Hauts-de-France

  • Francouzský region Hauts-de-France je jeden z 13 metropolitních regionů Francie. Vznikl 1. ledna 2016 sloučením dvou bývalých regionů Nord-Pas-de-Calais a Pikardie. Správním střediskem regionu je město Lille. Leží na severu Francie při hranicích s Belgií a při březích Lamanšského průlivu a nabízí tak možnost spojit Vaši návštěvu Francie s výletem do Anglie. Je tu pěkné pobřeží, zmiňme třeba úsek zvaný Opálové pobřeží, za návštěvu stojí i města Lille, Arras nebo Amiens, nadšeni budou i milovníci válečné historie, kteří určitě zavítají k bojištím na Sommě. Je to také oblast oblíbená u cyklistů. Ačkoliv to možná nečekáte, severní Francie nabízí spoustu pěkných míst. Když tuhle část Francie spojíte s cestou po Normandii a Bretani, nebudete zklamaní.

    Ve středověku byla severní část tohoto regionu, společně s většinou Belgie a částí Nizozemska známá jako Flandry, což byla významná středověká oblast Evropy. Bývalé Flandry jsou dnes rozdělené na francouzskou část (sever regionu Hauts-de-France) a belgickou část (belgický region Vlámsko). Flandry (dnes známé pod označením Vlámsko), byla ve středověku jedna z nejvyspělejších oblastí Evropy, která obchodovala dokonce i s Čínou. Flandry zbohatly hlavně díky výrobě vysoce kvalitního sukna. Hlavním problémem ovšem bylo, že se zdejší sukno vyrábělo z anglické ovčí vlny, což na sobě činilo obě oblasti obchodně závislé. Francie i Anglie si Flandry dlouho nárokovaly, což vedlo k jedné z mnoha válek mezi Anglií a Francií. Rozhodující bitvou v tomto sporu byla bitva u Bouvines v červenci 1214, kdy po dlouhém a nerozhodném boji Francie zvítězila. Toto vítězství hodně přispělo ke zrodu národního cítění ve Francii a stalo se počátkem velmocenského postavení Francie v Evropě. Bývalá Pikardie, dnes jižní část regionu Hauts-de-France, se v historii nacházela v centru dění západní Evropy a je také významným historickým regionem. Udála se zde celá řada historických bitev, jednou z nich je i u nás slavná bitva u Kresčaku (Crécy-en-Ponthieu) roku 1346, ve které padl český král Jan Lucemburský, otec Karla IV. Pikardie byla centrem rozsáhlého povstání sedláků proti šlechtě v historii známé jako Jacquerie, ke kterému došlo během Stoleté války v regionech severní a střední Francie. Sedláci byli definitivně poraženi v bitvě u Meaux a povstalci byli potrestáni smrtí. Celá oblast tohoto střetu byla na další desetiletí zničená. Samostatný region Pikardie vznikl v 16. stoletím, kdy byla založena zdejší vláda. Za vlády Napoleona Bonaparteho se začal rozvíjet obchod s cukrem, který hrál důležitou roli v ekonomice regionu.

    Celá jemně zvlněná krajina trochu připomíná Holandsko, kdy zde můžete vidět větrné mlýny, domky se sedlovými střechami a pastviny s pasoucími se krávami. Významným hospodářským činitelem je provozování Eurotunelu, ekonomice pomáhají také vlaky TGV, které v Lille mají důležitou křižovatku mezi několika evropskými městy. Stejně jako sousední Belgie, je i tato oblast proslulá vařením piva, ačkoliv pivo je přeci jen pro Francii ne úplně typický nápoj. Je tak pozůstatkem flanderských zvyklostí. Nejlepší pivo se prý vaří v Lille, můžete navštívit pivovary St. Sylvestre (Steenvoorde) nebo Jeanne d´ Arc (Ronchin). Pozůstatkem flanderských zvyklostí je i stálé užívání vlámštiny v některých zdejších rodinách.

    Severní Francie byla také významnou lokalitou v době obou světových válek kvůli své strategické poloze blízko Anglii. Připomínky těchto válek najdete jak ve zdejším regionu, tak v sousední Normandii, která láká na oblast, ve které došlo k události známé jako Vylodění v Normandii. V Hauts-de-France je nejzajímavějším válečným památníkem bojiště na Sommě, připomínající bitvu, která se tu odehrála roku 1916 během 1. světové války a byla to nejkrvavější bitva celé války.

