je otevírací doba, prodej a ceny vstupenek, můžete tady.

    Wawelská katedrála, cihlová gotická trojlodní bazilika se třemi věžemi a 18 vnitřními kaplemi, pochází původně ze 14. století a sloužila jako kostel, ve kterém od roku 1734 probíhaly korunovace polských králů (a to i přesto, že hlavním městem už byla Varšava), také jako pohřebiště polských králů a národních hrdinů a jako hlavní polský svatostánek. To, co je pro Čechy katedrála sv. Víta na Pražském hradě, tím samým je pro Poláky tahle katedrála. Interiéru kostela dominuje hrobka sv. Stanislava, oltář sv. Václava a dále krypta národních hrdinů. Jedna ze tří věží nese jméno Zikmundova a je sídlem 11 tunového zvonu Zikmund. Na tuto věž můžete vystoupat. Kdo se prý také dotkne srdce zvonu, může si něco přát. Na zvon se dodnes zvoní ručně a to jen při významných příležitostech. Tato služba se obvykle dědí z otce na syna. Zvoníků je vždy zapotřebí 12 k rozhoupání a udržení správného pohybu zvonu. Pod Zikmundem visí ještě čtyři jeho menší bratři a další menší zvonky jsou umístěné v sousedních věžích. Katedrála nese jméno sv. Václava a začala se budovat jen pár desetiletí po vraždě tohoto českého světce, jehož jméno nese. Zmínit musíme také zdejší Zikmundovu kapli, renesanční skvost z 16. století, který vznikl pod vedením italských mistrů. Následovalo několik přestaveb, dnešní podoba je z přelomu 19. a 20. století. V katedrále je také katedrální muzeum Jana Pavla II. se sbírkou uměleckých předmětů. Jde třeba o sbírku olejomaleb ze 14. století, sochy, vázy či vlámské tapisérie z 16. století. Muzeum je hned vedle vstupu do katedrály.

    Jedna z přístupových cest na Wawel je lemována pozůstatky rakouského opevnění. Rakouská vojska totiž byla právě ta, která v 19. století iniciovala přeměnu z hradu na pevnost. Cestou sem projdete přes Erbovou bránu z 20. století, kolem bastionu Vladislava IV., a dále přes Vasovskou bránu z konce 16. století se dostanete na náměstíčko hned u katedrály.

    Pod Wawelem, na nábřeží Visly, je ještě jedna zajímavost, Dračí jáma (Smocza Jama). K té se vztahuje následující legenda. Na úpatí Wawelu žil kdysi drak, který dostával od obyvatel k snědku zvířata, čímž byl mezi ním a obyvateli zachován mír. S drakem nakonec zatočil švec Skuba, který do berana zašil síru. Ta ve spojení s vodou z Visly způsobila v drakově břiše explozi. Dnes je tu kovový drak, který také chrlí oheň. Jiná legenda zase říká, že draka zabil kníže Krak, který později samotné město Krakov založil.

    Na druhém břehu Visly naproti návrší Wawel najdete pak neobvyklou budovu. Jde o Centrum japonského umění a techniky Manggha, které vzniklo v roce 1994 z iniciativy známého polského režiséra Andreje Wajdy. Jeho cílem bylo umístění japonských sbírek, ale později se z něho stalo i centrum kurzů japonštiny, správné přípravy čajů apod.

