Ile-de-France

  • Francouzský region Ile-de-France je v podstatě srdcem a jádrem Francie. V překladu „Francouzský ostrov“ zahrnuje hlavní město Francie, Paříž, a celou její širokou metropolitní oblast. Vaše návštěva Paříže se tak nemusí omezit jen na samotné hlavní město, ale můžete zamířit i do jejího okolí. Náš průvodce Vás po něm provede.

    Celý region má asi 12 milionů obyvatel a podle počtu obyvatel se tak jedná o nejlidnatější francouzský kraj. Srdcem Francie byla tahle oblast už v dávné historii. Region byl sídlem významného rodu Kapetovců, kteří odsud soustředili moc do celé Francie a postupně si podrobovali i další francouzské regiony. Ile-de-France se pyšní katedrálami i velkolepými zámky. V čele je samozřejmě velkolepé Versailles, následováno třeba úžasným Fontainebleau. Znalost francouzské historie se vám pro dokonalé poznání Francie bude víc než hodit, před cestou doporučujeme přečtení článku věnovanému stručným a přehledným dějinám Francie. A nelze zapomenout, že miliony dětí milují pařížský Disneyland. Pojďte s námi projít všechna zajímavá místa regionu Ile-de-France.

    Pokud turisté zamíří do regionu Ile-de-France, většinou se jejich návštěva omezí na Paříž. Podrobný průvodce po Paříži s přehledem všech atrakcí, které v hlavním městě Francie můžete navštívit, najdete tady.

    Jen pár kilometrů severně od Paříže leží Saint-Denis, který byl po celých 1200 let pohřebištěm členů francouzských královských rodů. Hlavní atrakcí Saint-Denis je zdejší bazilika de Saint-Denis. Ta sloužila jako pohřebiště většiny francouzských králů a královen od 7. až do 19. století. Její hrobky představují jednu z největších sbírek pohřebních skulptur v Evropě. Výstavba baziliky započala ve 12. století a byla jednou z prvních velkých staveb v gotickém slohu. Později sloužila jako vzor pro výstavbu dalších gotických katedrál 12. století. Bazilika je pojmenována na počest patrona Francie – svatého Diviše – Denise, který přinesl do města křesťanství, za což byl Římany sťat. Podle legendy pak kráčel s hlavou pod paží až k místu, kde byla bazilika vybudována. V revolučních dobách a době po revoluci byla bazilika zpustošena, hrobky otevřeny a ostatky panovníků vhozeny do jam poblíž chrámu. Zdejší mauzolea byla ale ukryta v Paříži a přečkala tak toto období bez problémů. Královské kostry byly roku 1816 nalezeny a vráceny zpět. Zdejší hrobky rozhodně stojí za návštěvu. Zdobí je postavy zesnulých v životní velikosti. Od 13. století se sochy zhotovovaly podle posmrtných masek a vypadají skutečně jako živé. Prohlídka bazilika je možná s průvodcem v rámci organizovaných prohlídek. V Saint-Denis se pak také nachází Stade de France neboli Francouzský stadion, francouzský národní stadion, který pojme na 80 tisíc diváků. Je tak šestým největším stadionem v Evropě. Byl postaven pro Mistrovství světa ve fotbale v roce 1998, kromě fotbalu se na něm hraje i ragby a pořádají se tu atletické mítinky. Stadion si lze prohlédnout v rámci exkurzí.

    Jednou z nejoblíbenějších atrakcí v regionu Ile-de-France, a to hlavně u rodin s dětmi, je zábavní park Disneyland Paris. Leží asi 32 km od Paříže a tvoří ho dvě části: Disneyland park s celou řadou atrakcí připomínajících filmy ze studia Walta Disneyho a Walt Disney Studios Park, který vám přiblíží tvorbu animovaných filmů a další zajímavosti ze světa výroby filmu. Všechny informace, ceny vstupného, otevíracího dobu a další, najdete na oficiálních stránkách parku.