    Naše poznávání tohohle severofrancouzského regionu začneme v jeho hlavním městě, Lille. To turisty láká na zdejší Staré město, rodný dům generála Charlese de Gaulla nebo citadelu. Podrobný průvodce po čtvrtém největším francouzském městě najdete tady.

    Calais je přístavním městem na pobřeží Lamanšského průlivu o necelých 80 tisících obyvatelích. Je nejvýznamnějším přístavem spojujícím pomocí trajektů a Eurotunelu Velkou Británii se zbytkem Evropy. Město leží asi 34 km od anglického Doveru. Pravdou je, že Calais moc turistů neláká, a to i přesto, že jich tudy ročně projde na 15 milionů, aby se nalodilo na trajekty či vydalo na jízdu Eurotunelem.

    Zdejší trajektový terminál leží nedaleko hlavního námětí place d´Armes a trajekty tu operují společnosti P & O Ferries do anglického Doveru a Sea France do anglického Folkestonu nebo Doveru. K terminálu jezdí kyvadlové autobusy značené Car Ferry/Centre Ville z nádraží Calais-Ville.

    Eurotunel je podmořský tunel pod Lamanšským průlivem, vedoucí mezi anglickým Folkestonem a francouzským Calais, který je dlouhý přes 50 km, z toho 38 km je pod mořským dnem. Průměrná hloubka je 45 m pode dnem moře. Tunel od roku 1994 spojuje Velkou Británii a kontinentální Evropu. Plány spojit Anglii a Francii tunelem jsou staré již několik set let. Patřily ale vždy do skupin velmi odvážných až bláznivých plánů, kterými chtěli lidé v minulosti upoutat pozornost. Roku 1988 ale společnost Eurotunnel začala kopat a roku 1994 projekt dokončila. Tunel je železniční, vlaky provozuje společnost Eurostar. Ceny jízdného, časy a všechno potřebné najdete tady. Vlaky přepraví kola, motorky, auta. Nelze ale přepravovat nádrže na LPG a CNG, takže nelze převézt auto na plyn a také karavany s plynovými bombami. Vjezd do tunelu leží asi 5 km od Calais, v obci Coquelles. Cesta z Francie do Británie tunelem trvá 35 minut.

    Calais přece jen funguje spíše jako dopravní uzel než jako turistická destinace. Tady je ale málo z toho, co Calais nabízí. Město bylo od 14. do 16. století anglickou državou. Kronika uvádí, že anglický král Eduard III. vyhlásil, že pokud se najdou dobrovolníci z řad měšťanů, kteří vyjdou prostovlasí a bosí z hradeb a vydají mu klíče od města, ušetří životy všech ostatních. Šest radních se rozhodlo obětovat a vydat se do rukou nepřítele. Před popravou je nakonec zachránila přímluva královny Filipy. Na počest tohoto činu vytvořil Auguste Rodin (jeden z největších sochařů 19. století, ústřední představitel směru Beaux-arts) bronzové sousoší Občané z Calais, které je umístěno před místní radnicí (Hotel de Ville). Je to nejznámější skupinové sochařské dílo tohoto sochaře. Z dalších atrakcí zmíníme strážní věž (Tour du Guet) ze 13. stolení na hlavním náměstí place d´Armes, která je jedním z pozůstatků Calais před 20. stoletím. Většina města totiž byla za 2. světová války zcela zničena. Dalším pozůstatkem historického Calais jsou zbytky citadely s rozsáhlými hradbami a baštami. Dále je tu maják z roku 1848 nabízející krásný výhled, Sloup Ludvíka XVIII. (Colonne Louis XVIII.), který připomíná návrat francouzského krále z exilu v Anglii po Napoleonově pádu. Cyklistická stezka s městem spojuje asi 1 km dlouhou písečnou pláž, ze které můžete pozorovat trajekty na cestě do nebo z Anglie. Kousek od města je pak ještě 8 km dlouhá Blériotova pláž pojmenovaná podle průkopníka letectví, který odtud roku 1909 startoval k prvnímu přeletu průlivu La Manche.

    Na závěr pár calaiských muzeí. Město bylo známé produkcí krajek, které je zasvěceno muzeum Musée de la dentelle et de la mode. V betonovém bunkru, v bývalém štábu německého válečného námořnictva, sídlí Muzeum druhé světové války (Musée de la Seconde Guerre Mondiale). Posledním muzeem je Muzeum výtvarných umění zaměřené nejen na Rodinovy sochy.