    Teď zamíříme do další části Krakova. Jde o starou tradiční židovskou čtvrť Kazimierz. Tato část, tehdy jako samostatné město, byla založena ve 14. století a název dostala podle Kazimíra Velikého. Na konci 18. století byla připojena ke Krakovu. Po roce 1945 se čtvrť stala útočištěm krakovské židovské menšiny. Vedle ní tu ale žila i katolická obec a vedle sebe tu tak dodnes stojí kostely i synagogy. Po válce se sem Židé začali vracet, přesto čtvrť velmi pustla. Věhlas jí získalo to, že se tu natáčel slavný Spielbergův oscarový snímek Schindlerův seznam. Jde o čtvrť výrazně méně navštěvovanou než výše zmiňované hlavní turistické atrakce, zato je to návštěva takového jiného a přesto autentického Krakova. Pověstný je zdejší noční život, bary a kavárny. V tomto odstavci tak půjde hlavně o seznámení se zdejšími katolickými a židovskými svatostánky. Ve východní části v ulici Szeroka, která bývala hlavním centrem a tržištěm židovského města, najdete renesanční synagogu Remuh (čp. 40) z 16. století, která byla obnovena do dnešní podoby po válečné demolici. Vedle ní je Starý židovský hřbitov, jeden z nejstarších v Evropě, fungující od 16. století. Většinou je plný turistů, protože sem všechny cestovky vodí své klienty. Na hřbitově je pohřben slovutný Rabi M. Isserles neboli Remuh, za kterým přicházeli poutníci z celé Evropy. Jeho život je doslova legendou, položil třeba základ rituálu, který dodnes ortodoxní Židé praktikují. Za 2. světové války zde zcela v duchu své ideologie zřídili nacisté skládku odpadu. Ovšem v roce 1956 došlo při archeologických pracích k senzačnímu objevu – pod vrstvami odpadu a hlíny se našlo přes 700 hrobů z 16. století, tumby i kamenné náhrobky a mezi nimi také hrob Rabi Remuha a ten prý zcela neporušený. Německý voják, který se jej za války pokoušel rozbít, byl podle svědků zasažen bleskem. Doporučuje se, abyste si na malý papírek napsali své tajné přání, položili jej na náhrobek Rabi Remuhovi a zatížili kamínkem. Rabi vám prý u Boha vyjedná jeho splnění. Statisíce lidí to tak dělají už léta, vyzkoušet to můžete i vy. Zároveň připomínáme, že při vstupu na jakýkoliv židovský hřbitov, je nutností mít příslušnou pokrývku hlavy, jinak se sem nedostanete. Další je Stará synagoga, původně goticko-renesanční, znovu obnovená taktéž po válce. Dnes v ní najdete sbírky Historického muzea města Krakova věnované historii Židů. Dále zmíníme synagogu Wolfa Poppera a Velkou mikvi, budovu s rituální lázní, která je dnes hotelem a restaurací (čp. 6 stejná ulice). V pěkné ulici Miodowa je Nový židovský hřbitov z roku 1800 a synagoga Tempel (čp. 24). Největší synagogou v této čtvrti je Izákova synagoga a dále je tu renesanční Vysoká synagoga. Západní část čtvrti je křesťanská. Nejdůležitějším kostelem je kostel Na Skalce (Skaleczna 15) s klášterem paulínů viditelný i od nábřeží Visly. Kostel je místem uctívání kultu světce sv. Stanislava. V kostelní kryptě je pochováno 13 slavných a důležitých Poláků. Na náměstí Plac Wolnica stojí od roku 1405 gotická bazilika Božího těla s manýristickým interiérem, jemuž dominuje dřevěný a bohatě zdobený oltář ze 17. století.