    Versailles Výlet na fenomenální zámek Versailles, je nejčastějším jednodenním výletem z Paříže. Největší a nejslavnější zámek Francie leží asi 21 km od Paříže a mezi lety 1682 až 1789 se jednalo o politické hlavní město francouzského království. Jeho éra skončila popravou posledního krále Ludvíka XVI. a jeho ženy Marie-Antoinetty.

    Slavný francouzský král Ludvík XIV., zvaný „král Slunce“ , se roku 1661 rozhodl vybudovat impozantní královskou rezidenci, na jejíž stavbě téměř 50 let pracovali nejlepší umělci své doby. Důvod jeho velkoleposti byl jasný – odrážet absolutistickou moc vládce Francie, která tehdy dosahovala svého největšího rozmachu. Jeho rozměry, výzdoba i přepych zrcadlily Ludvíkovu nekonečnou samolibost. Na stavbě pracovalo na 30 tisíc dělníků a náklady na výstavbu téměř zruinovaly státní pokladnu. Jeho velkolepost snad nejlépe demonstrovat v číslech – je tu na 700 místností, 800 hektarů zahrad, parků a lesů, 50 fontán a 620 vodotrysků. Na stěnách visí 6 300 obrazů a tím výzdoba nekončí. Palác se stal centrem politického a společenského života Francie v době, kterou dějiny označují jako francouzský absolutismus. Abyste lépe pochopili tuto dobu, doporučuji přečíst si článek věnovaný historii Francie, ve kterém najdete kapitolu věnovanou právě období absolutismu. Před návštěvou Versailles je znalost poměrů na tehdejším dvoře víc než užitečná. Král se do rezidence oficiálně nastěhoval roku 1682. Centrem politického a společenského života byla rezidence až do doby Velké francouzské revoluce. Roku 1789 revoluční dav vtrhl do paláce, odvlekl tehdejšího krále Ludvíka XVI. a marnotratnou královnu Marii Antoinettu do zajetí a později je oba poslala pod gilotinu. Nábytek z paláce byl rozprodán, obrazy byly dány do Louvru a prostory rezidence opuštěny. V 1. polovině 19. století se pak palác proměnil v muzeum francouzských dějin. Významnou událost pak komplex zaznamenal roku 1919, kdy ve zdejším Zrcadlovém sále byla podepsána Versailleská mírová smlouva, která ukončila První světovou válku. Smlouva vyžadovala, aby Německo přijalo plnou odpovědnost za vypuknutí války, a aby zaplatilo válečné reparace státům Dohody. Krom toho Německo přišlo o část svého území a také o všechny své kolonie v Oceánii i Africe. Poté začala rekonstrukce paláce díky americkému mecenáši J. D. Rockefellerovi. Zámek je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO a ročně ho navštíví na 8 milionů návštěvníků.

    Versailles Versailles













    Celý zámecký komplex sestává z vlastního paláce – 580 metrů dlouhé stavba s řadou křídel, sálů, ložnic a dále z rozlehlých zahrad plných kanálů a jezírek a několika menších paláců. Na místě původně stával lovecký zámeček Ludvíka XIII., který byl později rozšířen o další křídla a postupně se zámek přestavěl pod vedením různých architektů do dnešní podoby. Zámek působí impozantně nejen navenek, ale i luxusní interiéry zámeckých komnat vám vezmou dech. Hlavní schodiště vás dovede třeba ke Grands Appartements du Roi et de la Reine, nádherným královským komnatám zdobeným barevným mramorem, baldachýnovými a sametovými přehozy, drahými obrazy… Jedná se o komplex králových a královniných komnat. Každá z těchto reprezentačních místností nese jméno jednoho z olympských bohů… Salon de Diane je inspirován bohyní lovu Dianou a sloužil jako biliárová komnata, Salon de Apollón byl trůnním sálem krále Ludvíka XIV. a je zasvěcen bohu slunce, Apollónovi. Když byl roku 1678 král Ludvík XIV. na vrcholu své moci, nechal postavit velkolepý Zrcadlový sál (Galerie des Glaces), aby oslavil svou absolutní moc. 75 metrů dlouhá místnost je zdobena 17 obrovskými zrcadly a je z ní úžasný výhled na velkolepé zámecké zahrady. Zrcadla byla v době Ludvíka XIV. nesmírně drahá a byla tak ukázkou obrovského bohatství. I přes velkolepost celého sálu byl používán ke společenským událostem jen velmi málo. Z dalších částí interiéru upozorníme na reprezentační salony, komnaty korunního prince a jeho choti (Appartements du Dauphin et de la Dauphine) a také na barokní kapli, ve které se sloužily mše za válečná vítězství a konaly se zde královské svatby. Kaple má dvě patra, nahoře seděla šlechta, dole dvořané. Zdejší divadlo L´Opera bylo otevřeno roku 1770 při příležitosti sňatku Marie Antoinetty a Ludvíka XVI. a sloužilo též jako taneční sál. V paláci se nachází muzeum, ve kterém můžete spatřit na 8 tisíc obrazů, které ukazují Francii 17. a 18. století.