    Nedaleko od Calais leží městečko Saint-Omer s krásně zdobenou bazilikou z 13. až 15. století. Na zdejším náhrobku irského mnicha sv. Erkembodea z 8. století najdete řadu dětských botiček. Přinesli je sem rodiče dětí s nadějí na světcovu přímluvu, protože jejich děti mají problémy s chůzí. Ve městě je neoklasicistní radnice z 19. století a městský park. Nedaleko města se pak rozprostírají močály Marais Audomarois, které jsou spíše zahrádkářskou kolonií, ale žijí tu početné druhy ptáků nebo netopýrů. V nedalekém městečku Arques stojí sklárna Arc International vyrábějící výrobky značek Arcoroc nebo Luminarc. Výrobu skleněných výrobků můžete vidět v rámci 1,5 hodinové prohlídky s průvodcem. La Coupole je muzeum nacházející se v přísně tajné podzemní odpalovací základně V2. Muzeum využívá filmy k seznámení návštěvníků s tajným nacistickým programem Německa na vyvinutí raket V1 a V2. La Cupole leží asi 5 km od Saint-Omer. Cassel je typicky vlámská vesnička ve Francouzských Flandrech. Třetí červnový víkend se tu koná dudácký festival, určitě zajímavý zážitek. Zmíníme asi jen zdejší muzeum a dřevěný větrný mlýn, kde se mlela mouka a lisoval lněný olej. Prohlídka na 45 minut vás seznámí s prací mlýna, chvílemi je to ale tak hlučné, že vám prohlídka připomene slavnou scénku z filmu Na samotě u lesa. V 19. století v celém okolí Francouzských Flander fungovalo na 200 takových mlýnů.

    Dunkerque se proslavil roku 1940 tím, že byl naráz srovnán se zemí a jeho poválečná obnova ho proměnila do nepříliš atraktivní podoby. V 18. století město fungovalo jako základna francouzských korzárů, třeba Jeana Barta, jehož útoky na britské a holandské lodě mu doma vynesly status národního hrdiny, v Anglii pověst piráta. Ze zdejší zvonice, ve které sídlí turistická kancelář, se vám naskytne pěkný výhled. Kousek odsud je pak Britský památník na počest více než 4500 nezvěstných britských vojáků. Dále je tu Přístavní muzeum (Musée Portuaire) v bývalém skladu tabáků, které nadchne nadšence lodních modelů. Kousek odsud ve vesničce Malo-les-Bains je pláž s promenádou. Je to oblíbená oblast u potápěčů, kteří se sem potápějí za vraky lodí potopených během evakuace spojeneckých jednotek roku 1940 do Anglie v rámci Operace Dynamo. Některé vraky dokonce uvidíte i za odlivu. Od Malo-les-Bains se táhnou písečné duny až k belgickým hranicím a poskytují útočiště různým druhů rostlin včetně orchidejí. O Velikonocích se tu pořádají také slavné dunkerské karnevaly.

    Opálové pobřeží (Cote d´Opale) se táhne v délce 40 km mezi Calais a Boulogne-sur-Mer. Střídají se tu pláže, útesy i písečné duny. Při pobřeží najdete také pozůstatky německého Atlantického valu, což byly řetězy opevnění a dělostřeleckých stanovišť, která měla zabránit spojenecké invazi, ke které nakonec došlo v Normandii. Zdejší pláže bývaly oblíbené u britské smetánky v dobách královny Viktorie. Skvělé možnosti pěší turistiky nabízí zdejší přírodní park Caps et Marais d´ Opale, který se táhne až k Saint-Omeru. Jen samotná jízda autem po pobřeží vám ale umožní dostatečně si užít zdejšího skutečně úžasného kusu pobřeží. A která jsou ta nejkrásnější místa Opálového pobřeží? Širokou pláž nabízí vesnice Sangatte, krásné výhledy na moře se vám naskytnou z mysu Cap Blanc-Nez, ze kterého můžete dohlédnout až do anglického Kentu. Další pláž je u vesnice Wissant, odsud se můžete třeba pěšky po pobřeží vydat od mysu Blanc-Nez k mysu Griz-Nez. Ten je dalším z úžasných míst na tomhle pobřeží. Najdete tam skvostné útesy vysoké 45 metrů, maják i radarovou stanici sloužící proplouvajícím lodím. Anglické pobřeží odsud leží jen 28 km. Další připomínkou 2. světové války v oblasti je zdejší Muzeum Atlantického valu (Musée du Mur de l´Atlantique) sídlící v německém bunkru. Dalším vojenským muzeem je pak Muzeum 39-45 (Musée 39-45). U vesnice Ambleteuse je pláž, u které se tyčí další z Vaubenových pevností, Fort d´Ambleteuse ze 17. století. Kousek odsud pak najdete chráněnou oblast písečných dun Dunes de la Slack. Dalším plážovým letoviskem s dlouhou písečnou pláží je Stella Plage.