    Židovskou historii města pak ještě připomíná Podhůří (Podgórze), kde se nachází několik židovských památníků a muzeí věnovaných historii Židů za 2. světové války. Právě tady totiž mezi lety 1941 a 1943 existovalo židovské ghetto pro 15 tisíc lidí. Čtvrti dominuje náměstí Plac Bohaterów Getta s židlemi, které symbolizují Židy čekající na transporty. Na náměstí pak dále najdete oddělení historického muzea s názvem Lékárna U Orla (Apteka Pod Orlem), která vám poví o historii nezištné pomoci polského lékárníka místním Židům. Na adrese Lipowa 4 se nachází bývalá továrna Oscara Schindlera (Fabryka Emalia Oskara Schindlera) a dnes je v ní atraktivní muzeum. Jde o téměř kultovní místo, které připomíná skutečný příběh Oskara Schindlera, který je znám z v historii jako zachránce více než tisícovky životů židovských zaměstnanců jeho továrny. Rodák ze Svitav, německý obchodník, je ale přesto i poměrně rozporuplnou postavou. Sám jako příslušník NSDAP chtěl po německé invazi do Polska jako první kořistit z okupované země. Schindler převzal krakovskou továrnu na smaltované výrobky, zkonfiskovanou židovským majitelům, kterou pojmenoval Deutsche Emailewaren-Fabrik. V jeho továrně pracovalo okolo 1000 dělníků, z toho asi polovina byli Židé z krakovského ghetta. Tvrdí se, že původně byly jeho jedinou motivací peníze, ale později se stále více snažil bránit své dělníky, mezi jinými tzv. „investory“ – zámožnější Židy, kteří mu na koupení a provoz továrny půjčili peníze. Když v roce 1943 došlo k likvidaci židovského ghetta a Židé byli přesunuti do koncentračních táborů, domluvil se s Amonem Göthem, velitelem koncentračního tábor Płaszow, na přesunu několik stovek Židů do pobočného tábora u továrny, kde mohli být v relativním bezpečí před vykořisťujícími nacisty. Schindler dozorcům (zejména veliteli Göthovi), ale také vězňům, pomáhal směnit některé cennosti (peníze, šperky) na černém trhu za potřebné nedostatkové zboží (potraviny, alkohol, cigarety, oblečení). Na podzim 1944, když se blížila Rudá armáda a koncentrační tábor měl být likvidován, Schindler zorganizoval přesun necelé tisícovky svých dělníků (vč. několika malých dětí) do továrny v Brněnci, kde pracovali na výrobě vojenské munice. Počátkem ledna 1945 ještě Schindlerovi poskytli útočiště asi 110 promrzlým vězňům z transportu, který v Brněnci zastavil. Přesné číslo Židů, zachráněných před jistou smrtí, není známé. Čísla se pohybují od 1 100 k 1 200 zachráněných lidí. Chcete-li lépe pochopit prostředí krakovských Židů za 2. světové války, mrkněte na zmiňovaný Spielbergův oscarový snímek Schindlerům seznam.

    Opusťme židovské památky a krátce se ještě podívejme na další zajímavosti Krakova. Kolem města byl na přelomu 19. a 20. století vybudován prstenec pevností. Jen kousek odsud totiž existovala rakousko-ruská hranice. Když vybuchla 1. světová válka, existovalo tu 32 pevností různých typů a velikostí, které nakonec pomohly ubránit Krakov před ruským útokem roku 1914. Na návštěvu je to trochu komplikované, některé pevnosti už neexistují, jiné jsou soukromé a jiné otevřené veřejnosti. Chcete-li tak pevnost Krakov navštívit, doporučíme k tomu fort 2 kolem uměle nasypaného Kopce Kościuszki (Kopiec Kościuszki). Dnes je tu sídlo radiové stanice, muzeum polského národního hrdiny Tadeusze Kościuszka a můžete se také podívat do pevnosti.

    Na severovýchodní periferii města byla mezi lety 1949 až 1951, za komunistického režimu a tudíž ve stylu socialistické architektury, vybudována Nová huť (Nowa Huta). Byla postavena „za trest“ pravicovému Krakovu a Krakované ji dodnes nemají moc rádi. Dnes jde ale o zajímavou turistickou atrakci Krakova. Jde o rozsáhlý komplex huti (Huť Tadeusze Sendzimira), který zaujme zájemce o industriální architekturu. Průmyslovému komplexu se pak příliš nepodobá administrativní novorenesanční centrum. Můžete se projít po zdejší třídě Aleja Solidarności s historickou tramvajovou linkou z roku 1952, kouknout se na náměstí Plac Centralny zastavěné mohutnou architekturou. Místní pěší zónou je ulice Aleja Róz, na které stávala 7 tun těžká socha Lenina, která přežila několik útoků a pokusů o její zničení. V roce 1989 ji koupil švédský obchodník a dnes je socha k vidění ve švédském městečku High Chaparral.