    Pokud opustíte interiéry zámku, nic tím nekončí. Zdejší obrovské královské zahrady jsou skutečně úžasné a zaberou vám nějakou chvíli, než je projdete. Vznikly mezi lety 1661 až 1700 v přísně francouzském stylu a jsou pověstné svými geometrickými tvary. Zdejší terasy, záhony, jezírka i fontány doplňuje na 400 mramorových, bronzových i jiných soch. Zmíníme třeba zdejší Neptunovu nádrž s 99 tryskajícími gejzíry nebo Apollónovu fontánu na začátku Velkého kanálu. Odkazy k bohu Apollónovi jsou typické, působivá je postava Apollóna řídícího sluneční vůz. Na zdejších fontánách se v letních měsících pořádají „vodní tance“ podle hudby barokních a klasických skladatelů. Velký kanál (Grand Canal) je 1,6 km dlouhý umělý kanál, který byl založen proto, aby se v něm zrcadlilo zapadající slunce. Přetíná ho Malý kanál (Petit Canal), který spolu s ním vytváří kříž. Král Slunce na něm pořádal vodní slavnosti. Zdejší Orangerie slouží k zimování tropických rostlin.

    V komplexu zahrad se pak nachází řada dalších budov, které sloužily dvořanům a služebnictvu. Asi 1,5 km od paláce se nachází soubor menších paláců. Z nich je pak zajímavý třeba Grand Trianon, který byl postaven pro Ludvíka XIV. jako útočiště před životem na dvoře roku 1687 a Petit Trianon postavený pro milenku Ludvíka XV., markýzu du Barry. Ludvík XVI. ho jako další věnoval své ženě, Marii Antoinette, která ho nechala přestavět ve velkém anglickém stylu a vybudovala zde svou vesničku s farmou a její dvořané si společně s ní museli hrát na vesničany. Tato vesnička má název Hameau de la Reine. Před zámkem je rozlehlé placené parkoviště. Veškeré informace k otevírací době, okruhům, které můžete navštívit, cenám vstupného, konaným speciálním akcí a také interaktivní mapu najdete na oficiálních stránkách zámku. Počítejte s davy turistů, nechcete-li stát frontu, kupte si vstupenky online. Nemáte-li k dispozici auto, do Versailles se z Paříže dostanete vlaky SNCF.

    Přehlídka velkolepých zámků v regionu Ile-de-France ve Versailles ale nekončí. Úžasný renesanční zámek Fontainebleau asi 67 km od Paříže taktéž stojí za návštěvu. Také býval jedním z největších královských sídel. Zámek je obklopen Fontainebleauským lesem, který býval kdysi oblíbeným loveckým revírem mnoha francouzských králů. Zámek platí za jeden z nejlépe vyzdobených zámků v celé Francii, najdete tu krásné dřevěné obložení, zlacená vyřezávání, fresky, gobelíny i obrazy. Kdysi tam visela i Mona Lisa. První hrad tu stával na začátku 12. století, o sto let později ho rozšířil Ludvík IX., za vlády Františka I. v 16. století se zámek dočkal rozsáhlé renesanční přestavby. Na této přestavbě pracovali řemeslníci až z Itálie a byl tak vytvořen zvláštní sloh, kombinující italské a francouzské prvky, kterému se říká tzv. fontainebleauská škola. V 2. polovině 16. století pak docházelo k dalším rozšíření, za Jindřicha II., Kateřiny Medicejské a Jindřicha IV., jejichž pro změnu vlámští a francouzští umělci pokračovali v tradici fontainebleauské školy. Přízeň zámku věnoval i Napoleon I., který se zasloužil o restauraci zámku po malých škodách, které zámek zažil během revoluce. Za 2. světové války zámek sloužil jako hlavní štáb německých vojsk, 1944 byl osvobozen a do roku 1965 tu sídlil štáb NATO. Od roku 1981 je zámek zapsán na seznamu UNESCO.