    Přístavním městem na pobřeží Lamanšského průlivu je Boulogne-sur-Mer s asi 45 tisíci obyvateli. Narodil se tu archeolog Auguste Mariette, který založil Egyptské muzeum v Káhiře. Nabízí především své Staré město vysoko nad zbytkem města s hradbami ze 13. století. Je to pěkná síť budov, úzkých uliček a hradeb. Je tu bazilika Notre Dame z 19. století, jejíž součástí je Hradní muzeum s egyptskými starožitnostmi včetně mumie. Zajímavostí je také Muzeum José de San Martína Osvoboditele. José de San Martín byl jedním z nejvýznamnějších latinsko-amerických vůdců boje za nezávislost kontinentu na Španělsku. V Argentině je považován za národního hrdinu a v Peru za osvoboditele země. Právě v tomhle městě hrdina roku 1850 v exilu zemřel. Dům, v němž muzeum připomínající tohoto hrdinu sídlí, je majetkem argentinské vlády a prohlídky si musíte domluvit. Hlavními nákupními třídami je rue Victor Hugo a rue Adolphe Thiers. Zamiřte i do rybářského přístavu. U města i v jeho okolí je několik pláží.

    Ovšem hlavní atrakcí Boulogne-sur-Mer je akvárium a francouzské mořské výzkumné centrum Nausicaa. Zaměřuje se na udržitelné využívání mořských zdrojů a nadšeni budou nejen děti. Mohou si tu totiž hladit ryby nebo sledovat krmení lachtanů. Akvárium je krásně udělané a budete si chvílemi připadat jak v opravdové divočině. Akvárium má především vzdělávací charakter a snaží se nás nabádat k ochraně životního prostředí a udržitelnému životnímu stylu.

    Ústí řeky Sommy je další z připomínek válečných vřav, tentokrát těch z 1. světové války. Somma se stala světoznámou díky bitvě na Sommě, která se s počtem víc než milion obětí stala jednou z nejkrvavějších operací 1. světové války. Padlo v ní 800 000 vojáků spojeneckých sil a na 500 000 Němců. Byla to první bitva, v níž byly použity tanky. Stala se zároveň symbolem nesmyslných válečných jatek a její bojiště poutními místy. V okolí se nachází celá řada vojenských památníků a také vojenských hřbitovů. A co jsou nejzajímavější místa? Téměř měsíční krajinu posetou krátery po bombách najdete na hřebenu Vimy, kde jsou také spojovací tunely a rekonstruované zákopy. Na hřebenu se též nachází památník 1. světová války v podobě truchlící ženy, která představuje mladou Kanadu oplakávající své padlé. Na spodu památníku jsou jména padlých Kanaďanů. Jsou tu také dva kanadské vojenské hřbitovy a pomník marocké divize. Když navštívíte informační centrum na stejném místě, můžete se vydat na prohlídku podzemních chodeb. Chronologicky průběh války líčí Muzeum Velké války (Historial de la Grande Guerre) ve městě Péronne. Asi nejznámějším památníkem je Thiepval věnovaných pohřešovaným vojákům. Sloupy podpírající jeho klenbu nesou jména pohřešovaných vojáků. Své památníky a hřbitovy v oblasti mají snad všechny divize, které se nesmyslné vřavy účastnily. Australský válečný památník je poblíž městečka Villers-Bretonneux, dále je tu australský hřbitov a Francouzsko-australské muzeum. Mémorial Terre-Neuvien de Beaumont-Hamel je úsek západní fronty ve stavu z doby bojů, najdete tu systémů zákopů i krátery po granátech. Věž Tour d´Ulster je památníkem 36. divize, známá též jako Irský pomník. Je přesnou replikou Helen´s Tower v hrabství Down, kde se jednotky cvičily. Za věží je další památník, černý obelisk – Pomník padlých bratří. Delvillský les je další krátery poničená oblast, u které se nacházejí Jihoafrický a Novozélandský památník. U vesničky La Boisselle je obrovský kráter La Grande Mine. Měří 100 metrů, hluboký je 30 metrů. Vznikl hned ráno prvního dne bitvy explozí amonalu, který použili Britové k prolomení německých obranných postavení. V městečku Albert se nachází krásná bazilika Notre Dame de Brebieres se zlatou sochou Panny Marie na kupoli a kousek od ní se v podzemí nachází Muzeum Sommy 1916.