    V Krakově je dále Muzeum letectví. Stojí na místě nejstaršího polského letiště z roku 1912 a jsou tu k vidění letecké poklady z obou světových válek. Turistickými zajímavostmi jsou také krakovské mohyly. Jde o uměle vytvořené kopce a říká se jim polsky kopiec. Dobře některé z nich uvidíte třeba z Wawelu. Dva nejstarší „kopce“ připomínají legendárního zakladatele Krakova, Kraka – jde o Krakovu mohylu ze 7. století v Podgórze, další pak v Nové huti, to je Vandina mohyla. Další je pak mohyla Pilsudského z 20. století, Kościuskova mohyla u pevnosti Krakov a nejmladší mohyla Jana Pavla II. z konce 20. století. V Krakově je také zoologická zahrada a největší krytý aquapark (ul. Dobreho Pasterza 126) v Polsku s řadou tobogánů a skluzavek, vlnobitím, divokou řekou a dalšími zábavními atrakcemi pro milovníky vody.

    Na závěr přidáme ještě dva tipy na výlety v okolí Krakova. Oblíbený je výlet parníkem do benediktinského opatství v Týnci (Tyniec), které stojí na vápencové skále nad řekou Vislou. Leží asi 12 km od Krakova. Benediktini sem přišli v 11. století, dnešní barokní podoba pochází ze 17. století. Je na něj krásný pohled hlavně od řeky. Při návštěvě je tu k vidění studna ze 17. století, kostel s barokním oltářem s černého mramoru i fragmenty románského kostela z 11. století. Dostanete se sem ale i jinak než na lodi, nechcete-li na loď, vydejte se sem autem.

    A druhý a zároveň poslední tip na výlet v okolí Krakova. Jen pár kilometrů od města, jižně, leží jeden z hlavních turistických cílů celého Malopolského vojvodství. Jde o proslulé solné doly Velička (Wieliczka). Sůl se tu bez přestávky těží od 13. století, ale už v neolitu se sůl vyvařovala z vody. Velký rozvoj nastal za Jagellonců, v 18. století bylo město pod rakouskou okupací a říkalo se mu Gross Salze a doly byly tou dobou největším důlním zaměstnavatelem Rakousko-Uherska. V roce 1978 byl solný důl zapsán na seznam UNESCO a od té doby je jednu z hlavních turistických atrakcí nejen Krakova, ale i celého Malopolského vojvodství. Podzemní chodby jsou dlouhé 300 km, mají na 3 tisíce komor v hloubce až 327 metrů pod zemí. Přístupné jsou 2 km z chodeb a je tu určitě zajímavý zážitek. Prohlídka dolů je organizována průvodci, fungují tu dvě trasy – klasická turistická a netradiční hornická. Během turistické trasy trvající asi 3 hodiny se dostanete k 20 komorám s úchvatnou kaplí sv. Kunhuty a našlapete během dní téměř 800 schodů. Na hornické trase se zas v kombinézách vydáváte po stopách horníků a často prolézáte velmi úzkými otvory ve skále. Na tuto trasu je nutná rezervace dopředu. V podzemí dále fungují lázně. Ve městě kromě solných dolů najdete také zámek s historickou expozicí a výstavou slánek, františkánský klášterní komplex ze 17. století a dřevěný kostel sv. Šebestiána.

    Věříme, že si z našeho průvodce po Krakovu vyberete to, co vás nejvíc zajímavá a i díky našemu průvodci si z cesty do Krakova uděláte nezapomenutelný zážitek.

    Autor článku: M. Kučerová