    V interiéru zámku stojí za návštěvu zdejší královské komnaty (Grands Appartements) s řadou nádherných místností. Za klenot renesančního stavitelství je považována Galerie Františka I., která je dílem italského umělce Il Rossa. Z poloviny 16. století pochází 30 metrů dlouhý Plesový sál, proslavený svými mytologickými freskami a kazetovým stropem. Kromě plesů se tu konaly i recepce a hostiny. Z oken je pěkný výhled na Oválné náměstí a do zámeckých zahrad. Chambre de l´Impératrice bývala ložnicí císařovny a je zdobená nábytkem ze 17. a 18. století. Zdejší postel byla roku 1787 vyrobena pro Marii Antoinettu. Ta ji ale nikdy nepoužila. Trůnní sál (Salle du Trone) sloužíval před napoleonským obdobím jako králova ložnice a je taktéž krásně zdoben. V rámci prohlídek pak navštívíte také Malé komnaty (Petits Appartements), soukromé místnosti císaře a císařovny, dále Muzeum Napoleona I., které ukrývá předměty patřící Napoleonovi a jeho rodině. Možná je i návštěva Čínského muzea císařovny Evženie, což je soubor čtyř salonů zřízených roku 1863 pro sbírku orientálního umění císařovny Evženie, manželky Napoleona III. Navštívit lze také kapli sv. Trojice (Chapelle de la Trinité), kde se roku 1725 ženil Ludvík XV. s Marií Lesczinskou a roku 1810 zde byl pokřtěn Napoleon III.

    Zámek má pět nádvoří, která vznikla tím, že jednotliví panovníci přistavovali další křídla. Nejstarším nádvořím je Oválné nádvoří (Cour Ovale), největší je zas Nádvoří bílého koně (Cour du Cheval Blanc), z jehož schodiště se Napoleon roku 1814 před svým odjezdem na Elbu loučil se svou gardou. Proto se mu také někdy říká Nádvoří loučení (Cour des Adieux).

    Pěkné jsou i zámecké zahrady. Kateřina Medicejská založila zdejší Dianinu zahradu (Jardin de Diane), ale je tu i spousta dalších míst včetně Velkého kanálu, který byl vyhlouben o půl století dřív než slavnější kanál ve Versailles. Prohlídky zámku probíhají s audioprůvodcem. Informace o otevírací době, jednotlivých okruzích a cenách vstupného najdete tady.

    Velmi oblíbeným útočištěm v přírodě u mnohých Pařížanů je Fontainebleauský les (Foret de Fontainebleau) o rozloze 20 tisíc hektarů. Začíná kousek u zámeckého parku a obklopuje celé město. Je to ideální destinace pro túry pěšky i na kole, zdejší skalní pískovcové balvany jsou mimochodem také oblíbené u milovníků boulderingu. Lezci tu najdou totiž různé obtížnosti lezení. Zajímá-li vás lezení ve zdejším lese, podrobnější informace najdete tady.