    V téhle oblasti upozorníme také na říční ústí Pointe du Hourdel, cíp pevniny s majákem, který proslul svou kolonií lachtanů. Jsou tu také budky lovců kachen. Tři značené krátké turistické trasy najdete v ornitologickém parku Marquenterre. Cesty vás zavedou k močálům, dunám, loukám i 14 pozorovacím stanovištím, ze kterých můžete sledovat opeřence na jejich zastávce na cestě do teplých krajin.

    Arras je městem o asi 40 tisících obyvatelích. Narodil se tu vůdce francouzské revoluce Maxmilien Robespierre. Má dvě hlavní náměstí – place des Héros a Grand´Place, která jsou obě obklopena domy ve stylu vlámského baroka ze 17. a 18. století. Ve stejném stylu je vystavena i zdejší radnice (hotel de ville na prvním jmenovaném náměstí). Na Seznamu světového dědictví UNESCO se nachází přes 60 středověkých renesančních i barokních zvonic, které se nacházejí rozházené v regionu Nord-Pas-de-Calais a v sousední Belgii. Jednu z významných zvonic nabízí i Arras. Zamířit můžete také do zdejších podzemních tunelů, vedoucími pod náměstím place des Héros. Za první světové války fungovaly jako britské velitelské stanoviště, nemocnice a kasárna. Spoustou barevných květin pak září zdejší Sklepní zahrada (Jardin des Boves). Navštívit můžete také Wellingtonův lom (Carriere Wellington), 20 metrů hluboký systém starých křídových lomů, ve kterých se organizují prohlídky s průvodcem. Je tu také poměrně uznávané Muzeum výtvarných umění. Muzeum sídlí v bývalém klášteře.

    Severní Francie je kolébkou gotické architektury a zdejší katedrály tak patří k nejvýznamnějším v Evropě. Necháte-li se rádi nadchnout krásou středověkého gotického stavitelství, vřele doporučíme město Amiens o asi 135 tisících obyvatelích, rodiště francouzského prezidenta Macrona. Důvodem je jedna z nejúchvatnějších francouzských gotických katedrál zapsaná na seznamu UNESCO, katedrála Notre Dame. Stavba pochází ze 13. století a stavěla se za účelem uchování vzácné relikvie, lebky sv. Jana Křtitele. Tu lze vidět od Velikonoc do října ve zlaté schránce ve zdejším ambitu. Katedrála je krásně zdobená jak zvenku, tak v interiéru. Za barokním oltářem upozorníme na sochu Plačícího anděla ze 17. století. Uvnitř je 234 metrů dlouhý černo-bílý labyrint, pamětní desky připomínající padlé spojenecké vojáky v 1. světové válce. Od poloviny června do poloviny září a v prosinci do 1. ledna se večer konají pěkné světelné show, které krásně osvítí průčelí katedrály. V zimě začínají v 19 hodin v září ve 21:45 a v létě ve 22:45. Katedrála je 145 m dlouhá a 112 m vysoká.

    Z dalších pěkných míst v Amiens zmíníme živou a rušnou čtvrť Saint-Leu, kde to žije hlavně v noci. Dále pak výplod poválečné architektury, mrakodrap Perretovu věž (Tour Perret) z let 1948-54, který jednu dobu býval nejvyšší evropskou budovou a v noci je pěkně nasvícen. Krásný je také zdejší park Parc Saint-Pierre s vodními kanály, mosty i jezírky a také malebné a proslulé plovoucí zahrady Hortillonnages, což je vlastně jakási zahrádkářská kolonie, která město už od středověku zásobuje zeleninou a květinami. Na zdejších kanálech se v sezóně pořádají plavby. V Amiens také přes 20 let žil Jules Verne, otec sci-fi. Napsal tu většinu svých nejznámějších děl a tady také zemřel. Dnes tu můžete navštívit Dům Julese Verna (Maison Jules Verne), ve kterém uvidíte řadu zajímavostí inspirovaných Vernem. Na závěr zmíníme Muzeum Pikardie v pěkné budově z doby druhého císařství se sbírkou archeologických exponátů, středověkého umění i umění z doby Revoluce.