    Zámek Vaux-le-Vicomte nepatří k nejznámějším francouzským zámkům, ale je taktéž krásný. Původním majitelem zámku byl ministr financí krále Ludvíka XIV., Nicolas Fouquet. Krása a velkolepost zámku se ale obrátila proti jeho majiteli. Ješitný král Slunce pocítil totiž silnou žárlivost kvůli tomu, že se při oficiálním otevření zámku soustředila pozornost pozvaných na Fouqueta místo na krále, dal ministra uvrhnout do žaláře a ten tu roku 1680 zemřel. Nádherné je zařízení zámku včetně úžasné kupole. V rámci prohlídek si prohlédnete řadu zdejších místností a také Muzeum kočárů v zámeckých stájích. Za návštěvu pak stojí taktéž úžasné geometrické zahrady ze 17. století. Od dubna do října se každou druhou a poslední sobotu v měsíci koná představení zdejších vodotrysků (od 15 do 18 hodin) – zvané jeux d´eau. Informace o otevírací době, okruzích a cenách vstupného najdete tady.

    Zámeček Champs-sur-Marne sice není tak impozantní ani rozlehlý jako tři výše zmiňované zámky, přesto může být příjemnou zastávkou, jedete-li kolem. Dnešní neoklasicistní podoba zámku pochází z konce 17. století a v jeho vlastnění se vystřídala celá řada majitelů – třeba milenka krále Ludvíka XIV. Louise de La Vallière nebo slavnější milenka, tentokrát krále Ludvíka XV., slavná markýza de Pompadour. Všechny informace o cenách vstupného nebo otevírací době najdete tady. Vězte, že tohle nejsou všechny zámky, které v Ile-de-France můžete vidět. Nachází se tu i spousta menších a méně významných zámků, které můžete na své cestě po regionu potkat.

    A na závěr už jen pár stručných zastavení. Ve městě Meaux je taktéž pěkná katedrála Saint-Étienne de Meaux. Její stavba trvala od 12. do 16. století, přesto nebyla nikdy dokončena. Pochází odsud také zvláštní druh francouzské hořčice a dva druhy zdejšího sýru brie. Město Sévres se proslavilo zdejší porcelánkou, nejznámější a jednou z nejstarších v celé Francii. Zdejší sévreský porcelán se zpočátku snažil napodobovat slavnější míšeňský porcelán. Velký vliv na něho měla pak markýza de Pompadour, mocná milenka krále Ludvíka XV. Ta ovlivňovala nejen barvy, tvary, ale přivedla sem také významné umělce a v neposlední řadě vzbudila zájem krále o výrobu zdejšího porcelánu. Díky zajištění ze strany krále si továrna získala přední postavení ve Francii a pod královou kontrolou fungovala až do dob revoluce. Ve městě můžete navštívit zdejší Národní muzeum porcelánu, kde si můžete prohlédnout nevětší skvosty této manufaktury. Historické město Provins je pro své středověké hradby zapsáno na seznamu UNESCO a patří k docela navštěvovaným turistickým místům. Hlavní atrakcí jsou zdejší městské hradby ze 12. - 13. století. Z původní délky asi 5 km se zachovala asi 1 200 metrový úsek s příkopem, 22 věžemi různého tvaru a se dvěma branami ze 14. století. Zajímavé je také podzemí horního města, které je přístupné turistům. Za zmínku stojí ještě věž César, pevnostní stavba z 12. století a kostel Saint-Quiriace z 12. století. Asi 12 km od Paříže leží město Meudon. Ve městě je observatoř založená v 2. polovině 19. století a také hrob a Muzeum Augusta Rodina, slavného sochaře 19. století. Rodinem začala éra moderního sochařství. Muzeum se nachází na dvou místech – jedno právě v Meudonu a druhá část v Paříži (v Hôtel Biron). Na obou místech je uloženo přes 6 600 soch, 8 000 výkresů, 8 000 fotografií a 7 000 uměleckých předmětů. Muzeum patří mezi nejnavštěvovanější francouzská muzea. Na jeho zdejším hrobě je odlitek jeho nejznámějšího díla Myslitel. Poslední zastávkou bude zámeček Château de Malmaison, který byl domovem císařovny Josefíny, sídlo francouzské vlády mezi lety 1800 a 1802 a poslední rezidence Napoleona ve Francii. Informace o cenách vstupného a otevírací době najdete tady.

    Autor článku a fotografií: M. Kučerová