    Beauvais je další město se skvostnou katedrálou. Má asi 55 tisíc obyvatel. V době vlády krále Ludvíka XIV. bylo město významným centrem produkce tapiserií. Dnes je zde velký závod AGCO, který vyrábí traktory Massey-Ferguson. Hlavní atrakcí města je opět úžasná gotická katedrála ze 13. století zapsaná na seznamu UNESCO, katedrála sv. Petra. Počátky katedrály spadají do 10. století, roku 1225 zdejší karolinská katedrála vyhořela a místní s biskupem se rozhodli vystavět katedrálu ze všech nejkrásnější. Město totiž v té době patřilo k nejbohatším francouzským městům a místní katedrála měla být jednou z nejvelkolepějších staveb své doby. Protože při stavbě nebyly dodrženy technické zákonitosti a správné postupy, roku 1248 se nejvyšší do té doby postavená klenba zřítila. Důvodem zřícení nebyla výška stavby, ale chyby v opěrném systému. Při opravě byl zdvojen počet pilířů a tím opěrný systém posílen. Výška klenby dosahuje 48,5 m a je nejvyšší gotickou klenbou vůbec. Přesto není katedrála dodnes zcela v pořádku. O století později spadla katedrální 173 metrů vysoká věž. Katedrála byla budována současně s katedrálou v Amiens a nebyla nikdy zcela dokončena. Jsou tu dva astronomické orloje. Jeden z nich pochází ze 14. století, druhý ukazuje sluneční čas, oproti středoevropskému se tak liší o 52 minut. Orloje v činnosti můžete vidět v 10:40, 11:40, 14:40 15:40 a 16:40.

    Z dalších atrakcí v Beauvais zmíníme Muzeum departmentu Oise, nacházející se v původně biskupském paláci z 16. století se dvěma věžemi a Národní galerie tapiserií. Pěkný je i středověký kostel sv. Štěpána s románskou lodí.

    A úžasná katedrála potřetí. Senlis je středověké městečko o 16 tisících obyvatelích, s dlážděnými uličkami a krásnou gotickou katedrálou Notre Dame z 12. století. Zdejší Velký portál se sochami a reliéfem o životě Panny Marie prý inspiroval portál katedrály v Chartres. Kromě katedrály tu najdete zbytky římských hradeb a římské arény z 1. století a zbytky královského hradu. Je tu také několik muzeí – lov, architektura i umění.

    A víte co? Ještě jednu katedrálu si dejme, tentokrát ve městě Laon. Laon býval hlavním městem karolínské říše až do 10. století, kdy byla vláda přesunuta do Paříže. Zdejší dochované historické Horní Město obehnané hradbami (Ville Haute) se nachází na vrcholu kopce a je skutečně působivé. Je od něho mimochodem také krásný výhled. Zdejší katedrála Notre Dame předcházela stavbám obou významnějších katedrál v Amiens i Beauvais. S výstavbou se začalo už roku 1150 a pyšní se 110 metrů dlouhým interiérem. Pod katedrálou jsou tři úrovně podzemních chodeb, podzemní chodby zasahují až pod zdejší citadelu. Ty lze navštívit v rámci prohlídky. Horní Město se pyšní řadou historických a pěkně dochovaných budov i středověkých uliček. Zmíníme ještě osmibokou templářskou kapli Chapelle des Templiers z 12. století, která stojí v zahradě Laonského muzea. Součástí Horního Města jsou i hradby dlouhé 7 km se třemi branami. Je po nich hezká procházka. Navštivte zdejší bránu Porte d´Ardon ze 13. století nebo baterii Morlot.

    Rychlé zastavení v pár menších městečkách. Cambrai leží na řece Šeldě a nachází se v něm jedna z 23 zvonic v regionu, zapsaných na seznam UNESCO. Zvonice je z 15. století a je 62,5 metrů vysoká. Je tu třeba také katedrála Notre-Dame de Grâce de Cambrai nebo pozůstatky pevnosti. Krásný je ale také zámek na skalnatém ostrohu Château de Pierrefonds kousek od Compiègne. Jeho počátky sahají do 12. století, později patři vládcům z Valois nebo vévodům Orleánským. Mezi 16. a 17. stoletím byl majetkem francouzského generála Françoise Annibal d'Estrées, který se přidal na stranu vévodů z Condé, možných nástupců na královský trůn v době před narozením krále Slunce, Ludvíka XIV., za což si vysloužil to, že kardinál Richelieu nechal zámek zničit. Po téměř 200 let byl zámek ruinou, než ho za „pár“ franků koupil Napoleon Bonaparte. Potom tu třeba poslední francouzský král Ludvík Filip vdával svou dceru, která si brala prvního belgického krále. Na zámku se natáčela celá řada filmů – třeba Muž se železnou maskou s Leonardem Dicapriem v hlavní roli nebo třeba seriál BBC Merlin. Středověké opevněné město s mohutnými hradbami můžete vidět také v městečku Coucy-le-Château-Auffrique, nad kterým se tyčí ruiny pevnosti, kterou nechali ve 13. století postavit lordové z Coucy. Dalším historickým městem, kde najdete další zvonici z UNESCO, je Bergues. Ze zvonice je pěkný výhled na město a okolí. Další, krásně zdobenou zvonici, najdete v průmyslovém městě Douai. Gotická zvonice je z roku 1380, je 80 metrů vysoká a její součástí je zvonice sestávající z 62 zvonů. Ty zdejší původní během první světové války Němci roztavili na železo. Kousek odsud se vyrábějí některé modely značky Renault. U městečka Lewarde zas můžete navštívit největší francouzské Muzeum hornictví, v místě bývalých uhelných dolů. Je tu spousta atrakcí věnovaných hornictví. Pěknou gotickou katedrálu najdete ve městě Soissons. Děti zas určitě ocení zábavní park Parc Astérix, ležící asi 20 km od zámku Chantilly.

    A na závěr dva zámky, abychom byli dostatečně rozmanití a kromě měst, pláží, útesů a katedrál nabídli v našem průvodci ještě něco. Začneme skvostným zámkem, který skýtá staré městečko Chantilly asi 48 km od Paříže. Kromě úžasného zámku, zámeckých zahrad a okolního lesa Foret de Chantilly, se tu nachází také jedno nejprestižnějších dostihových závodišť v Evropě. Zajímají-li vás dostihy, můžete si tady zkrátit odpoledne. Více informací o cenách vstupného a aktuálních dostizích najdete tady.

    Zámek Chantilly se skládá ze dvou propojených budov, do nichž se vchází společnou dvoranou. Zámeček (Petit Chateau) byl postaven v 16. století pro vévodu Anne I. de Montmorency, který sloužil jako diplomat a válečník šesti francouzských králů. V Zámečku najdete knížecí komnaty (Appartements des Princes) a také skvostnou knihovnu (Cabinet des Lives) se 700 rukopisy a 30 tisíci tištěnými knihami (třeba Gutenbergovou biblí). Součástí je také zámecká kaple. Druhým palácem je Velký zámek (Grand Chateau), který nechal v 18. století postavit vévody d´Aumale (syn Ludvíka Filipa) a za 1. světové války sloužil jako francouzský hlavní stan. V budově se nachází Muzeum rodu Condé, což je řada místností z 19. století.

    Krásné jsou samozřejmě také zámecké zahrady, které kdysi platily za jedny z nejúžasnějších ve Francii. Jednou z nich je Francouzská zahrada (Jardin Francais) s jezírky a Velkým kanálem, založená v polovině 17. století. Dalšími zahradami je Anglická zahrada a Anglicko-čínská. Uprostřed poslední zmiňované stojí nápodoba vesnice z roku 1774, jejíž mlýn a dřevěná stavení se staly vzorem pro královninu vesničku ve Versailles. Tady si zámecká paní, stejně jako Marie-Antoinetta, mohla hrát na vesničanku. Mimochodem právě ve zdejší mléčnici vznikla slavná šlehačka Chantilly (créme Chantilly), která se v aristokratické Evropě 18. století stala hitem. Jedná se o nepasterizovanou smetanu, která se ušlehá s moučkovým a vanilkovým cukrem a dává se na jahody a jiné bobuloviny. Ochutnat ji můžete v každé zdejší kavárně.

    Zmíníme ještě Zámeckou konírnu (Grandes Écuries) z 1. poloviny 18. století, ve které se chová na 200 koní a 400 psů. Stojí poblíž slavného hippodromu (závodiště), kde se slavné dostihy konají už od roku 1834. V konírně sídlí Muzeum živých koní, kde si na 30 koní žije v naprostém luxusu. Dal je postavit sedmý princ z Condé, který byl přesvědčený, že se na svět znovu narodí jako kůň a stáje tak musely být opravdu luxusní. V konírnách se také předvádí drezúra koní (od dubna do října) a každoročně se tu konají také jezdecké show. Informace o cenách vstupného, konaných akcích a poznávacích okruzích najdete tady.

    Stejně jako zámek Fontainebleau nedaleko odsud, jsou i Chantilly obklopeny rozsáhlým lesem, Chantillským lesem, který býval kdysi loveckým revírem francouzských králů. Dnes je tu spousta turistických stezek.

    Městečko Compiègne proslulo řadou historických událostí, které se tu staly. Roku 1430 tu Burgunďané zajali Johanku z Arku, aby ji prodali anglickým spojencům, kteří ji poté upálili. V centru města najdete dvě její sochy. Roku 1630 tu v exilu pobývala Marie Medicejská (francouzská a navarrská královna v letech 1600 až 1610), která se pokusila sesadit kardinála Richelieu, což nakonec vedlo k jejímu zdejšímu exilu. 11. listopadu 1918 bylo ve vlakovém voze v Le Francport u Compiègne podepsáno příměří z Compiègne mezi Německem a Státy Dohody, které ukončilo první světovou válku. Příměří znamenalo vítězství států Dohody a úplnou porážku Německé říše, která ale formálně nekapitulovala. Vyjednáváním o příměří reagovalo Německo na program čtrnácti bodů amerického prezidenta Woodrowa Wilsona z ledna 1918. I přesto, že příměří ukončilo boje první světové války, trvalo šest měsíců, než byla během Pařížské mírové konference přijata Versailleská smlouva, která znamenala definitivní přijetí míru a kapitulaci Německa.

    Hlavní atrakcí tohohle města o asi 40 tisících obyvatelích je zámek Chateau de Compiègne. Fungoval jako královský palác prvního prezidenta Francie Napoleona III. Bonaparteho, který se posléze prohlásil za francouzského císaře. Jeho vláda byla svržena poté, co byl zajat v prusko-francouzské válce během bitvy u Sedanu. Jeho odkaz je tu zřetelný. Palác má 1337 komnat vybudovaných kolem osmi nádvoří. Nádherné jsou zdejší císařské komnaty (Grands Appartements), jejich součástí je ložnice císařovny i plesový sál s 15ti lustry. Navštívit můžete i zdejší Muzeum druhého císařství, věnované životu Napoleona III. a jeho rodiny, a nebo také Muzeum císařovny, jehož hlavní postavou je císařovna Eugénie a její syn princ Evžen Ludvík Napoleon. Dalším muzeem, které v zámku sídlí, je Muzeum vozidel, kde můžete vidět vozidla z doby před zavedením spalovacích motorů. Součástí každého francouzského zámku je i většinou úžasný zámecký park nebo zahrady. Parky tu jsou dva – Malý a Velký. Turistickými stezkami je pak protkán nedaleký Compiegneský les (Foret de Compiegne). Les je oblíbeným místem pro pěší i pro cyklisty. Právě v tomhle lese, v železničním vagonu spojeneckého velitele maršála Ferdinanda Focheho, bylo podepsáno výše popsané příměří z Compiègne. 22. června 1940 museli Francouzi ve stejném železničním vagonu podepsat příměří, které uznávalo nadvládu Německa nad Francií. Vagon byl poté převezen a vystaven v Berlíně. Roku 1945 byl zničen na popud Hitlera, aby nemohl být znovu použit pro podpis jeho kapitulace. Uprostřed lesa je vytvořená Mýtina příměří (Clairiere de l´Armistice), která připomíná tyto události pomníky a muzeem. Je tu také replika původního vagonu, její zařízení je dobové, bylo totiž za 2. světové války ukryto. Asi 25 km od města je pak Památník internace a deportace (Mémorial de l´Internement et de la Déportation). Nachází se nedaleko francouzské vojenské základy používané nacisty v letech 194-44 jako tranzitní tábor. Odsud byli váleční zajatci, židé či bojovníci Hnutí odporu převezeni do nacistických táborů.